Deviate Highlander II – Tvrďák, jako… Mel Gibson! (TEST)
Skotská vysočina, alias Highlands, není zemí pro slabé nátury. Ostatně stačí si připomenout legendární snímek Statečné srdce (Braveheart, 1995, ČSFD) a jeho hlavního hrdinu a režiséra v jedné osobě (Mel Gibson) a dojde vám, že i kolo vzešlé z této dramatické krajiny nemůže být tupou tužkou, ale pěkně tvrdým a houževnatým kusem oceli. No, dnes vlastně houževnatým kusem karbonu!
S koly Deviate se na našem webu nesetkáváme rozhodně poprvé, spíš je to naopak. Kromě prapůvodního, specificky navrženého enduro biku s převodovkou Pinion (Deviate Guide) jsme, ve spolupráci s českým zastoupením (deviatecycles.cz by WonderFULL bikes) stihli otestovat zatím vše, co skotští inženýři z Deviate nadělili bikovému světu. Tedy jak obě podoby první generace Deviate Highlander 140 a Highlander 150, tak i hřmotný „obouruční meč“ Deviate Claymore.
Stejně tak jsme vás na konci května 2023 informovali o druhé generaci všestranného all-mountain stroje, jednoduše označeného Deviate Highlander II, který už nemá potřebu nabízet dva odlišné zdvihy zadní stavby, jak tomu bylo u generace první (sjednoceno na 145 mm).
Nový Highlander se naopak v mnoha ohledech i praktických prvcích přiblížil svému svalnatějšímu bratru Claymore – například kompletně dědí jeho zadní stavbu a jde také ve stopách jeho geometrie a různých detailů na rámu. Přesto by měl být, díky kombinaci zdvihů 160/145 mm, celkovému nastavení a odlišné výbavě vstřícnějším, širšímu spektru jezdců přístupnějším strojem. Je tomu tak skutečně?
reklama
M = Menší tělem, přitom VELKÝ svým srdcem!
Když trochu zavzpomínám a zalistuju ve starších testech, jezdil jsem už vlastně kola Deviate v mnoha různých podobách, s mnoha druhy odpružení. Měl jsem Claymore na Öhlinsu, Highlander 140 na Cane Creeku a Highlander 150 na Foxu. Poměrně tradiční (Foxácké) odpružení měl i aktuálně zkoušený Highlander II, i když pořádně nevím, proč začínám zrovna tímto tématem? Snad proto, že to bylo kolo moc příjemné, skvěle funkční, ale vlastně docela konvenčně osazené.
Jednoduše vepředu Fox 36 ve Factory provedení s tlumením GRIP 2, vzadu Fox Float X2 (můj osobní favorit mezi velkými tlumiči – rád bych zkusil nový RockShox Vivid). Pohon od Shimana, brzdy Formula Cura 4 (tradice u WonderFULL Bikes), kola DT Swiss, pláště Maxxis. Až do tohoto bodu nic extra, nic zásadně mimořádného, snad krom High Pivotu apod.
Tím ale veškerá všednost končí! Mimořádné je totiž tohle kolo už ve chvíli, kdy si na něj poprvé sednete. V mém případě na velikost M (za mě OK), s dámským sedlem (vlastně mi vůbec nevadilo). Stačí toto úvodní propojení, aby vám bylo hnedle jasné, že Highlander II není žádný sportovně laděný a super všestranný trail-bike, ač by k takové úvaze mohla svádět jeho výchozí specifikace. Faktem je, že se jedná o trochu menší, lehčí a o fous jezdivější ztvárnění „dramatického endura“, kterým je Deviate Claymore!
Malé okénko do historie…
Sedíš kolmo, šlapeš dolů!
Skutečně stačí málo k pochopení základního charakteru Highlanderu II. Posed je zde poměrně krátký, jelikož sedlový úhel 77° posouvá jezdce výrazně vpřed. Tedy dost nad pedály a také nad řídítka. I úchop je proto celkově kratší a nižší. Jak jsem před nedávnem psal o Yeti SB140, které jsem při jedné cestě střídal s Highlanderem II, tohle je prostě výrazně jiný svět, ač na papíře nejsou jmenovaná kola až tak odlišná.
Deviate Highlander II si nehraje na výraznou všestrannost a nebude vám cpát tvrzení, že cesta nahoru na kopec je ryzí zábava, po které máte toužit. On vlastně nejede a nestoupá vůbec špatně, jen už na úrovni posedu svému jezdci důrazně připomíná, že se stoupáním počítá jakožto s přirozeným (nezbytným) způsobem, jak se dostat na začátek těch nejlepších trailů! Nějaké zběsilé bláznění v laktátu? To ať si užijí jiní!
On je to vlastně dost zvláštní pocit. Když vás pod kopcem vyplivne lesní hrabanka a přijde čas na opětovný přesun, třeba po lesním asfaltu zpět na kopec, pak si v prvních metrech budete nejspíš říkat: „Sakra, jestli by nebylo lepší zařídit si shuttle?!“ Jenže pak se člověk na sedle trochu srovná, najde si rozumné tempo a…
Jede, jede a jede!
Po chvíli zjistíte, že to vlastně i tady hezky funguje. Rám je příjemně tuhý, zadní stavba a její systém s vysokým čepem a s kladkou je dostatečně efektivní… S celkovou hmotností, hrubými a přilnavými plášti toho moc neuděláte (pokud víte, proč je na kole máte), tak proč se s tím rvát či trápit? Ono vlastně stačí jen přijmout pravidla hry, najít si optimální kadenci šlapání, nasadit strojové tempo, kochat se krajinou, nechat myšlenky volně toulat vůkol. „Hele, už jsme zas nahoře!“
Dál nejedu sám!
Přestože výjezdy „po hladkém“ nejsou úplně za odměnu, ale ani vysloveným utrpením, nemálo se dá zvládnout i v rozbitém terénu. Navíc když jedete s někým jiným, zjistíte, že nejste ve výjezdu zase tak pomalí, jak vám to při sólo stoupání může připadat. Každopádně za hranou kopce se karta radikálně obrací.
Hezky to ilustruje jeden můj výlet dál za město, kde jsem jezdil větší část dne sám. Odpoledne jsem ale potkal dvojici dalších bikerů, dali jsme se do řeči nad trsem lesních borůvek, oni mi pak ukázali jeden trail, který jsem do té doby neznal. Díky! Následně jsme spolu jezdili až do doby, kdy nastal čas naskládat kola zpět do aut a vrátit se domů.
Pointou je, že tito kluci měli o něco lehčí a sportovnější kola s menšími zdvihy, proto jsem se musel do kopce trochu zmáčknout, abych jim stačil. Ale nebylo to zase takové utrpení, jak jsem si zprvu myslel. Zato cestou dolů jsem byl já tím, kdo udával tempo, případně čekal po určité době, až se parta zase sjede dohromady.
Klíčové porozumění
Konečně se dostáváme k tomu, jak se Deviate Highlander chová cestou dolů a nutno říct, že úplně snadný a přímočarý popis to nebude. Highlander II je prostě jiný. Už jen jeho kratší rám (nikoliv reach – 460 mm, vel. M), výrazně položená vidlice (65°) a parádních 210 mm zdvihu sedlovky mi umožnilo hrát si s kolem dle libosti, pracovat aktivně s těžištěm, blbnout. Deviate Highlander II je ostatně kokem, s kterým si máte hrát, máte na něm makat, máte si jeho kvality zasloužit. Prostě jako válečné ostruhy v dobách skotských válek!
Zprvu je nutné zvyknout si na hodně excentrickou geometrii, kdy se sklon vidlice jeví být o dost položenější, než tvrdí údaj 65°! Ač je rám v Mku pocitově malý, kompaktní a krásně tuhý, tak rozvor ošizený rozhodně není – 1221 mm. Navíc s každým propružením se úhel vidlice dále pokládá a délka zadní stavby, zároveň i rozvor se znatelně natahují – tzv. „High Pivot efekt“ – prodloužení zadní stavby až 24 mm.
Proč High Pivot? Odpověď hledejte na deviatecycles.cz
Co to znamená z pohledu jezdce? Highlander II je hodně klidný, jistý a stabilní, až může být zprvu i trochu toporný. Slušný „chopper efekt“. Chvíli se brání při naklápění do oblouku, pak zase vzdoruje, když ho chcete narovnat. Jenomže tohle vše dělá schválně a záměrně. Jezdec totiž musí fakticky zapomenout na tendence ovládat kolo řídítky, minimálně jejich otáčením, naopak musí celý stroj pokládat jak Valentino Rossi při MotoGP! Zapřít se pevně rukama i nohama, použít celé tělo, snad i vysednout, je-li to třeba!
Pustit brzdy a natáhnout nohy
Deviate Highlander II obecně nemá rád zbytečné troškaření. Je to dravec, útočník, bojovník. Má rád rychlost, hrubý těžký terén, jasné a nekompromisní příkazy. Poté o ničem nediskutuje, naopak poslouchá na slovo. „Nauč se ho ovládat a bude ti zobat z ruky! Nabídne ti tolik jistoty, srandy a zábavy, že se ti po dokončení trailu bude ještě půl hodiny kouřit hlavy samým vzrušením!“
Jak už jsem vlastně řekl, tady to chce opravdu důrazné pokyny. Narvat kolo silou do zatáčky, v rychlejším oblouku se v tu správnou chvíli opřít naplno nohama do pedálů, užít si odezvu luxusně pevného rámu a nechat se vystřelit na výjezdu ve stylu, v jakém to jen málokdy zažijete na jiném kole.
Jedinečnost stroje Deviate Highlander II, i jeho bratří, je jak v projevu v tvrdě projížděných zatáčkách, tak třeba i na různých terénních vlnách, pumpách a g-outech, na jejichž výjezdu máte obvykle pocit, že vás někdo natáhl na gumicuk a v ten správný okamžik zase pustil a vystřelil vpřed! WOW.
reklama
Mimořádný efekt High Pivotu…
…ten si člověk obecně nejvíce užije v těžším terénu, kde lze narazit na okamžiky, kdy se zadní stavba pod „úderem“ větších překážek natáhne a celé kolo si tím pádem dřepne, natáhne se a znatelně zklidní. Hodně zajímavé jsou třeba okamžiky při odrazu na skoku, ale vlastně často i na hraně dropu – při té příležitosti se kolo natáhne jako kočka, napne síly, následně se vymrští vpřed, aby po chvilce dopadlo jistě a stabilně „na všechny čtyři“.
Je to jiné, je to zvláštní a může to být i dost návykové, proto se dnes asi na trhu objevuje tolik nových High Pivotů (viz naposled Trek Slash). Zároveň je ale nutné jedním dechem dodat, že kol, které by měly svůj vysoký čep podobně vysoko jako Deviate a byly postaveny primárně okolo efektu výrazného prodlužování zadní stavby, zase tak moc není. Častější jsou různé (nižší) kompromisy.
Navíc když srovnáte projev a reakce High Pivotu s klasickým zavěšením, kde se v drtivé většině případů zadní stavba, potažmo celý rozvor, při silných nárazech naopak zkracují, pak vám skutečně dojde, kde je ukrytá největší síla tohoto řešení.
Máme i něco proti?
Z dosavadního popisu by se mohlo zdát, že neexistuje jiný a lepší systém než High Pivot a že ho neumí nikdo lépe než Deviate. Ale víte, jak to chodí? Vše má své pro i proti. Jedním z „neduhů“ může být nezbytná přítomnost asistenční kladky, která vysloveně neobtěžuje, zvukový projev pohonného systému je ale, vzhledem k její přítomnosti, jednoduše jiný – je trochu slyšet.
Vyžaduje také svou péči, má ráda dobře promazaný řetěz, ale co je pozitivní, řetěz samotný stačí v klasické délce, nemusíte spojovat dva dohromady.
Dalším potenciálním negativem může být fakt, že zadní stavba Deviate Highlander II (a všech jeho bratří) je fakticky klasickým jednočepem „pouze“ doplněným o sofistikované přepákování ukryté okolo středu. Nevýhodou je proto určité, při vyšší míře soustředění zaznamenatelné, ovlivnění chodu zadní stavby aktivací brzdy. Aneb: „Čím víc brzdíš, tím méně pružíš!“
Ale s tím se vlastně dá žít a jak už pár lidí jezdících na jednočepech říkalo: „Efekt, kdy odpružení při silnějším stisku brzdy trochu kope, mě donutil pracovat se zadní brzdou méně často, zato více cíleně. Díky tomu jsem paradoxně na mnoha místech zrychlil!“
Fox Float X2 – Dokonalá souhra
Když už jsme tak krásně ponořeni do tématu odpružení a projevu zadní stavby, bude rozhodně na místě zmínit se i o tlumiči a celkovém projevu odpružení. V tomto směru se u Highlanderu II sešlo vše tak krásně dohromady, jak se mi to už dlouho nestalo.
Čepy zadní stavby byly čerstvě promazané, v nitru rámu seděl můj maximálně oblíbený tlumič Fox Float X2, který jsem si schopný krásně naladit dle svých představ. Velkost kola mi dokonale padla, počasí bylo luxusní (místy docela vedro), terény jsme si našli luxusní… K dokonalosti tak nechybělo prakticky nic!
Krásný, skvělý, úžasný až skoro dokonalý se zdál být i projev zadního odpružení. Kladka, sestava ramen okolo středu, poloha tlumiče a další aspekty nahrávaly velice slušné efektivitě, kdy jsem do kopců sice nespěchal, ale rozhodně se ani nehoupal jak děda v ušáku s fajfkou v ruce. Proto jsem neměl potřebu hledat páčku aktivující výjezdový mód.
Hluboký jako studna z 30 případů majora Zemana!
V terénu poté nastával skutečný koncert. Jemně pracující tlumič a čerstvě máznuté čepy přinesly prakticky okamžité reakce na každou sebemenší nerovnost. Vše bylo navíc podpořené efektem vysokého čepu, kdy zadní kolo poslušně uhýbá překážkám směrem dozadu a nahoru, tedy v trajektorii, po které nejčastěji útočí nepřátelé Skotského království.
Díky zdánlivě složitému systému pák, s jedním čepem přímo v ose šlapacího středu, je navíc průběh odpružení krásně odladěný. I proto si můžete užívat luxusně jemný a citlivý začátek, solidně stabilní střed, ale také výrazně aktivní zbytek chodu. Krok zadní stavby je ostatně pocitově podobně hluboký jako legendární Studna ve stejnojmenném dílu seriálu 30 případů majora Zemana!
Fox 36 Factory GRIP2
Ať máme popis odpružení vskutku kompletní, doplňme ještě něco málo informací k vidlici Fox 36 z řady Factory, vybavené tlumící patronou GRIP2. Začnu tím, že tato konkrétní vidlice a její blízké příbuzné, které jsem letos měl tu možnost testovat, opět vykazuje jednu zvláštní charakteristiku. Dle tabulek výrobce bych jí měl foukat na cca 90-95 psi, ale to jí zjevně nestačí (hmotnost jezdce 80 kg).
Když jsem totiž jezdil s tímto tlakem, byla Foxka sice luxusně jemná a citlivá, ale byla také docela měkká, snad až moc akční, a hlavně měla tendence propadat se do zdvihu při silnějším brzdění. Našly se situace, kdy to zásadně nevadilo, ale optimální to také nebylo. Navíc Deviate Highlander II se svou vcelku svéráznou geometrií a osobitým rozložením těžiště jezdce se zdá být na optimální nastavení sagu vidlice značně citlivý.
Vejš Radime, vějš!
V průběhu testu jsem tak s tlakem vidlice různě experimentoval, postupně jej navyšoval a situace se pomalu měnila – zlepšovala. Dnes už nedám ruku do ohně za přesnou finální hodnotu, k níž jsem se dobral, ale tuším, že jsem skončil zhruba na úrovni 120 psi.
Při tomto tlaku jsem sice přišel o trošku původní super citlivosti, která hezky ladila s projevem zadní stavby, zato jsem získal více stability, jistoty, více předvídatelný průběh zdvihu, a hlavně lépe vyváženou geometrii. To je u tohoto kola dost důležité!
Obecně to nemám příliš ve zvyku, ale v tomto případě bych asi popřemýšlel o tom, zde nepoužít nějaký token od Foxu, nebo jiné řešení od externích výrobců, které si hraje s citlivostí začátku kroku a progresí v jeho dalším průběhu.
reklama
KOMPONENTY
Vzhledem ke skutečnosti, že se kola Deviate obvykle staví na zakázku pro každého zákazníka zvlášť, nemá opět smysl zabývat se přehnaně jeho osazením. Proto přihodíme jen tradiční sumář fotek s krátkými popisky.
Deviate Highlander II – závěr
Kola Deviate mě obecně rozhodně baví, že už jsem jich pár vícero zkusil, a vždy se těším na další kousek, je-li na pořadu dne nové testování. Stejně tak ale musím dodat a zdůraznit, že nakolik (jelikož) jsou kola Deviate výjimečná a osobitá, rozhodně nejsou určena širokému publiku bikerskému, ale jen relativně omezené skupince jezdců. Nejde ani tak o jejich cenu, i ta samozřejmě hraje roli, jako spíše o jejich zaměření, specifický charakter, posed, preference.
Nejnovější Deviate Highlander II je toho ukázkovým příkladem – svými parametry levituje na pomezí trail biku a all-mountain, jen zlehounka nakukuje do Enduro škatulky. To vše ale platí především na papíře. Tohle kolo by se jistě dalo postavit lehčí, rychlejší a o něco jezdivější, jenže jeho ambice jsou zřejmě někde jinde.
Meč dvouruční, nebo jeden a půl ruční?
V jednom letošním anglickém testu jsem narazil na hodnocení, které se neslo v duchu: „Kdyby Deviate neměl v nabídce také drsnější model Claymore s vyššími zdvihy, pak bych neměl problém s tím vzít si Highlander II a používat ho na Enduro závody!“ V tomto soudu zaznívá, alespoň dle mého názoru, vše podstatné.
Deviate Highlander II, alespoň jak jsem ho měl možnost poznat, není kolem, které by se chtělo plácat na plochých trailech na kraji města. Naopak je strojem, který miluje velké kopce a těžký terén. Je to kolo, které si na nic nehraje, je určeno pro tvrdé a nesmlouvavé nasazení.
Highlander II je vlastně jen o něco menší a lehčí než velký brácha (obouruční meč) Claymore. Je to takový „jeden a půl ruční meč“ určený pro jezdce lehčí a terén méně brutální, jinak ale s jasným enduro zaměřením.
Tomuto účelu je podřízeno skoro vše. Svérázný posed se sedlem posunutým výrazně dopředu, značně položená a agresivní geometrie, specifický projev zadní stavby, která přímo žadoní o dostatek žrádla v podobě velkých kamenů a kořenů, a v neposlední řadě specifický projev High Pivotu.
Pokud se vám Deviate Highlander II jen trochu líbí, pokud vás zaujal, určitě si ho zkuste. Rozhodování pak bude, dle mého soudu, poměrně rychlé. Tohle je prostě kolo, které vám buď padne a totálně vám učaruje, nebo nad ním budete jen nevěřícně kroutit hlavou. Střední cesta se neuznává!
Text a foto: Štěpán Hájíček
Deviate Highlander II – základní údaje
Cena: 85 000 Kč (rámová sada bez tlumiče)
Cena: 103 000 Kč (rámová sada s tlumičem Öhlins TTX2Air)
*Alternativně tlumiče Fox X2, nebo DHX2, vidlice Fox, náhradní díly a vše ostatní v ceníku: www.deviatecycles.cz
Hmotnost: 15,73 kg (vel. M, bez pedálů)
Zdvihy: 160/145 mm
Kola: 29“
Kokpit (řídítka/představec): 780/50 mm
Sedlovka (zdvih): 210 mm
Domácí stránky: www.deviatecycles.com
České zastoupení: www.deviatecycles.cz (by wonderfullbikes.cz)
PLUS
- Deviate Highlander II lehce klame tělem i svými papírovými předpoklady. Třeba už jen zdvihy 160/145 mm by jej mohly směřovat na ostřejší konec trailového spektra, svým charakterem a projevem ale spadá spíše do roviny lehčího endura.
- Testované kolo v této velikosti a výbavě není strojem, který by s chutí vystřelil za prvním vrcholem. S efektivitou zadní stavby rozhodně nemá problém, jede a stoupá ve výsledku dobře, jen nemá smysl do kopce přehnaně spěchat.
- Jestli něco ztrácí ve výjezdu, pak vše ochotně splácí, i s úroky, cestou dolů. Řízení je zde dost osobité, jakmile mu ale přijdete na chuť, zjistíte, co vše si tohle kolo nechá líbit. Doslova miluje výrazné zapojení jezdce, rychlé úseky a těžké traily.
- Zábavu dokáže zprostředkovat i na lehčích úsecích, pokud se do toho pořádně opřete.
- Specifický, ale vlastně velice příjemný je projev zadní stavby, která překážkám přirozeně uhýbá, proto je často až neskutečně akční a vnímavá.
- Efekt vysokého čepu se navíc projeví všude tam, kde dojde na skutečné lámání chleba. Jinak řečeno, čím větší nárazy, tvrdší dopady apod., tím více stability máte k dispozici.
- Jestli chcete originál, kolo osobité vzhledem i svým projevem, jste na správné adrese!
- Z mého pohledu nanejvýš praktické je vedení většiny kabeláže v nenápadném žlábku ze spodní strany horní trubky.
MÍNUS
- Ve světle právě vyjmenovaných kladů se jen hůře hledají nedostatky, ale nějaké se najdou…
- High Pivot s kladkou je trochu hlučnější a vyžaduje trochu více péče (mazání kladky, častější mazání řetězu). Řetěz samotný ale stačí v klasické délce.
- Pravidelnou údržbu vyžadují i čepy přepákování v oblasti středu – jsou vybavené maznicemi.
- V základu jednočepová konstrukce zadní stavby znamená znatelné ovlivnění (omezení) chodu odpružení při aktivaci zadní brzdy. Je to ale hodně o zvyku přístupu a jezdeckém stylu.
