Deviate Highlander 140 – Když si odmyslíš převodovku! (TEST)

Deviate pravděpodobně nebude značkou, která by vám byla na první dojem známá či povědomá, alespoň ne v masovém měřítku. Ono se vlastně není co divit, jelikož jde o relativně mladou a svým způsobem skromnou značku se zatím dosti omezeným portfoliem.

U nás je aktuálně jediným nabízeným produktem značky Deviate model Highlander, kolo existující ve dvou variantách – jako všestranný trail-bike (Highlander 140), nebo jako hrubší a v náročném terénu schopnější Highlander 150. Nižší Deviate Highlander 140 si přitom notuje s vidlicemi se zdvihem 150 mm (kolo v testu), vyšší model Highlander 150 si brousí zuby na kousky s délkou kroku 160 mm i více!

V principu se přitom jedná o dvě, z velké části identická kola, která se liší pouze osazením a skladbou ramen v oblasti středu – přepákování na tlumič. Tento originální kloubový mechanismus totiž kolu dopřává jednou více a jednou méně zdvihu (délka tlumiče se nemění), zároveň má také, vcelku logicky, vliv na výslednou geometrii (úhel hlavy 66° nebo 65°). Přední a zadní pevný rámový trojúhelník upečený z uhlíkového kompozitu (karbon) jsou u obou variant zcela shodné.

Kdo by tedy chtěl jednu verzi přestavět na druhou, má v tomto případě dveře otevřené. Třeba když zjistíte, že vám menší zdvih nepostačuje, nebo naopak, pokud se „topíte v odpružení“, postačí investovat 9 499 Kč, pořídit si druhou sadu zmíněného středového přepákovaní a můžete udělat z Highlanderu 140 verzi 150, nebo obráceně! 

Abych lehce poupravil informaci z úvodu. Highlander 140 a 150 jsou dva hlavní produkty nabízené v ČR, vedle nich lze ale pořídit právě zmíněný pákový mechanismus pro přestavbu z jedné varianty na druhou, náhradní řetězovou kladku, patku přehazovačky, mazací pistoli nebo originální sadu těsnění.

Stačí se podívat na ceník: www.deviatecycles.cz

Highlander z Vysočiny!

Označení, v současné době nejdůležitějšího modelu značky Deviate, tedy Highlander, vcelku jasně poukazuje na jeho kořeny, které jsou pevně zapuštěné do hrubé a kamením výrazně protknuté Skotské vysočiny (anglicky: Highlands / skotsky Hielands). Můžete si tak být jisti, že jeho, ve vícero ohledech složitě vyhlížející konstrukce, bude více než dostatečně utěsněná a připravená i na nesmlouvavé ostrovní počasí!

Dříve, než vám prozradím, proč vypadá odpružení Highlanderu tak jak vypadá, pojďme spolu poodhalit závoj zrodu a původu této značky. Společnost Deviate Cycles před nemnoha roky zakládali pánové Ben Jones a Chris Deverson. První z nich je obchodník a svým způsobem komunikační tvář značky, druhý je pak vývojář a inženýr zodpovědný za většinu technických řešení.

Chris přitom od začátku toužil postavit všestranné horské kolo s převodovkou integrovanou v rámu, přičemž k tomu měl vícero důvodů. Vedle skutečnosti, že tato koncepce nabízí lepší rozložení hmoty na kole, či třeba, že řazení ukryté uvnitř pevné skříně je odolnější, co se vnějších vlivů týká, bylo jeho primárním cílem dosažení ideálního chování zadního odpružení.

Ani Ben nevěřil…

Když totiž zadní kolo zbavíte přehazovačky a v dnešní době velké a často i dost těžké dvanáctkové kazety (zde to může být i třičtvrtě kila), snížíte radikálně množství tzv. „neodpružené hmoty“! Díky takto zásadní hmotnostní dietě může zadní kyvná vidlice předvádět zcela jiné divadlo než u konvenčních systémů. V úplných počátcích tomuto tvrzení příliš nevěřil ani Ben Jones, avšak když měl později možnost vyzkoušet si plně odpružené kolo bez přehazovačky, rychle změnil názor.

Vícero let vývoje kol Deviate se tedy neslo v duchu snahy co nejlepší integrace převodovky do rámu, přičemž nejčastěji byly používány převodovky Pinion – aktuálně jasná špička v tomto oboru. Druhou Chrisovou vášní přitom byly systémy s vysokým čepem, ale také jej lákalo řešení s univerzální klecí v oblasti středu, která může v jednom případě držet zmíněnou převodovku Pinion, případně se nahradí jiným dílem a může být použita jako opora pro klasický závitový střed.

Na této základní bázi vzniklo vícero různých prototypů, každopádně aktuálním výsledkem snažení značky Deviate v tomto směru je model Guide – enduro bike s vysokým čepem a převodovkou Pinion C1.12 (27,5“ kola, zdvih rámu 160 mm, vidlice 160-170 mm).

Abychom se ale dostali k dnešnímu kandidátovi! Všechen zmíněný vývoj byl rozhodně plodný a zajímavý, přičemž převodovkový Deviate Guide má i dnes svoje věrné zákazníky. Oba pánové z Deviate Cycles ale postupem času pochopili, že bude trvat ještě nějaký čas, než trh dospěje do fáze, kdy se kola s převodovkou dočkají širšího přijetí bikové veřejnosti. Chris to v jednom článku výstižně přirovnává k postupnému nástupu elektromobility.

Dali tedy dohromady všechny poznatky z dosavadního vývoje, vynechali převodovku a stvořili Deviate Highlander 140 a 150!

*Hodně rozsáhlé povídání o vzniku a pozadí značky Deviate najdete v článku na webu enduro-mtb.com

Už vím proč – Vysoký čep.

Z výše sepsaného by snad mohlo být alespoň z části jasné, proč Deviate Highlander vypadá tak, jak vypadá. Odmyslete si klasický střed, přimalujte mu místo něj převodovku a hned to bude dávat o dost větší smysl. Jenže ono to není jen o té převodovce. Chris Deverson má prostě rád systémy s vysokým čepem (anglicky High Pivot), které se opakovaně objevují a prosazují zejména na DH scéně.

Teorie stojící za touto konstrukcí je přitom prostá. Díky vysoko umístěnému hlavnímu čepu (zde na sedlové trubce) putuje zadní kolo v průběhu zdvihu šikmo dozadu a nahoru. Logicky proto lépe uhýbá překážkám, které přicházejí zepředu a zespodu. V principu tak napodobuje šikmo dozadu a nahoru skloněnou osu pohybu předního kola na teleskopické vidlici.

Naopak drtivá většina klasických systémů dneška funguje tak, že trajektorie pohybu osy zadního kola směřuje v lepším případě nahoru, často pak, jednou více, jednou méně, dopředu.

Druhým podstatným efektem tohoto řešení, který paralelně vychází z právě řečeného, je skutečnost, že takto postavené odpružení zadní stavbu v průběhu zdvihu nezkracuje, zadní kolo se „nezavírá do rámu“, ale naopak ji prodlužuje! U Deviate Highlanderu jde o nárůst až 24 mm v průběhu zdvihu!

Už vím proč – Kladka.

Společně s prodloužením zadní stavby se samozřejmě prodlužuje také rozvor! Nebo se minimálně nezkracuje, jelikož, vzhledem ke sklonu teleskopické vidlice, se vlastně i přední kolo v průběhu zdvihu „zasouvá“ do rámu. Díky tomu je Deviate Highlander při dopadech či obecně při vyšším zatížení a propružení výrazně stabilnější, než jak je tomu běžně zvykem. Z toho zjevně těží i použitá geometrie.

Natahování rozvoru zní to logicky, že? Jenže mnoho běžných systémů funguje přesně opačně, jelikož se jejich rozvor pod zátěží paradoxně zkracuje!!!

Nic ale samozřejmě není zadarmo, jinak bychom dnes všichni jezdili na High Pivotu! Pokud by totiž při této konstrukci byl veden řetěz přímo od převodníku na zadní kolo, odpružení by se při šlapání zásadním způsobem zamykalo (tvrdlo by) a naopak při propružení by velkou měrou tahalo za pedály (tzv. pedal kickback).

Proto potřebuje Deviate onu výraznou kladku umístěnou vysoko na zadní stavbě, která zvedá řetězovou linku do úrovně klíčového vysokého čepu. Výsledkem této „pomocné konstrukce“ je eliminace právě zmíněných potenciálních nešvarů, tedy zajištění maximální možné nezávislosti odpružení na práci pohonu.

Nepřehlédnutelná osobnost!

Deviate Highlander ale není ani zdaleka osobitý jen tím jak vypadá a jak je koncipována jeho zadní stavba – ještě minimálně jedna konstrukčně podobná kreace rovněž jezdí po světě (Forbiden bikes)! Zde se totiž snoubí zmíněná specifická konstrukce s vcelku ojedinělým jízdním projevem a specifickou geometrií či celkovou koncepcí.

Upřímně se dnes radši vyhnu bližšímu rozboru čísel geometrie, jelikož to může být někdy až zbytečně zavádějící. Navíc v tomto případě se zdá, že běžná pravidla a zákony pro Highlander snad ani neplatí. Pravdou totiž je, že Deviate Highlander 140 nemá nijak dramaticky položenou hlavu (66°), on to vlastně ani nepotřebuje, k čemuž se ještě dostaneme. Ostatní čísla přitom na první pohled nijak nevybočují z toho, co je dnes běžně zvykem. Zato jízdní projev…

Hodně zajímavý je třeba jen posed, kdy jsem snad ani na chvíli neměl pocit, že sedím na stroji velikosti „L“, případně „LG“. Myšleno v pozitivním slova smyslu! Posed zde není nikterak přehnaně natažený, naopak působí velice příjemným a rozumně kompaktním dojmem.

Jedním dechem bych ale dodal, že vzhledem k použití rozumně dlouhé hlavy (110 mm, vel. LG), ale i na základě řady dalších veličin, působí Deviate Highlander 140 z pozice jezdce jako kolo, na němž se dobře šlape, které chce a umí plnit poslání trail-biku. Tedy společníka, s nímž není problém zvládnout i delší výlety či přesuny, užít si náročnější výjezdy a tak podobně.

Jako by mi bylo znovu 17!

Hodně „trailově“ působí Deviate Highlander 140 také ve chvíli, kdy se s ním poprvé rozjedete. Asi ještě chvíli nezapomenu na svou první rychlou vyjížďku absolvovanou s kolegou Zedem, kdy jsem jen žasl, jak je tohle kolo mrštné, živé a hravé… Nakolik silné je jeho nadšení pro rychlost a agresivní styl jízdy!

Chvíli jsem si připadal jako po silné dávce povzbuzujících prostředků, jelikož se mi chtělo skákat na každé bouli, přizvedávat předek, odhazovat zadek, prostě řádit, jako by mi bylo znovu 17! Opojné!!!

Po určité chvíli v sedle jsem se ale již zklidnil, srovnal hormony v těle a začal se chovat, alespoň trošku, dle svého reálného věku, i když ne vždy a ne doslova. Deviate Highlander 140 zkrátka v jezdci snadno probudí silné emoce a rychle z něj vyždímá všechny déle ukládané zásoby energie a zároveň mu vyplaví slušnou tsunami endorfinu!

Jiný výrazný efekt, který se mi stále dost silně vybavuje, je pocit, že tohle kolo snad ani není postaveno na průměru 29“! Až tak moc je živé a akční! Ono mnohé jistě udělá už jen extra pevný rám složený ze dvou bytelných karbonových trojúhelníků propojených silným čepem.

Nemalý vliv má samozřejmě i geometrie, rozložení těžiště a tak podobně. Navrch pak stačí přidat ještě zajímavě fungující odpružení, u něhož jsem měl kupříkladu pocit, že mě při průjezdu všemožných kompresí nebrzdí a neutlumí, ale naopak mě na jejich výjezdu pokaždé vystřelí vpřed!!!

Nastavit druhou tvář

Zajímavým zjištěním je také skutečnost, že ona veselá, hravá a divoká povaha není jedinou tváří Highlanderu 140. On totiž dokáže být i docela seriózní, vážný a soustředěný, stačí jen vědět jak na něj. Případně mu stačí prostě jen věřit!

Nejdřív ale vlastně ještě jedno zjištění související zřejmě s povahou zadní stavby, ale také s dalšími specifiky tohoto stroje. Když totiž drtíte menší rychlejší zatáčky, je Deviate Highlander 140 skutečně vysoce hbitý, až by jeden zapomněl na reálný průměr jeho kol – 29“. To jsem již říkal, že?

Jenže pak se do ostřejšího oblouku více opřete, více se nakloníte a ona divokost rázem zmizí… Vaše kolo se najednou, jako po cvaknutí přepínače, zklidní a přilepí se k zemi! Zprvu je to až trochu nepříjemné a nečekané, jelikož počítáte s okamžitou reakcí a rychlým průletem utaženou zatáčkou a najednou v její půlce zjistíte, že se do ní skoro ani nevejdete!!!

Toto je potřeba se naučit, osahat si to a počítat s tím, následně to do ostřejších oblouků prostě „pořádně narvat“. Výsledkem je až překvapivá jistota a stabilita při takovém manévru.

Osobně přitom dávám právě popsané „za vinu“ dvěma faktorům – jednak, že se velká kola někde projevit prostě musí, jednak, že se při takovémto vyšším zatížení zadní stavba částečně ponoří, zadní kolo se posune dále od středu, rozvor se prodlouží… Zbytek už si domyslíte, ne?

Pozor, vyskočí… Pointa!

Nyní se můžeme konečně vrátit k původní myšlence, kterou jsem nakousl o kousek výš, nicméně bez bližšího rozboru chování Highlanderu v ostřejších zatáčkách by se to možná hůře chápalo a vizualizovalo. Na tomto kole je totiž vrcholně zajímavé, jak se z téměř nervózně rozverného divocha dokáže během chvilky proměnit v seriózní terénní zbraň!

Občas, když jsem Deviate Highlander 140 místy prostřídal s jinými koly, jsem se po návratu divil, nakolik je jeho předek živý! Pak jsem si ale po chvíli zvykl a když jsem se následně dostal do technicky náročnějšího úseku, neměl jsem potřebu příliš váhat a často jsem s tímto kolem sjel i věci, které bych si dopředu možná ani neplánoval.

Dokonce jsem vlastně vůbec poprvé v sedle Deviate Highlander 140 pokořil jednu vyhlášenou skalku, na kterou jsem dlouhá léta neměl odvahu či odhodlání, a to z vícero důvodů. Nyní jsem k ní přijel, zastavil na její hraně, podíval se dolů, chvíli přemýšlel, pak si kousek couvnul a… Poslal to tam! A pak ještě dvakrát pro kontrolu!!!

V tomto bodě snad ještě chybí vysvětlení „čím to je“, že se dokáže Highlander 140 tak srdnatě vrhnout i do poměrně těžkých věcí, které by si člověk jindy třeba i rozmyslel. Podle mě má v tomto směru velký vliv specifická konstrukce zadní stavby, která se pod zatížením více natáhne, hlava se podloží, rozvor se prodlouží a kolo se zklidní. Ostatně tento efekt jsem záměrně popisoval výše na příkladu rychlých a agresivně projížděných zatáček.

Čep, kladka, ramena…

Celkové jízdní vlastnosti Highlanderu jsou jistě důležité a zajímavé, vás ale nejspíš dost zajímá i skutečnost, jak vlastně funguje to svérázné odpružení, které definuje několik specifických prvků. Jednak onen vysoký čep a pomocná kladka, jednak zajímavý systém přepákování, kdy samotná zadní stavba tahá za jedno rameno, které pak otáčí druhým usazeným v ose šlapacího středu a skrz něj stlačuje tlumič.

Tento očím vlastně dost skrytý pákový mechanizmus má za úkol vyladit průběh zdvihu, tedy kultivovat křivku odpružení. Klíčový, z hlediska kinematiky, je ale samozřejmě onen vysoký čep!

V první řadě bych rád zmínil, že použitý „high-pivot“ ve spolupráci s řetězovou kladkou skutečně zaručuje vysokou nezávislost pohonu a zadního odpružení, díky čemuž Deviate Highlander 140 jede a reaguje na šlapání více než dobře. Dost možná o to více u tohoto kola záleží, alespoň dle mých zjištění, na nastavení či volbě tlumiče či na stylu šlapání, než na interakci tahu řetězu a pohybu zadní stavby.

O všechno se postaráme!

Jednoznačně líbezná písnička zní také v případě, kdy si začnete více všímat toho, jak zadní odpružení reaguje na překážky. Třeba už jen plynulé stoupání po rozbité cestě přináší zjištění, že se zadní kolo na hraně překážky snad i chvíli pozastaví, nechá pohnout tlumič a pak hezky a plynule pokračuje dál.

Jinak řečeno, v technických výjezdech zadní partie až nečekaně dobře kopíruje terén! Jak přitom u jiných, podobně nápomocných a aktivních systémů, mohou pohyby zadní stavby za určitých okolností působit i lehce rušivě, zde jsem měl pocit, že to celé funguje bez mého vědomí, jako by mi někdo zezadu našeptával: „O nic se nestarej, stačí šlapat, zbytek je na nás!“

Člověk se tak musí často na určité nerovnosti cíleně soustředit, aby si vůbec všiml, co se s nimi pod jeho kolem děje? V jednu chvíli vidíte vystupující kořínek a v okamžiku následujícím se jen ptáte sami sebe: „Kam zmizel? Vždyť se sedlo snad ani na vteřinu nepohnulo nahoru, či dolů?!“

Kde se stále zapomíná?

Svým způsobem podobné chování lze zaznamenat také při akční jízdě terénem. Tady si člověk může z počátku všimnout pocitu, než mu to začne připadat zcela samozřejmé, jako by zadní kolo na hraně překážky na chvíli zastavilo a až po menší odmlce se připojilo zase zpět. Tedy poté, co si „vyřídí účty“ s danou překážkou – poté, co nechá tlumič tuto překážku pozřít.

Zejména ostřejší hrany a vetší boule mizí v zadní stavbě jako večerní slunce za obzorem, nehledě na to, že se kolo v takové chvíli natáhne, zklidní a vám dodá „dočasné sebevědomí“.

*Trochu mi to připomnělo Magic system Kony z modelů CoilAir a Abra Cadabra, kde se díky přídavnému raménku a druhému tlumiči pohybovala celá zadní stavba dozadu a dopředu. I zde se zadek zajímavě „zapomínal“ na překážkách.

Co se třpytí…

V tomto bodě bychom ale mohli zase na chvíli přejít do sekce „není vše zlato“, jelikož i tento projev a tento systém má svoje limity a fyzikální omezení. Kupříkladu vysoko umístěný čep je fajn z hlediska trajektorie zadní osy, pokud k němu ale nepřidáte systém plovoucího třmene zadní brzdy, můžete se dočkat výraznějšího omezení citlivosti odpružení při intenzivním brzdění.

Ono to ale nemusí být vždy zase tak žhavé. Hodně se za tyto „neduhy“ spílá třeba kolům Orange, které tvrdošíjně lpí na jednoduchém jednočepu. Jenže mně se třeba s Oranžádami jezdilo vždy hrozně dobře! Navíc když se v tom budete vrtat, najdete i řadu jiných, zdánlivě v tomto směru mnohem sofistikovanějších závěsů, které ale také vychází z velké míry z funkce jednočepu a zavírají se pod brzděním minimálně dost podobně.

Celkově je to hodně o nastavení v hlavě, o jízdním stylu a o vašem očekávání. Každopádně v přímém porovnání klasického nezávislého čtyřčepu (řešení s Horst Linkem) vychází zrovna v tomto směru systém Deviate High Pivot jako slabší hráč, který má ale zase svoje výhody jinde, jak už bylo více než dostatečně rozebráno výše.

Důsledný velitel

Dalším efektem a dalším podstatným hráčem, který ovlivňuje celkovou scénu, je tlumič. V případě mnou testovaného kusu to byl Cane Creek DB Air IL, který dělal společnost vidlici Cane Creek Helm MK II.

*Na vidlici Cane Creek Helm MK II si chci více posvítit v samostatném článku, jelikož to vlastně byla moje první zkušenost s vidlicí tohoto výrobce a jelikož to rozhodně není obyčejný ani nikterak šedivý a nezajímavý komponent.

Osobně moc tyto tlumiče, na základě řady předchozích zkušeností, nemusím, ale to je jiný příběh. V tomto případě jsem měl pocit, po všech možných pokusech s tlakem a s tlumením, že Cane Creek držel zadní stavbu vlastně hezky zkrátka, alespoň co se počátečního pohupování týká. I díky tomu byl Deviate Highlander 140 při šlapání až ukázkově klidný a vyrovnaný.

Na straně druhé jsem se ale nedokázal zbavit pocitu, že i přes povolení všech možných kompresních útlumů není chod zadní stavby v terénu až tak jemný a pohotový, nebo pohodový, jak by se mně osobně líbilo. Často jsem vnímal nemalý potenciál zadní stavby, ale…

Zajímavé jistě bude, pokud se to podaří uskutečnit, když si na chvíli zkusím jinou stavbu Deviate Highlander 140 s odlišným tlumičem a vidlicí. Něco by snad kluci z Wonderfull Bikes měli postavit i na Foxu. Zkusím, porovnám a ještě doplním, jak velký to byl rozdíl!

Takto jsem měl pocit, že zadní stavba funguje skvěle ve výjezdech, je jistá a stabilní, zároveň dokáže velice jemně pobrat i menší nerovnosti a hezky se dokáže porvat s většími nárazy. Slabší mi ale přišel projev zadní stavby ve smyslu „jemného zobání“ rychle se opakujících rázů. Může za to tlumič, nebo je v tom něco víc? Snad bude příležitost to ještě zjistit.

KOMPONENTY

Vzhledem k tomu, že se u nás Deviate Highlander prodává primárně v podobě samostatné rámové sady, kterou je potřeba dozdobit si dle vlastní chuti a vkusu, není nutné zabývat se podrobně jeho výbavou. Navíc v případě této dosti specifické individuální stavby. Pouze si tradičně ukažme a stručně popišme pár nejzajímavějších prvků, které zde byly použity.

Deviate Highlander 140 – závěr

Na bikové scéně se najde vlastně jen pár úkazů jako je Deviate Highlander, stroje s natolik osobitou a nezaměnitelnou tváří, že ji jednoduše nelze přehlédnout. Kola, za nimiž se nejeden okolojedoucí biker otočí s otazníkem ve tváři. Deviate Highlander 140 ale není jen kolo, které budí zájem svým vzhledem a dosti neotřelou konstrukcí. On je také velice dobře promyšlený a parádně zpracovaný. Krom toho také skvěle jezdí!!!

Deviate Highlander 140 vlastně není vůbec jednoduchý! Není jednoduchý vzhledem, ale ani svým chováním. Sice vám možná na první vyjížďce padne rychle do ruky a donutí vás řádit a skákat, podobně jako se to stalo i mně, pak ale necháte na chvíli klesnout tep a začnete postupně odhalovat jeho částečně skryté povahové rysy. Nikoliv temné a depresivní, ale zajímavě klidné a hloubavé. Highlander 140 není rozhodně prvoplánový krasavec, naopak dokáže překvapit a překvapovat může i delší čas.

Když se vše sečte dohromady, nezbývá mi než potvrdit slova jeho tvůrců, tedy, že má Highlander 140 skutečný potenciál chopit se náročné role jediného kola na vše! Velice hezky jede, dobře se na něm šlape, užijete si s ním velkou zábavu na běžných trailech, přitom v kritických místech dokáže zklidnit dech, pevně se soustředit a podržet vás i v technicky a sklonem dosti mezních situacích!

Deviate Highlander je prostě kolem, které se nehodlá omezovat běžnými konvencemi, je kolem, které si hrdě kráčí vlastní cestou ať již se to jeho okolí líbí, či nikoliv. Highlander nepotřebuje uznání mas, jemu stačí pár věrných, kteří dokáží odhalit a ocenit jeho skutečné vnitřní kouzlo.

Text a foto: Štěpán Hájíček

Deviate Highlander 140 – základní údaje

Cena: od 83 499 Kč / od 89 499 Kč (rámový set bez tlumiče / s tlumičem)
Hmotnost: 15,38 kg (vel. LG, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvihy: 150/140 mm (P/Z)
Sedlovka (zdvih): 200 mm

Více informací: www.deviatecycles.com
České zastoupení: www.deviatecycles.cz

PLUS

• Exkluzivní vzhled a mimořádnost konstrukce
• Špičkový karbonový rám a celkově parádní zpracování
• Vysoce tuhý rám – přední i zadní partie
• Možnost finančně přijatelné přestavby Highlander 140 <–> 150
• Efektivní odpružení – na kole se hezky šlape a dobře jede
• Odpružení krásně vnímavé a vysoce nápomocné zejména v technických výjezdech
• Celkově specifické chování odpružení i celého kola, které se pod zatížením znatelně zklidní – díky tomu s nadhledem zvládne i sekce, na které byste jej možná předem ani netipovali
• Kolo je pocitově lehké, příjemně a pohotově reaguje – je hravé, zábavné a vysloveně vybízí k tomu užít si každou chvíli v sedle
• Vyvážený posed vhodný i pro delší přesuny a výjezdy, který ale nikterak neomezuje využitelnost, nebo výše zmíněnou hravost
• V konečném důsledku, když odhalíte a pochopíte všechny skryté tváře modelu Deviate Highlander 140, dokáže být tento bike „jedním kolem pro vše!“

MÍNUS

• Jedním z negativ vysokého čepu je omezení funkce zadní stavby při silnějším stisku zadní brzdy – hodně ale záleží na jízdním stylu, a také na práci s brzdou
• Celková složitost konstrukce si může vybrat určitou daň. Je zde potenciál větší spotřeby řetězů (na délku stačí jeden standardní), nebo rychlejší opotřebení převodníku.
• Nemělo by se zapomínat na průběžné mazání horní klady a svoje maznice mají i čepy na spodním přepákování
• Není-li řetěz na 100 % namazaný, je hlučnost pohonu o pár procent vyšší než u klasického řešení, ale není to nic dramatického