DEVIATE Claymore – Skotský meč na českých kopcích (TEST)

Jsou značky VELKÉ, globální s mimořádně širokou nabídkou, jejichž produkty nikdy nemůžeme všechny obsáhnout… Zároveň se najdou značky menší, které nabízí jen pár modelů, jako třeba skotský Deviate. U takových lze snadno pokrýt testy celé jejich portfolio, které dnes dorovnáme praktickou prověrkou enduro modelu Claymore!

Ostrovní značka Deviate se řadí mezi prestižní výrobce nabízející vysoce kvalitní a v mnohém ojedinělé produkty. Konkrétně rámy kol, případně jejich komplety. Jako menší exkluzivní výrobce přitom Deviate nemusí chrlit hromady různých modelů, naopak se snadno spokojí s několika málo kousky, kterým dá potřebnou péči.

Ještě do nedávna byl u Deviate Cycles dostupný vlastě jen jeden model nabízený ve dvou různých mutacích. Karbonový all-mountain všeuměl Deviate Highlander s dvojicí rozdílných zdvihů zadní stavby – Deviate Highlander 140 a Highlander 150. Obě jeho podoby jsme již dříve protáhli testem!

Novinkou letošního roku je na první pohled zdánlivě hodně podobný, ale svým určením, zpracováním a parametry o stupeň výš a dál posunutý Deviate Claymore. Uhlíková enduro raketa na 29“ kolech se zdvihem zadní stavby 165 mm a krokem vidlice 170 mm (volitelně i 160 mm, v extrému i 180 mm). Toto kolo už ale vlastně také znáte, alespoň teoreticky, jelikož jsme si jej vcelku podrobně představili letos v červnu.

Čekání a nekonečné hledání termínu!

Už v červnu, kdy jsem poprvé psal o novince Deviate Claymore a zmiňoval tehdy historický význam tohoto slova* jsem měl informace, že by měl nový kousek od Deviate brzy dorazit do naší malé zemičky. Stalo se tak zkraje letošního léta, jenže pak se rozjel kolotoč dovolených a všemožných výletů a jiných akcí a my se za boha nebyli schopni shodnout na vhodném termínu pro praktický test!!!

Vhodná situace se naskytla až v průběhu října, kdy jsem věnoval dva dny intenzivnímu ježdění, následně jsem si půjčil to samé kolo zkraje listopadu, abych dodělal fotky, a ještě se jednou „sklouznul“ na blátě!  Ve výsledku jsem snad o to radši, že jsem se k tomuto fešákovi vůbec probojoval a měl možnost jej potrápit ve svých oblíbených lokalitách.

*Claymore byl kultovní skotský obouruční meč s délkou čepele až 140 cm, který ale nesloužil jen jako zbraň, ale také jako symbol síly a váženosti jeho nositele. V moderní době lze na výraz Claymore narazit ještě v jiném bojovém kontextu: „M18A1 Claymore je směrová protipěchotní mina, která patří do standardní výbavy ozbrojených sil Spojených států amerických…“ (Wikipedie).

Naladit se na enduro vlnu

Když jsem si Deviate Claymore přebíral na test, došlo mi, že už jsem docela dlouho nesděl na žádném enduro stroji! „Asi mi bude chvíli trvat, než se v této kategorii zase usadím a zkalibruju,“ říkal jsem si. Clayomore je ale naštěstí velice příjemné kolo, které má tendenci rychle a snadno padnout do ruky, proto naše úvodní seznamovací tanečky netrvaly nikterak dlouho.

Oba jsme brzy našli společnou řeč a bez většího zdržování se pustili do pořádné akce! A to dokonce jak při prvním, tak i při druhém našem dostaveníčku uskutečněném s měsíčním odstupem.

Zkusme ale nepřeskakovat a proběhnout, alespoň letmo, základní a zaběhnuté hodnotící schéma. Posed, u něhož s oblibou začínám, jednoznačně pasuje do enduro kategorie. Poloha za řídítky je spíše kratší a kompaktnější, jak to u podobných kol bývá. Už jen díky značně vzpřímené sedlové trubce (78°). Když se ale člověk trochu srovná, bez řečí a zbytečného mrhání silami zvládne za den celou řádku delších výjezdů a přesunů.

Ostatně stoupání a výjezdy jsou u enduro speciálů určitým druhem „nezbytného zla“, kterému se ale často nejde vyhnout. Ne všude jsou lanovky a ne vždy vás na kopec vezme shuttle. Každopádně Deviate Claymore jede a stoupá velice poslušně, klidně a vyrovnaně.

Pivot a kladky

Je skoro až s podivem, že píšu hodnocení na Deviate a ještě jsem se nezmínil o jeho „High Pivotu“?! Tedy o záměrně vysoko posazeném čepu zadní stavby. To se musí napravit! První zmínkou budiž fakt, že i při nemalých zdvizích, ostrých gumách, enduro posedu a třeba i pružinovém tlumiči, je vzájemná poloha onoho vysokého čepu a klady zdvihající řetězovou linku natolik dobře vyladěná, že ve výjezdu skoro nemáte šanci rozhoupat jinak jemňounce pracující tlumič Öhlins TTX22M.

Osobně jsem člověk, který na páčky blokace sahá co nejméně, a zde jsem na ni mohl rovnou zapomenout – jaká to úleva. „Reakce na plyn“, tedy na záběry do pedálů, jsou jasně čitelné a bez zjevných ztrát. Přitom si ale můžete všimnout, jak jemně, hladce a aktivně dokáže zadní stavba pomáhat s přítlakem a jak svědomitě pečuje o váš komfort již ve výjezdech a na běžných přesunech. Parádička!!!

Faktem přitom je, že s tímto kolem člověk často vyjede víc, než co by si dopředu tipnul. Nejednou se mi stalo, že jsem se už už chystal seskakovat a tlačit, pak jsem se ale přiměl otočit ještě párkrát klikami a… Byl jsem nahoře!

Na co si jen troufnu?

Přesuny na kopec ale člověk nesmí uspěchat. Vhodnější je najít si rozumné tempo a ono to pak postupně skáče skoro samo (myšleno výškové metry). Bez problému jsem tak při svých úvodních dvou testovacích dnech nastoupal 800 m den první a přes 1000 m den druhý. Naposled to pak bylo víc jak 700 m, a to byla zima, mokro, bláto a poslední „loop“ jsem jel za tmy!

Jasně, žádný vyslovený extrém, ale takto na konci sezóny… Každopádně člověk výjezdová „muka“ dobrovolně podstupuje hlavně proto, že si chce užít cestu dolů a ta je s Deviate Claymore skutečně za odměnu!

Když to vezmu třeba přes geometrii, pak se mi vybaví vzpomínka, jak jsem si už jen na přesunech říkal, zda není ta vidlice až moc položená? Claymore je docela chopper, na to si ale člověk rychle zvykne a pak to náležitě ocení cestou dolů. Stačí se prostě nahoře trochu vydýchat, srovnat a utáhnout všechny chrániče a pak už jen přiměřeně šimrat brzdy.

Jakmile se kopec trochu sklopí, nebo když jízda nabere na rychlosti, zjistíte, jaká kouzla a čáry ukryli skotští druidi do tohoto kola. Už jen první sjezdy, kdy jsem o Claymoru skoro nic nevěděl, jsem měl pocit, že sjedu vše, na co si jen jezdecky troufnu a možná i trochu víc!

Stačil první schod

Položená vidlice (64,3°), rozvor 1233 mm a třeba ještě reach 460 mm (v Mku) činí tohle kolo luxusně jisté, stabilní a sebevědomé. Prvních pár zatáček a pak jeden takový ošklivý schod ze skalky, který nedávám rozhodně vždy a… „Bum, prásk, je tam!“ Ani bych si ho skoro nevšiml!

Stačí jedna takováto maličkost a člověk svému kolu hnedle věří o dost víc. Zbytek prvního trailu proto šel jako po másle, jen jsem pak průběžně zkoumal a zjišťoval, jak se Deviate Claymore chová v rychlosti, jak v zatáčkách a jak v bordelu!

Řízená zadní náprava!

Přelistoval bych o pár stránek dopředu a rád bych vytáhl jinou skutečnost, či zajímavost. Co mě na tomhle kole neskutečně fascinovalo bylo až nečekané souznění stability a precizního, nebo chcete-li pohotového ovládání. Na místech, kde to bylo fakt hodně z kopce, jsem se nemusel bát, stačilo trochu natáhnout ruce, pustit předek kousek napřed a pak se zase vrátit hezky na střed. A že jsem si po delším čase dal i pár sekcí nad nimž jindy docela váhám!

Druhá stránka, druhá tvář Claymoru vychází zřejmě více z jeho konstrukce než z geometrie, ale ono to nejspíš půjde ruku v ruce. Když totiž opustíte vody strmých a technických sekcí, přidáte na rychlosti a v itineráři vám naskáče větší množství zatáček, zjistíte jak krásně, přesně a ochotně tento Deviate zatáčí.

Až jsem se na řadě míst nestačil divit, jak snadno jsem s ním vykroužil úzké a ostré vracečky, jak poslušné bylo toto kolo v menší rychlosti a také nakolik vesele a hravě se Calymore porval s rychlejšími více utaženými zákrutami. Jeho zadní stavba přitom není nějak super-hyper krátká (441 mm), rám je ale krásně tuhý, pevný a se zadní partií se proto až neskutečně dobře pracuje.

Jednou se stačí opřít nohama do pedálů a protlačit zadek skrz klopenku, jindy si s lehkostí, hravostí, ale také s potřebnou přesností šmýknete zadním kolem, nebo ho jen trochu odhodíte na stranu. Nejednou má člověk skoro pocit, že má Claymore řízenou zadní nápravu, jako mnohé současné limuzíny, které tím maskují své faktické rozměry! Zírám, žasnu a královsky se bavím!

Pumpnout, vytáhnout a zrychlit!

Jinou zajímavou vlastností, kterou jsem obdivoval již dříve u modelů Deviate Higlander 140 a 150 je pocit, že tohle kolo mnoho z jízdních sil dokáže přetavit v rychlost, místo aby se je snažilo pohltit.

Modelově to platí pro zatáčky a ještě více pro různé terénní vlny a komprese. Je sice pravda, že menší a kompaktnější Highlander 140 byl v tomto směru ještě nejvýraznější, u Claymoru se popisovaný efekt trochu ztrácí v jeho pružině a také ve vší jeho enduro mohutnosti, ale stejně…

Příkladem za vše budiž jeden z tradičních enduro trailů s hromadou kompresí (pump), který bych dal pomalu poslepu. Člověk si říká, že ho tady skoro nic nepřekvapí… Najednou ale zjistí, že je na určitých výjezdech z oněch kompresí o dost rychlejší než jindy, až má najednou problém vejít se do následujících zatáček! Náhle to chce o dost ostřejší brzdy, ale to mě vlastně baví!

Vysoko, výš až bude úplně nejvýš na celém světě!

Kola s vysokým čepem nás už dnes tolik nepřekvapí jako třeba ještě před rokem či dvěma. Už totiž víme, proč jsou jejich čepy tam kde jsou – jelikož jejich odpružení lépe reaguje na nerovnosti a při zatížení nezkracuje rozvor, spíš ho prodlužuje. A to se vyplatí! Deviate a jeho kola, Claymore nevyjímaje, jdou v tomto směru dokonalým příkladem. Svůj „High-Pivot“ mají skutečně dost vysoko, stejně tak i kladku a z toho jednoduše těží.

Přidejte do tohoto koktejlu promyšlenou soustavu ramen otáčejících se okolo středu, které přenášejí pohyb zadního kola na tlumič a také samotnou pružinovou jednotku – luxusní Öhlins TTX22M. Výsledek je více než uspokojivý. Musím se však přiznat, že jsem se práci zadní stavby vlastně moc nevěnoval, příliš se na ní nesoustředil. Spíš jsem se snažil „přežít všechny ty šílenosti“, co jsem si naordinoval, zároveň si nebylo na co stěžovat, co hanit, co řešit.

Co tím chci říct? Zadní stavba prostě maká skvěle! Pružinový tlumič krásně zobe již drobné nerovnosti, celek působí jistě a stabilně, neboří se, nežvýká, nepropadá se, přitom když dostane čočku, tak dělá, co umí! Větší rázy, tvrdší dopady a jiné skopičiny zvládá prostě na jedničku.

Nesahej na tu brzdu!

Prodlužující se zadní stavba (při jejím zatížení) vám také dost pomůže, jelikož se kolo zklidní přesně ve chvíli, kdy se s konvenčním odpružením rozvor obvykle zkrátí a kolo naopak znervózní. Na takové věci se snadno zvyká, neduhů má přitom dané řešení relativně málo.

Jedním z nich je teoreticky delší řetěz, ač tedy platí, že si Claymore (i modely Highlander) vystačí s klasikou o 126 článcích (řetězy spojovat nemusíte). Jinou drobnou „nepříjemností“ je skutečnost, že řetěz tažený přes kladku je maličko hlučnější. Ale jen maličko. Důležité je udržovat ho dostatečně namazaný, jinak se totiž přihlásí o slovo dříve než klasické řešení bez kladek a prodlužováků.

Posledním potenciálním neduhem je nezanedbatelný vliv práce zadní brzdy na chod odpružení – zavírá se pod brzdou. Claymore je v základu jednočep, který tímto logicky trpí. Není ale rozhodně jediným jednočepem na trhu. Člověk si jen na jeho projev musí zvyknout a naučit se trochu jinak a ideálně méně intenzivně pracovat se zadní brzdou. Jde to lépe, než byste čekali!  

*Vybavuje se mi třeba Orange Five (test 2018), který je v tomto směru hodně specifický. Po chvíli soužití vás ale naučí, vyškolí a vy zjistíte, jak to krásně maká i bez virtuálu. A že vás to pak může ve výsledku vlastně i zrychlit!

Luxusní švédská sestřička

Dost už ale o zadní stavbě a jejím projevu, jelikož jeden navýsost zajímavý kousek máme i vepředu – vidlici Öhlins RXF38 m.2! Krásný a poměrně netradiční model vidlice, který si lze přímo v setu pořídit právě k tomuto kolu. Nebo vsadíte spíše na tradiční Fox 38, či RockShox ZEB? Já jsem každopádně rád, že jsem měl možnost zkusit po čase znovu odpružení Öhlins.

Vidlice RXF38 MK II je přitom nejen vzhledem, ale zejména svým projevem velice příjemnou záležitostí. Předně mám dojem, že jde o vidlici na velkém průměru (38 mm) se snad nejhladším krokem jaký jsem zatím mohl pozorovat (zejména oproti Foxu 38 a RockShoxu ZEB). O dost jiný je i její celkový projev, který si lze ale různě upravovat a ladit.

Co mě bavilo byla její citlivost, ale také vysoká aktivita. Člověk se s tím musí naučit trochu žít a počítat s tím dopředu, jelikož tato vidlice využívá mnohem více a mnohem aktivněji celý svůj zdvihový potenciál. Zejména oproti tradičně progresivnějšímu Foxu. Po pár prvních zkušenostech s tímto „projevem“ jsem chvíli přemýšlel, zda vidlici nedofouknout, nebo nepřidat tlak v Ramp-up komoře, ale nakonec jsem to neudělal.

Jemnější a více lineární krok Öhlinsu RXF38 si parádně rozuměl s projevem zadní stavby. Zejména ve značně členitém terénu jsem si užíval jak celé kolo jistě a klidně pluje přes všechny ostré vystupující kameny. Chce to plynulou jízdu, jemnou práci s brzdou a pak je to luxus. Zároveň se mi vlastně nestalo, že by se v nějaké potenciálně krizové situaci vidlice nečekaně propadla a já ztratil klid a jistotu. Zajímavé…

Jako by RXF38 fungoval jen tam, kde to má smysl a jindy si držel vcelku rozumnou stabilitu a progresi. Rozhodně velký palec nahoru! Nebo to dělá kombinace s tlumičem ze stejné továrny, případně ještě lépe kombinace s High-Pivotem značky Deviate? Těžko říct, každopádně dohromady je to fakt koncert!

KOMPONENTY

Deviate Claymore – závěr

Bohužel jsem měl poměrně omezený prostor na to, abych nový Deviate Claymore pořádně potrápil, ale snažil jsem se, jak to jen šlo nabídnout mu terén a podmínky, jaké takové enduro potvůrce chutnají. A řekl bych, že mu zdejší hlína rozhodně chutnala. Stejně tak mě chutnalo ježdění s ním, jelikož šlo zase jednou o něco jiného. Jiný je přitom Claymore v mnoha ohledech.

Není to zkrátka kolo od žádného masového výrobce, proto je již vzhledem v moha směrech jiný. Odlišný je také jeho projev. Líbí se mi, jak se zde podařilo sladit mnoho rozličných faktorů či požadavků, které jsou na moderní enduro kola kladeny. Skvělé je už jen to, jak ochotně a poslušně Deviate Claymore jede a stoupá. Na kopec sice nepoletí jako vítr, ale rozhodně vás nebude zbytečně brzdit či omezovat.

Cestou dolů je to pak učiněný koncert. Už jen skvělé odpružení Öhlins je libůstkou samou pro sebe. Jak jemně a aktivně funguje vidlice i zadní tlumič. Hmmmm! Parádní je také projev celku, kdy umí být Claymore jistý, klidný a sebevědomý vždy, kdy je to potřeba. Jindy je naopak krásně hravý, poslušný a dovádivý. Člověk si s ním proto vychutná technické strmé sekce, rychlé rozbité pasáže, ale také klikaté a rozverné traily.

Nechci to úplně přehánět a tvrdit světu, že je Deviate Claymore nejlepší enduro mašina dneška, skvělých a srovnatelných kol jsem sedlal vícero. Je to ale kolo hodně povedené, po mnoha stránkách schopné, a navíc vzhledově a konstrukčně výjimečné. Je proto dost snadné mu propadnout!

Text a foto: Štěpán Hájíček

Deviate Claymore – základní údaje

Cena: 87 000 Kč (rámová sada bez tlumiče)
Hmotnost: 15,95 kg (vel. M, bez pedálů – aktuální osazení dle foto)
Kola: 29“
Zdvihy: 170/165 mm
Kokpit (řídítka/představec): 780/45 mm
Sedlovka (zdvih): 200 mm

Více informací: deviatecycles.cz / www.deviatecycles.com

PLUS

• Už jen specifický vzhled, konstrukce a nevšední výrobce jsou tím, co může mnohé zaujmout a přesvědčit
• Libí se mi vysoká kvalita zpracování a důraz na detail
• Deviate Claymore působí hodně přirozeným dojmem a snadno padne do ruky
• Vzhledem k jeho robustnosti a potenciálu až překvapivě dobře jede a jistě stoupá
• Nehoupe se, nezvedá se, poslušně šlape. Člověk s ním často vyjede víc, než na co si dopředu věří
• Cestou dolů je Claymore mimořádně jistý, stabilní a sebevědomý. Snadno s ním zvládnete i obávané pasáže!
• Hodně pomůže odpružení i konstrukce zadní stavby, díky níž se pod zatížením prodlužuje rozvor a kolo je pak v kritických momentech ještě klidnější a stabilnější.
• Naopak vysoká tuhost a specifická konstrukce i geometrie podporují hravost, snadné ovládání a mnohdy až nečekaně pohotové reakce.
• Hodně se mi líbilo odpružení Öhlins. Jak tlumič, tak i vidlice vynikají jemným a plynulým krokem, aktivně využívají svůj plný potenciál, a přitom nepůsobí zbytečně gumově.
• Poklona patří také novým plášťům Continental Argotal a Kryptotal. Za sucha a na kamení zcela bez připomínek, jisté a spolehlivé byly i za mokra a na blátě!
• Líbí se mi vedení kabeláže žlábkem na spodní straně horní trubky – elegantní, přitom krásně přístupné a snadno servisovatelné.

MÍNUS

• Vysoký čep s kladkou si řeknou o častější údržbu řetězu, který vyžaduje pravidelné mazání – častěji než normálně.
• Člověk by se měl pravidelně věnovat také údržbě kladky (mazací porty) a hlídat si i jemný chod ramen v oblasti středu (jsou vystaveny všem rozmarům počasí).
• V základu jednočepová konstrukce zadní stavby znamená omezení funkce odpružení při aktivaci zadní brzdy. S tím se lze ale naučit žít a možná vám to za určitých okolností vlastně pomůže a zrychlí vás to.