Specialized Enduro Comp 650b / 29er (porovnání)

Už jen díky „intenzivní mediální masáži“ na sociálních sítích vám nejspíš neunikla skutečnost, že jsme na konci roku 2016 porovnávali dva zdánlivě identické stroje Specialized Enduro Comp, tedy dva zelené modely roku 2017! „Pouze“ s rozdílným průměrem kol (650b a 29“).

Kdybychom chtěli být důslední, mohli bychom do tohoto souboje zařadit ještě třetí dimenzi v podobě rozměru 650b+ (případně také 27,5+, či jak je označován v terminologii Specialized 6Fattie). Tato středně velká a středně tlustá kola (Specialized vyrábí vlastní pláště řady 6Fattie v rozměru 650bx2,6“ až 3,0“) lze přitom, díky nábojům standardu Boost (délka osy 110/148 mm – P/Z) a také díky cílenému uzpůsobení rámu a vidlice, bez problému nasadit na Enduro 29!

Přestože jsem si již řadu fullů standardu 27,5+ vyzkoušel (např. Santa Cruz Hightower, Author Patriot AM, Rocky Mountain Pipeline apod.), na zadek jsem se z nich vysloveně neposadil. Proto jsem myšlenku obout Enduro do rozměrných balónů zapudil vlastně dřív, než mi vůbec vytanula na mysli. Možnost je to každopádně otevřená, osobně mi ale připadalo smysluplnější porovnat dva, v této kategorii pravděpodobně nejžádanější rozměry 650b a 29“.

Specialized Enduro Comp 650b (2017)

Specialized Enduro Comp 29 (2017)

Moje kolo, a to druhé zelené…

Další skutečnost, která vám zřejmě neunikla je, že Specialized Enduro Comp 650b nahradil v mé garáži model Stumpjumper FSR Expert 650b a stal se tak jedním ze strojů naší redakce určených pro dlouhodobé testování jak kola samotného, tak i řady komponentů, které na něj tu a tam navěsím. Aktuálně třeba pláště Maxxis Tomahawk a Minion SS, pedály Crankbrothers Stamp Large či sedlovku Crankbrothers Highline. To jen tak na okraj…

Důležitější je, že jsem si Enduro 650b vybral zcela záměrně a přestože jsem si Enduro 29 modelového roku 2017 zkusil loni v létě na prezentaci v Polsku, byl jsem stále přesvědčen, že je rozměr 27,5“ v této kategorii jedinou smysluplnou volbou. Minimálně pokud patříte mezi běžně vzrostlou populaci jako já (180 cm) a nikoliv mezi basketbalisty s výškou postavy dva metry a více holdující MTB. Něco jako kolegové David nebo Goliáš! Pardón, Mikuláš! 😀

Pokud zase jednou přeběhnu běžný sled dění, pak musím již dopředu říct, že jsem na konci tohoto „srovnání dvou světů“ devětadvacítkám sice vysloveně nepodlehl, najednou jsem ale začal chápat, že velké obruče mohou mít smysl i pro mých 180 cm ve zdvihové kategorii 160+!

Stejné místo, stejná situace… (Enduro Comp 29)

Jen trochu jiné kolo a počasí! (Enduro Comp 650b)

Jedno po druhém…

Pojďme si ale povědět, jak to bylo celé jedno po druhém. S Endurem na kolech průměru 650b mám již bohaté zkušenosti, jelikož jsem s ním, od doby, kdy mi konečně dorazilo domů, aktivně vykrýval mezery ve svém testovacím kalendáři a užíval si jej jako celek, i na něm aktivně trápil již zmiňované komponenty. O tomto kole už vím tedy více než dost, stačí mi se na něj posadit a jsem jako doma. Jaké to ale bude na Enduru 29?

Už jen když jsem si ho byl vyzvednout mě mile překvapil fakt, že je stejně zelené jako to moje malé (v nabídce je ještě konzervativní šedo-černá varianta). Byla to dětinská radost, ale komu to vadí! Zajímavé bylo, že mi nepřišlo v ruce nijak zásadně těžší, přestože neúprosná fakta hovoří o rozdílu cca 500 gramů. Jenže ve svém kole nemám duše, jen mléko, aktuálně na něm mám jiné pláště, sedlovku… Ale i tak by byl rozdíl hmotnosti originálních sériových kol jistě patrný. Stále v neprospěch Endura 29er a to v řádu cca 300 g.

Tyto skutečnosti jsem ale řešil pouze do chvíle, než jsem si nastavil posed a vyrazil do akce. Už ze svého kola vím, že nejde o žádného drobečka a proto nemá cenu snažit se s ním závodit cestou do kopce. Enduro 29 ale přes to vše překvapivě ochotně jelo! Valilo se s jistotou a setrvačností vlaku už jen na asfaltových přejezdech a bez většího odmlouvání stoupalo do mírných, prudších i vysloveně strmých kopců.

Obě kola jsou, poněkud překvapivě, osazena stejnými vlaštovkami. Šířka 780 mm, 6° nahoru, 8° k jezdci, zdvih 27 mm.

Hodně podobné je i křížové provaření uprostřed rámu. U verze 29 je více otevřené, u 650b více „natěsno“.

Za pozornost stojí i značná podobnost délky hlavy, kdy u zkoušené velikosti M najdeme v případě Endura 650b hodnotu 100 mm u Endura 29 95 mm.

Enduro, nebo Stumpjumper?

S pocity při přesunech vlastně dost souvisí i pocit ze samotného posedu. Jak je pozice jezdce za řídítky mého Endura 650b extra krátká (aktuálně i díky sedlovce s přímým zámkem, jelikož standardní kousek od Specialized má zahnutou hokejku), je dojem z Endura 29 o dost jiný. Na malém Enduru se musím „dobře poskládat“, zatímco velké Enduro mi připomíná více jezdivá kola kategorie trailbike, mezi spešly tedy modely Stumpjumper, než vyhraněné enduro!

Neříkám, že to je dobře nebo špatně, i když bych se spíše přiklonil na stranu pozitivního hodnocení. Posed za řídítky Endura 29 je totiž hodně přirozený, příjemný a nikterak extrémní, jak je tomu u jeho (mého) menšího bratříčka. Pro pohodové putování krajinou, pro delší jízdy a delší výjezdy se tak Enduro 29 jeví jako výrazně lepší volba, přestože má pár deka navíc*!

*Teoreticky by stačilo jen „zamlíkovat kola!“ To je u Specialized úžasně snadné, jelikož k novému biku dostanete bezdušové ventilky, pásky, které jsou již v kolech a Tubeless ready pláště (2bliss). Proto stačí jen vyhodit duše, nasadit ventilky, nalít mléko a nafoukat. Akce na 15-20 minut pro obě kola (mám vyzkoušeno)!

Vidlice RockShox Yari je velkým a pozitivním překvapením modelového roku 2017. Skvěle totiž fungovala na obou kolech. Na svém Enduru 650b mám vevnitř dva tokeny – u 29 není, tuším, žádný.

Zajímavým „úkazem“ jsou originální kola (Specialized) Roval Traverse s pouhými 24 dráty na předním kole! Vzadu jich je „alespoň“ 28.

RockShox i Specialized věří konceptu „Torque Caps“, tedy koncovkám náboje s velkou plochou pro ještě pevnější spojení

 

reklama

Nesedí mu „brzda-plyn“

Poněkud jiné to je ale když se terén začne vlnit, když musíte každou chvíli zatáčet, uhýbat, brzdit a zase přidávat. Jednoduše na běžných, lehčích a hravých trailech je, alespoň dle mých dojmů a poznatků, mnohem více doma menší Enduro 650b, než jeho větší zelený dvojník.

U menší varianty snáze přemůžete hodně položené úhly a přestože je styl ovládání výrazně #endurospecific (pomalejší až vláčný), člověk se tuto hru snadno naučí hrát a nemusí vysloveně trpět ani na rychlejších stezkách s mírným sklonem. Naopak Enduro 29 je v takových situacích místy až trochu neohrabané, pomalé a stagnující. Při troše snahy se nechá rozpumpovat k slušné akci, jen těch sil na manévrování si vyžádá o něco víc.

Zejména v tomto místě je ale třeba vzít na vědomí skutečnost, že se bavíme o základních modelech řady Comp, které mají relativně těžká kola. Pokud bychom vzali do porovnání Endura z vyšších stupňů firemní hierarchie, neřkuli plně karbonové skvosty S-Works, pak by možná onen rozdíl nebyl až tak patrný, jelikož by nemusel být až tak velký skok ve faktické hmotnosti kol.

Ovládací centrum je poměrně čisté. Při použití řazení z vyšší sady by se ale dalo ještě vyšperkovat zavěšením na společnou objímku s brzdovou pákou.

Na druhé straně je u mého kola také jedna objímka navíc, ale jen kvůli použití sedlovky Crankbrothers Highline.

Takto to vypadá v originální sestavě se sedlovkou Specialized. Levnější plastová páčka je věcí vkusu a estetiky, po funkční stránce jí nelze vytknout takřka nic!

Trial ano, ale jen dolů!

Jiná zajímavá zkušenost, jiné prostředí a přímé porovnání obou konceptů na shodné trati přinesla jízda jedním mým oblíbeným údolím, kde se trail motá nahoru a dolů, doleva a doprava, a přitom křižuje řadu brodů. Tady to rozhodně není o rychlosti, ale mnohem více o rovnováze, stabilitě a soustředění. Možnost porovnání dvou rozměrů zrovna na tomto trailu v krátkém sledu za sebou přitom pro mě nebyla zrovna výjimečná.

Nedávno jsem stejným místem navigoval 29“ YT Jeffsy a chvilku na to Intense Tracer 275C. Výsledný obecný dojem byl přitom stejný jak u těchto dvou „nesourodých“ kol, tak i dnes zkoumaných plně „sourodých“ Endur 650b a 29! Jednoduše a stručně: „Máte-li rychlost, je devětadvacítka stabilnější díky rotační energii svých kol a víc toho projede. Pokud ale postupujete trailem krok za krokem, jsou větší kola spíše na překážku.“

Vysvětluju si to několika efekty. Zaprvé je zde prostý fakt, že menší kola snáze zastavíte a rozjedete, i když se jedná vlastně jen o „přískoky vpřed“. Za druhé jsem opakovaně cítil určitou nejistotu při manévrování s velkými koly v minimální rychlosti, což je dle mého dáno vyšším profilem samotných kol, výše položenými osami a stejně tak o kousek výše položeným těžištěm.

Na Enduru jako takovém mě fascinuje, vedle jiného, i bytelné horní raménko a neskromná vidlice pro přímé napojení tlumiče, navíc se známkami frézování.

Masivní jsou i samotné čepy se zdvojenými ložisky. Jestli se nepletu…

Všechny čepy, včetně toho, na kterém se otáčí vidlice spojená s tlumičem, používají stejně velká ložiska, což je vskutku praktické.

Teorie potvrzena!

Potvrzení mojí teorie podá tabulka geometrie, která říká, že Enduro 650b má výšku středu 345 mm (BB Drop 10,5 mm), Enduro 29 pak 352 mm (BB Drop 19 mm). Při použití kol 6Fattie by to bylo 345/339 mm (650bx3,0“ / 650bx2,8“). Sakra, to je čísel..

S tímto faktem přímo i nepřímo souvisí skutečnost, že se nejen Enduro s koly většího průměru hůře přetahuje přes hrany velkých nerovností. Zcela typicky, když je před vámi hluboko zaříznutý brod úzkého potoka, dolů se spustíte gravitací, nahoru kolo vytáhnete rukama a nakonec potřebujete přenést těžiště vpřed a mnohdy i lehce přišlápnout, abyste se dostali na rovinku za hranou.

Přesně tento manévr byl se středními koly (650b / 27,5“) mnohem snazší, plynulejší a přirozenější, než v případě 29“. Ta by měla pomoci svou prostupností, ale pokud nemají rychlost… Pak se snáze zastaví a hůře rozjíždí.

Na tlumiči se rozhodně nešetřilo – RockShox Monarch Plus RC3 je téměř etalonem ve své třídě. Enduro si ale překvapivě vystačí s klasikou komorou a klasickým rozměrem. Žádný DebonAir ani metrický tlumič Super Deluxe!

Dnes již nezbytnou součástí u kol Specialized je i samostatný ventilek AUTOSAG. Šikovná věc do půjčovny, osobně ale volím možnost jemně nastavit tlak podle měrky na pístnici.

Sypeme se dolů…

Abyste to pochopili, porovnání těchto dvou kol jsem vzal skutečně důsledně a opakovaně jezdil různé úseky a okruhy s jedním a s druhým parametrem. Řadu z nich jsem již popsal, v zásadě poslední dva nás právě čekají.

Trochu si připadám jako Jeremy Clarkson, který mnohdy auta ve svých testech nejprve pomluví (trochu jako já doposud spíše haním Enduro 29), pak ale řekne „However …“ Nicméně hra o to, který průměr vyhraje moje, nebo spíše vaše preference se začala lámat, když jsem na program zařadil těžké strmé sjezdy. Jak pomalé technické skalky, tak i záludné sypké svahy.

V obou případech jsem postupoval tak, že jsem dané místo projel nejdříve s Endurem 29, v klidu, na jistotu a na čistotu, druhý den nebo druhé kolo jsem jel s Endurem 650b pln motivace, že to, co sjela devětadvacítka musí moje šestsetpadesátka pokořit také! Budu-li upřímný sám k sobě, musím sobě i vám přiznat, že některé sekce jsem dal s menším kolem vlastně jen proto, že jsem si je před tím projel s devětadvacítkou!

Rovné podmínky testu jsem, přiznávám, trochu ošidil mixem plášťů na svém kole (viz níže). Na Enduru 29 ale byly originální kousky Specialized Butcher GRID 29×2.3″ vepředu…

Specialized Slaughter GRID 29×2.3″ vzadu.

Na Enduru 650b testovaný Maxxis Tomahawk 27,5×2,3″ má sice o poznání méně agresivní vzorek, jeho směs 3C Maxx Terra ale udělala své i na ledovce!

Infarktové situace…

Můžeme si lhát do kapsy jak jen chceme, ale už jen větší průměr, jeho větší styčná plocha a také skutečnost, že jezdec sedí více mezi koly než nad nimi, dělá své a ve strmých sjezdech a v hraničních situacích je devětadvacítka prostě jistější. Vybrané segmenty bych asi v extrému projel rychleji na rozměru 650b, už jen díky snazší ovladatelnosti. Leda, že by ne! Ale pokud jde o prvosjezdy nebo místa, kde se vám běžně stahuje hruď okolo srdce a plní kalhoty, vezměte si radši Enduro 29 a budete se bát podstatně méně!

Otázkou, kterou jsem sám sobě položil hned několikrát, zůstává, pokud si člověk posune hranice možnostmi velkých kol, kam ještě je bude posouvat? Nemůže se náhodou stát, že při dalším hledání limitů sebe a svého kola se dostanete „do bodu, odkud již není návratu?“ Do místa, kde jsou jediné varianty skutečně čistý průjezd, nebo „jistá smrt“! Přeháním, ale chápete, kam tím mířím?

Já se na kole vlastně docela rád bojím! Jsem totiž přesvědčen o tom, že strach je, je-li přiměřeně kontrolován, praktickou bezpečnostní pojistkou naší mysli. Prostě když se bojím, vím že jsem na hraně a že musím dobře zvážit všechna rizika. Když se nebojím, tak to tam pošlu a co se pak stane je v moci boží! Posouvat hranice strachu je rozhodně přínosné, minimálně pokud se s touto hranicí posouvá i schopnost vaší pilotáže. Přílišné riziko ale představuje situace, kdy hranici svého strachu překonáte skokově!!!

Nebo jsem prostě jen moc starý a bojím se naplnit heslo: „Kdo nepadá, nezrychlí!“

Povětrnostní podmínky v průběhu testu byly hodně pestré. Sucho, bláto, mráz, kořeny, kameny… A slunce si vozím zásadně umělé 😀

Když se to ve mně zlomilo!

Téma vnitřního strachu a jeho hlubšího rozboru si nechme na jindy, jelikož v tuto chvíli je podstatnější, že posledním bodem na programu mého velkého srovnání Endura 650b a Endura 29 byl výlet na Milíře (nad Jabloncem/Libercem). Parádní místo a krásný les, kde jsou v lese vyznačené… Už mlčím!

Podmínky při mé návštěvě zde nebyly zrovna optimální. Den před mým příjezdem zde vytrvale pršelo, pak to v noci zmrzlo a druhý den povolilo jen na pár místech. Takže kombinace mokrého, či spíše zmrzlého jehličí, které ale drželo vlastně dost dobře, kořenů a kamenů s ledovou krustou a sem tam nějaké louže či blátíčka…

Ale jezdit se na tom dalo překvapivě dobře, mnohem lépe než chodit!!! Tady bylo totiž jedno, jestli má člověk boty s měkkou směsí, s podrážkou hrubou či hladkou… Klouzalo vše krom obutí na mých kolech :O

Každopádně jsem zvolil taktiku projet si nejdřív můj nejoblíbenější trail jednou na Enduru 650b, pak na Enduru 29 a pak se uvidí. Nakonec jsem skončil tím, že jsem až do tmy drtil větší Enduro, kterému toto prostředí až na výjimky dokonale sedělo!

Různé chytré detaily a drobnosti. Třeba přichycení hadice zadní brzdy k hlavnímu čepu…

Přišroubovaný silný gumový kryt zadní vidlice…

Rafinované je i tažení bovdenu řazení okolo středu.

Malé Enduro mám rád, ale…

Se svým malým kolem jsem se při první jízdě také náramně bavil a nutno říct, že jsem vlastně i poprvé zkoušel, jako moc to drží nebo nedrží. Kolo jelo krásně, v pomalejších a více točivých sekcích bylo dokonale poslušné a na jednom otevřeném rychlém úseku letělo jako namydlený blesk. Mezitím jsme si spolu příjemně hráli a bylo nám dobře.

Pak jsem se ale vrátil k autu a vystřídal stráže. S velkým Endurem se mi najednou jelo o něco lépe nahoru k rozhledně, příjemně se prohnalo prvním úsekem po kořenech a když už jsem to měl najeté, bez problému prokličkovalo mezi padlými stromy. V rychlém otevřeném úseku jsem si nebyl až tak jistý jako na 650b, což bylo dáno asi vyšší pozicí za řídítky… Dobrzďování na cestu bylo také trochu nervóznější a méně jisté, než s menšími koly. Ale jinak…

Jinak to byla pecka! Spodní hravá a značně kořenitá pasáž mě vysloveně nadchla. Sklon je zde, až na výjimky, střídmý, trail má své osobité flow a člověk se brzy nechá unést tím, jak velká kola krásně, jistě a přirozeně plují přes nekonečné spletence kořenů. Sem tam nějaké to dobrzdění mi připomnělo, že sedlám velké obruče, ale jinak naprostá paráda!

A tak to šlo až do tmy!

Pravdou je, že vzhledem ke krátkým dnům před koncem roku a časovým prodlevám na střídání kol, převlékání, focení atd. jsem toho o moc víc nenajel, i když jak se to vezme. Vyjel jsem si znovu k rozhledně, pustil se na druhou stranu kopce, sjel si kompletně jeden trail a pak navázal na kus druhého, potom i třetího, až jsem byl úplně dole pod kopcem, až začala padat tma.

Světýlko jsem měl v batohu, takže žádný problém, a nakonec to vlastně vyšlo tak, jak bylo v plánu: „Dolů dojet na oči, nahoru k autu už se s lampou nějak dostanu.“

Je to prkotina, ale jsem rád, že má moje Enduro (i Enduro Comp 29) klasickou pevnou osu s „rukojetí“ a nemusím tak hledat nářadí pokaždé, když potřebuju vyndat zadní kolo z rámu.

Boost standard je rozhodně přínosem co se tuhosti výpletu týká. Alespoň psychologickým. Schválně, najdete číslovku 148?

Osobně jsem také příznivcem širokých ráfků, kdy se mi vnitřní šíře 29 mm zdá být úplně akorát pro daný způsob použití!

Specialized Enduro Comp 650b / 29 – závěr

Jak uzavřít toto i pro mě samotného zajímavé povídání, rozbor či analýzu? Závěr bude, jak se trochu obávám, znít poněkud alibisticky či diplomaticky: „Záleží jen na vás kde, jak a co jezdíte, co se vám líbí/nelíbí, či co přesně od svého kola požadujete.“

Já osobně při tomto testu zjistil, že bych doma mohl mít klidně obě Endura a možná bych pro obě našel uplatnění! Což zní dost šíleně! Svoje Enduro 650b si rozhodně nechám a nebudu spekulovat nad tím, že bych jej měnil za 29er. Tak moc mě ta velká kola za srdce nevzala, a hlavně jsem z jistil, že v mém domácím prostředí je mi lépe v sedle Endura 650b.

Každopádně mě právě tato zkušenost poučila, že velká kola ve spojení s velkým zdvihem, a v případě nové generace Endura 29 i skutečně povedenou geometrií (starší model byl už jen v otázce geometrie o dost jiný, osmělil bych se říct i horší), mají smysl a měla by se prát o své místo na slunci. Nakolik jsem jim toto právo doposud (minimálně ve své hlavě) spíše upíral.

Specialized Enduro Comp 650b

Specialized Enduro Comp 29

Univerzální recept? Jak pro koho!

Velká kola ale nejsou receptem na vše a jejich volba by měla, vedle řady jiných faktorů, odrážet i výšku jezdce. Modelová kombinace 160cm postavy a 29“ kol mi stále přijde dost šílená!!! Jedním dechem ale dodávám, že jsou terény, jsou místa a situace, kde se větší průměr zatraceně hodí.

Možná vám palec a půl navíc přidá jen pár procent na jistotě, možná vám usnadní přejet jen jednu sekci plnou kořenů nebo proletět roletou před klopenkou, avšak i tato troška může být rozhodující. Rozhodující v závodě, nebo jen v tom, jestli něco „dáte“ nebo „nedáte“.

Je potřeba k tomu ještě něco dodávat? Snad jen tolik, že nové Enduro 29 se po stránce funkce, ale hlavně geometrie a ovládání obrovsky povedlo. Klobouk dolů! Naopak Enduro 650b je hodně, hodně specifické a svérázné (takové ale má být!), proto pokud vysloveně nevíte, pak bych do vašich misek na váze asi lehce fouknul směrem k Enduru 29. Už jen pro jeho větší všestrannost, lepší stoupavost a „lidskost“. Pokud ale víte, nemusím vám říkat vůbec nic!

Nezapomeňte ale, že nejdůležitější ze všeho je si kolo a čas strávený s ním užít a jestli to bude s tím nebo oním rozměrem, to ať vezme čert!


Specialied Enduro Comp 650b/29

Cena: 89 999 Kč (www.specialized.com – 650b | 29/6Fattie)
Hmotnost: 14,35/14,99 kg (650b/29) 
Tlaky (vidlice/tlumič): 65/170 psi | 80/180 psi (650b | 29) 

Specialized Enduro Comp 650b – specifikace

Specialized Enduro Comp 29 – specifikace

Specialized Enduro Comp 650b – geometrie

Specialized Enduro Comp 29 – geometrie

 

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky
  • Miloš Babovák

    Jak se chová ten Tomahawk na blátě a sněhu?

    • Vysloveně na sněhu jsem ho zatím nezkoušel, na blátě to není žádný zázrak, což je logické už jen s ohledem na spíše nižší vzorek, který prostě nemá až takový záběr. Ale zase se luxusně snadno čistí, takže se to dá přežít. Všude jinde drží až překvapivě jistě, především díky skvělé směsi! Maxxis Tomahawk máme na dvou různých kolech, v obou případech vepředu, a jsme vážně spokojení!

      • Miloš Babovák

        A můžeš ho porovnat s např. s novým Nobby nic, který se často doporučuje na předek?Jezdím trail až AM, aktuálně mám Ardenta vpředu i vzadu.

        • Nový Nobby Nic je výrazně větší drapák. Pojede asi o něco méně než Tomahawk, ale zase bude jistější v blátě a všude, kde to bude měkké a sypké. Každopádně oproti Ardentu je Tomahawk skokem o pořádný kus vpřed, aniž bys zásadním způsobem obětoval rychlost.

          Nobby Nic je určitě dobrý plášť, alespoň na předek, pokud máš ale rád Maxxis, tak Tomahawk můžu směle doporučit. Docela mě baví „rychlejší“ kombinace Tomahawk/Minion SS, kamarád vozí Tomahawk/Aggressor a je také hodně spokojený.

  • File

    Super super. Nevim jestli jsem to mel cist po tom, co mam pul roku Ghost FRAMR. Ale pristi kolo urcite bude 29 160mm enduro. Nebo rovnou Enduro? Ted z nabidky vychazi Spesl asi paradoxne nejlevneji. Na mych 192cm, ne moc vytribenou techniku a jako jedinej univerzal na kterym chci jet i na XC vylety to bude ideal.

    A teda na Tomahawku, jeste na predku a Slaugtheru na prdeli bych se do tohodle marastu asi bal poustet. To smekam.

    • Vzadu je na mém kole aktuálně Maxxis Minion SS Exo Protection… A ten Tomahawk držel i na té námraze vážně dobře 😋

    • Tomáš Mařík
      • To rozhodně ne. Trailbiky a Endura 29″ se teď rychle šíří světem! 😊

        • File

          No mě se hrozně líbí Evil tuším že Wreckoing je to 160mm 29 enduro. Ale to je za jinej peníz. 🙂

          • To je celkově jiný vesmír 😀 I když v porovnání se Enduro S-Works 29 vlastně až tolik ne…

        • Tomáš Mařík

          no, sám teď pro sebe budu stavět trailový HT a jsem natěšenej až vyjede ten novej 29er Bandit

          • Teď na to není počasí, ale jeden vzorek RB Bandit 290 je již k dipozici, takže jak jen bude příležitost moc rádi se na něm svezeme.

  • Milan

    Ty kola 24/28 drátů mi u 29er Endura přijdou jako docela slušnej úlet, zajímala by mě tuhost/životnost pod metrákovým jezdcem který tomu troch nakládá

    • Tomáš Mařík

      hlavně pak bude úlet až člověk bouchne ráfek a bude potřebovat novej… 😀

    • No, u svého Endura 650b jsem po první vyjížďce celý výplet dotáhl, docela to potřeboval. Jinak mi přišlo, že se to nijak extra nekroutí, snad…

  • Martin

    Zaujimave by bolo porovnat „staru“ verziu Endura s novou 2017

    • To bych srovnávat nechtěl… 🙁 Starší verzi Endura jsem uznával jen 650b, 29er mi vůbec nesedl už jen kvůli příliš strmému (nízkému) úhlu hlavy. Slyšel jsem, že si to řada lidí musela upravit po svém, aby hlavu více položili. U 650b se geometrie pohnula jen trošku u 29er hodně! Naštěstí správným směrem!

      Můj starší a docela vyhraněný názor na starší Enduro 29: http://www.bikeandride.cz/2013/08/v-sedle-specialized-enduro-29/

  • Sunshine 29

    Štěpáne kde je ten sjezd z té dvojfotky? Točná nebo Krčák?

  • Honza

    Moc pěkný článek. Krásně se to četlo a ta objektivita je super. Z jiných článků jsem pochopil, že autor 29er moc nemusí. Proto se mi líbí, ze to vzal opravdu jako cisty papír.

    • Díky za pochvalu. Je to tak, kombinace 29″ a vyšších zdvihů mi obecně příliš nevoní, rád se ale nechám přesvědčit, když je o čem 😉