Rychlebské Enduro 2016 – reportáž (by Mikuláš)

#RychlebskeEnduro2016Defakto jsem se stal obětí spiknutí. Do mailu mi došel požadavek od Štěpána na report z Rychlebského Endura 2016. Bohužel, seč jsem se snažil a plížil se zapomenutými lesními pěšinami, nepovedlo se mi moji přítomnost na letošním závodě před redakcí BikeAndRide.cz nikterak utajit – potkali jsme se hloupě hned na Základně a nestihl jsem si nasadit ani falešný knír.
A protože mě Štěpán občas zachrání nějakým hezkým testovacím kolem, když je můj hlavní stroj indisponován, nemohl jsem odmítnout. Čtěte tedy dál, report průměrného Pražáka o tom, jak jsem i letos skončil na konci výsledkového pole…

Vidět stopu se hodí

V pátek odpoledne jsme vyrazili, po strastiplné cestě Polskem dojeli asi v devět hodin večer na místo a jali se registrovat. Vyfasovali jsme čísla okolo dvoustovky, takže jsme nastupovali už do hezky projeté tratě. Závod se jel jako vždy na oči, proto vidět před sebou stopu projetou dobře dvěma sty páry zubatých horských kol bylo více než příjemné.

Rychlebské enduro je pro naši skupinu již tradiční akcí – tento rok to bude náš třetí závod. Naše parta se ovšem mírně obměňuje. Tentokrát v ní jedna ošklivá žena (jménem Petr) chyběla a naopak další žena, ta má hezká, se přidala. Cíle byly tedy jasné – nenechat se svojí polovičkou předjet a nic nerozbít, hlavně ne sebe. Jo a můj soukromý tajný cíl bylo v RZtách šlapat i na rovinkách, když mám konečně po letech strávených v punku mimo hlavní proud teleskopickou sedlovku a jsem tudíž maximálně #endurospecific.

#RychlebskeEnduro2016Zed is Dead (redakční korektor na redakčním stroji RB Bandit 675)

Wiessner třikrát nahoru!

Závod se zatím každý rok skládal ze tří rychlostních zkoušek (RZ), tentokrát se na jejich starty nastoupalo cca 1400 výškových metrů. Naše skupina měla startovat na první RZ chvíli před dvanáctou, takže ranní tempo bylo tentokrát velmi poklidné.

Protože jsme nevěděli co čekat, vyrazili jsme radši na Sokolí vrch s předstihem a na startu pak postávali 40 minut a klepali kosu. Na startu klepala kosu i skupina bubeníků, takže se klepalo aspoň hezky do rytmu. Bubeníci měli závodníky nejspíš pořádně rozpálit, ale u Rychlebského Endura by klidně mohli oznamovat i příchod Balroga*, takže jsem byl obezřetný.

*Balrog (sindarsky Démon moci, quenijsky Valarauco) je fiktivní démon ohně a stínu ve fantasy knihách J. R. R. Tolkiena Silmarillion a Pán prstenů. Zdroj: Wikipedie

#RychlebskeEnduro2016Vzadu ve stínu šéfredaktor s kamerou na hlavě (Štěpán Hájíček) na stroji Kona Process 153

A přišel start první RZ!

Enduro závody na Rychlebech byly každý rok dost odlišné, takže jsem neměl sebemenší tušení, co od trati letos čekat. Vypálil jsem vpřed a pustil brzdy. A pak je zase hodně rychle zmáčknul! Bál jsem se, že překročím rychlost 88 mílí v hodině, přenesu se do roku 1955 a dostanu od pohraničníka kulku mezi oči! Takhle byla RZ 1 rychlá!
Můj výběr stop byl katastrofální, kdo jel tento závod, jistě si vzpomene na několik rockgardenů, případně si je připomene ve videozáznamu tratě, který natočil sinalý Štěpán. Normální lidi jeli mezi kameny, já to suverénně posílal do těch největších napřímo. Jednou jsem skončil v keřích a kamufloval to jako uhýbání závodníkovi za mnou. Pak jsem dokonce chvíli jel v příkopu s vodou kousíček od tratě a nemohl se dostat ani za nic zpět. V příkopě byla na závěr podvodní rockgarden a tu jsem taky trefil. Na oči mi to opravdu nejde.

RZ2? Jo, ta je fakt zábavná!

Dole jsme se posbírali a vyrazili na druhou RZ. V kuloárech kolovaly pověsti, že by měla být velmi zábavná, pomalejší a boulovatější než RZ1, takže jsem se docela těšil. Začátek byl trošku níž než první RZ, ale zase ne o moc. Takže podruhé za den nahoru Dr. Wiessnera, ochutnávka miliardy velice lahodných koláčů na občerstvovačce, kousek po asfaltce a už se mohlo startovat.

Čip odpípán, mocně jsem zašlapal, vyryl dva metry od startu do kamenů pedálem vzkaz pro příští generace a málem jsem vyplivl duši v úvodní pumpovací pasáži v hrabance. Moc mi to nejelo. Najednou přede mnou stál chlápek a něco křičel – mohlo to být „Smrt vlevo, znásilnění vpravo!“, nebo něco jiného? Nemám tušení! Jel jsem vlevo a byl to moc pěkný a snadný sjezd skalky, či prostě jednoho velkého plochého šutru. Dál už pokračoval zase lesní hrabankový pumptrack.

#RychlebskeEnduro2016

Jeden z testerů a kameramanů BikeAndRide.cz – Bejk… (další přezdívky jsou nepublikovatelné) na HT 27,5″ steel od production-privee.com

V půlce RZ2 přišla asfaltová dupačka po rovině, kterou jsme míjeli při transferu na jedničku i dvojku. Možná si vzpomenete na moje předsevzetí ze začátku článku – šlapat na rovině! Přikládám záznam vnitřního rozhovoru, co probíhal na této rovince:

Já 1: “Měl bys šlapat, kámo!”
Já 2: “Si tady v klidu sednu, dám pohodu a jestli budeš prudit, tak to schválně narvu do rokle a umřeme.”
Já 3: “Hele, koukejte na tu holku napravo!”

S tímto přístupem jsem moc rychlosti, jak asi uhodnete, nenabral. Jinak v této druhé RZtě jsme se poměrně vtipně předjížděli s kamarádem, který ale občas ztratil svůj náskok výjezdem mimo trať, což se mi při mém turistickém pojetí závodu nemohlo stát. Po jednom mega přeďáku do potoka jsem se šťastně dostavil do cíle a málem přejel nebohou dívku měřící čas. RZ2 se mi ale v konečném součtu hodně líbila a jak bylo slyšet v cíli, nebyl jsem ani zdaleka sám!

reklama

Koláčky = jediná motivace!

Takže šup vydýchat se, napít se a jedeme znovu Dr. Wiessnera. Uf, už se mi opravdu moc nechtělo, ale vize koláčků na občerstvovačce (nevěděl jsem, že už jsou dávno snědené) mě jako jediná motivovala. Třetí RZ začínala v poměrně příhodné nadmořské výšce a navíc již podle mapy na známém místě, v blízkosti konce trailu Wales a začátku SuperFlow. Takže to nebyla až taková fuška, navíc člověk věděl, co ho cestou nahoru zhruba čeká.

Na posledním výjezdovém kopečku jsem zjistil, že se mi udělala obří díra v kalhotech na zadku a nemůžu sesednout z kola, protože jsem chycen za sedlo. Po osvobození mocným trhnutím jsem se obával podobné situace ve sjezdu. Možnost číslo jedna byla jet jen ve vložce, ale plán jsem rychle zavrhnul. Radši bych zemřel bolestivou smrtí, než dojet do cíle mezi jásající dav v uplých trenkách s vycpaným rozkrokem jako nějaký východoněmecký pornoherec.

#RychlebskeEnduro2016Jakub Pavlas na stroji Canyon Strive CF (redakční kamarád ze závodů)

Takže nastoupila stříbrná páska a doufal jsem, že to udrží. Udržela. Na Základně jsem pak mimochodem dostal slevu na nové kraťasy za to, že se ty původní staly obětí závodu. RZ3 byla zase trošku rychlejší, opět několik částí po cestách jako v RZ1, ale celkový pocit jsem z ní měl dobrý. V jednom místě byla bažina a vzápětí libový průjezd hromadou kamenů. Projel jsem pro jistotu jinou hromadou kamenů hned vedle, protože jsem se netrefil. Byl jsem příjemně překvapen, kolik mi zbylo dechu na nadávání. Sám sobě, samozřejmě! Pak už se jen vyhnout kamarádovi za mnou, zapíchnout se do díry a hotovo.

Uf, dojeto, přežito, nic nerozbito. Hlavní cíle splněny! A moje holka zůstala až za mnou. (Ale ne o moc…)

Jak to vidím dnes pohledem z kanceláře…

A teď malé zhodnocovací okénko, jelikož jsem doteď mluvil jen o svém osobním příběhu. Letošní Rychlebské Enduro mě osobně bohužel lehounce zklamalo. Po minulém ročníku s mraky zábavných technických pasáží jsem byl velmi namlsán a těšil se na podobné chuťovky na dalším ročníku. První RZ byla tento rok ale velmi, velmi rychlá, často vedená po lesních cestách, dalo se na ní dosahovat monstrózních rychlostí a opravdu jsem se při jízdě na oči bál.

O užívání si nemohla být příliš řeč, protože při pádu v 60 km/h z vás zbude jen hromada paštiky rozstříknutá na nejbližším stromě a tuto myšlenku jsem měl pořád v hlavě. Druhý den jsme si projeli znovu RZ2 a k té nemám výtek. Krásná hrabanka a boule, rytmus a rychlost dle chuti, vzor, který se doufám bude v dalším Rychlebském Enduru opakovat. Organizace závodu měla pár much, ale žádné významné přešlapy jsem nezaznamenal – jako hobík a nadšenec jsem rád za to, že podobný originální závod vůbec vznikl.

Malou poznámku bych měl k vyčerpávající tombole, která by se měla losovat spíše z přinesených startovních čísel než z celého seznamu účastníků. Takže organizátorům moc děkuji za povedený víkend a skvělou atmosféru!

Ohledně výsledků – první místo získali v mužích mladičký střelec Vojta Bláha, v ženách Pavla Nováková a v masterech Roman Kwasny.

Gratuluji! Kompletní výsledky najdete zde: sportsoft.cz

Foto: fotky jsme si „s dovolením“ vypůjčili od Josefa Štěpána, který byl oficiálním fotografem a nabízel možnost objednat tištěné fotky ve velkém formátu, a potom od jednoho tvůrce s profilem 750176 na rajce.cz

Specialitou letošního ročníku (a vlastně i loňského) byla možnost nechat si sestříhat originální video vlastní jízdy pomocí aplikace www.mixiew.com

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky
  • Jonáš

    Jak se jevil ten Epixon na rychlebkách? Hezký report.

    • Sorry, to je asi matení mysli. Jezdce z úvodní neznám, jen se mi líbila ta fotka do úvodu, jelikož tam jsou dva jezdci za sebou 😉 Kuba má na pevňáku SR Auntour Auron 160 mm a na něj si rozhodně nestěžoval 😉

      • Jnoáš

        Celou vaší bandu jsem potkal na občerstvovačce a nad tím pevňákem jsem solidně slintal! Parádní stroj.