YETI SB6c – test

Kola legendární značky Yeti ve mně odjakživa vzbuzovala sympatie a ani jejich nejostřejší model v nabídce nesoucí označení SB6c není výjimkou. Když jsem si pak koncem loňského roku pročítal Štěpánovy dojmy z prvních kilometrů v sedle tohoto stroje, vycítil jsem příležitost, že i já bych si mohl „eSBéčko“ vyzkoušet.

Text: David Svoboda | Foto: Tomáš… (Los Tomanos)

Štěpán ve svém článku několikrát zmínil, že na něj byla testovaná velikost L až přespříliš dlouhá, než aby se odvážil geometrii a ovládání SB6c objektivně zhodnotit. Se svými 193 cm jsem se tedy cítil jako ideální kandidát pro dotažení započatého testu do řádného konce. K realizaci této myšlenky však došlo až o nějakých šest měsíců později.

Zkontaktoval jsem Štěpána, zda by dokázal SB6c pro druhé kolo testu zajistit, slovo dalo slovo, vyměnil jsem si se Zdeňkem z wonderfullbikes.cz pár e-mailů a o pár dní později už jsem si vezl jedovatě zelenou testovačku domů.

Ach ty křivky…

Až na parkovišti před domem jsem měl vlastně pořádnou možnost prohlédnout si, s čím mám tu čest. Na první pohled musí každého zaujmout až neuvěřitelně elegantní křivky rámu. Mohutné okolí hlavové trubky však značí, že tahle hračka rozhodně snese i o něco tvrdší zacházení, a ještě se jí to bude pravděpodobně líbit – spojení s horní a dolní rámovou trubkou působí opravdu nezničitelně.

Směrem k sedlové trubce se linie rámu lehce zužují, o to víc však nabírají na ladnosti. Střední části rámu pak dominuje kaplička, ve které je uložena klíčová část patentovaného systému odpružení Switch Infinity. Tvary zadní stavby pak plně vystihují Štěpánova slova, který je označil za až šlehačkově jemné. Nechybí samozřejmě ani integrovaná ochrana všech inkriminovaných míst před odletujícími kameny, bičováním řetězem a jinými nežádoucími činiteli.

Dokážu si představit, že i takové linie se mohou majiteli SB6c po nějakém čase okoukat, já jsem se jich však během celého týdne, co jsem měl možnost kolo sedlat, nemohl jednoduše nabažit.

Zadní stavba je tvořena z trubek poměrně štíhlého profilu…

Což nejvíce vynikne v detailu či při pohledu seshora.

O velikost menší a přesto akorát

Na druhý den jsem se nejprve věnoval základnímu přizpůsobení kola mojí maličkosti. To přednostně zahrnovalo nastavení tlaků v pružících jednotkách – konkrétně se zde bavíme o 170 psi v tlumiči a 65 psi ve vidlici (v obou případech 30% sag).

Dále přišly na řadu ještě tlaky v pláštích (1,5/1,7 bar), seřízení kokpitu a mohl jsem vyrazit na první kratší testovací jízdu. Jako trasu jsem zvolil svůj klasický tréninkový okruh zahrnující ty nejzajímavější Strava segmenty, které jsou v Prokopském údolí k nalezení.

Při přesunu k prvnímu zajímavějšímu úseku jsem měl dostatek času se s geometrií SB6c zběžně seznámit a Štěpánovo tvrzení, že Yeti má své rámy v porovnání s většinou ostatních výrobců téměř o velikost posunuté, mohu jen potvrdit. Se svými „pavoučími“ 193 cm jsem typickým zástupcem jezdců, kteří se jen velmi zřídka poskládají na cokoliv, co není velikosti XL.

A přestože bych o chlup delší posez/postoj jen přivítal, cítil jsem se na testovaném eLku od začátku jako doma. Vezmu-li navíc v potaz, že u velikosti XL naroste délka hlavové trubky na hrůzostrašných 160 mm (tzn. o 22 mm oproti L), byla by menší z velikostí pro mne jasnou volbou, pokud bych se do tohoto modelu rozhodl sám investovat.

Běžná věc… YETI SB6c opřený o lavičku v lese 🙂

Srdcem systému Switch Infinity je toto zdvojené šoupátko Fox doplněné o maznice.

Hodně specifické křivky najdete na skoro celém rámu…

První metry…

Po letmém seznámení s geometrií SB6c mě dělí od začátku prvního segmentu už jen pár metrů a je tedy na čase zjistit, co tahle hračka dokáže. Do hry navíc vstupuje skutečnost, že se jedná o vůbec první vyjížďku po téměř dvou měsících cyklo-abstinence, o kterou se postarala diplomová práce. Faktor „nadrženosti“ tedy s ubývajícími metry k začátku trailu značně roste, stejně jako pravděpodobnost, že to nejspíš položím hned v první zatáčce.

Přeřazuji na těžší převod a opírám se do pedálů k prvotnímu sprintu po hřebeni kopce, na který vzápětí navazuje odkloněné esíčko. To už se do podkladu s obvyklou jistotou zakusují boční špunty druhé generace High Rollerů, které sám používám do sucha i (lehčího) mokra již několik let a jsou mi tak svým chováním velmi dobře známé.

Následně se trail láme do prudšího sjezdu přes řadu skalek, kde Yeti dává poprvé vyniknout svým sjezdovým schopnostem, aby se vzápětí vše obrátilo směrem vzhůru do krátkého výjezdu přes řadu větších kamenů. To kolo prostě jede… rychle… hodně rychle… ať už mu naservírujete do cesty cokoliv.

Motačka a traverz!

Zbývá už jen rovinatá proplétačka mezi stromy – zde čerpám ze setrvačnosti, které má Yeti na rozdávání (otázkou je, z jaké části se na tom podílí zapletená kola Reynolds R27.5 AM a z jaké samotná geometrie kola). Závěr segmentu se pak nese ve stylu traverzování po svažující se hladké skále, která vás dovede až na prašnou cestu vedoucí k několika málo domkům na pomezí Řeporyjí a Prokopského údolí.

Tak to alespoň bylo před zmíněnými dvěma měsíci, během kterých se evidentně ledacos událo – nyní byla cesta v rámci příprav na následné asfaltování vysypána štěrkem a olemována obrubníky, které se tyčily dobrých 15 – 20 cm nad okolní úroveň přesně v místě, kde sjezd ze skály končí a dochází tam tak k největší kompresi. Toho si všímám až na poslední chvíli, takže je více než jisté, že tohle už nedobrzdím… a vlastně ani nepřeskočím, protože fyzika říká, že z komprese se bunny hop vytahuje dost těžko.

Snažím se tedy zpomalit, co mi Shimano ZEE třmeny dovolí, zároveň alespoň lehce nadlehčuji přední kolo a připravuji se na smrt… ta však překvapivě nepřichází!

…první dobrá!

Co ale přichází, je dvojice razantních cinknutí vyvolaných kontaktem ráfků o hranu obrubníku a hadím jazykem vyjádřené oznámení, že z před chvílí nahuštěných 1.7 baru zbude během chvilky v zadním kole přibližně desetina. To, že jsem z této krizovky vyváznul skoro bez ztráty korunky, mi umožňuje dvakrát smeknout – poprvé SB6c jako celku, protože s takovou grácií by tuto situaci (s výjimkou sjezdového kola) ustálo máloco, podruhé zmíněným kolům značky Reynolds, které nenesly jedinou známku ani sebemenšího poškození.

V kombinaci s jejich velice slušnou tuhostí a papírovou hmotností (pod 1700 gramů) mohu říct jedině: „Dobrá práce! Velice dobrá.“ Tohle celé se odehrálo zhruba během minuty. Přesněji řečeno během 59 sekund, jak mi Strava k mému údivu vzápětí ukázala. To znamená, i přes tu tragikomedii na závěr, sekundové zlepšení oproti doposud nejrychlejšímu času a nový osobní rekord!

Tomu říkám na první dobrou. Úsměv na tváři mi nezhatí ani v tuto chvíli již docela prázdné zadní kolo. S drobným průsekem na běhounu pláště si mlíko neporadilo a náhradní duši v batohu zrovna nemám – házím si tedy kolo na rameno a pěší chůzí se vracím dva kilometry zpět k domovu. Zde je na místě zdůraznit, že tento způsob transportu je i v případě Yeti stejně tak obtěžující jako u jakéhokoliv jiného kola.

Kaplička ukrývající šoupátka Fox není zrovna malá, po chvilce si na ni ale zvyknete a už vám bude připadat jako běžná věc… Jak ale poukázal David, právě toto uložení by mohlo být slabým místem, co se tuhosti zadní stavby týká!

V době velkých a ještě větších komor vzduchových tlumičů je zarážející, že zde byl použit pouze Fox Float X (nikoli EVOL). Zajímavé by bylo použít tlumič Fox Float X2! Třeba bude někdy příležitost…

Podruhé a lépe

Po sejmutí zadního pláště zjišťuji, že jeho nitro je zcela na suchu. To, že se průraz nezacelil, najednou dává o něco větší smysl. Takže dolít těsnící tmel, nahodit kompresorem plášť do patek a… je to dobré, další únik tlaku se již nekoná. A já jsem tedy připraven na druhý výjezd, který je naplánován na další den. Společnost mi budou dělat další čtyři parťáci a protože chci SB6c potrápit komplexně, není třeba o trase moc přemýšlet.

Startovním bodem naší vyjížďky se stává parkoviště u hotelu Zdenka ve Všenorech a na pořadu dne jsou naše oblíbené „čtyři kopce“. Za tímto označením se skrývá přibližně 30km okruh vedoucí přes Kámen, dva traily v okolí Hvíždince a dnes už legendární všenorskou sjezdovou trať, který umí jezdci nabídnout víceméně vše, na co si jen vzpomene – táhlé asfaltové výjezdy i prudké lesní stojky, pomalou techniku i rychlé sjezdové úseky, volné kameny, slizké kořeny a nouze není samozřejmě ani o skoky.

Každý si tu jednoduše najde to svoje a pro potřeby testování mě v těsné blízkosti Prahy nenapadá lepší lokalita.

Přepni na nekonečno

Předtím než přejdu k jízdním dojmům, podívejme se na zoubek systému Switch Infinity, který Yeti využívá na drtivé většině svých modelů. Technickou stránku fungování systému nakousl Štěpán již v článku věnovaném modelu SB5c. Filozofie je pak taková, že přibližně první polovina zdvihu má lineární průběh (v této fázi se hlavní čep pohybuje po dvojici pístků vzhůru), což by mělo zaručit vysokou citlivost vůči malým nerovnostem. Zároveň by však mělo být minimalizováno propružování způsobené šlapáním.

Další fáze, kdy se pohyb vzhůru zastaví a hlavní čep začne po pístcích klesat, se má naopak projevit progresí v druhé půlce zdvihu a tím pádem i lepší kontrolou nad většími rázy působícími na zadní kolo. A co praktická stránka věci, ptáte se?

Zamykat netřeba

Netřeba si nic nalhávat – ty nejlepší traily zkrátka vedou z kopce dolů. Nicméně na kopec je potřeba se nejdříve nějak dostat. Když není po ruce lanovka nebo jiná forma vývozu, přichází na řadu vlastní síly. A přestože to je vždycky hlavně o nohou, charakteristika odpružení a geometrie kola nám mohou čas strávený na výjezdech buďto ulehčit, nebo také značně znepříjemnit…

V případě SB6c bylo již po několika málo nastoupaných metrech zřejmé, že jej mohu bez obav zařadit do první zmíněné škatulky. Yeti s každým šlápnutím doslova vystřelí vpřed a to s takovou razancí, které jsem nechtěl ani uvěřit. Otázkou zůstává, jaký podíl na tom měl oválný převodník od AbsoluteBlack?

*Toto byla moje vůbec první zkušenost s oválem a s klasickým převodníkem jsem neměl možnost Yeti vyzkoušet, ale věřím, že rozdíly by byly marginální.

Osobně zadní tlumič při výjezdech přitahuji či zamykám jen velmi zřídka. Důvodem je především to, že člověk na vrcholu kopce snadno zapomene tlumič opětovně odemknout a následné procvaknutí tlumících systémů typu CTD nevyžaduje příliš velké úsilí. SB6c však stoupá s takovou efektivitou, že jakékoliv přivírání tlumiče není potřeba.

Na opravdu dlouhé přesuny po asfaltu, kde se každý ušetřený watt počítá, dává lockout samozřejmě smysl, pro většinu běžných případů se bez něj však bez problémů obejdete – pohupování způsobené šlapáním je skutečně zanedbatelné.

Pokud ale přeci jen potřebujete s regulační páčkou tlumiče za jízdy manipulovat, máte ji díky umístění samotné tlumící jednotky v rámu maximálně po ruce. Nevýhodou věci je však skutečnost, že uvnitř rámového trojúhelníku již nezbývá prostor pro košík na bidon. Ten musí případně putovat na spodek dolní rámové trubky, což je ale značně nepraktické.

Zkoumáte-li rám Yeti SB6c ze všech stran, najdete řadu zajímavých detailů…

Zajímavá zkušenost – oválný převodník AbsoluteBlack!

Přituhuje! Není problém…

Situace se stává ještě zajímavější, jakmile se rozhodnete pokořit nějaký technicky náročnější výjezd. Ve skutečnosti právě v této oblasti exceluje SB6c asi nejvíce. Čím techničtější výjezd je, tím více kolo ukazuje své přednosti. Zasluhuje se o to z velké části systém Switch Infinity, který i přes obdivuhodnou efektivitu pod šlapáním zůstává stále krásně aktivní vůči nerovnostem a neustále tak zajišťuje potřebný kontakt zadního kola s podkladem.

V kombinaci s poměrně napřímeným úhlem sedlové trubky (73.5 – 73.2° dle velikosti) tak máte docela velkou šanci, že vyjedete i to, co byste s jiným kolem z této kategorie nevyjeli, a navíc v tempu, které vás samotné ohromí. Způsob, jakým může ostrá enduro zbraň se 152 mm zdvihu nad zadním kolem stoupat, je až zarážející a nevybavuji si jediné kolo v této kategorii, které by se v tomto ohledu SB6c alespoň trochu přiblížilo.

Tohle snad nemůže být legální… Zároveň si lze při šlapání vestoje povšimnout i neduhu v podobě nižší tuhosti rámu v oblasti šlapacího středu a uložení Switch Infinity pístků, kdy se rám při silovějších záběrech v těchto místech znatelně prohýbá. Cestou vzhůru to jezdce v zásadě nijak nelimituje, avšak ve sjezdech celek nepůsobí tak sebejistě jak by se dalo čekat. V tomto směru jsem byl trochu zklamaný, ale k tomu se ještě dostaneme…

reklama

Co jde nahoru, musí taky dolů

Na kopec bychom se tedy dostali. A protože všechno, co jde nahoru, musí taky jednou dolů, můžeme se konečně podívat na to, jak si Yeti SB6c vede v situacích, kdy gravitace hraje v jezdcův prospěch. Jak už jsem zmínil v úvodu, geometrie rámu sází na delší předek, což nutí jezdce více zalehnout nad řídítka – a to má za následek jak snížení celkového těžiště, tak větší zatížení předního kola pro lepší kontrolu v zatáčkách.

Dokážu si tedy představit, že již geometrie sama o sobě může jezdci mírně ulehčit případné odstraňování zažitých zlozvyků souvisejících s ne zcela ideálním sjezdovým postojem. Pokud bych měl sjezdové schopnosti SB6c popsat jen dvěma slovy, padla by má volba na pojmy „stabilní“ a „rychlý“.

Na zmíněné stabilitě má zásluhu především delší rozvor (1215 mm ve velikosti L) v kombinaci s hlavovým úhlem 65.5°. V přímce zde prakticky není ani náznak jakéhokoliv rozvrkočeného chování a kolo jede jako tank přes cokoliv, co mu přijde do cesty.

Při větší kompresi v zatáčkách se však projevuje již dříve zmíněná nižší tuhost v oblasti okolo hlavního čepu a Yeti má tendenci trochu plavat. S podobným problémem jsem se setkal již na několika hliníkových kolech, u karbonového rámu v cenové relaci přes 100 tisíc korun bych to však nečekal ani v nejmenším. Že by to byla daň za využití exotického systému odpružení, který si žádá netradiční tvarování vybraných části rámu? Možné to je a snad i pravděpodobné…

Nemůžu si pomoct, ale tvar zadní stavby Yeti SB6c mi připomíná…

Rybí ploutev! 🙂

Někdo to rád hlouběji

Ruku v ruce s vysokou stabilitou zákonitě přichází i rychlost. A té se vám v sedle SB6c dostane zcela do sytosti. Osobně jsem toho názoru, že vychytaná geometrie hraje v tomto ohledu vždy prim a kvalita odpružení má až podružnou roli, což se mi zde jenom potvrdilo. Rozhodně tím nechci naznačit, že mě systém Switch Infinity o svých kvalitách nepřesvědčil, drobná výtka by se však našla.

Po celou dobu testování jsem se totiž nemohl zbavit pocitu, že zadní stavba není tak citlivá vůči malým nerovnostem jako u jiných systémů postavených na virtuálním čepu. Já sám jsem s tím neměl příliš velký problém, kdo ale od kola očekává, že dokonale pohltí každý kořínek, mohl by trochu narazit. Určitý podíl viny bych zde však přiřkl tlumiči Fox Float X (starší model ještě bez EVOL komory), který mě svými výkony příliš neohromil, a to na žádném kole, které jsem měl zatím v ruce.

Jakmile se však tlumič dostane hlouběji do zdvihu, zadní stavba jakoby popadla druhý dech – odpružení reaguje na jakékoliv nerovnosti mnohem vnímavěji a zároveň je ve svém závěru krásně progresivní. Zadní partie Yeti SB6c tak působí dojmem mnohem většího, dalo by se říci až bezedného kroku. Osobně se mi podařilo koncového dorazu dosáhnout pouze jednou jedinkrát, v ostatních případech gumička na pístnici vždy ukázala rezervu několika milimetrů zdvihu. Tak to má vypadat!

Zajímavým detailem je i očím běžného pozorovatele skryté horní raménko.

Praktické se zdají být gumové vstupy/výstupy vnitřkem vedené kabeláže.

Nejen rychlou jízdou živ je Yeti

A co když věci naberou techničtějšího rázu, ptáte se? I zde Yeti umí držet krok se svými konkurenty. Ve skutečnosti jsem byl překvapen až neuvěřitelnou agilitou SB6c vzhledem k jeho delšímu rozvoru. V drtivé většině situací není třeba dlouhého přemlouvání a stroj se nechá ochotně zlomit i do sebeutaženější zatáčky. Taktéž Switch Infinity plní při zdolávání strmých svahů svědomitě svoje povinnosti a udržuje zadní stavbu hezky aktivní i při brždění.

Takové chování však v dnešní době považuji za samozřejmost u každého novějšího systému a ani jsem neočekával opak. Ve chvílích, kdy držet se při zemi již nestačí, je „eSBéčko“ krásně předvídatelné a na jezdce tak během letu nečeká žádné nemilé překvapení. Dostat kolo do vzduchu je jednodušší než říci „YETI“; dostat jej zpět na zem pak díky bezednému zdvihu zadní stavby pohodlné asi jako skočit do peřináče. Co se stane mezi těmito dvěma okamžiky už záleží jen a pouze na schopnostech jezdce. Ať už to ale bude cokoliv, SB6c při tom bude ochotně kooperovat.

KOMPONENTY

V případě zájmu o koupi jakéhokoliv stroje kolorádské značky Yeti je možné si vybrat některý předem nakonfigurovaných setů nebo zainvestovat pouze do samotného rámu a osadit si jej dle svých představ. Vybavením, které bylo v tomto případě plně v režii lidí z wonderfullbikes.cz, se proto nemá smysl příliš zabývat.

Co se mi ale hodně líbilo byla lehká, příjemně tuhá a zároveň neskutečně odolná zapletená kola Reynolds R27.5 AM. Taktéž mne velmi potěšila teleskopická sedlovka Giant Contact SL se 150 mm zdvihu a s vnitřním vedením. Přestože se jedná o jednu z nejlevnějších sedlovek vůbec, svému uživateli nabídne naprosto precizní chod i ovládání.

Další trefou do černého je pak vidlice Fox 36 ve verzi Float, kterou mám stejně jako kokpit Race Face Atlas i na svém vlastním kole. Svou tuhostí a progresivitou chodu se k charakteru SB6c perfektně hodí. Z čeho jsem nadšením až tak moc neskákal, bylo sedlo Ergon SME3-L a tlumič Fox Float X CTD.

Fox Float X – krásně dlouhý, zlatý, ale nějak moc hubený…

Výběr ideálního sedla je samozřejmě velmi subjektivní záležitostí, a proto jiní mohou po vyzkoušení tohoto modelu hýkat blahem. Mně toto sedlo bohužel vůbec neSEDLO a naopak jsem hýkal utrpením J

Co se tlumiče týče, své výtky na účet Fox Float X CTD jsem nakousl již výše. Vzhledem k povaze kola mi přijde použití jednotky s takto malou vzduchovou komorou skoro až hříchem – citlivost vůči malým nerovnostem ani celková charakteristika kroku se zkrátka nikdy nemůže vyrovnat sjezdovějším modelům, které dnes již běžně nabízejí určitou formu zneaktivnění pro snadnější výjezdy. Z tohoto důvodu bych si „eSBéŠestku“ někdy moc rád vyzkoušel například s Fox Float X2, který by teprve ukázal plný potenciál tohoto kola.

Ďábel se údajně skrývá v detailech a zde je detailně dotažena i podoba matice pro zadní pevnou osu.

Yeti SB6c je krásnou ukázkou toho, jak by měl moderní enduro bike vypadat. Na jedné straně stojí Dr. Jekyll, který se pyšní přirozeným ovládáním a neskutečnou chutí s každým šlápnutím vyrazit raketově vpřed, na straně druhé se pak krčí nelítostný Mr. Hyde připravený zdolat i ty nejnáročnější sjezdy.

Zatímco Jekyll (berte to jen jako metaforu, nikoliv porovnání s Cannondale Jekyll, pozn. red.) spoléhá na extrémně efektivní zadní stavbu, která zůstává vysoce aktivní a nápomocná i v náročných výjezdech, Hyde skutečně odhalí své schopnosti až s přibývající rychlostí. Nejaktivnější chod zadní stavby se totiž nachází přibližně ve střední části zdvihu, zatímco posledních pár centimetrů je vyladěno k výrazné progresi.

Můžete se tak pustit i do opravdu velkých skoků a dropů, aniž byste se museli obávat zbytečných dorazů. Sečteno a podtrženo, Yeti SB6c je efektivní, rychlé a neskutečně zábavné. Ať už se s ním tedy vydáte na celodenní švih nebo náročný enduro závod, vykouzlí vám jistojistě úsměv na tváři.


Více o kole YETI SB6c najdete na mezinárodním webu www.yeticycles.com
České ceny a další informace získáte u wonderfullbikes.cz

Pár dalších postřehů a fotek v článku: YETI SB6c – v sedle

Yeti SB6c – geometrie (nákres)

Yeti SB6c – geometrie a velikosti

 

SWITCH INFINITY from Yeti Cycles on Vimeo.

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky