GT Helion Carbon Pro – v sedle
Je to už vlastně podruhé, co píšu první dojem na toto kolo… Tedy ne na to samé, jelikož jsem v červenci v Novém Městě na Moravě proháněl hliníkový Helion Expert a nyní mám možnost rozmazlovat se v podzimním marastu na karbonovém „skoro top-modelu“ GT Helion Carbon Pro.
Proč si ale tohle kolo, které hodlám pořádně potrápit přes vánoční svátky, nepřipomenout. Zejména když se jedná o natolik povedený kousek. Nebojte, nebyl jsem uplacen, abych do vás ve třech odstavcích nahrnul tatrovku plnou bezmezné chvály a marketingových sloganů. Jde o to, že když se na tomhle kole svezete, hodně rychle mu propadnete.
Kam vůbec patří?
Ale pojďme to vzít trochu blíže, či alespoň naznačit, co jsem o tomto zbrusu novém sporťáku od GT, který má za úkol v karbonovém ztvárnění nahradit původní GT Zaskar 100 (test), v dostupnějším hliníkovém pak zase do jisté míry suplovat přítomnost původního GT Sensor, které se postupem času posunulo o (zdvihovou) kategorii výš (GT Sensor – test), zjistil!
Ku správnému nastavení slouží jednoduchý, ale především funkční sag-o-meter viditelný i ze sedla
Zkraje bych rád „opět“ připomenul, že GT Helion, ač ho jeho zdvihy 110 mm nad oběma koly pasují do kategorie čistě závodních fullů, není ani zdaleka „omezeným“ a úzce zaměřeným strojem. Naopak si myslím, respektive jsem o tom hluboce přesvědčen, že spolu s dalšími „revolučními“ stroji (např. Cannondale F-Si) ukazuje cestu, kam bude moderní XC směřovat.
No zkrátka a dobře, zapomeňte na nepříjemně dlouhé posedy připomínající středověké mučící nástroje (skřipec), řídítka zaříznutá kousek od představce, odpružení, které je zde jen aby se neřeklo a přední kolo poskakující sem a tam jako splašený hřebec. Ne ne, GT Helion je přesným opakem.
Tlumič je přes koleno a bovden napojen na centrální dálkové ovládání – páčka přepínající režimy CTD synchronně na tlumiči i vidlici
reklama
Error, group does not exist! Check your syntax! (ID: 4)Netradiční zážitek
Když to vezmu od konce, zažil jsem s ním včera takovou malou příhodu, která dobře ilustruje jeho možnosti. Byli jsme si objet s kolegou Zedem kondiční/testovací kolečko. On jel na GT Helion, já na Ghostu AMR 7 LC – test bude do konce roku. Když jsme se vrátili, Zed spěchal domů na oběd a shánět vánoční výzdobu, zatímco já měl výjimečně čas, proto jsem přesedlal na GT a vyrazil v rychlosti na malé srovnávací kolečko do lesa za barákem.
A byla to paráda…
GT Helion krásně jede nejen díky úžasně tuhému rámu, ale také zásluhou vysoce efektivní zadní stavby. Přitom je na svých 110 mm nečekaně komfortní. „Kolik že to chodí?“ ptal se Zed. „Sto deset,“ odpověděl jsem. „Teda, to je slušný… Tipnul bych si, že to bude víc,“ nevěřícně kroutil hlavou náš redakční korektor, „hltač kilometrů“ na redakčním RB IQ 575 a stejně tak i příležitostný tester a model.
Líbilo se mi také ovládání, kdy jsou ruce jezdce sice poměrně nízko (netradičně jsem nechal – zatím – všechny podložky pod představcem), což se dále snoubí s takovými prvky jako je hlava položená pod úhlem 69,5° a řídítky v šířce 740 mm. Díky tomu kolo rychle padne do ruky, je jisté a stabilní, přitom ale není líné a fádní. Přesně naopak.
Řetěz na jediném převodníku jistí vodítko XOX st zajímavě schované v rámu. Všimněte si rovněž malého blatníčku, který je zde především jako (účinná!) ochrana tlumiče.
Nesedím na něm poprvé…
Každopádně jsem si udělal na GT Helion Carbon Pro (už jsem na něm jezdil několik hodin minulé pondělí po brněnských lesoparcích) menší XC kolečko v „Krčáku“ a dobře se bavil. Když jsem to pak konečně tahal domů, jakože se mi vůbec nechtělo, zaregistroval můj objevitelský radar v periferním úhlu pohledu šedou stužku trailu v místě, kde dříve byl jen hustý les.
To se musí prozkoumat!
Evidentně sem někdo před pár dny vyrazil s hráběmi a lopatou, umetl a nakopal pár kratších trailíků zhruba navazujících jeden na druhý. Na jejich začátku je jedna skalka, kterou buď člověk mine, nebo se okolo ní může po nově odmeteném trailu těsně prosmýknout a snažit se nenechat řídítka na stromě.
A když tam tak stojím, koukám seshora na tu skalku, říkám si, že je škoda ji objíždět. Vzal jsem tedy klacek a odhrábnul si v listí nájezd a dojezd s napojením na původní trailík a pak ještě odbočku transferující na spodní lajnu vedoucí až do údolíčka k potoku. Závěr toho všeho je, že jsem si dal na GT Helion sedlo dolů a opakovaně radostně pokořil svou novou technickou stopu.
Podložky zůstaly pod představcem – zatím!
FR na XC? Pohoda!
Kolo se přitom tvářilo, že je takové zacházení a lesní skotačení pro něj zcela přirozené a nečiní mu nejmenší starosti. A jelikož jsem to na konci už nechtěl objíždět, nechal jsem sedlo dole, Heliona vytlačil na kopec a pak se s enduro posedem hrnul přes sídliště dolů a domů. Přitom jsem měl pocit, že je právě takto uvolněný posed Helionu náramně příjemný. Jako bych seděl na lehoučkém trail-biku či skoro-enduru, kterému jen někdo přiškrtil zdvihy!!!
Zažili jste někdy něco podobného na XC kole?
Jedinými omezujícími faktory proto mohou být pevná sedlovka (i v této kategorii a při těchto jízdních schopnostech by teleskop přišel rozhodně k duhu) a dále pak použité pláště Continental X-King 2,2“, které solidně držely na pevném a suchém podkladu, ale v blátě na sypkém svahu se jim vůbec nelíbilo. Proto je mám v plánu na zbytek testu vyměnit zkusmo za redakční Maxxisy Ardent Race.
Continental X-King 2,2″ zatím úplně nepřesvědčily…
Oficiální prezentační video GT Helion
Foto: Štěpán Hájíček
