Rocky Mountain Altitude 750 MSL (2014) – TEST

Když jsem letos na jaře usedal do sedla Rocky Mountain Instinct 970 MSL, honily se mi hlavou všelijaké pochybnosti o současném směřování této legendární kanadské značky. Praxe mě ale donutila všechny pochybnosti zadupat do země! V případě testu RM Altitude jsem proto již tušil, do čeho jdu, to ale pranic nezměnilo na skutečnosti, že mě i tohle kolo doslova nadchlo.

Ano, i v tomto případě bych mohl začít skuhráním na téma: „Nemám rád systémy s tlumičem nahoře a ramenem zavěšeným na horní trubce (řešení obecně zvaná Swing Link).“ A mohl bych pokračovat: „Rocky Mountain Altitude vypadal a fungoval lépe, když měl ještě horní rameno vodorovně a tlumič podél sedlovky.“ Je to ale pravda? Těžko říct! Na předchozí 26“ generaci jsem nikdy neseděl, proto nemohu soudit. Avšak již dříve zmiňovaný RM Instinct, nebo také Author Patriot Evo či Author Epoque, mě dokázaly nahlodat a donutily věřit tomu, že když se toto zdánlivě tuctové řešení správně poskládá, funguje vskutku výtečně.

Kde je ten čtvrtý čep?

Velkou roli v tom nejspíš hraje skutečná nezávislost daného řešení, kterou se právě Rocky Mountain a stejně tak i AGang, potažmo Author, liší od šedého davu, v čele se Scotty Genius a Spark (zde se jedná o pouhý jednočep s přepákováním). Toto téma je omleté již tisíckrát dokola, přesto si neodpustím připomenout, že důležité je umístění čepu v blízkosti patek. Je-li totiž na vidlici (dělí vidlici na dvě nezávislé části), jak je tomu u RM i českého AGangu, jedná se o systém „nezávislý.“ Je-li ale čep na vzpěrách, spojnice hlavního čepu na rámu a zadní osy není nikde přerušená, jde jen o „elegantně poskládaný jednočep.“

Tři z devíti

Další specialitou kanadského Rockyho, o které jsem si myslel ledacos a až v praxi jí přišel na chuť, je řešení zvané RIDE9. Tedy specifické uchycení předního oka tlumiče, kdy je možné za asistence čtyř čtvercových kamenů vystřídat devět různých poloh (nikoliv sexuálních). Jasně, na první pohled se zdá být těch možností více než dost na to, aby se daly vůbec využít a měly nějaký smysl. Pokud se však podíváte na chytrou pomůcku na webu ride9.bikes.com, snadno se zorientujete v tom, co tohle hejblátko umí a k čemu vlastně slouží. Stejně tak během chvilky zjistíte, že se pro vaši postavu či váš styl hodí nanejvýš tři pozice, jež má smysl zkoušet.

Mušky nahoru, kladiva dolů!

Osobně jsem se opět pohyboval převážně ve „střední linii,“ zato Mikuláš, který měl Altitude rovněž chvíli na hraní, si zkusil i další variace. Celý systém Ride 9 je totiž o tom, že zde existují jakoby tři linie. Horní je vhodná pro lehké jezdce, střední pro střední a spodní pro vzrostlé hromotluky či takové, kteří svému kolu rádi dávají pořádně zabrat. Jinak řečeno, když budete brát za výchozí úroveň střední linii, pak při posunu předního oka tlumiče nahoru budete muset přidat trochu tlaku, zadní partie se krapet zklidní, bude ale aktivněji využívat celý zdvih (nastavení pro lehké jezdce). A obráceně, oko tlumiče dole značí menší tlak, vyšší vnímavost, ale také výraznější progresi na konci kroku.

The RIDE-9™ System Explained from Rocky Mountain Bicycles on Vimeo.

Zlatá střední…

Já jsem se držel, obdobně jako v případě RM Instinct, ve střední linii. Bylo tomu tak jednak proto, že se při hmotnosti okolo 80 kg nepovažuji za žádného cvalíka, jednak je můj styl jízdy spíše plynulý a vyrovnaný, než plný všelikých extrémů, skoků, dropů a podobných nezbedností. Střední linka navíc dává poznat největší rozdíly v geometrii, kdy se můžete dostat od hodnoty hlavového úhlu 66,62°až na 68,34°!

Zkusili jsme (skoro) vše!

Normálně bych asi začínal jiným tématem, posedem a tak podobně, ale v tomto případě to nemá až takový význam, jelikož stačí chvilka s imbusem velikosti 4 mm a vše je od základu jinak!!! U Instinctu jsem se skoro bál měnit nastavení jinde než v dílně na čisté a přehledné podlaze, aby se mi jednotlivé díly nepoztrácely. Avšak nyní, jelikož jsem věděl, do čeho jdu, jsem si s „Rubikovou kostkou“ systému Ride 9 směle hrál i v terénu. Primárně jsem zkoušel jen dvě polohy, což mi plně stačilo k pochopení, „jak to celé funguje.“ Od Mikuláše vím, jak to funguje v dalších směrech, takže nakonec z toho snad poskládáme vskutku komplexní mozaiku.

Nastavení č. 1 – DH/FR extrém

Pro samotný začátek jsem se ničeho nebál a nastavil nejextrémnější „sjezdovou“ pozici ze všech možných – oko tlumiče maximálně vepředu, úhel hlavy 66,62°. Očekával jsem podobný extrém jako u Instinctu, ale světe div se, repríza zabijáka s maskou (Slayer) se nekonala! Chvíli jsem nad tím přemýšlel a dospěl k závěru, že na vině budou nejspíš střední kola a vyšší zdvihy. U Instinctu na velkých obručích se počítá každý milimetr a každá úhlová vteřina, menší kola jsou ale nejspíš výrazně tolerantnější. Ovládání jako takové přitom v DH set-upu bylo sice patrně stabilní a sebejisté, ne však přehnaně položené, vláčné, či snad na rovině nemotorné.

Klidně to tam nech

Nebýt jiných faktorů, skoro bych to neřešil a tento set-up na kole nechal po celý čas testu. No, vlastně jsem s ním objel víc jak 80% vymezeného zkušebního intervalu. Jedete-li totiž po rovině nebo lépe z kopce, máte sice pocit, že je řízení příkladně jisté, nikoliv však toporné. A rozhodně vás netrápí, že by bylo těžiště až příliš nad zadním kolem. V zatáčkách je samozřejmě třeba předek cíleně zatěžovat, ale nemusíte se na to smrtelně soustředit a bát se, že jak jednou zapomenete sklonit svůj trup nad rodla, přední plášť vám v náklonu okamžitě ustřelí.

Nevím, jak to přesně popsat…

Prostě mi připadalo, že je ovládání příjemně vyvážené, kolo dělá přesně to, co od něj chci a kdy to chci, nemusím se bát pustit střemhlav dolů strmými padáky, přitom nemám problém proplétat se po vlnitých trailech. Jednoduše styl řízení, jaký byste na potvoře se 150 mm zdvihu s vidlicí Fox 34 a s tlustými plášti očekávali.

Už jsem to jednou naznačil

Skutečně se mi moc nechtělo opouštět základní nastavení a experimentovat s dalšími nabízenými polohami. Natolik jsem byl s řízením spokojený. Test je ale test a vyzkoušet se musí všechno! No, alespoň něco… Nakonec jsem tedy přemluvil sám sebe a přepíchnul tlumič doprostřed-doprostřed. U Instinctu, že se k němu stále vracím, to byla velká změna, ale tady ani ne. Poprvé jsem byl líný upravovat tlak v tlumiči, přičemž větší sag po změně polohy tlumiče znamenal, že se geometrie prakticky nepohnula. Druhý den jsem ale vzal do ruky pumpu, přidal cca 20 psi a odladil střední polohu jak se sluší a patří.

Skok do (ne)známa

Skoro se bojím přiznat, že jsem žádný velký rozdíl nepozoroval, ale nejde jinak, jelikož tomu skutečně tak bylo. Ano, úhel hlavy se hnul skoro o 1°, tedy na 67,5°, řízení ale i tak zůstalo příjemně stabilní a vyvážené, jen o něco více pohotové na běžných trailech. Dal jsem si v tomto nastavení i nějaký ten sjezdík a pokud se jistota vedení snížila, tak o pouhých 5-10%. Jak jsem psal již výše v textu, domnívám se, že je to středními koly a nejspíš i vyššími zdvihy, které v konečném součtu nejsou až tak citlivé na „drobné“ změny geometrie jako stroje s kratším krokem a většími koly.

Jednou houba, podruhé péřový polštář

Co se ale změnilo víc než styl řízení, byl projev zadní stavby. Zde lze nalézt skutečný přínos systému Ride 9 u tohoto konkrétního modelu. Jde o to, že v čistém DH nastavení (oko uprostřed, vepředu), byl Rocky až neskutečně citlivý, aktivní a rovněž vnímavý na pohyby jezdce. Ve sjezdech to byla paráda, jelikož zadek létal nahoru a dolů jedna báseň. Malé kamínky, kořeny, větší nárazy při rychlém průletu přes členité skalky, vše bez řečí mizelo v útrobách tlumiče. Parádní byly, z mého úhlu pohledu, i dopady skoků, kdy lze mluvit o přistání „jako do peřinky!“

Má to nějaké ale?

Jedno by se našlo! Aktivita a vnímavost zadní stavby se nesoustředila pouze na podněty přicházející od terénu, ale rovněž na veškeré pohyby jezdce, zejména při šlapání. Zkrátka a jednoduše, pokud jsem neseděl v sedle jako přikovaný a netočil nohama 100% „do kruhu“, dal mi to zadek pěkně sežrat. Často v takových případech hovořím o tom, že si na daný projev kola lze zvyknout a že se stačí přinutit stylově šlapat, zde to ale není tak úplně pravda. Stylové šlapání sice pomůže, ale stejně nevyléčí až houbovitý projev zadní partie. Náprava je ale jednodušší, než by se zdálo! Zapomeňte na systém Ride 9 (alespoň na chvilku) – je tu ještě dálkové ovládání tlumiče Fox CTD!!!

Tohle jsem neslyšel?

Nekecám! Je to už podruhé, nebo vlastně potřetí po sobě, kdy přiznávám, že systém Fox CTD má větší přínos, než jen možnost občasné blokace odpružení pro jízdu ve stoje. Canyon Spectral AL 7.0, Lapierre Spicy 327 a teď Rocky Mountain Altitude 750 MSL. U posledně jmenovaného a dnes testovaného jde navíc o luxus s dálkovým ovládáním na řidítkách. Nejdřív jsem si říkal, že je to naprostá zbytečnost, dnes už si to nemyslím. Ona to zdvojená páčka Fox totiž umožňuje celkem snadno přepínat jednotlivé polohy (C – Climb | T – Trail | D – Descend), což se u Altitude náramně hodí.

Zkrocený býk

Když totiž necháte Altitude v DH nastavení a chcete s ním jet do kopce či se jen v rychlejším tempu přiblížit po rovině k dalšímu vyhlášenému spotu, stačí jednou kliknout, „zařadit Trail“, a vyrazit. Proměna zde není až tak radikální jako u Lapierre Spicy, tlumič se ale znatelně zklidní. Přijdete možná o trochu citlivosti, získáte ale hromadu efektivity. Pokud zas jednou předběhnu závěrečné hodnocení, musím konstatovat, že bych si celkem vystačil s jednou polohou tlumiče (DH nastavení) a smířil se s tím, že musím častěji požívat dálkový ovladač CTD. Pak se dá vyjet i sjet takřka vše, co si jen zamanete.

Mikulášův kompromis

Když to ale vezmu z pohledu Mikuláše, pak on došel ke krapet jinému závěru. Shodli jsme se tentokrát na tom, že je režim popisovaného „DH stylu“ zábavný a při častějším využívání dálkového ovládání tlumiče i použitelný, on si ale našel svůj ideál v pozici pracovně nazvané „maximálně dole“ (myšleno oko tlumiče). Úhel hlavy 67,51° mu vyhovoval pro všechny jízdní režimy, navíc posun oka do nejnižší polohy znamenal nárůst progrese, což Mikulášovi, letci a „lamači kol“, sedlo ze všeho nejvíc. „Ve sjezdovém nastavení to byla sranda, ani jsem tolik nechodil po dorazech, ale když jsem si to dal dolů, nemusel jsem nic moc řešit a objel jsem pak všechno, co se mi připletlo do cesty,“ konstatoval Mikuláš.

XC je pro děti!

Možná se ptáte, proč jsme nezkusili přesný opak, tedy maximální XC mód (tlumič co nejvíc vzadu)? Důvod je prostý – nechtělo se nám! Někdo to možná využije, ale proč dělat z endura XC chrta na vysokém bidlu? Ani na Instinctu se mi XC režim moc nelíbil a přišel mi skoro zbytečný, takže jsem se s ním zde zkrátka nechtěl obtěžovat.

Trochu se ztrácím

Jelikož je Rocky Mountain Altitude se svým systémem Ride 9 relativně těžko uchopitelné a popsatelné kolo, trochu se sám ztrácím v postupu jeho popisu. Napadá mě, že bych měl ještě zmínit například takovou skutečnost, že ve středním nastavení byl zadek stále značně citlivý a aktivní, byl ale pouze více uhlazený. Tedy žádný zásadní pokles v jeho vnímavosti. To byste ale museli zkusit sami.

Vše se mění

Vhodné by jistě bylo napsat i něco o posedu, ale to také není zcela snadné, jelikož se posed mění s nastavením kola. Tak nebo tak jde o vydařený střed v all-mountain a enduro třídě. Na to, že jsme měli půjčené L-ko (já radši M-ka), mi Altitude 750 MSL nepřišel nijak extra dlouhý, rychle jsem se v jeho kokpitu zabydlel a neměl jsem potřebu cokoliv měnit. Představec byl krásně krátký, řízení parádně čitelné, pozice za řidítky dostatečně vyvážená, díky čemuž se na Rockym dalo jezdit bez problémů po rovinách i do kopců.

Poslední bod – rychlost

Na konec samotného hodnocení celého kola jsem si nechal jednu perličku. Už u Instinctu jsem nechápal, co to kolo umí a jak rychle jede. Stejné bych řekl i o RM Altitude! Na to, že váží solidních 13,7 Kg (vel. L, bez pedálů) a jaké má pláště (Continental Mountain King 2,4), jede jako střela. Zkrátka karbonový rám je karbonový rám! Navíc je neskutečně tuhý, což člověk skoro nechápe. Jasně, pevný základní trojúhelník vymodelovaný z uhlíkových vláken to chápu, ale co ta zadní stavba? Jednak je z hlíny (hliník), jednak se zdá, že u ní zapomněli* na zpevňující můstky.

*Na horní můstek se nezapomnělo! Již dříve jsem rozklíčoval fakt, že jej chytře a účinně nahrazuje osa tlumiče.

Dále, když se podíváte na horní vzpěry, které nejsou extra tlusté, navíc jsou dost dlouhé a od patek k tlumiči jde o dva samostatné díly, nechápete už vůbec nic. Extra silné nejsou ani nohy vidlice, přesto to celé zatraceně dobře funguje. Jestli v tom nejsou nějak zapletené čepy ABC (Angular Bushing Concept), tedy kluzná pouzdra pohybující se na kónusech? Je to záhada, magie nebo kouzlo moderního inženýrství? Asi vše dohromady!

KOMPONENTY

V tomto testu vlastně ani jednou nepadla zmínka o vidlici Fox 34 Float (27,5“, 150 mm), která nám zase jednou vykouzlila úsměv na rtech. S Foxkama je to poslední dobou jako na houpačce. Řada 34 roku 2014 funguje – zdá se – bez větších výjimek. Patřičná citlivost, vysoká aktivita a přiměřená progrese. Přidejte vysokou konstrukční tuhost, spolehlivou a funkční rychloupínací pevnou osu 15QR a máte v ruce perfektní nástroj.

Pláště Continental Mountain King

S těmito pneumatikami je to podobné, jednou nahoru, jednou dolů. Z pohledu Mikuláše spíš „furt dole.“ Když jsem je jezdil třeba na GT Force Carbon Expert, nemohl jsem si je vynachválit pro jejich komfort, slušné odvalování a jistý záběr. Na Rockym mi také nepřišly nijak tragické, Mikuláš z nich byl ale vyloženě nešťastný. Možná jen kdyby byly v jiné směsi, ideálně Black Chili Compound.

Takto si, krom rychlosti, stěžoval snad na vše. Malá opora při intenzivním brzdění, zrádnost v zatáčkách, prachbídná odolnost vůči defektům… Možná se ale jen setkaly špatné faktory jako převážně mokrý nebo sypký povrch, velké a ostré kameny, a tak podobně. Nechceme tyhle gumy zcela zatracovat, ale… Na GT Force byly skvělé, na Turneru Sultan 29 mě také dost štvaly. A teď si vyber!

Pohon

Řazení 2×10 je pomalu klasika, stejně jako skladba převodníků. I když zde je vepředu skutečně horských 36/22 zubů. To mi osobně hodně sedlo, jelikož mám radši lehčí převody a spíše frekvenční styl šlapání, než silové zmítání se ze strany na stranu. Nejednou jsem si ale uvědomil, že velkou pilu do kopců drtím o něco déle než bych musel, jelikož se mi nechce řadit na malou placku. Ale jde jen o trochu toho vzájemného soužití.

Postěžovat si ale musíme, i když vlastně neprávem, na přehazovačku. Na testovacím kole byl totiž klasický SRAM X9 bez napínací spojky. Proto řetěz mlátil do zadní vidlice a Mikulášovi několikrát spadl. Když se ale podíváte do tabulky specifikací, zjistíte, že již u modelové řady 2014 je zapsaný SRAM X9 Type 2 All Mountain, kde je důležité označení TYPE 2, takže je vše v pořádku. Obyč iks-devítka byla tedy zřejmě pouhou znouzectností testovacího vzorku. Nicméně to dokazuje, jak moc je taková třecí (napínací) spojka v přehazovačce užitečná.

Kabely na kabely

Přestože je vše, co se nachází na řidítkách, smysluplné a užitečné (včetně dálkového ovládání tlumiče), je těch hejblátek v ovládacím centru víc než dost! A také kabelů!!! Spiderman by z toho měl radost, upletl by si z nich pavučinu a cestou chytal mouchy a mohl pak rezignovat na občerstvovací stanice. Cha Cha! No jo, co se dá dělat. Teleskopické sedlovky RockShox Reverb Stealth bych se nezbavil ani za nic a dálkové ovládání tlumiče by mi v tomto výjimečném případě také chybělo. Co tedy zbývá? Řazení 1×11?!

Rocky Mountain Altitude 750 MSL – závěr

RM Altitude 750 MSL je, krom nekonečně dlouhého názvu, skutečně výjimečným kolem, však také za výjimečnou cenu. Pokud už ale vysolíte takový balík za kolo, budete vědět, na co jste všechny ty prostředky vynaložili. U srdce vás totiž bude hřát každý pohled na tento stroj, těšit se budete s jeho javorovými listy a výskat blahem budete pokaždé, když se usadíte do jeho sedla. Nejsou to jen záměrně přeslazené fráze. Pokud se vám toto kolo na pohled líbí, na živo si jej určitě zamilujete. A když se vynadíváte a pustíte se do akce, budete se stále dokola divit, jak je možné, že to tak dobře jede, když je to tak aktivní? A jak se ten Rocky hezky řídí, jak dokonale poslouchá a co vše s ním dokážu sjet!

Možná, že po chvíli laborování rezignujete na změny polohy tlumiče – tím lépe pro vás. I tak vám ale nejspíš řešení Ride 9 nebude připadat zbytečné, protože po prvotním osahání budete schopni kolo nastavit dokonale dle svého vkusu. Nebo zkrátka jednou za čas změníte jeho konfiguraci dle místa a podmínek, případně budete střídat tu a tam jednotlivé polohy, aby vás vaše kolo náhodou neomrzelo!

Více informací o tomto kole najdete na webech
www.term.cz
PDF katalog Rocky Mountain 2014
www.bikes.com

Altitude Sickness — Highs & Lows at EWS #5: Winter Park, Colorado from Rocky Mountain Bicycles on Vimeo.

Foto: Štěpán Hájíček