Nezávislé zavěšení vs. tahání za pedály
Když jsem dokončil video studii pohybu zadní stavby Ghostu Cagua 6550, přemýšlel jsem, jaký komentář k němu přidat. Sedl jsem za klávesnici a najednou mi z toho vypadl článek o nezávislém zavěšení a efektu zvaném „tahání za pedály“.
Začněme nejnovějším videem:
Ghost Cagua 6550 využívá klasické nezávislé zavěšení, čtyřčep s dělícím bodem na zadní vidlici – tzv. Horst Link. Na videu je krásně vidět, že se ani při plném zdvihu kola prakticky nehnou. U jednočepu by při zablokovaném zadním kole přední popojíždělo tam a zpět. Stejně tak si všimněte, že jsou kliky i při opakovaném propružení stále na stejném místě. To je názorná ukázka toho, že zadní stavba „netahá za pedály“.
GHOST Cagua 6550 – funkce zadní stavby
GHOST Cagua 6550 (2014) – zadni stavba from BikeAndRide.cz on Vimeo.
Tahání za pedály v praxi
Stejně se chová nové zadní zavěšení kol RB IQ (osobně jej označujeme pojmem MacPherson), naopak náznak efektu „tahání za pedály“ je patrný u Turneru Sultan 29 se systémem DW-link. Zde se v závěru zdvihu pohnou kliky o malý kousek zpět. Nepatrný pohyb klik proti směru šlapání vypozorujete také u GT Sensor modelového roku 2014 s novým systémem Path Link.
Je to záměr!
Ono tahání za pedály ale nemusí být vždy nutně negativem. DW-Link, stejně tak i VPP (Santa Cruz, Intense) a další podobné systémy, využívá tento efekt pro záměrnou „blokaci“ odpružení při šlapání. O skutečné blokaci se dá hovořit spíše v případě jednočepu s vysoko umístěným bodem otáčení nebo u specificky stavěných víceprvkových závěsů jako je například X-Control na stejnojmenných modelech značky Lapierre.
Na hraně
Naopak zmíněný DW-Link, popřípadě VPP a další, chytře balancují na hraně, kdy energie přenášená řetězem na zadní kolo částečně zmrazí – nebo lépe řečeno stabilizuje pohyb zadní stavby – a takto zaručí vysoce efektivní přenos energie. Vše je přitom mechanicky „naprogramováno“ tak, aby síla, kterou vyvolá náraz zadního kola na překážku, tento stabilizační efekt dokázala vyrušit a zadní stavba mohla danou nerovnost adekvátně zpracovat.
Nepotřebují mozek
Výsledkem je pocit, že kolo letí s každým šlápnutím vpřed a přitom, je-li vše dobře vymyšleno, jako třeba na strojích se systémem DW-Link (Ibis, Pivot, Turner), dokáže zadní stavba i v technických výjezdech pomáhat s přítlakem zadního kola. Proto zde prakticky není třeba používat všemožné kompresní systémy (Fox CTD, Specialized Brain apod.), abyste dosáhli náležitě efektivního projevu při patřičné citlivosti.
IBIS Mojo HD – videotest from BikeAndRide.cz on Vimeo.
Základ nezávislosti
Obdobně jsou na tom i klasické čtyřčepy, které najdete u Ghostu Cagua. Tam se využívá především princip specificky umístěného virtuálního bodu otáčení (najdete jej na průsečíku prodloužených os horního a spodního ramene). Vtip je v tom, že je tento pomyslný bod otáčení zadní stavby daleko vepředu (použije-li se dlouhé horizontálně orientované horní rameno) a navíc nad řetězovou linkou. Proto nemá tah řetězu tendenci tlačit zadní stavbu do zdvihu = odpružení je nezávislé na šlapání.
Kontrola přijde vhod
U čtyřčepu jsou síly vyrovnanější než u DW-Linku a VPP, proto jsou tyto systémy vnímavější na správné „šlapání do kruhu“, respektive na pohyby jezdce při šlapání. Zde pak mají systémy omezující pohyb tlumiče (typicky Fox CTD) pro mnoho jezdců skutečný význam. I proto se Ghost Cagua dodává také ve verzi s elektronicky řízeným tlumičem E:i Shock (RockShox, testovali jsme na Lapierre Zesty). Zároveň jsou ale nezávislé čtyřčepy patrně citlivější a aktivnější i při jízdě na nejlehčí převod, což nejvíce oceníte v technicky náročných výjezdech. Mimořádně aktivní byl třeba Canyon Nerve AL+.
To bychom měli k nezávislosti a tahání za pedály. Příště se můžeme podívat třeba na efekt, kterak funkci zadní stavby, v souvislosti s použitou konstrukcí, ovlivňuje zadní brzda.
V tomto článku, jsem se snažil zachytit obecnou podstatu věci, proto jsem řadu věcí záměrně vypustil a zjednodušil. Jinak by z toho byl elaborát, který by vydal možná i na celou knihu. Každopádně na základě jednoho postřehu, kterého se mi dostalo ze stran čtenářské obce, bych rád zmínil, že ne všechna jablka, která jsou kulatá, zelená a mají stopku, chutnají stejně!
Stejně tak i jednotlivé systémy, ač vystupující pod stejným označením nejsou stejné. DW-Link na Ibisu není ten samý jako na Turneru či Pivotu. Stejný je princip a podobné jsou si obvykle i na pohled, ale vždy záleží na přesné poloze a délce jednotlivých ramen. Zde skutečně rozhodují milimetry a jednotlivé stupně, ne-li jejich zlomky.
Ostatně třeba Turner s oblibou používá DW-link s tlumičem kolmo, kdežto Pivot a Ibis je situují ve většině případů horizontálně pod horní trubku. To sice není zásadní rozhodující faktor, nic stylu „kola s tlumičem dolů jsou sjezdová, kola s tlumičem rovně jsou na XC,“ to skutečně není pravdou! Jen chci demonstrovat, jak se mohou jednotlivá řešení lišit. Vlastně nejen mezi značkami, ale i mezi modely jedné značky.
Ostatně podívejte se sami třeba na modely Pivot nebo z jiného soudku na DeVinci, o kterém jsme nedávno psali (Devinci Wilson – aneb boj o Split Pivot), kde je Split Pivot na DH modelu Wilson radikálně jiný, než u zbytku produkce.
