reklama

reklama

Cannondale F-Si, Jekyll 29, Cujo Neo 130 (2019)

Cannondale nám pro rok 2019 nadělil poměrně slušnou zásobu nových, či inovovaných modelů, a to jak v silničním sektoru, tak mezi MTB, a nechybí ani nové eBiky. Několik z těchto novinek jsme si přitom vůbec poprvé osahali při kratší terénní zkoušce v rámci prezentace novinek na konci letošního léta.

Již dříve jsme vám naservírovali teoretické představení novinek od většiny značek z portfolia Aspire Sports, které jsme v tomto týdnu doplnili o praktické představení dvou nových strojů GT Force a GT Sensor 2019. Nyní můžeme celé téma letní prezentace uzavřít praktickými postřehy ze sedla tří dosti odlišných strojů Cannondale.

Během jednoho dne jsem totiž vyzkoušel nejnovější nabroušenou střelu Cannondale F-Si, tedy poslední generaci dnes již legendárního XC hardtailu, který pro další rok dostal, krom jiného, i zcela novou vidlici Lefty Otcho.

Druhým v pořadí byl enduro matador Cannondale Jekyll, který se pro rok 2019 dočkal symbolického rozšíření o jednu „devítku“, tedy o kola průměru 29“. Třetím do party je zcela nová platforma eMTB v rámci nabídky Cannondale – model Cujo Neo 130. Ta přináší koncept stroje s trailovým zdvihem 130 mm, pluskovými koly, motorem Shimano a do těla rámu plně integrovanou baterií!

Foto: Štěpán Hájíček

reklama

Cannondale F-Si / Lefty Ocho (2019)

Jakou výhodou je pracovat na tvorbě internetového magazínu oproti tištěnému, obzvláště když člověk hledá dříve publikované materiály. Stačí totiž zadat heslo „F-Si“ a hnedle je možné společně zavzpomínat na moje první setkání se strojem Cannondale F-Si v létě roku 2014, kdy jsem jej letmo okusil na prezentaci tehdy konané v Novém Městě na Moravě. Na jaře následujícího roku (2015) se pak F-Si dostalo až ke mně domů a já jej mohl podrobit důkladnému hodnocení.

Ještě dnes si dobře vzpomínám, aniž bych se musel prodírat svým vlastním „historickým textem“, nakolik jsem byl z tohoto stroje nadšený. Původní Cannondale F-Si možná nebyl nejrychlejším, nejtužším a nejlehčím XC pevňákem své doby, ale rozhodně šlo o kolo se značně unikátním pojetím řízení, s obrovskou jistotou, zároveň však, na XC poměry do té doby téměř nevídanou hravostí a rozverností.

Co na tom může změnit nová generace? Třeba jen postoupí o krůček dál v ovladatelnosti a jako bonus přidá nižší hmotnost, vyšší tuhost a skoro až neskutečnou výbušnost!

Pravdou je, že radikálnost, rychlost a dravost nového modelu Cannondale F-Si, zkoušeného v létě u Seče, podpořil již jen fakt, že šlo o nejvyšší z nabízených variant, model F-Si World Cup postavený na sadě SRAM XX1 Eagle a především doplněný karbonovými koly ENVE M525. Taková výbavička by nakopla kde koho, tak mi prosím odpusťte, pokud bude můj popis výkonnostního projevu až příliš snový…

Při obhlídce rámu nové generace Cannondale F-Si najdete jen málo výrazných míst, jelikož vše je vcelku prosté, čisté a účelné. Jednou ze zajímavostí mohou být štíhlé a značně otevřené horní vzpěry prosté spojovacího můstku.
Oproti mnoha jiným karbonovým pevňákům nemá nové F-Si nijak dramatiky robustní střed.
O něco více materiálu najdete v oblasti hlavy, i když i tato partie vypadá vcelku lehce a decentně.

Na plynulé rozjezdy zapomeňte!!!

Přestaňme už ale chodit okolo horké kaše a pojďme si to říct rovnou. Stačí vyskočit do sedla, naladit si posed, zacvaknout tretry do pedálů a vystřelit vpřed. O plynulém rozjezdu nemůže být řeč, tady se prostě vždy startuje zostra a pěkně naplno, „flákání se je zakázáno!“

Za řídítky Cannondale F-Si se přitom člověk necítí nijak dramaticky zkřečovaný příliš výrazným sportovním posedem, jak tomu bylo ještě před pár lety u XC strojů zcela běžné. 760 mm široká striktně rovná řídítka, rozumně dlouhý představec, který není překvapivě ani zalomený směrem k zemi, a tak nějak přirozeně dlouhý posed, nad nímž není třeba dlouze přemýšlet. Prostě se jen usadíte a jedete.

Ovládání je i u nové generace věrno pravidlům, která Cannondale F-Si nastavil u své první generace. Hlavní roli zde hraje zejména kombinace vcelku volného úhlu hlavy 69° (o půl stupně méně než u předchůdce) a svérázná vidlice Lefty Ocho. Nová Lefty, v kontrastu k obecnému trendu dneška, pracuje se zvětšeným předsazením (offset 55 mm), než je u 29“ vidlic běžně zvykem (standard 51 mm).

Člověk se vlastně ani příliš nemusí (ale může) zabývat obecnou teorií, aby si všiml, že se nové F-Si projevuje až překvapivě živým řízením v nižších rychlostech (delší offset = kratší stopa | cílem je manévrovatelnost při minimálním tempu). Zároveň však dokáže vyniknout výraznou jistotou a klidem, když se vám to pod nohama pořádně rozjede… Což se stává poměrně často. To je pro změnu dáno úhlem hlavy 69° s cílem podpořit jistotu v náročných technických sekcích, o které rozhodně není na moderních XC okruzích nouze.

Ať chcete nebo ne, pohled dolů na jednonohou vidlici je prostě zvláštní. Člověk se ale naštěstí dívá častěji před sebe než pod sebe, proto vás tento pocit nebude trápit dlouho. 
Cannondale u F-Si po vzoru moderních trendů umisťuje třmen zadní brzdy dovnitř zadní stavby, nezvyklá je přitom aplikace zatím spíše silničního standardu uchycení flat-mount.

Na jistotu si zvykneš rychle!

Takovýto projev je samozřejmě o zvyku, i když mě osobně přijde, že si s tím člověk příliš hlavu dělat nemusí. Živost v menší rychlosti sice vyžaduje zprvu trochu pozornosti, ale to vám brzy ani nepřijde tak zásadní.  A na stabilitu, jistotu a nadhled v místech, kde se prodíráte náročnějším terénem, si člověk zvykne zatraceně rychle.

Pokud bych měl hodnotit rychlost, tuhost a lehkost jízdy na novém stroji Cannondale F-Si, pak bych se celou dobu pohyboval až někde vysoko v mracích fantazie každého XC závodníka a sportovního nadšence. Podpořen špičkovou výbavou a zejména pak karbonovými koly předvádí v tomto směru rám F-Si nejlepší možné divadlo.

Odezvy na záběry do pedálů jsou takřka okamžité, pocitově bezztrátové a až nečekaně lehké.  Střídat terén a opakovaně si nastupovat do výjezdů, či se rozjíždět po projetí utažené zatáčky, rozjet to na plný plyn po rovné spojovačce, nebo se kousnout a bušit do toho hlava nehlava, když se před vás postaví delší kopec. Nic z toho není problém, nic z toho z vás nevysaje zbytečně mnoho sil, alespoň ne těch morálních, protože díky odezvám tohoto kola chcete podobné situace zažívat stále znova a vychutnávat si tu rychlost, tuhost a dokonalé reakce.

Levá zadní vzpěra decentním obloučkem obchází třmen zadní brzdy
V zápalu jízdy jsem úplně zapomněl vyzkoušet jak funguje nový systém pro rychlé odpojení předního brzdového třmene! Tak příště…

Ani ušák, ani pryčna!

Přitom ani z hlediska pohodlí není Cannondale F-Si žádným mučícím nástrojem, naopak se snaží společně strávený čas svému jezdci co nejvíce zpříjemnit. Není to žádné dědečkovo houpací křeslo, neřkuli starý ušák, jako spíše moderní designová židle, taková, z níž vás nebude po půldenní poradě brnět pozadí.

Do otázky pohodlí pochopitelně zasahuje také unikátní jednonohá a nyní již i jednokorunková vidlice Lefty Ocho Carbon. Co bych vám o ní měl říct? Pro bližší analýzu jejího projevu bych potřeboval trochu více času, klid, dobře známe stezky a prostor k tomu vyzkoušet různá nastavení. Takto jsem postupoval podle tabulek, což ale nebylo rozhodně špatně, přestože jindy bylo potřeba brát doporučené tlaky u vidlic Lefty vcelku s rezervou.

Nyní, s tabulkově nastavenou vidlicí, jsem problém rozhodně neměl. Už poslední generace vidlic Lefty 2.0 mě přesvědčily, že se Cannondale u tohoto produktu konečně vydal správnou cestou a té se drží i Ocho. Možná bych u této kategorie kola ocenil lehce stabilnější začátek, to lze ale, třeba pro spurty, kompenzovat pravidelným využitím dálkového zamykání s možností individuálního nastavení kompresního tlumení.

Když jsem ale nechal vidlici odemčenou, můj běžný stav, brzy jsem se s její aktivitou srovnal, zklidnil svůj vlastní jízdní projev a pak si jen užíval její bohaté akce, jakou jsem vlastě dopředu očekával. Podobně laděné totiž byly i předchozí generace (viz. například Lefty 2.0 na Scalpelu Si SE – test 2018).

Jednonohá vidlice Lefty Ocho s jedinou korunkou – zvykněte si, v příštím roce bude jak na modelech F-Si tak i Scalpel Si.
Nahoře na korunce lze ovládat kompresní tlumení a ladit tak nakolik aktivní či stabilní má být vidlice Lefty Ocho.
Pokud chcete vidlici zamknout/odemknout stačí nahmátnout dálkové ovládání u levého gripu. Jen pozor, takto „zamáčknutá“ páčka značí odemčenou vidlici, po odjištění menší páčkou se zamkne. 

Méně materiálu, stále stejné nadšení

Svou konstrukční tuhostí a jistou vedení směru si přitom jednokorunkové Ocho, alespoň na poměry 100mm vidlic, nezadá se staršími kousky s dvojicí jednostranných brýlí. Neříkám, že bych stihl nové F-Si protáhnout nějak výrazně náročným terénem, nezkoušel jsem na něj nic jako „Mitas Choice“ v NMNM, ale i tak jsem nabyl dojmu, že s pevností mít problémy určitě nebude.

Pojďme to tedy sečíst a shrnout. Novou generaci Cannondale F-Si možná nelze označit za žádnou zásadní revoluci, jak tomu bylo ve chvíli, kdy se tato řada představila vůbec poprvé (pokud pomineme samotnou vidlici Lefty Ocho). Hovořit lze proto „pouze“ o evoluci, avšak evoluci maximálně vydařené, tedy o rozvíjení již dříve značně unikátního talentu.

Drobné změny na ovládání, větší pak možná na konstrukci rámu, kdy je ten nový ještě tužší a zároveň i lehčí, což bohatě stačí k tomu, aby se Cannondale F-Si postavil opět na vrchol mezi nejlepší XC hardtaily dneška!

Cannondale F-Si (2019) -geometrie

Cannondale F-Si World Cup (2019)

Cena: 225 999 Kč
Vidlice: Lefty Ocho Carbon, 29“ (100 mm), Chamber Damper, OppO Spring System, 55 mm offset
Řazení: SRAM XX1/X01 Eagle
Kola: ENVE M525 Carbon (náboje Cannondale Lefty/DT Swiss)

Více informací o nové generaci Cannondale F-Si na webu www.cannondale.cz

Cannondale Jekyll 29 (2019)

O poslední generaci enduro stroje s „nestálou povahou“ Cannondale Jekyll (a Hyde), jsme toho, myslím, napovídali v poslední době více než dost. V rychlosti mi dovolte připomenout test základní hliníkové varianty Cannondale Jekyll 4, nebo představení závodního stroje Cannondale Jekyll Carbon na němž si Milan Myšík dojel pro letošní titul Mistra republiky v enduru.

Všechny tyto články, a mnohé další, se přitom motali okolo Jekyllu na kolech průměru 27,5“, jenže dnes před námi stojí novinka Cannondale Jekyll 29!

Jeho oficiální odtajnění se odehrálo přesně v den, kdy jsem se účastnil prezentace u Sečské přehrady, což by jindy znamenalo, že k tomu připravím patřičné teoretické představení. Tentokrát jsem se ale omezil na základní informace v souhrnné reportáži a bližší popis si záměrně nechal až do chvíle, kdy se mi podaří sepsat svoje první dojmy ze sedla tohoto stroje.

Pojďme si tedy v rychlosti proběhnout základní specifika 29“ Jekyllu modelového roku 2019. Jak byste asi čekali, s větším průměrem kol tradičně klesá kapacita zdvihu, přičemž se zde z kombinace 170/165 mm (P/Z – Jekyll 27,5“) stává rovných 150 mm nad oběma koly. Vidlice Fox řady 36 jsou přitom jasným standardem.

Hlavním poznávacím znakem novinky Cannondale Jekyll 29 (2019) je horní rameno, které bude u této verze vždy hliníkové, zatímco u Jekyllu 27,5″ je vždy z karbonu. 
Komorou Gemini byl tentokrát osazen tlumič Fox Float DPX2, díky čemuž máte jeho ovládací prvky krásně po ruce. 
Zdvih „pouhých“ 150 mm není nikterak oslnivý, vidlice Fox 36 se ale jistě postará, aby byl využit do posledního milimetru. 

Kontrola na dotek

Stejně jako u staršího bratra na středních kolech najdeme i zde specificky konstruovaný tlumič Fox s komorou Gemini, která slouží k přepínání dvou provozních režimů (Flow – 150 mm / Hustle – 120 mm) kontrolovaných páčkou na řídítkách, abyste si mohli ladit projev zadní stavby podle situace. Pro drsné sjezdy a divoké pasáže plně aktivních 150 mm, pro technické a obvykle šlapavější úseky, nebo i pro výjezdy, Hustle mód s upraveným projevem zadní partie a zdvihem omezeným na 120 mm.

Zmínit může i specifickou geometrii s úhlem hlavy 65°, a předsazením vidlice zkráceným na 42 mm (offset), delší přední část rámu a extra krátkou zadní stavbu (442 mm). Díky tomu by měl být Jekyll 29 jednak mimořádně stabilní a jistý, jednak i poměrně hravý a obratný, když za to jezdec pořádně vezme.

Zkrácená zadní stavba je přitom zásluhou zejména její asymetrické konstrukce (Ai – Asymmetric Integration), která zadní náboj i pohon posouvá o 3 mm na jednu stranu, čímž vzniká více prostoru okolo pláště v blízkosti středu.

Klasikou pak zůstává již na předchozím modelu prověřený zadní závěs postavený na základech jednočepové konstrukce se systémem přepákování. Oproti 27,5“ Jekyllu představuje u devětadvacítky hlavní konstrukční rozdíl výrazné horní rameno, které je u Jekyllu 29 výlučně hliníkové, u Jekyllu 27,5“ výlučně karbonové. Řada Cannondale Jekyll 29 aktuálně nabídne tři modely, všechny s karbonovým rámem (BallisTec Carbon) a s hliníkovou zadní stavbou (SmartForm C1 Alloy).

Pokud je vše koncipováno podobně jako u Jekyllu 27,5″ bude i pro Jekyll 29 v nabídce kit s pružinovým tlumičem pro nekompromisní enduro drtiče.
Bytelná hliníková zadní stavba si vystačí s jednoduchou kyvnou vidlicí, vše ostatní je jen přepákování, které upravuje průběh zdvihu. 
Po různých pokusech a pluskových úletech se svět endura ustálil na šířce obutí 2,5″, což se zdá být ideální hodnota i pro 29″ kola. Pláště Maxxis Minion DHF pak lze vnímat jako etalon tohoto segmentu. 

Dochází síly a dochází terén

Po přelouskání alespoň základní teorie se můžeme směle přesunout k akci a praktickým postřehům, i když zde vás musím rovnou upozornit, že budeme klouzat jen zlehka po povrchu. Na Jekylla 29 jsem totiž neměl až tak moc času, navíc mi už pomalu, po celém dni testování, docházeli síly a navrch v dosahu nebyl zrovna ukázkový terén, či pořádný kopec, kde by se kolo tohoto kalibru dalo dostatečně prověřit. Prostě trocha alibizmu do začátku…

Radši už nebudu po sté omílat svůj vztah k devětadvacítkám s vyšším zdvihem, už jen proto, že se jim evidentně nebudu schopen dlouhodobě vyhýbat a také proto, že je s posunem konstrukcí, rámů, výbavy a geometrií začínám pomalu ale jistě chápat. Pochopení jsem měl přitom během chvilky i pro Cannondale Jekyll 29, jelikož jsem si za jeho řídítky připadal velice brzy jako doma. Vybavily se mi totiž pocity z kokpitu Jekyllu 27,5“, což lze z mé strany chápat jako velké uznání.

Cannondale Jekyll 29 mi sice připadal dost velký a hřmotný, neměl jsem ale pocit, že by byl velký až příliš, že by mi jeho velká kola v něčem zásadně zavazela. Ovládání definované do značné míry úhlem hlavy 65°, delší přední částí a krátkou zadní stavbou, je krásně jisté a stabilní, jak byste to u moderního endura čekali. Právě zmíněná zkrácená zadní stavba přitom poskytuje dostatečný prostor pro manipulaci s celým strojem, díky čemuž neřídíte neohebné důlní rypadlo, ale vcelku hravý a obratný „bagřík bobík“. Alespoň na poměry 29“ strojů.

Současná generace Jekyllů využívala k ovládání tlumiče nevzhlednou a nepříliš praktickou páčku Shimano. Tato od Foxu je uživatelsky rozhodně přívětivější. 
Vedení dálkového ovládání komory Gemini na tlumiči sice není dloouhé, i tak si ale inženýři, a následně mechanici, dali tu práci a protáhli jej rámem. 

Zamířit a pálit!

Kde se naopak velká kola projevují měrou nešizenou je prostupnost, posuzovaná alespoň letmo na členitých pěšinách nad hladinou Sečské přehrady a pár kratších sjezdících. Cannondale Jekyll je již v původní 27,5“ verzi hodně stabilní a mimořádně jisté kolo, s nímž lze řadu sekcí napálit rovně a neobtěžovat se příliš s jejich objížděním. U Jekyllu devětadvacítky platí toto pravidlo dvojnásobně. Ostatně jedno z hesel svázaných s tímto modelem zní:

„Zamiř a jeď! Pokud je vaším stylem spíše jízda ‚přes‘ než ‚okolo‘, pak je pro vás Jekyll 29 tím správným nástrojem!“

Zamířit a pálit je přesně to, co Cannondale Jekyll 29 má rád a co mu sedí. Manévrovat umí, s tím není problém, pokud mu ale udělíte přiměřenou hybnou sílu a namíříte jej kolmo přes největší překážky, stěžovat si také nebude. Naopak si bude slastně „chrochtat“. Ostřejší a kompromisů prostý jízdní styl a nevybíravé zacházení sedí i nastavení odpružení u tohoto stroje, podobně jako u Jekyllu 27,5“.

Zejména zadní partie nejvíce ožívá ve chvílích, kdy jí naservírujete ten „největší bordel“. V běžném terénu a při běžném zatížení není zadní stavba vysloveně tupá, jen nevykazuje tolik aktivity, kolik by možná mohla. Když ale vezmete situaci pevně do svých rukou a začnete tvrdit muziku, zazpívá zadní partie mnohem lahodnější melodie, načež schroupne věci, že budete až zírat.

Cannondale Jekyll 29 je zkrátka strojem, který se nesnaží najít si svou novou vlastní cestu, nýbrž čerpá ve velké míře inspiraci od svého staršího bratra Jekyllu 27,5“. Přebírá tak jeho styl posedu, ovládání i jeho specifika odpružení, k navrch přidává ještě výraznější pocit neohroženosti a mimořádnou prostupnost danou velkými obručemi a hrubými plášti širokými 2,5“ (2,4“ vzadu).

Cannondale Jekyll 29 (2019) – geometrie

Cannondale Jekyll 29 1

Cena: 174 999 Kč
Vidlice: Fox Float Factory 36 (150 mm), FIT Grip2 Damper, 42 mm offset
Tlumič: Fox Float Factory DPX2 EVOL/Gemini dual air spring (Flow Mode – 150 mm/Hustle Mode – 120 mm)
Řazení: SRAM X01 Eagle
Pláště: Maxxis Minion DHF 29×2.5″ WT / DHR II 2.4″ WT (3C, Max EXO, TR)
Brzdy: SRAM Code RSC (200/180 mm)
Sedlovka: Fox Transfer – 125mm (S), 150mm (M-XL)

Více informací o Jekyllu 29 na webu www.cannondale.com

reklama

Cannondale Cujo Neo 130 (2019)

Poslední perličkou v dnešním výčtu u Seče zkoušených kol budiž trailový pluskový eBike Cannondale Cujo Neo 130, který bude novou alternativou, k již zavedené řadě Moterra. Hlavním rozdílem je fakt, že zatímco Moterra vsází na motory Bosch, pro Cujo Neo 130 byl vybrán za pohonnou jednotku systém Shimano STePS E8000 a to hned s plně integrovanou baterií v rámu.

Již díky této skutečnosti má Cujo Neo 130 dosti radikální vzhled definovaný už jen masivní hranatou spodní trubkou v jejímž nitru se nachází akumulátor Shimano s kapacitou 504 Wh. Nebyl by to ale Cannondale, kdyby nepřišel s několikero vlastními nápady a zlepšováky, které nejsou u jiných aplikací stejného systému rozhodně samozřejmé.

Šikovným a chytrým řešením je třeba jen samotný kryt integrované baterie ze spodní strany rámu. Tam, kde u jiných značek musíte povolit několik šroubků, abyste se k baterce vůbec dostali, stačí u Cannondale Cujo Neo 130 jednoduše pootočit velkým kolečkem na horní straně krytu a akumulátor jedním pohybem odhalit. U takto koncipovaného rámu to sice člověk nemusí dělat příliš často, když už na to dojde, není od věci si podobným trikem usnadnit život.

Druhou dílčí vychytávkou, které jsem si možná jen u konkurence nevšiml, je velký, snadno nahmatatelný a bez problému přístupný plně pogumovaný spínač, který skrz kryt mačká tlačítko na baterii, a tak celý systém zapíná a vypíná. Jak prosté, jak šikovné!

Výrazným poznávacím znakem novinky Cannondale Cujo Neo 130 (2019) je mohutná spodní trubka ukrývající hranatý akumulátor Shimano. 
Konstrukce zadního odpružení nehledá žádné nové myšlenky, jde naopak cestou prověřenou. Nápadné je snad jen výrazné zesílení s ohledem na vyšší hmotnost.
Pohon Shimano STePS E8000 je výrazně lépe cyklisticky navržený, proto nemusel Cannondale vymýšlet žádné speciální úchyty a nástavce jako u Moterry s motorem Bosch.

Na poslední čárku

Když se přestanu zabývat malichernostmi a pokročím rovnou k popisu jízdních dojmů, nebude toho zas až tak moc k povídání už jen proto, že klíčový prvek, motor Shimano Steps E8000, znám velice dobře a vím co od něm můžu očekávat.

Navíc moje testovací vyjížďka byla ovlivněna faktem, že jsem si kolo bral až odpoledne, což vedle jiného znamenalo, že jeho akumulátor již stačili vytřískat mnozí další testeři zejména z řad prodejců. Proto nebyl příliš prostor pro dlouhé výjezdy, spíš jsem se snažil hlídat stav akumulátoru a indikaci dojezdu, abych nebyl nucen drtit poměrně těžký stroj někde do kopce bez asistence motoru. Nestalo se, úspěšně jsem dojel zpět do depa ve chvíli, kdy na displeji začala blikat poslední červená čárka!

Každopádně moje dojmy ze sedla Cannondale Cujo Neo 130 byly i za tuto poměrně krátkou dobu rozhodně pozitivní. Celkově na mě tento eBike působil příjemně vyváženým dojmem, jak z pohledu posedu, který je dostatečně komfortní, ale nechybí mu ani lehčí sportovní nádech, tak z pohledu ovládání, či tuhosti rámu. Velká balónová kola standardu 275Plus k eMTB prostě sedí, alespoň podle mého názoru, díky čemuž je Cujo Neo 130 schopné a jisté jak ve výjezdech, tak i cestou z kopce.

Zkusil jsem s ním projet pár rychlejších sjezdů a techničtějších pasáží vedoucích nahoru a dolů a byl jsem příjemně překvapen z jistého projevu, jasných reakcí a výrazného klidu. Prostě trailový eBike jak se sluší a patří.

Prostor ve spodní trubce, kde je usazený akumulátor, chrání tento velkoplošný kryt.
Pro jeho otevření stačí otočit pojistným kolečkem. Ovládání baterie a tedy i celého systému, zajišťuje snadno přístupné tlačítko. 
Po odklopení krytu se odhalí přístup k samotnému akumulátoru k němuž lze pak snadno připojit nabíječku. 

Bonusem, ovlivněným zřejmě integrací baterie do rámu, se zdálo být krásně neutrální vyvážení v předozadním směru. Díky tomu jsem se s tímto strojem nejednou snadno odlepil od země, když jsem na to měl potřebnou rychlost a našel vhodný odraz, načež mě kolo ve vzduchu netáhlo dopředu ani dozadu, ale drželo si striktně neutrální pozici. Lidově řečeno nemá „těžký zadek“ jako mnoho konkurenčních strojů.

Přestože byly moje zkušenosti se strojem Cannondale Cujo Neo 130 poměrně letmé a omezené zbytkovou kapacitou jeho baterie, stačil jsem s ním nasbírat celou řadu převážně pozitivních zážitků a dojmů. Pokud přijmete základní pravidla hry, jaká sebou v obecné rovině nese použití plně odpruženého eBiku (zejména vyšší hmotnost), pak si můžete v sedle Cujo Neo 130 užít nemálo komfortu a jistoty, ale i zábavy, rychlosti a adrenalinu při cestách z kopce i do kopce.

Cannondale Cujo Neo 130 (2019) – cenová osa

Cannondale Cujo Neo 130 1 – 152 999 Kč
Cannondale Cujo Neo 130 2 – 133 999 Kč
Cannondale Cujo Neo 130 3 – 115 999 Kč
Cannondale Cujo Neo 130 4 – 104 999 Kč (také jako dámská verze „W“)