Cannondale Scalpel SE 1 – z XC rakety náruživý trailbike

Pokud zašátrám hluboko v historii redakčních testů na BikeAndRide.cz, najdu recenzi stroje Cannondale Scalpel 29er Carbon 2 z roku 2012. Zapátrám-li ještě hlouběji v paměti, pak najdu útržkovité vzpomínky na vůbec první Scalpel (tehdy na 26“) se zadní stavbou bez hlavního čepu a s tlumičem za sedlovkou. Ač je toto již dávná minulost, má stále svou spojitost s nejnovější generací Scalpelu a to i v provedení SE (Special Equipment).

Přestože se u samotného zrodu této modelové řady vyskytly určité porodní bolesti, podařilo se vše překonat a vyřešit, díky čemuž nebylo nutné měnit základní konstrukční filosofii rodiny Cannondale Scalpel a vše mohlo pokračovat vesele dál až do dnešních dní.

Bolestivým místem byla u prvních kusů revolučně řešená karbonová zadní stavba, která nahrazovala práci hlavního čepu výrazným zploštěním kompozitních nohou zadní vidlice někde zhruba v třetině jejich délky. Problém byl v tom, že karbonové nohy byly v lepeny do hliníkového rámu, načež u pár prvních vzorků, včetně toho, který jsme tehdy testovali pro Velo, tento spoj nevydržel! Radši vám nebudu vyprávět, jaký skandál se okolo toho rozhořel!

Jen jsem si na to vzpomněl…

Každopádně v následné produkční sérii již bylo spojení uhlíkové vidlice a hliníkové středové mufny pojištěno přídavnými nýty. Proč vám to ale vlastně vyprávím? Ani sám nevím, jen jsem si na to prostě vzpomněl, když jsem v hlavě začal pátrat po zkušenostech s modely Cannondale Scalpel.

Nepřímo souvisejícím zjištěním může být, že se Cannondale od doby zrodu řady Scalpel drží jedné základní filosofie lehkého a tuhého rámu, minimalistického odpružení, vysoké tuhosti a razance, ale zároveň i solidní akce a nešizeného komfortu. Připomínkou původní koncepce „Zero Pivot“ je dnes řešení, které sice stojí na klasických čepech, přesněji tři ze čtyř jsou běžně postavené na ložiscích, čtvrtý nahrazuje pružnost horních vzpěr. Tolik konstrukční paralela s minulostí.

Všechny dosavadní Scalpely přitom byly koly výrazně sportovně laděnými, i když jak se to vezme. První generace byly mimořádně ostrými závoďáky, když pak přišel Scalpel 29er, přidal k nemalé výkonnosti i slušnou dávku komfortu. Tím se tyto stroje posunuly trochu dále od čistého XC zaměření a přiblížily se více maratonskému určení. S příchodem modelu Cannondale Scalpel Si se situace znovu otočila více směrem k původní myšlence, čímž byly nekompromisní závodní výkony.

CANNONDALE Scalpel (2007)

Až moc dobrý základ pro XC!

Jenže pak si nejspíš někdo řekl, že mu přijde základ nového Scalpelu Si až moc povedený a šikovně narýsovaný, proto by byla škoda šetřit si jej jen pro XC a maratonské disciplíny. Začalo se tedy laborovat, až se došlo ke zjištění, že s přidáním zdvihu na vidlici (120 místo 100 mm) a v lehce omezenější míře i na tlumiči (115 místo 100 mm), lze Scalpel proměnit ve velice zajímavý sportovně naladěný trailbike s nemalým terénním apetitem!

Jak bylo zamýšleno, tak se i stalo a dnes před námi stojí Cannondale Scalpel SE 1, který v sobě snoubí geny nekompromisní závodní rakety s jistotu větších kol jako takových (29“), podpořených upraveným kokpitem, o něco hrubším obutím, přítomností teleskopu a zejména pak oním posíleným zdvihem. Najednou tak sedíte na kole, které se žene k vrcholu jako ryzí sportovec, směrem dolů se ale nezdráhá zkoušet i poměrně těžké a záludné lajny, jako by snad jeho kořeny nesahaly do XC, ale někam mnohem výš…

Předběhnu-li lehce dnešní hodnocení, musím říct, že se v tomto kole skrývá skutečně pozoruhodný potenciál, který však odhalí až delší zkušenost v jeho sedle. Na první pohled by mu možná člověk příliš nevěřil a příliš by si s ním netroufal. Čím déle s ním ale žijete „na hromádce“, tím více důvěry v jeho schopnosti vkládáte a tím ostřejší sekce mu servírujete. A on? On toho ve výsledku zvládá víc, než by si celý dav jeho obdivovatelů postávajících za výlohou vůbec kdy pomyslel.

Foto: Jakub Svoboda

Nakopnout a vyrazit!

Zkusím se na chvíli odpojit od myšlenek směřujících k bezbřehému obecnému vychvalování tohoto stroje a místo toho zúžím proud svých myšlenek na „prosté jízdní vlastnosti“ a zkusím vám blíže popsat, jak se mi s Cannondale Scalpel SE 1 jezdilo. Předně mi tohle kolo dorazilo v Mku, což nebyl poslední dobou až tak běžný stav. Díky tomu jsem nemusel snášet jakékoliv kompromisy z hlediska posedu a ovládání. Menší rámy mám prostě rád!

V principu stačilo naladit výšku sedla, porovnat si ovládací prvky na řídítkách, zkontrolovat odpružení, tlak v pneu, a vyrazit do akce střádat testovací kilometry. První na ráně je obvykle posed, který mě zde prostě bavil. Člověk sice za řídítky cítí, že sedí na kole, které má v hloubi svého těla zakódovány čiré sportovní geny, posed je tedy lehce delší a více skloněný. Vše je ale kompenzováno částečně zkráceným a rozšířeným kokpitem. Tedy řídítky s šířkou fajnových 760 mm a představcem délky 70 mm.

Pravda, zrovna takto dlouhý představec jsem v rukách neměl už pořádně dlouho, alespoň pokud zůstaneme v MTB světě, i když by se pár výjimek potvrzujících pravidlo nejspíš našlo (např. Author A-Ray Team). Že by mi to ale jakkoliv vadilo se říct nedá. Vlastně nevím, jak to mám přesně popsat, ale pozice za řídítky Scalpelu SE byla táááák příjemná… Ani zbytečně dlouhá, ani zbytečně krátká, vysoká či nízká. Prostě jsem o ní nemusel vůbec přemýšlet, a to se mi na tom líbilo ze všeho nejvíc!

Řídícímu centru tradičně vládnou originální díly Cannondale, což je už dnes poměrně běžný jev.

Vidlice Lefty 2.0 vsází na dnes již převážně zapomínaný průměr sloupku 1,5″.

Nevěříte-li mému tvrzení, dole je důkaz: „1,5 Stem only“.

Instinktivní ovládání

Podobné dojmy si odnáším také z řízení, kterému jednoznačně seděl vyšší zdvih vidlice. Díky ní se dostal úhel hlavy na hodnotu 68.5°, který je zde kombinován s upraveným předsazením vidlice 55 mm (fork rake/offset). Všelijakých kouzel a malých technologických libůstek je zde vícero, proto je snad ani nelze vnímat samostatně, ale spíše jako jeden celek. Celek, který prostě ladí!

V rámci testů se setkávám s řadou kol, u nichž lze hodiny hovořit jen o geometrii a jejich ovládání, ale zde? Zde mi nějak dochází slova. Vzpomínám, že jsem si zprvu musel trochu zvykat na pocit lehce živějšího předku. To ale bylo dáno nezvykem ovládat takto lehké a celkově hbité kolo, a také, když jsem později ladil tlak vidlice a snižoval sag, změnilo se trošku i ovládání a posunulo se o krůček blíž ke stabilnímu spektru.

Ve výsledné konfiguraci mi Cannnondale Scalpel SE 1 předvedl velice vyvážený mix solidní stability a jízdní jistoty s ochotou okamžitě reagovat na veškeré povely jezdce. Neměl jsem s ním problém kličkovat na úzké klikaté pěšině, neměl jsem problém sjíždět náročné strmé sekce. Nemusel jsem se bát, když se mi to více rozjelo a já letěl plnou rychlostí otevřeným terénem, nenašlo se zkrátka mnoho příležitostí, kde bych měl o geometrii tohoto stroje pochybovat.

Víceméně klasický tlumič Fox Float se sáhodlouhým označením Performance Elite DPS EVOL SV je částečně vetknut do rámu. Přístup k jeho ovládací páčce je ale maximálně komfortní.

Přední část tlumiče je částečně utopena v horní trubce v tomto nenápadném oválném otvoru odhalujícím vcelku slabou sílu jejích stěn. 

Čepy jsou fixovány pomocí rozpěrek Lock’R, což je řešení, které se původně objevilo u kol GT a Cannondale jej postupně převzal u většiny svých kol.

Moderní kompromis?

Po pestré škále strojů s výrazně moderně pojatým řízením (prodlouženým rámem) vykazujících výraznou stabilitu ve vyšších rychlostech, avšak někdy až nepříjemnou živost při rychlosti chůze s potřebou hledat si tu správnou cestu k jejich spokojenému ovládání, byl Cannondale Scalpel SE kolem, které jsem vzal do ruky, jel a nic neřešil. Jaká to úleva!

Co je na tom nejlepší, za celou dobu jsem si skoro ani neuvědomil, že sedlám devětadvacítku! Tedy krom toho, že větší kola zajišťují lepší prostupnost terénu a tak podobně. Z hlediska ovládání jsem ale nenašel žádné ústupky, jaké jsou někdy u větších obručí považovány za „nutné zlo“!!!

reklama

Komfortnější, než jste čekali

Jelikož je předobrazem tohoto kola poměrně radikální sportovní model Scalpel Si, dalo by se předpokládat, že se zde komfortem a akcí odpružení zrovna hýřit nebude. Ke stejnému závěru člověk dojde i poté, co si uvědomí, že vidlice Lefty disponuje 120 mm kroku, zadní stavba pak zdvihově povyrostla z původních 100 na 115 mm. To není příliš velký rozsah, který lze využít, Cannondale Scalpel Si SE ale i v tomto směru umí pořádně překvapit.

Nebudeme si radši nic nalhávat a vyprávět báchorky o tom nakolik obří balvany schramstne odpružení Scalpelu SE, zase tak daleko jeho možnosti nesahají. Přesto s tím, co má k dispozici, nakládá hodně snaživě a vlastně i dost efektivně. Tedy efektivně z hlediska komfortu a aktivity v terénu.

Při brouzdání se krajinou v sedle Cannondale Scalpel SE člověk narazí na několik překvapení. Tím prvním je zjištění, že když opustíte zpevněné cesty, jako by najednou vaše odpružení ožilo, jako byste najednou zjistili, že skutečně sedíte na plně odpruženém stroji!

Štíhlé dlouhé vzpěry zadní stavby nahrazují svou pružností jeden z čepů zadní stavby. Ten, co je normálně u patek.

Sedlová trubka je ve své spodní části vychýlena do strany, aby zde vznikl prostor pro případné použití dvoupřevodníku.

Třmen zadní brzdy je po vzoru moderních trendů, i s ohledem na pružnost horních vzpěr, vetknut dovnitř zadní stavby.

Divoké mávání kouzelným proutkem

Když se totiž pohybujete na rovnějších cestách, skoro si ani práce odpružení nevšimnete. Netvrdím, že se vidlice či tlumič automaticky zamykají, tak tomu vážně není. Pokud ale člověk sedí stabilně v sedle a plynule zatěžuje výkonem svých nohou pohonné ústrojí kola, dojde k zjištění, že je jeho energie využita více než dobře.

Pokud se budete držet mých rad a fouknete do vidlice trochu víc tlaku, než kolik radí tabulka na vnější noze, dočkáte se příjemné stability a klidu na začátku zdvihu, stejně jako solidní akce a jistého konce.

Také tlumič se při plynulém šlapání ze své výchozí pozice nikam nehrne, v čemž jej podporuje solidně tuhá zadní partie a kinematika zadní stavby sestavená tak, aby co nejvíce podpořila vaše snažení. Nejsou v tom žádná skrytá kouzla, jde hlavně o pozici primárního čepu, který se nachází zhruba na horní hraně jediného převodníku. Díky tomu je luxusně využita energie jak rychlejšího frekvenčního šlapání, tak si více než dostatečnou oporu užijete i při pomalejších silových záběrech.

Odkloníme-li se od tématu efektivity a vrátíme-li se zpět k akci, dojdeme k poznání, že se efektivní stav snadno a ochotně mění na vysoce aktivní. Zejména jízda po běžných pěšinách s občasnými výmoly, kameny či kořeny ve vás místy vzbudí údiv nad tím, „jak krásně to chodí“ a kolik komfortu lze i z takto spartánského odpružení vyždímat.

Jeden by skoro zapomněl, Scalpel Si využívá konstrukce asymetrické zadní stavby (Ai), kdy je zadní náboj posunut o 3 mm doprava vůči podélné ose kola. Tím lze dosáhnout rovnoměrnějšího sklonu drátů, tužšího výpletu, i kratší zadní stavby.

Šrouby pro druhý košík na lahev zajímavě demonstrují, nakolik je posunuta sedlová trubka mimo osu. 

Jedna čistě designová věc – výrazná linka táhnoucí se po vnitřním obvodu zadní vidlice, které si člověk běžně skoro nevšimne.

Každý máme své limity

Samozřejmě, budu se vědomě opakovat, nelze tento stav udržet donekonečna, protože hodnoty zdvihu jsou jednou dané a hnout se s nimi prostě nedá. Vletíte-li tedy pod plným plynem do těžké rozmlácené sekce, bude to s vámi házet ze strany na stranu až za chvíli nebudete vědět, čí jste. Pokud ale dané situaci uzpůsobíte tempo a dobře zvolíte stopu, překvapí vás nejednou, jak jistě a suverénně projede Scalpel SE i poměrně náročné sekce.

Dáno to bude zřejmě tím, že vidlice i zadní stavba pracují se solidní mírou progresivity na konci kroku, proto jsou větší rázy kvalitně dotlumeny. Tedy alespoň v případech, kdy se nenajde prostor uvnitř jednotek odpružení k tomu, aby byly vstřebány zcela a bezezbytku.

Vzhledem k tomu, jak lehkým a svižným dojmem působí Cannondale Scalpel SE 1 v ruce, nebudete mít nejspíš tendence prohánět jej přehnaně těžkým terénem. Když ale nastanou momenty, kdy nelze obtížná místa objet, zjistíte, že Scalpel SE rozhodně jen tak něco nerozhází, že vás pustí poměrně daleko.

Ano, stejný závěr zazněl již u hodnocení geometrie a ovládání, znovu zaznívá i zde. Ostatně ony tyto dva světy spolu úzce souvisí, a právě díky jejich příkladně vyváženému poměru je Scalpel SE až tak schopný a ve skutečném terénu sebevědomý.

Na limity jsem narazil spíše jen ve svojí hlavě, kdy jsem měl problém takto lehkému a rychlému kolu na technicky náročných místech důvěřovat. Zbytečně!

Cannondale poslední dobou vybavuje všechny své fully karbonovým horním raménkem z „nasekaných a zamíchaných“ uhlíkových vláken, včetně levnějších hliníkových rámů. Scalpel Si není rozhodně výjimkou.

U verzí s více převodníky se přesmykač upevňuje přímo na kyvnou vidlici.

Pro práci s přední i zadní osou si nachystejte nářadí, bez něj byste byli ztracení!

Někdy je jedna víc než dvě

Bývaly časy, kdy by mohlo být považováno za svatokrádež pověsit na Cannondale jinou vidlici než Lefty, či případně jiný originální výtvor této značky. Dnes se již toto dogma do jisté míry rozprášilo, jelikož je aktuálně řada modelů Cannondale vybavena konvenčními teleskopy. To ale neplatí pro rodinu modelů Scalpel Si, která, až na jednu výjimku potvrzující pravidlo*, spoléhá jen a pouze na vidlice Lefty.

*Onou výjimkou je o něco málo dostupnější verze dnes testovaného kousku – Cannondale Scalpel SE 2.

Továrny Cannondale přitom již nějaký čas produkují moderní podobu vidlice Lefty s označením 2.0 (zde se jedná o kousek označený Lefty 2.0 Alloy OPI, s technologiemi 2Spring a PBR Isolated Damper, se zdvihem 120 mm a předsazením 55 mm), kterou od starších modelů odlišuje zejména hybridní konstrukce jejich uložení.

Vnější část spodní nohy je kruhového průřezu, je tedy opatřená klasickým těsněním a nepotřebuje již zastarale působící harmoniku prachovky, ale vystačí si s jednoduchým bezpečnostním štítkem chránícím kluznou plochu. Naopak horní partie, skrytá uvnitř vnější nohy, využívá profilu čtyřhranu, po jehož plochách běhají jemná jehličková ložiska. Proto hybridní…

Novinka Lefty Ocho na stroji Cannondale F-Si druhé generace nám ukázala, že to jde i s jednou korunkou. Zde se ale stále spoléhá na klasickou konstrukci, na jakou jsme u Lefty po léta zvyklí.

Díky klasickému kruhovému profilu spodní nohy lze na Lefty 2.0 snadno odečíst sag jako u konvenčních vidlic. 

Doporučené tlaky na vidlici se zdají být poněkud podceněné. Já se proto, z doporučených 109 psi pro 82 kg, dostal někam na 130 psi. 

Dvojka je moje jednička!

Z funkčního hlediska, alespoň dle mých dosavadních zkušeností, se vidlice Lefty 2.0 skutečně dost posunuly. Jak byly dříve dosti nevyzpytatelné, jeden model chodil hezky, druhý skoro vůbec, tak Lefty 2.0 mě snad ještě nezklamala, a to ani zde. Sice jsem musel chvíli hledat optimální tlak, při doporučené hodnotě 110 psi byla Lefty až nepříjemně živá, pak jsme ale dokázali najít společnou řeč, a záhy si již notovali.

Asi nemá smysl hovořit zde o tom, že vidlice Lefty samy o sobě představují obvykle zcela výjimečný mix nízké hmotnosti a vysoké tuhosti, nyní i velice kvalitní funkce. Příjemná byla i tato Leftyna, která po nastavení krapet vyššího tlaku zůstávala při šlapání poměrně klidně ustálená na hladině sagu a v jeho těsném okolí, při vjezdu do lesa či jiného terénu ale bleskurychle ožila a plnila na maximum svou hlavní roli – požírání terénních nástrah.

Líbilo se mi, že se v tomto nastavení vidlice zbytečně nenořila, netančila, nýbrž mi poskytla velice slušnou oporu i při náročném manévrování v technickém terénu. Sice jsem si v tomto setupu neužil až takový superkomfort jako při výchozí hodnotě tlaku, zase jsem měl ale v rukách vidlici, která byla krásně čitelná a velice srdnatě se dokázala poprat i většími překážkami. Konec jejího kroku byl totiž znatelně progresivní, díky čemuž ji nerozhodily ani větší nárazy, či třeba dopady menších a středních skoků. Na větší divočiny jsem si netroufal.

„Tahem zapni, stiskem vypni!“ Nebo je to obráceně? Vidlice Lefty se zamyká stiskem zeleného tlačítka, následně se odemyká stiskem červeného okruží, které v zamčeném stavu povyleze nahoru.

Jako každá dvoukorunka je i Lefty vybavena nárazníkem, abyste vidlicí při maximálním rejdu nenaráželi o rám.

K sejmutí třmene brzdy při demontáži předního kola stačí povolit dva jistící šrouby, poté demontovat samotné kolo.

KOMPONENTY

Protiváhu vidlici Lefty zastával tlumič Fox Float Performance Elite DPS EVOL SV, jehož základní charakter jsme si již probrali v sekci věnující se zadnímu odpružení. Na tomto místě bych tedy doplnil, že sladění přední i zadní partie, po několikrát probíraném navýšení tlaku vidlice, bylo naprosto parádní a já neměl pocit jakéhokoliv disbalance.

SRAM GX Eagle

Co se týká pohonné jednotky, tedy přesněji převodové výbavy, zde úřadoval SRAM se svou sadou GX Eagle 1×12 s přehazovačkou X01 Eagle, o čemž se zřejmě nemá smysl více dojímat. Tato sada prostě funguje, vyžaduje sice trochu jemnější zacházení a precizní naladění, za to se vám ale odmění naprosto parádním rozsahem převodů, jednoduchostí, rychlostí funkce a spolehlivostí.

Kombinace kazety 10-50 z. s převodníkem 32 zubů mi přišla jako zcela optimální. Z mého čistě subjektivního pohledu jsem měl k dispozici jak dostatečně těžké, tak i dostatečně lehké převody. I když je mi jasné, že se najde nemálo „šílenců“, kteří si okamžitě dopředu nasadí třicetčtyřku, nebo klidně i víc, aby mohli točit na rovinách rychlosti jak na silničním kole!!!

Převodník s 32 zuby byl pro mě tak akorát. Zarputilí sportovci a siloví jezdci ale jistě přejdou na větší rozměr…

Jistým překvapením jsou kliky Truvativ Stylo Eagle 7K, které se příliš často nevidí, navíc Cannondale velice často a rád používá kliky vlastní!?

Stan’s No Tubes Arch / Maxxis Ardent 2,4“/2,25“

Příjemně lehké, tuhé a rychlé byly výplety postavené na ráfcích Stan‘s NoTubes ZTR Arch MK3, které doplňovaly dráty DT Swiss a náboje Lefty 60 HollowGram s vnitřnostmi od DT Swiss. Vnitřní šířka ráfků 26 mm přitom působila poměrně rozumným dojmem, alespoň s ohledem na použité pláště.

Obuty totiž byly klasické univerzály Maxxis Ardent, kdy mě vlastně docela překvapilo zjištění, že byla přední guma v rozměru 29×2,4“! Představte si, že byste před pár lety někomu na XC či maratonské kolo na devětadvacítkách nutili dva-čtyřky!!! Vysmál by se vám a začal by povídat něco o DH a motorkách…

Ale ono to zde fungovalo, kolo s tímto obutím velice slušně jelo a ač zrovna Ardent není mým favoritem mezi pryžemi Maxxis, tak musím uznat, že přední kousek v šíři 2,4“ mě podržel všude, kde jsem zkoušel jeho i svoje limity! „Má úcta…“

Přední Maxxis Ardent v rozměru 29×2.4″ na mě nepůsobil zbytečně velkým dojmem. 

Co jsem ale u této verze ocenil, byl příjemně ostrý a jistý vzorek.

Ráfky Stan’s NoTubes ZTR ARCH MK3 jsou základem příjemně lehkých a pevných kol.

Sedlovka Race Face Turbine

Vzpomenout bych měl určitě i teleskopickou sedlovku Race Face Turbine, což je kousek z vyšší řady, jenž se na produkčních kolech zase tak často nevidí. Dnes je to všude samý Aeffect, ale Turbine? To je jiná liga! Ale také jiná konstrukce a „jiná licence“. Jak byly první generace těchto sedlovek problematické, tak s touto jsem starosti neměl. Příjemná byla jednak její velká ovládací páčka, jednak i hezky plynulý, jistý, jemný a spolehlivý krok s minimální vůlí.

Sedlovka Race Face Turbine by měla využívat (licenčně) technologie 9point8 Fall Line, což se projevuje příkladně jemným a hladkým krokem. 

Ovládací páčka je u modelu Turbine rozhodně lépe řešená než u základní řady Aeffect. Je příjemně velká a snadno pro ni najdete vhodnou polohu. 

Zlobivé brzdy Shimano XT…

Poslední zastávku můžeme udělat u brzd Shimano XT s disky průměru 180 mm, které byly svého času ikonou! Dnes mě, ve své aktuální podobě, často rozčilují víc než konkurenční kousky. Zejména zadní brzda byla na Scalpelu docela náladová, často měkla a nebyla až tak ostrá a pevná, jak bych si přál. Možná by stačil menší servisní zásah, i bez něj byla v principu funkční, jen pocitově to nebylo bůhvíjaké labůžo.

Mixování komponentů různých výrobců není vždy šťastné. Já třeba bojoval s vhodnou polohou řazení SRAM GX Eagle a brzdové páky Shimano XT. 

Ostatně dosti náladové brzdy Shimano XT mě zrovna nepřesvědčily o tom, že by jejich volba byla tou nejšťastnější. 

Cannondale Scalpel SE 1 – závěr

Když jsem se poprvé setkal s informací, že Cannondale postavil na základech závodního modelu Scalpel Si lehkou trailovou devětadvacítku, kroutil jsem nad tím hlavou, až mě bolelo za krkem. Pak jsem o tom ale začal přemýšlet, zaslechl jsem pár názorů na toto kolo a nyní si jej i sám vyzkoušel abych konečně zjistil, zkusil a prozřel!

Pochopil jsem totiž, že Scalpel Si je pro dané kolo skvělým základem. Výchozí uhlíková kostra je krásně lehká a příkladně efektivní, což vám dodá pocit, že byste se s tímto kolem mohli postavit rovnou na start XC závodů. Zároveň se však úpravou kokpitu, navýšením zdvihu a změnami ve výbavě podařilo posunout Scalpel více do trailového spektra, blíže těžšímu terénu a čisté radosti z jízdy, než jen k lycře, laktátu a oholeným nohám.

Za dobu, kdy jsem Cannondale Scalpel SE měl možnost testovat, jsem se snažil hledat jeho limity, hranu, za niž by se již neměl nutit vstupovat. Jenže já ji vlastně vůbec nenašel. Samozřejmě, nižší zdvihy a lehká stavba vás nepustí v plné palbě do brutálního terénu či na vyhlášené enduro traily. Pokud ale člověk ke svému ježdění i ke svému kolu přistupuje s rozvahou, musí jen žasnout, co vše lze s tímto kolem projet a zažít.

Cannondale Scalpel SE je sice strojem, který bude vhodný nejspíš jen pro omezenou skupinu zákazníků, jelikož chrty stáhne klasický Scalpel Si, trailové nadšence zase zláká statnější Habit či Trigger. Ty ale zatím nenabízí kola průměru 29“! Pokud se ale nehodláte vzdát ultimátní rychlosti a výkonnosti, přitom si chcete dopřát více terénní neohroženosti a zábavy než co nabízí běžné XC a maratonské fully, pak jste tady správně. Cannondale Scalpel vám rád pomůže rozšířit vaše obzory!

Foto: Štěpán Hájíček

reklama

Cannondale Scalpel SE 1 – základní údaje

Cena: 149 999 Kč
Hmotnost: 12,6 kg (vel. M, bez pedálů)
Kokpit (řídítka/představec): 760/70 mm
Tlaky (vidlice/tlumič): 130/155 psi
Šířka pneu: 56,5/55,5 mm (Maxxis Ardent 29×2,4“/2,25“)

Více o tomto kole najdete na stránkách www.cannondalebikes.cz

PLUS

  • Lehký a tuhý rám s XC kořeny, díky němuž jede celek svižně vpřed, ochotně stoupá a s radostí zrychluje
  • Solidní přirozená stabilita odpružení a značná efektivita zadní stavby zpříjemňují sportovní styl jízdy
  • Krásně vyvážený posed, o němž není třeba dlouze přemýšlet, stačí se usadit a bavit se
  • Stejně tak vyvážené ovládání, kterému nechybí stabilita a jistota, zároveň se celek velice snadno řídí, už jen díky lehkému a tuhému rámu
  • Teleskopická sedlovka Race Face Turbine je vítanou součástí výbavy už jen sama o sobě, zároveň tento model patří do vyšší kvalitativní třídy, což je na něm dost znát
  • Vidlice Lefty 2.0 přináší mimořádný poměr tuhosti, hmotnosti a velice dobré akce, doporučil bych použít o něco vyšší tlak, než jaký uvádí výrobce, poté si lze užít stabilitu při šlapání i velice slušnou akci v terénu a jistotu na konci kroku
  • V případě zadní stavby jsem se obešel bez potřeby zamykat tlumič, pokud je na to ale někdo zvyklý, bude mít ovládací páčku hezky po ruce
  • Výhodou může být, alespoň pro některé, neotřelý vzhled stroje s jednonohou vidlicí
  • Ač mě pláště Maxxis Ardent v minulosti párkrát zklamaly, zde, i díky rozměru, držely vždy na 100 % a mohl jsem se na ně pokaždé plně spolehnout

MÍNUS

  • Negativ jsem na tomto kole vlastně mnoho nenašel. Snad jen zdlouhavější a pracnější postup při sundávání předního kola z vidlice Lefty. Úkon to sice není složitý, naopak je výrobcem maximálně usnadněný, pokud ale kolo opakovaně sundáváte a nandáváte, třeba při převozu autem, začnete na toto řešení asi brzy nadávat
  • Ještě jedna stížnost na adresu Lefty – ovládání jejího lockoutu mačkacími čudlíky na vrchní korunce není až tak snadné, jak by si člověk mohl myslet
  • Víc už vážně nevymyslím…

Cannondale Scalpel SE1 – geometrie

Cannondale Scalpel SE1 – specifikace

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky