Milan Myšík – MČR Enduro – rozhovor s mistrem republiky!

O posledním červnovém víkendu se v Sušici odehrálo již druhé Mistrovství České republiky v Enduru v rámci závodu Enduro X Race 2018. Vítězem tohoto závodu se mezi muži v elitní kategorii stal Milan Myšík, který se (nejen) na domácí enduro scéně pohybuje již řadu let, na takto zásadní úspěch ale zatím čekal.

Foto: Michal Hoffman (Flickr) /  Štěpán Hájíček

O závodě samotném snad již víte z našich několika reportáží více než dost (reportáž #1 – RZ1-RZ4 / reportáž #2 – RZ5-RZ7), pojďme se nyní zaměřit na Milana, který je pár dní mistrem republiky, což vlastně pro něho není až tak nová zkušenost. Stejný titul se mu totiž podařilo získat již dříve v disciplíně 4X a řadu úspěchů si připsal i v dobách, kdy se závoděním začínal na „malých kolech“, tedy v BMX. Milan přitom není rozhodně první, ale ani poslední, kdo „vyrostl“ na 4X a BMX a postupem času přešel na Enduro!

Milane, v první řadě ještě jednou velká gratulace k získanému titulu! Řekni mi, jak dlouho jsi na podobný úspěch vlastně čekal?
„Díky moc! Upřímně, v enduru se jedná o můj zatím největší úspěch, když pominu jednotlivé výsledky v evropských seriálových závodech či vítězství na menších českých závodech. Vlastně je to jeden z největších úspěchů asi i v celé mojí kariéře! Národní mistrovství je jeden závod, který je sakra těžký a vše se musí sejít perfektně v jeden den, což v Sušici prostě vyšlo!“

Pro připomenutí, jak dlouho se vlastně věnuješ enduru?
„Závodnímu enduru se věnuji naplno od roku 2015, jenže hned následující rok 2016 jsem byl odstaven kvůli operaci ramene, takže letos to je moje třetí aktivní sezona.“

Pokud se zaměříme na samotné mistrovství, slyšel jsem, že jsi měl v tomto termínu původně jiné plány, závod v Itálii, nebo tak něco? Bylo těžké rozhodnout se relativně narychlo zda vyrazit na závody do Evropy, nebo jestli bude lepší zkusit štěstí na českém mistráku?
„Cítil jsem velkou šanci v nově vzniklém seriálu čtyř závodů EWS European, přičemž vítěz bude korunován jako mistr Evropy. Tento seriál má pro mě i pro moje sponzory smysl, ale bohužel termíny se kryjí a já musel vynechat hned první závod v Canazei, kam jsem se hodně těšil a dokonce už jsem měl zaplacené i startovné.

Když pak ČSC vydal informaci, že Enduro X Race bude letos MČR, obvolal jsem své hlavní sponzory a řešil s nimi priority. Jedná se hlavně o české firmy a ty mě chtějí vidět především doma, a pokud možno na bedně. Tím pádem nebylo moc co řešit, protože jednorázový závod MČR je pro sponzory, ale i pro mě samotného největší možné lákadlo. Ale v titul jsem opravdu nevěřil…“

Jak vidíš účast domácí špičky na tomto závodě? Nechyběla ti zde některá jména?
„Ti, kteří patří mezi absolutní špičku jak u nás, tak v EWS, na tomto závodě startovali! Jsou to právě oni, které považuju za své největší konkurenty, ale zároveň jsme dobří kámoši. Chyběl mi tam snad jen Michal Prokop, ale ten se vydal jinou (pořadatelskou) cestou… Je to škoda, mohlo to být zajímavější.“

Zaměříme-li se na samotný závod, Sušici jsi nejel rozhodně poprvé, vídám tě tam pár let po sobě. Jaký byl podle tebe aktuální ročník? Myslím novinky na trati, úpravy erzet, jedna nová atd.?
„Sušice patří dlouhodobě mezi moje oblíbené destinace. Poprvé jsem tu okusil enduro tuším v roce 2013. Okolí, výhledy a kopce kde jezdíme, jsou nádherné! Co se týká závodu, tak se mi líbí, že pořadatelé se snaží organizaci i tratě rok co rok posouvat dál. Líbí se mi, že to někdo nedělá jen kvůli penězům a nepotřebuje 500 startujících. Novinek na trati se pár našlo, rozhodně ku prospěchu závodu a nová šestá RZ byla jedna z nejlepších, co v ČR je! Škoda jen, že nepatří k těm nejdelším.“

Kterou z erzet vnímáš jako nejlepší? Která tě nejvíc baví a je třeba nějaká jiná, kde prostě víš, že zde můžeš zajet perfektní čas, něco, co sedí tvému stylu?
„Když se budu držet Sušice, tak se mi líbily všechny RZ krom čtyřky. Nejvíc asi trojka a šestka, které byly i nejtěžší. Jiná je právě mnou nenáviděná 4. RZ, která je jen o šlapání. Mému stylu naopak nejvíc sedí poslední sedmá RZ, kterou jsem vyhrál podruhé v řadě. Asi proto, že tam můžu jet skoro bez brzd, což mě baví :).“

Jak jsi vnímal průběh letošního závodu? Myšleno, kde se ti jelo dobře, kde hůř, jestli přišla někde krize, defekt, technické problémy na trati, nebo opravy v rámci transferů?
„Z mého hlediska se jednalo o nejjistější závod za dlouhou dobu. Věděl jsem, že jedu to, co jsem jezdil v roce 2015, kdy se mi dařilo. Jel jsem v klidu, bez problémů, bez velkých chyb a tomu štěstí jsem šel tak trochu naproti. Celkově organizace parádní, všude dostatek pití, což bylo fajn, transfery těžký, bylo to takový český EWS – i proto se mi to líbí. Přál bych si snad jen upravit kategorie, aby se to drželo formátu EWS a aby se i tak startovalo. Tedy nemíchat holky mezi eliťáky. Pak to bude nejlepší!“

Já sám mám Sušici zapsanou jako místo, kde si člověk musí dávat pozor zejména na defekty, vybavit se odolnými plášti, a ještě lépe jejich ochranou vkládanou do ráfku, jak se to teď hodně řeší. Vozíš něco takového? Cushcore apod., nebo jen věříš vyzkoušeným gumám?
„Věřím gumám a vyplatilo se! Cushcore nemám, Procore je moc těžkej a vozím ho proto jen na DH tratě. Na domácí výrobu nějakých náhražek jsem línej a málo zručnej, prostě jsem věřil Mitaskám Highlander s DH ochranou na zadku a bez ochrany na předku. Potřeboval jsem, aby to na jehličí jelo, proto jsem tam narval 1.6 dopředu a 2 bary dozadu, což běžně nevozím.

Defektu jsem se nebál, možná trošku na horních schodech na pětce, ale ani jsem nezacinkal. Prostě to člověk musí proletět rychle a čistě! Kdyby se náhodou něco přihodilo, v kapsičce jsem měl megaknoty od Dynaplugu, se kterými vždy dojedu!“

Když se zaměříme na tělesnou schránku – v jaké stavu je vlastně tvoje rameno, které tě minulé roky dost trápilo, a dokonce tě několikrát odstavilo na delší čas ze závodů?
„Už poněkolikáté děkuji doktorům na Malvazinkách, panu Vimmerovi, který mi i 15x vyhozené a jednou operované rameno reoperoval a já nemám žádné známky bolestí. Jen když si ho blbě přeležím v posteli.  Pár ran znovu dostalo, až jsem si myslel, že bude venku a nebylo! Tak uvidíme, ale jsem rád, že na to nemusím myslet a užívám si ježdění. Letos si spíš vybírám úrazy na obličeji, od dubna do června mi tvář vyzdobilo už 15 stehů…“

Za dobu, co se věnuješ enduru, jsi stačil projet mnoho zemí světa a účastnil se řady závodů na mnoha kontinentech, tedy jak v rámci EWS, tak i jiných seriálů. Lze vůbec srovnat náročnost třeba sušického endura s něčím ve světě? Nadou se u nás podmínky, které tě alespoň přiblíží tomu, co se jezdí venku?
„Já si myslím, že letošní sušické enduro mělo parametry EWS jednoho závodního dne. Jen ten závodní čas by to chtělo natáhnout u vítěze alespoň na 25 minut. Přirovnat ke světu lze možná ještě Kouty nebo Ještěd, ale to jsme v bikeparku, což pak není tolik enduro…  Obecně nám tu chybí velké kopce jako například v Dolomitech a když už tu jsou, tak je tam zakázané jezdit…“

Tvoje kolo Cannondale Jekyll je pro letošek novým strojem, před tím jsi delší čas jezdil na GT Sanction. Vnímáš přestup na nový stroj pozitivně, posouvá tě Jekyll dopředu, nebo v tom nevidíš větší rozdíl?
„Vnímám! Rozdíly jsou opravdu velké. GT je pro vyšší lidi, s čímž jsem měl problém. Na Jekyllu se cítím skvěle především díky parádní geometrii, kterou navrhoval Jerome Clementz a krátké zadní stavbě – kolo je pak úžasně hravé. Jsem moc rád, že kola sedí celému *týmu!“

*Představení Cannondale KUR Enduro teamu roku 2018

V druhé části svého reportu jsem zmínil, že jsme se bavili o tvojí nedávné výměně rámu velikosti M za menší S. Bylo zrovna tohle impulzem, který by tě mohl posunout k lepším výsledkům?
„Rozhodně! Letošní sezóna pro mě nebyla vůbec vydařená. Těch příčin bylo víc – nemoci, alergie, několikrát sešitej obličej, škola apod. Po závodech v Polsku*, před třemi týdny, kde jsem jel opravdu mizerně, jsem musel udělat změnu.

Obnovil jsem spolupráci s mentálním coachem Mirkem Nečasem a kluci z Aspire mi zařídili nové kolo velikosti S, které jsem dostal v týdnu před závodem. Táta ho stavěl ve čtvrtek do večera, já na něm poprvé seděl v sobotu a v neděli hned vyhrál! To je prostě bomba! Myslím, že už si rozumíme a jiné chtít nebudu :))“

*Reportáž Enduro trails Bielsko Biala – enduroorgasmus! (Andrea Drengubáková)

Mistrovský titul jsi předpokládám pořádně oslavil, sezóna ale ještě nekončí. Jaké jsou tvé další plány? Jaké zajímavé závody tě čekají v Evropě, či dokonce ve světě?
„Na oslavu nebyl vůbec čas, protože druhé MČR jsem měl hned v úterý v 7 hodin ráno ve škole! Poslední možný termín na nejtěžší zkoušku z Fyziologie II. Když kvůli tomu platíš školný, studuješ pět let místo tří, tak to prostě musíš udělat! Proto jsem za ty dva týdny před Sušicí seděl na kole tak čtyři hodiny. Povedlo se a určitě si s kámošema a s klukama z týmu dáme nějaký to pivo v milovaném Liberci!

Moje další plány jsou trošku kostrbatý, respektive musel jsem udělat změnu. Jak jsem říkal, forma nebyla a po jednom úspěšném závodě netvrdím, že jsem ji našel. Proto jsem se minulý týden odhlásil ze dvou závodů EWS v červnu (Slovinsko a Itálie). Chci si teď odpočinout a připravit se na podzimní část sezóny, abych dokázal, že MČR nebyla náhoda a udělal co nejlepší výsledky jak na EWS (Kanada, Finale Ligure | *kalendář EWS 2018), tak i v Evropě a na Enduro Sérii, kde se pokusím vyhrát nějaký závod!“

Díky za tvůj čas, ať tě nově získaný titul oprávněně hřeje na hrudi a poslouží ti třeba jako motivace k dalším úspěchům.

Díky za rozhovor Štěpáne. Díky organizátorům ze Sušice, že opět připravili tak skvělý závod a gratuluju všem medailistům!

Foto: Michal Hoffman (Flickr) /  Štěpán Hájíček