GHOST SLAMR 5 – test

O poslední generaci pokračovatelů slavné rodové linie Ghost AMR, modelech SLAMR, SLAMR X a FRAMR, jsme toho teoreticky napsali víc něž dost. Nyní konečně nastal čas se na jednoho zástupce této zbrusu nové generace „ÁeMeRek“ podívat hezky zblízka. První na řadu přichází lehký a hravý trailbike Ghost SLAMR 5.

Pokračovatelé slavné řady AMR, z níž dnes v původní podobě zůstala jen (dříve testovaná) plně odpružená devětadvacítka, nesou na jedné straně odkaz dávného rodu AMR, především v podobě klasické čtyřčepové zadní stavby, zároveň zřetelně hledí do budoucnosti, čeho důkazem budiž i výrazná tvarová a konstrukční inspirace slavnou a nejen veletržními cenami ověnčenou řadou Ghost Riot.

Univerzální dědic

Od Riotu přebírá Ghost SLAMR a jeho pokrevní bratři jak ostré tvary rámu, v karbonovém provedení třeba zcela identické ztvárnění hlavy, tak i řadu konstrukčních prvků a řešení. Na kolenovou páku ukrytou ve středu – tzv. Riot Link – zde místo sice nezbylo, zato je podobným stylem koncipována zadní stavba jako celek s výrazně dozadu skloněným horním ramenem, nebo třeba se specifických úchytem zadního třmene brzdy, jenž nese označení Disconnect Brake Mount.

Nezbytností dnešní doby, jak to tak pomalu vypadá, je také vnitřní vedení bovdenů a kabeláže obecně, či použití teleskopické sedlovky již u nejnižšího modelu dané řady. Rodina SLAMR ostatně čítá dva hliníkové stroje SLAMR 5, 7 a čtyři karbonové Ghost SLAMR LC 4, 6, 8 a 10. Základem jsou zdvihy 130 mm nad oběma koly odpovídající modernímu trailbiku, stejně jako s daným zaměřením korespondující geometrie.

Ohledně geometrie a podoby rámu je zde vůbec jedna zajímavost. Kupříkladu spodní oko tlumiče je uchyceno do šroubovaného můstku s popisem délky doporučené pružící jednotky. Vyměníte-li tento díl a použijete-li delší tlumič a jinou vidlici, máte rázem z modelu SLAMR verzi SLAMR X na 150 mm nebo dokonce FRAMR na 160 mm. To vše na stejném rámu při pouhé změně komponentů díky chytře navržené univerzální platformě. Fikané řešení!

Výměnný můstek, jehož pomocí lze Ghost SLAMR proměnit v SLAMR X nebo FRAMR…

Klika, že nejsme v Americe…

Vtipné… Když si vzpomenu co posledně ve svém úvodníku psal kolega šéfredaktor z amerického Mountain Bike Action, kde obhajoval skutečnost, že pokud chtějí testovat absolutní novinky, musí se „smířit“ s nejvyššími a nesmyslně drahými modely…. Cenově jsme sice v testech nedávno slušně ujeli i my (Specialized Camber S-Works / Demo S-Works) není to ale ani zdaleka vždy pravidlem. Naopak dvě žhavé novinky ze stáje Ghost, modely Lector a SLAMR, k nám doputovaly na test v jejich aktuálně nejlevnější variantě. To ale ničemu rozhodně nevadí, jelikož modely SLAMR i Lector prokázaly své kvality a potenciál i s nejdostupnější výbavou, jakou budou v roce 2016 oblékat.

Přemýšlím, co vše jsem již o Ghostu SLAMR prozradil nebo neprozradil ve svém popisu prvních jízdních dojmů. Pravdou zůstává, že po jejich sepsání jsem si ještě dost hrál s odpružením a také toho dost najel, stejně tak jsem nasadil jiná řídítka, představec a gripy, abych se dostal tomuhle broučkovi hezky na kobylku. Jeho přirozený základ z něj ale těmito drobnými zásahy nevymlátíte, proto pokud nepřestavíte SLAMR na jeden ze zdvihově vyšších modelů, bude jeho základ vždy stejný.

Stejně dobrý, stejně agresivní, stejně sportovní a hravý. To jsou takové hlavní rysy Ghostu SLAMR. Začneme-li s posedem, dojdeme ke zjištění, že zde nelze objevit nic zásadního. Univerzální, lehce sportovnější poloha za řídítky dokonale odpovídá povaze tohoto stroje a zároveň působí kultivovaným a vyváženým dojmem. A to i když jsem původní 70mm představec vyměnil za 60mm Chromag Ranger a řídítka Ghost v šířce 740 mm za Chromag OSX zkrácená na 760 mm. Pak se posed, pravda, lehce změnil, posunul se ze spíše sportovnějšího ražení více do „trailova“, k vysloveně radikální proměně ale nedošlo.

Spolu se SLAMRem jsme byli prozkoumat skalní světničky u hradu Valečov – Příhrazské skály

Lehký v ruce, lehký v kopcích

Je to nejspíš moje úchylka a zvyk ze strojů s delším zdvihem, ale s kratším představcem a širšími řídítky jsem se v sedle Ghostu SLAMR cítil podstatně lépe. V původní sestavě ně něčím, nevím přesně čím, dráždila kombinace řídítek a gripů Ghost a také mi přišlo, že bylo ovládání ve vyhrocených technických sekcích až lehce nervózní, zejména stranově. S delším klackem v ruce jsem ale na toto rychle zapomněl a postupně začal zjišťovat, jak univerzálním strojem může být takovýto lehký trailbike.

Že pořád dokola zmiňuji tu lehkost… Faktická hmotnost Ghostu SLAMR 5 velikosti M je solidních, nikoliv však omračujících 13,55 kg. Ona lehkost kola ale byla znát hlavně v ruce, kdy se kolo nechalo „s lehkostí“ a vysokou ochotou ovládat za každé situace, „s lehkostí“ a výraznou chutí rovněž zrychlovalo, či střádalo jeden výškový metr za druhým.

Zásluhu na tom mají jak lehký a pevný hliníkový rám (jaké asi bude svezení na karbonové variantě SLAMR LC), tak i efektivně pracující zadní odpružení, či odpružení jako celek. Výrazně nahoru skloněné horní rameno zadní stavby totiž již od pohledu naznačuje, že se zde hraje hodně na efektivitu přenosu sil i bez nezbytného přepínání třech kompresních režimů na tlumiči. Ona je totiž páčka, co se dřív jmenovala CTD, díky poloze tlumiče dost nízko a není tak ze sedla úplně snadno dostupná. Proto je lepší nechat tlumič tak jak je, ideálně plně otevřený, a užívat si předností samotného rámu a jeho zadního závěsu.

Horní rameno je výrazně skloněné směrem dozadu, aby byla zadní stavba při šlapání co nejstabilnější. Zajímavé je její maximálně vzdušné provedení a vnitřní žebra…

Dokáže být „Pevný jako skála?“

Zadek skutečně není žádná žvýkačka nalepená na podrážku vaší boty, která by se za vámi táhla jako „smrt“, ale spíše vysoce efektivní trailové kladivo. Je sice pravda, že když si nastavíte trochu větší sag, řekněme 30 %, stane se zadek vnímavějším na pohyby jezdce nejen při šlapání, avšak při sportovním set-upu (sag cca 20 %) můžete na páčku tlumiče zcela zapomenout. V několika výjezdech jsem si dokonce vzpomněl na zhruba rok starý test Ghostu AMR LC 29, kde mě šokovala až téměř absolutní efektivita na nejmenším převodníku.

Na něco podobného jsem narazil i zde, když zadek při zařazeném nejlehčím převodu reagoval až překvapivě ostře, takže jsem si musel hlídat přední kolo, aby mi se silnějšími záběry do pedálů nevystřelilo k nebi a představec nevyrazil zuby! Takovýto projev sice trochu otupí vnímavost zadní stavby, která je jinak ve výjezdech velice slušná, v principu jde ale o to umět se s kolem sžít, pochopit jeho přednosti a záludnosti a umět využít v ten správný čas těch správných charakterových rysů.

Co se týká výkonnosti zadního odpružení při běžné jízdě a ve sjezdu, zde musím již minimálně podruhé žehrat nad použitím nejnovější generace tlumiče Fox Float v provedení EVOL (Extra VOLume). I díky němu bylo nutné nafoukat komoru tlumiče na dosti extrémních 250 psi, což se paradoxně ani tak moc nepodepsalo na vnímavosti z kraje zdvihu, jako spíše na aktivitě ve středním rozsahu.

Stylové tovární doplňky Ghost AMR. Toto kombo představce a řídítek ukázalo na váze sympatických 430 g (včetně gripů).

Přidej vložku a uber tlaku trošku, hošku!

Od doby co jsem testoval a hodnotil Lapierre Zesty AM 327, první sériovku s EVOL tlumičem v redakčním testu, jsem měl možnost vyzkoušet další dvě kola s touto jednotkou, ovšem nikoliv ze základní řady Performance, ale z vrcholné Factory line. A rozdíl byl vcelku zřejmý. Proto se buď smíříte se spíše umírněnějším projevem zadní stavby ve středním rozsahu, nebo můžete zkusit nechat tlumič vyvložkovat, zmenšit jeho hlavní komoru, snížit základní tlaky a dostat se snad k aktivnějšímu využití celého zdvihového potenciálu.

Posuneme-li se na druhou stranu zdvihového spektra, pak je třeba přiznat, že Ghost SLAMR i s tlumičem Fox Float EVOL, který by měl být teoreticky značně lineární, ke konci slušně tuhne a nenechá vás tedy propadnout se zčistajasna až na dno a praštit se o tvrdý doraz. V těžším terénu je tlumiči ostatně snad i lépe než ve středně náročných podmínkách, jelikož podobně jako vidlice Fox i zadní pružící jednotka má evidentně radši, když se jí pořádně nakládá.

Už žádné CTD (Climb, Trail, Descend), dnes se zase volí z klasických režimů Open, Medium, Firm. Výrazný rozdíl jsem ale pozoroval jen v krajních polohách…

Otočme zvyky

Když tak nad tím přemýšlím, tak popisem ovládání většinou spíše začínám než končím, dnes to ale bude poněkud naopak. Něco z ovládání jsem již naťukl zkraje testu, pojďme to nyní trochu rozvést. S původním kokpitem Ghost, jak bylo již jednou zmíněno, mi přišlo řízení na jedné straně přiměřeně stabilní a přitom poslušné, jen mi u něj asi nejvíc chyběla stranová stabilita, což se vyřešilo výměnou řídítek a představce. I potom ve mně převládal pocit, na předpoklady dané třídy, lehce živějšího řízení, čemuž odpovídá i úhel hlavy 68°. Ovládání ale nebylo vysloveně zbrklé, či hůře čitelné.

Naopak se mi líbilo jak kolo na rovině pohotově reaguje a netáhne se do zatáček jako rozvařená špageta. S delšími řídítky přibylo něco málo rozvážnosti, ale nic, co by od základu měnilo projev kola. Přes tyto všechny poznatky jsem se neubránil nutkání zdolat v sedle tohoto stroje, ještě s původním kokpitem, celou řadu oblíbených technických a strmých sjezdů v Prokopském údolí v Praze, načež jsem zjistil, že to jde skoro samo.

Oblast středu je tvořena zajímavým prostorovým výkovkem, který je podélně svařený v jeden pevný dutý blok.

Soutěžím sám se sebou

Zprvu bych si býval tipnul, že bude kolo ve strmých padácích až příliš vratké, tak tomu ale nebylo. Ve výsledku mě SLAMR skoro až nutil hledat další a další výzvy a pátrat v paměti po nejpeprnějších místech dané lokality, jež bych se mohl pokusil zdolat. Nakonec jsem dal skoro vše, co mě jen napadlo a vzdal jsem jen pár míst, o kterých uvažuji už delší čas a postupně se k jejich pokoření odhodlávám. Čekám ale na ostřejší bike, který jich bude hoden a rozhodně si na to vezmu ploché pedály a placaté boty Five Ten.

Onomu trialovému šílenství v sedle Ghostu SLAMR napomohla i vidlice Fox Float 32, která byla spíše stabilnější, proto mi poskytovala i ve strmých padácích dostatečnou oporu jak faktickou, tak i psychologickou, aby mě zase jednou neschvátily moje bikerské závratě.

Jeden z výhledů cestou k Drábským světničkám. Vrchol vzadu je tuším Bezděz.

KOMPONENTY

O vidlici s kompletním označením Fox Float DPS Performance 3 Pos (130 mm) jsem se již letmo zmínil. Na jedné straně se mi líbilo, že byla i při svých pouze 32 mm silných nohách poměrně pevná a ve svém projevu také značně stabilní. I díky ní a jejímu projevu jsem tak propadl touze zdolávat jeden strmý trialový či technický a rozbitý sjezd za druhým. Obrácenou stranou mince může být ne zcela oslnivá citlivost z kraje zdvihu, kde musí notně sekundovat přední plášť s adekvátně sníženým tlakem.

Jinak řečeno, pokud si běžným způsobem nafoukáte vidlici a plášť fouknete více do sportovna, budou se vám místy slušně klepat drápky… To už je ale zkrátka charakteristická vlastnost vidlic Fox posledních let, kdy tradici částečně porušují jen o něco citlivější modely vrcholné řady Factory. Neříkám tím ale, že by byla vidlice vysloveně tupá, jen prostě potřebuje ostřejší akci, aby předvedla náležitou reakci.

A jak zazněl jeden dotaz ohledně nového či inovovaného systému kompresního tlumení, stále příliš nechápu, proč upustili od označení CTD (Climb, Trail, Descend), na nějž jsem si zvykl a přišlo mi vcelku logické… Ano, zamknout se dá skutečně natvrdo! Abych nepředbíhal… Režim „Open“ znamená klasicky plnou aktivitu, střední poloha „Medium“ dle mého nepřináší žádný zásadní rozdíl a poslední „Firm“ je zde pro hodně pevný projev s trochou prostoru před plnou blokací. Vidlice působí v tomto režimu jako skálopevně uzavřená, při jízdě vestoje je pevnou a jistou oporou, ostřejší náraz ale její odpor dokáže alespoň částečně překonat, poté se však opět okamžitě uzavře.

Stejně jak u tlumiče Fox, ani na vidlici již nehledejte označení CTD.

Sedlovka Kind Shock CRUXi

Dalším novým dílem je sedlovka Kind Shock CRUXi, kterou jsem již vcelku podrobně popisoval v rámci testu Lapierre Zesty AM 327. Ve zkratce: Klasická ovládací páčka Kind Shock, příjemná a snadno dostupná; zdvih pouze 100 mm (celková délka 425 mm), ve výsledku na takovémto trailbiku docela stačí, pořád lepší než nic; plynulé nastavení polohy jak jsme zvyklí u KS; pomalejší ale plynulý krok bez zadrhávání; poněkud nevzhledný a ne zcela snadno nastavitelný zámek sedlovky; pevná fixace nahoru i dolů; příjemně malá provozní vůle.

Poněkud nevzhledný a ne zrovna snadno nastavitelný zámek sedlovky je jednou z mála věcí, které lze vyčítat základnímu modelu Kind Shock CRUXi

Brzdy a řazení Shimano Deore/XT

Na postu výbavy se evidentně na jedné straně šetřilo, tedy v případě brzd Shimano Deore, aby zde na druhou stranu mohla být nová sada Shimano XT s jedenácti rychlostmi. Shimano to dělá chytře, jelikož jedenáctka je aktuálně jen u řady XTR a XT, proto buď dáte na kolo celou sadu, nebo se musíte spokojit s desítkou. Vlastnosti nové sady Shimano XT 11s jsem blíže rozebíral v samostatném článku (praktické představení sady Shimano XT 11s), proto se asi není třeba vysloveně opakovat.

Její chod je patrně tvrdší než byl dříve, nárůst počtu rychlostí z deseti na jedenáct v podstatě nepoznáte, respektive posun vřed představuje zvětšený rozsah kazety, který vzrostl na 11-40 zubů. To je poměrně příjemné zejména při kombinaci s dvojpřevodníkem v provedení 36/26 zubů. Ten je sice laděn více do rychla, i tak lze ale mnohé vyjet na „velkou pilu“ a „kašpárka“ řadit jen pro prudké stojky. Moc příjemná věc je také nový přesmykač typu Side Swing, o němž je rovněž řeč v článku o novém XT.

A zmíněná úspora na pozici brzd vlastně není nijak bolestná, jelikož Shimano Deore brzdí v zásadě stejně dobře jako vyšší sady SLX a XT jen zde například nenajdete kolečka pro snadné seřízení vzdálenosti páky od řídítek. Místo nich jsou ale snadno přístupné imbusy, které když chci, tak ladím rovnou za jízdy. Navíc obvykle stačí tento prvek jednou „nastavit a zapomenout“. Pak si možná ani nevzpomenete, že vaše kolo brzdí „pouze“ Deore.

Jedenáctirychlostní kazeta Shimano XT je tvořena z několika materiálů. Masivní největší pastorek (40 z) není zrovna nejhezčí, hlavní je ale u Japonců funkce!

Nová generace přehazovaček Shimano XT a XTR (11 s) má nově snadno přístupný šroubek pro seřízení předpětí třecího mechanizmu, který pomáhá stálému napnutí řetězu. 

Pláště Schwalbe Nobby Nic Evo 2.25

Poslední zmínku stran výbavy věnujme plášťům Schwalbe, tedy vzorku Nobby Nic v jejich moderní podobě Evo. Musím uznat, že mám tyto pláště určitě radši než starého Nobbyho, který fungoval jen někdy a jen někde. Nový Nobby je takový všestrannější, čitelnější a univerzálnější. S těmito plášti jsem jezdil po skalách, na písku, v listí a potkal jsem i trochu bláta. Neříkám že excelovaly všude, nikde mě ale zásadně nezaskočily či nezklamaly. Moderní Nobby Nic je, dle mého názoru, takovou odlehčenou zmenšeninou mého oblíbeného vzorku Hans Dampf a podle toho také funguje.

Praktické poznámky

Dnes jsme praktických věcí okolo Ghostu SLAMR probrali víc něž dost, proto mě napadá jen jedna připomínka. Vnitřní vedení kabelů je moderní, efektní a sexy. Tato móda mě ale začíná trochu štvát! Jelikož když si pak chcete na svém kole vyměnit bovdeny, nebo nedej bože sundat či prohodit brzdy, stává se z jinak triviálního úkonu často solidní horor či důvod k návštěvě servisu. To je ale takový obecný postesk nad dnešní dobou. Co mi konkrétně vadilo bylo nepřeslechnutelné drnčení a cinkání kabelů uvnitř rámu, což je dost otravné.

Na to, jak se za poslední roky dramaticky ztišil pohon díky systémům Shadow Plus (Shimano) nebo Type 2 (SRAM), nás nyní ruší takovéto věci. Ghost v tom není rozhodně sám. U Riotu nebo naposled testovaného Lectoru jsou alespoň vstupní porty výměnné a pevně drží kabeláž na svém místě, díky čemuž bovdeny a hadice v rámu neřinčí. U hliníkového SLAMRu jsou ale vstupy u hlavy sice vcelku efektivně tvarované, prakticky se ale jedná o prosté „ďoury“ do rámu, které skýtají prostor pro domácí kutilský zásah. Respektive jsem se doslechl, že prodejní kousky jsou doplněny o gumové prachovky, které na testovaném vzorku jednoduše chyběly…

Vstupní otvory pro kabeláž jsou v přední části vcelku stylové, zato vzadu se jedná o prostý do rámu vyvrtaný otvor, který si říká o trochu utěsnění, aby do rámu neteklo a aby bovdeny v rámu tolik nedrnčely. Jeden bystrý čtenář mě ale upozornil, že při obhlídce nových Ghostů na prodejně byly otvory utěsněny gumovou prachovkou, proto se nejspíš jedná pouze o nedostatek testovacího vzorku.

Ghost SLAMR 5 – závěr

Na poctivé svezení v rámci plnohodnotného testu jsem se v případě nového SLAMRu hodně těšil a to již od chvíle našeho letmého seznámení v rámci akce Demo Day na letošním veletrhu Eurobike. V domácím terénu se přitom plně potvrdily předpoklady a první rychlé dojmy, které jsem tehdy nabyl. Při správném sportovním naladění je Ghost SLAMR velice příjemným mrštným a pohotovým sportovním kolem s trochu vyšším zdvihem. Kolem, které bych se nebál ani nestyděl vytáhnout na maraton, kde by se právě vyšší zdvih a s ním spojená vyšší míra komfortu rozhodně pozitivně zužitkovaly.

Na druhé straně ale stačí trochu upustit tlumič a vidlici, dostat se sagem z 20 % na cca 30 %, kolo si pak jakoby sedne, jednotky odpružení se o něco více rozhýbají a SLAMR jako takový začne vystrkovat drápky. K dokonalosti mu pak může chybět jen lehčí zásah do kokpitu (kratší představec + delší řídítka) a z mrštné trailové štiky máte najednou poměrně jistého a sebevědomého terénního sumce (sorry, jiný druh ryby mě pro srovnání nenapadl).

Ghost SLAMR tak příkladně demonstruje, že není nutné hnát se vždy za nekonečným zdvihem, nýbrž si stačí vyhlédnout šikovný trailbike, který si s vámi rád střihne rychlou odpolední projížďku v lese za barákem stejně jako víkendovou expedici do hor, či se s vámi postaví sebevědomě na start maratonu.

Více o tomto kole na webu
www.ghost-bikes.com

Cenu si můžete zkontrolovat na e-shopu
www.mojekolo.cz

Jedna fotka z povinnosti, když už je člověk po čase zase na Drábských světničkách…

Kde se (také) testovalo

Foto: Štěpán Hájíček