SPECIALIZED S-Works Camber 29 – TEST

Když jsme chvíli po konci prázdnin proháněli na svazích Ještědu Specialized S-Works Demo 8, bylo to historicky nejdražší kolo, co jsme doposud testovali. Pár týdnů na to ale tento rekord strhl další z rodiny Spešlů, rovněž člen nejvyšší třídy S-Works, zbrusu nový Camber 29. Krom jiného vybavený inverzní vidlicí RockShox RS-1.

Je to vlastně dost zvláštní, že začínám test právě upozorněním na mimořádnou cenu, která aktuálně činí 277 999 Kč (vybaven elektronickým řazením Shimano Di2, podobě jako Epic S-Works 29, by hravě atakoval hranici 300 000 Kč!), jelikož právě cena je faktorem, který se snažím do svých testů pokud možno nezahrnovat.

Jasně, částka, kterou musíte za daný stroj vysázet na pult prodejny je bez diskuzí rozhodujícím faktorem při každém nákupu, mně jde ale o něco jiného. Hodnotit kola tak jak jsou a nezabřednout do filosofie či spíše spekulací „co by, kdyby“ a do soudů typu: „Ano, jede skvěle, ale kolo jiné značky za tyto peníze by dokázalo to samé.“ Nebo: „Je to hezké, ale konkurence v této ceně nabízí kompletní sadu XT!“ Podle mého je každé kolo jiné, každé je stavěno s jinou vizí, za jiným účelem a mou osobní misí je tyto cíle pokud možno odhalovat a popsat.

Kolik že to stojí? Kecáš!

Když jsem si Camber 29 S-Works přebíral k testu, věděl jsem, že je to hodně exkluzivní a mimořádné kolo, upřímně mě ale nenapadlo, že bude ještě dražší než Formule 1 mezi DH stroji – Demo 8 S-Works! Schválně jsem se na cenovku nedíval a o ceně mě „zákeřně“ informoval až Zed, kterému jsem Camber půjčil na pár dní na hraní. To číslo mi vyrazilo dech! I tak jsem si ale slíbil, že se na cenu jako takovou ohlížet nebudu a k testu budu přistupovat stejně jako vždy, budu se tedy snažit odhalit skutečné schopnosti, klady a zápory dané konstrukce a výbavy.

A pokud mi dovolíte a odpustíte ještě jednu zmínku spojenou s cenou, rád bych poznamenal, že Camber je, právě i s ohledem na prodejní ceny, jednoznačně nejvšestrannějším modelem mezi stroji Specialized. Minimálně v modelovém roce 2016. Rodina Camberů totiž startuje na modelu Specialized Camber 29 s MOC 51 999 Kč a končí u testovaného S-Worksu za 277 999 Kč. Je rovněž zajímavé, že rozdíl mezi vrcholným S-Worksem a druhým v pořadí, Camber Expert, činí bezmála 100 000 Kč! Masakr!!!

Co je vlastně zač?

Vezměme to ale z trochu jiného konce. Pokud patříte mezi obdivovatele značky Specialized a za posledních pár let jste žili na Měsíci, nejspíš se budete podivovat nad tím, o jakém kole se tu vůbec bavíme. „Co je ten Camber vlastně zač?“

Odpověď je poměrně prostá. Nedávno jsem testoval Specialized Stumpjumper FSR, v zásadě jeden z nejklasičtějších modelů této značky, u něhož jsem popisoval, jak se z čistě závodní mašiny stal postupem času lehčím trail-bikem, až na jeho původní místo musel naskočit Epic, který se rychle stal legendou nejen závodního XC. Stumpjumper se zde ale nezastavil a po zdvihovém žebříčku pokračoval dál, až vzniklé místo musel vyplnit další model – Camber.

S-Works = Liga výjimečných

Tento příběh je o to zajímavější, že Camber původně vznikl jako svým způsobem levnější a komfortnější alternativa základním verzím až příliš sportovně vyhraněného Epicu. Tedy kolem bez větších sportovních či luxusních ambicí. První rok, dva, proto Camber existoval jen na hliníku, čemuž odpovídala i cena a zařazení. Až později se ukázalo, že tato řada je natolik schopná, smysluplná a žádoucí, že dala vzniknout rovněž karbonovým verzím a nakonec i řadě S-Works. A to bylo pro Camber obrovské uznání a možná i zadostiučinění. S-Works je totiž klubem vyvolených, či ligou výjimečných, kam se nedostanou zdaleka všichni.

Po praktické stránce se jedná o lehký a všestranný trailbike, který aktuálně nabízí 120 mm zdvihu nad oběma koly, jejichž průměr je výlučně 29“. U Endura a Stumpjumperu FSR značka Specialized již nějaký čas „experimentuje“ i se středními koly, u strojů s nižším zdvihem a sportovnějším charakterem, jako jsou Epic a Camber, ale věří stále jen velkým obručím. Specialized Camber 650b* by nemusel být špatnou volbou, zejména pro menší jezdce, proč ale nebrat 29“, když to prostě funguje!

Celý rám je spíše nenápadný, krom několika málo míst s jasně rudou grafikou, jako je horní strana spodní trubky s hrdým nápisem S-Works. 

Podobnost čistě náhodná

Snad již poslední blok čisté teorie. Již vícekrát jsem v jedné větě zmínil Camber a Epic a ještě tomu tak nejednou bude. Je to dáno tím, že tato kola k sobě mají poměrně blízko, s novou generací Camberu (počínaje letopočtem 2016) snad ještě blíže než kdy dřív. Když to řeknu trochu netaktně či netakticky, nový Camber na mě působí, jako by se v podstatě jednalo o Epic Evo, jak své drsnější kousky Specialized poslední roky s oblibou označoval. Faktem zůstává, že je Camber spíše křížencem Epicu a Stumpjumperu FSR, kdy si z obou starších a déle zavedených bratří bere pro sebe to nejlepší.

Není vořech jako vořech

Na jedné straně jsou zde ona velká kola jako jediná alternativa, celkově sportovní charakter, „brčkový“ tlumič a řídící jednotka zadního odpružení Mini Brain (u nejvyšších třech modelů) a nejen u S-Worksu téměř identicky vypadající zadní stavba. Camber je v tomto směru jen trochu otevřenější a posílenější. Na straně druhé pak nacházíme široké ráfky, poměrně hrubé gumy, trailově vyladěnou geometrii nebo v neposlední řadě „ďouru v rámu“ tzv. SWAT Door. Přesněji vstup do spodní rámové trubky s možností uložení rezervní duše a dalšího vybavení.

Camber je zkrátka kříženec dvou světů, rozhodně to ale není žádný „blbý vořech“, spíše se jedná o plemeno nového věku. Nebo jinak. I o oříšcích se často říká, že když se plemena rodičů správně smíchají, je výsledkem chytřejší, šikovnější a třeba i hezčí pes! Tak proč by to nešlo u kol? Teď už se jen dohodnout, kdo z dvojice Epic a Stumpjumper je táta a kdo máma 😀

V mnoha detailech připomíná Camber závodního bratříčka Epica, u něhož je stejným stylem napojené vedení k zadní řídící jednotce Brain.

Postavená na hlavu

Když jsem si objednával nový Specialized Camber na test, mohl jsem samozřejmě zvolit i některý z dostupnějších modelů, než právě S-Works. Mně šlo ale nejen o samotné kolo, ale také o inverzní vidlici RockShox RS-1. Tedy o kousek typu „up-side-down“, zkráceně USD, což v tomto článku není zkratka pro americké dolary. S touto vidlicí jsem měl zatím jen jednu osobní zkušenost a tehdy jsem z ní byl dost rozčarovaný. Proto jsem jí chtěl dát druhou šanci a hlavně ji pořádně prověřit a potrápit na lokálních trailech a takto co nejobjektivněji zhodnotit její funkci.

Vidlice RockShox RS-1 je prostě jiná a může sloužit jako „lapač pohledů“. Není ale zbytečným „lapačem nečistot“, jelikož s jízdou za špatného počasí rozhodně nemá problém… Tedy už jen díky velkorysému prostoru okolo pláště.

Připrav se, hrajem…

Dnes to bude asi zase jednou hodně dlouhá šichta, dlouhé počtení, protože teprve nyní jsme se prokousali „balastem bezduché teorie“ a až teď nastává čas usednout za řídítka. Ona samotná mohou být dobrým startovacím bodem praktického testu. Tabulka osazení, ale i moje praktické měření ukázalo hodnotu 750 mm téměř výlučně rovného klacku a nulové zvýšení, což se jeví, pro trailovou devětadvacítku, jako zcela dostatečná páka. To potvrdila i praxe, kdy jsem si na řídítka, jejich šíři nebo tvar, rozhodně stěžovat nemohl.

Co se mi také líbilo byl kratší představec, tipuju 50-60 mm, jenž mi přišel tak nějak povědomý a myslel jsem si, že to je další kousek z rodiny Specialized. Pak mi ale cvaklo, že se jedná o Syntace F109. Krásný, decentní a jistě extra lehoučký kousek. On, ve spolupráci s řídítky, vytvořil velice příjemný dojem z kokpitu, který je příkladně vyvážený, aby jezdci poskytl přiměřený předklon pro jistý přenos sil na zadní kolo, pro jisté zapření se, přitom ale není přehnaně dlouhý a kolo se tak velice snadno a s jistotou ovládá.

Celek mi ostatně připadal velice všestranný a nápomocný za všech situací. Když jsem jel po rozbité polní cestě, třeba i proti větru, stačilo zalehnout, dlaně lehce opřít o řídítka a soustředit se jen na výkon, abych byl z toho otravného místa co nejrychleji pryč. Podobné to bylo i na rovinatých přesunech po štěrku či po asfaltu, kde kolo krásně uhánělo, přitom se nebylo třeba věnovat řízení.

Pláště Specialized Purgatory jsou sympaticky hrubé, dobře drží na hlíně, poněkud slabší jsou ale za mokra na kluzkém povrchu.

Bacha, tady to zahýbá do lesa

Když jsem konečně překonal tyto a podobné situace, mohl ubrat na tempu a kadenci a stočit přední kolo do lesa, najednou jako by Camber neskutečně ožil a stalo se z něj skoro jiné kolo. Řízení stále lpělo na vysoké míře stability, přitom ale ochotně a okamžitě reagovalo na veškeré příkazy týkající se změny směru. Zlehka uhýbalo, kličkovalo, s chutí poskakovalo a jinak radostně dovádělo. Místy skoro bez pudu sebezáchovy jsem zkusmo vyslal pár strmých sjezdů, kde to docela šlo, zároveň ale bylo cítit, že se již dostávám na hranici možností tohoto stroje. Respektive na hranici možností svého pilotního umu ve spojení s danou geometrií.

Zkrátka a dobře, technické až trialové a značně strmé sjezdy nečinily Camberu, tedy mně za jeho řídítky, úplně dobře, což je vcelku pochopitelné. O to jistější, hravější a poslušnější byl Camber všude tam, kde se dalo jet v tempu. Jako by jeho geometrie a celková stavba počítaly s převážně švihovým stylem jízdy.

Kabely jsou vedeny, jak jinak než vnitřkem rámu. Samotný vstup do útrob rámu je poměrně jednoduchý, „naváděcí“ prolis naopak vysoce efektní.

Guma neplave, vidlice drží

Ona do ovládání zasáhla také extra lehká kola Roval Traverse SL 29 s masivním karbonovým ráfkem (vnitřní šířka 30 mm). Ta byla sama o sobě skvělá, minimálně z pohledu lehkosti a snadnosti akcelerace, ale vlastně i lehkosti a svižnosti ovládání. Nižší, či naopak vyšší rotační hmotnost je zkrátka tím, co na kole poznáte nejvíc a zde se podařilo šikovně spojit pevný široký karbonový ráfek a poměrně široké a hrubé pláště.

To dohromady sice není super-švihová kombinace, zato vám takovýto set bude imponovat stále skvělou ochotou roztáčet se a zároveň velkou jistotou díky širokému ráfku. Kolega Zed k tomu ostatně poznamenal: „Nejdřív jsem si myslel, že Cambera nebudu moc trápit, pak jsem ale zjistil, že toho zvládne vážně hodně. Skvělé jsou už jen ty široké ráfky, díky nimž jsem mohl více ufouknout přední kolo, aniž by se guma v zatáčkách deformovala a kolo plavalo. Nakonec jsem si proto dal Ho Či Mina a Plot, ne sice v plné palbě, ale sjel jsem to celé naprosto bez zaváhání. A to nebylo zrovna sucho!“

Mohutné karbonové ráfky Roval Traverse SL 29 se mohou pochlubit vnitřní šířkou 30 mm, ale také patkami bez zahnutí, tzv. Hookless, nebo-li v terminologii Specialized „Zero Bead Hook“.

Nová pravidla, nové standardy

Dalším podstatným hráčem, jenž promlouvá do jistoty řízení, je samozřejmě i up-side-down vidlice RockShox RS-1, jejíž bližší rozbor si nejspíš nechám do samostatného článku. Na její projev jsem se snažil hodně soustředit a vlastně si nejsem dodnes až tak moc jistý, co si o ní mám myslet. Zprvu jsem byl spíše pozitivně překvapen, že se nekroutí tolik, jak jsem se předem bál, zároveň vám ale nebudu tvrdit, že je stranově super tuhá. Ať říkají materiály SRAMu a RockShoxu co chtějí, já tomu prostě nevěřím.

Extra tlustá trubka přední osy (Torque Tube), což je unikátní díl, unikátní druh přední osy Predictive Steering používané pouze u RS-1 jistě udělá mnohé, nedokáže ale zázraky. Možná, že je to sice trochu hloupý test stranové tuhosti – situace kdy chytnete přední kolo mezi stehna a kroutíte řídítky do strany – přesto ale ukáže, jak se vidlice kroutí. A RS-1 se kroutí víc než konvenční kousky. Na to jsem se snažil sice v rámci testu nemyslet, místy jsem byl až překvapen jak hezky to jede, jak hezky přední kolo drží směr, celkově ale z toho nejsem úplně uhranutý a přesvědčený…

Vidlice je možná na hlavu postavená, klasické prvky rodiny RockShox jí ale rozhodně nechybí. Například stupnice pro odečtení sagu.

Můj názor zatím nezlomili…

Co se týká funkce, pak ani zde nejsem úplně přesvědčený. Líbilo se mi, když jsem projížděl sekcí s „hustým klubkem hadů“ výrazně vystupujících kořenů, kde RS-1 šlapala a zobala jako víno a přední kolo, možná i díky její o fous větší poddajnosti, si tak nějak samo hledalo cestu vpřed. Jinak jsem byl ale spíš zklamaný. Tedy, nemyslete si, že RockShox RS-1 nechodí! Chodí a chodí hezky, ne ale až o tolik lépe než běžné teleskopické vidlice s tradiční konstrukcí.

Hodně je zde důležitý výchozí tlak, kdy se mi vyplatilo držet se hodnot stanovených výrobcem, s čímž pomůže tabulka na samotné vidlici. S měkčím nastavením je RS-1 až zbytečně houbovitá a řízení je pak místy lehce nervózní, z vyšším tlakem byste se připravili o komfort.

Moc jsem také nepochopil, co přesně má dělat kolečko Spike Valve na oblé korunce, které najdete jen na kolech Specialized. Dle teorie by Spike Valve měl pomoci stabilizovat vidlici při pomalých manévrech, při zatáčení a pod brzděním. Něco málo to dělalo, ale úplně ohromen jsem z toho na 120 mm zdvihu rozhodně nebyl. To už bych zde snad radši viděl Brain s možností vidlici pootočením kolečka zavřít a užívat si jistou oporu pří jízdě vestoje.

Ovládacích prvků je na RS-1 poměrně málo, vše je soustředěné vlevo na korunce. Malé kolečko řídí odskok, větší okruží s páčkou funkci ventilu Spike Valve. U Epicu je na tomto místě ovládání systému Brain, u sériové RS-1 pouze vstup pro hadici dálkového ovládání Lockoutu a kolečko odskoku je dole. Vidlice se fouká klasickým ventilkem, který najdete na spodní straně pravé nohy.

Důležitý je balanc

Jak mě vidlice RockShox RS-1 sama o sobě nijak zásadně nepřesvědčila, tak se mi vlastně docela líbila v kombinaci se zadní stavbou vybavenou tlumičem Fox/Specialized s externí jednotkou Mini Brain. Brain je, v kostce řečeno, mechanická řídící jednotka, která na principu závažíčka a jím kryté trysky (tzv. setrvačnostní tryska) ovládá chod zadní stavby v závislosti na aktuálním povrchu. Jednoduše na rovině se zadní stavba stabilizuje, až zavírá (dle nastavení) a v terénu ožívá a pracuje ve prospěch jezdce.

V reálu jsem, jak byste u mě asi nečekali, povolil ovládací kolečko Brainu naplno, abych z kola vytřískal maximum akce. Přesto, a to je jistě záměr, jsem tímto Brain nevyřadil zcela z provozu. Bylo to s ním ale jiné, než jak si to pamatuju u Epicu z období před pár lety. Zde na Camberu není patrná žádná ostrá hranka, žádný jasně specifikovaný přechod z/do pozice „otevřeno/zavřeno“, vše naopak probíhá hladce, jemně a hlavně automaticky.

Bylo to někdy docela zajímavé, šokující a hlavně vtipné snažit se hledat onen přechod. Na rovině totiž zadní stavba hezky ztuhla a kolo letělo jako ďas. Stejně tak i v kopcích. Zde ale bylo znát, že Brain dokáže reagovat hodně jemně a dokáže tak stavidla odpružení alespoň pootevřít, aby byl zajištěn dostatečný přítlak zadního kola k povrchu. Na rovině pak byly přechody, či jednotlivé fáze, znát asi nejvíc.

Funkci zadního odpružení kontroluje tato vzdálená „řídící jednotka“ (Brain), která musí být co nejblíž zadní osy, aby setrvačností otvíraná tryska reagovala správně na nerovnosti pod zadním kolem.

Kámen, houba, kámen, houba…

V jednu chvíli člověk dupe, kolo letí jako střela a vše je tuhé a stabilní a některé nerovnosti jako by byly trochu přehlíženy. Pak ale přijde větší terénní vlna a zadek se najednou bez varování zhoupne. Naštěstí je zde k dispozici jen 120 mm kroku, proto se nebojte, že se po takovém přechodu „utopíte ve zdvihu“. Každopádně na rovině bych si přál, aby byl zadek místy i aktivnější a vnímavější, aby se dal Brain ještě více otevřít. On ale vlastně tento styl krásně ladí s projevem celého kola a nelze tak Camberu jeho spíše sportovnější charakter rozhodně vyčítat.

Něco jiného je to ale ve sjezdech, kde se Brain celkem rychle otevře a pocitově pak tlumič zůstává aktivní až do doby, než dosáhnete paty kopce. Pak se najedou a okamžitě přepne, a pokud máte tep a energii jako jezdci v bikových videích, pustíte brzdy, opřete se do pedálů a frčíte v plném tempu znovu na kopec nebo kousek po rovině k jinému stoupání.

Z hlediska funkce jako takové je Camber, je-li mu to „centrálním mozkem lidstva (CML)“ umožněno, skoro tak živý a aktivní jako Stumpjumper FSR. Tedy o něco míň, aby z něj nebyla úplná houba, aby jeho projev korespondoval se 120 mm zdvihu. Ten je v členitějším terénu dávkován s rozumem a využíván víceméně naplno, bez výrazných omezení, a také bez tvrdošíjného bušení o dorazy.

Pro demontáž zadního kola z rámu si připravte imbus 5 mm… Žádná páčka pro povolení zadní osy se zde nekoná!

KOMPONENTY

Něco z klíčových dílů jsme již probrali v samotném testu. K vidlici se vracet nebudu, stejně tak ani ke kolům Specialized Roval Traverse SL 29. Zmínit bych mohl set „firemních“ plášťů Specialized Purgatory Control / Ground Control (P/Z). Tyto pryže mě opět utvrdily v přesvědčení, že obutí od Specialized slušně jede a dobře drží, zejména na hlíně a v místech, kde se mají pevné figury vzorku o co zapřít a do čeho zakousnout.

Na suchém kamení a na kořenech drží také hezky, za mokra je to ale o poznání horší. Nemůžu si pomoct, ale stále mám pocit, že je jejich směs spíše tvrdší a když tedy dojde na čisté hodnocení adheze, nejsou na tom až tak dobře. Zato ale zase najedou více kilometrů. Alespoň teoreticky.

Řazení SRAM XX1

Co se týká řazení z vrcholné rodiny SRAM XX1, pak zde asi není moc o čem mluvit. XX1 je zkrátka ikonou systémů 1×11 a ne jen tak kvůli ničemu. Dobře do (mojí) ruky padnoucí páčky, jasné odezvy, přesné a rychlé řazení, dostatečný rozsah převodů atd. To vše najdete i u sady SRAM GX 1×11, zde to je ale v luxusním a lehkém balení. Jen pozor na dokonalé seřízení přehazovačky, která je hodně citlivá na správné vyladění vzdálenosti horní kladky od těla kazety (drobný imbus zezadu). To je ale vlastnost všech SRAMů 1×11.

Jednodílná kazeta SRAM XX1 je sama o sobě malým uměleckým dílem a jako jediná svého druhu není černá. Oproti X01, X1 a GX…

Brzdy Shimano XTR

Za další ikonu lze považovat brzdy Shimano XTR, i když… Dělá se ještě varianta Trail a Race? Jsou hezké, jsou drahé a jsou lehké. Mají karbonovou páku, ale… Nemají kolečko pro seřízení vzdálenosti od řídítek. Tato veličina se ladí „postaru“ drobným imbusem, k němuž je „přístup jako k penězům“. Na tyhle věci jsem pes a potřebuju, aby brzdové páky byly dokonale vyladěné. Ale tady abych každou chvíli tahal multiklíč a s přesností chirurgova zápěstí lovil drobný imbus a snažil se jím pootočit, na to jsem neměl zrovna moc trpělivost!

Ne, že bych si brzdy proto vůbec nenastavil, bez toho bych nikam nejel, pokaždé jsem ale u toho nadával jako dlaždič. Jo gramy, gramy, gramy. Ať si to ale řeší závodníci a nám smrtelníkům ať dají nějaké kroutítko. Prosííím!!! Navíc nejsem ani moc přesvědčený o jejich oslnivých výkonech. Shimano XT, SLX nebo Deore (Zee a Saint), to je jiná liga. Brblám nad nimi často, ale vždy fungují. S XTR jsem měl pocit, že se délka jejich kroku neustále mění, že síly nemají zdaleka tolik jako XT atd. No „Nemusí být vše zlato, co je z karbonu.“

Karbonová páka je efektní a lehká, radši bych byl, kdyby zde figurovala snadno nastavitelná a nekompromisně fungující klasika XT…

Sedlovka Specialized Command Post IRcc

Tuto novou verzi teleskopické sedlovky Specialized jsem již hodnotil u testu Specialized Stumpjumper FSR 650b, a mám ji i na svém osobním testovacím Stumpu. Čím víc s ní jezdím, tím ji mám radši. Doslova miluju ovládání páčkou, která se zcela záměrně snaží vypadat jako páčka řazení SRAM a proto je i na místě ovládání přesmykače (nejlepší možnost s řazením 1×11). Sice se občas ještě leknu, když to v ní hrubě cvakne, bouchne či lupne, funkčně mě ale baví.

Nevadí mi až tolik její rychlejší návrat, který při správném tlaku nemusí být až tak raketový, zato obdivuju, jak rychle se s ní pracuje. Jemné přednastavené polohy mi spíše vyhovují než by mi vadily. Po chvíli zvyku přesně víte, že stačí jednou stisknout a lehce zatížit sedlo, abyste se dostali do příjemné „trailové“ pozice. Je to něco jiného než plynule stavitelné sedlovky konkurence, tento přístup ale nelze kritizovat, jelikož je to především otázka zvyku.

Vadí mi snad jen, hypoteticky, zahnutá hokejka (zámek není přímý) a také stahování jedním šroubem z boku, které lze zasednout a zámek nechtěně pootočit. Stává se to jen minimálně a pořád je to lepší než původní koncepce s velkým kruhovým zámkem.

Ovládací páčka sedlovky Specialized Command Post IRcc má ideální tvar a je na tom správném místě, proto je vždy dokonale po ruce..

Praktické poznámky

Z praktického hlediska mě napadají dva zajímavé postřehy. První z nich souvisí s řazením, kdy je u systémů 1×11 docela „ožehavou otázkou“ správná volba velikosti jediného převodníku, jelikož je každý zvyklý na jiný styl šlapání. Mně třeba vyhovuje více frekvenční točení klikami, jiní preferují silové nízkofrekvenční dupání. Sám jsem tedy neměl problém s převodníčkem o osmadvaceti zubech, i když záleželo na situaci. V kopcích jsem byl za skladbu převodů více „do lehka“ jednoznačně rád, při různých přesunech po rovině ale i mně občas chyběl dostatečně těžký převod.

Je-li moje úvaha správná, pak větší průměr kol (29“) sice maličkatý průměr převodníčku trochu srovná (na jedno otočení ujede 29“ kolo delší vzdálenost než 27,5“), proto bychom mohli 28t na 29“ hodnotit podobně jako cca 30t na 27,5“. To je pro mě tak akorát, ale pro vysloveně sportovně zaměřené jezdce, které bych si na Camberu S-Works představoval, je to dle mého názoru málo. Převodníky SRAM X-Sync se snadno mění, aniž byste museli sundávat kliky, proto by nebylo od věci, když už je tohle kolo za skoro 300 táců, pokud by k němu byly přibaleny dvě náhradní placky (řekněme 30 a 32t). Ať si každý vybere nebo naladí převody dle aktuální situace (hory/nížina/vysočina).

Malý převodníček s 28 zuby je v efektním hliníkovém provedení Direct Mount, tedy bez unašeče. Kolu sluší, sportovně založeným jezdcům by ale nejspíš více seděl větší kousek s 30 nebo 32 zuby.

Díra v rámu, nebo-li SWAT Door

Menší zmínku bych rád věnoval otvoru v rámu a dalším doplňkům SWAT. Rozhodně se mi líbí nýtovač v hlavovém složení, i když to znamená, že ježek v krku vidlice musí být zatlučen hodně hluboko. Proto, pokud byste rádi nasadili klasickou čepičku, budete muset shánět extra dlouhý šroub. Ještě jsem neměl tu čest toto nářadí použít, ale rozhodně chválím přítomnost rychlospojky SRAM.

Velice šikovné je také nářadí v rámu nad tlumičem. Je to sice maličký multiklíč, ale je na něm vše důležité. No a pak ona „vrata do stodoly“ na spodní trubce. Je to vlastně dost dobrý nápad. Mně na tom sice opticky ruší košík, který nepoužívám a bez něj je toto místo tak nějak divně prázdné, jinak se mi ten nápad líbí čím dál tím víc. Na Gardě jsem do svého Stumpjumperu těmito dveřmi narval dvě rezervní duše a ušetřil tak místo v batohu pro svačinu, náhradní oblečení, světla atd.

„Tajný“ otvor do rámu SWAT Door je až překvapivě dobře utěsněn. Vlhkost se do něj nedostala nejen po několika dnech jízdy v blátivém marastu, ale ani při následném čistění wapkou. 

Točí se jako na kolotoči

Málem bych zapomněl na jednu vtipnou, nebo možná trochu smutnou věc. Když se totiž snažíte vyndat přední kolo z vidlice, či spíše když ho chcete vrátit zpět, je to docela boj. Nohy vidlice RS-1 totiž fixuje právě jen osa, proto když kolo vyndáte, otočí se nohy každá jinam. Při zpětném skládání tak musíte nejen trefovat kotouč do třmene, ale v první řadě natočit nohy a hlídat jejich polohu.

Nad to vše nemá dosedací plocha náboje Torque Tube žádné výraznější osazení, takže trefit osu Maxle a protáhnout ji celým nábojem je docela boj. Nechtěl bych radši slyšet, co říkají teamoví mechanici na XC závodech, když někomu musí v rychlosti vyměnit přední kolo. To bude asi slušná snůška mezinárodních nadávek. L

Spojení náboje a vidlice je sice vskutku masivní, přesto si nejsem jist, že by to stačilo na konvenční kousky. Navíc si někdy zkuste cvičně vyndat a zandat kolo do vidlice a uvidíte, jaká je to „zábava“.

Specialized Camber S-Works 29 – závěr

Jak bylo řečeno v úvodu… Camber se během několika málo let vyšvihl z pozice „ošklivého káčátka“, které suše zaplňovalo mezeru v produktové nabídce, ve svébytný model. Navíc ve svém vrcholném provedení S-Works jeden z nejdražších MTB strojů v nabídce značky vůbec. Dražší je už jen Epic S-Works s řazením Shimano Di2 (299 999 Kč). Cena zde ale nemusí vůbec hrát roli, jelikož Camber startuje na částce 51 999 Kč. Proto se nelze vymlouvat, že pro vás nemají tu správnou sestavu. Kam ale Camber patří? Samozřejmě mezi Epic a Stumpjumper FSR. Je to prostě dokonalý mezistupeň.

Camber lze vnímat jako drsnější Epic s vyšším zdvihem, kolo, které je více orientované na komfort, nezapomíná ale na své sportovní vlohy. Minimálně s karbonovým rámem ani na vteřinu. Na druhé straně je to ale velice schopný trailový koráb, který se rozhodně nežene jen a pouze za vavříny, ale chce se jízdou především bavit. Zejména rychlou jízdou, ať do kopce nebo z kopce. Nová generace se přitom jednoznačně povedla a dokonale rozvíjí tuto „filosofii středu“.

Více o tomto kole najdete na webu
www.specialized.com

Kde se (také) testovalo

Foto: Štěpán Hájíček