KONA Process 153 CR/DL 27,5 – TEST | Poprvé na karbonu!

Pomalu, ale jistě dosluhující generace Kony Process 153 učarovala mnoha jezdcům, včetně mě samotného. Dosavadní Process 153 byl kolem neskutečně osobitým jak po stránce vzhledu, tak i jízdních vlastností. Dokáže si nová generace udržet tento status, umocnit jej, nebo její osobnost záhy vybledne, jako ještě letos tolik populární neonové barvy?

Když se vrátím v čase a začnu počítat, dojdu ke zjištění, že je aktuální generace Kony Process 153 třetím zosobněním této řady, které jsem měl tu možnost testovat. Zalovím-li v paměti ještě dál, vytáhnu vzpomínky na modely Kona Dawg, CoilAir nebo Abra-Cadabra. Stroje sice do jisté míry příbuzné, ale to sem radši nebudeme tahat. Spíš jsem chtěl poukázat na to, že ony tři různé Kony Process (testy v letech 2013, 2016 a nyní model 2018) nedělí nijak dramaticky dlouhá časová propast, každá z nich je přitom dost jiná, osobitá a originální.

Návrat k tradici?

Nebo jak se to vezme. Kona Process z roku 2013, tehdy ještě bez přílepku, jenž označuje přesný zdvih zadní stavby v milimetrech (153), měla vlastně mnoho společného s nejnovější generací, až by se dalo skoro hovořit o návratu ke kořenům. Ano i ne… Na jedné straně se aktuální Process G2 vrací k výrazně jednodušší konstrukci zadní stavby s tlumičem umístěným charakteristicky podél sedlové trubky a s výrazným horním ramenem, na straně druhé přidává řadu konstrukčních inovací a stylových prvků. Navíc jako velký bonus naděluje jezdcům i téměř plně karbonový rám.

Když to vezmete z dlouhodobé perspektivy, nelze novinku hanit za příliš konzervativní siluetu rámu, jelikož takovýto klasický (falešný) čtyřčep s výrazným horním vahadlem a tlumičem posazeným dole ve středu rámu byl pro stroje Kona typický po mnoho let. To jen právě dosluhující generace přinesla slušný průvan, když se její zadní stavba výrazně zdrcla, horní rameno se posunulo až za sedlovou trubku a tlumič byl přes výraznou vidličku posazen výše, vodorovně s horní rámovou trubkou*.

*tuto koncepci najdeme i v modelovém roce 2018, ale jen u modelů Kona Process 153 SE a Process 134 SE

Co se ale překvapivě od roku 2013 nezměnilo, jsou hodnoty zdvihu. Už prapůvodní Process nabízel 160 mm vepředu a 150 mm vzadu, kdy po něm následující generace pouze upřesnila rozsah chodu zadní osy na 153 mm. Ano, mezi staršími modely existovala a dodnes existuje i ještě drsnější řada Process 165 (167) s krapet větším apetitem, ale o té dnes řeč rozhodně nebude. To bychom spíše mohli mluvit o faktu, že Process 153 roku 2018 jako vůbec první u Kony přináší kombinaci velkých kol a takto vysokého zdvihu (více v představení Processu G2). Ale i to by nás zbytečně odvedlo od tématu.

Karbonový rám nové generace Kony Process je až neskutečně masivní. Podívejte se namnožství „masa“ v místě, kde je usazeno horní rameno, na svalnaté proporce samotného vahadla, či trubek zadní stavby.

Nejen metrické rozměry, ale především přímé uchycení typu Trunnion Mount dalo konstruktérům potřebnou volnost pro snazší zabudování náležitě dlouhých tlumičů (zde 205×60 mm).

Z hlediska odolnosti a bytelnosti nebylo nic ponecháno náhodě. Skromný není ani spoj horních vzpěr a ramene zadní stavby, kde najdeme velká ložiska a poctivé oboustranné sevření.

Ta čísla jsem už někde viděl?!

Poslední teoretickou stať, kterou bych vás rád zdržoval před samotným popisem jízdních vlastností, věnujme letmému srovnání posledních tří generací Kony Process 153, přesněji jejich geometrií. Jak už jsme si řekli, zdvih je u všech tří evolučních podob stejný. Stejný je přitom překvapivě i úhel hlavové trubky u Processu z roku 2013 a nejnovějšího modelu ročníku 2018. Tato hodnota činí 66°, což je na dnešní dobu v této kategorii až nezvykle vysoký údaj.

Běžně jsme totiž zvyklí na hlavovky položené pod úhlem 65,5°, jako jsme našli u dosluhujícího Processu 153*, a výjimkou rozhodně není ani úhel 65°, který najdeme kupříkladu u strojů Cannondale Jekyll (2018) nebo u nedávno testovaného Giantu Reign (2018). Tyto stroje jsou příkladem moderních trendů, naproti tomu Kona s novým Processem 153 míří do jisté míry opačným směrem. Tvůrci tohoto stroje přitom tvrdí, že to má své důvody, a že je toto podle nich lepší cesta. Přesně zde je přitom prostor k tomu, abychom se opřeli do pedálů a šli to zjistit do terénu!

*Kona Process 153 modelového roku 2016 měla úhel hlavy 66,5°, což model 2017 poupravil na 65,5°, dojde k něčemu podobnému znovu?

RockShox u svých tlumičů Deluxe a Super Deluxe v provedení Trunnion Mount používá zajímavě řešené ovládání odskoku, kdy zde není žádné drobné kolečko, ale točí se celým víčkem. Zdá se to sice praktické, ale zase tak úžasně snadno se s tím netočí. Mnohem příjemnější na obsluhu je kolečko LSC (nízkorychlostní komprese).

Skryté dědictví

Když jsem dával dohromady své prvotní hodnocení Kony Process 153 CR/DL 27,5, vyslovil jsem názor, že novinka nemá s předchozí generací po jízdní stránce nic moc společného. Skoro jako by se jednalo o zcela nové kolo, které bylo nakresleno od nuly bez ohledu na to, čím se vyznačoval jeho předchůdce. Po dalších X hodinách v sedle na řadě různých míst a za různých podmínek či situací musím svůj původní názor lehce poupravit, jelikož jsem určité shodné prvky přeci jen našel.

Tím nejvýraznějším bude nejspíš posed. Netvrdím, že si pamatuju úplně přesně, jak se sedělo na starším modelu, ale něco mi v hlavě utkvělo. Nejnovější generace Processu 153, podobně jako ta starší, totiž zaujme již jen poměrně dlouhou hlavou, která u velikosti M měří poctivých 120 mm. Nezřídka kdy se dnes člověk setká s hodnotou i o dva centimetry kratší!

Vyšší miska horního ložiska přitom neumožňuje nacpat představec až těsně k rámu, čímž se tento charakteristický rys ještě posiluje. Výsledkem tak je posed s poměrně vysokou polohou rukou. Vzhledem k tomu, že je zadní část rámu naopak poměrně kompaktní a nízká, dojdete brzy ke zjištění, že sedíte jakoby více v kole než nad ním. Starší Process byl v tomto slušný extrém, poslední generace je více umírněná, přesto je právě zde poměrně patrná rodinná podoba a první odkaz předchozího pokolení.

Nový Process 153 je skoro celý z karbonu, hliníková je pouze zadní kyvná vidlice a to čistě z pragmatických důvodů, protože víc vydrží.

Celý rám je plný jemných křivek, jen výjimečně se najde ostřejší hrana, jako zde na zakončení patek, kde najdeme zajímavý prolis.

Jednou pírko, jindy kámen

Záměrně trošku odbočím a vykroužím menší oblouček, než se dostaneme k popisu ovládání, které obvykle v tomto místě následuje. Nemůžu se totiž ubránit nutkání povědět vám o tom, jak krásně nová Kona Process 153 CR/DL jede a jak ochotně stoupá, v čemž se svému předchůdci vůbec nepodobá! U nejnovější mutace již není třeba hrát si s páčkou blokace na tlumiči pokaždé, když se cesta jen trochu zvedne. Naopak, nyní lze na tento prvek s klidným svědomím zapomenout a jen občas kontrolovat, zda je tlumič stále naplno otevřený.

Ono si vlastně stačí prohlédnout nový Process 153 hezky z boku a zaostřit kupříkladu na hlavní čep zadní stavby, který si hoví relativně vysoko, přesně v úrovni jediného převodníku. O kousek výš najdete mohutné horní rameno, které ve výchozí poloze směřuje výrazně vzhůru, aby drželo zadní partii při šlapání hezky zkrátka.

Tohle byl jistě záměr, který vyšel naprosto dokonale. Ač totiž není posed vysloveně sportovně orientovaný, ač není ani nejvyšší model Process 153 CR/DL 27,5 zrovna lehký (14,7 kg, vel. M, bez pedálů!), tak kopce požírá až nečekaně snadno a zlehka. Když toto kolo vezmete do ruky, pak jeho vyšší hmotnost zaregistrujete okamžitě; jakmile se s ním ale rozjedete, tak na tabulkové údaje hned zapomenete.

Připadalo mi, jako by mě snad někdo očaroval! Jako by tento stroj na základě právě vyřčeného drze ignoroval přírodní zákony! Ale pak jsem to prostě pustil z hlavy a užíval si, jak se s Konou Process 153 krásně jezdí. Kratší výjezdy dáte jako nic, v těch delších se při vyšší míře únavy už hmotnost občas projeví, ale vlastně nijak drasticky. Nejvíc její hmotnost pocítíte, když vám přestanou sloužit nohy a rozhodnete se kolo tlačit, ale to už je pak možná jedno…

V oblasti středu je celkem rušno, přesto je i zde vše uhlazené. Úplně jsem zapomněl podívat se pod vývod bovdenů, zda je tak ukrytá náhradní patka!

Její ztvárnění je vůbec poměrně zajímavé, jelikož je nezvykle zavěšena zespodu na zadní vidlici a jištěna dvěma poctivými šrouby.

Na dálkové ovládání

Přejdeme-li do skutečné akce, pak brzy zjistíme, že velký vliv na chování celého stroje má, alespoň dle mého názoru, kombinace vysoké hlavy (120 mm u vel. M) a o něco ostřejšího úhlu hlavy (66°), společně s pocitem, že sedíte více v kole. Toto vše dohromady svým způsobem odlehčuje přední kolo, proto se vyplatí, když se jej naučíte cíleně zatěžovat vlastním tělem. Prostě pokrčíte lokty a pořádně si do toho lehnete! Při vůbec prvních jízdách jsem měl místy až pocit, že přední kolo vůbec neovládám, že je kdesi daleko a dělá si co chce.

To byl ale jeden prvotní dojem, který se postupem času redukoval a umírnil. Jiným efektem, který souvisí s právě popisovaným, je celkově živější projev řízení, který zaznamenáte nejen v menších rychlostech, ale i ve vyšším tempu a při agresivním nasazení. Respektive, když se Process 153 pořádně rozjede, pak se již dostatečně zklidní, přitom ale stačí málo a ihned odskakuje z přímky a lační po trajektorii složité matematické funkce.

Jako holub na báni!

Vyšší předek a ostřejší úhel hlavy (zejména v porovnání s předchůdcem) se celkově projevuje znatelně točivým charakterem řízení, na které je třeba si zvyknout. To mně osobně chvíli trvalo už jen proto, že jsem před Konou sedlal naopak extra stabilní a extra nízký Giant Reign (2018). Ale jak říkám, je to otázka zvyku a když jsem tomuto stylu ovládán konečně přišel na chuť, nemůžu říct, že by mi v konečném součtu připadal nesmyslný.

Je to ale poněkud jiná cesta, než volí většina ostatních výrobců u svých posledních novinek v této třídě, a je to i trochu jiný směr, než na jaký jsme byli u Kony zvyklí. Na druhé straně, když si vzpomenu na letos testovanou Konu Hei Hei Trail, tak již u tohoto kola jsem registroval až překvapivě točivou geometrii a specifický projev celého kola, jehož odraz nyní nacházím ve vyšší zdvihové třídě i u řady Process 153.

Bude tedy na každém z vás, jestli tuto cestu přijmete za svou či nikoliv. Při této příležitosti mě ještě napadá, jak se asi bude chovat Process 153 poprvé postavený na 29“ kolech, který má úhel hlavy shodných 66°, zadní stavbu také shodně dlouhou 425 mm, hlavu výrazně kratší (100 mm, vel. M) a rovněž i stejné zdvihy? Nejsem sice vyslovený fanoušek kombinace velkých kol a vyšších zdvihů, ale při tomto zamyšlení a pohledu do „KONAlogu 2018“ mě Process 153 29“ dost láká. Snad bude na jaře příležitost, snad se nějaký kousek dostane do ČR!

Vzhledově zajímavá mi přijde levá patka, respektive uchycení třmene, které trčí do prostoru jako paroží jelena. Zadní pevná osa postrádající jakékoliv rychloupínací řešení bude zřejmě brzy široce rozšířeným standardem. Takže nikam bez nářadí!

Standardem u mnoha značek je dnes také přítomnost vlastních komponentů, v čemž Kona není rozhodně výjimkou a to již po řadu let.

Jsou ale zřejmě místa, kde stojí za to si připlatit. Třeba za gripy ODI!

Narvat a zlomit

Zůstaneme-li ještě chvíli u ovládání, pak se vám musím svěřit, že mě rovněž trochu překvapila menší ochota Processu „narvat se a zlomit“ do utažených klopenek. I když této kratochvíli úplně neholduju, více mě baví technické odkloněné zatáčky, než půlmetrové bagrem či armádou lopat nakopané stěny, tak pár takových míst ve svém testovacím rajónu mám a pravidelně s nimi zápasím!

Dle mého zde opět do hry vstupuje poměrně vysoká hlava a těžiště posunuté více vzad, proto je těžší přiblížit svou bradu k rotujícímu plášti předního kola, abyste první půlku klopenky projeli v agresivním předklonu a ven z ní vystřelili zase více zatěžující zadek.

Tohle jsem nedal už léta!

Takto poskládaná poloha jezdce se mi naopak nejvíce líbila, když došlo na technické, a především strmé sekce, kde byl vyšší úchop základem vysokého sebevědomí. Člověk jako já, trpící lehkou formou závrati, se ve chvílích, kdy se jeho přední kolo dostává na hranu, tolik nebojí a odvážně se vrhá i do poměrně strašidelných sekcí.

V praxi to došlo až tak daleko, že jsem se dokonce odvážil zbuchnout jeden sice krátký, ale nepříjemně ostrý sešup, navíc v půlce okořeněný přírodním schodem, kterému jsem se vyhýbal snad několik let! Chce to jen vydržet, nepanikařit, posunout zadek daleko za sedlo, pustit brzdy a nechat kolo, ať si najde svou vlastní cestu!

Přestože jsem si po mnoha společných kilometrech na projev nové Kony Process 153 slušně zvykl, v hlavě mi doposud hlodá otázka, jak by to vypadalo, kdyby se použilo hlavové složení, jehož pomocí by se dal úhel hlavy položit na hodnotu předchozí generace, tedy 65,5°. Jestli už nejsem z těch všech úhlů a módy „slack&low“ geometrií příliš zblblý*.

*Neřekl bych! Nedávno jsem jezdil, v rámci testování jednotek Öhlins, po určité odmlce na redakčním GHOSTu FRAMR 6, kde je dle tabulek úhel hlavy ještě ostřejších 66,5° a vůbec mi to nevadilo! Naopak jsem se na něm cítil krásně jistě, a tak nějak jako doma od začátku do konce. Zajímavé…

reklama

Hlavová trubka se při čelním pohledu jeví jako snad nejslabší partie rámu, materiál za ní ale jakékoliv pochybnosti o nedostatečné tuhosti rychle vymaže.

Ani vlastně nevím, co má tento panáček představovat. Připadá mi to jako sněžný muž Yeti co kráčí dolů z hor, ale kdo by to vlastně řešil…

Mecháček a drsňáček

Nechme již stranou samotné ovládání a pojďme se věnovat odpružení, které má rovněž nemalý vliv na vnímání projevu celého kola. V souvislosti i s touto oblastí se v rámci představení nové generace Kony Process 153 hovořilo o tom, že se konstruktéři snažili zachovat něco z projevu starší generace, přitom ale chtěli určité rysy vylepšit, posunout či je upravit.

Výše bylo již poměrně mnoho řečeno o efektivitě, která byla jednou z mála slabin staršího modelu, z níž nejnovější generace Processu 153 udělala naopak svou výraznou přednost. Příjemným překvapením a důkazem o jisté shodě posledních dvou ročníků tohoto modelu je vysoká vnímavost, kterou jsem vlastně dopředu čekal již s ohledem na použití dlouhého tlumiče RockShox Super Deluxe RCT, který je dle mých zkušeností vysloveným mecháčkem!

Částečně podobný jako u staršího Processu je poměrně lineární charakter chodu zadní stavby, která bez řečí proletí celým zdvihem, má-li k tomu alespoň trochu pádný důvod. Mně osobně takový projev nevadí, naopak jej vítám, předem ale tuším, že řada letců a skokanů bude nejspíš řešit posílení progresivity například zmenšením komory tlumiče. Bude-li to vlastně vůbec zapotřebí?

Kona Process 153 CR/DL skutečně ráda proběhne větší částí svého zdvihu, přitom ale jeho konec není úplně rovný s očekáváním tvrdého nárazu. Tam, kde jsem musel u staršího Processu 153 přidat trochu tlaku, abych nenarážel na doraz, jsem u nové verze mohl klidně i trochu ubrat, užít si jemný začátek a nemusel se přitom bát o jistotu na samotném konci kroku.

Nová podoba vzduchových tlumičů RockShox Deluxe a Super Deluxe (s expanzní nádobkou) se podle mého hodně povedla. Podařilo se vzít to nejlepší z Monarchu a jeho funkci ještě vylepšit a zjemnit!

Na tlumičích RockShox je nově ryska ukazující faktický konec kroku, proto pod kopcem přesně víte, na čem jste. Kona Process 153 se přitom nebojí využívat většinu rozsahu naplno, úplný konec si ale dokáže pohlídat.

Kéž by neměl duši…

Překvapivě k tomu všemu jsem měl ale pocit, že projev zadního odpružení ve středním rozsahu není až tolik akční jako u staršího kousku. Možná je to dáno celkově větší ukázněností, více kultivovaným krokem, který používá svůj potenciál efektivně a neplýtvá jím jen pro dobrý pocit jezdce z toho „jak se to pod ním hezky houpe“. Jak již bylo zmíněno, kontrola dole pod kopcem obvykle ukázala na aktivní využití drtivé většiny kroku tlumiče, takže je to zase jednou jen v mé hlavě!

Abych to celé nezazdil povídáním pouze o zadní partii… Velice dobrou práci odváděl i vepředu pracující RockShox Lyrik v nejvyšším provedení RCT3, který svým nasazením dělá dobré jméno své rodové příslušnosti. Tradičně jsem jej zbytečně neškrtil kolečky útlumu a nechal mu víceméně volné pole působnosti, ať ukáže, co v něm je!

Za takovýto přístup se mi Lyrik odvděčil velice slušnou vnímavostí, krásně akčním projevem ve středním rozsahu a dostatečně jistým koncem. Navíc si na větších překážkách spokojeně odfukoval. Jednou se mi sice někdo snažil vysvětlit, že to je chyba a důkaz „pěnění oleje“, ale mě tento zvuk doprovázející jízdu členitým terénem uklidňuje a stimuluje k většímu nasazení. 

Pokud bych měl projevu odpružení na Koně Process 153 něco vytknout, tak by to byla paradoxně přítomnost duší uvnitř plášťů Maxxis. Přestavět Konu na bezduše, ubrat pár PSI a přidat na prvotní vnímavosti a budu šťastný člověk!

RockShox je mojí oblíbenou značkou protože mi sedí jak tyto vidlice fungují (alespoň od 120 mm výše). Lyrik jako starší a mohutnější bratr Piku přitom znovu předvedl, co tato značka umí!

Nejvyšší verze Lyriku RCT3 nabízí možnost separátně ladit nízkorychlostní kompresi, čehož jsem ale prakticky nevyužil, jelikož mi dost sedí projev už jen v základním nastavení.

Vše podstatné o svém kole najdete na štítku, který je zezadu na sedlové trubce. Není to nic revolučního, ale tato myšlenka mi přijde dost praktická, když budete třeba zvažovat nový tlumič, měnit ložiska apod.

KOMPONENTY

Když už jsem nakousl pláště, docela mě překvapilo, že na kole byly obuty gumy Maxxis Minion DHF EXO TR 3C v šíři 2,5“ vepředu a 2,3“ vzadu a to na krásně širokých a výrazně asymetrických ráfcích WTB Asym i29 TCS. Tedy překvapilo mě hlavně DHF vzadu, kam bych sám nasadil spíše DHR II, možná High Roller II, nebo Aggressor. Ale to je detail, protože tato sestava fungovala velice dobře, a to za podmínek, kdy jsem jezdil jen výjimečně po pevném a suchém podkladu.

Maxxisy Minion DHF mám vcelku rád, obecně mi nejvíce sedí v těžkém a tvrdém terénu plném kamení a skalek a špatné nejsou ani na drolivém podkladu. Ve vysloveném blátě jsem se nimi „neplácal“, občas se jen blátem prodíral k vytouženým trailům, hodně jsem s nimi ale najezdil po mokrých anakondách odhalených kořenů.

Zprvu jsem se trochu bál a úplně těmto pryžím nevěřil, s dalšími a dalšími pokořenými traily jsem na ně ale spoléhal více a více, až jsem v podmáčeném lese řádil pomalu tak, jako kdyby všude okolo nebylo tolik vody. Mokré a slizké kameny až tak jisté nebyly, ale na kořenech to drželo vážně dobře. Tedy až na jeden moment, kdy jsem si nejspíš přibrzdil na diagonálně natažené anakondě, předek ulítl na stranu a já elegantně dobruslil na zbrusu novém chrániči kolen Leatt Knee Guard 3DF 6.0!

Pokaždé hlasitě tleskám, když nějaká značka začne na svá kola dávat pláště, jaké by si tam dal reálný jezdec a ne jen „něco“, co dobře vypadá, nic nestojí a nic neváží… Teď už nahodit bezduše, k čemuž by mohly stačit ventilky a mléko.

Brzdy SRAM Guide RSC

Svou nákloností k produktům koncernu SRAM se rozhodně netajím, a přestože vím o jejich slabinách, tak třeba brzdy Guide mám celkem v oblibě pro jejich vysoký výkon a krásně plynulou modulaci. Na Koně použité Guidy verze RSC mě přitom doslova nadchly.

Oproti levnějším kouskům zde bylo snadné dosáhnout krátkého a pevného kroku páky, a tedy i jistého stisku za všech situací, který navíc vydržel bez znatelných změn (zejména bez měknutí) až do konce testu. Pravdou je, že základní Guide R rád čas od času změkne, Guide RSC na Koně, ale i set co máme na RB Bandit 675, drží a brzdí, jak se sluší a patří! Jen mám takový pocit, že jsem někdy před rokem tvrdil přesný opak?! Asi záleží, na jaký set brzd člověk zrovna narazí…

SRAM Guide RSC býval svého času top modelem této řady, než jej předběhla varianta Ultimate. I tak ale funguje skvěle.

Aktivně jsem tentokrát využil možnosti nastavení délky kroku (kontaktní bod destiček), který jsem si co nejvíce zkrátil a byl pak maximálně spokojený.

RockShox Reverb

Je-li naopak v nabídce SRAMu a u jeho značek produkt, který moc nemusím, pak je to jednoznačně sedlovka Reverb. Zejména pokud je vybavena klasickou páčkou, tzv. Plunger Lever a ne nejnovější verzí 1x. Netvrdím, že sedlovka nefungovala, že by neplnila svou úlohu, ale její spíše pomalejší chod, poměrně velký odpor na ovládací páčce, či její poloha na jedné objímce s brzdou mi zkrátka vždy připomenou, že věhlas Reverbu je již několik let pryč. Dnes existuje řada jiných spolehlivých a bez připomínek funkčních sedlovek, jejichž ovládání je daleko napřed.

Je sice hezké mít vše na jedné objímce, ale to bohužel nenahradí, že je původní páčka Reverbu už dost „de mode“. Navíc je pomalá a klade znatelný odpor.

Ani chod Reverbu není nijak zázračný. Běhá sice plynule a jistě, spolehlivě drží na svém místě, ale krapet svižnosti by mu neuškodilo.

SRAM GX/X01Eagle

Není to vlastně nic nelogického, ale trochu mě překvapilo, když jsem zjistil, že na Koně Process 153 CR/DL 27,5 kombinují páčky SRAM GX Eagle a kazetu s přehazovačkou z řady X01 Eagle. Jasně, levnější páčky GX také fungují přesně a jistě a rozhodně budou o pár korun levnější než X01. Zatím jsem se ale setkával spíše s čistou sadou SRAM Eagle, i když většinou z nižší rodiny GX.

Každopádně Kona Process 153 CR/DL je krásným příkladem toho, že systémy s jediným převodníkem jsou jasným poslem budoucnosti. Navíc v provedení s 12 rychlostmi Eagle! Jen mě trochu zarazilo, že zde Kona použila převodník s 34 zuby, který mi připadá zbytečně velký. U takovéhoto kola se při mém stylu jízdy snad ani nepřiblížím nejtěžšímu převodu 34/10 zubů a nejnižší část kazety tak zůstává často nevyužitá.

Naopak nahoře mi 34/50 zubů přišlo nejednou nedostatečné. Za rozumný kompromis považuju kombinaci 32 zubového převodníku a kazety Eagle 10-50 zubů, sám bych si ale dovedl představit nasadit dopředu i jen 30 zubů a užívat si nepokořitelného nejlehčího převodu 30/50 zubů.

Když už toto řeším, tak se mi s „třicetčtyřkou“ vepředu občas stávalo, že jsem v delších táhlých výjezdech bojoval s velkým skokem na posledních dvou pastorcích (42, 50 zubů) a nemohl trefit tu správnou kadenci. S menším převodníkem bych se přitom posunul ve stejném výjezdu na kazetě níž a operoval s o něco menším schodem.

Větší převodník s 34 zuby sice na kole vypadá dobře, pro mě byl ale příliš velký a převody zbytečně těžké, takže jsem spodní část kazety skoro nevyužil.

Řada značek dělá zuby jen užší a širší. SRAM jde ale u sady Eagle mnohem dál, řeší vytlačování bláta z článků a řadu věcí, o kterých nemáme snad ani páru…

KONA Process 153 CR/DL 27,5 – závěr

Omlouvám se, ale v mém dnešním hodnocení Kony Process 153 nejnovější generace jsem se nějak nedokázal odtrhnout od tématu jejího srovnání s aktuálně dosluhující podobou, která mě před rokem až neskutečně oslovila. Jiné to nebude ani v závěru. Starší kousek byl totiž hodně výjimečným a hodně osobitým kolem, které často lidi rozdělovalo na bezmezné příznivce a jeho zaryté odpůrce. Nemálo kontroverzí přitom vzbuzuje i nová podoba této modelové řady, přičemž zde se ale nejčastěji lamentuje nad vzhledem, případně i cenou a hmotností…

Po jízdní stránce lze ale říct, že se Kona Process 153 ve své nejnovější podobě trochu zcivilizovala. Ztratila sice určité kouzlo své pověstné „zběsilosti“, ale zase má potenciál oslovit širší skupinu jezdců. I když jak se to vezme. Kona se sice snažila u nového Processu G2 aplikovat více univerzální enduro recept, otázkou ale zůstává, zda to zákazníci skutečně ocení? Řada jezdců bude jistě nadšená z výrazně vyšší efektivity a pocitově až zarážející lehkosti jízdy, přestože údaj na váze není, zejména u testovaného karbonového topmodelu, zrovna lichotivý.

O zvyku bude dost možná i koncept ovládání, které je charakteristické poměrně vysokým úchopem a pocitově dost živým předním kolem. Osobně bych nové Koně ubral půl stupně na úhlu hlavy a byl nejspíš spokojený. Ale třeba se nakonec ukáže, že je toto lepší cesta a že kluci ze západního pobřeží měli pravdu. Co se projevu odpružení týká, zde se také šlo cestou více civilního charakteru, což ale Processu neubralo na jeho apetitu či vnímavosti, jen už nepůsobí tolik bestiálně.

Co dodat na závěr? Přes všechny moje drobné výtky jsem hrozně nerad toto kolo vracel, protože je prostě krásné a já jeho vzhledu úplně propadl!!! Což ode mě rozhodně často neslýcháte!

KONA Process 153 CR/DL 27,5 – základní údaje

Cena: *bude doplněna
Hmotnost: 14,7 kg (vel. M, bez pedálů)
Tlaky (vidlice/tlumič): 60/160 psi (jezdec cca 85 Kg)
Kokpit (řídítka/představec): 780/45 mm

Více technických informací o tomto kole najdete na mezinárodním webu: www.konaworld.com

PLUS

  • Vzhled se snažím obvykle nehodnotit, ale toto kolo vypadá naživo vážně famózně a při bližším studiu z blízka i téměř nerozbitně, kolik je všude materiálu!
  • Hodně překvapený jsem byl z toho, jak Process snadno a ochotně jede a stoupá, z pozice jezdce přitom není ve výjezdech skoro znát, že celek váží necelých patnáct kilo!
  • Hodně se zapracovalo na efektivitě zadní stavby, kterou jsem nemusel ani jednou zamykat, a přitom jsem s tímto kolem nastoupal mnoho výškových metrů
  • Zadní odpružení si udrželo parádní citlivost a ochotně reaguje již na drobné nerovnosti
  • Jako pozitivní beru i jeho vyšší aktivitu, kdy se tlumič ochotně prožene až ke konci zdvihu, závěr je ale přiměřeně progresivní
  • Velký palec nahoru za funkci vidlice RS Lyrik, která chodí jemně již od začátku, je dostatečně akční i přiměřeně jistá
  • Chvíli jsem si musel zvykat, ale nakonec se mi líbil vyšší úchop, který dává jezdci pocit značné jistoty zejména v extra strmých sekcích
  • Záleží na přístupu, ale v konečném důsledku není více točivá geometrie na škodu, alespoň pokud se jí naučíte účelně využívat
  • Chválím pláště Maxxis, kdy model Minion DHF byl tradičně jistý na hlíně a na pevném podkladu, dobře si také poradil s mokrými kořeny
  • Po nějakém čase jsem měl zase v ruce brzdy SRAM Guide RSC, u nichž se dal nastavit přesný a krátký krok a ten vydržel po celou dobu testu. Vysoký výkon beru jako standard těchto brzd

MÍNUS

  • Hmotnost 14,7 kg (vel. M) lze sice obhajovat vysokou bytelností až skoro nezničitelností rámu, avšak vzhledem k použití karbonu a pozici nejvyššího modelu dané řady, působí tento údaj skoro až nepřístojně
  • Specifický posed s vyšším úchopem a menším zatížením předního kola nemusí sedět každému, stejně tak ovládání, které je poměrně živé a vyžaduje klidnou ruku
  • Je to drobnost, kterou už si vyřeší každý sám, ale chtělo by to bezduše!
  • Podle mého je 34 zubů na převodníku zbytečně moc. Jako zlatý standard bych volil rozměr 32 zubů, osobně bych se nezdráhal jít i na 30 zubů
  • RockShox Reverb sice prošel před nějakým časem revizí, na dnešní dobu je ale stále trochu pozadu. Je poměrně pomalý a původní páčka „Plunger Lever“ má k ergonomii modernějšího řešení „1x“ dost daleko

Kona Process 153 CR/DL 27,5 (2018) – specifikace a geometrie

Foto: Štěpán Hájíček

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky
  • Lubos

    Já mám teď tohoto Reverba taky na kole a na pomalost si stěžovat nemůžu, stačí si nastavit rychlost výsuvu na páčce.

    • Přiznávám, na to kolečko na páčce jsem nesahal, ale stále mi přijde, že je na trhu několik dalších variant, které jsou prostě lepší. Za všechny můžu jmenovat 9point8 Fall Line, to je, dle mého, aktuální etalon.

  • Josef Behounek

    tvl patnact kilo. WTF?

  • Roman

    Mě by zajímalo, jak může někdo poznat papírový rozdíl 0,5° na hlavě mezi úplně jiným kolem, když v reálu se ty hodnoty HA ještě více mění(ne každá vidlice má přesně 160mm, SAG, atd). Navíc stačí změnit třeba jen BB drop a kolo se chová jinak nehledě na HA. Možná by to nechtělo dávat číslům až takový význam.

    • Rozumím, chápu a uznávám, že jsem to možná postavil celé až moc na teorii o těch číslech. Ale přišlo mi to jako nejsnazší cesta jak vysvětlit ten dojem z řízení, který je o poznání jiný než byl u staršího kola. Prostě předchozí verze byla krásně stabilní, pro řadu lidí možná až moc. Nová je zase hodně točivá a přijde mi, že nejsnazší by bylo pohnout s úhlem hlavy. Ale je fakt, že třeba starší Process 153 také prodělal výrazný meziroční posun geometrie, kdy třeba jen hlava padla o stupeň dolů a změn se dočkaly i další rozměry. Ale chápu, že se to u Kony snažili udělat víc „pro masy“ čemuž ale musela částečně ustoupit původní výstřední geometrie.

  • hh

    Stepane, jak je to s tema novejma Leatt 6.0 chranicema? Kdy u nas budou ofiko dustpne?
    Diky

    • Dnes by měl do Razza dorazit kamión, v pátek by měly být na e-shopu http://shop.razzo.cz/

      Alespoň to mi bylo řečeno 😉 Tento týden bych rád sepsal ještě stručné představení! Už teď můžu říct, že jsou zase extra příjemné!

      • hh

        hlavne pomer cena vykon…oplastovani zvenku = chranic klouze, tedy se nevyslece pri padu
        a ochrana proti narazu o riditka..konecne! naposled presne takhle slo moje koleno do haje..
        diky za info!