GIANT Reign 1.5 GE (2018) – test nové generace ikony MTB

V každé oblasti lidského konání najdete jeden produkt, objekt či člověka, který je příkladem pro mnohé ostatní, vzorem, kterému se řada dalších snaží alespoň přiblížit. Ve světě endura je jedním z takových vzorů Giant Reign. Možná že ne celosvětově, ale minimálně u nás určitě. Jak se přitom tento vzor proměnil s příchodem zbrusu nové generace?

Možná si budete říkat, že vliv Giantu Reign ve svém úvodu až zbytečně přeháním a stavím jej na piedestal, který mu tak úplně nenáleží. Ano, i ne. Když se třeba v průběhu jarního závodu Blinduro dělala anketa mezi jezdci, vyšlo jasně najevo, že nejčastěji zastoupeným modelem je právě Giant Reign. Jasně, něco takového by mohlo vypovídat pouze o tom, že je to nejdostupnější funkční enduro kolo u nás, ale tak tomu rozhodně není.

V prvních letech byla sice cenová politika u tohoto modelu poměrně agresivní, ale s dalšími ročníky se Giant Reign dostal na úroveň většiny standardně prodávané konkurence (značky s přímým prodejem jako je Canyon či YT do toho zahrnovat nebudeme), přesto si své pevné pozice jednoznačně udržel.

Jako vejce vejci

Nová generace Giantu Reign (modelový rok 2018) přitom vlastně nepřichází s žádnou zásadnější inovací, s jakýmkoliv radikálním posunem, pouze zušlechťuje a rozvíjí přednosti, které byly opěvovány již u současné verze. Hovořit bychom tak mohli o proměnách na rámu, který, jak lze předpokládat, bude o XX procent lehčí a XX procent tužší než jeho předchůdce. A to jak v hliníkové, tak i v karbonové podobě (Advanced).

Musím se přiznat, že se mi líbí, jak se Giant snaží zachovat jednotnou tvář a jasně identifikovatelnou siluetu, na kterou jsme roky zvyklí. Je to podobné jako když návrháři ve Škodovce pracují na další generaci Octavie a snaží se, aby působila nově, přitom, aby každý, kdo ji uvidí, na první pohled poznal, že je to Octavie. O těch prapodivných dělených světlech nejnovější verze se bavit nebudeme…

Podobně na to jde i Giant, což znamená, že pokud před někoho, kdo nezná každý šroubek na současném modelu, postavíte novou generaci Reigna, možná si ani nevšimne, že se dívá na žhavou novinku! Ale to je vlastně dobře, nebo ne? Pokud se už něco zásadnějšího z pohledu konstrukce měnilo, pak je to horní vahadlo nově vyrobené z uhlíkových vláken (týká se naprosto všech modelů Alu i Karbon), které nese označení Advanced Forged Composite.

Největší mezigenerační konstrukční inovaci představuje horní kompozitní rameno „Advanced Forged Composite“.

Oproti řadě Giant Trance je horní vahadlo viditelně odlehčeno jak výrazným otvorem, tak i profilem z vnitřní strany.

Další výraznější posun představuje přímý úchyt tlumiče Trunnion Mount, tradicí Giantu jsou ložiska v horním rameni.

Přímý, tedy delší!

S horním ramenem úzce souvisí i další výraznější inovace, která se ukrývá pod označením Trunnion Mount. Tedy přímá montáž tlumiče, kdy na jeho horním konci nenajdete klasické oko, ale z boku vystupující čepy montované přímo do horního ramene. Důvody jsou zcela zřejmé. Prodloužení tlumiče (fyzická délka i jeho krok) pro zvýšení citlivosti a umocnění aktivity při zachování kompaktní konstrukce zadního zavěšení. Jo a už jsem zmínil, že je nový tlumič metrický?

Poslední podstatnou inovací, kterou už jen okrajově připomeneme, představují úpravy geometrie, kdy je nový Reign ještě o něco nižší, delší a stabilnější než jeho předchůdce. Ač jsme si mnozí mysleli, že už to snad ani nepůjde. Nechci se potřetí opakovat, proto se koukněte třeba na moje první dojmy ze sedla tohoto stroje, kde jsou hned v úvodu rozebrány rozdíly v podobě geometrie modelů Giant Reign 2017 a 2018, respektive opakuji zde to samé jako v původním představení z léta letošního roku.

I samotný tlumič Fox Float DPX2 představuje výrazný evoluční posun.

Zajímavým prvkem jsou již jen ovládací prvky vytažené na samostatný válec!

„It’s a chopper baby!“

„Čí je to motorka?“ „To není motorka, to je chopper!“ „A čí je to chopper?“ „Zeda!“ „Kdo je Zed?“ „Zed je mrtvej bejby, Zed je mrtvej!!!“ „Vrrrrmmmmmm…“ Sorry, trochu jsem se nechal unést vzpomínkami na Pulp Fiction, ale ono se to sem docela hodí. Stačí totiž první usednutí do sedla, letmý pohled dolů a jen žasnete! Takhle položenou vidlici člověk jen tak někde neuvidí! Ano, Giant Reign není ani zdaleka jediným endurem s úhlem hlavy 65°, ale stále to není hodnota až tak běžná.

Prostě to vypadá brutálně jak při pohledu z boku, tak při pohledu přes řídítka. Vždyť takový úhel hlavy měla ještě nedávno DH kola! Ono vlastně není až tak dávno, kdy DH kola měla i podobný zdvih (160 mm)! Jedno kolo se stejným úhlem hlavy jsem jezdil letos na jaře ve Finale Ligure, byl to nový Cannondale Jekyll! Z hlediska ovládání byla takto položená hlava dost znát, ale skoro bych řekl, že ne až natolik výrazně, jako u Reignu. Nebo spíš tak nějak jinak…

Vraťme se ale na začátek, kdy své testy obvykle otevírám popisem posedu, který je zde sám o sobě slušným extrémem. Giant Reign roku 2018 je totiž dost dlouhý a nízký, snad ještě delší a nižší než jeho předchůdce. Člověk si tak v první chvíli připadá pomalu více jak na XC kole než na enduru!

Sice by se dalo kompenzovat kratší hlavu a nižší úchop větším počtem podložek pod představcem – i o tom jsem uvažoval – ale nakonec jsem nepodlehl!  Nešel jsem do extrému, kdy většinou posunu představec nejníž jak to jde, někdy vám vysvětlím proč, ale poučen zkušenostmi se starším Reignem jsem na krku vidlice nechal to, co tam bylo, když jsem si kolo přebíral. Tedy zhruba 1 cm podložek, abych se nedržel rukama za osu předního kola!

GIANT Reign má i u nejnovější generace extra krátkou hlavu (95 mm u vel. M), proto jsem výjimečně nechal pár podložek pod představcem. Tedy vlastně jen jednu, víc bych tam nechtěl.

Nejnovější Reign není rozhodně žádný scvrklý drobeček.

Jeho dlouhý rozvor a extra položená hlava jsou patrné již při pohledu z boku.

Dechové zkoušce se podrobíte dobrovolně?

Hodně specifický posed jsem zmiňoval již u předchozí generace a tehdy, pokud si správně vzpomínám, jsem z něj byl nadšený hlavně proto, že jsem díky němu vyjel až neskutečné věci. Stačilo jen šlapat. Něco podobného lze zažít i s nejnovějším modelem Giantu Reign, i když ten jsem až tak přísným výjezdům nepodroboval. Hlavně jsem ale žasl, jak dobře se s Reignem jezdí delší kopce, roviny a jiné nezbytné přesuny.

Člověk je skutečně ohnutý podobně jako na XC kole, což znamená, že se vám i lépe šlape. Prostě když chcete, střihnete si s tímto endurem klidně i trochu delší výlet po zajímavostech Krušných hor tak jako já, ujedete kolem čtyřiceti kilometrů, kdy je skutečného terénu jen pár desítek procent, a přitom nijak dramaticky netrpíte. Pro dlouhé přejezdy na určitých enduro závodech jako stvořené – viz například moje oblíbené Enduro X Race jako dělané pro „enduro cestovatele“!

Hláškou o opilosti z mezititulku nicméně narážím na skutečnost, že když si jen tak sedíte a jen tak jedete, zjišťujete, že extra položená vidlice a specifický posed společně formují dosti nezvyklé ovládání. Vidlice položená jako na chopperu totiž ovládání stabilizuje tolik, až je vlastně vratké. Když totiž nedržíte ruce klidně a přední kolo nevedete přesně rovně, pak je předek s každým lehčím pootočením řídítek více či méně strháván tu na jednu, tu na druhou stranu. Když se tedy člověk na řízení příliš nesoustředí, může se stát, že se začne motat jako by požil!

Fascinujícím prvkem je zajímavě tvarované propojení zadní vidlice a horních vzpěr, které kopíruje zadní kolo.

Hádám, že to bude dobře spočítané, ale stále mám pocit, že je propojení zadní stavby a horního vahadla poměrně „křehké“.

U spodního oka tlumiče je pro Gianty typický „bazének“, který má ale odtokový otvor. Ta černá páska je tam jen provizorně u tohoto vzorku. Nebojte!

Malátný na cestě, malátný v lese

Do značné míry podobný projev řízení zaznamenáte i na běžných trailech bez extra sklonu, kde se chcete jen nevinně povozit. Stačí trochu zatočit řídítky a přední kolo, s ním i celý bike, má tendenci padat náhle do náklonu. Čím pomaleji jedete, tím je tento efekt výraznější, s rostoucí rychlostí naopak postupně odeznívá. Každopádně na první dojem je to až nepříjemné a člověk si připadá dosti malátně. Ale to je vše jen daní za to, aby Reign fungoval dokonale v takových podmínkách, pro něž byl stvořen primárně.

Musím se vám přiznat!

Po prvních dvou jízdách s Giantem Reign v Praze a okolí jsem byl z jeho ovládání poněkud rozpačitý. Cítil jsem sice jeho určitý potenciál, ale nějak jsem jej nedokázal uchopit. Záhy se ale ukázalo, že to není kolem jako takovým, ale prostředím, kde jsem jej proháněl. Zkrátka a dobře, Giant Reign roku 2018 není bikem na Točnou (řečeno naší pražskou hantýrkou)! Rozuměj kolem na traily sice zábavné a místy i docela technické, ale jinak spíše lehčího „příměstského“ charakteru. Toto jsem si uvědomoval již doma, nebo to alespoň předpokládal, definitivně mi tuto skutečnost potvrdil výlet do Krušných hor!

V první řadě jsem vyrazil na Klínovec prozkoumat nově otevřenou úvodní část trailu Baron. S Reignem to bylo fajn, jelikož se ochotně vznesl na šikovně tvarovaných boulích, zároveň se mu obrovsky líbilo v klopenkách. A to bych si býval myslel, že se do klopenek hodí obecně spíše kratší kolo než takto dlouhý jezevčík! Ale tady je vše trochu jinak. Nižší úchop vás automaticky přinutí se v oblouku ještě více naklonit nad řídítka a volný úhel hlavy, díky kterému kolo do oblouku v menších rychlostech až nepříjemně padá, zde znamená, že se celý bike do zatáčky zakousne a nepustí!

Chce to ale tempo, jelikož pokud zpomalíte, Reign se v oblouku snadno „sekne“ a nechce se pustit. Hůře se pak tahá ze zatáčky ven. Když ale jedete tak, jak si kolo, terén a videozáznam s kamerou na helmě žádá, pak budete v sedmém nebi. Jak už jsem trochu naznačil, při nájezdu do zatáčky se Giant Reign jakoby automaticky položí do ideálního náklonu, ten si suverénně drží po celou dobu kroužení a když mu pak ke konci klopky dáte ten správný impulz, vystřelí ze zatáčky jako z praku!

Giant Reign je v zatáčkách natolik parádní, až jsem začal mít dojem, že snad umím jezdit klopenky, což jsem o sobě zatím příliš tvrdit nemohl. Ale s Reignem na Klínovci to šlo úplně samo! Jůůů!

Sucho rozhodně nebylo ani na Děčínském Sněžníku, Reign byl ale i tak neskutečně jistý a sebevědomý!

reklama

Když jsem zahnul na DH!

Tohle ale byla jen první fáze mojí v té době postupně se rodící fascinace Giantem Reign 2018. Na konci aktuálně otevřené části trailu Baron se ale muselo transferovat kus po štěrkové cestě a následně se člověk mohl napojit na DH lajnu. „Německou“ jsem z důvodu příliš velkého mokra radši vynechal, o to víc jsem si vychutnal klasické Klínovecké DH. Právě zde se mi začaly otevírat další doposud skryté komnaty Giantu Reign.

I zde byly klopenky, jimiž jsem proplul jako nic, ale hlavně to tady bylo pořádně z kopce a místy to dost drncalo, což se Reignu i mně obrovsky líbilo!

Když ti teče do bot!

Při hoblování DH lajny na Klínovci jsem konečně prozřel a poznal, co jsem si do té doby představoval pouze teoreticky. Když totiž pošlete Giant Reign dostatečně prudce z kopce, začne celá jeho doposud až trochu „ujetá“ geometrie dávat dokonalý smysl. Najednou se začne v nejlepším možném světle ukazovat úhel hlavy (65°), díky němuž je Reign až neskutečně jistý, pokud jde o strmé padáky, nebo jen rychle projížděné rozbité sekce.

Na Klínoveckém DH bylo pár míst, kde jsem, zejména při prvním průjezdu, místy dost tajil dech, obvykle ale stačilo vybrat trošku rozumnou stopu a nechat kolo, ať dělá, co umí. A že toho umí dost! Nemám sice přímé srovnání ze stejného trailu i s jiným kolem, ale i tak mi bylo jasné, že bych se zde s jiným strojem na řadě míst nejspíš bál o poznání víc. Navíc, když jsem jel tuto kombinaci (Baron + DH) ještě několikrát, začínal jsem si více věřit a více to posílat, což bylo snad ještě lepší.

Abych vás ale nenudil pouze povídáním o tom, jak se Reign chová na Klínovci, tak musím přiznat, že jsem jej další dny vytáhl do jiné části Krušných hor a protáhl jej pořádnými pralesními traily. V rámci focení zhruba o týden později jsme si pak společně projeli ještě několik variant sjezdů z náhorní plošiny Děčínského Sněžníku.

Ke konci dne se na Sněžníku konečně trochu vyčasilo a otevřely se zdejší úchvatné výhledy.

A nakonec dojdeš osvícení…

Od začátku jsem tak nějak tušil, že Giant Reign nové generace není kolem, které by bylo vhodné pro bezduché flákání se po středně náročných trailech. Když jsem ale jeho vlastnosti konečně rozklíčoval na Klínovci a později v hlubokých hvozdech o pár kopců dál, pochopil jsem, jak se na něm musí jezdit. Tvrdě, pokud možno rychle a agresivně. Člověk se nesmí příliš bránit jeho nižšímu úchopu, musí jej přijmout a podrobit se mu.

Je třeba odblokovat své návyky tahat vše přes zadní kolo, lepší je naopak zalehnout řídítka, využít poměrně rychlých reakcí předního kola díky stopě zkrácené upraveným předsazením korunky a takto podpořit symbiózu mezi strojem a jezdcem. Na lehce opilé projevy řízení na rovině pak okamžitě zapomenete a budete jen žasnout, jak jistě a stabilně toto kolo působí.

Přestože je předek hodně stabilní, nemáte pocit, že by byl v zatáčkách zbytečně dlouhý, že by jej člověk neohnul kolem stromu, jak potřebuje. Tedy alespoň pokud máte potřebné tempo a pořádně ohnuté lokty. Na Děčínském Sněžníku jsem s ním později sjížděl i poměrně těžké kamenné chodníčky, kde je to hodně o jistotě. Nebo mi to tak alespoň dříve přišlo, s Reignem jsem měl ale pocit, že je to tady najednou nějak moc lehké. A to zde bylo hodně mokro, hrubé šutry sice vcelku držely, ale i tak se to místy slušně smýkalo.

Dál už se nenatáhnu, sorry!

Pokud bych měl najít nějaké neduhy či omezení na takto narýsovaném posedu a ovládání, pak to v mém případě byly dropy a skoky. Na tolikrát zmíněném klínoveckém Baronu se mi sice vznášelo dobře, tam to ale létalo úplně samo, zato na ostřejších odpalech jsem si jistý příliš nebyl. Nejlépe to asi dokážu popsat na dropech. Zde jsem měl opakovaně pocit, že jsem až příliš skloněný a ohnutý, abych byl schopen pořádně potáhnout předek a padat rovnoběžně s podkladem dopadu, nebo jednoduše tak, jak si to daná překážka žádá.

Pár dropů a dropíků jsem s Reignem dal, ale moc jich nebylo. Mnohem lépe jsem se cítil ve chvíli, kdy odraz vysílal kolo i jezdce dopředu „do letu“, hůře pak v místech, kde se skutečně jen seskakovalo. Určitý problém mi dělala i místa, kde jsem přijel k hraně a netušil, co je za ní. Za jiných okolností a s jiným kolem bych nejspíš na poslední chvíli jen zatáhl za řídítka a seskočil dolů. S Reignem jsem se na to ale mnohdy necítil a raději jsem nahonem vybíral stopu s nemenším schodem a danou překážku spíše sjel, než skočil.

Tento efekt a můj strach z ostrých hran se sice s postupem času zmenšoval, ale úplně se nevytratil. Možná je to ale jen tím, že jsem už starý a mám unavená záda od toho, jak stále zvedám svoje děti do 😀 Možná si jen nejsem v tomto směru dost jistý a dost možná to bylo jen tím, že jsem jel moc pomalu! Reign je prostě o rychlosti! Věřím ale, že i to by se časem poddalo a také, že s tím mnozí jiní jezdci nebudou mít žádný problém, jenom pustí brzdy…

Ovládání Giantu Reign je prostě jiný svět, který vás buď naprosto mine, nebo mu naprosto podlehnete! Já se obávám, že jsem, i přes obavy a omezení vyřčená v posledním bloku, blíže k druhé možnosti. Z mého profesního hlediska to ale znamená, že teď budu řadu dalších kol s Giantem srovnávat. Alespoň tiše ve své hlavě!

Zajímavé – mnozí hovoří o nevýhodách PressFit středových složení, mnozí se vrací na závitovým středům, ale i tak je na nových kolech dost lisovaných ložisek…

Spodní rameno systému Maestro elegantně kopíruje střed.

Při pohledu zblízka objevíte vnitřní žebra jinak kompaktního spodního ramene.

Konečně pozitivní EVOLuce!

Když jsem dával dohromady prvotní představení Giantu Reign 2018, byl jsem trochu zklamaný z toho, jak jsou jednotlivé modely komponentově namíchány. Buď jsou zde verze postavené na RockShoxu, ale s řazením Shimano, nebo se SRAMem, ale na Foxu. A já bych si zrovna přál spojit SRAM Eagle a RockShox! Nakonec se ale musím přiznat, že mě sestava zvolená pro model Reign 1.5 GE hodně bavila.

O řazení SRAM GX Eagle ještě řeč bude, nyní se chci věnovat odpružení, které je do značné míry ovlivněno výběrem vidlice (Fox Float 36 Performance s tlumením FIT GRIP) a tlumiče (Fox Float DPX2 Performance). Obě jednotky jsou přitom vybaveny nově upravenou negativní komorou EVOL (Extra Volume), která je u vidlic Fox použita vůbec poprvé.

Pokud bych měl těmto jednotkám něco vytknout, pak je to jedině skutečnost, že se vidlice tu a tam zapomněla a při roztažení si lehce brnkla o horní doraz. Možná v ní bylo jen málo oleje a konec kroku nebyl dotlumen vždy tak, jak by měl. Jinak ale nemůžu Foxu tentokrát nic zásadního vytknout, což mě samotného dost překvapuje. Zrovna vidlice řady 36 jsem neměl posledních několik let moc rád pro jejich tupý začátek a často až příliš lineární konec. To ale v případě nové generace neplatí!

Z venku se nová generace vidlic Fox 36 ničím zásadním neliší, i na ty černé vnitřní nohy si začínám pomalu zvykat!

Velká páčka na korunce slouží zejména k občasnému zamčení, což jsem jako obvykle skoro nevyužil.

Kolečko odskoku je prakticky schováno pod šroubovací kovovou čepičkou, abyste jej neurazili nebo neponořili do bláta, když sundáváte přední kolo. 

Z továrny bez duše!

Sice se asi jen tak nevzdám názoru, že RockShox Lyrik a Super Deluxe dokáží být ještě o něco citlivější a živější na začátku svého kroku, ale pomalu se obávám, že to za chvíli bude jen v mé hlavě. Počáteční vnímavost vidlice i tlumiče Fox totiž byla více než dobrá! Mnohdy mě dostalo už jen to, když jsem po pár dnech sedl na Giant Reign, zabočil do terénu a jen žasl, jak krásně a jemně pluje přes kořeny a jiné nerovnosti.

Přiznat sobě i vám ale zároveň musím, že hodně udělalo i tovární „obutí“ Reignu na bezdušové pláště, kdy prodejci přijde kolo bez duší, pouze s přibaleným tmelem. Nižší tlak a široké pláště Maxxis, vepředu Shorty v šířce 2,5“, také udělají své. Ale nakonec je nejdůležitější, jak to funguje celé dohromady, což zde bylo na jedničku. Tedy až na jeden nepříjemný defekt, kdy jsem zadní plášť prosekl o ostrou hranu a musel jej zatmelit hned třemi knoty!

To je ale vedlejší záležitost spojená s tím, že mám radši nižší tlaky, i když zde jsem se snažil držet rozumných hodnot. Každopádně ještě k odpružení. Co se týká vidlice, tak zde tentokrát nemám větších připomínek k její vnímavosti, spokojený jsem byl i s tím, jak makala ve středním rozsahu, skvělá pak byla tradičně při vysokém zatížení. Problém jsem neměl ani s jejím koncem, který byl dostatečně jistý a progresivní. Sečteno podtrženo, 160 mm zdvihu dávkováno přesně, spolehlivě a s naprostým nadhledem! Jen tak dál pane Fox!

Řada vidlic Fox dostala zvětšenou negativní komoru EVOL, což jim výrazně pomohlo zjemnit začátek kroku bez negativního dopadu na další průběh zdvihu.

Tlumení FIT GRIP znám ze základní řady Fox Rhythm. Zřejmě se osvědčilo a povýšilo i do vyšších pater, což vítám, jelikož mi přijde, že funguje velice dobře!

Maestro a Trunnion

Tradičně velká očekávání jsem měl od zadní stavby Giant Maestro, jelikož toto řešení považuji za jedno ze skutečně povedených, a to hned ve vícero směrech. Jak už jsem zmiňoval v úvodu, líbilo se mi, jak Giant Reign hezky reagoval i na běžných, až někdy nudných přejezdech, či ve výjezdech. Ostatně systém Maestro skoro vždy ve svých testech chválím za vysokou míru efektivity a bude tomu tak i dnes.

Tentokrát jsem měl ale pocit, že byla efektivita hodně umně skryta, nebo spíš hodně jemně balancována s aktivitou. Při šlapání na rovině totiž bylo znát, že se tlumič s pohyby jezdce lehce houpe, což ale nebylo nic obtěžujícího, pokud umíte šlapat do kruhu a nebušíte do pedálů jako hokejista (bez urážky)! Ve výjezdech jsem rozhodně neměl pocit, že by se moje energie kamkoliv ztrácela, ale zase nejde říct, že by člověk cítil v nohách skálopevnou oporu jak u DW-linku. Jak už jsem řekl, jako by byly efektivita a aktivita vybalancovány přesně na bod zlomu, aby nebyl ošizen ani jeden z těchto aspektů.

Přehoupneme-li se přes pomyslný kopec a vletíme-li naplno do terénu, pak zde musím konstatovat, že Giant a jeho Maestro opět plní to, co od něj všichni chceme. Chodí hezky jemně, poslušně reaguje již na menší nerovnosti, rychle polyká větší rázy a je dostatečně stabilní na svém konci. Tlumič Fox Float DPX2 přitom poctivou akci podtrhuje jasně slyšitelným „odfukováním“, které doprovází jeho roztahování. Člověk tak v členitějším terénu slyší, jak to pod ním slastně „sténá a heká“.

Osobně sice nejsem jezdcem, který by pravidelně využíval plný krok zadního odpružení, nepříliš často se dostávám ke spodnímu dorazu tlumiče, ale na Reignu jsem buď tak slastně řádil, nebo je jeho progrese vyladěna tak, že se nechá snáze zhoupnout i ke konci kroku. Vyslovené dno jsem navštívil snad jen jednou, když došlo k onomu průrazu, jinak jsem ale využíval potenciál drtivé většiny zdvihu, přitom jsem se ale vždy mohl spolehnout na jeho dostatečně jistý konec.

Pro rekapitulaci jeden pohled na celou zadní stavbu Giant Maestro, jejíž koncept se za roky její existence nijak nezměnil. Proč taky!

Nové tlumiče Fox poznáte podle výrazného límečku systému EVOL. Za mě je to posun dopředu, jelikož mi současné tlumiče EVOL přišly dost tupé.

KOMPONENTY

Odpružení jsme již probrali dostatečně zevrubně, proto se posuňme dál, kupříkladu k řazení SRAM GX Eagle 1×12. Už jen samotný koncept „dvanáctkového“ řazení mě prostě fascinuje a když přijmete vzhled kazety s rozsahem 10 – 50 zubů, těžko na něm hledáte nějaká negativa. Toto řazení prostě chodí hezky, čistě a spolehlivě, jen je občas potřeba jemněji řadit největší rozetu, jelikož je zde poměrně velký skok mezi pastorky.

Rozumně by měl člověk nakládat i s řazením, když chce posunout řetěz o více poloh najednou. To je zde možné v poměrně velkém rozsahu, není ale dobře zabrat palcem a na hulváta najednou přeběhnout s přehazovačkou půl kazety. Stejně tak platí, že je nové řazení s 12 rychlostmi dost náchylné na detailní seřízení. Co vám prošlo u SRAMu 1×11, to vám nemusí projít u 1×12. Zkrátka více převodů, užší řetěz, menší tolerance atd. Je-li ale řazení správně vyladěno, je to hotový koncert mechanické dokonalosti!

Když už jsem u řazení, tak bych rád zmínil ještě vodítko a hlavně bash guard MRP AMG V2. Neměřil jsem si to vědecky, ale přišlo mi, že má Giant Reign poměrně nízko posazený střed, o poznání níž než jiná enduro kola. Proto jsem byl za kryt pod převodníkem hodně rád. Nejednou totiž schytal slušné rány, které by jinak mohl odnést ne zrovna laciný převodník SRAM Eagle! Sorry za těch pár záseků, ale díky, že tam ten chránič vůbec byl!

Kazeta sady SRAM GX Eagle 1×12 je slušné monstrum, když si na ni ale zvyknete, přijde vám vše ostatní hrozně malé! Škoda jen, že ty promo nápisy poměrně rychle mizí.

Koho trápí, že zde je jen GX! Hlavně že je to Eagle a že to funguje.

Logo SRAM Eagle se mi prostě líbí, ale hlavně se mi líbí, jak to funguje!

Brzdy SRAM Guide RS

Když už jsme u SRAMu, zastavme se ještě u brzd Guide RS, které mám, i přes mnoho negativních názorů slýchaných všude okolo, hodně rád. I zde se mi líbilo, jak jsou silné, jak dokáží být ostré je-li to potřeba, přitom se jejich výkon dávkuje čistě a jemně. Znám ale názory, které hovoří o tom, že jak do nich člověk jednou sáhne…

Jediné, co mě u nich trápilo v tomto konkrétním případě a na tomto konkrétním kole byla skutečnost, že při delším a výraznějším zatížení občas znatelně měkly. Dle svých dosavadních zkušeností s Guidy jsem to obvykle řešil novým nastavením třmenů, což většinou pomohlo. Ale možná jsem prostě jen dával celému kolu zabrat víc než jindy, díky čemuž mi před očima, nebo spíš pod rukama, hořely destičky. Ano i ne, Guidy prostě takové věci občas dělají! Řešil jsem to i na svém kole a po chvíli zápasení se poměrně ustálily…

Brzdy SRAM Guide sice umí být docela náladové…

Jsou-li v dobré kondici, tak fungují skvěle!

Sedlovka Giant Contact S Switch

Na novém Giantu Reign 1.5 GE byla i nová sedlovka Giant Contact se zdvihem 150 mm s novou ovládací páčkou na postu levého řazení. I na adresu tohoto produktu jsem slyšel mnoho kritických názorů, minimálně na starší generaci, avšak s dílem použitým na tomto kole jsem neměl jediný problém. Výtečné bylo již jen ovládání, kdy šla páčka až neskutečně zlehka a jemně. Jen žasnu. Sice jsem zprvu hůře hledal ve vší té jemnosti okamžik, kdy se sedlovka otevře, ale i na to jsem si zvykl poměrně rychle a pak to již přestal řešit.

V rámci testu jsem si užil i dost nepříznivých podmínek, přesto sedlovka chodila stále jemně a hladce, bez známek drhnutí či přidírání. Vůle se u ní nějaká našla, ale to už dnes člověk bere jako běžnou věc a příliš to neřeší. Teď už jen, aby jí ten jemný a jistý krok vydržel co nejdéle.

Sedlovky Giant konečně dostaly pořádnou páčku, která se nemusí stydět za svůj vzhled ani funkci!

Po funkční stránce nebyla zklamáním ani nová sedlovka Giant Contact S Switch. Za mě palec rozhodně nahoru.

Pláště Maxxis Shorty a High Roller II

Poměrně zajímavou a ne zrovna tradiční sestavu představovala i dvojice plášťů Maxxis Shorty vepředu (2,5“) a High Roller II vzadu (2,4“). Je to možná ostuda, ale Shorty jsem vlastně naživo zkusil vůbec poprvé. Alespoň co si tak pamatuju. Zprvu jsem v tuto gumu vkládal hodně důvěry, abych zjistil, že za sucha si nebyla vždy až tak jistá, jak bych si býval představoval. Pak se ale situace změnila, počasí se otočilo a my začali jezdit v mnohem horších podmínkách. A najednou jsem Shorty pochopil, využil a skutečně ocenil.

Do sucha tato guma vážně moc není, to se pak občas utrhne i tam, kde by to člověk nečekal. Na suchý tvrdý podklad je lepší třeba Minion DHF. Maxxis Shorty si ale libuje v extrémních podmínkách, kde se dokáže slušně zakousnout a dost jistě drží i na mokrých kamenech a kořenech. K tomu se přidává vzadu nasazený High Roller II, který mám obecně radši vepředu.

I s ním se mi občas stalo, že se na zadním kole protočil tam, kde bych si nemyslel, že se to stane. Pokud šlo ale o jistotu a jasně čitelné vlastnosti ve sjezdech a na technických trailech obecně, pak mu musím opět vyseknout hlubokou poklonu i při použití vzadu v kombinaci s hodně agresivní Shorty.

Maxxis Shorty je hodně otevřený vzorek, který má rád mokro a bláto, kde funguje vážně skvěle.

Aby také nefungovala se všemi těmi odznáčky a směsí 3C Maxx Terra.

Vzadu nasazený High Roller II sice nemá směs 3C, ale i tak byl krásně jistý.

GIANT Reign 1.5 GE – závěr

Když jsem poprvé vytáhl nový Giant Reign do akce, říkal jsem si, že je jeho geometrie až moc extrémní, míří mimo moje jezdecké dovednosti a já budu mít problém toto kolo náležitě využít a docenit. A skutečně, první dvě naše společné jízdy byly v určitých ohledech dosti rozpačité. Pak jsem ale dostal skvělý nápad vytáhnout Reign na pořádně kopce, pustit jej z pořádných svahů a najednou jsem to pochopil. Giant Reign není žádný pohodlný enduro pupkáč, je to sportovec každým coulem, a to samé vyžaduje i od svého jezdce.

Nesmíte být prostě líní a nacpat všechny podložky pod představec, to pak jeho ovládání úplně zruinujete. Nemusíte mít řídítka až u země, ale nechte je schválně trochu níž, procvičte svá záda, zajděte si třeba na hodinu jógy a pak to zkuste znovu. Nižší a delší úchop totiž znamená mnohé. Člověk kolo lépe cítí, lépe se s ním propojí a nakonec jej i lépe ovládá. Dokonalým příkladem jsou třeba jen klopenky, u nichž se možná vyplatí začít.

Jak tohle pochopíte, budete jen žasnout. Přestanete se s kolem prát, ale půjdete mu na ruku a ono půjde na ruku vám. Budete pak jen zírat, co vše a jak snadno lze projet i s takto specifickým posedem, jak jisté je kolo s takto položenou vidlicí, přitom ale jak moc dokáže být obratné i přes dost dlouhý rozvor. Doplňte to vše výtečně fungujícím odpružením a dalším vybavením a máte před sebou koktejl, který by mohl vaše výkony nakopnout o slušný kus dopředu.

Nový Giant Reign rozhodně není kolem pro každého, pro lidi, kterým se třeba jen líbí slovo enduro a všechna ta enduro móda okolo. Giant Reign je kolem pro skutečné enduro nadšence, kteří chtějí jezdit ostře a rychle, prostě na čas, nejen na efekt! Ostatně je to závodní mašina, tak co jiného byste čekali?!

GIANT Reign 1.5 GE – základní údaje

Cena: 81 999 Kč (www.giant-bicycles.com)
Hmotnost: 13,9 kg (vel. M, bez pedálů)
Řídítka/představec: 800/40 mm
Tlaky (vidlice/tlumič): 70/220 psi (jezdec hmotnost cca 80 kg)

Více o tomto kole na webu: www.giant-bicycles.com

PRO

  • Stačí pochopit, jak se na tomto kole sedí a jezdí a pak vás osloví, jak dokonale s ním člověk splyne
  • Až neskutečná je někdy stabilita a jistota v rychlostech, ve strmých svazích a v technických sekcích
  • Překvapivě poslušné a hbité je ovládání (díky zkrácené stopě) i přes značně volný úhel hlavy a delší rozvor
  • Krásně a snadno se s tímto kolem jezdí klopenky, zejména rychlé a více otevřené
  • Velice dobře jede do kopce, překvapivě příjemný je díky nižšímu posedu také na delších přejezdech
  • Nová generace vidlic a tlumičů Fox na mě udělala velký dojem, chválím citlivost, aktivitu i stabilitu; navíc je lze snadno ladit díky originálním doplňkům
  • Plášť Maxxis Shorty se ukázal jako velká opora v nehostinných podmínkách, v mokru a v jiném marastu
  • Nové kolo dostanete bez duší jen s tmelem – bezdušákům třikrát hurá!
  • Nová sedlovka Giant dostala parádní páčku, která se snadno ovládá a sedlovka vůbec fungovala parádně
  • SRAM GX Eagle 1×12 nabízí úžasný rozsah převodů a skvělou funkci, jen si musíte ohlídat jeho přesné seřízení

PROTI

  • Mimořádná geometrie není pro každého, bez ostrého nasazení, strmých svahů a těla ohnutého více nad řídítka ji těžko oceníte
  • Na rovinách a přejezdech se řízení projevuje trochu opile, stačí chvilka nepozornosti a padá do náklonu
  • Bezdušový set již v základu je super, kdo ale tomuto fenoménu nepropadl, ten si bude muset koupit duše
  • Občas mě trápily brzdy SRAM Guide RS, které někdy při delší zátěži měkly, ale to se u nich holt občas stává…
  • Maxxis Shorty je skvělá guma do náročného terénu, oceníte ji ale spíše za mokra a v marastu, na léto bude lepší přezout třeba na Minion DHF nebo HR II
  • Použité sedlo Giant je na danou kategorii až moc úzké a sportovní, sice odpovídá posedu a pro delší jízdy není vůbec špatné, ale prvních pár minut v jeho těsné blízkosti bývá skoro až mučivých
  • Hrany sedla jsou dost ostré, což není zrovna příjemné zapíráte-li se o něj stehny, nebo když pracujete s tělem okolo sedla v prudkých sekcích

Foto: Štěpán Hájíček

GIANT Reign 1.5 GE (2018) – vybavení

GIANT Reign 1.5 GE (2018) – geometrie

Pohon SRAM GX Eagle vodítko sice nepotřebuje, ale když už tam je…

Mnohem více jsem ocenil chránič převodníku, který schytal nejednu ránu!

Z vnitřní strany slušně vybrané kliky Truvativ Descendant.

Sportovní sedlo Giant Contact sice odpovídalo posedu, ale na první dotek bylo dost tvrdé, také jeho hrany jsou docela ostré.

Giant nově ve velkém na svých kolech prosazuje bezdušové sety. Nové kolo vám proto přijde vybavené páskou a ventilky, mléko dostanete samostatně.

Kombinace kazety 10 – 50 zubů a převodníku s 32 zuby mi přijde ideální.

Tvary zubů na převodníku SRAM Eagle jsou mimořádným technologickým dílem!

Jedno z nejužších míst na rámu! Zkracování zadní stavby si někde musí vybrat svou daň.

Tak zase někdy na Sněžníku… Ale nejspíš až sleze sníh, nebo na běžkách!

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky
  • Radza

    Konečně 😁 nechám si to čtení na vecer, dám si k tomu skleničku 😁