Trail Park Klínovec – na návštěvě u Barona!
Na konci letošní sezóny jsme se hned několikrát vypravili na Klínovec užít si zdejší traily. Nejprve jsem si jel vyzkoušet červený trail Rubin konečně v plné délce, poté se svým reportem navázala Andrea a minulý víkend jsem se byl podívat, jak vypadá první otevřená sekce černého trailu Baron!
Trail Park Klínovec je v první řadě zaměřený na vyhlazené flow traily, i když se zde najde i poctivá DH lajna, na které se nedávno jel domácí pohárový závod. A pak je zde ještě jedna zatím tak napůl oficiální sjezdová stopa (Německá), která je jen pro silnější povahy. Klínovec sám o sobě má velký potenciál už jen díky své velikosti, rozloze a nemalému převýšení, kdy vás lanovka Prima Express vytáhne z nadmořské výšky cca 755 m do zhruba 1230 m.
Dnes bychom se ale měli věnovat zejména trailu Baron, který si nedávno odbyl své slavnostní představení a aktuálně se uživatelům nabízí k projetí první a druhá sekce. Konkrétně Panorama (1) a Kracklreith (2). Obě zatím otevřené části jsou označeny v plánku písmenkem „F“ jako Flow, takže lze opět očekávat vyhlazenou stezku, jen s většími boulemi a překážkami. V podobném duchu by se měla nést i rozpracovaná třetí sekce „Černoles“, která se následně napojí na červený Rubin.
Poslední tři sekce, které by mohly být dokončené v příštím roce, by ale měly přinést poněkud jiný charakter, jelikož ty jsou označeny „T“ jako technické. Z náznaku kamenného chodníčku, který se nachází v místě, kde bude čtvrtá sekce Barona opouštět Rubin, lze ledacos vytušit, na skutečnou podobu si ale musíme počkat až do příští sezóny.
Výhled jako rudý Baron!
Jak jsem již několikrát předeslal, přístupné a sjízdné jsou zatím první dvě sekce Baronu, který začíná na otevřeném prostranství na kraji sjezdovky, jen kousíček od startovní brány sjezdové tratě. Brána samotná se nachází na „hromadě hlíny“ navršené před okrajem lesa a za ní hned začíná slušný sešup. Je to vlastně taková první překážka, aby vám došlo, o co tady půjde.
Přijede-li sem člověk krokem, pak se může jen zhoupnout dopředu a nabrat rychlost na první boule jako na bikrosce. Když ale o této záležitosti víte dopředu, a když se trochu rozjedete, můžete hranu za bránou rovnou dropnout, nebo jen „potáhnout předek“ a hupnout do akce po zadním kole! To už je na stylu a schopnostech „každého soudruha“.
První sekce „Panorama“ vede těsně po kraji sjezdovky a je tak dost otevřená. To má na jedné straně přínos v podobě parádních výhledů – kdo by je ale stíhal sledovat, když to tu mastí naplno dolů – ale zároveň je dost otevřená větru. Trocha svěžího vánku by normálně nevadila, ale vzhledem k tomu, že je tato část lemovaná velkými boulemi a skoky, to může být určitý problém.
reklama
Fly Baron, Fly!
Už jsem se mnohokrát svěřil s tím, že nejsem žádný velký skokan, zdejší boule, či spíše lavice, mě ale neskutečně lákaly to více či méně odpálit. Osobně bych si byl jistější v průběhu méně větrného dne, ale nakonec jsem se s tím popral a trochu si i já polétal.
Zdejší lavice přitom mají příjemně nakopané odpaly, které vás přirozeně vyšlou do vzduchu, přitom nejsou zbytečně ostré a nakopávací, až by se jich musel člověk bát. Pokud si jezdec ve vzduchu nevěří, nebo je jen unavený, pak prostě za řídítka netahá, jen je trochu zamáčkne a bouli utlumí. Dopady na druhé straně jsou ve většině případů krásně pozvolné a skoro až „nekonečné“. Opět je jen na vás a na vašich schopnostech, kolik toho zde naskáčete, jak vysoko a jak daleko.
S tím, jak se Panorama blíží ke svému konci, respektive jak se blíží k lesu, přibývá i pár větších boulí, které lze také přeletět, zde je ale potřeba to úplně nepřehánět, jelikož jsou boule více za sebou, tak by nebylo vodné dopadat až někam do odrazu dalšího hrbu nebo případně do klopenek, které celou tuto sekci příjemně zpestřují.
Přepni brýle!
Při vjezdu do druhé části by se docela hodily brýle UVEX Variotronic s digitálním systémem zatmavování a světelným senzorem, který by okamžitě přepnul z režimu „plné slunce“ na „temný les“. Ale to je jen taková drobnost. Každopádně Kracklreith je mnohem více zamotaný a kvůli tomu i výrazněji propletený klopenkami různého poloměru, délky a sklonu.
Skoro všechny, až na pár míst, na nichž se nejvíce podepsaly týden trvající deště, parádně drží a dokonale vedou. Nebo jsem z nich měl alespoň takový dojem díky Giantu Reign, který sám o sobě klopenky vysloveně miluje! V sekci Kracklreith najdete někde zhruba v půlce jeden slušný odpal, za nímž je trochu díra. Lze to protlumit, ale i tak bych doporučil si to při první jízdě občíhnout a vyslat to na jistotu až při druhém pokusu. Ale samozřejmě kdo si věří…
Kracklreith vás po pár dalších zatáčkách vyžene zase zpět na sjezdovku, kterou je třeba přejet po pěšině lemované menšími boulemi, abyste si následně užili prozatím závěrečnou sekci v protějším lesíku. Zde je opět pár vydařených klopenek, pár boulí, na nichž to lze více či méně potáhnout a pak už jen padáte dolů na „Zlatou cestu“.
Co dál? Čeká nás temný les…
V tomto místě aktuálně trail Baron končí a je třeba své kolo ohnout do protisměru a po širší cestě se posunout k napojení na klasickou DH, nebo případně polooficiální Německou a tudy se „nějak dostat dolů“. Snad již v příští sezóně se ale v tomto místě dočkáme napojení, kdy jezdec jen přejede sjezdovku zpět k lesu, z něhož před chvíli vyjel a napojí se na sekci 3 zvanou Schwarzwald (Černoles).
Schwarzwald jsem si přitom po zavíračce bikeparku ze zvědavosti kousek prošel, jezdit se tu zatím moc nedá, a myslím, že se máme rozhodně na co těšit. Prudší svah, velké komprese, velké klopenky a jiné parády. Prostě takový Rubin krát dva až tři! Tady bych řekl, že člověk snadno trhne rychlostní rekord a když to udrží v rukách, bude mu žaludek létat nahoru a dolů a také různě do stran. Takže zábava na 150 %!
DH to jistí
Pokud bych se měl zmínit o samotném dojezdu po DH – Německou jsem vzhledem ke značnému podmáčení okolního lesa tentokrát raději vynechal – pak musím uznat, že mě spodní pasáž bavila i na enduro kole (Giant Reign). Zejména sekce 2 a 3 jsou poměrně technické, širší otevřené klopky se zde střídají s lesní technikou mezi kořeny a jako třešnička na dortu zde nechybí tu a tam větší balvan či dokonce různá kamenná pole (rock garden).
Finální dojezd sekcí 4 je už hlavně o skákání na velkých lavicích, které jsou na mě ale dost silnou kávou. Vyhlášená je spodní rock garden, kterou jsem tentokrát dal docela v klidu, jen jsem nějak nemohl najít vhodnou stopu, na níž bych pravidelně nevyužíval z výroby instalovaný bash guard od MRP, jenž schytal pár slušných záseků! Asi jsem to měl přes tu hranu jen víc poslat!
Až přejde mrazem…
Na malý skůček bych se ještě rád vrátil k trailu Baron. Ještě je třeba zmínit, že první sekce Panorama vede primárně po udusané hlíně a od doby, co je otevřená, si už docela sedla, slušně drží a celkem hezky to na ní jede. Kracklreith je oproti tomu více vysypaný štěrkem, a také díky týden trvajícím dešťům před aktuálním prosluněným víkendem byl výrazněji podmáčený.
Zdejší povrch byl tak na mnoha místech ještě poměrně měkký a nebyl natolik rychlý, jak by si daná sekce zasloužila a jak by potřebovala. Zde je ale třeba chápat, že si to celé ještě musí sednout. I trail Rubin byl v první sezóně měkčí a pomalejší a dnes je jako beton! Nechme tedy i Barona projít mrazem, nechme jej si pořádně sednout a počkejme si, jaký to na něm bude fofr v příštím roce!
Více o Trail Parku Klínovec najdete na webu www.trailpark.cz
*Řadu dalších informací najdete v našich reportech: Trail Rubin (SH), Trail Park Klínovec obecně (Andrea D.), První otevřený trail Azur ideální pro děti (SH).
Text: Štěpán Hájíček / Foto a Video: Tomáš Jiráček / Jezdec: David Svoboda