Kona Hei Hei Trail – test karbonového trailbiku

Značku Kona mnoho z nás dlouhé roky vnímalo a stále vnímá jako specialistu na gravity disciplíny. Je pravda, že se Kona v tomto směru dost dlouho realizovala, či stále realizuje, přitom se ale snaží myslet i na rychlostní a výkonnostní jezdce. Ti se již léta mohou spolehnout na model Hei Hei, který již ale nemusí být jen závodním chrtem.

Tento příběh už je dost propraný, ale neuškodí si jej letmo zopakovat, abychom se vyznali v aktuálním názvosloví Kony. Nejprve se objevila nová generace Kony Hei Hei s povedeným karbonovým rámem a s velkými koly (29“), kdy existovala řada Hei Hei Race (100/100 mm) a vedle ní i Hei Hei Trail (120/100 mm).

Tyto dva různé pohledy na jedno kolo zůstaly zachovány i v modelovém roce 2017, jen s tím rozdílem, že Hei Hei s vyšší vidlicí již nemá žádný další přídomek (pouze DL nebo Supreme podle úrovně výbavy), čistě závodní „stovkovou“ variantu pak poznáte podle slůvka Race v názvu (Hei Hei Race DL 29 a Hei Hei Race Supreme 29).

V modelovém roce 2017 se nad to objevila nová samostatná platforma se starým názvem – Kona Hei Hei Trail – která vyměnila devětadvacítky za střední rozměr 27,5“ a ze sta milimetrů zdvihu skočila rovnou na 140 mm nad oběma koly! To jen pro vysvětlenou na úplný úvod. Budete-li totiž pátrat (nejen) na internetu, můžete narazit na Konu Hei Hei Trail jak na 29“ (model 2016, 120/100 mm), tak i na 27,5“ (model 2017, 140 mm). Aby vás to nepřekvapilo.

KONA Hei Hei Trail (2017)

Pro srovnání Kona Hei Hei DL 29 (2017)

Kona Hei Hei Race DL 29 (2017)

Potřeboval bych delší tyč!

Povinnou úvodní teoretickou část máme za sebou, nyní se pojďme vrhnout do vod samotného hodnocení a začněme tradičně s popisem posedu. Jelikož se jedná o Konu, čekal jsem už v tomto směru něco extra, specifický rukopis, či netradiční rozložení, díky čemuž by si člověk hned uvědomil, že sedí „na Koni“. Jenže nic takového se zde nekoná! Kona Hei Hei Trail se nesnaží vydupávat si za každou cenu vlastní cestu, naopak se drží obecně uznávaných pravidel bikového světa.

Pozice za řídítky je proto téměř striktně neutrální, snad jen s pocitem posunutí těžiště jezdce nepatrně blíže k zadnímu kolu. Člověk si proto nemusí na nic dlouze zvykat, učit se, chápat, ale prostě jen sedne, zacvakne pedály a jede. Tedy, v mém případě jsem pouze malinko narazil na délku sedlovky. Originálně je zde KS Lev Integra se 125 mm zdvihu, která sama a o sobě není extra dlouhá.

Jednoduše se stalo, že mi u vyžádané velikosti M sedlovka nestačila. Můžou za to lehce moje boty Specialized 2FO Cliplite, které mají nadstandardně vysokou podrážku. Ale i kdybych zde ubral centimetr, stále by to nestačilo. Naštěstí pro mě se mi ve stejný termín vrátila po opravě moje vlastní sedlovka KS Lev Integra se 150 mm kroku, která je o několik centimetrů delší. Prohodil jsem tedy kus za kus a bylo vyřešeno. S delší tyčí v rámu mi dokonce zůstala rezerva pár centimetrů do limitu. Paráda!

*Ano, mohl bych si objednat na test i velikost L, na mých 180 cm vzrůstu by to bylo tabulkově i vhodnější řešení, obecně jsem ale zvyklý na menší rámy. Mám kratší nohy a tuším, že L by na můj vkus bylo asi moc dlouhé (horní rámová trubka je o necelé 3 cm delší) a necítil bych se s ním až tak dobře.

Kokpit působil velice přirozeně díky kombinaci 760 mm dlouhých řídítek a 65mm představce (průměr spoje 35 mm).

Kona již řadu let s hrdostí používá vlastní díly ovládacího centra.

Jen sedlovku jsem musel prohodit za vlastní, naštěstí mám stejný typ i průměr, jen s delším zdvihem (150 mm).

Sedí a dopředu hledí!

Až na tuto drobnou peripetii mi Kona Hei Hei Trail padla velice rychle do oka i do ruky. Párkrát mě napadlo, že by se mi asi líbilo, kdyby byl rám o centimetr delší a nižší, možná by i mohl mít o fous položenější vidlici, ale to je čistá spekulace pod vlivem všudypřítomných „progresivních“ geometrií „slack and low“.

Pravdou zůstává, že na aktuální poměry světa trailbiků nemá Kona Hei Hei Trail nikterak radikální, či super moderní rozměry a úhly. Hlava se sklonem 68° není při 140 mm zdvihu ničím extra vyhroceným. Ba naopak je tento úhel spíše dost konzervativní. Ono to ale nemusí vadit, jen je dobré o tom vědět. „Moderní“ je rozhodně zadní stavba s pouhými 425 mm délky, horní trubka (594 mm u vel. M) je zase tak někde uprostřed konfekce.

Chápu přitom, nejen z pohledu posedu, ale i celkových jízdních vlastností, k nimž se ještě dostaneme, že se Kona nejspíš snažila postavit trailbike, který by měl oslovit i bývalé chrty a XC závodníky, jež se najednou zbláznili do výraznějších terénních radovánek. Jezdce, kteří stále vyžadují rychlost a lehkost karbonového rámu, pohotové ovládání a vysokou efektivitu odpružení, pouze v balení s větším terénním apetitem. Vždyť je na tomto kole stále dost patrné, že jeho základ pochází ze sportovní řady Kona Hei Hei.

Zadní stavba je na poměry Kony vlastně až překvapivě kompaktní s decentním horním raménkem.

Horní vzpěry jsou při pohledu z boku poměrně štíhlé, ze shora je ale patrné jejich výrazné rozšíření.

Materiálem se na zadní stavbě rozhodně nešetřilo, jak dokazuje toto „kopyto“ na pozici levé patky.

Načechraná půda

To jsem zase jednou slušně předběhl vlastní myšlenkový a hlavně obsahový proud. Nebo jsem si také šikovně připravil půdu, abych mohl začít sázet a sklízet úrodu týkající se ovládání a dalších jízdních vlastností. I v této oblasti je totiž patrné to, co je naznačeno výše. Kona Hei Hei Trail se nesnaží o žádný radikální přístup, není stavěna pro zdolávání brutálních terénů a strmých skalních stěn, naopak se nejlépe cítí tam, kde má vaše jízda „speed, flow and style!“

Vzhledem k tomu, jak je toto kolo koncipované, jak vypadá a jak se chová v ruce, jsem za jeho řídítky neměl nutkání tahat jej někam do extra náročných podmínek. Střihl jsem si pár svých oblíbených trialových skalek a dal je celkem v klidu, zároveň jsem si ale v takových místech potvrdil, že je skoro zbytečné Konu Hei Hei Trail takto ždímat.

Nejlépe je tomuto biku v místech, kde se to dá naplno střihat z kopce, šněrovat zatáčky a užívat si rychlost a obratnost plně karbonového rámu. Na středně náročných a rychlých trailech jsem se zkrátka cítil jako naprostý pán situace.

Zažil jsem i pár situací, kdy jsem se nechal unést a poslal to naplno do více rozbité sekce ve snaze pokořit vlastní rekord na Stravě. Mimochodem ideální způsob, jak si někde ustlat! V takových chvílích jsem měl opakovaně pocit, že moje kolo pomalu opouští svou komfortní zónu a já bych měl trošku zvolnit.

Je to nejspíš daň oné všestranné a spíše sportovnější než enduro geometrii, stejně tak i celkově tužšího projevu zadní stavby a v neposlední řadě i použitých plášťů Maxxis Tomahawk na obou kolech. Co to plácám! Tomahawk jsem na přelomu roku jezdil i na svém Enduru na předku a věci, co jsem s ním sjel! A s jakou jistotou!!! Ne, ne, gumy bych za to nevinil!

Postupně se rozšiřujícím trendem jsou tlumiče s přímou montáží, tzv. Trunnion Mount.

Až při pohledu zblízka vynikne nakolik masivní je hlavní čep zadní stavby.

V kontrastu k němu jsou čepy na horním vahadle až překvapivě drobounké.

Jako prak před výstřelem

Od ovládání skočme rovnou k projevu odpružení. Zde mě v první řadě zaujalo použití tlumiče Fox Float DPS s úchytem Trunnion Mount (přímá montáž do horního ramene), který nemá zvětšenou pozitivní (LV), ale ani negativní komoru (EVOL)! Na dnešní poměry je to věc skoro nevídaná a bráno mým osobním úhlem pohledu na tlumiče Fox, věc rozhodně vítaná. Mám dlouhodobě pocit, že čím jednodušší je Fox tlumič, tím lépe funguje.

Každopádně zde se do hry hodně promítají sportovní geny předchůdce, tedy Kony Hei Hei Race. Myslím tím použití karbonu jako stavebního materiálu, nasazení poměrně krátkého tlumiče, kompaktní provedení celé zadní stavby, nebo nahrazení čepu u patek pružností horních vzpěr. Sečteme-li vše dohromady, nelze se divit, že zadní stavba nechodí špatně, není ale bůhvíjak aktivní, či přehnaně živá, jak je tomu kupříkladu u řady Process.

Jednoznačnou předností použitého řešení je vysoká efektivita, kdy jsem měl pocit, že ať už šlápnu kdykoliv a jakkoliv, tak kolo odpoví okamžitou reakcí výrazným pohybem vpřed. Nikterak se netajím tím, že se snažím vyhnout používání páček pro omezení rozletu zadní stavby a zde tomu nebylo jinak. Spíše bych chtěl říct, že zde je páčka na tlumiči skoro jen dekoračním prvkem, který téměř postrádá smysl.

Ano, tu a tam nebylo od věci zamknout vidlici i tlumič a vyletět asfaltový kopec v režimu „kompletní tvrďák“ a „dupu to ve stoje!“ Avšak až na pár takovýchto situací bych se bez této páčky zcela obešel. Tak krásně jistá je zadní stavba! Evidentně již díky poloze hlavního čepu, který je posazen kousek nad úrovní jediného převodníku. O příkladně tuhé karbonové konstrukci zadní partie i celého rámu snad ani není třeba se více rozepisovat.

Vnitřní vedení kabeláže je vyřešeno poměrně šikovně díky velkým vstupním portům a plastovým krytkám, které bovdeny jistí na jejich místě.

Poměrně častým řešením je dnes i jeden centrální port na horní straně spodní trubky, odkud kabeláž putuje dále k přehazovačce, sedlovce nebo zadní brzdě.

 

reklama

Tvrďák kapitalistickej!

Vysoká efektivita a málokdy utuchající chuť po rychlosti jsou ale na druhé straně vyváženy trochu slabší akcí zadní stavby v terénu. Plný rozsah 140 mm je sice využíván dostatečně s rozumnou progresivitou na konci, nečekejte ale hýčkání podobné jízdě na vzduchovém polštáři. Tlumič na Koně Hei Hei Trail se rád pohne, ale vlastně jen tehdy, dostane-li k tomu dostatečně silný impulz.

Zkrátka není trailbike jako trailbike. Některé solidně jedou po rovině a do kopce, příjemně žehlí a ve sjezdech jsou extra aktivní a snaživé. Pak jsou ale stroje, které milují ostrý styl jízdy nahoru i dolů a bez něj se mění v nevýrazné skákavé kozy. Snad nejsem zbytečně přísný, ale Kona Hei Hei Trail patří více do druhé skupiny. Do skupiny, kterou zajímají výkony a ne zbytečné rozmazlování.

Dejte jí za uši a ona vám naplno předvede, co umí. Budete-li v jejím sedle ale jen korzovat po promenádě, nečekejte, že vás bude zbytečně rozmazlovat a že se na každém obrubníku zhoupnete jako klasický Cadillac, nebo Citroën 2CV při dobrzďování na semaforu!

Zadní vidlice má výrazně asymetrické provedení, které si vyžádalo použití šikmo skloněného můstku za středem.

KOMPONENTY

O kole jako takovém jsme si snad pověděli dost, nyní se pojďme zaměřit ještě na pár prvků výbavy. Zmínka zatím nepadla o vidlici Fox Rhythm 34 Float, což je de facto levnější OEM (montážní) obdoba Floatu klasické řady 34. S touto vidlicí jsem se nesetkal poprvé, to bylo myslím na Giantu Trance 2 LTD (2017), a již tehdy jsem byl mile překvapen, jak tato základní Foxka hezky chodí.

Hezky chodil i kousek použitý na Koně Hei Hei Trail, i když zde její akci v celkovém dojmu více či méně zkreslil tvrdší projev zadní stavby. Každopádně Rhythm 34 je, dle mého názoru, hodně povedená vidlice, která na poměry Foxu nabízí velice slušnou citlivost, přitom je příkladně akční, snaživá a na konci kroku rozumně progresivní. Nakolik nejsem velkým fanouškem komponentů Fox, tak právě Rhythm 34 bych vzal klidně na milost a neřešil bych její výměnu za RockShox, jakmile by to bylo možné. A to je z mojí strany velká poklona!!!

Vidlice Fox Rhythm 34 nevypadá nikterak lacině, snad až na šedou povrchovou úpravu vnitřních nohou, která se dnes již příliš nenosí…

Výraznější odlišnosti by se našly uvnitř, kde pracuje levnější tlumící systém FIT GRIP. Z mého pohledu ale funguje výtečně!

Vcelku obyčejná je páčka na korunce. Sice s ní lze plynule otáčet, v principu ale nejspíš využijete pouze plně otevřenou a plně uzavřenou polohu.

Slabiny Shimana SLX

Co bych viděl jako poněkud slabší díl je, bohužel již tradičně, řazení Shimano SLX 1×11 (kazeta 11-42 zubů). Nestěžuju si na přesnost či spolehlivost, ty jsou bez větších připomínek, nepříjemný je ale projev samotných páček. Oproti několika dříve testovaným kusům jsem se zde nemusel prát s až příliš houbovitým krokem, co mě ale štvalo, byla délka pohybu na jedno zařazení. Cvaknout jeden pastorek nahoru není problém, chcete-li hodit řetěz nahoru o dva najednou, to už chce povolit sevření řídítek a natáhnout palec. Zařadit najednou o tři převody, to abyste si na to rovnou nechali vypsat dovolenou z řídícího centra!

Optimálním řešením není ani cvakání poloh po jednom stupni, což jde krásně směrem dolů, nahoru ale, vzhledem k delšímu kroku páčky, cvakáte jako blázni a prostě to trvá a trvá. Po čase si na to člověk zvykne a nějak se s tím smíří, nebo také ne! V druhém případě je možné řešení poměrně snadné: koupit si řadící páčku XT. Stačí vám jedna a nestojí moc. I na svém kole jsem si vyměnil páčku SRAM NX za model GX a jsem za to rád. A to mě původní řazení rozhodně neštvalo tak moc jako SLX.

Ostré čelisti SLX

Co bych naopak pochválil jsou brzdy ze stejné sady, tedy Shimano SLX. Ty jsou přesné, jisté a pevné. Líbí se mi velké a snadno dostupné kolečko pro seřízení polohy samotné páky, díky němuž si i já, puntičkář a milovník extra tvrdého kroku, snadno a rychle přijdu na své. Už snad ani neřeším, že se brzdy občas lehce připumpují, nebo povolí. To se stává i v jiných rodinách a hlavně zde to nejsou žádné výrazné výkyvy. Dokonce bych řekl, že mi poslední generace brzd SLX (řada 7000) sedí více než nejnovější XT (řada 8000). Nebo je to jen psychologický dojem?

Bývaly časy, kdy mě vzhled a tvar brzdových pák Shimano dráždil, dnes si užívám jejich jistou funkci a snadné nastavení.

Průměr předního disku 180 mm se zdá být zcela dostatečný s ohledem na výkon samotných brzd. A jak je vidět, centerlock uchycení stále nevymřelo.

Sedlovka, páčka, pláště…

K sedlovce Kind Shock Lev Integra se snad není třeba vyjadřovat, jelikož šlo o kousek z mojí vlastní zahrádky (nasadil jsem vlastní sedlovku se zdvihem 150 mm). Čím déle ji používám, tím více se mi líbí páčka Southpaw, kterou je sice vhodné čas od času rozebrat a důkladně promazat, jinak ale svým tvarem, vzhledem, možnosti nastavení i komfortem ovládání patří mezi to nejlepší, co dnešní trh sedlovek nabízí.

Poslední téma věnujme plášťům Maxxis Tomahawk EXO TR 27,5×2,3“ nasazeným na obou kolech zároveň. Tuto gumu již znám, vozil jsem ji aktivně na svém kole celé jaro a tušil jsem dopředu, co od ní můžu čekat. Líbí se mi, že díky nižšímu kompaktnímu vzorku je tento moderní dezén hezky svižný a neklade zbytečný odpor na přejezdech či ve výjezdech. Jeho záběrové vlastnosti na zadním kole také nejsou špatné a trakční schopnosti vepředu už vůbec ne!

Celkově nižší vzorek sice nemá příliš v lásce hluboké bahno nebo výrazně sypký povrch – tam už mu prostě nestačí špunty, jinak je ale poměrně jistý a hodně spolehlivý. Již tradičně mě překvapuje, jak jistě tato guma vede v náklonu či při jízdě po odkloněném svahu. Boční výstupky mají poměrně specifický tvar a jsou proti středovým hodně výrazné, proto je doslova radostí naklonit kolo do zatáčky, nebo boční hranu pláště zaříznout do šikmého svahu.

Maxxis Tomahawk je zajímavý nový dezén, který se na Konu Hei Hei Trail perfektně hodí. Je rychlý, dostatečně jistý a hlavně krásně řeže v náklonu.

Páčku KindShock Southpaw jsem si brzy oblíbil pro její příjemný tvar, velkou plochu a možnost dokonale nastavit její polohu.

Málem bych zapomněl… Palec nahoru za sympaticky ploché a široké ráfky WTB i29, které představují jistou oporu plášťům.

Kona Hei Hei Trail – závěr

U strojů značky Kona jsem vždy obdivoval jejich výjimečnost a výstřednost, která může některé jezdce spíše odradit, jiné naopak zaujmout a uchvátit. Kona Hei Hei Trail je ale v tomto směru poněkud jiná. Snaží se maximálně zužitkovat svůj sportovní základ převzatý z řady Hei Hei Race, přitom jej ale povýšit na zbraň vhodnou do náročnějšího terénu. Výsledkem je kolo, které je na poměry dané třídy až nečekaně rychlé, svižné a obratné, takže pokud jste jen trochu při chuti a při síle, užijete si s ním obrovskou porci zábavy a hlavně rychlosti.

Člověk se v sedle Kony Hei Hei Trail velice rád zmáčkne, aby vyletěl kopec v plném tempu a užil si radost z prostého fyzického výkonu. Nahoře se pak rychle rozdýchá a už zase točí divokou kadenci, aby nabral rychlost pro následující zábavnou a hravou sekci v terénu. Kona Hei Hei Trail se nesnaží tvářit jako něco, co není. Nenutí vám pocit, že se jedná o zmenšené enduro, naopak přiznává svůj původ na sportovní scéně. Když tento fakt přijmete, zvyknete si na tužší projev odpružení a lehce živější ovládání, pak právě tyto vlastnosti můžete využít ve svůj prospěch. Rychlost, razanci a zábavu za řídítky!

Foto: Štěpán Hájíček

KONA Hei Hei Trail – základní data

Cena: 109 990 Kč
Hmotnost: 13,02 kg (vel. M, bez pedálů)
Kokpit (představec/řídítka): 65/760 mm
Tlaky odpruží (vidlice/tlumič): 80/135 psi (jezdec 80 kg)

Více informací o Koně Hei Hei Trail najdete na domácím webu kona.cz, případně na mezinárodních stránkách konaworld.com

Cenová osa

Kona Hei Hei Trail Supreme – 189 990 Kč
Kona Hei Hei Trail DL – 159 990 Kč
Kona Hei Hei Trail – 109 990 Kč

PLUS

  • Lehký a krásně tuhý rám
  • Vysoká efektivita zadní stavby
  • Svižná akcelerace a okamžité reakce na záběr do pedálů
  • Pohotové ovládání, které okamžitě poslechne vaše příkazy
  • Dostatečná stabilita řízení i pro těžší sekce (extrémy už ale moc nemusí)
  • Příjemný neutrální posed vhodný pro výkonnostní i zábavný styl jízdy
  • Překvapivě jemně fungující vidlice Fox Rhythm 34
  • Rychlé, v terénu přitom dostatečně jisté a spolehlivé pláště Maxxis Tomahawk

MÍNUS

  • Pro někoho možná až příliš umírněné řízení a celkový projev, který postrádá klasickou „osobitost strojů Kona“. To je ale spíš charakter a hlavně záměr, než nedostatek jako takový
  • Zlobilo mě řazení Shimano SLX, zejména díky příliš dlouhému kroku na jednotlivých polohách
  • Osobně jsem potřeboval nasadit o fousek delší sedlovku, abych nebyl za limitem, větší rám bych ale nechtěl

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky