KONA Process 153 (2017) – TEST

KONA Process 153 (2017) - TESTStroje Kona pocházející z pomezí Kanady a USA, s často zajímavými havajskými jmény a stejně tak pestrým designem, jsem měl vždy rád. Líbila se mi jejich osobitost a výjimečnost, jak po stránce vzhledu, tak i jízdního projevu. A jak se zdá, tato výjimečnost se nevytratila ani u nejnovějších modelů Kona!

Je přitom smutnou skutečností, že jsem na Koně neseděl dobře tři roky, jelikož naposled jsem měl tu čest v roce 2013, kdy jsem si na víkend půjčil předchůdce dnes testovaného kousku – Konu Process –, tehdy bez dalšího číselného označení. Letos jsem měl přitom možnost vozit se na aktuálním a pro rok 2017 poupraveném modelu Kona Process 153 (porovnejte si moje první dojmy).

KONA Process 153 (2017)

KONA Process 153 (2017)

Krátký Process / Dlouhý Process

Než se vrhneme na samotný test, rád bych zmínil skutečnost, že se Kona Process 153 s příchodem modelového roku 2017 dost změnila.

Na první pohled vypadá Process 153 z roku 2016 skoro stejně jako model 2017, ale nenechte se zmást. Pomineme-li „detaily“ typu, že vidlici RockShox Pike nahradila novinka RockShox Yari, či že brzdy Shimano Deore vystřídal SRAM Guide, zjistíme, že se zásadní posun odehrál především na postu geometrie. Process 2016 byl v něčem krátký a v něčem dlouhý, Process 2017 to řeší zcela opačně.

Pro porovnání KONA Process 153 (2016) | Foto: Tomáš Jiráček (Los Tomanos)

Pro porovnání KONA Process 153 (2016) | Foto: Tomáš Jiráček (Los Tomanos)

Foto: Tomáš Jiráček (Los Tomanos)

Foto: Tomáš Jiráček (Los Tomanos)

Foto: Tomáš Jiráček (Los Tomanos)

Foto: Tomáš Jiráček (Los Tomanos)

Abych byl konkrétní – vezměme si za příklad velikost rámu M, kterou jsem testoval (porovnání model 2016/2017):

  • Úhel hlavy: 66,5°/65,5°
  • Úhel sedlové trubky: 74°/75°
  • Délka horní trubky (efektivní): 601/614 mm
  • Dosah (reach): 435/450 mm
  • Délka zadní stavby: 425/426 mm
  • Rozvor: 1161/1186 mm

Rozdíly jsou tedy větší než malé, což můžete porovnat i díky tabulkám geometrií Kony Process 153 z roku 2016/2017

Kona Process 153 (2016) - geometrie

Kona Process 153 (2016) – geometrie

Kona Process 153 (2017) - geometrie

Kona Process 153 (2017) – geometrie

Nemám tu zkušenost…

Tyto výrazné rozdíly v geometrii mají možná za důsledek, že se Kona Process 153 (model 2016) kolegovi Tomášovi a jednomu jeho kamarádovi vůbec nelíbila, vůbec se na ní necítili. Naopak já jsem se po prvním nesmělém oťukávání do Processu 153 (2017) prakticky zamiloval! Tohle kolo mi prostě sedlo, zaujalo mě, získalo si mě na svoji stranu a připomnělo mi, kvůli čemu jsem měl stroje Kona vždy tolik rád!

*Nebojte, Kona Process 153 není na další tři roky posledním kouskem této značky, který testujeme. Vzhledem k pozitivně se rozvíjejícím vztahům s českým zastoupením se Kony budou na webu BikeAndRide.cz objevovat mnohem častěji!

Kona Process 153 má sice svá nemalá specifika, úskalí a nejednu odvrácenou tvář. V konečném důsledku jsem byl ale schopen všechny její výstřelky tolerovat, přehlížet, či je nějakým trikem obelstít a stále myslet jen na pozitiva a sociální jistoty našeho vzájemného spojení. Nebo spíš na taškařice, lumpárny a hovadiny, které spolu můžeme provádět.

A mimochodem, Konu Process 153 jsem si vzal i na Enduro do Rychleb (videozáznam z mojí helmy) a objel na ní celý závod bez ztráty květinky. Byl to sice hodně specifický zážitek, jelikož jsem se fyzicky necítil ani trochu dobře, s Konou se ale daly i těžké a záludné pasáže zvládnout jako by člověk jel po čerstvě položeném koberci zbrusu nové cyklostezky!

reklama

KONA Process 153 zdobí takovéto vtipné nápisy, jako že "This bridge is carbon"

KONU Process 153 zdobí takovéto vtipné nápisy, jako že „This bridge is carbon“ (můstek je karbonový)

"This dropouts are hollow"

„These dropouts are hollow“ (patky jsou duté)

KONA Process 153 (2017) - TEST

Nebo „This bike is for competition only!“ (toto kolo je jen na závody)

Základ hlubokého vztahu…

Není vůbec jednoduché najít téma, se kterým by bylo vhodné tento test zahájit. Je toho tolik, co vám chci o Koně Process 153 říct! Proto zůstaňme u klasického scénáře a pojďme se nejprve podívat na posed. Ostatně již toto je oblast poukazující na specifika strojů Kona a řady Process obzvláště.

Přestože se rám meziročně natáhl (dosah [reach] vzrostl o 15 mm, horní trubka se prodloužila o 13 mm) a přestože jsem slyšel i jiné názory, měl jsem pocit, že je poloha jezdce za řídítky relativně krátká s tím, že ruce jsou pocitově spíš níž, než bych očekával. Paradoxně se ale za jízdy těžko zbavíte dojmu, že je sedlo „zapuštěno“ do rámu a vy proto sedíte přímo na zadním kole.

Jde o pocit, že se vaše tělo nachází hodně vzadu, vaše pozadí je poměrně nízko a vy šlapete jakoby před sebe. Pocit, že když jen trochu víc zaberete do pedálů, začne se Kona stavět na zadní!

KONA Process 153 (2017) - TEST

Před rokem či dvěma to byl velký trend, dnes se zdá střed typu PressFit překonanou záležitostí, jelikož se mnozí vrací k poctivým šroubovaným středům

Na divoký Koně

Při jízdě po rovině takovýto setup ničemu nevadí a je jen otázkou zvyku. Naopak se díky tomu člověk cítí dost uvolněně a komfortně. Ve výjezdech to ale může být trochu boj, jelikož se přední kolo skutečně rádo zvedá a různě tancuje sem a tam. Jak jsem zjistil postupem času, ideální, ne-li nezbytné, je využít páčku lockoutu na tlumiči, který je díky své poloze krásně po ruce. Tedy přiškrtit kompresní okruh a pak už jen dupat do pedálů.

Než jsem přijmul a pochopil skutečnost, že díky páčce na tlumiči je člověk ve výjezdech vystaven výrazně menšímu utrpení, stihl jsem, pln nadšení a zápalu, vyjet s otevřeným pérováním obávanou Maturitu v lokalitě Točná u Prahy. Dobře známý strmý a technický výjezd. Stačilo se více sklonit nad řídítka a prostě jen dupat! Kratší výjezdy lze takto zdolat celkem v klidu, pro delší stoupání ale rozhodně doporučuji zamknout zadní odpružení a myslet na to, že je třeba jej nahoře zase otevřít. *Na to, že podobný přístup jindy zatracuji!

Se zamčeným tlumičem je stoupání k vrcholu, či třeba jen rychlejší přejezd po silnici, mnohem komfortnější a efektivnější. Přiškrcená komprese drží tlumič výše ve zdvihu, geometrie se trochu narovná a vy se netopíte v hlubinách mezi předním a zadním kolem. Navíc čím častěji používáte lockout, o to méně se vám stává, že jej na kopci zapomenete odemknout. *A stejně se mi to povedlo v Rychlebech na RZ2!

KONA Process 153 (2017) - TEST

Jako zadní osu použila Kona klasický Maxle od RockShoxu. Proč ne, funguje spolehlivě, jen bacha, ať si příliš neomačkáte kolárek!

KONA Process 153 (2017) - TEST

Dalším tradičním prvkem je úchyt brzdy typu IS (International Standard) s velkým adaptérem na Post Mount. Jinak to asi vyřešit nešlo.

KONA Process 153 (2017) - TEST

Moderní se naopak zdá být minimalistický hák držící přehazovačku. Úctyhodné jsou pak velké duté čepy!

Dlouhé kopce na jedničku!

Rovněž bych chtěl podotknout, že se zamčeným tlumičem není zadní stavba Kony Process 153 nikterak kamenně tvrdá. Stále má možnost se lehce hýbat, proto ani rozbité výjezdy se zamčenou zadní stavbou nebudí dojem, jako byste jeli na hardtailu! Ovládání páčkou na tlumiči je, jak už jsem jednou zmiňoval, vcelku pohodlné, přesto mě nejednou napadlo, že by neškodilo použít dálkové ovládání, jak je tomu třeba u strojů Rocky Mountain (např. u posledně testovaného Rocky Mountain Altitude Rally Edition).

Poslední věc, co mě k tématu výjezdů a stoupání napadá, se týká delších výjezdů. Nebudu vám radši vyprávět, jak jsem za dva dny jel čtyřikrát trail Dr. Weissnera na Rychlebech, ještě s virózou a žaludeční neurózou! To si asi představíte sami, jaký to je požitek… Naopak když si vzpomenu na svůj výlet na Brdy, v rámci tréninku, testu a focení, vybaví se mi paradoxně pozitivní dojmy i z cest do kopce.

Na Brdech jsem si našel několik nepříliš vražedných cest, jak se dostat z údolí Berounky zpět na hřeben, které už začínám mít notoricky najeté. Když jsem přitom absolvoval první dva výjezdy, jela Kona obstojně. Když jsem si dal třetí závěrečný, vedoucí nahoru k parkovišti, žasl jsem, jak Process 153 krásně valí.

Jasně, trochu jsem se před cestou občerstvil zmrzlinou a Kofolou a také jsem spěchal domů za rodinou. Mile mě ale překvapilo, jak jistě a ochotně frčí tento tank, když máte trochu kondice a když mu i sobě pořádně naložíte! Proto říkám, že když se k věci správě přistoupí, není Kona Process 153 rozhodně žádný šnek, či nezvladatelné rozhoupané závaží!

KONA Process 153 (2017) - TEST

Při správném úhlu pohledu vyniknou masivní trubky horních vzpěr, které jen dokreslují poctivou konstrukci celé zadní stavby!

Dole??kop… Co jsem to chtěl říct?

…asi, že když jsem Konu vracel, předával jsem ji hned kolegům z Dolekop.com? Nevím jistě?! Ale nejspíš tolik, že to pravé bikové eldorádo nastává, když se konečně vykašlete na střádání výškových metrů, když se vyškrábete po dlouhém snažení nahoru na kopec, nasadíte si chrániče, utáhnete helmu a rukavice a pošlete to dolů!

Nebo mám začít ještě na tréninkovém lehce skloněném trailu, než to pošleme společně kolmo z kopce? Zkusme to! Pokud tedy máte stoupání za sebou a k vytouženému technickému sjezdu vede ještě kratší rychlejší úsek po vrstevnici nebo s lehkým sklonem, nemá asi cenu přehnaně spěchat. Pokud nejedete závod!

Kona Process 153 je, už jen díky úhlu hlavy 65,5°, slušný chopper, kterému se úplně nechce kličkovat mezi štíhlými stromky čerstvě bujícího náletu. Nebo jinak – kličkovat se jí chce, ale nesmí to být ve stylu „ratata“ sem, „ratata“ tam (že prý toto slůvko požívám dost často?). Spíš to chce trochu rozvahy, volit raději delší oblouky, s kolem si hrát, váhu přenášet plynule ze strany na stranu a to pohybem celého těla… Jako při závodech Moto GP.

Toto kolo zkrátka není žádný rozverný a uskákaný trailbike, ale poctivé enduro, jen možná s o trochu nižšími zdvihy, než byste v roce 2017 čekali. Ale co? Jestli Processu chybí něco na délce kroku zadní stavby, je schopen to hravě dohnat svou urputností, svou vysoce aktivní funkcí a hodně #endurospecific geometrií.

Z mých poznámek a zápisků: Když je člověk při chuti, je řízení i na rovině vlastně dost zábavné a já osobně mám tento „Kona styl” rád. S úsměvem na tváři vzpomínám na doby, kdy se v hromadných testech ve Velu objevilo i pár pevných Kon a vždy šlo o super zábavná kola, která se už jen řízením totálně vymykala z tehdy zkoušené sestavy.

Je to o zvyku, o návycích a požadavcích každého jezdce. Mě to ale baví! Navíc, díky krátké zadní partii se dá s Konou Process 153 krásně jezdit „přes zadní kolo“ a do zatáčky, kam by se člověk normálně nevešel, přední kolo prostě odhodit!

KONA Process 153 (2017) - TEST

Nepřehlédnutelným poznávacím znakem Kony Process 153 je nízká zadní stavba a výrazná vidlice přenášející pohyb horního ramene na tlumič.

KONA Process 153 (2017) - TEST

Zajímavým detailem je i napojení oné vidlice na tlumič, rovněž prostřednictvím mohutného dutého šroubu…

KONA Process 153 (2017) - TEST

Nebo třeba zdvojený, oboustranný úchyt čepů na horním rameni

Posouvám své hranice… Už zase!

Letos už zase, nevím vůbec po kolikáté, sedlám kolo, s nímž mám chuť posouvat hranice svého jezdeckého umu! Nebo prostě jezdit věci, co jsem zatím nejezdil! A tak se i skutečně děje! S Konou Process 153 jsem totiž sjel dalších několik míst, na která jsem se chodil roky jen dívat a s respektem se plížil okolo, či se vedle šoupal po zadku dolů! Ideální je pro mě v takových situacích, když jsem na daném místě sám, mám čas, klid a žádné svědky! Snad se mi to jednou nevymstí.

Tentokrát jsem tímto stylem zdolal pár mnou dlouho obávaných skalek a jiných sekcí. Navíc místa, která již sice nějaký čas jezdím, jsem projel s jistotou a nadhledem, jak se mi to dlouho, v mnoha případech skoro nikdy, nestalo. Po takových zážitcích se není co divit tomu, že když přijedete do Rychleb, v neděli po závodě vyrazíte s partou na klasické traily (žádný ilegál), tak najednou zjistíte, jak je třeba klasická Velryba až zoufale jednoduchá!

Jestli se mi Process 153 dostane ještě někdy do ruky, budu jej muset vytáhnout alespoň na Trutnov Trails a potrápit jej na těžké lajně Whistleru, kterou jsem sice již z 90 % dal celou, měl jsem z ní ale stále respekt. Tolik obecného nastínění k tomu, co Kona Process 153 umí a jaké zážitky dokáže zprostředkovat svému majiteli.

Detailnější analýza

Někdo by možná řekl, že je řízení Kony Process 153 snad až zbytečně pomalé („Malý Kuba“ nemá příliš v lásce kola s takto výrazně položenou vidlicí). Mně ale řízení dokonale vyhovuje, sedí mi a baví mě. Nízký úhel hlavy (nikdy nevím, jestli to je předkopnutá nebo podkopnutá vidlice…) se do projevu řízení promítá měrou vrchovatou.

Na jedné straně se najdou situace, kdy potřebujete na rovině manévrovat v minimální rychlosti a přední kolo vám padá tu na jednu, tu na druhou stranu – řízení se zamyká. Zároveň ale zažijete momenty, kdy jedete téměř kolmo dolů a najednou cítíte tu jistotu, stabilitu a poslušnost vašeho stroje!

Vím moc dobře, že nejlepší a nejrychlejší jezdci světa jezdí spíše „přes přední kolo“, mají radši strmější úhel hlavy a těžiště posunuté více dopředu (vhodný model je Giant Riegn, nebo Yeti SB6c). Takových jezdců je ale, dle Davida Turnera, jen asi 5 %! Zbylých 95 % „pitomců“, jako jsem i já, jezdí z kopce se zadkem nalepeným na zadním kole. Je-li to i váš případ, budete Konu milovat jako já, patříte-li do „Ligy výjimečných,“ radši o ní ani nepřemýšlejte.

KONA Process 153 (2017) - TEST

Masiv zadní stavby je lehce okopaný od mojí paty, ale nemám pocit, že bych o tom věděl…

Kona Process 153 totiž v ruce, se sedlovkou KindShok zasunutou o luxusních 150 mm do rámu, působí překvapivě malým a krátkým dojmem, ať si čísla a tabulky říkají, co chtějí. Možná je to dáno delším krokem teleskopu či hodně specifickým nizoučkým rámem. Nevím? Ale tento pocit mě neopustil po celou dobu testu. Či spíše jsem si tento pocit vychutnával po celou dobu testu!!!

Kona je prostě svá, pocitově krátká, s těžištěm posunutým hodně dozadu, s výrazně položenou vidlicí, s ochotou sjet stěnu strmou jako Moherské útesy (Cliffs of Mohair – Wikipedie) a s velkou touhou po rychlosti. Jen pozor, aby vám řada klasických technických trailů, jako jsou ty na Rychlebských stezkách, s tímto kolem nezačala připadat až zoufale jednoduchá!

KONA Process 153 (2017) - TEST

Vnitřní vedení je jen částečné a v rámu mizí jen vybrané prvky kabeláže…

KONA Process 153 (2017) - TEST

Chytře je třeba řešený vstup pro ovládání teleskopické sedlovky, který je krásně přístupný, navíc bez ostrých hran a krytý gumovou prachovkou.

ODPRUŽENÍ

Téma odpružení u Kony Process 153 můžeme rozdělit na několik částí. Jednak jsem byl dost zvědavý na chod vidlice RockShox Yari, jednak bylo zajímavé studovat projev zadní stavby, který je rovněž specifický, tak jako celé kolo. Začněme tedy u vidlice, i když bych jí jindy vyhradil samostatný blok v části KOMPONENTY.

Yari je poměrně čerstvá novinka z rodiny RockShox, která by měla být levnější alternativou klasickým modelům jako je Pike a nové generaci RockShoxu Lyrik (hodnocení v testu Turner RFX). Zdvihově si troufne na mnohé, jelikož dokáže nabídnout délku kroku od 120 do 180 mm! A to jak pro kola průměru 27,5“, tak i 27,5+ či 29“! Na Koně Process přitom Yari supluje loni nasazený Pike, přičemž zdvihově zůstává na rozumných 160 mm (zadní stavba 153 mm).

Její vnější konstrukce vychází z inovovaného modelu Lyrik, vnitřní řešení má naopak původ ve starších kouscích z rodiny RockShox. Proto zde neúřaduje věhlasný Charger Damper, ale klasický Motion Control. Pružinu zastupuje standardní SoloAir. Vadí to někomu? Mně ne!

KONA Process 153 (2017) - TEST

RockShox Yari se zdvihem 160 mm

RockShox Yari – v praxi

Jarina, Jarýsek, nebo Jaryn, jak jsme si tuto vidlici stačili překřtít, se na Koně Process 153 ukázala ve velice dobrém světle. Uznávám, že úplné začátky se zcela novým kolem byly lehce rozpačité, jak se ale vidlice více a více zajížděla, byl jsem s ní více a více spokojen. Pro začátek je vcelku příjemné použít lehce nižší tlak, než kolik doporučuje tabulka. Užijete si pak neskutečně jemný začátek, jaký nenajdete snad ani u modelu Pike!

Brzy ale člověk přijde na to, že se s menším tlakem Yari docela často boří a propadá do zdvihu, a proto začnete postupně přidávat. Když jsem Yariho dofukoval poprvé v terénu malou kapesní pumpou, říkal jsem si, jestli jsem to nepřehnal. Doma jsem následně zjistil, že jsem se skoro přesně trefil do hodnoty z tabulky na levé noze a musím uznat, že tato čísla dokonale sedí.

Tedy v případě RockShoxu vždy foukám spíš na horní ze dvou doporučených tlaků u dané hmotnosti jezdce, už jen proto, že si často naložím batoh foťákem a dalším závažím. U RockShoxu, myšleno modely se zdvihem 140 mm a výš, jsem se při tomto postupu zatím nikdy nespálil. A to platí bezezbytku i pro Yari.

KONA Process 153 (2017) - TEST

S odpovídajícím nastavením byla Yari hezky citlivá, ve středním rozsahu aktivní a na konci slušně progresivní. Na doraz jsem ji vlastně ani pořádně nedostal!

S modelovým tlakem

S doporučenou hodnotou ve vzduchové komoře je Yari stále poměrně vnímavou vidlicí, která i přes svou levnější konstrukci netuhne jako starší Foxky. Velice slušná je její práce ve středním rozsahu, kdy krásně zobe a, znovu opakuji, s odpovídajícím tlakem je pěkně čitelný a dostatečně progresivní i její konec. Vlastně jsem ji ani pořádně nedostal na úplné dno, ale ani mi to nevadilo. Každopádně bych mohl na příště maličko tlaku upustit.

Byl jsem tedy ve výsledku dost pozitivně překvapen, jak jistě, rychle a spolehlivě Yari chodí. Tedy hlavně po delším zajetí, jelikož nová byla místy trochu surová, občas nestíhala větší nárazy a občas jsem měl pocit, že je odskok trochu náladový a funguje podle počasí a zahřátí vidlice. Toto vše se ale s rostoucím počtem kilometrů citelně zlepšovalo.

Stalo se mi sice asi dvakrát nebo třikrát, že Yari jakoby zaspala při nárazu na jednu větší překážku, až to cinklo ve vidli nebo o ráfek. Toto byly ale jen ojedinělé případy. Jinak za mě spokojenost jak s citlivostí, tak i s aktivitou. Kdo by byl radši za tužší střed, tomu možná pomůže použití vložek Bottomless Token.

KONA Process 153 (2017) - TEST

Maxxis Minion DFF 2,5″ na 29 mm širokém ráfku se do RockShox Yari vešel s dostatečnou rezervou

Moto-hodiny z kopce

A konečně se dostáváme k zadní stavbě jako takové a k tlumiči, s nimiž jsem se také musel chvíli seznamovat, abych pochopil, jak právě tady funguje vše dohromady. Zcela konkrétně se mi při úplně první rychlé seznamovací jízdě stalo, že jsem poměrně často navštěvoval doraz, což vedlo až k tomu, že jsem na konci prvního rychlého sjezdu procvakl duši v zadním kole!

Tato zkušenost mě poučila, proto jsem nafoukal trochu vyšší tlak do tlumiče, snížil sag z cca 35 % na 25 – 30 % a rázem bylo vyřešeno. Jsou systémy, které jsou „blbo-vzdorné“ a fungují plus mínus stejně se sagem 20 – 40 %. Třeba Giant Maestro. Do této skupiny ale Kona zjevně nepatří a vyžaduje, aby člověk udržel hodnotu sagu do úrovně 30 %. Případně, aby si začal hrát s vložkami vkládanými do vzduchové komory svého tlumiče či jinak „honil“ progresivitu.

Každopádně když jsem tuto záležitost zdárně vyřešil, dobral jsem se téměř bikové nirvány. Opomenu fakt, že otevřený tlumič dosti výrazně reaguje na pohyby jezdce při šlapání nebo manévrování s kolem a budu se soustředit jen na to, jak to žehlí! Jedním slovem „božsky“!

KONA Process 153 (2017) - TEST

Duté čepy jsou skutečně duté! No jo, čím se to ale utahuje?

KONA Process 153 (2017) - TEST

Vše důležité o vaší Koně najdete vzadu sedlovce na informačním štítku

KONA Process 153 (2017) - TEST

A nezapomeňte si své kolo registrovat…

Není jeden z tisíce…

Nechci to přehánět, Kona Process 153 není jedním z tisíce kol, které by chodilo hezky jemně a aktivně, ale rozhodně patří mezi stroje aktivnější, citlivější a v tomto směru živější. Tím chci dát vlastně najevo i fakt, že její projev nemusí sedět každému, jelikož mnozí jezdci vyžadují tužší platformu pod nohama, bezprostřední reakce kola atd. Toho se u Kony úplně nedočkáte, jelikož je prostě taková divoká a rozhoupaná.

O to větší měrou ale bude některým jezdcům vyhovovat, zejména díky tomu, jaké „flow“ bude mít vaše jízda i na značně rozbitém povrchu. Ostatně Velký Kuba mi říkal, že SuperFlow v Rychlebech bylo letos koncem sezóny dost rozbité, mně to ale ani moc nepřišlo, já jsem tento vyhlášený trail proletěl s Konou jako nic a ani to moc nedrncalo!

K tomuto tématu bych snad doplnil už jen tolik, že měkkost zadní stavby se vztahuje primárně na její chod nahoru a dolů. Neměl jsem totiž pocit, že by se kroutila do stran, ba co víc, dokonce jsem slyšel názory o její výjimečné tuhosti. Za sebe jsem schopen posoudit spíše funkci samotného odpružení, která je parádní, než oddělit od kroku zadní stavby její konstrukční tuhost.

Pocit „měkkosti“ jsem sice párkrát zažil, když jsem Konu rozjel poprvé a pak znovu, když jsem si jí půjčoval podruhé na Rychleby. Bylo to ale dáno tím, že jsem si potřeboval zvyknout na její výraznou aktivitu!

Z mých poznámek a zápisků: Koně Process 153 by rozhodně slušel tlumič s expanzkou, jako je na vyšším modelu Process 153 DL, případně jak to řeší jeden čtenář, který má objednaný DVO Topaz. Slíbil mi, že až tlumič dorazí, tak se s námi podělí o své dojmy!
KONA Process 153 (2017) - TEST

Tlumič RockShox Monarch RT je lepší foukat na 25 – 30 % sagu, jinak je místy až nepříjemně lineární.

KOMPONENTY

O vidlici RockShox Yari jsme si řekli již mnohé. Jiný zajímavý kousek z rodiny SRAM představují brzdy Guide, na které má řada lidí dosti rozdílný názor. Mně osobně se jednou líbí, jindy méně. Ke svému překvapení jsem zjistil, že se mi lépe jezdí se základní variantou SRAM Guide R, než s vyšším modelem Guide RSC (na našem RB Bandit 675).

Je to možná dáno tím, že Guide R je jednodušší, nemá kolečko pro nastavení délky kroku, proto je jeho krok stabilnější a není tak náladový jako RSC. Krok páky je přitom stejně lehký, modulace příkladně plynulá a maximální stisk více než dostatečný. Sedí mi i tvar páky a tak celkově. Vždy si na ně musím chvíli zvykat, ale mám je poslední dobou radši než levnější řady Shimano. Když už Shimano, tak XT nebo SLX, případně Saint či Zee!

KONA Process 153 (2017) - TEST

Novinkou u brzd SRAM Guide (2017) je pozměněné kolečko nastavení vzdálenosti páky od řídítek, které funguje o poznání lépe než původní titěrná varianta (viz SRAM Guide RSC – test)

Řazení SRAM GX

Vcelku zajímavé je i jedenáctkové „dostupné“ řazení SRAM GX. Páčky sice působí proti vyšším řadám na první pohled trochu laciněji, jejich funkce se ale vůči starším a dražším sourozencům nijak zásadně neliší. Na Koně byl chod tohoto řazení krásně lehký, přesný a reakce bezprostřední. Když jsem Konu měnil za jiné kolo, kde bylo po sezóně lehce unavené řazení Shimano XT (M8000) s lehce zanesenými bovdeny, vzpomínal jsem, jaký to byl se SRAMem GX koncert!

Neberte si to osobně, poslední generace řazení Shimano XT mi obecně dost sedí, v přímém srovnání měl ale SRAM navrch. Navíc na novém a poctivě namazaném kole! Nejmenší problém jsem přitom neměl ani s padáním řetězu, který na originálním převodníku SRAM X-Sync držel jako přibitý i bez vodítek a napínáků. Naprosto v pohodě pro mě byl i jeho rozměr 30 zubů. Na rovině mi nejtěžší převod bohatě stačil, do kopce bych někdy nasadil i Eagle, ale s tím by už ze mě byl moc velký lenoch!

KONA Process 153 (2017) - TEST

30 zubů se pro toto kolo a pro můj styl jízdy zdá být optimální! Jen škoda, že kliky z řady SRAM GX neumožňují použít Direct Mount převodníky!

KindShock / WTB / Maxxis

Poslední tři rychlé zastávky. Sedlovka KS Lev Integra je sama o sobě skvělá, o to víc, když je použita se zdvihem 150 mm! Hodně jsem si také oblíbil novou páčku „Southpaw“, která se montuje místo levého řazení. Na Koně byla krásná stříbrná, v kvalitním kovovém provedení, s téměř nekonečnými možnostmi nastavení optimální polohy. Palec nahoru! Tedy vlastně hezky přirozeně dolů! Jakože pod řídítka!

Sedla WTB Volt obecně nemám rád, prostě mi nesedí! Také, že jsem při první vyjížďce na jejich účet nadával jak špaček a přemýšlel, že sedlo vyměním minimálně pro cestu do Rychleb. Nakonec jsem si ale zvykl, WTB nechal na jeho místě a už si ani moc nestěžoval…

KONA Process 153 (2017) - TEST

WTB Volt Sport v designu Kona

kindshock_southpaw

Moderní a luxusně vyhlížející, navíc i perfektně funkční páčka Kindshock Southpaw

A konečně pláště Maxxis Minion DHF EXO TR DUAL v rozměru 27.5×2.5“ vepředu a 27,5×2,3“ vzadu. Tyto pryže jsou hodně robustní a agresivní, mají rády spíše měkký a sypký povrch, aby se mohly zakousnout. Ale nevadí jim ani kameny, jak pevné hladké, tak ani ostré a uvolněné. Parádní práci odvedly i na Rychlebském Enduru, kde se velká část závodu jela na čerstvé hrabance, kterou jsem si i díky Minionům maximálně užíval.

A palec ve velkém stylu nahoru také za použité ráfky WTB STP i29 TCS, které jsou i pro takto objemné pláště výtečnou oporou!

KONA Process 153 (2017) - TEST

Zadní Maxxis Minion DHF v rozměru 27,5×2,3″

KONA Process 153 (2017) - TEST

„Na hrubý terén hrubé pláště!“

KONA Process 153 (2017) - TEST

Jedna z mých oblíbených sekcí na brdském hřebeni

Kona Process 153 – závěr

Když jsem Konu Process 153 zkoušel úplně poprvé, byl jsem z ní lehce rozpačitý, přesto jsem jí věřil a věřil i sobě, že v její společnosti pokořím hned na poprvé jeden z obávaných strmých, sypkých a místy dost technických sjezdů. Tak se i stalo, jen s malými výjimkami, kdy jsem zastavil, abych zklidnil tep srdce a načetl další podobu trailu měnícího se s každým výraznějším deštěm!

První delší výjezd do kopce byl pak trochu očistcem, až jsem ale najednou našel způsob, jak s tímto kolem efektivně stoupat (rozhodně to není jen o zamčení tlumiče) a rázem mu začal přicházet více a více na chuť. Až jsem se do něj prakticky zamiloval! Moderní trailbiky a endura jsou mnohdy konstruovány a laděny sterilně, vypočítavě, aby na nich mohl jezdit každý. Kona Process 153 taková není!

Kona je šílená, střelená, praštěná, svérázná a zatraceně osobitá. Neříkejte mi, že je to moderní enduro s dlouhým předkem, krátkým zadkem a položenou hlavou, jako každé druhé! Na papíře možná, pod rukama ani náhodou! Kona byla vždy svá, nesnažila se zalíbit každému a naopak si šla vždy pevně za svým. Jsou to už tři roky, co jsem naposledy testoval Konu a jsem neskutečně rád, že se za tu dobu v srdci této značky nic zásadního nezměnilo! Jen tak dál, žádné sbohem, ale „Na shledanou a díky za ryby!

Kompletní FOTOGALERIE | Geometrie KONA Process 153

ZÁKLADNÍ DATA PLUS MÍNUS
Hmostnot: 14,3 Kg (vel. M, bez pedálů)
Cena: 87 999 Kč
Více info na webu: www.kona.cz / www.konaworld.comCenová osa
Kona Process 153 – 87 999 Kč
Kona Process 153 DL – 124 999 Kč
Svérázný projev, díky němuž si toto kolo jen tak s něčím nespletete
Hodně položená hlava, krátká zadní stavba, široká řídítka (780 mm), teleskopická sedlovka se zdvihem 150 mm, široké ráfky WTB a objemné hrubé pláště Maxxis se podílí na obrovské jistotě v náročném terénu a ve strmých sjezdech
Vše podstatné a zásadní jsem shrnul v bodu výše!
Příjemné byly brzdy SRAM Guide R
Svým projevem mě potěšila vidlice RockShox Yari – potřebuje se zajet, pak chodí krásně!
Nejen řízení, ale i projev odpružení je dost specifický – miluje rychlost, techniku a náročný terén
Když se zamkne tlumič, tak Kona Process 153 i přes svých 14,3 kg a hrubé pláště překvapivě ochotně stoupá
Není to úplně výtka, spíš konstatování skutečnosti – bez zamčeného tlumiče se nemá cenu příliš snažit zdolávat prudší svahy, či delší výjezdy
Ovládání je hodně specifické, vidlice hodně položená a řízení se někdy zamyká – přední kolo padá na stranu. Je to ale jen daň za jistotu v těžkém terénu, která, pravda, nemusí být tolerována všemi jezdci.
Tomuto kolu by slušel tlumič s expanzní nádobkou, ten ale najdete u vyššího modelu Process 153 DL
Nic jiného mě nenapadá, každopádně rada na závěr: „Toto kolo si v případě zájmu raději osobně vyzkoušejte, jelikož jeho svérázná povaha vážně nesedne každému!“

KONA Process 153 (2017)
Rám Kona 6061 Aluminum Butted 153 mm Travel
Vidlice RockShox Yari, Solo Air (160 mm)
Tlumič RockShox Monarch RT
Zdvihy P/Z 160/153 mm
Řazení SRAM GX(1×11)
Přehazovačka/Přesmykač SRAM GX/není
Kliky SRAM GX (30 zubů)
Pláště Maxxis Minion DHF EXO TR DUAL (27.5×2.5″ / 27.5×2.3″ – P/Z)
Náboje | Ráfky Novatec/SRAM (100×15/142×12 mm) | WTB STP i29 TCS
Řídítka Kona XC/BC 35 (780 mm)
Představec Kona XC/BC 35 (50 mm)
Brzdy SRAM Guide R (disky 180 mm)
Hmotnost 14,3 kg (vel. M/16,1″ bez pedálů)
Délka posedu (orientační – špička sedla/osa řídítek) 50,5 cm
Cena 87 999 Kč (model 2017) – www.konaworld.com

Foto: Štěpán Hájíček
KONA Process 153 (2017) - TEST

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky
  • Petr

    Malá poznámka: píšeš o souvislosti se „strmějším předkem“ a ježdění s váhou na předním kole… Kona má hlavový úhel 65,5° – to je překvapivě stejné číslo, jako má Yeti SB6c a Reign má dokonce 65°. Naopak bych řekl, že ta položená vidle to ježdění s váhou na předním kole podporuje, protože si člověk nemusí dávat tak pozor na to, aby před přední kolo nevystoupil. Ergo, bude to asi o celkovém posazení kola a ne o hlavovém úhlu…

    • Pravda, s tím úhlem hlavy to až tolik nesouvisí, zejména, když to srovnáš s tabulkovými údaji u Reignu a Yeti SB6c. Asi jsem se nevyjádřil úplně správě, tedy máš pravdu i v tom, že je to hlavně o „celkovém posazení kola,“ kdy třeba u Kony má člověk pocit, že sedí i stojí hodně na zadním kole, i přes sedlový úhel 75°. U Reignu jsem měl pocit, že je od zadního kola k předními dost daleko, u Yeti SBžc, které na mě bylo moc velké, jsem na řídítka se zadkem za sedlem skoro nedosáhl…

  • Jan Marek

    Pro doplnění k té fotce : „Čím se to utahuje“:) Ty čepy mají na utahovací bit standard double-hex. Podle supportu Konaworld.com se to může utahovat normálně klasickým imbusem. Tyhle speciální bi-hex bity na netu skoro nejsou k dostání, jediné co jsem našel je tohle… https://www.amazon.com/CTA-Tools-9295-Wrenches-Double/dp/B006Z58VXC . Ty se ale hned za ozubením bitu rozšiřují, musel jsem si je nechat zúžit, aby se daly použít. S dostupností nářadí to soudruzi z Bellinghamu nedomysleli 🙂

    • al

      Zkusil bych poptat specialky na rozebirani motoru aut. Tyhle tisicihrany (myslim 12ti hran) sjou na hlavach motoru. Firmy co dodavaji naradi na servisi to budou mit. Nebudu nam delat reklamu ale skladem mame, jak na pulkovou racnu tak 1/4.

    • Narvat tam klasický imbus bych se skoro bál, jelikož je ten tisícihran dost jemný. Ale evidentně, jak píše Jan Marek níže, lze tyto bity celkem snadno sehnat i u nás, jen stačí vědět kde 😉

      • Jan Marek

        Možná by to šlo sehnat ve speciálkách na motory, jak píše al, (je to skutečně na šrouby v motorech Toyoty), ale člověk by si to neměl splést s tím tisícihranem (spline), kterej je u nás běžně k dostání. I když ten má taky 12 hrotů, nemá to stejný vrcholový úhly, tohle je double-hex. To bych na to radši používal imbus. (Ono když se to dotahuje rozumně, na spodní hranici momentu, tak to není zas tak velkej záběr…)

      • KUbajsz Fišer

        Normální osmička a desítka imbus a pohoda 🙂

        • Konečně to rozlouskl někdo „od fochu“ 😀 Díky!

    • Kuba

      Klasický inbus na Koně je metrický nebo palcový?

      • Jan Marek

        Metrický.

        • Uff, palcové imbusy jsem naposled potkal na brzdách Hayes HFX 9 a znáte to. Všechny jsem metrickým nářadím ožvejkal a postupně vyměnil jeden po druhém! Obecně platí, s rozumem a citem jde vše. Dobrá rada z MBA, na ožvýkaný imbus použít o fous větší Torx mě už párkrát zachránila kůži. Jinak u té Kony bych byl opatrný, nechtěl bych mít na vlastním kole ožvejkané ty čepy zevnitř, když je to celé takové pěkné 😉