Rocky Mountain Altitude Rally Edition – TEST

Ve světě automobilů je celkem běžné, že se vedle klasických modelů čas od času objeví i speciální, obvykle limitované edice, které se od běžné produkce liší tu více, tu méně. Rocky Mountain Altitude – s kódovým označením 790 MSL a s přídomkem Rally Edition – je podobným případem, jen se nejedná o omezenou sérii, ale o specifický model v dané produktové řadě.

Před několika málo lety to byl ve světě horských kol slušný fenomén, myšleno extra navržené varianty odvozené od základních modelů, obvykle určené pro drsnější terén a hrubší zacházení. Tyto „mutace“ byly nejčastěji označovány písmeny X, EX, zkratkami Evo apod. Rocky Mountain se k tomuto trendu před časem také přidal, avšak s tím rozdílem, že pro své vyšperkované modely volil poněkud originálnější označení. Abych byl přesnější, u Rockyho vlastně existují jen dvě takovéto skupiny – BC Edition a Rally Edition.

První dvě „přízviska“ naleznete u modelů Instinct a Thunderbolt, kdy jsme oba stroje v jejich běžném provedení již před časem testovali (Instinct 970 MSL- 2014 / Thunderbolt 750 MSL – 2015). Označení Rally Edition pak náleží čistě řadě Altitude, a to z jednoho prostého důvodu! Altitude je totiž čistým enduro modelem značky Rocky Mountain a jeho provedení pojmenované Rally Edition je ryzím závodním speciálem. Kategorie enduro se totiž někdy označuje jako rally na horských kolech, už jen proto, že zde nerozhoduje celkový čas, ale součet časů na měřených úsecích, erzetách. Což jistě všichni víte!

Co je jinak?

Základní rozdíly jsme probrali již při popisu mých prvních dojmů v sedle Rocky Mountain Altitude Rally Edition, proto jen krátce… I když opakování je matka moudrosti! Když jsem testoval klasický Altitude společně s Mikulášem v září roku 2014, byly zde použity zdvihy 150/150 mm a tak tomu bylo ještě u modelů roku 2015. Verze pro rok 2016 již ale stojí takřka kompletně na vyšším zdvihu, respektive narostl hlavně krok vidlice ze 150 na 160 mm, zadek má stále svých 150 mm.

Tím nejpodstatnějším rozdílem mezi klasickým Altitudem a variantou Rally Edition je tedy výbava. Vidlice Fox 36 namísto Foxů 34, tlumič Fox Float X s expanzkou namísto základního Foxu Float a trochu hrubší obutí v podobě plášťů Maxxis Minion DHR II na obou frontách, navíc s extra přilnavou směsí 3C Maxx Terra. A pak samozřejmě odlišný metalický lak a (ne)nápadné logo Rally Edition vzadu na sedlovce. Rozdílem je také určitý nárůst hmotnosti, kdy je podle tabulek Altitude Rally Edition o kilo těžší než vrcholná verze Altitude 799 MSL a o 400 g těžší než výbavou poměrně blízký Altitude 770 MSL.

Sladit a naladit…

„Nejdřív je trénink…“ Nikoliv pane Korne, nejdřív je to třeba naladit! A to u Rocky Mountain Altitude může a nemusí být snadný proces. Krom klasického nastavení odpružení (se zapeklitě utopeným kolečkem odskoku na tlumiči Fox) zde totiž do hry vstupuje systém Ride-9. Tedy již vícekrát popisované originální uložení předního oka tlumiče, které tvoří dva páry hliníkových kamenů, jež lze různě polohovat. Tímto způsobem lze měnit nejen geometrii (např. úhel hlavy v rozmezí 66.2° až 67.8°), ale také projev zadní stavby. Konkrétně zda má být více progresivní, nebo naopak lineární.

Osobně jsem začal, jak jsem si už u kol Rocky Mountain navykl, s polohou čepu maximálně vepředu, tedy s nejnižšími možnými úhly. Na nákresu jde o pozici označenou číslem „2“. Když si nalistuju náš test Rocky Mountain Altitude z roku 2014, zjišťuji, že tehdy zkoušený stroj se 150 mm předního zdvihu měl v tomto stavu úhel hlavy 66,62°. Současná hračka Altitude Rally Edition s vidlicí Fox 36 (160 mm) je položená až na hodnotu 66,2°. Nevypadá to jako příliš velký rozdíl, ale…

Ale přišlo mi, že poznat to rozhodně je. Neříkám, že si živě vybavuju dojmy z kola na němž jsem jezdil před dvěma lety, ale rozhodně nemám pocit, že bych se v té době s řízením Altitudu jakkoliv pral a to jsem tehdy i tentokrát sedlal stroj velikosti LG (Large).

Vypadá to možná složitě, ale při troše snahy lze polohu předního oka tlumiče naladit za pár minut i v terénu. Jen pozor, ať neztratíte šroubky a také nezapomeňte naladit tlumič – tlak a tlumení při každé změně.

Čeho je moc, toho je příliš!

Jelikož jsem enduro jezdec spíše bázlivý, který trochu trpí na závratě, mám rád, když je řízení položené a stabilní. Zejména u takto drsného kola. S Altitude Rally Edition jsem se ale při nastavení nejnižších možných úhlů už docela pral a měl jsem problém ohnout jej do středně zavřených, neřku-li vysloveně utažených zatáček. Prostě to bylo moc! Geometrie se systémem Ride-9 nastaveným do polohy „2“ je u tohoto stroje vhodná jen pro vyslovené extrémy, pro extra rychlé a rozbité tratě, pro případy, kdy byste se prali s jezdivější, rychlejší DH lajnou!

S tímto nastavením jsem tedy dal jen jeden sjezd a poté začal spekulovat. Nejprve jsem zkoušel posunout přední oko o jeden krok dolů a také vzad. Návod na webu www.bikes.com/en/design/ride-9-system říká, že nižší polohy jsou vhodné pro těžší jezdce, vyšší pro lehčí. Thomas Vanderham pak v instruktážním videu vysvětluje, že mu tato pozice vyhovuje díky možnosti použít o fous nižší tlak a takto docílit ještě vyšší míry vnímavosti. Když před dvěma lety testoval Altitude Mikuláš, nastavil si po chvíli experimentování nejnižší polohu (4), díky čemuž se dobral požadované vyšší progrese a tedy i výraznější stability na konci kroku.

Vše toto se mi honilo hlavou, a tak jsem nad tím přemýšlel a experimentoval. S polohou o krůček níž (3) bylo řízení pro mě již lépe čitelné a o trochu pohotovější. Po půl dni ježdění na svazích Císařského kamene jsem ale zjistil, že mi na konci pístnice zůstává zbytečně velký nevyužitý prostor. Proto mě napadlo udělat to přesně obráceně! Přední oko tlumiče jsem píchnul oproti „DH extrému“ o jeden stupeň výš (9) a bylo vyřešeno!

Rocky Mountain již nějaký čas spoléhá na kluzná pouzdra, která jsou v poslední generaci (Bushing Concept 2 – BC2™) doplněna o maznice pro snazší údržbu.

Teď už chodí celý!

Posledně popisovaná poloha (9) se nakonec ukázala jako ideální, proto jsem ji tak již nechal a s tímto nastavením vytáhl Rocky Mountain Altitude Rally Edition do Sušice na závod zahajující domácí enduro sezónu Enduro X Race. Tato víkendová akce se ostatně ukázala jako luxusní prověrka schopností tohoto kola, do jejichž dalšího rozboru se hodlám právě pustit.

Když jsem dorazil v sobotu do Sušice a vydal se najíždět tratě, byl jsem zprvu šokován z toho, jak je kolo dlouhé, stabilní a nepříliš poslušné. Neberte mě doslova, jelikož jsem byl lehce v šoku poté, co jsem den před tím strávil v sedle Authoru Patriot Trail 2.0 velikosti M. Na Rockyho jsem si musel tedy znovu zvykat, hledat jeho silné stránky a snažit se odhalit potenciální slabiny. Těch nebylo mnoho, ale našly se.

Tedy minimálně vlastnosti, které tak úplně neseděly mému jízdnímu stylu. Rocky Mountain Altitude Rally Edition je totiž dle všeho kolem, které bylo stvořeno pro velké enduro závody, pro náročné a rychlé tratě nejen v rámci EWS a také pro zkušené jezdce, kteří při svých rychlostech potřebují extra jistotu a stabilitu. To se mi dokonale potvrdilo v Sušici, kde bylo hodně znát, jak nervózní je občas Altitude v pomalých zavřených zatáčkách na RZ 1, 2 a 3, naopak jak jistý a rychlý je, nebo by chtěl být (s jiným jezdcem) na rozbitých, přitom výrazně otevřenějších úsecích, modelově na erzetách 5 a 6 na Svatoboru.

Jedním z nenápadných, přesto podstatných prvků zadní stavby je tento čep, který není pod úrovní zadní osy (jako u systému FSR), ale nad ní. Obdobný koncept využívá i Author na svém zavěšení DLP.

Blíž, Radime, blíž!

První den jsem v rámci tréninku na jedničce, dvojce a trojce měl problém s určitými zatáčkami, abych se do nich vůbec vešel. Druhý den při závodě jsem už byl více rozjetý, kolo jsem měl lépe osahané a snad pomohla i psychika a vyburcované hlava a tělo poté, co mě vypustili ze startovní brány. Do ostřejších zatáček bylo jednoduše potřeba si lépe najet a ty rychlejší, více  otevřené, stačilo proletět ve vysokém tempu a pořádně se do nich opřít. Tak nebo tak jsem se zasekl na RZ3 v zatáčce pod skalkou, kam jsem si moc dobře nenajel a už na kamenném schodu jsem věděl, že to dole nevytočím. Radši jsem tedy zastavil, šlápl na zem a přední kolo „ručně“ hodil stranou.

Tohle jsem prostě nedal, i když neříkám, že to bylo jen kolem. Možná by bylo lepší kdybych měl menší rám, ale to jsou jen výmluvy a zbytečné spekulace. Na druhé straně mi pomohlo, jak bylo kolo stabilní, když přišel následující padák po kořenech, na který jsem vjížděl s pouhou jednou nohou na pedálu, jak jsem se rozjížděl z nuly. Boty Five Ten Freerider Contact se naštěstí hned zase zapojily do hry, i proto jsem dané místo zdolal „skoro“ jako nic a navíc mi vyšla i závěrečná točka doleva na hlíně, kterou jsem říznul ani nevím jak!

Naopak na šesté erzetě jsem dokonale cítil, jak je zde Rocky Mountain Altitude Rally Edition ve svém živlu, jak moc je jistý v rychlých rovných úsecích a jak mu sedí i rychlejší, otevřené nebo ideálně klopené zatáčky. Že se pořád opakuju… Zde bylo také znát, že se takový styl jízdy mnohem více zamlouvá i použitému odpružení Fox, což si ale nechám pro další odstavec!

Sedlovka má ve své spodní části výrazný pyramidový profil. Díky jejímu předsazení to vypadá, že je zadní stavba možná až zbytečně dlouhá, hodnota 428 mm je ale poměrně skromná.

Mlátit s liškou o kamení…

Nechme konečně řízení řízením a pojďme se věnovat odpružení, které je také hodně zajímavé. Odpusťte mi ten začátek, ale znovu musím zmínit, že nemám příliš rád vidlice Fox řady 36 a poslední dobou mě štvou i tlumiče Fox se zvětšenou komorou EVOL. Po krátkém nádechu ale musím doplnit, že problém je to z části můj osobní, jelikož jsem dospěl k přesvědčení, že potenciál těchto jednotek nedokážu správně využít. Jejich projev totiž není až tak mechový a všestranný jako u RockShoxu, jmenovitě vidlic Pike a Lyrik a tlumičů Monarch Plus, modelově třeba na Turneru RFX).

Foxka 36 RC2 sice disponuje širokými možnostmi nastavení, vyždímat z ní ale vyšší míru vnímavosti na menších nerovnostech je skoro nemožné. Snad jen když je zcela čistá a dokonale namazaná. To aby člověk sebou vozil hadřík a silikon nebo Fork Juice permanentně v batohu. Vtip je ale v tom, že se tato Foxka ani nesnaží hrát si na mechový polštář, ona má prostě ráda tvrdší zacházení a nejlépe jí bude ve společnosti velkých plášťů bez duše…

Druhý aspekt, co mi u třicetšestky vadí, je její tendence zapíchnout se do zdvihu, když třeba vezmete silněji za přední brzdu. Můžete sice utáhnout kolečko nízkorychlostní komprese, to se ale obvykle projeví sníženou vnímavostí zkraje kroku a na stabilitě to stejně moc nepřidá. To už je účinnější vysokorychlostní komprese stabilizující vidlici po tvrdých nárazech, což ale já „neletec“ moc neocením…

Vidlici Fox 36 je potřeba umět využít!

Opět otevřená stavidla

Opět jsem tedy dospěl k tomu, že pro můj styl jízdy, kdy se snažím držet kolo maximálně u země, je ideální nechat tlumení co nejvíce otevřené a ladit jen odskok a tlak vzduchu. Nechme ale už toho kritizování, i když nutno přiznat, že třeba první den v Sušici jsem byl z Foxky dost otrávený. Když jsem ale v sobotu večer najížděl šestku a v neděli při závodě kolu celkově více zatápěl, pochopil jsem, o co tady jde.

Vidlice Fox 36 má prostě ráda rychlost, velké nárazy a divoké rozbité pasáže. Pak funguje krásně a pak si i hezky a hlasitě odfukuje, jak tomu bývalo za starých časů. Čím vyšší zátěž, tím lépe Foxka funguje, což se promítlo i do dojmů z celého kola.

V dobách, kdy měly Foxky otevřenou olejovou lázeň (před nástupem patron FIT), bylo toto ladění schované pod krytkou na spodku nohy, kde je dnes kolečko odskoku. Moderní uspořádání je praktičtější, já ale opět tato kroutítka moc nevyužil 🙁

Krotitelé zdvihů

Poměrně zajímavá situace nastává též vzadu, kde úřaduje tlumič Fox Float X EVOL DPS s dálkovým ovládáním na řídítkách. Dřív bych se takové kombinaci dost divil a bránil, moderní stroje Rocky Mountain už ale dobře znám, proto vím, že dálkové zamykání má v tomto případě rozhodně smysl a je zde takřka nepostradatelné. S plně otevřeným tlumičem je totiž zadní stavba hodně vnímavá a ve větší míře reaguje na veškeré pohyby jezdce, zejména při šlapání. Proto rozhodně přijde vhod možnost tlumič lehce přiškrtit střední polohou, kterou je ale potřeba někdy citlivě hledat na třípolohové páčce, nebo jej zcela zavřít.

Střední mód není radikálně ostrý, jen lehounce zkrotí divokost tlumiče a umožní jezdci více se soustředit na šlapání a klidně se do toho i více opřít (v sedě). Pokud přijde asfaltový přejezd či výjezd, nebo stoupání po uválcované štěrkovce, jaká dnes vede na vrchol Sedlo, pak se hodí i kompletní lockout. Tímto se tlumič sice nezavře na 100 %, ale tak na 90 %, což dokonale stačí. Po přepnutí na nejtužší režim je navíc znát, jak se zadek trochu zvedne, úhly napřímí a strmá stoupání se následně zdolávají o pár procent snáz.

Zároveň se nelze nevyjádřit k tomu, že tlumič Fox Float X EVOL nebyl v základu až tak divoký jako před dvěma lety klasický Float, proto jsem zjistil, že jsem na řadě míst stoupal i s plně otevřeným tlumením, zejména v terénu, a vlastně jsem se necítil být ani moc omezený či rozhoupaný. Tuhost zadní partie je v každém režimu více než solidní, proto se stačí nevrtět a plynule otáčet nohama. S přivřeným tlumením je to ale i tak jistější. Když už je tam ta páčka…

Páčka dálkového ovládání tlumiče Fox není dvakrát krásná a někdy je docela boj trefit za jízdy její střední polohu. Po chvíli zvyku a cviku je ale její ovládání vcelku přirozené.

A když jedeš dolů?

Cestou dolů je zadní partie, když ji nezapomenete otevřít, hodně snaživá, i když opět mám pocit, že se tlumiči líbí vyšší rychlost a ostřejší akce, než trialové smýkání se po technických skalkách. Rovněž mám pocit, že bývala zadní partie s jednoduchým Foxem ještě aktivnější, respektive ještě divočejší! Fox EVOL jakoby zkrátka nenabízel až tak lineární krok jako starší varianty bez zvětšené komory, což by ale mělo být přesně naopak. Tento pocit jsem měl ale hned u několika kol ročníku 2016, zejména u těch, které jsem dříve zkusil bez EVOLu a později s EVOLem (modelově Giant Trance 2016 / Giant Trance – 2014).

V průběhu závodu v Pošumaví jsem se seznámil i s jedním dalším jezdcem v sedle Rocky Mountain Altitude a shodli jsme se na tom, že by tomuto kolu mohlo hodně slušet přezbrojení na RockShox. Tedy pokud máte rádi vysokou vnímavost a radikální akci. Ostatně onen „teamový“ parťák říkal, že zná jednoho bikera co si svůj Altitude vymazlil vidlicí a tlumičem RockShox a nemůže si tuto proměnu vynachválit! Ale možná jsem jen zaujatý a mám až moc rád projev typu „old-Cadillac“, proto mi poslední generace jednotek odpružení Fox moc nevoní…

Horní vzpěry postrádají jakýkoliv spojovací můstek a běží tak od patek až k tlumiči. Nedostatkem tuhosti ale rozhodně netrpí.

KOMPONENTY

Pár podstatných prvků výbavy jsme již probrali, něco málo nám ale ještě zbývá. S dovolením začnu sedlovkou RockShox Reverb, kterou měl člověk dříve za etalon tohoto oboru, dnes už ale takto zářivě nepůsobí. Nebudu si na ni stěžovat, jelikož fungovala jemně, čistě a spolehlivě po celou dobu testu. Jen jsem si musel zvyknout, že prostě chodí trochu pomaleji a že její páčka má díky kapalinovému provedení pomalejší chod s patrnou setrvačností, než jak je tomu člověk zvyklý u mechanicky ovládaných modelů současné konkurence. Jde ale vážně jen o zvyk, jelikož tyto věci mě napadaly jen první den v sedle Rocky Mountain Altitude Rally Edition.

Vcelku zajímavé je řazení Shimano XT v sestavě 1×11 s kazetou o rozsahu 11-42 zubů, spolupracující s klikami Race Face Turbine s Direct-Mount převodníkem o 32 zubech. Z tohoto je patrné, že byly převody laděny více do rychla, i když ona i kombinace 32/11 není úplně raketová. Pravdou ale zůstává, že s takovýmto kolem se obvykle stačí odpíchnout pár záběry do pedálů a pak už si jen hlídáte rychlost prostřednictvím nové generace brzd Shimano XT s kotouči průměru 180 mm, které byly opět skvělé. Pevné, jisté, výkonné a jasně čitelné.

Řazení Shimano XT s 11 rychlostmi jsme se již před časem věnovali blíže v samostatném článku, proto jen připomenu, že je jeho krok hodně ostrý a polohy hodně výrazné, řazení je přitom jisté a přesné. Posouvat řetěz nahoru jde poměrně zlehka, výraznější je odpor menší odřazovací páčky než přeskočí z jedné polohy na druhou. Ale i to je jen otázka zvyku. Stejně tak i její pozměněný tvar, který více sedí ovládání palcem, než „postaru“ ukazováčkem. Navrch díky ostřejším polohám menší páčky se vám nestane, že byste si odřadili najednou o víc pastorků, než jste chtěli. Cvaknout o dva převody dolů chce již rázný, či dlouhý pohyb palcem (ukazováčkem to nelze). Toto lze ale považovat spíše za záměr a výhodu proti předchozí generaci než za možný neduh.

32 zubů převodníku Race face a 11-42 zubů kazety Shimano XT není nedostatečné, občas bych byl ale radši za větší rozsah a lehčí převody. Ale na druhou stranu, s tímto kolem jsou důležitější spíše cesty dolů z kopce!

Tuning do Sušice

Zbytek komponentů snad nemá smysl popisovat, nebo mě alespoň nenapadá nic zásadního, co by bylo třeba zmínit. Snad jen krátce k plášťům Maxxis DHR II v šíři 2,3“, které byly na obou kolech. Musím říct, že byly rozhodně příjemné, jisté a spolehlivé a na svůj vzhled a otevřený vzorek i solidně jely. Na závod jsem si ale pro všechny případy dopředu hodil WTB Vigilante, už jen pro jeho neprůstřelnost a ještě ostřejší dezén. Na Enduro X Race jsem rovněž měnil sedlo WTB Silverado za postraší SDG BelAir. Ne, že by mě tentokrát WTB pod zadkem štvalo či tlačilo, moje lehce historická a hlavně bohatě polstrovaná lavička mi ale přišla pro celodenní pobyt v sedle vhodnější.

Praktické poznámky

Z praktických poznámek mi v mém seznamu zbývají jen další dvě dloubnutí do komponentů Fox. Sorry… Zaprvé mě irituje šroubovací osa na vidlici Fox 36! Kdyby se jen utahovala ze strany, budiž! Ale proč jsou tam ty stahovací šroubky?! Proč jich člověk musí povolit a utáhnout dohromady pět, když jen mění kolo? To je ale jen otázka přístupu. Na druhé straně existuje Fox 36 s rychloupínací osou, ale snad jen v kombinaci 27,5“/QR15. Na Rockym byla přitom osa 20 mm, aby bylo vše ještě bytelnější. Šokem na závěr pro mě bylo, že její konec je zúžený, jelikož závit musí mít průměr 15 mm, aby bylo možné osy měnit (15/20 mm za asistence redukcí). Ale to je jen takový vtípek.

Co mě více trápilo bylo totálně utopené kolečko odskoku na tlumiči Fox Float X, které zrovna v tomto rámu bylo dokonale nepřístupné. Nastavit odskok tak lze nejsnáze po povolení předního oka a tlumiče, v reálu se mi ale s tímto kolečkem podařilo točit, když jsem si pomohl delším tenkým imbusem. Červené kolečko odskoku je naštěstí zubaté a pohybuje se krásně zlehka.

Nastavit odskok tlumiče nebylo vůbec snadné kvůli totálně utopenému ovládacímu kolečku (šipka). Při troše snahy se s ním ale dalo pohnout pomocí delšího hubeného imbusu.

Rocky Mountain Altitude Rally Edition – závěr

Rocky Mountain Altitude v provedení Rally Edition je kolem, které dokonale odpovídá svému jménu. Není to stroj na hraní v lesoparku za barákem, tedy pokud nebydlíte na úpatí hor a nemáte na dosah bikepark, nebo nějaké pekelné ilegální traily. Rocky Mountain Altitude Rally Edition je prostě nefalšované závodní enduro, které potřebuje rychlost, rychlost a rychlost! A také náležitě těžký terén, velké šutry, spletence kořenů a jiné přírodní lahůdky. Altitude je, zejména v tomto provedení, dost dlouhý a stabilní, proto se s ním nesnažte točit na pětníku. Dopřejte mu prostor, nechte projevit jeho talent naplno a on se vám jistě odvděčí KOMy a jiným tituly na Stravě a v dalších podobných „trikohoničských“ aplikacích 😀

Aktuality týkající se českého a slovenského zastoupení Rocky Mountain najdete na facebooku

Foto: Štěpán Hájíček