Rock Machine Blizzard 90-27 – TEST

Od loňského září, kdy jsem si nový Rock Machine Blizzard vyzkoušel poprvé naživo, uteklo již mnoho vody; čekání na další osobní zkušenost s tímto kolem ale stálo za to. Na začátku prázdnin jsem měl docela dost času a mohl jsem si proto Blizzarda 90-27 vyzkoušet jak na domácí půdě, tak i dále za humny.

Přesněji, naše první skutečně poctivé rande začalo tím, že jsem si pro Blizzarda jel přímo do centrály Cyklomax v Srchu u Pardubic. Když už jsem byl takový kus od domova, protáhl jsem to ještě kus na sever a zastavil se na jeden den projet si po čase opět Trutnov Trails. Parádní svezení na stále se zlepšujících trailech s parádním kolem. Nanejvýš příjemný start dalšího z řady testů na BikeAndRide.cz

*Jen ten dojezd k autu za deště bych si na příště odpustil, ale co už…

Kde se vzal, tu se vzal

Rock Machine Blizzard není kolem či jménem, které by český biker doposud neznal či o něm nic neslyšel. Pod tímto jménem se již několik let nabízí plně odpružené stroje s vyšším zdvihem značky Rock Machine. Osobně jsem jeden kousek starší generace jezdil a budu-li hodně taktní, řeknu, že to nebylo úplně špatně kolo, mělo ale svoje mouchy. Mouchy, které v mezidobí posedaly na lep a již znovu nekrouží nad mršinou utrápeného bikera ztraceného kdesi v hloubi lesa. Jinak řečeno, nová generace, startující s rokem 2017, hraje zcela jinou písničku!

Za vývojem tohoto a dalších novinek Rock Machine posledního roku či dvou, kupříkladu pevného plusbiku Rock Machine Blizz, který jsme testovali na začátku roku, stojí osoba dobře známá, Jára Spěšný, alias Spaceman. Že máte jeho jméno spojené s jinou českou značkou? Co na to říct? Časy se mění a někdy je třeba změnit místo a pozici…

Tímto odstavcem jsem chtěl každopádně poukázat na skutečnost, že se na vývoji nové generaci podíleli lidé na slovo vzatí, kteří jsou i zapálenými bikery, a kteří svou práci berou hodně zodpovědně. To je ostatně znát už při prvním detailním pohledu na toto kolo, a ještě zřetelnější je to ve chvíli, kdy vyskočíte do sedla a rozjedete se. To by se samozřejmě dalo říct o mnoha strojích, což ale na této skutečnosti a v tomto případě nic nemění. Nejdůležitější ze všeho je skutečnost, že mě Blizzard bavil od prvního do posledního dne!

Zadní stavba FPS (Floating Pivot Suspension) působí na první pohled vcelku složitě, princip její funkce ale nijak nevybočuje za zavedených zvyklostí.

Inspirace ze světa, nebo vlastní cesta?

Ač se to na první pohled nezdá, jde nový Blizzard ve stopách svého staršího jmenovce, zejména co se týká konceptu zadní stavby FPS (Floating Pivot Suspension). Zkrátka a dobře, starší i nová generace stojí na systému s plovoucím (virtuálním) čepem, tedy s pevným zadním trojúhelníkem a dvěma kratšími vahadly. Podstatný mezigenerační rozdíl je v jejich umístění, tvaru a napojení na tlumič.

Vezměme to více zblízka. Spodní raménko je extra krátké a je posazeno téměř horizontálně za středem. Inspirace by se dala najít u systému DW-Link, ale jak dobře víte, při troše snahy se podobnost s konkurenčními systémy vždycky někde najde.  Horní rameno je naopak o něco delší, štíhlejší a je víceméně kolmé na povrch zemský. Napojení zadní stavby na tlumič je pak řešeno pomocí dnes celkem běžné vidličky, která obchází sedlovou trubku a s trojúhelníkem zadní stavby je spojena napřímo s vlastními ložisky.

Vtip, originalita a kouzlo celého řešení spočívá právě v tomto napojení. Člověk by čekal uchycení vidličky na horním rameni, nebo koncentricky v jednom jeho čepu. Ale chyba. Ona je uchycena přímo na zadní stavbě a opticky navazuje na sedlové vzpěry s tlumičem v jedné linii. Naopak spodní čep horního ramene je usazen až kousek pod tímto spojem, takže se vidlička a vahadlo vzájemně překrývají. To vytváří dosti originální kombinaci a člověk se na to musí podívat dvakrát, než celému konceptu přijde na kloub. Chytré, efektní a jak jsem si ověřil v praxi, tak i efektivní.

Důvodů stojících za touto podobou zadní stavby bude jistě vícero, jedním z nich je každopádně snaha zapojit do hry co nejdelší tlumič s potenciálně nejmenším odporem a nejhladším krokem, navíc v moderním metrickém rozměru (tuším, že maximálních 230×65 mm), což rozhodně není žádný drobeček.

Středobodem řešení FPS je dlouhý tlumič RockShox Deluxe RT3 a specificky poskládaná horní ramena.

Dnes nikterak výjimečná pomocná vidlička je k tlumiči připevněna jednoduše pomocí šroubu vedoucího skrz jeho spodní oko.

Nenápadným dříčem, který se stará o vysokou efektivitu, je toto spodní rameno schované za řetězovou linkou.

Ach ty velikosti…

Vybrat správou velikost rámu nemusí být vždy zrovna snadné, tedy ať již kolo kupujete, a někdy i když si jej pouze chcete objednat na test. U Rock Machine jsou navíc velikosti poněkud posunuté, proto se vyplatí věřit odborníkům. Mně lidé z Rock Machine radili zvolit rozměr 19”, přestože dobře vědí, že mám rád menší rámy velikosti M. Tato základní volba je přitom určující pro mnoho důležitých faktorů a pocitů z jízdy. Musím ale uznat, že mi devatenáctka vlastně parádně sedla a během chvilky jsem se za řídítky cítil zcela přirozeně.

Nebo jak se to vezme. Pozice v sedle je u Rock Machine Blizzard trochu specifická. Osobě jsem měl po většinu testu pocit, že mám řídítka lehounce výš a dál, než je moje teoretická neutrální pozice. Ve výsledku mi to ale připadalo docela přirozené. Krátký představec a lehce vyšší úchop jsou příjemné faktory pro jisté ovládání, částečně delší pozice za řídítky zase hraje do noty vždy, když se pouze nebavíte sjezdem z kopce, ale snažíte se dojet na vrchol na začátek další zábavné sekce. Shrnuto: na Blizzardu se překvapivě dobře šlape do kopce!

Jediné, co mě po většinu času nějak úplně nesedlo, byla 35 mm tlustá řídítka Race Face Aefect s de facto nulovým zvednutím. Nevím přesně čím je to způsobeno, možná do celkového dojmu promlouvají i poměrně tlusté gripy ONE, ale nějak jsem z nich neměl úplně dobrý pocit. Standard 35 mm se mi sám o sobě líbí, ale pokud by to bylo moje kolo, asi bych kokpit časem trochu překopal. Ale to je jen můj osobní dojem nebo moje osobní úchylka.

Vidlička i další prvky zadní stavby jsou hezky a do detailu opracované!

Dlouhý = jistý

Když nad tím teď přemýšlím, tak si říkám, zda jsem si to sám nevsugeroval! Chci říct, že jsem již od první technické pasáže vedoucí lehce z kopce začínal vnímat projev delšího rámu a kratičkého představce. V první fázi mi to připomnělo třeba Cannondale Trigger, přestavěný letos na jaře. Jak přesně to popsat?

Za jízdy cítíte, že je přední partie poměrně dlouhá a bike je krásně stabilní, stejně tak, že celý stroj s naprostou jistotou následuje přední kolo kamkoliv je třeba. Prostě si jede a jen tak něco jej nerozhodí. Díky tomu to může člověk pálit z kopce hezky naplno a nemusí nikterak křečovitě svírat řídítka. Znát to je již na lehčích sekcích jako je horní část Kozího trailu v Trutnově (modrý), o to víc pak v náročném terénu a v těžkých rychlých pasážích.

Něco jiného jsou pomalé technické sekce, kde je více dopředu předsunuté přední kolo potřeba umět ovládat, jelikož řízení, či balancování v nižších rychlostech, není natolik samozřejmé jako s mnohem kratším rámem. Modelově lze za naprostý protiklad jmenovat Specialized Enduro 650B. Ovládání každého kola je ale ve výsledku hodně o zvyku a také o přístupu konkrétního jezdce.

Zde je dokonale vidět, jak spodní raménko lícuje s hranou převodníku.

Při pohledu zblízka můžete studovat, jak jsou uchycené běžnému oku pozorovatele šikovně skryté čepy horní části zadní stavby.

Jeden příklad za všechny

Když už jsem byl na Trutnov Trails, těšil jsem se, až si jako vrchol dne střihnu černý trail Pod jeskyňkou. Jeho rychlá horní pasáž byla s Blizzardem doslova požitkem, podobně jako střední traverzy a prudký dojezd. Whistler sekce zhruba uprostřed ale pro mě znamenala jeden velký otazník! Jak se bude delší rám chovat na šoupavých strmých sekcích, tedy na skalních schodech, které člověk sjíždí v minimální rychlosti?

Rovnou říkám, že úvodní drop z kamene nedávám a první větší šutr za ním také nemám moc rád, další sekce mě ale baví. Rozjet se každopádně z nuly na první schod chtělo chvíli sebezapření a přemlouvání. Když jsem se ale odhodlal, na chvíli se mi zatajil dech, když mi dlouhý předek „dlouho“ padal k zemi. Pak jsem ale ucítil, jak jistý je Rock Machine Blizzard i v takové situaci a další pokusy pro další fotky byly mnohem jistější a pohodovější.

Když jsem stejná místa zkoušel loni zcela poprvé na Specialized Stumpjumper FSR 650B, přišel mi nájezd snazší, s Blizzardem jsem ale cítil více jistoty ve chvíli, kdy jsem se dostal za hranu. Ostatně jak se říká: „Každé řešení má něco do sebe“ a je tedy jen na vás, co vás osobně zaujme. Kratší, nebo delší?

Pomalá „šoupavá“ část Whistler sekce na Trutnov Trails.

reklama

Kamion, nebo angličák?

Abych téma řízení ještě trochu rozvedl a dotkl se i jiných oblastí. Přes stabilitu v rychlosti a ve strmých sekcích je příjemné vnímat, jak jde Blizzard poslušně tam, kam mu pilot zavelí. Když na to přijde, není třeba toto kolo do zatáček zbytečně lámat, jelikož se pokládá poměrně snadno a přirozeně. Je sice třeba udělit mu jasný příkaz „co má dělat“ a ne jen váhavě zírat „co to dělá“, pak si jízdu s ním náramně užijte.

Rock Machine Blizzard je zkrátka kolem pro jezdce, který alespoň trochu tuší, co má se svým strojem dělat, ví, kdy a jak se položit do zatáčky, kdy je třeba se výrazně naklonit a kdy stačí jen ohnout řídítka. Pokud se s ním přiřítíte plnou rychlostí do klopenky a pak se budete snažit srovnat se až v jejím prostředku, v lepším případě se zastavíte na místě. Když si ale do oblouku dobře najedete a kolo skrz něj „protlačíte“, vystřelí vás to na druhém konci krásně ven.

Ano, toto je sice poměrně univerzální pravidlo, některá kola vám ale dají prostor nesprávný nájezd na poslední chvíli nějak zachránit, jiná, jako je Blizzard, vyžadují poměrně striktní vedení již od začátku, jinak je těžké je znovu rozhýbat.

Kompletní zadní stavba Rock Machine Blizzard FPS.

Aktivně, nenápadně, jistě!

Také zadní odpružení s nezávislým systémem FPS, který jsem popisoval výše, má svůj značně osobitý projev, který lze v tomto případě rozdělit na několik fází. V první řadě bych začal tím, že je poměrně důležité naladit optimální tlak, tedy nastavit ideální sag. V průběhu testu jsem začal někde na 30 %, dostal se postupně až na 40 % a nakonec se snažil striktně držet hodnoty 35 %.

Při všech zmíněných hodnotách bylo znát, že se zadní stavba ochotně pohne již na malých nerovnostech a výrazně pomáhá s jistým přítlakem zadního kola v technických sekcích a ve výjezdech. Snad krom nastavení 40% sagu vykazoval Blizzard až nečekaně vysokou ochotu reagovat na záběry do pedálů a velice ochotně uháněl vpřed kdykoliv se do toho jezdec více opřel.

Každopádně když jsem zkoušel různá nastavení, tak při 30% sagu mi přišel střední rozsah a konec kroku skoro až moc pevný, i když bylo znát, alespoň dle kontrolního kroužku na pístnici tlumiče, že zadní partie své povinnosti rozhodně nezanedbává. Se 40 % byl zadek naopak vysoce aktivní, což bylo místy příjemné, zejména v prudkých technických pasážích, v celkovém součtu jsem měl ale pocit, že se zadní partie s nižším tlakem proměnila v nepříliš jistou a hůře čitelnou houbu.

Konečně střední hodnota sagu 35 % se ukázala jako ideální kompromis. Příkladná citlivost na začátku, vyvážený mix akce a stability ve středním rozsahu a jistota na konci kroku! Osobně bych uvítal snad i pocitově výraznější aktivitu ve střední části, ale fakticky nemám danému systému v tomto nastavení co vyčítat.

Na rámu Blizzardu najdete celou řadu výztuh a specifických profilací, stejně jako nízko posazenou horní trubku konceptu Sharkspine EVO Tubing.

Jeden posilující profil najdeme i před spojem spodní a sedlové trubky.

Bytelná oblast středu nesoucí kliky a hlavní čep zadní stavby.

Podobnost čistě náhodná

Pokud mi to vývojáři prominou: Projev zadní stavby u Blizzardu mi v určitých rysech připomíná DW-Link (např. Turner/Pivot). U kol s tímto řešením sice víte, že zadek maká na 100 % ve vás prospěch, z pozice jezdce to ale poznáte snad jen podle zlepšujícího se času na daném segmentu, než že byste v nohách cítili, jak kolo pruží (houpe se). A podobné je to s FPS u Rock Machine. Funguje hezky a aktivně, přitom ale nemáte pocit, že by se kolo s vámi příliš houpalo.

Pak ale přijde konec sjezdu, vy se mrknete na kontrolní kroužek na tlumiči a on je „zase dole“. Ne až úplně na konci, tedy podle toho, co a jak jezdíte, ale hodně hluboko na to, aby vás nenechal na pochybách, že zadní stavba odváděla tolik práce, kolik se po ní vyžaduje. Jen prostě pracuje tak nějak mimoděk a znatelněji se zhoupne spíše jen na větších příčných nerovnostech. To ale bude pro mnoho jezdců spíše výhodou než nedostatkem.

O efektivitě jako takové jsem již mluvil a říkal jsem, že je skutečně parádní. Celé kolo jistě a bezprostředně reaguje na záběry do pedálů, přitom ale nemáte pocit, že by se zadní stavba nežádoucím způsobem zamykala. Teoretické vysvětlení je vcelku prosté: krátké spodní rameno leží vodorovně, víceméně v rovině s řetězem, navíc přesně v úrovni jediného převodníku! Tohle poště musí fungovat! I tak ale jezdce zarazí, jak krásně je vyvážená efektivita a základní vnímavost celé zadní stavby.

Chybět nesmí tolik moderní vnitřní vedení kabeláže.

Vstupní a výstupní porty jsou přitom prostými, směrově vrtanými otvory.

KOMPONENTY

*Část věnující se komponentům zkusme pro ozvláštnění pojmout jako obrázkovou galerii s popisky.

Již jsem zmiňoval, že mi příliš do ruky ani do oka nepadla řídítka Race Face Aeffect 35 s mohutným průměrem 35 mm a s v celku rozumnou délkou 760 mm.

Nevím, čím přesně to bylo, ale nějak jsem z nich neměl úplně nejlepší pocit, což ale může být dosti individuální záležitost.

Překvapený jsem byl ze začátku také z poměrně silných gripů ONE MTB Lock-on, ale postupem času jsem si na ně zvykl a vlastně si je i oblíbil. Opět ale záleží, jak velké máte „pracky“ a jak vám sednou do ruky.

Z kontaktních bodů bych ještě zmínil originální sedlo Rock Machine Peak Race, které je poměrně dlouhé a převážně ploché. Líbilo se mi už jen kvůli ploše a pocitu, že se můžu snadno posunout tu kousek dopředu, tu kousek dozadu.

Trochu rozpačitý jsem byl naopak ze sedlovky Race Face Turbine (125 mm), která údajně používá vnitřní mechaniku od 9point8. Je-li to pravda, tak bohužel ne v takové kvalitě, jakou najdete u originálu (testujeme na RB Bandit 675).

 V dnešní době mi přijde trochu retro ovládací páčka, ale budiž, zvykl jsem si a ani ji pak zdlouhavě nehledal. Navíc se mačkala poměrně snadno.

Chod sedlovky byl poměrně jemný, přesný a po většinu času spolehlivý. Tu a tam se ale objevily momenty, kdy sedlo drželo buď úplně dole, nebo úplně nahoře. Kdekoliv uprostřed se po jen trochu silnějším zasednutí, po přejetí hupíku, o kousek zašouplo. Někdy stačilo zatahat za bovden s ovládacím lankem, jindy jsem prostě musel počkat, až se sedlovka usadí!

Pouze chválu lze ode mě čekat na adresu odpružení od RockShoxu. Vidlice Pike RC i tlumič Deluxe RT3 DebonAir chodily skutečně parádně.

Jemně, čistě a spolehlivě. Jak jsme u této značky zvyklí. Zavírat jsem přitom prakticky nemusel ani jednu stranu.

Řazení SRAM 1×11 (páčky GX, přehazovačka X01) a jeho kvality také není třeba více rozmazávat.

Tohle prostě funguje!

Jen bych osobně na kliky Race Face Atlas, mimochodem parádní kousek, nasadil raději převodník velikosti 30 zubů. Použitý kousek (32 zubů) byl na mě zbytečně velký a omezoval mě ve výjezdech.

Spíše „lacinější“ brzdy Shimano BR-M615 fungovaly obstojně. Byly poměrně stálé, jisté a se solidní modulací.

V delších sjezdech mi ale přišlo, že místy nestačí s dechem, proto bych možná časem zvážil jejich upgrade, či experiment s destičkami či kotouči.

Na pohled se mi dost líbily masivní ráfky Spike 35 Disc Race s šířkou 35 mm, které jsou až překvapivě vysoké, což vás může nemile překvapit, budete-li mít v záloze duši se spíše kratším ventilkem.

Nikterak překvapivou volbou jsou pláště Schwalbe Nobby Nic 2,35″, které mám rád pro jejich ostrý vzorek, jistý záběr, vysokou přilnavost a krásně čitelné vlastnosti. Jen bych byl mnohem radši, kdyby byla na kole nasazena dražší varianta s pevnějšími boky. Základní verze je až nesmyslně tenká, což se mi potvrdilo hned několika defekty! Radil bych tedy co nejdříve přezout a určitě bych se přikláněl k bezdušovému sestavení!

Rock Machine Blizzard 90-27 – závěr

Pomalu před rokem jsem se na Ještědu dost namlsal a pak dlouho, předlouho čekal, než budu mít možnost potrápit Rock Machine Blizzard na svých dobře známých trailech. Naštěstí se mi nyní potvrdilo, co jsem si od začátku myslel. Blizzard je velice příjemným a schopným all-mountain či enduro kolem, které se zbavilo všech neduhů svého předchůdce a je připraveno poprat se tváří v tvář se všemi současnými konkurenty.

Rock Machine Blizzard jde jednoznačně s dobou, už jen díky delšímu rozvoru a celkově vysoké stabilitě, která se ale nepromítá do strnulosti řízení. Tento bike sice vyžaduje jistou ruku a jezdce, který ví, co má se svým kolem dělat – pro úplného all-mountain novice by nemusel být ideální volbou – když mu ale dopřejete dostatek dynamiky a akce, odmění vás mimořádnou poslušností a jistou.

V povaze tohoto kola není zakódována přílišná snaha odlepit se od země na každém kamínku, proto často působí až překvapivě seriózně, o to jistější je ale v rychlosti a o to silněji se zakusuje do podkladu. Výtečné přitom není jen jeho řízení, velice dobře je totiž naladěno i odpružení. Zbytečně se nehoupe, na záběry do pedálů reaguje zcela jasně a zřetelně, při tvrdém stylu jízdy pak dokáže nabídnout dostatek akce i stability. Blizzard je sice v určitých ohledech svérázným kolem, pokud vám ale jeho povaha sedne, budete si vychutnávat každý společný trail!

Foto: Štěpán Hájíček

Rock Machine Blizzard 90-27 – údaje

Cena: 79 990 Kč 
Hmotnost: 14,45 kg (vel. 19“, bez pedálů)
Kokpit (řídítka/představec): 760/50 mm

Tlaky (vidlice/tlumič): 50/140 psi (jezdec 80 kg) 

Rock Machine Blizzard 90-27 (2017) – cenová osa

Rock Machine Blizzard 90-27 – 79 990 Kč
Rock Machine Blizzard 70-27 – 69 990 Kč
Rock Machine Blizzard 50-27 – 54 990 Kč

Více informací o tomto kole najdete na webu: www.rockmachine.us

PLUS

  • Výrazná stabilita řízení díky delšímu rámu
  • Ve zkušenějších rukách krásně jisté i poslušné řízení
  • Dobře rozložený posed, sebevědomý ve sjezdech, příjemný ve výjezdech
  • Vysoká vnímavost zadní stavby zkraje zdvihu a výrazná podpora trakce ve výjezdech
  • Stabilita odpružení při záběrech, jasné reakce na šlapání
  • Solidní aktivita odpružení ve středním rozsahu
  • Přiměřená stabilita na konci kroku
  • Aktivní a citlivá vidlice RockShox Pike
  • Vnímavý tlumič RockShox Deluxe (metrický)
  • Pocit bytelnosti a neohroženosti
  • Dojem seriózního stroje, který chce hlavně jezdit, ne jen někde poskakovat na parkovišti

MÍNUS

  • Stále nevím proč, ale příliš mi do ruky nepadla řídítka Race Face Aefect
  • Pláště Schwalbe Nobby Nic jsou sice krásně jisté a dobře čitelné, jejich základní provedení je ale příliš tenké, a proto i značně náchylné na defekty a proražení – co nejdříve vyměnit!
  • Brzdy Shimano fungují solidně, pro nasazení v těžkém horském terénu by to ale časem chtělo něco silnějšího. Řada lidí má proti nim výhrady, ale tomuto kolu by rozhodně slušely brzdy SRAM Guide, už jen s ohledem na ostatní výbavu
  • Klíčové je dobře se zorientovat v rozměrech a správně vybrat vhodnou velikost rámu
  • Teleskopická sedlovka Race Face Turbine občas zajížděla, také by si zasloužila ergonomičtější páčku

Rock Machine Blizzard 90-27- geometrie

Rock Machine Blizzard 90-27- specifikace

Ještě jedna připomínka Trutnov Trails a moje vcelku povedená sekačka 😀

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky
  • Lukáš Márius Marek

    Na tomhle kole jsem se chvíli svezl a až v pulce vyjížďky jsem zjistil jaký sedlám zdvih. Na to jak kolo jelo ochotně za pedalem jsem nečekal hodnotu 160/160. Z kopce super aktivia do zdvihu zato kličkovat mezi stromy se mu nechtělo.

    • Jede vážně hezky a na to řízení si člověk musí zvyknout a jít mu trochu naproti.

  • Ondřej Šimsa

    Hans Dampf nebo Nobby Nic?

    • Miroslav Trestik

      Evidentně Nobby, ale výsledek je stejný. Ale s tím výrobce tak nějak počítá, že si stejně majitel koupíš pláště dle svého vkusu a svých potřeb.

      • To ano, ale ty první na kole nasazené by mohly vydržet víc než první kamenný sjezd. S tímhle přístupem by na tom rámu byly za chvíli všude jen atrapy: „Vždyť on si to každý doladí (osadí) podle sebe.“ Sranda 😀

        • Miroslav Trestik

          Ten přístup je zřejmý, snížit cenu, zvýšit dostupnost. Sice by mohli být lepší pláště, ale zvedlo by to jak cenu, tak váhu kola. Brzdy jsou u nižších modelů také na výměnu. Ale jinak jsou ty komponenty řekl bych všechny v pořádku. Hlavní je, že to dobře jede, hezky vypadá (líp jak na obrázku). Teď jen aby to vydrželo.

    • Nobby Nic! Sorry, moje chyba. V popisu ale vše sedí! Defekt, defekt, defekt… 🙁

  • Tom Novacek

    Jaký je průměr sedlovky? Nikde tu informaci nemůžu najít… Díky!

  • rudyshy

    kolik meris? 174? muzes zmerit ryc a stak? dik

    • Měřím 180 cm, ale mám spíše kratší nohy, proto mám radši Mkové rámy. Reach a Stack, podle tabulky geometrie modelového roku 2018 co mám před sebou, jsou u vel. 17″(M) 604/429 mm a 613/447 mm (Stack/Reach) u 19″(L)