ROCK MACHINE Blizz 70-27+ | test HT 27,5+

1.3.20172.3.2017 Štěpán Hájíček komentářů: 15 275+, 650b plus, Rock Machine, Test, Test kola, Testy, testy kol

Kola značky Rock Machine jste doposud na stránkách www.BikeAndRide.cz příliš často neviděli. Časy se ale mění! Rock Machine slušně zapracoval na nové kolekci a my zase zapracovali na spolupráci s nimi a domluvili si pár kousků na svezení! Prvním „pánem na holení“ je přitom pevný sedmadvacetplus trailbike – Rock Machine Blizz!

Zajímavých novinek je ale u Rock Machinu v modelovém roce 2017 výrazně více, přičemž na několika z nich jsme se již měli možnost krátce povozit v rámci velkého novinářského testování na Ještědu, které proběhlo koncem minulé sezóny. V mezidobí jsem se dozvěděl, že další vypečené novinky nás čekají i v roce 2018! Ale pssst, slíbil jsem, že o nich pomlčím!!!

Každopádně na svazích ještědského hřebene, pod dohledem notoricky známého vysílače strážícího Liberec, Jablonec a vlastně i celé široké okolí, jsem měl loni v září možnost vyzkoušet zejména nové Blizzardy (rockmachine.us), tedy jak variantu Blizzard 27+ (27,5+, 140 mm), tak i Blizzard 27 (27,5“, 160 mm) – REPORTÁŽ. Obě kola mě tehdy natolik nadchla, že jsem je takřka nedal z ruky a díky tomu i vynechal možnost svezení se na jejich pevném bratříčkovi Rock Machine Blizz 27+.

Možná, že to bylo svým způsobem dobře, jelikož ještědské erzety, kde jsme tato kola trápili především, nahrávaly mnohem více výkonným fullům než pevnému plusku. Zato povětrnostní podmínky z kraje letošního roku, tedy nepovolující mrazy a pravidelné přívaly sněhu hrály do karet právě modelu Blizz. Je tedy dobře, že jsem tento bike zařadil do testovacího kalendáře roku 2017 jako první a Blizzardy si necháme na období vyšších teplot, delšího slunečního svitu a pevnějšího suššího podkladu. Už se na ně ale sakra těším!!!

V době testu ležela venku v lese slušná bílá peřina…

Vždyť už ho znáte!

Historicky první pevné plusko značky Rock Machine, model Blizz, kde první číslovka určuje stupeň výbavy (70 / 50 / 40 | nejdražší/nejlevější) a druhá parametr kol (27+), jsme si prakticky představili již v mém úvodním hodnocení z počátku naší společné testovací periody. Nemusíme se tedy proto příliš zaobírat teorií či kudrlinkami na rámu, na ty nejzajímavější vás upozorním prostřednictvím popisků jednotlivých fotek, raději přistupme k samotnému hodnocení.

Budu se asi „zoufale“ opakovat, ale u kola tohoto ražení (HT 27,5+) či u plusek obecně, je jedním z klíčových elementů volba správného obutí a jeho kombinace s odpovídajícím ráfkem. Zejména jde o jeho šířku. Svou roli, a ne malou, hraje samozřejmě i geometrie nebo další vybavení, ale gumy a kola jsou tím, na čem celá tato skládanka stojí.

I u běžných kol s klasickým rozměrem obutí lze volbou toho či onoho vzorku mnohé změnit, u pluska ale, vzhledem k tomu, jakou masu gumy s sebou taháte, jak moc velikost pláště a podoba vzorku ovlivňují záběr a nakolik se do jízdních vlastností podepisuje konstrukce samotné pneumatiky, je toto „téma“ zcela zásadní.

U Rock Machinu přitom měli šťastnou ruku, a je zřejmé, že věděli, co dělají, když vybrali pláště Schwalbe Nobby Nic 27,5×2,8“. Není jistě náhodou, že stejné obutí bylo použito i u dříve testovaného pevného pluska Lapierre Edge 327+. Už zde jsem tuto volbu jednoznačně chválil, u Rock Machine Blizz 70-27+ bych se jen opakoval.

V článku jsem to vlastně nezmínil, ale u těchto plášťů Schwalbe Nobby Nic mi přijde, že se jejich reálná šíře blíží více hodnotě 2,6″ než udaných 2,8″

Boost vidlice jsou dnes stavěny hodně univerzálně, aby pobraly kola standardu 27,5+ i 29″

Některé Boost modely RockShox mají poměrně kompaktní můstek, zde je ale slušná rezerva i pro větší průměr.

Uprav si tlak, ať tě netrefí šlak!

Volba pneumatiky vhodné k danému kolu, k jeho zaměření a potenciálnímu využití je věcí jednou, volba správného tlaku v plášti pak věcí druhou. Je pravdou, že u pluskových kol člověk lehce poleví ve snaze přesně nastavit chod odpružení, zde tedy jen vidlice, jelikož toho tlusté pláště hodně odpustí. O to víc se ale musí věnovat gumám. I když jak se to vezme!

Jistě by se našli tací, kteří budou neustále laborovat, časem si najdou „svoje tlaky“ a v průběhu delších vyjížděk budou párkrát upouštět a dofukovat, bude-li se střídat terén a přesuny po asfaltu. Netvrdím, že to je špatně, zároveň si ale myslím, že by měl člověk více jezdit a méně řešit. Nebo také dobře plánovat a když už má jednou plusko, tak se snažit vyhnout asfaltovým přejezdům, či jejich poměr minimalizovat. Případně se smířit s klidnějším tempem v rámci transferu a šetřit síly na terén.

Zároveň jsou lidé, kteří tvrdí, že u pluska mnohdy záleží na rozdílu desetiny baru a z příjemně komfortního a snadno ovladatelného kola se stane nečitelná houba, nebo naopak prkénko pro naklepávání řízků! Ano, i to se může stát a takovéto hranice skutečně existují, v praxi jsem si ale obvykle vystačil s měřením tuhosti pneu „palcometricky“ (pohmatem) a digitální barometr jsem tahal až doma, nebo když jsem se chtěl vyfotit na Instagram.

Výsledek? Došel jsem ke zjištění, že při mojí hmotnosti (cca 85 kg s výbavou) a mém jízdní stylu leží optimum někde na úrovni 0,8/0,9 bar (přední/zadní kolo). S takovýmto tlakem jsem neměl pocit, že by se pláště zbytečně deformovaly, zároveň byly krásně komfortní, dobře „obalovaly“ terén a celkově „fungovaly“.

Vidlice RockShox Reba má na sobě řadu popisků. Například stupnici pro snazší odečtení hodnoty sagu…

Informaci o zdvihu a použité pružině (SoloAir)…

Hodnotu odsazení (51 mm), určení 27,5+/29″, nebo rozměr osy 15×110 mm.

Osedlej toho hřebce!

Tolik na úvod k tématu 27,5+, které je stále docela čerstvé, proto se vyplatí zopakovat základní pravdy, aby se pak někdo příliš nedivil, až si takovéto kolo sám vyzkouší nebo koupí. Otočíme-li list, začal bych, s vaším laskavým dovolením, tradičně u posedu, který bych rozhodně neoznačil za univerzální, ale za poměrně svérázný a specifický.

Jestli jsem si u Lapierre Edge stěžoval, že jsou zde řídítka až příliš nízko (omluvám se, ale tomuto srovnání se asi ještě párkrát neubráním), tak u Rock Machine Blizz je to přesně naopak. Skoro bych se nebál použít otřepanou frázi, že zde jezdec sedí „jako za psacím stolem!“ Neberte mě až tak doslova, každopádně k tomuto extrému byste se nejspíš dobrali, pokud byste nechali více podložek pod představcem. Což já ze zásady nedělám!

Zde jsem přitom neváhal ani vteřinu a představec ještě před první jízdou posunul dolů, jelikož mi úchop přišel dost vysoký už ve chvíli, kdy jsem kolo vedl cestou k autu. Trocha práce s nářadím v ruce se přitom jednoznačně vyplatila. Následné vyskočení do sedla totiž potvrdilo moji domněnku o vyšší poloze rukou, která ale nemusí být nutně na škodu.

Jakož i netradičně zakomponovaný letopočet založení značky.

Dokonalý nadhled

Pro vysloveně sportovní styl jízdy není tento set-up ničím zázračným, naopak by mohl být až trochu obtěžujícím. Naštěstí Rock Machine Blizz si na žádného sprintera upnutého v lycře nehraje a nikterak neskrývá svou pravou povahu. Tu reprezentuje především zábava ve skutečném terénu. Všude, kde je to drncavé, sypké, kluzké, strmé, odkloněné, kamenité, plné kořenů, brodů a bůhvíčeho ještě, se Blizz cítí jako doma.

Vyšší úchop mu v tomto směru dává zelenou pro ještě větší výzvy, než byste do něj možná zprvu řekli. Nevadí mu, když se cesta zlomí prudce dolů, a ještě se v průběhu sjezdu objeví nepřehlédnutelné terénní schody. Pozice jezdce je v takových případech velice jistá a díky nízké stavbě rámu, aktivnímu využití teleskopické sedlovky, ostrým objemným plášťům a zmíněnému vyššímu úchopu máte stále pocit, že jste pány situace.

Jednu z mála potenciálních nevýhod tohoto „postavení řízení“ bych viděl v omezené možnosti nasadit vyšší vidlici. Základních 120 mm kroku je, vzhledem ke geometrii rámu, tak akorát. Se 140 mm nad přední osou by se z Blizze stal nejspíš až příliš „tankoidní mutant“, s nímž by se dalo jezdit snad už jen dolů. Třeba se ale pletu…

Jedním ze zajímavých prvků na rámu je tento menší hrb za hlavou, jakož i bohatá „hydroformní“ profilace většiny trubek (viz sharkspine).

Blizz se snaží ukrýt většinu vedení do útrob rámu. Základní vstupy jsou přitom poměrně prosté.

Dole před středem je ale použito praktické šroubované a zároveň utěsněné víčko.

Co je to za velikost?

Když už jsme u toho posedu a pozice za řídítky, přidejme ještě informaci, že testované kolo, ač nese označení 18“, má sedlovou trubku dlouhou 16“ (406 mm), což nebyl záměr, ale došlo k menší chybě*. Celkové proporce ale odpovídají spíše větší, nebo v tomto případě střední velikosti (za použití konfekčního slovníku „M“). Fakticky to mělo ten důsledek, že jsem musel sáhnout po delší sedlovce, abych byl alespoň „na limitu“ jejího zasunutí, nikoliv dalece „za limitem“.

*Na webu rockmachine.us je již tabulka velikostí a geometrie upravená a místo původních velikostí 16“, 18“ a 20“ zde najdete rozměry 14“, 16“ a 18“.

Opakovaně jsem si ale v sedle uvědomoval skutečnost, že mi délka takto nastaveného posedu přijde úplně akorát, místy možná i trošičku delší, než jak bych si to v ideálním případě představoval. Ale jde spíše o zvyk a o přístup k věci.

Každopádně pokud bych velikost rámu volil od stolu (do počítače), tak bych asi automaticky mířil na rozměr 18“, poté bych ale nejspíš narazil na fakt až příliš vysokého úchopu a příliš dlouhého posedu (obě veličiny cca o centimetr větší / horní trubka Blizz 18“ 633 mm). Proto je potřeba v případě nákupu tohoto kola zvažovat velikost rámu obzvláště pozorně a důkladně nastudovat všechny veličiny.

Elegance, nebo funkce? Tvarová návaznost spodní trubky a nohou zadní vidlice je jistě zajímavým nápadem.

Prostor okolo pláště je v horní části hodně otevřený i díky navaření vzpěr z boku sedlové trubky a absenci můstku.

Nohy zadní vidlice jsou ve své přední části znatelně zúžené, i tak bylo nutné vymodelovat malý žlábek, aby bylo dost prostoru pro převodník.

Přesně jak bych si to přál

Přestože má Rock Machine Blizz stejný úhel hlavy jako Lapierre Edge Plus, tedy 67°, dojem z řízení je v mnoha směrech jiný. Je to dáno nejspíš tím, že samotný úhel hlavy je sice důležitý, sám o sobě ale nic neřeší, není jednoznačně vypovídající. Důležité je, v jakém souladu je s ostatními veličinami geometrie.

Nerad bych se ponořil do hluboké analýzy vzájemných závislostí jednotlivých rozměrů rámu, zásadní je podle mého fakt, že to u Rock Machine funguje, a to parádně! Vyšší pozice řízení, delší rám (612 mm, vel. 16“) a spíše kratší zadní stavba (427 mm) tvoří mix, který v ruce budí dojem naprosto přirozeného a hlavně sebejistého ovládání.

Rock Machine Blizz na mě působil svým řízením jako tradiční trailbike bez jakéhokoliv hendikepu nebo svérázného specifika pluskových kol. Žádná nepříjemná rozvernost předního kola v nižších rychlostech, přílišná lenost při přehazování ze zatáčky do zatáčky, prostě jen jistota, pohoda a dokonalá poslušnost.

Už zase skáču… Vlastě ani moc ne!

Trailová pohoda a jistota se příjemným způsobem promítá i do ovládání a chování v zatáčkách. Blizz se při přechodu do náklonu neláme, nepadá, ani nedělá žádné jiné nepředvídatelné úkony. Není to vysloveně mrštná XC štika, která by se chtěla obtočit okolo každého stromu a neustále měnit směr. Je to kolo, které má v sobě více enduro naturelu a přirozeného klidu, či určité rezistence.

Stačí ale vyslat ten správný impulz, položit se do oblouku a Blizz bude vaše tělo přirozeně následovat a ani se nebude bránit, když za dvě vteřiny bude potřeba „hodit ho zleva doprava“. Blizz možná není kolem, s kterým by se vám chtělo odrážet se na každém kamínku, rozhodně ale není nudný. Člověka to spíš táhne k tomu hledat hranice jeho přilnavosti, než jej zbytečně často zvedat do vzduchu.

Vezmu-li to kolem dokola, tak mě s Blizzem bavily jak běžné lesní pěšiny a traily, tak i sekce, které obvykle jezdím na fullech výrazně vyšší zdvihové kategorie. Nedalo mi to a musel jsem jednou vytáhnout Rock Machine Blizz 70-27+ i na své oblíbené enduro traily kousek dál od domova a zkusit, jak se zde bude chovat a jestli se vlastně dají projet, když jsou pokryty bílou peřinou.

Řídítka Race Face jsou nezvykle tlustá a rovná…

Což je jen důkaz využití průměru 35 mm! O tuhost se tak bát rozhodně nemusíte.

Kdo by chtěl, může použít napínák nebo vodítko díky přírubě pro montáž příslušenství standardu ISCG

Čichám, čichám prasata!

Jeden trail šel zdolat poměrně dobře, jelikož byl lehce projetý a prošlapaný, zřejmě od divoké zvěře. *Přiznám se, měl jsem místy trochu vítr, že za zatáčkou vletím doprostřed stáda divočáků, jak byla půda všude okolo čerstvě rozrytá a jak moc to v lese bylo cítit zvěřinou!

Druhý trail na severním svahu byl ukrytý pod silnější vrstvou sněhu, což bylo pro jízdu horší, byla to ale větší výzva, zejména pro pilota pluskového stroje. V celkovém součtu mi tato zkušenost potvrdila, že pevný trailbike s velkými balóny a správnou geometrií zvládne mnohdy to samé jako plně odpružený trailbike, či dokonce enduro.

Jistota velkých plášťů zde hraje velkou roli, stejně tak dobře poskládaná geometrie a posed poskytující jezdci solidní nadhled. Jediná místa, kde takové kolo očekávatelně ztrácí, jsou rychlé pasáže v rozbitém terénu (tam co bylo méně sněhu). Něco pobere vidlice, něco poberou pláště, ale s jistou pevně přilepených kol k zemi a s komfortem výkonného plného odpružení to jednoduše srovnávat nelze.

Není tak dávno co jsem přemýšlel, jestli se ještě používá uchycení kotouče Shimano Centerlock a nyní mám pocit, že jej vidím na každém kroku…

Spoiler na traktoru?

Jiným druhem překvapení pro mě bylo, když jsem zjistil, že je Rock Machine Blizz obdařený vidlicí RockShox Reba, což je model, který bych čekal spíš na sportovním nežli trailovém kole. K Blizzu a k jeho zaměření by mi více seděl model Revelation, nebo něco podobného. I z tohoto důvodu se k vlastnostem Reby příliš zevrubně vyjadřovat nebudu. Tedy také proto, že po většinu času mého testování venku pořádně mrzlo, a tak by to nebylo k vidlici ani moc fér.

Každopádně co mi celkově na této vidlici u tohoto kola nesedí je vyladění její vzduchové komory, která má zřejmě odlišný objem než třeba u modelu Revelation a vyžaduje proto vyšší tlaky (snad se úplně nepletu). Výsledkem je, že vidlice není příliš vnímavá na začátku kroku, o to více je ale lineární na konci a snadno dojde až na své dno.* U Blizzu mi to vlastně nevadilo, už jen díky plášťům suplujícím primární citlivost, obecně bych ale hlasoval u další generace pro volbu jiného modelu, klidně za cenu nárůstu pár gramů navíc.

Paradoxně lepší pocit jsem měl z levného modelu RockShox Sektor na Lapierre Edge, zároveň ale musím přiznat, že jsem si na Rebu a její projev nakonec zvykl. Našel jsem si svoje optimální nastavení, a když o tom tak přemýšlím, tak se mi nestalo, že by mě někde zklamala, propadla se nečekaně na hraně překážky, nebo předvedla jinou záludnost. Takže jí možná zbytečně křivdím.

*Jak pohotově doplnil jeden čtenář, Rebu lze vyladit pomocí vložek do vzduchové komory (Bottomless Token), což v jeho případě (3 tokeny) pomohlo snížit základní tlak ze 110 na 85 psi a dosáhnout vyšší vnímavosti i lepší progrese na konci!

Jaké překvapení, když jsem chtěl složit kolo do auta! Ona zde není žádná páčka, ale jen díra pro imbus (6 mm)! Osa Maxle Stealth.

Pozor – při vkládání kola do vidlice vám její osazení příliš nepomůže, pokud nebudete mít náboje s koncovkami průměru 31 mm (Torque Cap).

Je to rozhodně dobrý nápad, který pomůže zpevnit spojení kolo/vidlice, teď už by to jen chtělo více „Torque Cap Compatible“ nábojů!

reklama

Tvrďák a hopík

Je-li řeč o vidlici, zkusme navázat tématem komfortu jako takového, který rozhodně není špatný. Něco zvládne vidlice, maličko snad i rám, hodně ale poberou a odpustí macaté pláště. S komfortem fullu to srovnávat nelze, ale na druhou stranu nemůžu říct, že bych byl z tohoto kola nějak přehnaně vyklepaný, že bych se po hodině jízdy těšil domů na své „televizní křeslo“, případně, že bych odpočítával dny, kdy Blizze budu moct vyměnit za svého fulla na stošedesáti!

Zvykl jsem si rychle a nebylo to vůbec špatné. Našly se chvíle, kdy bych si dokázal představit více komfortu, zároveň ale musím přiznat, že bych vlastně z 80 % na svých trailech fulla možná ani nepotřeboval, že by pevné plusko bohatě stačilo. Paradoxně jsem si pak musel mnohem více zvykat, když jsem po předání Blizze přesedlal na plně odpružený stroj, než když jsem s ním začínal!

Co se týká samotného rámu, není ani v tomto směru potřeba Rock Machine jakkoliv kritizovat. Celek je krásně pevný, v ruce působí dosti bytelným dojmem, nic se nekroutí a kolo slušně uhání vpřed. Vzhledem k posedu nelze čekat nějaké zásadní boje s časem, ať již na rovině, či do kopce. Když ale zvolíte odpovídající tempo, dost možná vás překvapí, jak svižně se lze s tímto kolem pohybovat i na prostých přejezdech po štěrku či na asfaltu.

S hodinovým strojkem zadní pevné osy Shimano jsem se musel naučit pracovat, ale uznávám, že to funguje a člověk si snadno nastaví požadovanou sílu utažení.

Bovden vedoucí k teleskopické sedlovce v jednom místě vystupuje z rámu, tyto body jsou ale doplněny stylovými plastovými krytkami.

Zadní vidlice musí být kvůli přítomnosti tlustých plášťů zúžena, stále se zde našlo místo pro spojovací můstek.

Stále pila, nikoliv Victorinox!

O pláštích již bylo řečeno mnohé, co mě u nich rovněž potěšilo byl vzorek jako takový. Nobby Nic je krásně zubatý, špunty jsou dost vysoké, ostré a dezén jako celek je krásně otevřený. Díky tomu máte k dispozici skutečně hromady a hromady přilnavosti téměř za všech myslitelných situací a skoro ve všech směrech.

Jednou z mála slabin takovýchto plášťů jsou situace, kdy potřebujete přesně manévrovat, zaříznout plášť, či jej protáhnout skulinou mezi kameny. Typicky se to stává na členitých skalkách, které nestačí projet kolmo dolů, ale je třeba na nich citlivě manévrovat. Zde působí Schwalbe Nobby Nic poněkud neohrabaně, není to ale zase takové peklo jako s jinými o poznání širšími plusky, co jsem zkusil dříve.

V zatáčkách působí Nobby Nic také až překvapivě jistě. V oblouku to sice není žádný chirurgický skalpel, nebo dokonce Gama nůž, stále ale, na poměry plusek co jsem zatím zkusil, to je velká paráda. Jestli jsem doposud zkoušená pluska s většími balóny přirovnával k motorové pile, pak je toto ruční pilka zlodějka, klasický parametr, řekněme 27,5×2,4“, švýcarský nůž Victorinox.

Pohon Rock Machine Blizz 70-27+ kombinuje výrobci dnes tolik oblíbené kliky Race Face Aeffect s Direct Mount převodníkem s 32 zuby.

Obrovská kazeta Shimano CS-M8000 s rozsahem 11-46 zubů byla použita jen na zkoušku. Standardně se montuje CS-M7000 (11-42 zubů).

KOMPONENTY

Vzhledem k velikosti rámu a menší faktické délce sedlovky Kind Shock Lev Integra jsem ji na většinu času nahradil testovací sedlovkou Crankbrothers Highline, která má stejný zdvih, ale o palec delší tělo, což mi přesně chybělo ke spokojenosti.

Trochu skeptický jsem byl při pohledu na obyčejné brzdy Shimano (BR-M425), s odstupem času ale proti nim nemůžu říct ani popel. Jejich páka je poměrně slušně tvarovaná, krok byl příjemně krátký, pevný a jistý. Kotouče průměru 180 mm dodaly slušnou sílu a ani modulace nebyla zlá. Takže nakonec to je jen v hlavě!

Naopak řazení Shimano SLX je prostě bídné. Krok větší páčky je dlouhý, řadit nahoru lze rozumně jen po jednom stupni, polohy nejsou příliš výrazné a při řazení dolů mačkáte páku skoro jakoby visela ve vzduchu a nebyla vůbec spojená s lankem. Zpětná reakce nula! Kdyby to vzadu necvaklo a neskočil řetěz o jedno kolečko nahoru/dolů, myslel bych si, že to nic nedělá. Je to sice o zvyku, jezdit se s tím dá, ale dobrou vizitku Shimanu řazení SLX rozhodně nedělá.

Sedlovka Crankbrothers Highline se mi sakra hodila díky své větší konstrukční délce. I tak ale byla vysunuta až na limit.

Čím déle se dívám na páku brzd Shimano BR-M425, tím méně mi vadí a dokonce se mi líbí.

Třmen těchto brzd je poměrně kompaktní a dobře fungoval i v mrazu, přestože jej „pohání“ minerální olej.

U systému 1×11 je ale řešení poměrně snadné. Stačí totiž pořídit jednu páčku z vyšší sady (Shimano XT – M8000) a máte po problému. Když jsem řešil něco podobného s možným upgradem řazení SRAM NX, třeba na X1, došel jsem k závěru, že to není nutné, u Shimana se ale tato investice určitě vyplatí.*

Heuréka říká: cena jedné páčky Shimano XT (11s) cca 1200 Kč

Trochu zvláštně na mě působil set řídítek a představce Race Face o průměru 35 mm, zejména na pohled. Díky dlouhé tlusté rouře ve střední části vypadají tak nějak „jinak“. Zjistil jsem ale, že je to opět jen v mé hlavě, jelikož jejich úchop je bezproblémový, držení komfortní, ovládání jisté a šířka 760 mm dostatečná.

Hodně o osobním vkusu jsou silnější gripy One MTB Lock-on s jasnou rodovou příslušností k výrobci rámu. Já si na ně ale brzy zvykl a začal je mít rád! Tlusté pevné gripy se mi vždy líbily, až jsem skoro začal přemýšlet, že si jedny objednám na svoje kolo!

Velikost kol je „27 Plus“ – nezapomeňte!

Sharkspine EVO tubing – žraločí páteř by měla připomínat horní lomená trubka.

ROCK MACHINE Blizz 70-27+ | závěr

Když jsem se poprvé (relativně nedávno) seznamoval s kategorií HT 27,5+, byl jsem pln rozpaků. Na jedné straně se mi tato myšlenka líbila a připadala mi jednoznačně smysluplná. Na straně druhé mě ale kola s plášti širokými okolo třech palců ve skutečném terénu úplně nevoněla. Avšak s tím, jak se tento podobor mění, jak se hledají ideální rozměry plášťů a ráfků, jako by se vše stabilizovalo a jako by pevná pluska začala konečně plnit to, co ze začátku slibovala.

Toto platí do puntíku i o stroji Rock Machine Blizz 70-27+, který mě bavil od prvního do posledního společně ujetého kilometru. Člověk si jen musí najít správnou velikost, uvelebit se v kokpitu s vyšším a lehce delším úchopem a pak už se může jen bavit. Řízení je totiž krásně přirozené a dokonale čitelné, prostupnost terénem neskutečná, komfort více než solidní, přilnavost místy až nekonečná… Zkrátka kolo postavené pro čirou radost z jízdy!

Ano, našlo by se pár detailů, které bych mohl Blizzu vytknout, jako celek mě ale toto kolo ani v nejmenším nezklamalo. Užil jsem si s ním spoustu legrace na sněhu a trochu i na hlíně (škoda, že obleva nepřišla o něco dřív). Zkusil jsem s ním běžné traily i velké kopce a velké kameny a prakticky všude jsem si připadal jako pán situace.

Chcete-li, můžete Rock Machine Blizz 70-27+ přestavět na 29″

K tomuto stroji by se hodilo hrubší obutí než takovéto závodní „šlupky…“

Místa je pro ně přitom ve vidlici i v zadní stavbě víc než dost!

Rock Machine Blizz 27+ a 29“ kola (dovětek)

Málem bych zapomněl. Shodou okolností se mi do ruky dostala kola Max1 Carbon v průměru 29“ vybavená Boost náboji, které jsem na jedno odpoledne vsadil do Blizze a vydal se zkoušet, nakolik se tímto zásahem kolo promění. Změna to přitom nebyla až tak dramatická, jak by se mohlo zdát. Samozřejmě, Blizz byl o poznání lehčí, mrštěnější a živější. Vzhledem k použití plášťů Kenda Honey Badger XC Pro 29×2,05“ také pocitově o dost křehčí.

Na ovládání neměla tato „výměna stráží“ vysloveně zásadní vliv. Základní stabilita byla zachována, stejně tak i posed, jen přední kolo reagovalo o dost rychleji. K mému překvapení karbonová kola s hubenými plášti neudělala z Blizze vyslovenou XC raketu, což je, dle mého názoru, dáno geometrií a posedem, který je stavěn více pro trailové vyžití než pro čistý výkon. Pokud by se ale vidlice sešroubovala na 100 mm a použil třeba o něco delší představec… Pak byste mohli mít dvě kola v jednom!

Nebo by se naopak dala použít pevnější kola s širšími ráfky, silnější 29“ pláště s pořádným vzorkem, nechat posed a zdvih v původním nastavení a jen si třeba přes léto užívat zábavu s pevným 29“ trailbikem a na podzim jej přestavět na plusko! To nezní jako špatný nápad, ne?