Rock Machine 2017 – Mediální testování na Ještědu

Budou tomu skoro dva týdny, co jsem se měl možnost zúčastnit velké testovací akce nových a ještě novějších strojů Rock Machine, zejména modelů Blizzard nové generace a to jen kousek pod vrcholem Ještědu. Toto místo znám dobře, jel jsem zde opakovaně závod Enduro série, zato s koly Rock Machine Blizzard mám jen pramálo zkušeností… Jaké budou moje první dojmy?

Kdo sledujete domácí biková on-line média pravidelně, jistě již o této akci víte své, jelikož svoje reporty před časem do světa vypustilo jak MTBS, tak i Dolekop.com. Tentokrát jsme prostě nejrychlejší nebyli, jelikož jsme se prali s jinými tématy. Každopádně pro toho, kdo zmíněné konkurenční články nečetl, doplním, že jsme měli sraz na parkovišti u chaty Ještědka, kde byl rozbit základní tábor!

Zde hoši z Rock Machine rozbalili svůj pojízdný stánek, jenž nám sloužil jako zázemí, a vedle něj na stojan vyskládali celý zástup nových kol. Především modely Blizzard (27,5 – 160 mm / 27,5+ – 140 mm), ale také menšího brášku Blizz (hardtail na kolech 27,5+) a jednu blíže nespecifikovanou novinku chystanou pro rok 2018. Psst, slíbil jsem, že o ní pomlčím!

Na toto místo se sjeli kolegové z výše zmiňovaných konkurenčních on-line médií, přičemž zástupci tištěného světa MTB se bohužel nedostavili. I tak to byla hodně zajímavá parta, která se moc často neschází a rozhodně spolu moc často nebikuje. Proto měla tato akce více zajímavých o ojedinělých rozměrů, než jen skutečnost testování novinek Rock Machine 2017.

Kde a co se jezdilo?

Kdo to na Ještědu znáte, budete jistě v obraze, když vám prozradím, že jsme po větší část dne drtili zdejší RZ1 náležící letošnímu závodu Enduro Race Ještěd 2016. Odpoledne si pak kluci z Dolekopu vymínili dvě jízdy na opačné straně kopce, směrem do Liberce, kde jsme si dvakrát střihli tuším že RZ5, tedy novou ještědskou DH lajnu. Tady už to trochu bolelo, a to doslova!

Jeden ze zástupců Rock Machine se skácel po doskoku na prázdné přední kolo, což mu ve výsledku přineslo pět stehů na předloktí! Auuu! Mně se také podařilo se vykutálet, když jsem zdejší DH trať sjížděl na sportovní devětadvacítce s hladkými plášti, které mě nepodržely na odkloněných a lehce slizkých kořenech. Pád to byl vcelku nevinný, padal jsem do čerstvé hrabanky, naražené rameno ale cítím ještě dnes… Už mi holt není dvacet!

A konečně kola, co se testovala! Dohromady jich byla celá řada a také několik kombinací, až jsem z toho měl v jednu chvíli dost zamotanou hlavu. Začínal jsem na novince Rock Machine Blizzard (enduro) se zdvihem poctivých 160 mm, postavené na klasickém parametru 27,5“. V druhé řadě jsem zkoušel o kategorii níže spadající Blizzard se zdvihem 140 mm obutý do pluskových kol, konkrétně v relativně umírněném rozměru 27,5×2,6“. Tento stroj jsem si vyzkoušel i jako 29er, když jsme na něm zkušebně prohodili široké pláště za velké obruče.

A poslední, co jsem zkoušel, byl testovací vzorek modelu určeného pro rok 2018, o němž jsem ale slíbil, že taktně pomlčím!

Floating Pivot Suspension (FSP)

Abych dostál pověsti technického šťoury, povím vám nejdříve něco o systému zadního odpružení. Značka Rock Machine za svou historii vyzkoušela již několik řešení, přičemž si na některá méně povedená živě vzpomínám ještě z dob mého angažmá v magazínu Velo. Ale to sem tahat nebudeme! Naopak poslední roky staví Rock Machine své stroje výlučně na svém originálním řešení Floating Pivot Suspension (FSP).

Tedy originálním… Jedná se o „klasické virtuální zavěšení“, tedy o jednu z mnoha kreací na téma VPP, DW-link apod. Tím nechci daný systém nikterak shazovat, jen se snažím osvětlit to, kam patří. U těchto systémů s krátkými raménky a pevným zadním trojúhelníkem ostatně platí, že možností jak je sestavit je až nekonečné množství, proto prakticky každý může tvrdit, že je jeho řešení originálem. Což je v mnoha případech i pravda, protože přesné umístění čepů, sklon ramének a další detaily při sebemenším posunu výrazně mění projev celé zadní stavby a takto ji činí skutečně „originální“.

Každopádně až doposud používala značka Rock Machine systém FSP v určité podobě, jak jej známe ze současných modelů Blizzard, tedy s jedním kratším horizontálně situovaným raménkem na úrovni většího převodníku a jedním svisle zavěšeným na horní trubce. Toto základní uspořádání se vlastně s příchodem modelové řady 2017 nemění, přestože na první i druhý pohled vypadá úplně jinak.

Rock Machine Blizzard 90-27 (2016)

Rock Machine Blizzard 90-275+ (2017)

Pohled zblízka

Když se ale na nově vypadající systém podíváte zblízka, zjistíte, že spodní raménko je stále tam kde bylo, tedy skryto za dnes již jediným převodníkem, a horní je také zavěšené kolmo dolů, jak tomu bylo dřív. Krom takových (ne)podstatných detailů jako je jejich délka a přesný sklon, se zde tedy nic zásadního nezměnilo. Co je ale zásadně jinak je napojení zadní stavby na tlumič, které je vlastně skutečně dost originální.

Různé vidličky jsou dnes jednoduše v módě, jelikož se lidé, běžní zákazníci, vy konkrétně, již nestarají, je-li na kole o jeden pár ložisek víc nebo méně. Podstatný rozdíl je ale v tom, že zatímco jiné systémy používají vidličku ke spojení horního ramene a tlumiče, zde je připojena ona vidlička přímo na zadní stavbu. Je to zkrátka trochu jiné řešení, než když je tlumič spojen s horním raménkem, trochu jinak funguje kinematika atd.

Celo řešení je přitom vlastně dost elegantní a krásně jednoduché a je zde také vidět „rukopis“ Járy Spěšného: tedy tlumič „nahoře“ pod horní trubkou a hlavně co nejdelší. Aktuálně navíc metrický a to v provedení RockShox Deluxe, který mě baví tím víc, čím častěji se s ním na nových kolech potkávám!

Detail horního ramene a napojení vidličky přímo na zadní stavbu mě vážně baví!

Nové rámy Rock Machine Blizzard počítají výlučně s pohonem 1x“cokoliv“, proto mohou být hlavní čepy náležitě široké s tím, že je prostor ponechán pouze vodítku řetězu.

Rock Machine Blizzard 90 (27,5 / 160 mm)

Jak již zaznělo výše, první stroj z nové kolekce Rock Machine, který jsem na Ještědu zkoušel, byl Blizzard v nové enduro podobě s aktivními 160 mm nad oběma koly a běžnými plášti na kolech průměru 27,5“. Dopředu musím nastínit, že mé vůbec první dojmy byly trochu zastíněny skutečností, kdy jsem na toto kolo přesedal z Kony Process 153, která je extrémně svérázná, tedy už jen svými úhly a jízdním projevem jako takovým.

Přesto jsem se ale za řídítky Blizzardu 160 cítil velice brzy jako doma a to i přes fakt, že se jednalo o zcela nové kolo s nezajetými brzdami. I proto jsem možná byl na první části ještědské RZ1 při první jízdě rychlejší než při dalších pokusech. Nebo jsem byl také více rozvášněný a motivovaný snahou držet krok s mediálními kolegy. Později jsem si ale našel své tempo a s jedinci z Dolekopu se snažil soutěžit spíše až v dolní pasáži, kde je potřeba více manévrovat a člověk není jen nezúčastněným pasažérem při nízkém průletu lesem.

Začněme od lesa..

Začnu-li nevýhodami, pak vlastně jediné, co mi na tomto kole vadilo, byla „příliš úzká řídítka“. Později jsme je s Járou (Spaceman) na parkovišti měřili a skutečně se ukázalo, že nasazené větvě Race Face měří „ubohých“ 760 mm! Chápete to?!! Ne, dělám si srandu… 760 mm bude pro mnoho lidí přijatelných, já jsem ale ujetý na dlouhé klacky a zejména u kol této kategorie jsem zvyklý na rodla v délce 780 až 800 mm. Člověk se pak někdy hůř trefuje mezi stromy, avšak jistota delší páky je mi hodně příjemná.

Druhým potenciálním nedostatkem, který jsem zaznamenal, byla geometrie, ale to jen v přímém srovnání s extrémní Konou. Pokud si dobře vzpomínám (data k novým kolům jsem ještě nikde nedohledal), disponuje nový Blizzard 160 úhlem hlavy cca 66°, což je nejen rozumné, ale rozhodně příjemné. Díky tomu bylo řízení poslušné, dostatečně jisté ve strmých padácích, ale i pohotové a svižně reagující v místech, kde bylo třeba více manévrovat.

Super Luxus, Super Delux

Jsem možná postižený pocitem, že enduro na 160 mm by mělo být osazeno tlumičem s expanzní nádobkou, zároveň musím uznat, že nový RockShox Deluxe nasazený na tomto kole, navíc ve své maximální délce, chodil líbezně od začátku do konce a luxusně si rozuměl s vidlicí RockShox Pike. Není to ale jen o projevu tlumiče jako takového, ale o projevu celého zadního zavěšení a rovněž o jeho sladění s použitou jednotkou odpružení.

Nebudu to natahovat, na to, jak jsem při jedné letmé zkušenosti se starším Blizzardem „křivil hubu“ nad tím, že zadní stavba vykazovala určitý potenciál, který ale nebyl využit na 100 %, pak s novou generací je vše jinak. Při šlapání na rovině i ve výjezdech je zadní partie sice aktivní, vnímavá na pohyby jezdce, přitom ale dostatečně poslušná a efektivní. Vysloveně luxusní je ale její projev při jízdě z kopce dolů, což platilo do puntíku u všech toho dne zkoušených Blizzardů, bez ohledu na velikost kol a délku zdvihu.

Vážně mě překvapilo, nanejvýš mile, jak je zadek Blizzardu aktivní, když je to potřeba, přitom se nijak nežvýká a nekroutí. Člověk by se na jeho projev skoro přestal úplně soustředit, jelikož funguje tak hezky a přirozeně. Snad ještě víc než na tomto plnotučném enduru jsem si skutečnost vysokého výkonu uvědomil na stroji s výrazně menším zdvihem, který až nečekaně snadno a přirozeně požíral velké muldy, boule a kořeny.

Vidím v něm… Potenciál!

Nechci tady po prvních zkušenostech vynášet nový Rock Machine do nebes a na posty nejvyšší, na to si jej musím vyzkoušet v klidu na svých lokálních testovacích okruzích, rozhodně je ale třeba vyseknout poklonu celému vývojovému teamu, jelikož funkce nových strojů Rock Machine má skutečně velký potenciál.

Rock Machine Blizzard 90 (27,5+ / 140 mm)

Omlouvám se za malou odbočku, ale teď mi v hlavě vysvitla živá vzpomínka, jak jsem po X jízdách dolů na kole a nahoru autem na parkovišti začal zmateně tápat a přemýšlet, co vše už jsem jel, co ne a co bych ještě chtěl zkusit. Možností byla celá řada, až mi v jednu chvíli začaly nové stroje Rock Machine Blizzard splývat v jedné mentální mlze. Ony nové Blizzardy, díky novému systému zavěšení, skutečně vypadají dost podobně a člověk pak chvíli stojí, váhá a přemýšlí, na který má ukázat prstem – Ano, ten chci teď zkusit!

Každopádně po zkušenosti s endurem na 160 mm si ke mně našel cestu Blizzard Plus s širšími plášti, se zajímavým kompromisním rozměrem plášťů 27,5×2,6“ (Schwalbe Nobby Nic), postavený na trailovém zdvihu 140 mm. Kluci z Dolekopu ho při prvních jízdách zrovna nechválili, tlusté pláště jim moc nevoní a já je do jisté míry chápu. Mně se ale tato mutace vlastně docela líbila.

Typicky se našlo pár míst, kde by byl člověk rád za užší pláště s ostřejší boční hranou, aby svá kola mohl nechat pořádně zaříznout do zatáčky či odkloněného svahu. Pak zde ale byla hromada dalších míst, kde byl přínos širších ráfků a objemnějších plášťů jasně patrný. Rozbité kořenité sekce jsem proletěl jako nic, na hlíně jsem si užíval větší styčnou plochu při agresivním brzdění a pár terénních schodů jsem přejel jako by tam skoro ani nebyly.

Hopsám na balónech

Navrch se mi vlastně docela líbilo, jak se kulatý profil pláště v šířce 2,6“ chová v zatáčkách, jak se na něm kolo hezky překuluje ze zatáčky do zatáčky. Když se mě zeptáte napřímo, tak vám stále odpovím, že bych si pro sebe radši vybral klasický rozměr obutí, řekněme v šíři 2,4“, každopádně tomuto proudu, v takovémto kompromisním provedení, začínám pomalu rozumět.

Vlastně ještě jedna poznámka. Odpoledne jsem na jednu jízdu na svahu k Liberci dostal Blizzard Plus (140 mm) s větším rámem (L – 21“, jinak jsem jezdil M – 19“) a žasl, jaké kule se s ním dají pálit dole na sjezdové lajně, kde se moc nedá vybírat ideální stopa, ale je třeba letět rovně a jen občas zatočit a vyhnout se stromu nebo hovadskému skoku z kořenů do kořenů.

Tak nebo tak začínám mít pomalu pocit, že se snad i naplňuje moje věštba z období počínající mánie 27,5+. Tedy že již většina výrobců opustila cestu extra širokých gum okolo 3“, rozměr 2,8“ se také pomalu jeví jako lehce přestřelený, varianta 2,6“ možná bude rozumným kompromisem pro pevné rámy a nakonec to třeba skončí u toho, že budeme vozit ráfky v šíři okolo 35 mm a pláště někde na úrovni 2,5“ a budeme spokojeni. Třeba už jen proto, že se rozměr 27,5×2,5“ dostane svým vnějším průměrem skutečně doprostřed mezi již vymírající 26“ a stále silné 29“!

Rock Machine Blizzard 90 (140 mm) – nahoře s koly 27,5+, dole pokusně nasazené obruče 29″

Přehodíme ti to na větší!

Jeden pokus na Ještědu, který si tuším vyžádal v první řadě kolega Bureš z MTBS, představovalo prohození kol u Blizzardu 140 z původního rozměru 27,5+ na 29“. Vzhledem k použití Boost os a nábojů to nebyl nejmenší problém, stačilo jen doladit kotouče. Dokonce mě překvapilo, kolik místa zůstalo ve vidlici a v rámu. Vidlice RockShox (Boost / 27,5+) jsou na to dělané a po „přepnutí“ z 27,5+ na 29“ ani nevypadají špatně či prázdně. Na rozdíl od Foxových pluskových vidlic… (Sorry, ale musel jsem si rýpnout)

Z velkých kol v tomto zdvihově menším rámu byly o půl až hlavu vyšší kolegové z Dolekopu a MTBS doslova nadšeni a zaznívaly zde hlášky o tom, že by stačilo nasadit hrubší pláště, případně dopředu vrazit vidlici se 160 mm kroku a byl by z toho dokonalý trailový univerzál! Pravda, s lehkými, v tomto případě karbonovými koly od Max 1 a s užšími rychlejšími plášti byla tato sestava krásně svižná a pohotová a do kopce to s ní parádně frčelo.

Nuda na Ještědu? Ani náhodou!

Nuda pak s tímto kolem nebyla ani cestou dolů, kdy se kombinace 140 mm aktivního zdvihu a většího průměru kol podepsala na nemalém nadhledu a jistotě v technických a zejména pak strmě padajících pasážích. S velkými koly si krásně rozumělo i odpružení a vše fungovalo tak nějak přirozeně. Za mě by stačilo nasadit jen hrubší širší pláště a je vyřešeno!

Ostatně to bylo obecných řečí, jak je potřeba s přechodem z 26“ na 27,5“ změnit kinematiku zadní stavby! Tady člověk střídá velká, hubená a menší tlustá kola a stále to funguje. A to ani Rock Machine neřeší úpravu geometrie při této změně jak je tomu u řady jiných značek, které nově nabízejí různé „měňavce“ (Santa Cruz, Ibis, Pivot atd.)

Abych ale nebyl jen suše pozitivní, musím přiznat, že se našla místa, kde jsem měl pocit jakoby byl střed kola s velkými obručemi možná až moc vysoko, jako bych celý stroj musel při cestě ze zatáčky do zatáčky tahat „přes vrchol Řípu“. Zkrátka jakoby velká kola občas dávala jasně najevo delší stavbu svého výpletu. Dobře to bylo znát v kontrastu s koly parametru 27,5+, která se na svém oblém profilu použitých plášťů krásně převracela, oproti 29“, kde bylo třeba při pouti z jednoho náklonu do druhého překonat vyšší výškový rozdíl. Jestli mi rozumíte?

Jak je to doopravdy?

Rock Machine Blizzard (140 mm) je kolem, které se bude standardně dodávat a prodávat na kolech parametru 27,5+, tedy s plášti v rozměru 27,5×2,6“. Přitom je ale z výše uvedeného jasné, že si stačí teoreticky dokoupit druhý set kol průměru 29“, řekněme s lehčím a rychlejším obutím, a rázem máte z jednoho kola dvě. Schopný a sebejistý tralbike s pluskovými koly, který sjede vážně mnohé a klidně si na něm můžete střihnou i nějaké to české enduro. Na straně druhé pak lehčí a rychlejší stroj na 29“, kupříkladu pro dojíždění do práce.

Jedna tvář na víkendy, druhá pro pracovní týden! To nezní jako nesmyslná, či dokonce nereálná pohádka, ne? Případně se může stát, že se do projevu Blizzardu s velkými koly zamilujete natolik, že menší tlustá kola odložíte do sklepa nebo na půdu, případně je prodáte a budete si užívat jízdu na velkých obručích. Možností je celá řada a nakonec je to jen na vašem rozhodnutí, chuti a fantazii.

Rock Machine Blizz

Poslední zastaveníčko. Na Ještědu byl připraven k vyzkoušení i pevný stroj pojmenovaný Rock Machine Blizz. Plusková kola, 120 mm vidlice a nízký trailový rám. Tuto hračku si na jednu jízdu vzal Honza Tandler, který nám celý den dělal průvodce a fotografa a byl z tohoto kola příjemně překvapený. Drncalo to, o tom žádná, a na Ještěd by se mu prý líbilo nasadit dopředu vidlici s vyšším zdvihem, řekněme 140 mm, pak by se s tím dalo řádit i na takovýchto kopcích.

No uvidíme! Jak jsem to tak viděl na Eurobiku a jak to sleduju všude okolo, testu pevného pluska se v rámci modelového roku 2017 jistě nevyhnu, takže si počkejme a udělejme si vlastní názor!

Ještě-du do Ještědu!

Vzpomínáte na toto reklamní hleslo klasického libereckého obchodního centra? To je asi jedno… Důležitější je fakt, že jsme si to všichni novináři na Ještědu náramně užili, díky Járo. Počasí bylo parádní, traily jsou zde náročné, ale zábavné, společnost byla nezvykle rozmanitá a hlavně nové stroje Rock Machine se zde ukázaly v tom nejlepším možném světle. Jak jsem již zmínil, na starším Blizzardu jsem se jednou svezl, tehdy jsem to ale na webu radši nezmiňoval.

O to větší je můj respekt k novému vývojovému teamu, který z „ošklivého káčátka“ vysochal již na pohled zajímavý, v reálu pak bez větších výtek funkční celek, který mě natolik nadchnul, až se nemohu dočkat našeho dalšího osobního setkání! Tenkrát v mém domácím prostředí, abych byl schopen naplno posoudit a zhodnotit všechny aspekty jízdního projevu těchto nových strojů. Doufám, že se tak stane již brzy!

Díky za tento zážitek, díky za nová kola a díky za fotky!

Foto: Štěpán Hájíček (detaily) / Honza Tandler (jízdní a dokumentační)