ORBEA Occam M30 LT – Stoupáš, dokud nepadneš! (TEST)

Jak jste si už nejspíš všimli, letos jsme nově začali testovat kola baskické (španělské) značky Orbea. Prvním „výkopem“ byla prověrka všestranného lehkého eBiku se specificky laděným motorem (Orbea Rise H10), nyní pokračujeme jeho sesterskou variantou, či snad určitým předobrazem, kterým je Orbea Occam!

Stroje Orbea Occam a Rise mají rozhodně mnoho společného, ač zároveň nelze říct, že jde o dvě kopie téhož stroje, pouze jednou s motorem a podruhé bez. Každé z těchto kol má v sobě něco osobitého, třeba některé konstrukční prvky, zároveň ale obě tyto platformy sdílí řadu nápadů, celkovou základní filosofii a také své zaměření.

Přišlo mi proto nanejvýš zajímavé vyzkoušet po testu elektrifikovaného Rise také jeho „puristického“ (akustického, analogového, manuálního, mechanického…) bratříčka – model ORBEA Occam!

Jeden základ, dvě cesty

Pokud bychom chtěli pojmenovat nejdůležitější společné prvky modelů Occam a Rise, pak lze začít u zdvihu, výbavy a zaměření. Také Orbea Occam se nabízí v podobě primárně trailové, tedy se zdvihy 140 mm nad oběma koly (29“), s vidlicemi Fox 34, jednoduchými vzduchovými tlumiči (Fox Float) a odpovídající výbavou.

Druhou možností, která figuruje v našem dnešním testu, je Orbea Occam LT, posílená na hodnotu 150 mm na obou frontách, opepřená přítomností vidlic Fox řady 36, tlumiči Fox Float X, nebo dokonce vinutou pružinou (také od Foxu), dále pak hrubšími plášti, silnějšími brzdami atd.

Stejně tak lze v rodině Orbea Occam najít jak hliníkové stroje (označení H10, H20), tak i plně karbonové (M30, M10, M-LTD), kdy lze upozornit na doživotní záruku na karbonový základ!

Celkově se proto dostáváme do zajímavé situace, kdy je možné porovnat (alespoň obecně) hliníkový, elektrický Rise s nižším zdvihem (140 mm) a jemu odpovídající výbavou a luxusní karbonový Occam v provedení LT. Tak schválně, kam až mě pustí?

Při změně směru chytni vzpěru!

Než se vrhneme na popis praktických dojmů a postřehů, dovolte mi poukázat na jednu specialitu modelu Orbea Occam, kterou elektrický Rise nedisponuje. Je jí záměrně nápadná a pro toto kolo charakteristická pomocná vzpěra mezi sedlovou a spodní trubkou. Netradiční spojník, který opticky, ale také fyzicky posiluje místo uchycení horního ramene zadní stavby.

Vtipnou či zajímavou skutečností u této vzpěry je její jednostrannost. Je pouze na pravé straně (u převodníku), kvůli čemuž bylo nutné doleva, od podélné osy kola, posunout uchycení košíku na lahev. Díky tomu zde vyvstává zajímavé „dilema“ pro praváky a leváky!

Pravák bude rád, že je samotná vzpěra vpravo, protože je na ideálním místě, pokud chce kolo chytit a zvednout (vynést do schodů, naložit do auta, poponést po trailu…). Horší je ale přístup k bidonu, který je potřeba nahmátnout levou rukou. U leváků to bude (nejspíš) přesně naopak.

Aby to bylo ještě zajímavější a zamotanější. Zdvihově vyšší enduro model Oreba Rallon má na rámu také přídavnou vzpěru! Jenže v jeho případě je jednak vlevo a jednak směřuje od sedlové trubky nahoru k trubce horní, tedy podél tlumiče. Lze v tom hledat „umělecký záměr“?

Lko prý bude Luxus!

Podobně jako v případu Orbey Rise také model Occam M30 LT jsem dostal na test ve velikosti L a vlastně si nemůžu stěžovat. Dle tabulek doporučujících vhodný rozměr rámu jsem s výškou postavy 180 cm dokonale „v normě“ (doporučeno 170-185 cm), nikoliv na hraně dvou velikostí, jak je tomu u mnoha jiných značek. *Obecně preferuji spíš Mka, protože mám kratší nohy.

Situace s posedem, velikostí a dalšími rozměry rámu se zde do značné míry opakuje jako v případě elektrické varianty Rise. Pozice za řídítky je na jedné straně velice příjemná, dostatečně komfortní, s velkým přehledem a pocitem, že na tomto kole mi nebude vadit šlapat, ani zvládat delší výjezdy a přejezdy.

Řídítka jsou také rozumně daleko, i když tady jsem si párkrát říkal, že by mi nevadilo vyměnit představec za kratší s nulovým sklonem, dostat tedy ruce ještě o kousek blíž k tělu a klidně i o nějaký centimetr níž. Ale to už je hodně na osobních preferencích.

Větší prostor nad? Za ten bych byl rád!

Další z podobností mezi modely Orbea Rise a Occam je skutečnost, že je rám velikosti L spíš vyšší, než jak by to moje oko chtělo a jak by si to nejnovější trendy žádaly. Jak jsem s pozicí za řídítky prakticky plně spokojený, tak mi maličko vadí skutečnost, že je na kole s tímto potenciálem sedlovka se zdvihem „pouze 150 mm“. O moc delší teleskop by mi přitom rám, při mojí postavě, nejspíš nedovolil.

Neříkám, že bych na tomto kole musel mít nutně sedlovku se zdvihem 200 mm, ale nebylo by to vlastně úplně špatné. Takový WolfTooth Resolve s tímto zdvihem na sportovním Yeti SB120 byl móóóóóc fajn!

Obecně mi jde ale hlavně o pocit, že by nebylo špatné mít nad rámem ještě trochu více volného místa. Za většiny podmínek jsem na „aktuální stav“ nenarážel, při určitých situacích, při ostřejší jízdě v náročném terénu, při vysedávání do zatáček ve stylu MotoGP, mě ale párkrát hlavou proletěla myšlenka, že bych se rád nad kolem ještě více přikrčil, více se vyklonil, jenže ono nebylo jak a kam!

Kopce? Nema problema!

K projevu v těžším terénu se ještě dopracujeme, teď se ale k vyhlášeným trailům musíme nejdřív nějak dohrabat, takže hurá do sedla a šlapat! Orbea Occam je naštěstí svým základem spíše schopný trail bike než odlehčené enduro*, proto přesuny a následně i výjezdy nejsou žádný problém. V katalogu je ostatně u položky zaměření napsáno: „Trail to light Enduro“

Člověk by mohl dopředu přemýšlet, jaké to bude ve výjezdech se strojem, který nese přídomek LT, má silnější vidlici, vyšší zdvihy, hrubší pláště atd.? Odpověď zní: „Nema problema!“

Celková hmotnost 14,5 kg, rozumně volená výbava, kvalitní karbonový rám a zřejmě i celkové naladění a určení stroje znamenají, že na přesunech a ve výjezdech se pohybujete až překvapivě zlehka a efektivně. Člověk se tak s kopci nemusí příliš trápit, mnohdy si je může i užívat, jelikož Occam je v tomto směru hodně schopný a výrazně nápomocný.

Nečekané výjezdové rozuzlení

Příjemný je Occam jak svou lehkostí a dobrou odezvou, tak i komfortem a přilnavostí. Na rovině jedete a neřešíte, v terénu to pak klidně střihnete i přes kořeny a kameny, protože vám zadní partie nabídne pomocnou ruku – překážky vyhladí a smázne. Snadno tedy zvládnete i vyhlášené technické sekce vedoucí do kopce a ani vám u toho nebudou skřípat zuby námahou či pekelným soustředěním!

Ještě jeden důkaz za všechny. Při jednom z mých testovacích výletů jsem byl v místě, kde jsou obvykle nenásilné výjezdy, jeden je ale takový protivný, převážně rovný, nepříjemně přehledný, hlavně se ale postupně zvedá až míří skoro k nebi. Velice často se mi stává, že se mi po chvíli prostě nechce šlapat! I když bych zvládl klidně celý kopec, jdu často kus pěšky, pozoruju mravence a poslouchám zvuky lesa. Už jen proto, abych ušetřil sílu a morálku do další akce.

Když jsem byl ale na tomto místě s Orbeou Occam, dal jsem tento kopec bez přemýšlení celý. OK! Chvíli na to jsem ho jel podruhé (z vrcholu vedou dva traily) a k mému vlastnímu překvapení jsem ho vystřihl celý v sedle i na druhý pokus! To už je na můj vkus a zvyklosti hodně nečekané rozuzlení!

Než přijde další… Výjezd!

Tak jó, jsme na kopci! Vlastně už po několikáté, kudy to teď vezmeme dolů? Nejdřív asi něco lehčího, poté budeme přidávat na náročnosti, ať se ukáže, jak se Orbea Occam ovládá a co vše zvládá. Opět by se daly připomínat podobnosti s elektrikou Rise, ale zkusme to možná na chvíli pustit z hlavy.

Moje první poznání směřuje k tomu, že je zde poměrně slušně položená hlava. Dle údajů z tabulky jde o úhel 65,5° (Occam na 140 mm – 66°), což by mohlo odpovídat. I když pocitově bych řekl, že je to klidně i méně! Celek je totiž v základu poměrně jistý, stabilní, až má tendence projevovat se trochu jako chopper.

Z kraje si proto docela tvrdohlavě drží přímý směr a do náklonu se mu moc nechce. Když ale překonáte „bod zlomu“, rychle padá do boku. V oblouku následně poměrně pevně drží a nejednou se brání zpětnému narovnání. Není to vlastně až tak dramatické, až tak výrazné, ale určitý „chopper efekt“ se zde zkrátka projevuje.

Vědět co a říct si o to!

Stabilní základ je určitě fajn, stejně tak se ale hodí rozumně pevný a lehký rám, který na druhé straně znamená dostatečně pohotové reakce, když vezmete vývoj situace „plně do svých rukou“. Celkově jsem měl pocit, že Orbea Occam poslouchá hezky a ochotně, pouze potřebuje jasné a přesné příkazy.

Není to kolo, kde by jezdec za řídítky volně „plápolal“ a jeho přiměřené a přirozené naklánění se do stran by vyřešilo zbytek. Naopak jsem nabyl dojmu, že si Occam říká o spíše zkušenějšího pilota, který svůj stroj jednou zlehka naklopí, jindy ho do zatáčky narve větší silou, prostě tak, jak si to situace žádá.

Teprve poté z něj lze dostat vše, co umí, jelikož při vlažné pilotáži dostanete nanejvýš vlažný jízdní projev. Možná to zní banálně, či jako obecná poučka, která je ale v tomto případě hodně důležitá.

Najít společnou řeč

V nemalé míře promlouvá do řízení a jeho zpětné vazby také celkově aktivnější odpružení, o kterém bude řeč záhy. Díky němu máte často pocit, že kolo terénem pozvolna pluje, než že by si vybíralo milimetrově přesnou stopu a řešilo každý kamínek.

Přišlo mi to vlastně trochu zvláštní, připomnělo mi to Orbeu Rise, ale neříkám, že to je špatné, spíš možná pro mě trochu nečekané. Ono to ale bude hodně o soužití a hledání společné řeči, vzájemné souhry.

Na techniku s rozmyslem

Zajímavé věci se rovněž začínají odvíjet ve chvílích, kdy vezmete Occam na větší kopce a strmé svahy. Hodně v takových místech záleží na rychlosti. Když jsem totiž „bojoval“ se sekcemi spíše strmějšími, zato však pomalejšími, nejednou jsem žasl, co vše se mi podařilo zdolat a jak jistě se zde Occam jevil.

Naopak v místech, kde terén nebyl vysloveně těžký, ale byl více rozbitý a dané úseky si řekly o vyšší rychlost, jsem narazil na určitou nejistotu až lehkou roztěkanost. Jako by Occam říkal, že tohle už je na něj prostě moc! Že je to za hranicí „lehkého endura“.

Celkově jsem měl tedy dojem, že toto kolo, při použité výbavě, má stále blíže k trailovému stylu jízdy a není úplně odvařené, pokud ho začnete drtit v náročnějším enduro stylu. Nebo ještě jinak. Orbea Occam ví moc dobře kam patří a nemá zapotřebí lézt do zelí svému svalnatějšímu enduro bratru, kterým je model Rallon.

Nenech své srdce zbytečně zatvrdit!

Výše v textu jsme v různých sekcích zlehka otevřeli téma odpružení (komfortu), na což můžeme nyní konečně navázat. Po zkušenosti s elektrickým bratrem (Orbea Rise) mě u modelu Occam vlastně ani nepřekvapilo, nakolik je v tomto směru živý a aktivní. Trochu jsem se divil skutečnosti, že si třeba i vidlice Fox 36 řekne o trochu více tlaku, než kolik udává tabulka na jedné z nohou, ale to vlastně také není úplně poprvé.

Zajímavé a pozitivní je, že odpružení na stroji Orbea Occam reagovalo hlavně tam, kde reagovat mělo. Tím chci říct, že na přejezdech a ve stoupáních jsou vidlice i tlumič poměrně stabilní, nehoupou se a nevlní se pod jezdcem. Někdo by možná sáhl po páčce na vidlici (hodit se může zvýrazněná střední poloha), případně i po druhé na tlumiči. Obě jsou dobře přístupné, osobně jsem na ně ale skoro nesahal.

Na vlně zábavy

Jak bylo odpružení při šlapání nápomocné, ale jinak vyrovnané, v akci znatelně ožívalo. Stačilo se totiž zlehka zvednout a rozhýbat své tělo a už pružilo i celé kolo. I když ono reaguje hlavně na podněty terénu, které umě a aktivně tlumí a vyrovnává, určitý pohyb ale zaznamenáte i při práci s těžištěm a svým tělem.

Dohromady lze říct, že je Orbea Occam, při dané výbavě, více než slušně citlivá na menší nerovnosti (na postu vidlice i zadní stavby) a také dost živá a aktivní ve středním rozsahu. Poslušně zpracovává terén, ale docela aktivně se hýbe i podle pilota. Ač jsem jezdcem, který má rád odpružení spíše živější, tady jsem občas tápal a říkal si, že by mi nevadilo trochu více zpětné vazby a celkové stability.

Nezvyklá je situace při jízdě více na hraně, i když to se shoduje s výše popisovaným závěrem u ovládání. Třeba jednotlivé větší překážky zvládá Occam parádně – krásně utlumí i ostřejší dopady skoků a podobně. Zároveň mi ale přišlo, že při ostré a rychlé jízdě více rozbitým terénem už odpružení tak dobře nestíhá a celek pak může být i trochu uskákaný až nervózní. Tady ale opět narážíme na určení tohoto stroje a jeho logické limity.

KOMPONENTY

Z hlediska komponentové výbavy je na tom Orbea Occam trochu netradičně. Existují samozřejmě základní „katalogová“ kola, zároveň se nabízí i možnost upravit vybraný stroj dle vlastních možností a požadavků. V zásadě stačí zaškrtnout vhodné políčko v menu na webu Orbea.com, vybrat jinou vidlici, délku sedlovky apod. Poměrně specifická jsou zároveň testovací kola, která se tu více tu méně vzdalují výchozí katalogové sestavě.

Každopádně v celkovém náhledu není výbava na tomto konkrétním kole zbytečně „vyhajpovaná“, ale poměrně rozumně volená – s přijatelnou cenou a dobrou funkčností. Narážím třeba na levnější 4pístky Shimano (MR-M6120), které bych možná jindy kritizoval, ale tady mi vlastně zásadně nevadily. Snad to není tím, že jsem kolo i sebe příliš šetřil? Každopádně projev brzd byl slušný, stejně jako jejich výkon.

Osobně bych možná sáhl po drobném vylepšení v podobě odlišných destiček a disků, ale to je asi tak vše. Jestli je časem vyměníte za vyšší sadu od Shimana nebo něco zcela jiného, to už je na vás. Spěchat s tím ale vysloveně nemusíte.

Spokojený jsem byl celkově také s volbou obutí, kde úřadoval Maxxis, vepředu DHF, vzadu Dissector. Kombinace, která rozumně jede, přitom je krásně jistá a spolehlivá v terénu. Už jsem si vlastně někdy stěžoval na Maxxis? Možná na Ardenty nebo Rekony…

Orbea Occam M30 LT – závěr

Možnost vyzkoušet v relativně krátkém časovém rozmezí dva stroje jedné značky, které sdílí základní určení, vícero parametrů a nemálo konstrukčních prvků a liší se hlavně přítomností nebo absencí baterie a motoru, to už se mi delší čas nestalo. Díky za tuhle možnost! Ve výsledku bych řekl, že je ona příbuznost vlastně dost znát, ač se zároveň jedná o dva vcelku odlišné světy. Každopádně charakter Occam nemá rozhodně daleko k Risu a obráceně.

Jaká je Orbea Occam?

Když o tom zpětně přemýšlím, tak kolem, které do značné míry plní, co jeho propagační materiály slibují. Předně mám chuť zdůraznit, že se jedná o stroj postavený na trailovém základě. I když jsem měl na test verzi LT s vyšším zdvihem a hrubší výbavou, tak jsem nejednou narážel na pocit, že si Occam nejvíce hoví v terénu spíše středně náročném než ve skutečně drsném. Že má rád, když se věci hýbou, když má jízda flow a neskáče se jen od šutru k šutru. Je to zkrátka kolo, které ví kam patří a nemá tendence utíkat nějak jinam, výš, či dál.

Jezdce rozhodně potěší, že Orbea Occam i ve verzi LT velice dobře jede, snadno stoupá a bez velkého trápení vás proto dostane na řadu vrcholů a začátků zajímavých trailů. Cestou dolů je ale potřeba najít s tímto kolem společnou notu a nabídnout mu přiměřený terén.

Je vlastně docela zajímavé, že Occam srdnatě zvládá těžké a technicky náročné sekce, pokud se do nich pustíte s rozumem a prsty na brzdách zapojíte spíše častěji. Zároveň má rád, když potkáte trail o něco snazší, plynulejší a zde se naopak necháte unášet gravitací a brzdy budete jen zlehka šimrat.

Ať už jde o Rise nebo Occam, našel jsem u těchto kol svá pro i proti. Baví mě základ jejich geometrie s poměrně položenou hlavou. Řízení těchto kol je i díky tomu někdy docela svérázné, o to možná zajímavější. Trošku se vnitřně peru s rozměrem sedlové trubky, kterou bych nejradši seřízl a vyčaroval tak více místa pro delší teleskop, ale to je možná jen otázka mojí specifické postavy. Důležité je, že celek baví, v aktuální barvě se mi naživo hóóóódně líbí a už teď se těším, co dalšího od značky Orbea vyzkouším příště!

Text a foto: Štěpán Hájíček

Orbea Occam M30 LT – základní údaje

Cena: 112 690 Kč (výchozí set M30 – lze snadno upravit v online konfigurátoru)
Hmotnost: 14,52 kg (vel. M, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvihy: 150/150 mm (základní verze 140/140 mm)
Kokpit (řídítka/představec): 800/50 mm
Sedlovka (zdvih): 150 mm (bez příplatku lze vyměnit i za vyšší i nižší)

Více informací: www.orbea.com

Dováží a v ČR zastupuje: VAVRYS CZ

PRO

• Příjemnou skutečností hned v úvodu je fakt, že Orbea Occam nabízí dvě odlišné zdvihové varianty, ale také řadu možností, jak si své kolo vylepšit, doladit k obrazu svému.
• Líbil se mi posed na tomto kole, který není, na poměry velikosti L, zbytečně dlouhý, nebo přehnaně velký, ale rozumně rozložený.
• Pozice těla nad kolem nahrává příjemnému šlapání a dostatečnému nadhledu v terénu
• Překvapením byla skutečnost, že kolo s vyšším zdvihem a hrubší výbavou stále krásně a zlehka jede a s chutí stoupá. Až jsem sám nejednou zíral.
• Rozhodně bych pochválil i velice slušnou hmotnost pod 15 kg
• Příjemné je vysoce aktivní odpružení, které při šlapání neobtěžuje, zároveň ale dopřává jezdci vysokou úroveň komfortu a v neposlední řadě je hodně nápomocné v technických výjezdech, ale samozřejmě i v terénu a ve sjezdech.
• Ovládání je zajímavou směsí stabilního projevu díky více položené hlavě a snadného ovládání těžícího z lehkého a dostatečně tuhého karbonového rámu.
• Přestože Orbea Occam ví moc dobře kam patří a nejvíce se užívá středně náročný terén, je potřeba smeknout před tím, co vše zvládá i v náročném prostředí, alespoň pokud mu dopřejete pomalejší tempo a citlivější pilotáž.
• Slušně výkonné je odpružení i ve více rozbitém terénu, přestože zde může narazit na své limity. Naštěstí se lze ale spolehnout na dostatečnou progresivitu, která ochrání kolo i jezdce před extra tvrdými kopanci.

PROTI

• Už podruhé u podobně koncipovaného stroje Orbea narážím na skutečnost, že se mi na rámu velikosti L dobře sedí, trochu mi ale vadí délka sedlové trubky. Tu bych klidně o nějaký centimetr zkrátil, použil ideálně delší teleskop a využil volný prostor nad rámem pro práci s těžištěm.
• Nakolik je živější, aktivní a vysoce komfortní projev odpružení v mnoha místech vítaným projevem, tak je jinde jeho aktivity skoro až moc. Chce to najít si k tomuto kolu cestu. Případně by, pro určitý typ jezdců, nebylo od věci zamyslet se nad použitím tokenů v tlumiči i vidlici.
• Vzpěra na rámu je zajímavý a efektní doplněk, navíc se za ni kolo dobře chytá a zvedá. Pokud bych ale častěji spoléhal na bidon v rámu, možná by mě rozčilovala nutnost sahat po něm levou rukou (pohled praváka).
• Sestava ložisek a ramen okolo horního vahadla má někdy tendenci „vstřebávat nečistoty“ lesa, následkem čehož opakovaně dochází k vrzání a křupání. Tuto sekci se proto vyplatí čas od času rozebrat, důkladně vyčistit a namazat.