ORBEA Rise H10 – Lehké nohy, velké výkony! (TEST)

Lehčí elektrický trail-bike Orbea Rise snad nemusím nikomu znovu zevrubně představovat? Řeč o tomto kole byla již několikrát. Tedy jak v rámci obecného představení loni na konci roku, tak i v případě soupisu mých prvních dojmů a praktických postřehů z akce. Nyní můžeme celý cyklus pomalu uzavřít a shrnout všechny nabyté dojmy a poznatky v jednom uceleném testu.

Pro všechny, kterým unikly výše zmiňované články, a kteří by případně byli líní pátrat po parametrech a zajímavostech modelu Orbea Rise H10, bych připomněl pár základů. V první řadě se jedná o kolo, které spadá do nově se rodící kategorie „lehkých eBiků“.

Orbea přitom k danému tématu přistupuje trochu jinak, jelikož nepoužívá žádnou miniaturizovanou pohonnou jednotku, ale vsází na staré dobré Shimano EP8, avšak v provedení RS (laděno ve spolupráci s techniky Orbea) se záměrně sníženým výkonem a optimalizovanou spotřebou energie.

Podoba a výbava na přání

Jedním dechem dodejme, že se Orbea Rise nabízí ve vícero variantách a konfiguracích, případně si ji lze v mnoha směrech uzpůsobit dle vlastních představ. Základem je trail-bike na 29“ kolech se zdvihy 140/140 mm, který ale může nést i 150mm přední vidlici. Orbea Rise je dostupná jak na karbonu, tak i s hliníkovým základem (kolo v testu), s hrubšími a objemnějšími, či lehčími a rychlejšími plášti a tak podobně.

Z technických specialit připomeňme ještě skutečnost, že se karbonové rámy dodávají primárně s menší a podstatně lehčí baterií s kapacitou pouhých 360 Wh, hliníkové stroje (jako je ten v testu) běžně s akumulátorem o celkové kapacitě 540 Wh. Tyto základní druhy baterií lze případně v rámech i zaměnit, jen to není otázka pár okamžiků, jelikož akumulátor je zasunutý v nepřerušované spodní trubce. Dostat se k němu lze proto až po demontáži motoru.

Třešničkou na dortu, kterou jsem si mohl osobně také vyzkoušet, je přídavná baterie, kterou jednoduše usadíte na rám, tedy Range Extender s kapacitou 252 Wh.

Začneme hezky zostra!

Postoupíme-li bez dalšího zdržování k praktické části, pak bych mohl začít zmínkou, že jsem vlastně dopředu nevěděl, jaký konkrétní model mě na test čeká. Až při předání jsem zjistil, že jde o kousek s menší vidlicí (Fox 34, lze i Fox 36) s užšími plášti (Maxxis Dissector/Rekon 29×2,4“) a se zdvihy 140 mm nad oběma koly. Překvapením byly třeba i dvoupístkové brzdy Shimano XT. Ty už jsem dlouho neviděl!

První den, kdy jsem po předání kola vyrážel hned do terénu, mi vlastně ani nedošlo, že je rám této testovačky hliníkový! Jeho křivky jsou totiž krásně modelované a doplněné o čistě vyhlazené svary. Alespoň na většině míst, kam vám napoprvé padne zrak. Bral jsem proto jako samozřejmost, že jde o karbon!!! Také jsem přemýšlel, jak velká baterie je vlastně v tomhle rámu? 360 Wh?! „Ne, to není možné, to by nezvládlo tolik, kolik jsme najezdili hned první den!“

Ostatně hned v úvodu jsem si vymyslel jednu lehce zákeřnou lokalitu, kam obvykle beru kola vyššího zdvihového kalibru. Zvolené místo sice není až tak brutální a dramaticky náročné, trail-biky s podobným zdvihem ale vnímám v této lokalitě jako spodní limit. Počasí naštěstí bylo ukázkové, traily převážně suché a snad i proto se Orbea Rise H10 nenechala zahanbit a hned při této úvodní kapitole předváděla neskutečné výkony!

Náročnost vyšší i nižší…

Při dalších příležitostech jsem náročnost terénu, který jsem modelu Rise H10 předkládal, volil už více střízlivě. Respektive úroveň podmínek jsem různě měnil, když je zrovna neměnilo vrtkavé jarní počasí. Za určitých okolností, k nimž se ještě vrátím, jsem vlastně narazil i na potenciální limity tohoto kola, ve výsledku ale ležely mnohem dál, než bych původně očekával.

To jsme ale stále v dosti obecné rovině, pojďme to vzít více zblízka, více dle obvyklého scénáře, kdy lze začít třeba u velikosti rámu. Ta pro mě vlastně byla dalším z předem netušených překvapení… Rám test-biku byl velikosti L, což je rozměr, který při svých 180 cm výšky hravě zvládám. Preferuju sice menší kola, ale…

V případě Orbey Rise by se dalo říct, že je tato velikost spíše kompaktnější než naopak. Našlo se vlastně jen pár míst a situací, kdy jsem si uvědomil, že sedím na „Lku“ (mou obecnou preferencí je M), nikdy ale nešlo o nic limitujícího. Naopak bych řekl, že pokud by se u tohoto rozměru lehce zkrátila sedlová trubka (už jen pro lepší optický dojem) a pokud by na rám někdo plácnul označení M, pak bych tuto skutečnost nikterak nerozporoval.

Tak akorát dlouhý, tak akorát kompaktní

Rámová stavba Orbey Rise je tedy, s ohledem na moji postavu, velice příjemnou zkušeností. Ve výchozí poloze posedu se mi dobře šlapalo a cítil jsem se také rovnoměrně a komfortně usazený. Po zasunutí sedla jsem navíc měl nad rámem dost místa, řídítka nikam neutíkala a kolo se krásně ovládalo.

Ostatně už jen celková stavba rámu, rozložení jednotlivých prvků, celková konstrukce a další aspekty dají velice brzy zapomenout na skutečnost, že sedíte na eBiku! Pokud má vaše jízda přiměřené „flow“ a pokud jste zrovna neslezli z kola stejné třídy ale bez motoru, pak vás možná ani nenapadne, že sedíte na elektrokole! Nebo na to minimálně sakra rychle zapomenete!

Samotné ovládání je pak krásně ukázněné, jisté a za většiny situací nanejvýš přirozené. Vlastně ani nevím, jak jej popsat, na co poukázat? Výjezdy, přejezdy a svižnější sjezdy, všude tam se Orbea Rise chová přesně tak, jak byste očekávali. Není zbytečně divoká a není ani tupá, či snad přehnaně fixovaná v jednom směru.

Za hranou musíš zabrat, nebo pustit brzdy!

Vše výše řečené platí v lehčím a středně náročném terénu, kde je chování Orbey Rise H10 skutečně přirozené a nenásilné. Trochu zajímavější a osobitější situace nastává ve chvílích, kdy potřebujete kolo rychleji zlomit do více utažené zatáčky. V takových chvílích jsem měl pocit, jako by se geometrie přeskupila na extra stabilní. Jako by se snad prodloužil rozvor? To se ale stát nemohlo, protože na tomto rámu žádný High Pivot nenajdete!

Nejednou totiž bylo potřeba kolo do prudších zatáček narvat více silou a hlavně ho pořádně naklopit, pak teprve vzorně vykroužilo požadovaný oblouk. Takové chování ale neberu jako nevýhodu či neduh, spíš jen zajímavý a osobitý projev. Člověk si na něj sice musí zvyknout a naučit se s ním počítat, to je ale maličkost, která by vás neměla zaskočit.

Zajímavé bylo také chování Orbey Rise v místech s prudším sklonem a s více technickými prvky. Opět jsem hned několikrát žasl, nakolik jistě a jak daleko je tohle kolo ochotné zajít! Fakticky mu na pár místech chyběla snad jen trocha jistoty, kterou by dodala vyšší a širší vidlice, ale i objemnější a hrubší obutí, případně výkonnější brzdy. Každopádně i zkoušený „základ“ je rozhodně parádní a vysoce schopný!

*Fakticky se mi za celou dobu testu stalo jen jednou, v jedné pro mě nepříliš známé lokalitě, že jsem častěji narážel na limity tohoto kola, přesněji na limity jeho aktuálního vybavení. Stávalo se tak na místech s prudkými a dost exponovanými úseky, s řadou kořenů a s lehce podmáčeným povrchem. Pár takových úseků jsem radši objel, jelikož jsem se bál, že bych se mohl snadno dostat na limit brzd a plášťů. Nebo jsem jen neměl svůj den!

To nejlepší z více světů (směrů)

Pokud se od ovládání přesuneme k odpružení, potom bych rád poukázal na skutečnost, že Orbea zajímavým způsobem využívá a kombinuje různé konstrukční prvky známé od jiných významných výrobců. Ale v tom se nemá smysl vrtat, jelikož ďábel se obvykle skrývá v detailech a těch vskutku zajímavých je na tomto kole víc než dost! Výsledkem je navíc řešení, které funguje velice dobře za drtivé většiny situací.

V obecné rovině se mi líbilo už jen celkové nastavení odpružení, které nabízí jezdci vyšší aktivitu zadní stavby, s tím i vyšší vnímavost a vysoký komfort. Zadní stavba funguje zkrátka velice dobře, krásně zobe už ty nejmenší nerovnosti a s nemalým apetitem se vrhá po těch větších. Zároveň je konstrukce zadní partie hezky tuhá do boku a také dostatečně klidná při šlapání.

Individuální úpravy odpružení

Svéráznější se může jevit projev zadního odpružení na větších nerovnostech, kdy se probudí celkově živější naladění, které se rádo více zhoupne. Tu a tam to člověka může i zaskočit, ale opět to bude hlavně otázka zvyku. Navíc projev tlumiče lze do určité míry dále upravit.

Buď zcela jednoduše pomocí páčky a jemného nastavení nízko-rychlostní komprese, nebo za asistence tokenů pro redukci objemu hlavní vzduchové komory. Tím se jednak zklidní začátek kroku, stejně tak to posílí i progresivitu, která by mohla někomu připadat v určitých vypjatějších situacích nedostatečná.

Vidlice Fox 34 FIT4

Musím přiznat, že jsem vlastně už delší chvíli nenarazil na kolo s vidlicí Fox s tlumící patronou FIT4. Mám pocit, že dnes je všude samý GRIP a GRIP2, což mě osobně nikterak nevadí. Každopádně systém tlumení FIT4 by měl být sice služebně starší, zároveň i „luxusnější“, ale tady dost záleží na úhlu pohledu.

Z reálného projevu mě zprvu překvapila výrazná živost této vidlice, které jsem musel přidat o něco víc tlaku, než co říkala tabulka s doporučenými hodnotami. Přičetl jsem „elektrikářských“ 10 psi, a pak asi ještě dvakrát!

Celkově je tato vidlice rozhodně příjemná, aktivní, dobře nastavitelná a spolehlivá. Přijde mi ale, že kousky se systémem FIT4 jsou možná o něco více náchylné na chlad a dříve se unaví – zatuhnou.

Minimalistický motor, minimalistické ovládání!

Jízdní vlastnosti bychom měli v širší rovině probrané, pojďme se tedy zaměřit na pohon a jeho specifika. První věc, která mě na tomto kole zaujala, byl totální minimalismus v rovině ovládacích prvků pohonu. Nenápadné startovací tlačítko najdete, po chvíli pátrání, na rámu těsně nad motorem. Vlevo na řídítkách u gripu je dvojice tlačítek pro přepínání režimů, a to je… skoro vše!

Žádný rozměrný displej, žádná kontrolní jednotka na rámu za hlavou, jen nenápadná krabička na kabelu vedoucím od ovládacích tlačítek s jedním spínačem a dvojicí diod. Jedna z těchto diod reprezentuje stav akumulátoru (100-21 % – zelená / 20-11 % – červená, 10 % a méně – bliká červená), druhá pak zvolený režim (tři barvy – zelená, modrá, žlutá).

Pokud chce člověk hlavně jezdit a neřešit tolik pohon a jízdní statistiku, pak to vlastně bohatě stačí. Jen tedy informace o stavu akumulátoru by mohly být více vypovídající. Třeba na počet bliknutí po stisku tlačítka, nebo tak něco. Ale i s tím se dá žít. Podstatné je, že tento minimalistický systém nezapomněl na možnost připojit obslužnou aplikaci E-Tube (přes Bluetooth), díky níž si lze podle sebe nastavit jednotlivé režimy, aktualizovat firmware nebo střídat profily.

Když víš, co chceš!

S motorem Shimano EP8 v provedení RS jsem se sice osobně „střetl“ poprvé, tuto jednotku v základní podobě dobře znám, a proto dopředu vím, co od ní zhruba čekat. Po první půl hodině s původním nastavením jsem proto ke kolu připojil svůj telefon, nastartoval aplikaci E-Tube a jeden ze dvou dostupných profilů upravil dle svých obvyklých požadavků.

Fakticky to znamená, že jsem režim ECO posunul blíže k továrnímu nastavení střední varianty TRAIL, aby z něj nebyla jen nevyužívaná kompenzace hmotnosti samotného kola. Střední TRAIL jsem posunul rovněž o nějakou tu úroveň výš (fakticky to hodilo třeba 50 Nm) s tím, že jsem v tomto režimu plánoval jezdit většinu času. Vrcholný BOOST jsem naopak lehce omezil, aby nebyl zbytečně agresivní.

Výsledek byl přesně takový, jak jsem očekával. Režim ECO jsem měl spíš v záloze pro lehký „cruising“, TRAIL jsem využíval 95 % času, a BOOST si nechával jen pro nejprudší a nejtěžší výjezdy.

Moje osobní nastavení pohonu:

Menší výkon bohatě stačí

Musím říct, že se mi moje osobní nastavení režimu TRAIL skutečně povedlo, že si sedla obecná mapa výkonu jednotky Shimano EP8 RS, moje úpravy a můj jízdní styl. Vzhledem k nižšímu točivému momentu (v tomto režimu cca 50 Nm) a celkovému nastavení nebyla Orbea Rise v režimu TRAIL zbytečně agresivní, ale ani líná nebo snad pomalá.

Uznávám, je to trochu jiné svezení oproti kolům s klasickým pohonem EP8 a s neseškrceným výkonem, rozdíl to ale není až tak zásadní. Z křižovatky možná nevystřelíte jako první, ale ulehčení v každém výjezdu, zrychlený přesun mezi traily i snazší zdolávání kopců, a tedy možnost zvládnout za stejný čas více trailů než na kole bez baterky tady rozhodně nechybí. Jen prostě motor a jeho efekt není tak výrazný, dominantní, proto je celkový pohyb možná i přirozenější.

Maximální výkon v režimu BOOST vlastně nebyl obvykle ani nutný. S tímto kolem jsem také neměl potřebu vyhledávat výjezdové extrémy, proto porce síly dodaná v režimu TRAIL za většiny situací bohatě stačila.

Když jsem se ale rozhodl, že pokořím něco ostřejšího, tak jsem tam BOOST šoupnul a musím říct, že jsem, až na pár drobných výjimek, zvládl pokořit i své oblíbené hraniční eBikové výjezdy! Pravda, někdy to chtělo trochu více úsilí ze strany jezdce, přesto se dalo vyjet skutečně hodně! Klobouk dolů.

Orbea stále jede, jede a jede…

Odlišně nastavená mapa výkonu u jednotky Shimano EP8 RS, která byla odladěná ve spolupráci s vývojáři Orbea, tedy nižší celková síla motoru, se zjevně pozitivně odráží i ve výdrži baterie. Je sice pravda, že ještě relativně nedávno by byla kapacita 540 Wh považována za velice slušnou hodnotu, dnes ale toto číslo nikoho neohromí.

O to více mě překvapilo, v kladném slova smyslu, kolik jsem toho na jeden zátah zvládl. Třeba jen první den jsem jezdil, zkoušel, hledal různé pěšiny a kolo jelo, jelo a jelo. Ten den jsem končil s nájezdem lehce přes 1 000 výškových metrů a zbývající kapacitou kolem 20 %. Za mě tedy velice slušný výkon.

Jiný den, kdy jsem se ještě o něco více přiblížil dnu kapacity, to hodilo zhruba 1 200 m převýšení a další stovka by tam možná ještě padla. Přitom venku zrovna nepanovaly optimální teplotní podmínky, místy i sněžilo! Když si vzpomenete ještě na Range Extender (dalších 252 Wh), zjistíte, že jen s ním se lze dostat na nějakých 500 výškových metrů (při mé hmotnosti a jízdním stylu).

V tomto směru tedy smekám klobouk hluboko k zemi a nadšeně tleskám. V takovéto konfiguraci totiž koncept lehkého eBiku rozhodně neznamená nudu nebo limitovaný dojezd.

KOMPONENTY

Co se komponentové výbavy týká, je zrovna Orbea Rise kolem, které si lze do značné míry individuálně sestavit, nebo upravit k obrazu svému. Není tedy nutné rozpitvávat výbavu šroubek po šroubku, jen si v rychlosti projděme zajímavé díly, u nichž bude pár praktických postřehů doplněno v podobě popisku u fotek.

Orbea Rise H10 – závěr

Po dřívějších zkušenostech s Pivotem Shuttle SL a jím používaným systémem Fazua Ride 60, je Orbea Rise H10 teprve druhým kolem z nově se rodící kategorie „lehkých eBiků“, které jsem měl možnost důkladně prověřit v praxi.

V tomto srovnání možná zrovna Orbea tahá, alespoň teoreticky, za kratší konec provazu, jelikož je postavena na hliníkovém rámu (nabízí se i karbon) a není osazena až tak prémiovou výbavou. Zase ale krásně demonstruje, že lehčí eBiky lze stavět i jinak než jako stroje využívající TOP materiály, TOP komponenty, za TOP ceny!

V praxi to znamená, že nás sice celkovou „tabulkovou“ hmotností (19,93 kg) Rise H10 do křesla vysloveně neposadí, v praxi ale působí vlastně o poznání lehčím dojmem, než co ve výsledku ukázala digitální váha. Celkově mám pocit, že je toto kolo velice dobře navržené a rozumně poskládané.

Elegantní rám a domácké prostředí

Už jen jeho elegantní hliníkový rám, který nejednoho pozorovatele znejistí otázkou „Není to spíš karbon?“ Pochvalu skládám také pevné konstrukci s plnou spodní trubkou, kdy se sice k baterii jen tak nedostanete, zato ale může být rám krásně tuhý, dostatečně lehký a vzhledově uhlazený.

Skvělé mi přišly i jízdní vlastnosti, kdy mě bavilo už jen celkové ovládání. Je to zkrátka jedno z kol, na které usednete a během chvíle si připadáte jako doma. Orbea Rise je poslušná, dostatečně obratná a zároveň i patřičně jistá. Přidat jí na zdvihu vidlice a na objemu plášťů, pak bych se nebál vzít ji skoro kamkoliv.

Shimano EP8 RS – Cesta správným směrem?

A konečně motor a celý koncept pohonu, kdy se Orbea rozhodla jít cestou využití klasické jednotky, které jen softwarově omezila výkon a redukovala tak i její spotřebu, k čemuž pak doplnila rozumně velké baterie. Dohromady funguje tento recept nad očekávání dobře. Síla dopomoci je i takto více než dostatečná a spotřeba energie velice rozumná. Člověk má proto pocit, že se do kopců rozhodně neloudá, zároveň cestou dolů nemusí sebou tahat až tak velkou „zátěž“.

Stejně tak se nemůžu ubránit pocitu, že použití většího motoru, kterému se omezí jeho maximální výkon a pracuje tedy bezpečně pod hranicí svého faktického maxima, je v lecčem lepší cestou než využití drobné miniaturizované jednotky, kterou každou chvíli ždímáte na hranici jejích možností. Ale to nejspíš ukáže až čas, jak je to s životností a smysluplností toho či onoho konceptu.

Ať už je to jak chce, oba přístupy nám otevírají dveře do světa, kdy váhový handicap eBiků nebude zdaleka tak velký, jak tomu bylo doposud. Jasně, stále se rád svezu i na plnotučném eBiku s maximem výkonu (viz třeba test motoru Bosch Performance CX Race), v globálu se ale radši smířím s trochu menším výkonem, pokud za to budu obdarován jízdním projevem, který se nebude příliš vzdalovat klasickému kolu bez pohonu! A přesně to nabízí Orbea Rise!

Text a foto: Štěpán Hájíček

Orbea Rise H10 – základní údaje

Hmotnost: 19,93 kg (vel. L, bez pedálů)
Rám / pohon / baterie: Alu / Shimano EP8 RS / 540 Wh
Kola: 29“
Zdvihy: 140/140 mm
Kokpit (řídítka/představec): 780/50 mm
Sedlovka (zdvih): 150 mm
Cena: 161 690 Kč*
*Výchozí cena modelu Rise H10 2023, finální cena záleží na zvolené výbavě

Více informací: www.orbea.com

Zastoupení pro ČR: VAVRYS CZ

PRO

• Elegantní rám, který nejednoho náhodného pozorovatele donutí k zamyšlení, zda nejde o karbon?!
• Velice příjemný posed a celkově přirozené ovládání, díky čemuž vám kolo během chvilky padne do ruky
• Příkladná tuhost rámu a dobré rozložení těžiště přispívající k jistému ovládání
• Přirozené vedení v lehčím terénu, které v těžších podmínkách přechází ve značně stabilní projev
• Krásně fungující odpružení – vysoká vnímavost a komfort, velice slušná aktivita, dostatečné možnosti nastavení
• Možnost volby hliníkového i karbonového rámu
• Palec nahoru konceptu s klasickým motorem, kterému byl softwarově omezen výkon a spotřeba – zajímavá a smysluplná cesta k lehčímu eBiku
• Příjemný projev motoru, jeho široké možnosti nastavení, a i v této podobě zcela dostačující výkon
• Uznání patří i výdrži (dojezdu) tohoto kola při daném pohonu, baterii a skladbě výbavy. Kdo by potřeboval, může přihodit ještě Range Extender
• Minimalistické ovládání, které rozhodně neodvádí pozornost jezdce při jízdě

PROTI

• V prudších a více utažených zatáčkách se kolo výrazně zklidní a trochu se brání, což nemusí být po chuti každému. Celkově to ale neberu jako nedostatek, spíš zajímavý osobitý projev.
• Osobně bych si vybral variantu s vyšším zdvihem vidlice a hrubším obutím, ale to je jen otázka osobní volby.
• Trochu mi chybělo přesnější zobrazení stavu baterie, abych si mohl lépe rozvrhnout „síly“ a mohl přesněji kalkulovat s dojezdem.
• Dvoupístkové brzdy Shimano XT se překvapivě neukázaly jako slabý a nedostatečný prvek – stále mají co nabídnout!