Rocky Mountain Altitude Carbon 50 (27,5) – TEST

Na test modelu Altitude od Rockyho jsem byl domluven delší dobu. Věděl jsem, že půjde o karbonový kousek, že to bude Radimovo osobní kolo, ale až když jsem si ho dovezl domů, prošel kolem kamarád a zeptal se na velikost kol, teprve tehdy mi došlo, že to je průměr 27,5“!

Ale co má být? Vadí to někomu? Mně rozhodně ne! Naopak, když jsem chvíli před reálným zahájením tohoto testu skládal dohromady představení nové generace Giantu Trance (27,5), vzpomínal u toho na Pivot Mach 6 a jiné stroje, naladil jsem se dokonale na „návrat středního průměru“!

Jasně, ono to nebude zase tak žhavé! Jednak nových kol na „starším průměru“ (27,5“) zase tak moc není (zatím), jednak zrovna Rocky Mountain Altitude je na výběr jak na středních, tak i na velkých kolech. Vše je přitom logicky rozparcelováno, kdy menší kola opanují velikosti S až M, větší průměr pak logicky M až XL. Svobodnou volbu tak mají hlavně Mkoví jezdci jako jsem já nebo Radim, který se ale nechal slyšet, že si na příští rok už objednal nový kus na 29“!

Stavba značně individuální!

Již nejednou zaznělo, že naše konkrétní testovací kolo patří Radimovi, což je jeden z kluků dovozců značky Rocky Mountain do ČR. K tomu se váže pár skutečností:

Jednak nejde o model v barevném provedení, jaké je aktuálně v nabídce (rám je ze starší kolekce, technicky identický s poslední generací), jednak je zde dosti netradiční osazení. Základní věci jako vidlice, tlumič, snad i sedlovka jsou původní, mnoho dalších dílů je doplněno (vyměněno) individuálně. Včetně řady detailů ve „slick oil“ designu.

Ale ani to snad nevadí, jelikož nám jde hlavně o celkový dojem a obecné postřehy z jízdy! Navíc u takto drahých kousků stejnak řada majitelů nechává prostor vlastní fantazii a ladí si kolo k obrazu svému!

Mko neznamená Malé kolo!

Vícekrát zmiňovaný Radim, majitel tohoto kola, je o něco menší než já, proto si původně vybral právě zmiňovaná střední kola a logicky také velikost M. Tedy stejnou, jakou obvykle preferuju i já, ač mě většina firemních tabulek a doporučení obvykle pasuje do sedla strojů velikosti L.

Velikost rámu je přitom jedním z aspektů „přizpůsobení se“ jezdci, tím druhým, zde lehce netradičním, je opakovaně připomínaná velikost kol (27,5“). Chvíli jsem přemýšlel nad tím, jaké to asi bude jezdit zase po jisté pauze střední kola? Pak jsem si ale řekl, že to nebudu řešit, pouze si nastavím posed a budu hlavně jezdit!

Přesně tak jsem k tomu i přistoupil. Upravil jsem si pár věcí v kokpitu, nafoukal a naladil odpružení, upravil výšku sedla a hurá do akce. První pocity přitom nebyly nijak překvapivé, což beru jako výrazný kompliment. Zkrátka a dobře jsem se uvelebil v sedle, sevřel gripy a za pár minut jsem měl pocit, jako bych už na tomto kole někdy jezdil!

Bez diskuzí do hrabanky!

Postup tohoto testu a vlastně i jeho pozdější průběh, byl v mnoha ohledech jiný než obvykle. Situace se vyvinula tak, že nebylo mnoho příležitostí řádit s Rockym na domácích, dobře známých trailech, ale po většinu času jsem s ním objevoval nové horizonty a nové lokality. Na domácí svezení nakonec také došlo!

Třeba hned na začátku jsem vše odstartoval výletem do Jeseníků, kde jsem si jeden večer na parkovišti ladil svůj stroj na první jízdu, abych se druhý den po rámu šplhal na kopec, kde jsem nikdy předtím nebyl! A pak to, bez dlouhého rozmýšlení, poslal dolů po trailech, s nimiž jsem se nestihl ani seznámit!

Nových vjemů a poznatků proto byla hromada! O to úžasnější bylo vnímat skutečnost, že se nemusím kolu nijak přizpůsobovat, že si kolo naopak naprosto krásně sedne s mým tělem, s mým posedem a s mým osobním jízdním stylem. Hned z kraje mě napadlo, že bych si mohl pohrát se systémem RIDE-9, který mění geometrii a projev zadního odpružení, nebo že by se dalo experimentovat s délkou zadní stavby, ale…

Proč se tím zabývat, když takhle vše funguje naprosto na jedničku?!

Jezdím, neřeším!

Skutečně, při mojí první výpravě, která zabrala několik dní a která mě zavedla na řadu rozličných míst, jsem na nastavení kola vůbec nesahal. Už jen posed mi přišel dostatečně komfortní, jistý a zároveň i příjemný pro přesuny a výjezdy, že jsem neměl nejmenší nutkání na něm cokoliv měnit.

Také ovládání v poloze „1“, tedy v té nejvíce agresivní, mi přišlo na daný terén parádní. Hodně, hodně stability, ale zároveň okamžité reakce, hbitost, lehkost a mrštnost menších kol. To byla prostě nádhera! Nic bych na tom neměnil, nic bych neřešil.

Chvíli jsem si musel zvykat na projev menších kol, kdy jsem neměl úplnou jistotu a odhodlání poslat to všude „na hulváta“, ale naopak jsem více řešil stopu, více pracoval s kolem. Už jen to ale bylo vlastě vrcholným požitkem. Když jsem pak třeba jel opakovaně jeden z čerstvě objevených trailů, dovolil jsem si hnedle víc a bylo to doslova okouzlující!

Mám ladit, nemám ladit? (RIDE-9)

Když trochu přeskočím běh věcí a dostanu se k okamžiku, kdy jsem jezdil blíže domoviny… Zde jsem dospěl do fáze, kdy jsem naopak neodolal a začal si hrát se systémem RIDE-9, jenže! Zkusil jsem polohy „5“ a „2“ a… On by člověk měl, u každé polohy, ještě jemně doladit tlak v tlumiči a další nastavení, což jsem, přiznávám, lehce přeskočil! Každopádně mým závěrem bylo, že jsem se po chvíli laborování pokorně vrátil k „jedničce“.

Středová poloha „5“ mi přišla taková neurčitá a svým způsobem nevýrazná. Když jsem později přeskládal kameny systému RIDE-9 do pozice „2“ (a neupravil tlak v tlumiči), tak si celý bike ještě víc sedl na zadek, což už vlastně nebylo ani moc příjemné.

Chtělo by to asi detailnější tuning odpružení, ale… Na jedné straně si se systémem RIDE-9 hrát ani nemusíte, na straně druhé, když vás to zláká, pak máte možnost své kolo slušně přeskládat a upravit jednou pro takový, jindy pro onaký terén. Ale není to věc, co byste chtěli (měli) dělat nutně v lese a není to proces na 2-3 minuty. Vezmete-li to zodpovědně se vším všudy.

Sedlovina, čertovina!

Než se vrhneme dál, k odpružení, napadá mě ještě jeden zajímavý postřeh. Vzhledem k velikosti rámu a k výšce Radimovy postavy byla na kole sedlovka se zdvihem 150 mm. To není vůbec málo a nedávno to byl slušný standard. Jenže dnes?! Na svém kole mám 200 mm, na řadě testovaček bývá alespoň 170 mm, proto jsem už prostě nějak zmlsaný!

Přišlo mi to trochu divoké, jako za starých časů, kdy byly zdvihy sedlovek fakt mizerné, ale stalo se, že jsem na různých trailech skutečně nelenil, nahoře na kopci sedlovku o pár centimetrů zasunul do rámu a dole ji vracel zpět do „šlapací“ polohy. Ale to je spíš jen taková zajímavost, jelikož být to moje kolo, tak si tam hodím třeba zdvih 170 mm, nebo i víc a takovéto „exotické“ úpravy prostě neřeším!

Odpružení: „Set it – forget it!“

Další z velice příjemných a vrcholně přirozených vlastností Rocky Mountain Altitude bylo jeho odpružení, až musím dost intenzivně přemýšlet nad tím, co bych vám o něm měl vlastně říct? I v tomto směru mě zaujalo, že stačilo na začátku naladit tlaky, a zejména ve chvíli, kdy jsem neřešil žádné blbosti a nechal kameny RIDE-9 v poloze „1“, pak to chodilo jedna báseň!

Velice rozumný a klidný projev při šlapání s přirozeným lehčím pohupováním do rytmu vašeho těla při otáčení pedály. Klasika! Ani zde jsem neměl potřebu sahat po páčce uzavírající kompresní tlumení! V terénu se pak projev zadní stavby zdál být krásně neutrální, snaživý a na konci příkladně progresivní.

Excelence všestrannosti

Na jednu stranu mám pocit, že zadní čtyřčepová partie vlastně v ničem zásadním neexcelovala, pokud oním excelováním nemáte na mysli velice příjemný, nerušivý a dostatečně aktivní projev?! Neřeknu vám, že to je nejlepší „žehlička“ s jakou jsem na podobném zdvihu jezdil! To možná není, ale maká rozhodně hezky a více než dostatečně.

Nebudu vám zároveň tvrdit, že krok zadní stavby budí pocit nekonečného zdvihu… To by také nebyla úplně pravda. Zároveň ale musím uznat, že konec zdvihu, alespoň v pozici „1“, nabízí velice příjemnou progresi, proto jsou velké rány, tvrdší dopady a podobné situace hravě zvládnuté a dobře utlumené.

Kdo by chtěl více využít celý rozsah zdvihu, ten může sáhnout po poloze „4“ nebo „7“ (méně progrese), kdo naopak jezdí více zostra, ten může využít kupříkladu pozice „3“, která by měla progresivity nabídnout absolutně nejvíc. Je to vlastně jen na vás. Mně bylo v poloze „1“ fakt krásně a rád a s pokorou jsem se k ní, po vícero pokusech, vrátil!

Odpružení jako takové!

V souvislosti se zadním odpružením mě ještě napadá připomenout samotný tlumič Fox Float DPX2. Zajímavé, po tom, co jsem si navykl na luxus modelu Fox X2, jsem se na DPX2 zprvu trochu nedůvěřivě „mračil“, abych si později uvědomil, že to je vlastně velice příjemný kousek, který hezky a vyrovnaně funguje.

*Fox DPX2 jsem měl na svém GT Force 29 a nemohl jsem si na něj stěžovat! Jasně, větší a objemnější Float X2 (nyní na Norco Sight) je trochu někde jinde, ale tohle je více než slušný parťák i do slušně rozbitého terénu!

Další odstavce jsem chtěl věnovat vidlici Fox 36, ale když se teď dívám do aktuální tabulky vybavení, tak mě do očí praštila skutečnost, že poslední generace Rocky Mountain Altitude je vybavena vidlicemi řady 38, proto asi není nutné se vidlici jako takové více věnovat. Stačí klasické připomenutí, že řada 36, i v dostupnější variantě Performance, funguje velice, velice hezky!

Její krok je dostatečně jemný, průběh má hezky odladěnu křivku progrese a co se týká aktivity v náročnějším terénu, pak s tím Foxky neměly nikdy velký problém!

KOMPONENTY

Rocky Mountian Altitude Carbon 50 – závěr

Už to bude nějaký pátek, kdy jsem naposledy testoval jakékoliv z kol Rocky Mountain. Stane se… Historicky jsem si osahal většinu z jejich klíčových modelů, včetně modelu Altitude, myslím, že i ve vícero generacích. Ta poslední (striktně bráno předposlední) přitom svému rodu rozhodně nedělá ostudu.

Pomineme-li na chvíli veleširoké možnosti individualizace, pak je nejnovější Altitude dalším z řady moderních endur, které, často až dechberoucím způsobem kombinují velice příjemný projev při běžném přesunu od „spotu ke spotu“, či při táhlých cestách vzhůru k nebi s velikým odhodláním, nadšením a nemalou jistotou cestou dolů!

Jaké úžasné doby jsme se to dočkali?! Byly časy, kdy enduro, které umělo perfektně z kopce, byl mnohdy boj na kopec vůbec dostat! A dnes? Dnes, s biky jako je Rocky Mountain Altitude a jemu podobnými… To je prostě pohádka. 👍🏻

Vrcholy bikové evoluce

Každý z těchto vrcholných stupňů bikové evoluce má přitom své specifické vlastnosti a přednosti. U Rockyho to je třeba odstupňování průměru kol, nebo také skoro až nekonečné možnosti individualizace odpružení a geometrie. Vedle toho všeho je to rovněž obrovsky příjemné kolo, u kterého vlastně nemusíte nic moc řešit, pokud to není vaším cílem a záměrem.

Nechte si jej poskládat do výchozí polohy „1“ a dost možná vás nic nebude nutit sahat na systém RIDE-9. Pokud vás ale přemůže zvědavost, nebo pokud budete chtít „vyždímat“ ze svého kola více specifický projev, pak máte možnost! Přidejte nebo uberte kolu progresi, posuňte úhel hlavy (v extrému z 64,4° až na 65,5° – platí pro 27,5“ i 29“), prodlužte, či zkraťte zadní stavbu. Je to jen na vás!

Altitude se vám rád přizpůsobí a co je nejdůležitější rád vás doprovodí na různá odlehlá či naopak vyhlášená a frekventovaná místa. Věřím, že když si jen vyberte správnou velikost, pak vás bude bavit od první do poslední jízdy podobně jako mě!

A co 27,5“?

Jak je to vlastně s oním průměrem? Líbí se mi či nelíbí střední kola? Chci se vrátit, nebo ani ne?! To je vlastně hrozně ošemetné… Hodně totiž záleží na tom, kde a jak jezdíte. Když jsem s Rockym řádil v Jeseníkách, převážně v hrabance, tak jsem si to neskutečně užíval! Jistota geometrie, hravost menších kol, tuhost rámu, aktivita odpružení! Na daném místě a v danou chvíli bych snad žádné jiné kolo nechtěl!!!

Místo č. 2: Jedna ze zastávek Blinduro závodů, v daný den extra vlhké a extra kluzké kořeny všude, kam oko dohlédlo! Tady to nebylo příliš o rychlosti ale o precizní volbě stopy, rovnováze a práci s každým metrem trailu. Mít zde devětadvacítku, pak řadu míst dám asi i s větší jistotou a rychleji, ale s Altitude 27,5“ to byla neskutečná zábava!

Tančili jsme jak Vlastimil Harapes v jeho baletních legínách, nebyli jsme extra rychlí, ale těch zážitků, vzrušení a pocitů satisfakce, že jsem to dal celé a ani jednou nešel k zemi! To byl úplný gejzír jezdeckých emocí!!!

Místo č. 3: Paradoxně kousek za Prahou, moje oblíbené, kamenité a kořenité traily, dost vyježděné. Upřímně, tady menší kola místy dost drncala! S velkými obručemi je jízda v tomto prostředí výrazně plavnější. Když jsem ale chytil správné tempo a „šel si tvrdě za svým“, tak jsem se i zde královsky bavil!

Takže? Pokud vám jde o výsledný čas na měřeném úseku, berte spíše 29“! Pokud si chcete se svým kolem především hrát, užívat si každý metr trailu a je vám jedno, že nebudete dole první, pak radím středí průměr! Ale to je vlastně stará pravda, která se stále opakuje…

Text, foto a Video: Štěpán Hájíček

Rocky Mountian Altitude Carbon 50 – základní údaje

Hmotnost: 14,17 kg (vel. M, 27,5“, bez pedálů)
Cena: 161 000 Kč
Kola: 27,5“
Zdvihy: 170/160 mm
Kokpit (řídítka/představec): 800/35 mm
Sedlovka (zdvih): 150 mm

Více informací: bikes.com/../altitude
České zastoupení: www.bikeaction.cz

PLUS

• Nevím jak vy, ale já mám docela slabost pro kanadské stroje… A Rocky Mountain je jedna z legend země javorového listu, proto by měl lákalo mít jednoho Rockyho doma v garáži, už jen pro ten pocit!
• Co mě oslovilo ze všeho nejvíc? Asi ta přirozenost, bezprostřednost, pocit, že jsem doma, že se známe už roky!
• Rocky je totiž hrozně příjemný. Krásně a hlavně okamžitě mi padl do ruky. Už jen posed, rozložení těžiště, geometrie, odpružení. Jak perfektně vše ladí jedno k druhému!
• Jednou z výhod, alespoň pro ty, kdož rádi experimentují, je přítomnost systému RIDE-9, díky němuž máte 9 možností, jak poupravit geometrii a konkrétní vyznění zadní stavby.
• Kameny RIDE-9 lze, s opatrností, přeskládat i v terénu – natrénujte si to ale v klidu doma a pak si hlavně zkontrolujte sag na tlumiči!
• Další z možností tuningu představuje Flip-chip na zadní stavbě, jehož pomocí lze ladit délku zadní stavby, nebo jen snadno upravit bike pro kola průměru 27,5“ či 29“!
• Líbilo se mi, jak Rocky bez odmlouvání jede a spolehlivě stoupá
• Velice příjemný je také z kopce, kde zvládá jak pomalejší jízdu přes technické překážky, tak i ostrý „diktát“, vysoké tempo a ostré zatáčky!

MÍNUS

• Zcela upřímně, systémy zadního odpružení z kategorie „Swing-link“ (raménko zavěšené na horní trubce) se mi příliš nelíbí a mnohá z těchto řešení, která byla svého času dost populární, ani moc dobře nefungují. Rocky Mountain je ale jednou z výjimek! Kanaďané totiž umí svůj systém vypilovat tak, že to jede, žehlí, a ještě je to krásně progresivní! Takže sorry, tohle vlastně žádný zápor není!!!
• Nějak nevím, co dalšího bych zde ještě kritizoval. Altitude prostě fungoval a bavil mě! Mě by možná jen trápilo dilema, zda vzít střední průměr, nebo 29“? Tíha volby!!! Červenou pilulku pravdy, nebo modrou pilulku zapomnění? Neo, vyber si!!!