GIANT Reign 29 2 – Legendární „Race Enduro“ blíže lidu (test)

Není to rozhodně dlouho, kdy jsem nad 29“ endury „ohrnoval nos“, nebo je spíš házel do škatulky „Hezké, rychlé, ale nic pro mě!“ Jenže pak se začala objevovat již několikátá „Nová vlna“ strojů kategorie enduro 29, do níž lze směle zařadit i Reign 29, načež se můj původní postoj začal povážlivě viklat, až se střelka mého bikového kompasu, i díky Reignu 29, začala váhavě otáčet směrem k velkým kolům!

Ponechme pro dnešek stranou fakt, že je právě vstup Reignu do kategorie „VELKÝCH ENDUR“ poměrně zásadní a zlomovou událostí pro značku Giant jako takovou, respektive pro samotnou modelovou řadu Giant Reign – model 2020 je první Reign na velkých kolech vůbec! Ale o tom jsme si již dost řekli v rámci prvotního teoretického představení koncem letošních prázdnin, a také v popisu prvních praktických dojmů ze sedla Giantu Reign 29 2.

*Pro zajímavost, právě tento model je, jako jedna z výjimek, nabízen ve dvou barevných variantách, a to v Titanové (aktuálně testovaná stříbrno-černá) nebo v odstínu Dark Olive (zeleno-černá).

Giant Reign 29 2 (Ti)

Giant Reign 29 2 (Dark Olive)

reklama

Kompromisy, co přijdou k duhu!

Přeskočíme-li teoretickou omáčku, můžeme se hnedle hlouběji ponořit do praktických poznámek a zkušeností. Jak jsem již dřívě poznamenal a částečně rozepsal ve svých prvotních dojmech, Giant Reign 29 je, oproti „menší“ 27,5 verzi, v mnoha směrech znatelně kompromisnější, a tím snad i lidštější…

Abyste to správně pochopili. Giant Reign 27,5“ je kolem hodně vyhraněným, výrazně závodně zaměřeným s dosti svérázným posedem i ovládáním. Člověk se u něj musí, zejména díky kratší hlavě, více sklonit, což řada lidí nehezky kompenzuje větším množstvím podložek pod představcem. Grrr!!! Rovněž je potřeba se o trochu více natáhnout a pak se ještě musíte porvat se značně položenou hlavou a zkráceným předsazením korunky.

Výsledek?  Zalistujte do historie a mrkněte na test poslední generace Giantu Reign 1.5 GE, model 2018 (test 11/2017).

Když už jsme si načrtli tento základ, můžeme plynule navázat popisem oněch „logických“ kompromisů, které lze u první generace Reignu 29 nalézt. Předem bych chtěl ale předestřít, ono už to částečně zaznělo, že nejde o kompromisy omezující jeho výkony, ale spíše o ústupky přibližující tento model širší enduro veřejnosti.

První z nich se týká už jen posedu a celkové polohy jezdce, kdy vás zde po odladění vlastní pozice nejspíš napadne, „Jo, stále je to Reign, ale už to není tak vyhraněné!“ Hlava je i zde spíše kratší, i když na tomto místě hodně záleží na velikosti rámu, jelikož délka hlavové trubky roste u 29“ verze jinak než u 27,5“ Reignu.

Každopádně pocit z pozice rukou je takový, že se držíte o něco níže, než je u posledních enduro výtvorů na velkých kolech běžně zvykem, přitom ale nejde o zásadní propad úchopu až na úroveň osy předního kola! Mě osobně to rozhodně nevadí.

Možná jsem v tomto směru určitá výjimka, ale nemám rád, když jsou řídítka v nebi, neřkuli, když se na kole sedí jak za kancelářským stolem. Tato cesta sice nahrává jistotě při zdolávání extra prudkých svahů, ale obecně bych řekl, že ovládání stroje spíše utlumuje, než by jej oživovalo.

Kompaktní hlava a výrazné provaření spodní a horní trubky jsou pro Gianty typické. Oproti 27,5″ verzi se zde ale jinak stupňuje délka hlavy (100 mm – S, 110 mm –  M a L, 120 mm – XL).

Délka originálního představce Giant je příjemně kompaktních 40 mm, což platí shodně pro rozměry S-L, pouze u XL je delší kousek (50 mm). 

Ještě chvíli o posedu…

Alespoň do doby, než plynule navážu sekcí věnovanou ovládání… Posed je zkrátka trošku jiný, než třeba u Canyonu Strive 29, nebo Yeti SB150, co jsem tak poslední dobou jezdil, mě ale tato cesta vyhovuje snad i víc. Zároveň musím podotknout, že je pozice na Reignu 29 pocitově spíše kratší, s onou nižší polohou rukou, což vám sednout může i nemusí. Já s tím neměl jediný problém, mě se zde sedělo krásně, až mi to v určitém úhlu pohledu připomínalo moje poslední kola (Lapierre Zesty AM 4.0, nebo Rock Machine Blizzard 90-27).

Ač je poloha jezdce takto specifická, neměl jsem pocit, že by mě jakkoliv omezovala, a to ani co se podávání výkonu na klikách, respektive výjezdů týká. Uznávám, v porovnáním s Reignem 27,5 jsem toho na devětadvacítce vyjel v technické terénu paradoxně méně – menší Reign je v tomto směru extra stabilní – ale otázka je, zda jsou zrovna ultimátní výjezdové vlastnosti tím hlavním, kvůli čemu si pořizujete enduro?

Reign DNA

To bychom měli posed, teď už otočme list a pojďme se věnovat ovládání, kde se opět setkáme s určitými kompromisy, ale opět s převážně kladnými kompromisy. Respektive zrovna popis ovládání je někdy takovou dosti specifickou disciplínou, jelikož jsem zrovna v tomto případě nejprve vnímal skoro vše, co je u Reignu 29 jinak a specifické, brzy jsem si ale na jeho posed a řízení natolik zvykl, že jsem je bral jako samozřejmost.

Skutečnosti, které vyvstaly na světlo světa v úvodu našeho testovacího soužití jasně naznačovaly, že si devětadvacítka nese patrnou stopu DNA rodiny Reignů!

Když to rychle shrnu: Výrazně položená hlava + kratší offset vidlice = na první pocit pomalejší, lehce toporné řízení, kdy je třeba zprvu problém udržet přední kolo na rovné cestě v přímém směru (řízení se pocitově zamyká a uhýbá na stranu). Jakmile si ale zvyknete, musíte ocenit vysokou stabilitu, a nakonec i pohotové reakce řízení.

To je ale jen úvod a hlavně pocity, které vnímáte na začátku v rámci seznamování s kolem. Jakmile si s ním ale trochu potykáte, zjistíte, že to celé dohromady krásně funguje. Ale zkusme to vzít trochu popořadě.

Tvarově si na řídítka Giant nemůžu stěžovat, ani průměr 35 mm mi nevadil, osobně bych je ale klidně rozšířil až na 800 mm jak je tomu u Reignu SX 29.

Giant si pro rok 2020 nachystal nové ergonomické gripy, které jsou u objímky užší a směrem ke koncům řidítek se rozšiřují, což chce trochu zvyku. 

Kontroluj celé kolo, nejen řídítka

V tomto místě vlastně můžu opět zavzpomínat na Giant Reign 27,5“, který se v principu ovládá docela podobně, ale úplně stejné to není. Základem je již několikrát zmiňovaná více položená hlava (65° / Reign 27,5 – 64,5°), kratší offset vidlice (tabulka říká 44 mm, vidlice 42 mm) a tak dále.

Výsledek je ten, že je řízení na první pocit trochu toporné, ale to už jsem říkal. Podstatné je, že v terénu brzy přijdete na fintu, která spočívá v potřebě ovládat kolo jako celek a netočit jen suše řídítky. Budu se opakovat, i když to tu nějaký čas nepadlo – je to prostě takový MTB carving. Zprvu je to nezvyk, bike vám přijde nepoddajný, takový, že potřebuje hodně prostoru, aby se do více utažené zatáčky vůbec položil a vlastně i vešel, ale to je celé jen o přístupu.

Prostě je potřeba Reigna pořádně čapnout a do oblouku jej bez váhání položit a nebát se toho! Jakmile si zmíněný přístup osvojíte, zjistíte nakolik je tento bike jistý nejen v přímém směru a v prudkých sešupech, ale také s jakým klidem a jistotu krouhá jednotlivé zatáčky.

Vlastně jen náhodou jsem si všiml, že je horní rameno vykloněné trochu doleva, tlumič je tedy usazen lehce mimo osu kola.

Toto řešení je vcelku logické, vpravo je více místa pro převodník, vodítko atd., přitom je tato úprava pro oko věci neznalé skoro neviditelná.

Jedním dechem bych rád dodal, že vzhledem k tomu, nakolik je jeho rám celkově krátký, alespoň pocitově, je doslova radost házet Reigna z jednoho oblouku do druhého, přehazovat si jej z ruky do ruky jako byste žonglovali s horkými lávovými kameny!

V průběhu času, i když vlastně docela krátce po našich prvních jízdách, jsem si styl jeho řízení osvojil a naučil se vycházet mu vstříc, až jsem brzy došel dojmu, jako bych se pomocí své dlouhé kštice havraních vlasů (nikdy jsem neměl dlouhé vlasy) na kolo napojil, podobně jako to dělali domorodí hrdinové filmu Avatar se svými ochočenými zvířaty.

S Reignem 29 jsem toho ve výsledku najezdil skutečně hodně a co se týká primárně řízení, tak mě toto kolo vysloveně nadchlo. Jisté a stabilní tam kde to potřebujete, takže se člověk nebojí poslat to bez váhání z těch nejprudších hran kolmo dolů!

Jisté a poslušné také v zatáčkách, a navíc na svou třídu, velikost kol a zdvihy vlastně krásně hravé a obratné. Reign 29 2 je sice „jen“ na hliníku, nicméně i tak působí jeho rám krásně pevně a jistě, a třeba i díky kompaktní a krátké hlavě jsou jeho reakce skutečně okamžité!

S Reignem 29 mě to prostě bavilo jak v těžkém terénu, kde jsem ocenil stabilitu, tak i na všelikých šmodrchanicích, kterými se ve výsledku nechal protáhnout s až překvapivou lehkostí a samozřejmostí!

Pevný zadní trojúhelník není v tomto případě svařen souměrnou vzpěrou kopírující obvod kola, jako u řady menších Giantů (27,5″), ale nosníkem umístěným pouze na levé straně. 

reklama

146 mm není mimo!

Teď už ale opět změňme téma a pojďme se soustředit pro změnu na odpružení, u něhož rovněž najdeme jistý kompromis, patrný zejména v porovnání s Reignem 27,5! Oním ústupkem je zde primárně redukce zadního zdvihu zavěšení Giant Maestro ze sedmadvacítkových 160 mm na devětadvacítkových 146 mm.

Už v předchozích článcích o Reignu 29 jsme si vysvětlili, že řada současných konkurentů nabízí vzadu „jen 150 mm“ (Canyon Strive 29, YetiSB130, GT Force 29 a našly by se i další). Samozřejmě na trhu najdeme i velké devětadvacítky s delším krokem nad zadní osou (např. Devinci Spartan 29, Pivot Firebird 29 a další).

Přistupovat k tomuto handicapu můžeme různě. Někdo jej může vnímat jako podstatné omezení, ač to vepředu chodí plnotučných 160 mm, jiný to může chápat jako rozumný kompromis. Pokud se přikloníme k druhému úhlu pohledu, pak můžeme vypíchnout nemalou efektivitu zadní stavby, kterou jsou ostatně vyhlášené všechny stroje se systémem Giant Maestro.

Zde ale, vzhledem k zařazení, lze skutečně zhodnotit, že ono seškrcení délky zadního zdvihu je patrné i v tom, jak se zadní partie chová nejen při šlapání. Pohybujeme-li se v tomto režimu, řekněme si, že je tlumič a celé Maestro sice na jedné straně vysoce vnímavé a aktivní při prvotních reakcích na drobné nerovnosti, zároveň ale v celkovém nadhledu působí značně kultivovaně a umírněně.

Člověk má zkrátka pocit, že se jím vynaložená energie, směřovaná do pedálů, nikde zbytečně neztrácí, ale putuje v míře vyšší než dostatečné na zadní kolo, kde se zase mění v pohyb vpřed.

Ginat Reign 29 je tak i v tomto směru hodně hbitý a bezprostřední, podobně jako jsme o tom hovořili již při popisu ovládání. Dupat s ním delší čas vzhůru k nebesům, polykat jednotky, desítky ba i stovky výškových metrů při transferech na začátek trailu či další rychlostní zkoušky (RZ) tak není nejmenší problém.

Giant již nějaký „pátek“ používá tlumiče s přímým uchycením, tzv. „trunnion mount“, díky čemuž lze použít modely s delším krokem při zachování kompaktnosti konstrukce. 

Od dob uvedení poslední generace Giantu Trance s nepříliš pohledným horním ramenem se hodně změnilo, díky čemuž mi přijde tvar tohoto kompozitního raménka (Forged Composite) prostě BOŽÍ!

Tradiční bazének v prostoru uchycení spodního oka tlumiče by u Reignu 29 vodu zadržovat neměl, jelikož jsou zde větší otvory pro odlehčení a zároveň odtok vody a nečistot.

Zároveň…

Zároveň ale musím připomenout onu příjemně vyšší vnímavost na začátku zdvihu, díky níž se jednak cítíte jako v bavlnce, jednak vám tento efekt znatelně pomůže ve výjezdech! Zde se totiž díky snaživosti nezávislého zavěšení Maestro zadní kolo krásně lepí k zemi a vy s ní tak neztrácíte blahodárný kontakt. Já osobně bych pro ještě větší stoupavost ocenil převodník s 30 zuby vepředu (30 zubů je zmíněno v tabulce výbavy, na kole bylo 32 z.), ale to už jsme spíše v rovině osobních preferencí a individuálního tuningu.

Zpět ale k odpružení samotnému, které tedy umí být aktivní i efektivní zároveň, jak je ale na tom s výkony v terénu? Špatně rozhodně ne! Zároveň bych se ale dost zdráhal až ošíval, pokud bych byl nucen k tomu prohlásit, že je zadní partie Giantu Reign 29 vyslovenou žehličkou. Tak tomu vysloveně není…

Maestro se 146 mm složené z pevného zadního trojúhelníku a dvou vahadel se jednoznačně snaží a v terénu rozhodně nespí. Je to sice už nějaký čas, kdy jsem naposled sedlal Giant Reign 27,5“, ale řekl bych, že jeho 160 mm nad zadní osou je rozhodně více žravých. Zde, tedy u Reignu 29, je to celé tak nějak více o efektivitě a rozumném výkonu ve všech směrech než o dominanci v jednom určitém aspektu.

Vnitřní vedení kabeláže je dnes skoro ZÁKON! 

Giant již tradičně používá obdélníkové vstupy a gumové krytky. 

Poslední zastávka na téma…

Když to vezmu z ještě krapet jiného konce. Reign a jeho Maestro jsou rovněž známy svou určitou „blbovzdorností“ (bez ohledu na přesně nastavený tlak a tedy i sag chodí zadní stavba plus mínus stále stejně – držíme-li se řekněme v rozsahu 25—35% sag). Zároveň je zde poměrně typická výraznější progresivita na konci kroku. Já sám jsem přitom tlumič za celou dobu testu, přesněji kontrolní gumičku na jeho pístnici, k rysce označující faktický konec kroku téměř neměl šanci dostat.

Výsledek? Ten je prostě takový trochu spartánštější než u jiných kol podobné kategorie. Zadní stavba se v terénu rozhodně snaží a rozhodně se z vás nebude snažit vyklepat duši, vedle jiného velice slušně pracuje i při intenzivním brzdění, ale o vyslovené žehličce hovořit bohužel nelze.

Ale ono to k tomuto kolu celé tak nějak sedí. Jako by Reign 29 byl laděn a stavěn spíše pro veselé a nespoutané řádění a snadný pohyb po lese nahoru i dolů než na vysloveně ultimátní enduro, freeride nebo bikeparking! Tady už by to chtělo něco více divokého*. Třeba Reign 29 SX s pružinou a 170 mm vepředu.

*Když si pro zajímavost pomůžu srovnáním třeba se značkou Yeti, pak bych poukázal na fakt, že jejich 29“ řada končí modelem SB150 se 150 mm kroku, nad níž je sice ještě model SB165, ale to je sedmadvacítka se 170 mm vepředu a 165 mm vzadu, která je určena právě do  bikeparků a na freeride.

Ze spodní strany toho rám schytá asi nejvíc, proto je dobře, že výrobce nezapomněl na plastový chránič spodní trubky. 

Giant používá poměrně masivní čepy, které jsou na určitých místech netradičně zakončené rozměrnou maticí. 

Zajímavý a originální je také protikus zadní pevné osy se závitem (další matice), usazený v pravé patce, propojený s hákem přehazovačky. 

Opět spolu – RockShox Yari

Nezapomněl jsem na něco? V rámci zadního odpružení snad na nic podstatného, ale co předek a RockShox Yari RC? Upřímně trochu mě překvapilo, že je zde právě tato vidlice, jelikož jak jsem pochopil, tak RockShox právě tyto řady postupně stahuje a nabízí buď ve vyšší třídě modely tzv. Signature series (Pike a Lyrik), nebo mezi dostupnými kousky novinku RockShox 35. Ale to je jen detail a možné téma k zamyšlení.

Každopádně zpět k vidlici samotné, kterou vnímám jako svou dobrou známou, jelikož jsem s ní strávil jednu celou sezónu na stroji Specialized Enduro Comp 650b. Yarina rozhodně není špatná vidlice, ale má své nálady a chce svůj přístup. Já osobně jsem před dvěma lety skončil u tuningu v podobě dvou tokenů a nižšího tlaku, což se překvapivě rok na to ukázalo jako nepříliš vhodné nastavení, když jsem z Yari u jiného kola přezbrojil na Lyrik.

Co tím celým chci říct? S Yari nemám problém, je to slušný a dostatečně tuhý kousek, jen není až tak akční, jemně pracující a výkonný jako jiné výtvory od RockShoxu. Pokud ji budete mít na svém kole, tak buď bude potřeba smířit se s jejím trochu tvrdším krokem, pohrát si s různými možnostmi tuningu (lze dokonce dokoupit vzduchovou komoru DebonAir, nebo tlumení Charger Damper 2 a snad i 2.1), nebo za její projev budete naopak rádi.

Kdo to má radši trochu tvrdší, kdo je spokojenější, když se jeho vidlice zbytečně nepropadá, ale dává mu jasnou zpětnou vazbu, ten by mohl být v tomto případě rozhodně spokojený.

RockShox Yari -dlouho jsme se neviděli!

Tabulka geometrie sice hovoří o offsetu s hodnotou 44 mm, samolepka na vidlici, stejně jako tabulka výbavy, hlásí sníženou hodnotu 42 mm.

KOMPONENTY

To bychom měli komplet odpružení, co tam máme dál? Třeba tradičně řazení, které se zde skládá takřka výlučně z dílů sady SRAM NX Eagle 1×12. Zde najdeme drobné omezení, oproti vyšším sadám, v podobě kazety montované na klasický drážkový ořech, která nabízí rozsah 11-50 zubů, nezačíná tedy „desítkou“ jako dražší kolegyně na ořechu XD.

Vzhledem k tomu, že si na NXové řazení obvykle nestěžuju, nemám potřebu s tím začínat ani nyní. V tomto případě jsem měl pocit, že jsou reakce řadící páčky trochu gumovější než jindy, i tak jsou ale, při dobře seřízené přehazovačce, změny převodů jisté, jasné, rychlé a spolehlivé. Však víme!

Jako příjemný doplněk vnímám vodítko řetězu (skoro zbytečné u Eaglu) a bashguard (MRP AMg CS), který čas od času přijde ke slovu, když přejíždíte kmen padlého stromu, nebo když se potřebujete přehoupnout přes ostrou hranu skalky. Člověk by se bez těchto doplňků nejspíš obešel, ale když už to tam je, tak bych to nejspíš nesundával, nebo bych minimálně nechal na svém místě alespoň spodní bashguard.

Vodítko řetězu mi u řazení SRAM Eagle přijde skoro zbytečné, ale bashguard…

Ten se rozhodně hodí. Člověk nikdy neví, jaká kláda ho (ne)zastaví!

Vlastně až teď na fotce koukám, odkud z rámu vychází bovden k přehazovačce! 🤘

Brzdy Shimano BR-MT520

Od řazení a pohonu stočme téma k brzdám, kde figurují dostupné čtyřpístky Shimano s přesným označením BR-MT520. Co bych vám k nim pověděl? Nejsou špatné, výkonu a síly mají vcelku dostatek, s jejich dávkovatelností to také není špatné, že bych si z nich měl ale sednout na zadek to zase ne. Při troše snahy by se asi dal poladit jejich výkon výměnou destiček či kotoučů, každopádně jako základ tyto brzdiče rozhodně stačí.

Už jsem ostatně zmínil vícekrát, že nejsem zrovna velký fanda brzd Shimano, už jen proto, že mi tak úplně nesedí do ruky jejich páka. Dále se mi nelíbí, jak umí být tyto brzdy náladové, někdy lehce změknou, jindy se více napumpují. To se zde také dělo, ale vlastně jen v docela rozumné míře, takže se tvařme, že to bylo tentokrát v pohodě.

Má ještě smysl si stěžovat? Mě prostě páky Shimano do ruky moc nesedí, ale vím, že je řada z vás má vlastně ráda. Prostě sto lidí, sto…

Relativně nové čtyřpístkové třmeny vypadají dobře a brzdí také velice slušně. Osobně bych jim zkusil dopřát jiné desky a třeba i disky, například od Galferu

Maxxis bez 3C?!

Z posledních položek na seznamu bych zmínil ještě pláště Maxxis Minion DHF (29×2,5“) a DHR II (29×2,4“), které patří k aktuálnímu vyššímu standardu této třídy. Co je zajímavé, tak v tomto případě Giant trochu šetřil na jejich provedení, kdy sice nové kolo dostanete již na bezduších, ty ale nebudou vybaveny vícevrstvou směsí 3C, ale jen základní jednostrukturální pryží.

Je to vůbec poznat? Na zadním kole vlastně ani ne, tam se často dává základ s tvrdší směsí, vepředu pak hodně záleží na podmínkách. Pokud je sucho, pokud jezdíte na hlíně, na kamení, na skalách či v přiměřeně sypkém povrchu, pak zásadní rozdíl oproti 3C nepoznáte.

Chleba se ale láme za vlhka, protože tam kde Maxxisy se směsí 3C Maxx Terra ještě v klidu jedou a drží směr, tam stejný plášť s jedinou směsí může tu a tam lehce ustřelit. Prostě do mokra bych kolo přezul, bude-li příští léto opět suché, nechte tam klidně tento základ, ať nasazené gumy využijete!

Maxxis Minion DHF 29×2,5″ WT – EXO ochranu tam máme, TR také, ale kde je 3C???

Vzadu mi absence 3C směsi nevadí, zde se často používá základní klasika.

Giant již delší čas dodává svá kola v provedení „tubeless ready-to-go“, tzn. stačí dolít ke kolu přibalené mléko Giant, nafouknout a vyrazit. 

Delší teleskop prosím!

Poslední tečku za komponentovou výbavou může udělat sedlovka Giant Contact Switch o jejíchž kvalitách a výdrži se již napsalo mnoho. Každopádně z naší vlastní zkušenosti, pokud se o ní člověk trochu stará a pokud má jednu z novějších verzí, tak s ní není zásadní problém. Problém, či spíše omezení jsem ale cítil v podobě jejího kratšího kroku, který byl u rámu velikosti M jen 125 mm.

Možná že jsem už jen zmlsaný kousky se zdvihem 150 mm a více, ale 125 mm mi prostě nestačilo. Jindy bych možná sedlovku prohodil a dal tam svoje BikeYoke Revive 160, ale tentokrát se mi do toho nějak nechtělo. Pokud by mi ale Reign 29 říkal pane, tak mu delší sedlovku rozhodně pořídím, jelikož bych nerad opakoval neustálé posouvání celé sedlovky před sjezdem dolů a před výjezdem zpět nahoru.

Na druhé straně chápu. On není prostor v rámu, v sedlové trubce, u Reignu 29 nekonečný a v případě jezdce menšího vzrůstu, který se tak akorát vejde na Mko, by mohlo být i oněch 125 mm hraničních. V mém, přesně opačném případě, je ale tato hodnota omezující, proto bych hned zkraje investoval do pořádného výtahu!!!

Páčka Giant svým designem asi příliš neohromí, ale ovládá se snadno a nijak nepřekáží.

Sedlovka by mohla mít delší zdvih než 125 mm, ale to už je holt záležitost, kterou si musí pořešit konkrétní jezdec dle svých zvyklostí a své postavy.

Giant Reign 29 2 – závěr

S Giantem Reign 29 jsem toho koncem letošní sezóny najezdil víc než dost a musím proto říct, že si mě toto kolo v mnoha směrech získalo. Líbilo se mi, jak se na něm sedí, že je rám spíše kratší a řídítka nejsou zbytečně vysoko, jak je tomu u některých přímých konkurentů. Baví mě, jak je celé toto kolo, i přes velké 29“ obruče, krásně kompaktní, proto nejen dobře padne do ruky, ale zároveň se velice dobře ovládá.

Líbí se mi, že se u něj podařilo spojit právě zmíněný kompaktně působící rám, který s chutí a nadšením reaguje na všechny pokyny jezdce, s dobře poskládanou geometrií, která stabilitou řízení rozhodně nešetří. Člověk se tak může slušně vyblbnout jak na lehčích členitějších a více točivých trailech, zároveň nemá poct, že by jej v krizových náročných situacích jeho stroj limitoval svou nedostatečnou jistotou či stabilitou.

Kde naopak cítím drobné omezení jsou výkony odpružení. Jak je zadní stavba na jedné straně zkraje kroku krásně aktivní a vnímavá, tak je její celkový projev, i díky zdvihu omezenému na 146 mm, trochu spartánštější, než byste zde nejspíš předem čekali. O něco tvrdší, než by mě osobně bylo milé, je i vidlice RockShox Yari, což jen utváří celkový obraz. Ale i tak jsem s tímto bikem zdolal všechny hard-core sekce co blízké a lehce vzdálenější okolí mojí domoviny nabízí!

Na druhou stranu, pokud použiju jednu „vnitrofiremní paralelu“ pak musím zmínit, že Giant Trance 27,5 je se svými 140 mm vzadu také výrazně aktivnějším strojem (bavíme se o odpružení), než jeho bratr Trance 29, který vzadu nabízí jen 115 mm! Je to snad chyba?

Ani bych neřekl! Spíš mi přijde, že Giant tímto krokem zajímavě rozvrstvil svou nabídku, kdy modely na velkých kolech nejsou kopií svých menších bratří jen s jiným parametrem obručí, ale svébytnými modely, které si razí vlastní cestu a cílí na své vlastní zákazníky! Prostě takové „líbí/nelíbí“, aneb vyber si co ti sedne!

Text a foto: Štěpán Hájíček

Více o tomto kole na webu www.giant-bicycles.com, pro porovnání aktuální Giant Reign 1 (27,5″ / 2020) a připomeňme ještě náš poslední test Giatn Reign 1.5 GE (model 2018, test Listopad 2017)

reklama

Giant Reign 29 2 – základní údaje

Cena: 72 999 Kč
Hmotnost: 15,04 kg (vel. M, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvihy: 160/146 mm (P/Z)
Sedlovka: 125 mm (vel. M)
Kokpit (řídítka/představec): 780/45 mm
Tlaky: 75/200 psi (jezdec 85 kg s výbavou)

PLUS

  • Příjemně kompaktní rám, který dobře padne do ruky
  • Posed nese jisté rodové znaky řady Giant Reign (třeba lehce nižší polohu rukou), není ale až tak dramatický a svérázný jako Reign 27,5“
  • Obecně nižší poloha rukou, oproti mnohé konkurenci, se mi zde osobně hodně líbí
  • Celkově kratší rám působí příjemně celistvým dojmem – snadno, zlehka a pohotově reaguje na všechny příkazy jezdce
  • Geometrie postavená na více položené hlavě (65°) vyžaduje od jezdce ovládání svého stroje pohybem celého těla a celého kola (nestačí jen točit řídítky), což vyžaduje určitý návyk, poté se ale doberete vysoké stability ve strmých a technicky náročných sekcích a jistoty v agresivně projížděných zatáčkách
  • Zadní stavba zkraje svého zdvihu jezdce doslova rozmazluje výtečným komfortem, a vysokou citlivostí, která zároveň přispívá k dokonalému kopírování terénu zadním kolem ve výjezdech
  • Pro odpružení Maestro typická a zde snad ještě výraznější vysoká efektivita zadní stavby pomáhá snadno zdolávat i delší stoupání a netrpět zbytečně na delších přejezdech či při snaze o sportovnější jízdu na méně náročných trailech
  • Vodítko a baschguard MRP nejsou vyslovenou nutností, ale když už jsou na kole, tak se člověk cítí přeci jen o něco jistěji!

MÍNUS

  • Základní verze plášťů Maxxis bez směsi 3C není špatná, ale hodí se spíše do sucha, za mokra se mohou ukázat limity použité tvrdší gumy
  • Sedlovka se zdvihem 125 mm (u vel. M), byla na můj vkus málo. Osobně bych volil zdvih minimálně 150 mm, ale ono hodně záleží na výšce postavy, tedy i velikosti rámu a s tím souvisejícím prostoru v sedlové trubce.
  • Brzdy Shimano BR-MT520 nejsou rozhodně špatné, svou úlohu jednoznačně plní, ještě bych ale zkusil poladit jejich výkon, nebo je případně časem vyměnil za jiný, konkrétním jezdcem preferovaný model