Yeti SB150 (TURQ) – Kdo ho chce, ten musí umět! (TEST)
Pár testů jsem již v podobném duchu začínal – jsou drahá kola a pak DRAHÁ KOLA! Yeti přitom rozhodně patří do druhé skupiny s tím, že o „výjimečnosti“ této značky a jejích produktů nevypovídá pouze údaj na cenovce, u vyšší karbonové řady TURQ tím spíš, ale i výjimečný vzhled, unikátní konstrukce, nebo už jen jméno a jeho celosvětové renomé!
Když se vysloví Yeti, tak u většiny alespoň trochu znalých bikerů a bikerek zafunguje chemie podobná jako když vám někdo připomene vaši první lásku z dětství! Zejména tu platonickou… Protože, ruku na srdce, kolik z nás si může dovolit přesunout Yeti z pozice „věčného snu“ do polohy „osobního oře“. Ti šťastnější, jimž se to někdy povedlo, jistě nejspíš tuší, že „není vše tyrkysové, co se jmenuje Yeti“! I tyto stroje mají občas své mouchy a nedostatky, ale jak říká jedno reklamní heslo: „Když miluješ sněžného muže, není co řešit!“
reklama
Příběh se opakuje…
Nebudu se už asi vracet k tomu, co mě osobně váže či nikoliv ke značce Yeti, myšleno předchozí zkušenosti s testy těchto strojů, i když se občas asi neubráním letmým vzpomínkám, srovnání, či hledání paralel se staršími modely Yeti SB5 a SB6. Začít přitom můžu zrovna na tomto místě! On se totiž do jisté míry opakoval scénář jako v době, kdy jsem měl půjčené Yeti SB6 (v sedle)…
Ano, i v tomto případě se mi do ruky dostal rám velikosti L, což je z mého pohledu trochu víc, než bych chtěl! Obzvláště u této kategorie, která naráží na limity mých vlastních pilotních dovedností. Oproti historické zkušenosti s Yeti SB6 (test) jsem tentokrát nevyměkl a nevzdal se bez boje, ale naopak „poučen z předchozích nezdarů“ se vykašlal na elektrickou kytaru, zato si naladil kokpit, abych „na to vůbec dosáhl!“
Původní sestava 800/50 mm (řídítka Yeti Carbon/představec Race Face) by mě asi rychle diskvalifikovala, ale když jsem nasadil kombinaci 800/30 mm, bylo to o poznání lepší a já si tak mohl užít SB150 (skoro) naplno! Nebo alespoň tak, jak mi dovolil „o fous větší rám.“ A právě proto, že jsem se i po svých individuálních úpravách cítil „na koni Yeti“ jen místy, rozhodl jsem se pro podobný krok jako tehdy s SB6.
Napsal jsem Davidovi, který je o hlavu a půl větší než já (já 180 cm, David 193 cm) a balancuje tak spíše na hranici velikostí L a XL, zda by se mohl na Yeti SB150 alespoň na chvíli projet a zda by mi následně poskytl svoje postřehy, které bych zkusil zahrnout do svého hodnocení, ať již formou citací, konfrontací našich postřehů, či odkazů na jeho hodnocení. Nyní již tedy nezbývá nic jiného než zvolat: „Hurá do akce, hurá do konfrontace.“
Přímý, přímější, kolmo k nebi!
Začněme jako vždy u posedu, kde se naše názory (moje a Davida) zajímavě doplňují, ale vlastně i trochu rozcházejí. To ostatně jasně demonstruje, nakolik jinak se na jednom a tom samém kole cítí jezdci odlišné tělesné konstituce a proporcí. Pro upřesnění, Davidovi jsem nechal původní kokpit (50 mm představec), sám jsem jezdil se zkráceným (30 mm).
Ač jsme my dva, z pohledu charakteru postavy, něco jako „Štaflík a Špagetka“, tak se nám oběma na Yeti SB150 sedělo vlastně dost dobře. Použiju-li první Davidovu citaci: „Poprvé jsem jel na kole se sedlovým úhlem 77°, což už je vážně hodně! Díky tomuto sklonu člověk sedí vlastně dost vepředu, výrazně nad středem, a proto, v pohotovostní pozici, tedy při šlapání či při jízdě po rovině, nevnímá, jak moc je jeho kolo vlastně dlouhé.“
S tímto výrokem musím jednoznačně souhlasit, jelikož jsem i při velikosti rámu L (Yeti používá označení LG) neměl v oné „pohotovostní pozici“ snad ani jednou pocit, že by mi bylo Yeti SB150 velké! Ba naopak, cítil jsem se zde velice dobře, krásně se mi stoupalo, až jsem opět párkrát zíral, co vše a jak snadno lze vlastně vyjet na takovéto enduro-bestii!
Zaměřím-li se čistě na výšku řídítek, pak byl z mého pohledu kokpit poměrně vysoko, což je ale jednoduše nevyhnutelný dojem u člověka mého vzrůstu. Tedy myšleno tak, že když sečtete velikost 29“ předního kola, výšku vidlice se zdvihem 170 mm a k tomu přidáte hlavu v délce 107,7 mm (na poměry v dané třídě a vzhledem k velikosti L vlastně dost kompaktní | M – 96,6 mm), nelze očekávat ani nic jiného!
Ale opět je to věcí názoru, proporcí těla atd. Neboli, zde je Davidův pohled: „Výšku řídítek bych, na poměry devětadvacítek s tímto zdvihem, charakterizoval nejlépe jako nižší průměr, což mě osobně naprosto vyhovuje! K vysokým kokpitům mám vcelku averzi, jelikož mi přijde, že pak nejsem schopen pořádně zatížit řízení a přední kolo mi občas roztěkaně vandruje, obvykle, když to potřebuju ze všeho nejméně!“
Skrývá své pravé já…
Už jsem to vlastně částečně nakousl a lehce se toho dotkl také David. Už jen díky strmému sedlovému úhlu (upřesněme, že Yeti udává hodnotu „efektivního“ sedlového úhlu, která je u vel. LG 69,9°) klame Yeti SB150 s oblibou svým tělem.
V neutrální pozici díky poměrně malé vzdálenosti sedla a řídítek (David hlásil, že si do řídítek rozhodně nekopal a že by s tím klidně jel 3x po sobě na Dlouhé Stráně) máte pocit, že sedláte poměrně krátké kolo. Jenže pak se v terénu zvednete, mezitím zasunete sedlo, a jakmile začnete se svým strojem cvičit a hlavně zatáčet, zjistíte, že se najednou začíná projevovat jako patřičně dlouhý enduro parník!
Připojím opět jedno Davidovo konstatování: „Postoj v pedálech není úhlem sedlovky nikterak ovlivněn, celkový pocit je na Lko příjemně delší, díky čemuž není problém rozložit těžiště svého těla rovnoměrně mezi přední a zadní kolo.“ No a přesně v tomto bodě jsem narazil na své osobní limity, na velikost (délku) kola atd.
Skutečně, na rychlejších, otevřených trailech s dostatečným „flow“ jsem i přes subjektivní pocit vyššího úchopu neměl problém zatížit obě kola, či přesněji zatížit hlavně předek, následkem čehož se Yeti SB150 chovalo úžasně poslušně, jistě, i obratně.
reklama
V bordelu se pouze drž tyče!
Na spíše středně náročných trailech jsem se s Yeti SB150 jistě a bez problémů proplétal i po poměrně klikatých a hustě namotaných stezičkách a necítil jsem, že by na mě kolo bylo velké, nebo, že bych jej nedokázal zkrotit.
Jenže… Jenže pak přišly úseky, které byly těžší a náročnější, já se instinktivně stáhl dozadu a v tu chvíli celé kouzlo super-moderní geometrie přestalo fungovat. Najednou bylo znát, jak přední kolo nemá dostatek přítlaku, někdy proto trochu jančilo, jindy mělo tendence v přeschlých zatáčkách na prachu ustřelovat, přesněji hrnout se rovně v původním směru jízdy.
Ale neberte to prosím tak, že chci za tuto vlastnost Yeti SB150 kritizovat… Vlastně ho nechci ani nekriticky obhajovat, jen se snažím na základech praktických příkladů vykreslit a prokázat, že má tento stroj rád, když jej ovládá jezdec, který je zvyklý na „dopředný“ styl řízení. Za těchto podmínek geometrie funguje, jinak začne stávkovat a stavět se na zadní! Nebo na přední?!
Pokud alespoň trochu tušíte, o čem mluvím, pak jistě pochopíte tvrzení, že Yeti SB150 vyžaduje poměrně striktně „ovládání přes předek“, naopak se dost brání řízení „přes zadek.“
Někdy zabere i ona druhá cesta, ale obvykle jen ve chvílích, kdy to pálíte kolmo dolů otevřeným terénem a jste spíše pasažéry než přímými účastníky akce. Pak se můžete stáhnout klidně kus dozadu a jen si užívat, jak Yeti SB150 prolétá s ledovým klidem i tím největším „bordelem“!
Praktický příklad místo obecných řečí!
Ještě mě vlastně napadá jeden zajímavý příklad, zajímavé srovnání. S Yeti SB150 jsem byl v jedné lokalitě, kde jsem pár týdnů před tím proháněl Canyon Strive CFR, tedy jeho přímého konkurenta! Tedy pokud nebudeme hnidopichy a budeme srovnávat pouze materiál, výbavu, zdvihy, zaměření atd., ale nikoliv cifru na cenovce!
Zajímavé je, že se Strivem jsem si mohl vybrat i ty nejklikatější stopy, jaké jindy jezdím převážně na středních kolech, a přitom jsem se do nich na pohodu vešel. S Yeti SB150 jsem se ale při prvním pokusu na jednom modelovém trailu snažil jet víceméně stejnou stopu jako na Canyonu zhruba o dva týdny dříve, a najednou to vůbec to nešlo!!!
Nevzdal jsem se ale, šel jsem na to podruhé, dopředu si vytipoval jinou trajektorii a ejhle! Hnedle to byla jiná písnička! Člověk si musí najít více otevřený terén, méně utažené zatáčky, nebo si do nich více najet, pak ale stejným místem profrčí o poznání rychleji a nejspíš si ani nestihne všimnout oněch několika vystupujících kamenů, kterým se na středním průměru obvykle tak usilovně vyhýbá!!!
Yeti SB150 je prostě v tomto směru poměrně zásadní svéráz, jehož charakter buď pochopíte a vytěžíte z něj maximum, nebo zůstanete stát opodál a budete jen nechápavě kroutit hlavou!
Konečně Yeti s pořádným tlumičem!
Snad si to nebudete vykládat nijak zle, ale tento mezititulek je jedním z výkřiků v soupisu hodnocení Yeti SB150, jak jej viděl „čahoun“ David. Naráží přitom na přítomnost tlumiče Fox X2 (pro zajímavost v rozměru 230×60 mm, když už ležím v těch tabulkách). David má zkrátka rád produkty Foxu, tlumič X2 má na svém současném kole a… Prostě jej miluje jako já miluju řazení SRAM Eagle a teď třeba i brzdy SRAM G2!!!
Ale to jsem dost odbočil, jelikož než se dostaneme k tlumiči samotnému, je potřeba si povědět také něco o odpružení, jeho kinematice atd. Není snad žádným tajemstvím a pro čtenáře BikeAndRide.cz ani překvapením, co za „kosmický“ systém zadního závěsu používá Yeti u svých strojů řady SB – systém Switch Infinity.
Hodně stručně se jedná o dosti netradiční variaci na téma řešení s „virtuálním bodem otáčení“ (často obecně označované jako VPP podle systému značky Santa Cruz), avšak s tím rozdílem, že spodní rameno nahrazuje vertikálně orientované šoupátko pohybující se nahoru a dolů. Aby to nebylo až tak jednoduché, skrz toto šoupátko navíc prochází hlavní čep zadní stavby.
Pokud mi odpustíte trochu teoretického zamyšlení, tak mi přijde, že nejblíže má Switch Infinity k systému DW-Link (Pivot, Turner, Ibis), „jen“ zde spodní rameno nahrazuje právě ono šoupátko. Ostatně Ibis Ripley donedávna chodil na dvou excentrech, přičemž s excentrem na místě dnešního šoupátka experimentovalo před lety také Yeti! A zase můžeme začít spekulovat, kdo a kdy od koho opisoval 🤣
Plaveme v omáčce
Všechna tato omáčka, kterou jsem na vás zatím „nakydal“, by měla sloužit k lepšímu pochopení co a proč dělá Switch Infinity v praxi. Ve skutečném provozu, nejen na rýsovacím prkně, či v rámci firemní prezentace, má Switch Infinity skutečně dost podobný projev jako zmíněný DW-Link. Urážka? Nikoliv! Z mého pohledu spíše velká, ale hodně velká poklona!
Ale vážně. Co se týká efektivity a jistoty záběru, pak si Switch Infinity příliš nezadá se stroji postavenými na systému „Dejva“ Weagla (DW-Link). I zde totiž stačí šlápnout a už se jede! Loni koncem sezony chvilkově prakticky testované Yeti SB100 ukázalo tento efekt zcela jednoznačně, na modelu SB150 laděném primárně pro boj s extra těžkým terénem to není, vzhledem k výbavě, kolům, obutí či hmotnosti, až tak znát, ale stejně musím říct: „Fakt to jede!“
Tedy minimálně do kopce a na hlíně, kde se tolik neprojeví velká kola, široké gumy, a tedy i velká styčná plocha plášťů s měkkou směsí. Za stabilitu při šlapání, oporu při silném zapření se o pedálů a chuť sbírat jeden výškový metr za druhým, nebo spíš jednu desítku za druhou, má u nás Yeti SB150 hlubokou poklonu.
Díky vysoké efektivitě se ani nemusíte obtěžovat s přivíráním tlumiče, klidně jeho „škrtící“ páčku sundejte, upilujte, či ukopněte, u tohoto kola je zcela zbytečná!
Co mi k tomu řekl David: „Climb Switch na tlumiči není vůbec potřeba. Kromě zkoušky na cyklostezce jsem na něj nemusel sáhnout ani jednou, a to svého Nomáda automaticky zamykám do každého delšího výjezdu! Yeti SB150 se i bez této pomůcky drží vysoko ve zdvihu, pohupování pod šlapáním jsem zaznamenal jen minimální, přesto mi přišlo zadní odpružení při výjezdech po nerovném povrchu stále krásně citlivé a aktivní!“
Nahrál jsem si na smeč!
Posledním citátem jsem si hezky nahrál pro další část našeho hodnocení. Nebo mi spíš nahrál David! Ano, citlivost, vnímavost a vůbec schopnost zadní stavby, potažmo zadního kola kopírovat povrch po kterém se zrovna odvaluje, je vskutku excelentní. Nejvíc si toho člověk všimne, a nejvíc si to užije při pohybu na běžných trailech, při přesunech terénem, nebo ve výjezdech.
Přesně jak zmiňuje David. Člověk si na jednu stranu užívá, jak dokonale je využita jeho energie směřující na pedály, přitom se nestačí divit, co vše jeho zadní kolo i v náročných technických výjezdech požere. Přidejte k tomu značně strmý úhel sedlovky, díky němuž je tělo jezdce posunuto více dopředu, či dlouhý rozvor, oba prvky zabraňující, či snad znemožňující nechtěnému odlepování předního kola ve výjezdech, a najednou si uvědomíte, že sedíte na Enduru, které při troše snahy vyjede víc než mnohá XC raketa, která to „honí jen přes hmotnost a výkon!“
Ale chtěl jsem rozvést hlavně to odpružení a jeho citlivost, tedy přednosti, za něž si zásluhy shodně připisuje jak konstrukce zadní stavby Switch Infinity, tak i „(vele)jemný Jelen“! Pardon, velejemně pracující tlumič Fox X2. Zejména pokud mu povolíte stavidla nízkorychlostní komprese, budete si chrochtat blahem.
Začátek, prostředek, konec!
Komfort, citlivost a akce se ale samozřejmě nevytrácejí ani po překonání hrany, tedy v ostré akci směrem z kopce dolů. I v tomto režimu si užijete komfortu, nebo spíše jistoty a stability zadní partie více než dostatek. Když si opět pomůžu jedním z Davidových výroků:
„Začátek zdvihu je slušně citlivý. Najdou se i větší žehličky (hodně mě oslovil třeba Pivot Firebird 29), ale Yeti SB150 rozhodně neurazí a nevyklepe jezdce z jeho treter! Viděl bych to rozhodně na lepší průměr s tím, že mít více času na dokonalé přizpůsobení tlumiče svému stylu jízdy, pak bych nejspíš vytěžil ze Switch Infinity ještě o trochu více akce!“
Co se týká středního rozsahu, kde se člověk pohybuje asi nejčastěji, pak se nebudu přemáhat a opět použiju formulaci od Davida, který to dle mého perfektně vystihl:
„Střed zadního rozsahu top! Kolo se drží poměrně vysoko ve zdvihu, což je super hlavně pro situace, kdy si člověk potřebuje někde v ‚bordelu’ přišlápnout, dostat se za hranu apod. Toho si cením, protože se nemusím trápit s rizikem škrtání klikami o zem. Zároveň jsem nenašel žádný ostrý přechod mezi citlivým začátkem a podporou ve středu zdvihu. Od prvních milimetrů po klidně až druhou třetinu zdvihu je vše plynulé a čisté.“
Když už jsme u toho, nechám alespoň virtuálně promluvit Davida i o konci kroku: „Konec zdvihu je slušně progresivní, a tedy i odolný vůči větším ranám. Při aktuálním setupu tlumiče (moje skoro až hodně otevřeno, pozn. red. ŠH), jsem Yeti SB150 nedostal na doraz ani na dropu, který jsem poslal o kus hlouběji, než bylo původně v plánu – až jsem dopadal neplánovaně do ďolíčku. I po této ráně zůstaly ještě zhruba 3 mm na pístnici k dobru!“
Za mě osobně, opět souhlasím, jen bych snad doplnil, že progresivní konec je u Yeti SB150 skutečně znát, zároveň se ale hezky doplňuje s tlumičem Fox X2, který bývá při mém setupu obvykle dost lineární. Můj vlastní pohled na věc? Když se snažím, jsem i já schopný provětrat zadní stavbu Yeti SB150 s tlumičem Fox X2 téměř až k dorazu, úplného konce jsem ale neměl šanci dosáhnout, což po Davidově popisu „bezpečného“ dopadu do „dolíčku Bohemians 1905“, nyní samozřejmě chápu!
Kde to má mouchy?
Až do této chvíle jsme s Davidem Yeti SB150 chválili, až jej trochu přechválili. Jenže tento bike si to skutečně zaslouží! Už jen při jeho ceně… Ale ne, o částky na visačce se obvykle nezajímám, ale snažím se každé kolo hodnotit co nejvíce objektivně, ať už si pak každý promyslí, zda mu ona cenovka za ty či ony vlastnosti stojí či nikoliv.
Každopádně, nyní je čas to Yetimu také trochu vytmavit, když jsme ho zatím vynášeli skoro až do nebes. Začneme-li čistě z praktického hlediska, pak třeba David vícekrát zmiňoval „problémy“ s příliš úzkou zadní stavbou, kam se aktuálně obutý Maxxis Aggressor 29×2,3“ vešel se slušnou rezervou. Větší balón by ale již mohl mít problém. Davidův odhad a zkazky z internetových fór tvrdí, že reálný strop může představovat plášť Maxxis v šíře 2,4“ s tím, že „2,35“ Schwalbe Magic Mary s CushCorem (roztahuje boky) by se už asi nevešlo?!“
Druhým praktickým nedostatkem je lehká vůle v předním oku tlumiče, kterou sice za jízdy nepoznáte, ale když tlumič uchopíte rukou a zacloumáte s ním ze strany na stranu, tak je znát, že by vymezovací kroužky měly být o něco silnější. Ano, je to drobnost, kterou vyřešíte natotata, ale u takovéto značky, při takovéto ceně by se něco podobného stávat nemělo. „Ty, ty, ty, bu, bu, bu!“ 😜
Předposlední bod se může týkat chování odpružení na velkých nerovnostech a ostrých hranách, které systému Switch Infinity dle Davida, i dle mých postřehů „příliš nesedí“. Jedná se třeba o přírodní schody nebo výrazně vystupující kořeny, kde jsme se oba shodli, že to vzadu nežehlí až tak, jak by mělo či mohlo. „Paradoxně toto jsou bohužel případy, kdy zdvihy a kvalitní odpružení oceníš nejvíc. Zejména je-li mokro a kluzko, což naštěstí v době testu nebylo,“ vyjmenovává David.
Nápadně blízký jednočepu…
Já sám jsem nad tímto fenoménem také chvíli přemýšlel a došel k názoru, že může jít o problém vycházející z konstrukce zadní stavby, která v určitých ohledech staví na bázi jednočepu. Jen se na to podívejte. Odmyslete si na chvíli mikropohyb na šoupátku a… Kde se celá zadní stavba otáčí? Hmmm!
Hodně to zjednodušuju, ale když si odmyslíte i horní rameno, které právě nutí šoupátko k jeho pohybům nahoru a dolů, tak je to celé vlastně klasický jednočep, proto se zadní stavba v průběhu zdvihu otáčí a s ní se otáčí i zadní kolo. Respektive pokud se neotáčí, „stojíte-li na brzdách“, tak brání pohybu zadní stavby. Zkoušel jsem si cíleně porovnat chování odpružení na identickém místě při kontrole rychlosti brzdami a poté, při krapet nižší rychlosti bez brzd. Rozdíl nebyl vysloveně dramatický, ale bylo znát, že odbrzděné kolo zobe lépe, než zabrzděné!
Poslední klasická výtka, která již roky směřuje na účet strojů Yeti řady SB, je tuhost zadní stavby?! Byl to právě David, který před lety testoval SB6 a přestože se mu tohle kolo svým projevem vlastně líbilo, tehdy docela výrazné kroucení zadní stavby jej poněkud otrávilo. Nyní u SB150 jsme se shodli na tom, že pokud člověk vysloveně chce cítit flexi zadní části rámu, tak si dokáže najít chvilky, kdy tam „je“! Jenže pak prostě jezdíte, bavíte se, užíváte si a o této potenciální slabině ani nevíte…
Radši bych vás upozornil, ať nezkoušíte cloumat se zadním kolem rukou, pak si totiž budete myslet, že se zadek kroutí víc, než by měl. Středová partie je ale naopak extra tuhá, oblast hlavy taktéž, pokud má tedy SB150 v tomto místě slabinu, lehčí nejspíš ano, pak ji za jízdy dokáže velice dobře skrývat.
reklama
KOMPONENTY
Co se týká komponentové výbavy, je vcelku otázka, zda má smysl se jí v tomto případě vůbec zabývat, jelikož si stejnak většina zájemců objedná rámový set a ten si dozdobí dle vlastní chuti?! Zmiňme se tedy jen v rychlosti o několika vybraných dílech.
Předně by to mohla a měla být vidlice Fox Float 36 ve verzi Factory s tlumením GRIP2. Nechci se příliš opakovat, ale od jisté doby, skoro mám pocit, že to je od milníku, kdy Fox začal dělat Boostové vidlice, nemám už s těmito vidlicemi snad žádný problém.
Určitě je vhodné je před každou jízdou lehce máznout silikonem nebo ideálně Fork Juicem, pak se vám odmění velice jemným začátkem, krásně aktivním a zároveň i rozumně stabilním středem, ale také výkonným koncem, u něhož se není třeba bát, že byste jej na každém druhém schodu prostřelili na doraz.
Co šlo Foxu vždy výtečně byl projev v náročném terénu, přičemž se tato vlastnost nevytratila ani u nejnovější generace! Tvrdého ostrého ježdění si přitom na Yeti SB150 užije přední Lišák víc než dost. Co se týká tlumení, osobně bych si klidně vystačil s výrazně menším počtem ovládacích prvků (LSC, HSC, LSR, HSR), snad i bez možnosti vkládat Tokeny různé barvy, a tedy i účinku atd. Příliš vlastně nevím, co si mám pokaždé počít s vysokorychlostním odskokem? Většinou se řídím tabulkou a pak jej ještě o něco víc otevřu.
Na druhou stranu, kdo si s těmito prvky rád hraje, ten bude v sedmém nebi. Navíc vidlice Fox má tu výhodu, třeba oproti tlumiči Fox X2, o Cane Creeku radši ani nemluvím, že se veškeré nastavování tlumení děje prostřednictvím rukou ovládaných koleček, takže inbus si schovejte pro ladění tlumiče!
O řazení SRAM GX/X01 Eagle se zmiňovat radši nebudu, moje „nechutně pozitivní komentáře“ na toto téma jistě znáte, navíc skoro nazpaměť. Otočíme-li list, pak musím konstatovat, že vzadu obutý Maxxis Aggressor je, dle mojí zkušenosti, slušná záběrová guma, jen by mohl být širší. Přední Minion DHF snad zná skoro každý, kdo se o kola tohoto druhu jen trochu zajímá. Vážně mu začínám přicházet na chuť!
Pozastavit se tak chci už jen u sedlovky Fox Transfer, která chodí, drží a nedělá problémy, ale… Ovládací páčka je jak z minulého století, navíc má docela odpor! Provozní vůle sedlovky samotné je nejspíš „nutné zlo“, ale v porovnání s konkurencí… Ano, opakuju to dost často, zlatý BikeYoke Revive, nebo třeba 9point9 FallLine!
Poslední bod – brzdy Shimano XT (4pístky). Za tohle mě David nebude mít rád a nejspíš ani Radko, a mnoho dalších. „Nemám je rád!“ Dlouhodobě mi nesedí tvar páky brzd Shimano, ale to je vlastně dost individuální záležitost. Dost mě zaskočilo, přestože kolo už přede mnou někdo jezdil, že to zpočátku vůbec nebrzdilo! Ale možná se jen měnily desky, nebo kotouče a pak se to vlastně rychle chytlo.
Brzdy Shimano XT obvykle fungovaly solidně jistě a spolehlivě, že bych si ale sedal na zadek z jejich výkonu nebo výdrže… Sorry jako, to fakt ne! Navíc mě od doby, kdy se objevila poslední generace řady XT, nástupníci dříve nesmrtelných XTéček jež jsem měl třeba na Specialized Stumpjumper FSR 650b (2015), je tato řada brzdičů dost náladová.
Ano, i moje oblíbené Guidy občas změknou nebo lehce ztvrdnou, ale pokud se to u SRAMů děje, pak v rozsahu cca +/- 5 %. Zato Shimana XT, když se to zrovna sejde, dokáží měnit délku kroku na páce klidně v rozsahu +/- 10 % a to se ještě se svým hodnocením držím hodně zkrátka!
Yeti SB150 – závěr
Přes všechny moje podprahové narážky a výtky mě Yeti SB150 hodně bavilo! Líbilo se mi, jak se krásně a přirozeně ovládá, zejména v rychlosti a v terénu, kde jsem neměl problém zalehnout řídítka. Líbilo se mi, jak krásně a jistě stoupá, nakolik efektivní je při stylovém šlapání do kruhu, a hlavně se mi líbilo, jak mě rozmazlovalo komfortem a výkonem odpružení. Asi by se našly i větší žehličky, přesně jak říká David, každopádně Yeti SB150 toho umí požrat vážně hodně.
Škoda jen, že není příležitost otestovat to samé kolo v mojí velikosti (M), díky čemuž by se mi lépe hodnotily jízdní vlastnosti jako celek, zejména ovládání. Tak jako tak jsem ale dospěl k názoru, že podobně stavěné kolo jde se svými nároky na jezdce přeci jen kus za hranu toho, co jsem sám ze sebe schopen vymáčknout. Zalehávat řídítka v zabijáckých sjezdech, na to mám asi příliš slabou náturu, či mě to prostě nikdo nikdy nenaučil. Což se ale může jednou změnit.
Třeba se ale ještě naskytne alespoň chvilková příležitost povozit se na jiném kusu ve velikosti M, jako se mi to stalo s odstupem času u Yeti SB6, a pak se uvidí, co z toho budu schopný vytřískat. Čím tedy celé dnešní hodnocení zakončit? Záměrně jsem si nechal bokem dva Davidovi citáty, ať nám k tomu kluk také ještě něco poví:
„Ovládání je hodně stabilní, ale zároveň není vůbec nemotorné. Yeti SB150 v Lku mi přišlo až překvapivě hbité a obratné, ale potřebuješ k tomu alespoň trochu rychlost! Jakmile točíš řídítky v nule na pětníku, tak cítíš, že máš pod sebou dlouhé kolo, které se samo o sobě jen tak někam nevejde!“
A úplně poslední Davidova hláška:
„Neskutečně rychlé ze zatáček – opřeš se a vyletíš na výjezdu jak namydlený blesk! Skvělý!!!
Text a foto: Štěpán Hájíček / Spoluautor: David Svoboda
Yeti SB150 – základní údaje
Ceny:
Yeti SB150C GX – 156 000 Kč
Yeti SB150C GX COMP – 173 000 Kč
Yeti SB150T X01 – 217 000 Kč
Yeti SB150T X01 Race – 237 000 Kč
Yeti SB150T XX1 – 263 000 Kč
Hmotnost: 14,2 kg (vel. L, bez pedálů)
Kokpit: 800/50 mm, průměr 35 mm (vyměněno za 800/30 mm, průměr 31,8 mm)
Průměr kol: 29“
Zdvihy (P/Z): 170/150 mm
Mnoho zajímavého o tomto kole najdete na mezinárodním webu yeticycles.com, v našem jazyce si lze data nastudovat a lokální ceny ověřit na stránkách yetibikes.cz
PLUS
- Velice příjemný posed, který je díky extra strmé sedlovkce (efektivní úhel cca 77°) až překvapivě krátký, není ale zbytečně sražený
- Výška řídítek je, pro jezdce adekvátní postavy (David a jeho 193 cm u vel. LG) na tuto třídu spíše nižší, díky čemuž se snáze rozkládá těžiště a snáze „zalehávají řídítka“, což je základ řízení „přes předek“, kteréžto Yeti SB150 jednoznačně vyžaduje
- Efektivní zadní odpružení dokonale přenese veškerou energii jezdce na pohyb vpřed
- Pocitově velice lehké a značně svižné ve výjezdech (spíš na hlíně než na asfaltu)
- Řízení chce své, pokud mu ale přijdete na chuť a pokud se naučíte vybírat si přímé nekompromisní stopy, zrychlí vás o několik kategorií!
- Vysoký komfort zejména zadní partie již od drobných nerovností
- Krásně stabilní prostředek – odpružení zůstává cíleně výše ve zdvihu
- Jistý a příkladně stabilní konec, který ale rozhodně není nedostižný
- Luxusní tlumič Fox X2 se sametově jemným krokem a nekonečnými možnostmi nastavení
- Velice příjemná vidlice Fox 36, rovněž s širokou škálou možného nastavení – citlivá i aktivní
MÍNUS
- Pro někoho až příliš možností a příliš složitý a zdlouhavý proces ladění tlumiče a vidlice Fox
- Brzdy Shimano XT (4pístky) nejsou špatné, svou silou neurazí, ale ani neohromí a co mi vadilo nejvíc, dokáží být dost náladové a výrazně měnit délku kroku i v průběhu jednoho sjezdu
- Odpružení na velkých ostrých nerovnostech občas nestíhá a může i kopat! Pomůže, pokud v krizových místech odlehčíte brzdy.
- Vůle v předním oku tlumiče již z výroby – bylo by potřeba doladit setinovými podložkami
- Omezená průchodnost zadní stavby znamená v reálu použitelnost s plášti do rozměru cca 29×2,4“ (dle výrobce), ale to by mohlo stačit, ne?
