AUTHOR Patriot Evo – druhý pohled
Samostatným testem Authoru Patriot Evo jsme si představili naši novou redakční posilu, Jirku Zvolského, alias Zvolouše! Na tomto kole jsme se ale povozili oba dva, a tak bych rád přispěl i se svou troškou do mlýna praktických jízdních poznatků.
Patriota Evo jsme si v průběhu testu několikrát předali z ruky do ruky, a tak jsem si s ním své užil i já sám. A nutno říct, že jsem se bavil více než dobře, až mi bylo líto, když jsem nakonec „Evíčko“ vracel do Authoru. Sice bych asi našel pár drobných výtek či spekulací vztahujících se právě k tomuto provedení a této komponentové sestavě, ale jako celek mě Patriot Evo neskutečně bavil. Vážně už budu muset vymyslet nějakou formu „Bikové garáže snů“, abychom tam takto povedené kousky mohli vystavit.
Zase ta hmotnost!
Začnu-li spíše odvrácenou stranou mince, pak mám pocit, že by nebylo od věci sundat pár deka, aby se všestranná povaha Patriotu projevila skutečně naplno. Nebo by stačilo rozbít pořádně nařvané prasátko a koupit si Patriot Evo Team, který je o dobré kilo lehčí – řečí čísel 13,8 kg Patriot Evo Team versus 14,6 kg Patriot Evo. Ale skutečnost „že je to kolo těžké“ je jen stavem mysli, jelikož na svou váhovou kategorii jede více než dobře. A jestli už i já nejsem příliš zmlsaný posledními trendy a takovými nesmysly jako jsou snahy stavět enduro kola s hmotností kolem 12 kg!!!
Tohle není celofán!
Ale nechme toho naříkání, jelikož je hmotnost právě tím, co Patriot tak krásně drží u země – prostě cítíte, že máte v ruce kus materiálu a ne jen celofánový obal v podobě kola. Otočíme-li kormidlo mého popisu zase na druhou stranu, pak bych se rád dotkl tématu jízdního projevu, když vás zrovna nepohání paní gravitace. Postavit totiž kolo, které bude výtečné směrem dolů, není až tak těžké. Mnohem náročnější je postavit takový stroj, který se bez odmlouvání vydrápe na kopec, aby se zde po nepatrné proměně v podobě zasunutí sedla do rámu stal sjezdovou bestií a žroutem technických trailů. A přesně takové věci umí Patriot Evo zcela dokonale.
reklama
Error, group does not exist! Check your syntax! (ID: 4)Je to jen o nohách
Jeho sofistikovaný systém zadního zavěšení zvaný DLP (Drive Link Pivot) drží virtuální bod otáčení poslušně na úrovni dnes již jediného převodníku. Díky tomu, ale také díky dobře narýsované geometrii a příjemně rozložené hmotnosti jezdce, to do kopců jede jako by nic. Tedy není to zadarmo, ale určitě vás nemusí trápit, že by se zadek pod vámi zbytečně houpal, přední kolo poskakovalo sem a tam a vy se horko těžko drželi v sedle pokaždé, když se cesta trochu ohne vzhůru.
Ve skutečnosti je to přesně naopak. Stačí se lehce sehnout k řídítkům, možná i maličko poposednout na sedle směrem ke špičce (je-li sklon takřka vertikální) a pak už to bude jen na vašich nohách, rovnováze a odhodlání. Patriot Evo v tomto směru prostě funguje parádně a už se pranic nedivím tomu, že se Jára Spěšný (Spaceman) a jeho team rozhodli z produkce vyřadit původní Patriot na 140 mm a nahradit jej Patriotem Trail (120 mm, původně Author Epoque – test) a právě Evíčkem na 160 mm, které stoupá s naprostou jistotou a dolů pak jede…
Jako namydlený blesk
Jasně, dostat se na kopec je svým způsobem nutnost a je jedině dobře, když vás v tomto směru kolo zbytečně „neobtěžuje“. Když se ale přehoupnete přes horizont a zasunete sedlo, začne ta správná legrace. Tak jako u vůbec prvního Patriotu (test prototypu), stejně u jeho následné produkční verze (test Author Patriot 3.0) i u tohoto posledního evoluční stádia fakt žeru jeho geometrii. Líbí se mi, jak je tohle kolo jisté v zatáčkách, jak je suverénní ve strmých padácích, jak plynule se překlápí ze zatáčky do zatáčky, přitom ale není toporné, líné, nebo snad laxní.
„Vše, co jste chtěli vědět o Patriotu Evo… a nevěděli, kde to najít!“ Najdete na spodní trubce…
Naopak, když dojde na lámání chleba, nabídne Patriot Evo svému pilotovi moře prostoru pro manévrování, tedy vlastně jen tehdy, pokud si to bude přát. Obráceně, v případě, kdy budete jen držet řídítka rovně, bude Patriot Evo naprosto jistý a s přehledem zdolá i ta nejzrádnější a nejprudší místa, kam vás váš morál a závratě pustí. Ale abych neplácal jen tak do větru.
Bořím své hranice
Jedno z mých posledních dostaveníček s Patriotem Evo se odehrálo za barákem v Krčském lese, když zde napadl čerstvý sníh – nádhera. Kdo to tu znáte, možná si budete myslet, že zrovna Krčák není místem vhodným k prověrce schopností kola takovéhoto kalibru. Ale když víte, kam stočit své přední kolo a když to navíc na sněhu klouže trochu víc než normálně…
Pokud to zkrátím, prostě jsem zíral, co vše jsem na sněhu s tímto kolem sjel! No, vlastně tu žádné vyložené extrémy nejsou, ale pár technických sjezdů se najde. Když to pak najednou drtíte po bílé peřině ukrývající kořeny, kameny a také trochu podzimního listí, nejedete vůbec pomalu a vesele si frčíte z kopce na místech, kde jindy míváte respekt i za sucha, říkáte si, že to nebude jen v rukách, že to prostě dělá to kolo!
Teleskopická sedlovka Promax – když si zvyknete na její specifický projev, snad vás bude bavit stejně jako mě…
Ještě starší vzpomínky
To mě ostatně přivádí ke vzpomínce, která se mi poslední dobou několikrát vybavila – sjezd po skalce do Modřanské rokle. Je tu jedna technická lajna, kterou mám takřka dokonale najetou a tu jsem zhruba před rokem bez mrknutí oka vyšvihl i za tmy, což prý většina lokálů nejezdí. S Patriotem to ale šlo nějak samo…
A pak je tu ještě jedna starší vzpomínka – na původní prototyp původního Patriotu. S ním jsem hobloval tuhle skálu po úplně jiné lajně než obvykle. Nikoliv podél spodní skalky, ale hezky natvrdo přes ní! Když jsem na to nedávno koukal, kroutil sem trochu hlavou. Už dlouho jsem se na žádném kole necítil tak jistě, že by mě napadlo tohle znovu zkoušet (i když, dělal jsem to hlavě kvůli fotce!) A to je, dle mého, jasný odkaz rodiny Patriotů – kol, která se ovládají tak snadno a přirozeně, že vám díky obrovské porci jistoty dají křídla jako RedBull a vy pak v terénu proplachtíte věci, které byste normálně vyškrtli ze seznamu svých denních cílů.
Foto z prvního kompletního testu prvního prototypu AGang Patriot – listopad 2012
Aktivní až za roh!
Vedle geometrie je dalším „faktorem jistoty“ i funkce samotné zadní stavby. Je znát, že Spaceman sáhl po tlumiči s rodiny Debon Air (ještě aktivnější verze vzduchových tlumičů RS Monarch), čepy vybavil jehličkovými ložisky Enduro Bearings a celkově tohle kolo odladil hodně aktivně. A to já mám moc a moc rád. Stačí jen skočit do sedla a Patriot vám dá jasně vědět, že je opravdu „plně odpruženým“ kolem. Po pár záběrech na to možná trochu zapomenete, jak moc dokáže být efektivní, pak ale stačí první příčná nerovnost nebo když se začnete rovnat na sedle a zase si vzpomenete, že aktivita pérování je jednou z velkých předností tohoto stroje.
V terénu pak zadek krásně žehlí již od nejmenších nerovností. V první třetině je nanejvýš výkonný, druhou třetinu zdvihu je obvykle těžké vnímat, protože to už chce pořádný mazec a pak se soustředím hlavně na řízení. Ale rozhodně říkám, že ani v této fázi tlumič nespí. A na závěr konec, který v poslední fázi přirozeně ztuhne, abyste tlumič neprostřelili na doraz! Paráda.
Není to žádný propadák
Velice schopná je přitom i vidlice RST Rogue, která se vyvarovala zbytečně lineárního projevu mnoha současných konkurentů včetně RockShoxu Pike. Její začátek je dostatečně citlivý, ve středním rozsahu rozhodně nespí a spodní třetinu si šetří pro skutečně naléhavé případy, což já osobně hodně kvituju. Vidlice propadající se na doraz při pouhém pošimrání přední brzdy mě trochu děsí…
RST Rogue Air (160 mm) rozhodně nebyla zklamáním. Naopak jsem byl rád, že je její krok progresivnější než je u většiny konkurenčních modelů zvykem…
Stupňovitá tele-kineze
Teleskopická sedlovka Promax se mi po prvotním nesmělém seznamování začala vlastně dost líbit. Náš konkrétní kousek na testovaném kole měl sice trochu vůli do stran – taky už si toho zažil víc něž dost – ale slyšel jsem, že jiné kusy drží v bočním směru lépe. Také se stalo, že po jízdě za horšího počasí její chod znatelně přidrhával, až takřka zamrzl. Stačilo ji ale pořádně vyčistit, lehce máznout a už to zase běhalo nahoru a dolů jako páternoster. Co mě ale bavilo paradoxně nejvíc, byly ony zuby, alias přesně dané polohy.
Vždy stačilo jen lehce stisknout páčku, nadlehčit své pozadí a pak jej posunout kousek nahoru nebo dolů a ono to pak krásně zacvaklo a drželo. Říkám si, že takto jednoduchý systém by měl vydržet snad déle než u jiných řešení, ale to ukáže až čas. Asi bych funkční plochu sedlovky zakryl starou duší nebo neoprenem, abych ji uchránil před „lesním bordelem“, jinak si myslím, že by mohla fungovat poměrně jistě, dlouho a spolehlivě…
Až na delší krok, zřejmě vinou lehčího zavzdušnění, nemohu říct na adresu brzd Tektro Orion ani popel!
Zastavit, počkat a stát!
Absolutně poslední poznatek bych věnoval brzdám Tektro Orion, které ve mně zanechaly kladný i méně kladný dojem. Na jedné straně se mi líbí jejich páka, která mi připomíná Shimano brzdy vyšších řad. Spokojený jsem byl také s jejich výkonem, stěžovat si nemůžu na modulaci a vlastně ani ergonomii. Tedy až na jeden fakt – sakra dlouhý mrtvý krok. Když si Patriota po mně půjčil Zed, sotva dosáhl na páky. Nejspíš by stačilo důkladné odvzdušnění, protože jak jednou člověk nechal prst na brzdové páce, nemohl říct proti jejímu chodu nic.
Zvolouš na Jarovské skále
AUTHOR Patriot Evo – Jarovská skála from BikeAndRide.cz on Vimeo.