AGang Patriot 3.0 – TEST

Dnešní hodnocení asi vezmu z trochu jiného konce než obvykle. Na tomhle kole jsem už vlastně jezdil a to hned několikrát! Avšak s tím rozdílem, že doposud jen na prototypu. Ten byl ale koncipován celkově poněkud jinak než finální produkční verze nesoucí označení AGang Patriot 3.0, kterou již dnes najdete ve vašem oblíbeném obchodě.

AGang Patriot ve své prvotní neprodejní verzi byl postaven jako lehoučký trail-bike se špičkovým osazením – sada SRAM XX1 a další luxusní díly. Pultová cena takového kola by nejspíš byla pro většinu českých zákazníku silně šokující. Tím ale nechci říct, že by byla produkční verze Patriot 3.0 vedle něj jak ošklivé káčátko. Tak tomu rozhodně není. Chtěl jsem jen zdůraznit a demonstrovat, že je koncipována poněkud jinak.

Podobné geny

Ono to vlastně celé vychází ze základní filosofie, s jakou byl stavěn jeho předchůdce AGang Cult. Jde o to, že Jára Spěšný (Spaceman) si tato kola stavěl „na sebe“. A jelikož žije v blízkosti Ještědu, potřebuje kolo, které ho nejen doveze nahoru, když zrovna nejezdí lanovka, ale přežije s ním také cestu dolů a dovolí mu si ji náležitě užít. Ať to vezme třebas po trasách bikeparku.

To vše zmiňuji hned na úvod proto, abych předešel rozhořčeným výkřikům a komentářům ve stylu „Proč je to tak těžké?“ nebo „Proč tam jsou ty traktorové pláště?“ Těžší je Patriot proto, aby něco vydržel, extra hrubé pláště jsou pak použity v zásadě ze stejného důvodu. Mimochodem – rozdíl v hmotnosti rámu AGang Cult a Patriot je téměř 1 kg ve prospěch mladšího Patriota!

A také když se někdo rozčiloval nad celkovou hmotností testované produkční verze (AGang Patriot 3.0 – první dojmy), tak jsem pak pouhým matematickým rozborem došel k závěru, že jen výměnou plášťů a použitím bezdušového setu (investice v řádu 3000 Kč), by se dalo snadno stlačit celkovou hmotnost někam na úroveň 13,5 Kg.

Zpět ke klasickému scénáři

A teď už konečně hurá do sedla a jedeme dál dle klasického scénáře, kdy povětšinou začínám hodnocením posedu. Ten je jednou z věcí, ve které se produkční verze od prototypu lehce liší. Jestli jsem si u surového Patriota stěžoval na příliš krátkou pozici za řidítky, u ostré varianty nemám co bych kritizoval. Stačí nastavit řidítka, výšku posedu a dál není třeba nic řešit.

Jako doma

Ostatně pocit „jako doma“ obejme vaši mysl jen krátkou chvíli po vyhoupnutí se do sedla a již vás neopustí. AGang Patriot 3.0, ať je jaký je, má tu skvělou vlastnost, že sakra rychle padne do ruky. Nemluvím jen o posedu, parádní je i geometrie a ovládání jako takové. „Co si myslíš o těch středních kolech?“ byl jsem hned několikrát tázán při vyjížďkách s Patriotem. Odpověď? „Asi se trochu líp valí po rovině a jsou o fous jistější v technickém terénu, ale žádný zásadní rozdíl vlastně ani nevnímám.“

Důležitý je celek

Ano, toto tvrzení může v někom vzbudit přesvědčení, že kola průměru 27,5“ jsou „jenom marketing“ a tahák na peníze. Ano i ne! Jedním dechem totiž musím dodat, že ať má Patriot kola, jaká chce, je celek vyladěn tak dobře, že vás to o jejich průměru při pobytu za řidítky absolutně nenutí přemýšlet. Což je oproti drtivé většině devětadvacítek zásadní rozdíl a také zásadní výhoda. Nebo se snad pletu?

Když je černá černou

Přes to všechno rozjímání o kolech a vzájemné souhře bych ale nerad opomněl to hlavní – ovládání. V jeho vyznění se do velké míry angažuje vidlice (zde RockShox Revelation), která mě z kraje testu poněkud trápila. Úplně nová na úplně novém kole byla slušně zatuhlá, a když jsem ji nastavil dle sagu, byla od půlky dál „nechutně“ aktivní až krutě degresivní. S každým silnějším stiskem brzdy klesala až na dno! A ještě ty její černé vnitřní nohy. Já vím, je to otázka vkusu, ale mně se prostě nelíbí…

A přišlo rozhřešení…

Po zajetí, když se začátek kroku rozhýbal, jsem ji konečně nafoukal na předepsaných 110 psi (80 kg jezdec) a situace se o dost změnila. Tedy – zprvu zase zůstávala viset nahoře ve zdvihu. Nakonec jsem se proexperimentoval někam k 90 psi a byl spokojený. Začátek po namazání slušně vnímavý, prostředek aktivní a konec ne úplně progresivní, ale ani jsem s ní netloukl o doraz na každém druhém kořeni.

Teď ta geometrie. Už bylo na čase!

Až když jsem se zbavil extrémů vidlice, mohl jsem si konečně užít a naplno vychutnat přirozenost Patriota. S vidlicí „nahoře“ to byl až moc chopper, stav „vidlice dole“ byl v tomto lepší, ale zase to znamenalo strašidelný projev ve strmých sjezdech. Po konečném vyladění jsem se naštěstí dočkal stejné parády, jaká mě bavila už u prototypu. Potřebná stabilita všude kde ji bylo potřeba, ochota pohotově reagovat na všechny ztřeštěné nápady pilota a navíc super jistota v zatáčkách.

Nejde na zadek! No a co?

Ano, AGang Patriot 3.0 možná nejde tak snadno na zadní, jak jeden ze čtenářů zmínil v diskuzi na facebooku, o to lépe ale sedí v zatáčkách. Pokládat jej z jedné točky do druhé se rovná čirému štěstí, navíc pokud je jakž takž sucho a vy se můžete plně spolehnout na pláště Geax Goma. To je pak zážitek!!!

Vepředu dobrý. A co ten zadek?

Řečí o ovládání už bylo asi dost a o vidlici jsem toho taky napovídal, až to není pomalu zdrávo, takže nám zbývá ještě zadní stavba. Ale u čeho začít? Když jsem psal první dojmy z Patriota, shrnul jsem, že je zadní stavba systému DLP (Drive Link Pivot) zkraje stabilní, v polovině aktivní a ke konci přiměřeně tuhne. Za tím si stojím i po dalších X kilometrech v sedle tohoto stroje.

Abychom si to blíže rozebrali…

Jára Spěšný má rád, když mají jeho kola odpich a to u Patriotu platí doslova. Tedy v případě, že byste mu dali lehčí pláště a možná i kola, pak si užijete skutečně parádní akceleraci. Řeším to ale celé proto, abych poukázal na fakt, že je zadek Patriota zkraje vážně hodně stabilní. Nemusíte ani extra stylově šlapat do kruhu a přitom nebudete mít problém, „že by se vám to pod zadkem vlnilo jako mořský příboj“. Ostatně hodnocení Zdeňka, který dohlíží na korektury našich textů a který měl Patriota nějaký čas u sebe, je docela výstižné: „Patriot fakt dobře jede. Na Brdech jsem s ním vyjel všechno jako na hardtailu. Smekám!“

Jsem asi moc zmlsaný

Tímto popisem se ale zároveň dostáváme k poněkud jiné otázce. Já osobně jsem docela zmlsaný vysoce aktivními systémy a musím se přiznat, že mi onen tužší začátek zdvihu úplně nesedí. Chápu ho ale jako nutné zlo a také projev, který bude mnoha lidem na tomto kole naopak vyhovovat. Třeba Kuba si jej u prototypu neskutečně chválil. Já ale mám radši styl houpavý Cadillac, než vytuněnou káru se šlupkami místo plášťů a sníženým podvozkem.

Posun času

Vedlejším efektem výše popisovaného může být i fakt, že zadní stavba DLP AGangu Patriot není až tak super citlivá ve výjezdech, ale zároveň jedním dechem dodávám, že není ani nijak tupá, jako u určitých systémů, které se tahem řetězu zavírají. Extrémním případem v tomto směru býval jednočep Santa Cruz Superlight. Zadek Patriota s přítlakem ve stoupáních rozhodně pomáhá, někdy ale jako by reagoval s drobným zpožděním.

Nenarazíš!

Opustíme-li však oblast první třetiny zdvihu a zhoupneme-li se dále, pak je třeba uznat, že ve střední partii to vzadu lítá jedna radost. A strach nemusíte mít ani z nepříjemné degresivity, která byla „dětskou nemocí“ prototypu. Šouplo se totiž kousek s horním okem tlumiče a nyní je konec zdvihu solidně stabilní. Dorazu jsem se párkrát přiblížil, ale nestalo se mi, že bych na něj tvrdě narazil.

Zkus to trefit přesně!

A snad ještě jednu poznámku týkající se zadní stavby. Její charakter a konstrukce jsou „náchylné“ na správné nastavení sagu (výchozí tlak v tlumiči). Dle mých zkušeností je vhodné držet se někde mezi 20-30%, pětadvacet bude asi ideál. Naštěstí je na tlumiči RockShox Monarch vytištěná stupnice, takže je ladění sagu hračkou. Překročíte-li však 30%, bude zadek sice zkraje vnímavější, v určitých případech ale bude vykazovat tendence přejít k houbovitosti. Naopak s vyšším tlakem uděláte z tohoto kola pořádného tvrďáka, který se s vaším pozadím rozhodně mazlit nebude.

KOMPONENTY

Mezi komponenty jsme již probrali ty nejhlavnější – pláště Geax Goma 27,5×2,25“, které se nebojí kamení a minimálně na suchu drží jako skála a vidlici RockShox Revelation RL 27. Co nám ještě zbývá? Snad řazení SRAM, takřka kompletní sada X9 s přehazovačkou Type 2 (vybavená třecí spojkou pro stálé napnutí řetězu).

Za sebe, jakožto příznivce SRAMáckého řazení od dob, kdy „Amíci“ upozadili GripShift a začali nabízet vlastní páčky, musím zvolat třikrát HURÁ. Rok, dva staré modely páček řad X9 a X7 mívaly dosti houbovitý a neurčitý krok. Varianta roku 2014 vrací do hry přesné, jisté a náležitě hlučné cvakání, jak při řazení nahoru, tak i dolů. Cvaká to, jako když permoník tříská svým krumpáčem do skály.

Slyšíš to ticho?

A v neposlední řadě je třeba SRAMáckou sadu pochválit za krásně tichý chod. Řetěz do rámu téměř vůbec nemlátí, vše se točí hladce a jemně – nádhera. Díky novým generacím přehazovaček (SRAM Type 2 a Shimano Shadow Plus) jsou dnes horská kola výrazně tišší, než bývala. A také mi dokonale sedl systém řazení 2×10. Skok mezi převodníky 38/24 zubů nabízí jak dostatečnou jiskru na rychlých úsecích, tak i více než náležitě lehký nejlehčí převod (28/36 zubů).

Nový Elixír / starý Elixír

Nakonec jsem si nechal hodnocení brzd Avid Elixir 7 Trail – s ohledem na uvedení nové řady brzdičů SRAM Guide vlastně již dnes už zastaralý model! Ten vývoj je poslední dobou dost zběsilý! Stále si ale nějak nejsem jistý tím, co si o nich mám myslet. Když byly zcela nové, byly vláčnější; poté, co se rozbrzdily, začaly solidně vystrkovat drápky a hlavně své bicepsy.

Faktem je, že jejich nástup není tak ostrý jako u starších Elixírů, síly ale mají na rozdávání. Ne vždy mi ale byla natolik po ruce, nakolik bych si to zrovna přál. Možná jsem „divný“ jen já, ale zatím jsou mi stále bližší původní dvoupístkové Elixíry se svým radikálním nástupem, než relativně vláčné nové Traily. A co teprve SRAM GUIDE?!

Postřehy z praxe

AGang Patriot, kterého jsme testovali, patřil do jedné z prvních ostrých výrobních sérií, pár věcí se v průběhu výroby třeba ještě odladí, každopádně nic zásadního mě vlastně nezklamalo. Jen bych rád upozornil na pár drobností. Stalo se mi například, že se povolila matice držící vymezovací kroužek na předním náboji. Chvíli jsem musel pátrat „co to cinká“, pak ale stačilo kolo vyndat, matici rukou dotáhnout a byl klid. Doma jsem pak kápl na závit trochu lepidla a dotáhl to celé klíčem.

V průběhu testu se také lehce rozcentrovalo zadní kolo, ale nic, na čem by se nedalo jet. Navíc stačilo pár minut s příslušným klíčem doma v dílně a bylo hotovo. Ostatně Patriota jsme dvakrát nešetřili. Poslední bod, který bych rád zmínil, se týká do široka rozkročených nohou zadní stavby, o které jsem při šlapání kopal patami (v kombinaci volné pedály a Five Ten boty). S hubenějšími SPD tretrami by se to asi nedělo, ale starší bačkory Five Ten Hellcat, s nimiž jsem na Patriotu jezdil, jsou vážně dost široké (podle Zdeňka nebyl se šířkou zadní stavby při použití XC SPD treter žádný problém).

AGang Patriot 3.0 – závěr

Tak co, splnil Patriot naše očekávání daná zkušenostmi s jeho předprodukční verzí? Z velké části ano. Finální Patriot je skutečně všestranným kolem s parádně odladěným ovládáním. Nezabíhá do žádného extrému, přitom skvěle zvládne klikaté zatáčky i strmé úseky. Je to stroj, který byl postaven pro radost z jízdy, pro radost z ovládání. Není to „tupá lokomotiva“, která se jen valí z kopce. Pokud ho vyšlete na náročnější trať, tak si buďte jisti, že jej budete muset řídit – a řízení se přeci rovná zábavě!

AGang Patriot 3.0, tak jak jej vyndáte z krabice, či jak si ho převezmete na prodejně, není žádné pírko, ale zase toho dost vydrží. Pokud vás jeho hmotnost trápí a chtěli byste si vychutnat jeho parádní odpich, začněte s výměnou plášťů. Nasazené Geaxy (890 g/kus) jsou dobré pryže, ale hodí se mnohem víc do těžkého horského terénu po obvodu našich hranic i daleko za nimi, než do prostřední české kotliny. Tohle kolo bylo zkrátka stavěno tak, aby vydrželo, přitom stačí pár úprav a bude z něj švihák lázeňský, trailový či singltrekový.

Více informací o tomto kole najdete na stránkách agang.eu

Bližší pohled na pohyb zadní stavy AGang DLP (Drive Link Pivot)

AGang Patriot 3.0 – funkce zadní stavby from BikeAndRide.cz on Vimeo.

Foto: Štěpán Hájíček