Neděle na Súľovských vrchoch – LOKALITY

Po menší zimní odmlce zde máme další díl ze seriálu We ride Slovakia – inspirativní cestopisy předkládající zajímavé tipy, kam vyrazit s kolem, je-li vaším cílem Slovensko. Tentokrát navštívíme Súľovské vrchy, které mají autoři takřka „za barákem.“

Text, foto a video: Juraj LUKAS – OutdoorFilmy.sk
Vítejte v Súľovkých vrchoch, rozlohou sice nevelkém horském celku, zato však bohatém na přírodní krásy a zajímavosti. Máme je takříkajíc „za humny“, takže jsou pro nás ideálním cílem na nedělní pohodový výjezd. Do auta nasedáme ještě v době, kdy se po celém paneláku ozývá pravidelné klepání šikovných hospodyněk, holt, bez řízku o velikosti záchodového prkénka a slepičí polévky z polských kuřat by snad neděle na Slovensku nebyla nedělí.

Nedeľa v Súľovských vrchoch – Sunday in the Súľov mountains from OutdoorFilmy.sk on Vimeo.

Kromě pomyslného trojúhelníku měst, na kterém se Súľovské skály rozkládají – Považská Bystrica, Žilina a Rajec – zde najdete ještě jeden, mnohem zajímavější trojúhelník, nazývaný také Beskydský hradní triangl. Ten propojuje tři pozůstatky středověkých hradů – Hrad Lietava, Hrad Hričov a Hrad Súľov – do jednoho turistického okruhu. No a právě první dva – Lietavu a Hričov – si trochu představíme. Vydejte se tedy spolu s námi hradní cestou po stopách minulosti.

Obec Súľov – Hradná leží pod mohutnými skalami Súľovských slepenců a z jejího středu vyrážíme po cyklostezce, která kopíruje modrou turistickou značku až na hrad Lietava.

„Na to, že je víkend, je tu podezřele ticho,“ říkáme si při šlapání na jednu z vyhlídek. Ne že by nám to vadilo, spíše naopak.

Zřejmě jsme to ale zakřikli, jak naši hokejoví komentátoři – „Finové hrají přesilovku, ale naši kluci ji hrají dobře. Puk držíme daleko od naší brány a dostáváme gól.“ Přesně na tohle jsem si vzpomněl, když o pár minut později potkáváme na Roháčském sedle početnou skupinu podgurážených trampů v letech mých rodičů. „Pokud tu nějací medvědi byli, děláte takový hluk, že určitě museli utéct alespoň 100 kilometrů daleko,“ odpovídám na jejich otázku o možném výskytu medvědů, stisknu sedlo dolů a ani nečekám na jejich odpověď. Takový jsem neslušný, když má někdo pocit, že mu patří les.

Sjezd po širokých svážnicích s krátkými trailovými úseky a loukách do vesničky Podhorie nás ale přivádí na úplně jiné myšlenky, neboť jak se říká – ani dobrá svážnice nemusí být špatná.

V dálce se na horizontu začínají rýsovat obrysy Lietavského hradu, ke kterému je to z Podhoria už pouze do kopce. Dostáváme se k němu ale poměrně pohodlně, bez nutnosti tlačení.

Hrad Lietava patří k nejrozsáhlejším zříceninám na Slovensku, přitom dávno před jeho založením sídlil na úpatí tohoto kopce slovanský kmen, který si na vrcholu postavil svatyni. Dnes na hradě probíhá rozsáhlá rekonstrukce, o kterou se stará sdružení na záchranu Lietavského hradu. Tito lidé si opravdu zaslouží uznání. Obětovat volný čas a energii na opravu starého hradu chce velké odhodlání – a na Slovensku i pevné nervy.

Na hradě jsme dlouho nepobyli. Po krátké prohlídce a rychlém obědě za námi zůstává pouze čára v listí, v euforii téměř míjíme odbočku do Lietavské Svinné, na které nás čeká celkem pěkný, ale krátký singl. I ten se později napojí na svážnici, tak typickou pro první část dnešního výletu.

Kousek nad vesnicí na nás dýchne exotika Jižní Ameriky v podobě lam chovaných na zdejší farmě a po dalších svážnicích se dostáváme až na sedlo Pastúch, kde se napojujeme na cyklostezku vedoucí až k našemu autu. Lesní cesta se zde místy střídá s krátkými singlovými úseky, což je super tečka na závěr.

Podívám na hodinky, na Dášu a zase na hodinky. Chtělo by to ještě něco, ne? Tak ok, ale pouze něco kratšího.

O pár minut později smykujeme před hospodou v Ovčiarsku, kde místní štamgasti řeší klasický problém – aj kej si kamarád, tak ci j * bnem! Slovenské vesnice mají prostě své nezaměnitelné kouzlo.

Své kouzlo má i parádní a dlouhý singl po červené turistické značce, z Ovčiarska do Hričovského Podhradí. Je to něco, co se jen tak nevidí. Lokální jezdci mi určitě dosvědčí, že v oblasti Súľovských vrchů budete jen těžko hledat lepší úsek.

Oba se dobře bavíme, listnatý les přechází do jehličnatého a zase zpět, přes kořeny, dropy, skály atd.. Další slova jsou zbytečná, raději si užijte následující fotky.

Nebo víte co? Raději rovnou vyražte na cestu.

Singláč nás „vyplivne“ na vrchu krásné louky, podívám se na Dášu, té už září oči, jak se na ten sjezd těší. Žádné kochání, žádné přestávky, šusem bez brzd valíme dolů. Jeden z hrbolů od traktoru ji ale vyhodil tak, že se naše trajektorie začaly nebezpečně křižovat, proto jí ve vhodném momentě nastavím rameno, od kterého se odráží a vesele pokračujeme dál.

Ještě po příjezdu do vesnice se tomu smějeme a jsme rádi, že se nestalo nic horšího. Odsud pak na hrad Hričov vede naučná stezka, takže odbočka na něj se nedá jen tak snadno minout.

Po část cesty vzhůru, skryté pod hromadou listí, je třeba biky tlačit. Dále k samotnému hradu je to už lepší. Klikatí se zde úzká cestička, která je v opačném směru i docela zábavná.

Hričov je romantická zřícenina hradu, který v minulosti střežil důležitou obchodní cestu. Den se pomalu schyluje ke konci a testovat pravdivost pověsti, podle níž mají na hradě v noci řádit duchové, rozhodně nechceme, takže dojídáme poslední zásoby, pořídíme ještě pár záběrů a stejnou cestou jako jsme přišli se vracíme zpět k autu. Výše zmíněný singl je průjezdný v obou směrech, ale zábavnější je určitě ve směru z Ovčiarska.

K autu přicházíme téměř po tmě, v tom mi zvoní telefon a máma mi nabízí řízky – tak přece bude neděle, jak se sluší a patří!