CANYON Nerve AL 9.0 – TEST

Canyonů jsem měl v ruce již několik, zatím ale nikdy základního Nerve AL, což je trail-bike na 120 mm. Doposud se nám vždy do testu dostaly jen stroje s vyšším zdvihem, Nerve AM, jeho nástupce Nerve AL+ a konečně i letošní novinka Spectral či karbonové enduro Strive CF. Jaký je tedy Nerve ve své základní konfiguraci?

Začněme jeho vzhledem, který se pro letošní rok výrazně proměnil. V minulých letech se po designové stránce vyvíjely stroje řady Nerve jen pozvolna, v letošní kolekci ale přišel radikální zlom. Canyon jednoduše modernizoval své základní konstrukční a designové schéma, díky čemuž jsou nové stroje, jak poznamenala řada lidí, skutečně krásné. To je samozřejmě otázka vkusu, k čemu jsem se chtěl dobrat je to, že si nelze nevšimnout podobnosti jednotlivých modelů. Respektive na první pohled možná nebudete vědět, zda se díváte na Nerve, Spectral nebo dokonce nový Strive!

Co bylo dřív? Slepice, nebo vejce?

Někdo by proto označil Nerve AL za zmenšeninu Spectralu, jiný Spectral za zvětšený Nerve. Ono je to vlastně jedno, protože oba modely přišly na svět zároveň, přičemž leccos z nového stylu již předem odhalil loni představený Canyon Nerve AL 29. Než se vrhneme na samotné kolo, které je předmětem dnešního testu, dodejme, že se točí, stejně jako Spectral a Strive CF, na kolech průměru 27,5“. Malá kola již u Canyonu skoro nenajdete, velká si pak drží své specifické sportovní pozice.

Zaseknutý gramofon

Popisovat samotný rám mi přijde celkem zbytečné, jelikož jej již všichni máte jistě dopodrobna nakoukaný z internetu nebo z různých testů a festů. Připomenu snad jen, že precizně opracovaný hliníkový základ, kde je patrný důraz na každý detail, využívá, stejně jako starší generace této řady, klasické nezávislé zavěšení s čtveřicí čepů. Oproti svým předchůdcům je ale zadní stavba mnohem více uhlazená. Nechybí jí pevná osa ani čep na vidlici (Horst Link), který již ale není od zadního náboje až tak radikálně vzdálen, jak tomu bylo v případě předchozí 26“ generace Nerve AL či Nerve AL+.

Tu a tam bych něco přidal

Když jsem si nastavil posed na „malém Nervu“, tedy vyladil výšku sedla, představec jako vždy posunul až dolů k hlavovému složení, natočil řidítka a srovnal sedlo, vyrazil jsem do akce a říkal si, že je mi tu dobře. Brzy se ale v mojí hlavě začaly objevovat určité pochybnosti. Na to, že se jedná o sportovní kolo, mi posed s postupem času začal připadat nějak moc krátký, poměrně vzpřímený a řidítka Iridium (720 mm) až příliš úzká. Ano, jsem poslední dobou zvyklý na „velké stroje“ s vyššími zdvihy, ale i přesto!

Aby jedna a jedna byly dvě

Neříkám, že je Nerve AL příliš malý, příliš krátký a příliš vzpřímený. Zdenda na něm najel docela dost testovacích kilometrů a nestěžoval si. I když o řidítkách se také zmínil. 720 mm samo o sobě není málo, vždy ale záleží na poměru délky posedu a rozměru řidítek, kdy platí rovnice: čím delší posed, tím kratší řidítka a obráceně. Na o trochu delším Authoru Epoque byla také rodla 720 mm, vzhledem k více skloněné pozici jezdce zde ale působila naprosto přirozeně.

Kolik mu dám procent?

Osobně by mi k danému zdvihu a zaměření sedělo něco krapet jiného. Když jsem přitom přemýšlel, zda to není jen mou profesní „enduro“ deformací, dospěl jsem k názoru, že není! Letos jsem jezdil i na zmíněném Authoru Epoque a loni na podzim zase na RB IQ 275. Hrubé porovnání? Author Epoque je o 20% sportovnější než Nerve AL, RB IQ 275 dokonce o 40%! Tedy bráno čistě dle posedu v rámci výchozího nastavení. A tak trochu i s ohledem na odladění odpružení…

Jistoty na rozdávání

Také ovládání mě lehce mátlo. Nerve AL jako by se inspiroval u statnějšího bratra Spectrala, od něhož do jisté míry převzal spíše stabilnější projev řízení. Opět to neberte jako kritiku, ale spíše jako strohé konstatování. Ona vyšší míra přirozené stability není vůbec od věci. Díky tomu jsem byl schopen na Nervu bez zaškobrtnutí sjet všechny své oblíbené trialové skalky, nervozitou tento srdnatý Němec netrpěl ani v jiných prudkých a rychlých sjezdech. Na druhou stranu je ale třeba počítat s tím, že do zatáček se pokládá s trochu větší rozvahou, pak ale poloměr oblouku drží přesně a jasně.

Není až moc lehký?

K tomu všemu se paradoxně přidává výrazná lehkost kol DT Swiss ONE XM i celého stroje (12,2 Kg). Na jednu stranu tak v rukou cítíte onu přirozenou stabilitu, která je věcí geometrie, na straně druhé máte pocit, že si s kolem můžete dělat, co vás jen napadne. Pokud vám taková konfigurace sedne, pak budete skutečně šťastní majitelé všestranného kola. Já osobně ale v této kombinaci nenašel tu správnou souhru. Upřímně nevím, čím přesně to bylo, ale pokaždé, když jsem do sedla Canyonu Nerve AL 9.0 usedal, musel jsem si na něj znovu a znovu zvykat. A to už se mi vážně dlouho nestalo.

Nevyléčitelný aktivista

Svým způsobem specifický je rovněž projev odpružení, které se nese v tradičním duchu Canyonu – aktivita všude, kde ji potřebuješ. Vidlice i tlumič Fox zde byly shodně nastaveny v extra citlivém módu, což mám normálně rád, ale u sportovněji zaměřeného stroje na 120 mm bych si snad i přál o fous víc stability. Té lze samozřejmě docílit tak, že třeba jen zadek (tlumič) přepnete do režimu Trail (systém Fox CTD). U vidlice lze udělat totéž, ale přišlo mi to skoro škoda. Jinak ale v Trailovém nastavení (tlumič) se kolo znatelně zklidní a začne být poslušnější. I tak ale zadek stále velice dobře pracuje a snaží se vytěžit maximum ze svých 120 mm kroku.

Co se zadního odpružení týká…

Pokud jej necháte plně otevřené (režim Descend), dočkáte se opravdu nevšední akce. Čtyřramenná kyvka krásně reaguje již na drobné nerovnosti, notně pomáhá zadnímu kolu s přítlakem ve výjezdech a v těžším terénu se snaží, seč jí kapacita stačí. Nelze zde hovořit o bezedném kroku, to by snad ani nikdo nečekal, faktem je, že v těžších úsecích je někdy znát, že to chodí 120 a dost! Na druhou stranu ale při vší té citlivosti a komfortu z kraje zdvihu a aktivitě ve středním rozsahu… Co byste chtěli víc? Nebo co bych já chtěl víc?!

Čím to sakra mažou?

Podobně aktivní jako zadní partie byla i vidlice. Nevím, jak to v Canyonu dělají, ale zatímco u jiných kol se mi stává, že se s Foxkami poslední dobou někdy peru, zde nemůžu říct ani „Ň.“ Nebo můžu! Nejdřív jsem si ji nastavil trochu víc natvrdo, což sportovnímu projevu nevadilo, opora pro ruce byla o něco vyšší, ale přišlo mi, že pak předek zůstával výše ve zdvihu a ovládání bylo místy zbytečně toporné. Po snížení o zhruba 20 psi se projev zadní a přední partie vyrovnal, na obou frontách to létalo jako víno při sklizni, občas ale nebylo od věci sáhnout po páčce CTD, jakože to normálně nedělám!

Vzpomínám…

Někdy před rokem jsem testoval Nerve AL+ a chválil Canyon za to, že ladí kola tak, aby byla nanejvýš aktivní, díky čemuž dává použití hejblátek Fox CTD skutečný smysl – plně otevřeno pro sjezd, Trailový režim pro běžnou sportovní jízdu, Climb pro dlouhé výjezdy či pohyb po silnici. Podobné lze konstatovat i v tomto případě, jedním dechem ale znovu dodávám, že u sportovně orientovaného kola bych čekal přeci jen stabilnější základ. Už se k tomu ale vracet nebudu!

Frčí jako…

Pro nekonečné spekulování nad projevem odpružení bych skoro zapomněl na jednu podstatnou věc – rychlost! O tu se nebojte. Rám je pod nohami krásně tuhý, kola jakbysmet, hrubší pláště celek nijak moc nebrzdí, takže stačí roztočit nohy a už se vezete. Napsal bych něco o nastavení tlumiče, ale slíbil jsem (si), že se už se k tomu vracet nebudu!!!

KOMPONENTY

V první řadě si musím trochu „smlsnout“ na pláštích Schwalbe Nobby Nic (2,25“). Vždy jsem je měl za slušné univerzály, ale tady mi nějak nepadly do oka. Na kolo podobného ražení mi připadají až příliš hrubé. Líbilo by se mi tu spíš něco jako Maxxis Ardent Race, nebo třeba Crossmark. Když už Schwalbe, tak třeba Rocket Ron. V době testu bylo navíc dost sucho, takže hrubé Nobbyho kostky ani nedošly plného využití v terénu. Zato mě štval jejich hranatý profil a výrazné boční špunty, které se v zatáčkách na asfaltu deformovaly a působily tak poněkud nejistým, až bych řekl plavným dojmem.

Brzdy Shimano XT

Já vím, všichni je milují a vychvalují pro jejich spolehlivost. To nikomu neberu, ale mně se zase potvrdilo, že mi jejich páka vážně nesedí. Navíc, když se vedle „bambule“ expanzní nádobky na páce má vejít ještě ovládací páčka RockShox Reverb Stealth… Možná k tomu přispěly i gripy Ergon, které mě také příliš neoslovují. Na nových kolech již naštěstí bude jejich nová generace, která se teď vyhřívá na našem redakčním RB IQ 575, a je podstatně, podstatně lepší! Už jen proto, že se stahovací objímka přesunula na vnitřní stranu, blíže k představci.

Pohon 3×10

Tohle asi bude ještě nějaký čas velké téma. Když jsem teď nedávno viděl srovnání rozsahu převodů 3×10 a 2×10 u identických sad Shimana, bylo jasné znát, že díky třem převodníkům lze obsáhnout o něco těžší i o něco lehčí krajní polohy. Ale stejně bych se pro příště přimlouval za 2×10. S tím člověk nemusí o řazení tolik přemýšlet. Na 60-70% jízdy nechá velkou placku, v prudších kopcích nasadí menší vyprošťovák a hotovo. Zbytek obstará kazeta.

RockShox Reverb Stealth

Teleskopická sedlovka je super věc i u kol se zdvihem 120 mm. V řadě Nerve AL ale není vždy standardem, najdete ji jen u verzí 9.0 (9.0 W) a 9.0 SL. Z praktické stránky mě trochu zlobilo tahání hadice z/do rámu, když potřebujete přenastavit výšku posedu. Na druhou stranu u vašeho osobního kola tohle uděláte jednou a hotovo. Pak by ale zase na sedlovce mohla být objímka s imbusem a ne rychloupínák. To jsou ale jen takové prkotiny.

Praktické postřehy

Aktuální praktické poznámky jsem si vystřílel v předchozích dvou odstavcích. Zmíním tedy jen, že se mi líbí takové detaily, jako je šroubovaná bytelná ochrana zadní vidlice pod řetězem, nebo elegantní vnitřní vedení bovdenů, což je dnes skoro standard. Napadá mě ale ještě jedna drobnost. Zadní pevná osa (142×12 mm) totiž nemá žádnou rychloupínací páčku, ale je na imbus 6 mm.

V úvodu testování jsem si říkal, že to není problém, jelikož nářadí vozím vždy s sebou. Když jsem ale párkrát kolo skládal/vykládal do a z auta, rozčiloval jsem se, jelikož jsem nejednou musel běžet domů k batohu, najít imbus, vrátit se a teprve potom osu povolit či utáhnout. Je to drobnost, na kterou si člověk zvykne, ale radši si dejte pozor a do terénu nevyjíždějte bez nářadí. Obyčejný defekt zadního kola by se mohl proměnit v těžko řešitelnou situaci.

Canyon Nerve AL 9.0

Tentokrát mám dojem, že jsem byl při svém hodnocení až nezvykle přísný. Značka Canyon ani tohle kolo si to ale dle mého tak úplně nezaslouží. Už jsem na něj slyšel dost chvály a jak bylo zmíněno, ani kolega Zdeněk si na něj nestěžoval. Já mu ale nedokázal přijít tak úplně na chuť. V kategorii sportovních trail-biků bych čekal asi více položený posed a celkově tužší naladění. Přestože tohle kolo krásně jede, o spurty ve stoje se s ním radši nepokoušejte, nebo si předem zamkněte vidlici i tlumič. Pokud ale hledáte kolo, které je lehké, dobře jede, jeho posed je komfortní a řízení stabilní, navíc kolo, které vás i při relativně nízkém zdvihu zahrne nemalou porcí komfortu, pak jste na správné adrese!

Více o tomto kole a dalších modelech Nerve AL najdete na webu www.canyon.com/_cz/

Kde se testovalo?

Jedna z lokalit, kde jsme Canyon Nerve AL 9.0 proháněli bylo okolí Brna – BnR Trip – Brno ze severu

Foto – jízda: Jakub Douda (fotoJD.cz) | Foto – statické: Štěpán Hájíček