CANYON Strive CF – jízdní dojmy

CANYON Strive CF - testJe to přesně týden, co jsem se ve Francii v Alsasku, poblíž francouzko-německo-švýcarského trojmezí proháněl na čerstvě odhaleném Canyonu Strive CF. Tedy nové zbrani továrního enduro teamu Canyon, i nové akvizici v rámci produktové nabídky Canyon, kterážto brzy nahradí 26“ Strive AL. Jak se na něm jezdilo?

Dovolte mi pro začátek připomenout, že všechny technické a teoretické podrobnosti týkající se této žhavé novinky jsme publikovali již minulý týden (Canyon Strive – (ne)čekané odhalení), takže pokud o tomto kole slyšíte poprvé, doporučuji přečíst si onen první článek, abyste byli v obraze.

Stejně tak mám nutkání zmínit, že ač byla tato akce (prezentace nového modelu) pojata jako třídenní (v pondělí přivítání a večer prezentace, úterý a středa biking), tak já mohl zůstat jen do středečního rána. Jinak bych musel čekat na letadlo domů až do pátku. I tak jsem toho v sedle Canyonu Strive CF najel celkem dost na to, abych mohl jeho jízdní projev a zejména pak jeho dvě polohy dostatečně zhodnotit.

CANYON Strive CF - test
Jeden z týmových prototypů Strive CF v maskovacím laku

Čehý a hot

Pro nezasvěcené pro jistotu doplním, že jednou ze zásadních předností nového Canyonu Strive CF je systém nazvaný Shape Shifter. Tedy pomocný vzduchový píst, který umí pohnout na povel jezdce horním okem tlumiče dopředu či dozadu, díky čemuž se mění geometrie (+/- 1,5°), výška středu (+/- 20 mm), hodnota zdvihu (+/- 30 mm) a také křivka odpružení (maximálně vnímavý projev/efektivní chod).

reklama

Nastaví ti to inženýr

Nebojte, tento mezititulek je jen pouhopouhou nadsázkou. Nastavení celého systému je totiž stejně prosté jako u většiny celoodpružených kol. Jednoduše přepnete do režimu DH tak, že se postavíte do pedálů, stisknete páčku na řidítkách a trochu se zhoupnete v kolenou – zatlačíte do zadní stavby. Následně se stlačí pomocný píst v horním rameni zadní stavby, horní oko tlumiče se posune vzad a celé kolo kousek klesne. Přesně o 20 mm!

CANYON Strive CF - test
Fabien Barel a další lidé z Canyonu ochotně asistovali hromadnému seřizování kol

Dej tam přesně 25%!

Nyní můžete ladit sag stejným způsobem, jak jste zvyklí z jiných kol. Fabien Barel i hlavní inženýr Vincenz Thoma shodně doporučují 25%. Pokud máte na kole tlumič RockShox Monarch Plus s vytištěnou stupnicí na pístnici, jako tomu bylo v případě mého základního, ale rozhodně ne nijak ošizeného modelu Strive CF 8.0 Race, pak můžete sag ladit skutečně s chirurgickou přesností.

U klasického Strivu CF 8.0 (bez přídomku Race), kde je „psychotlumič“ Cane Creek DBinline či u vrcholné verze Strive CF 9.0 Team s Foxem Float X se musíte spolehnout na svůj odhad. A pokud vás zajímá, co se stane po přepnutí do XC módu, pak vězte, že se sag sníží na cca 17%.

CANYON Strive CF - test
CANYON Strive CF 8.0

Nastaveno, jedem?

Připomenu ještě jednou, že mnou testovaný Strive CF 8.0 byl ve variantě Race, což znamená trochu jiné osazení (160 mm vidlice RS Pike, 1×11 řazení SRAM X01 atd.), ale především pak o 29 mm delší horní trubka (M-Pro), která je zde kvůli vyšší stabilitě. Délka posedu by ale měla být prakticky stejná, jelikož delší rám kompenzuje kratší představec. V mém případě dvoudílný Renthal Apex, nějakých 30-40 mm dlouhý.

Odbočka na vedlejší

Ještě mi dovolte jednu malou odbočku k vybavení. Vše bylo i u tohoto „základního modelu“ nanejvýš luxusní, včetně například brzd SRAM Guide RS (představení + test SRAM Guide) a především pak klik Race Face Turbine s jediným převodníkem s 34 zuby, který spolupracoval se SRAMáckou jedenáctkou X01 (kazeta 10-42 z.). Jelikož na našem redakčním RB IQ 575 mámě stejnou sadu, SRAM kliky a převodník 32 zubů, který mám občas chuť vyměnit za třicítku, zíral jsem na 34 nestejně širokých zubů (Narrow-Wide) převodníku Race Face jako zjara.

CANYON Strive CF - test
Race Face Turbine a jediný převodník Narrow-Wide (34 zubů)

Ti nám tedy věří

Prohlásil kolega Miloš z polského Bike Boardu, když jsme společně nad tímto dílem kroutili hlavou. Ale nakonec jsme to oba utočili, a když byl prostor na odpočinek, tak jsme obdivovali dokonalou frézařskou práci patrnou jak na klikách samotných (Race Face jako za starých časů), tak i na převodníku. Ten je navíc vyroben z jednoho kusu hliníku a ke klikám uchycen tisícihranem, tedy bez klasické čtveřice šroubů. Jak se mění, nevím. Asi ne tak snadno jako SRAM???

Kopytem sem, kopytem tam

Dnes mě napadají samé filmové názvy… Pojďme si nejprve říct, jak moc velký rozdíl udělá „hejblátko“ Shape Shifter v praxi. Na papíře je to jasné, ale kolik je těch 1,5° v reálu? Sakra hodně! Když se k tomu přidá i zcela jiný projev kroku tlumiče… Pro základní představu mě napadá jednoduchý příměr. Když si náhodou ve výjezdu řeknete, že by byla sranda to zkusit v DH módu, brzy vás tyhle fóry přejdou. Zadek zaražený k zemi, vidlice, potažmo přední kolo tančí sem a tam, tlumič se žvejká jako žvejda…

CANYON Strive CF - test
Hromadný úprk na kopec. Všichni přepnout na XC mód!

Zařadit XC? Ano!

To, co popisuji v předchozím odstavci, vážně nechcete. A nejspíš se vám nebude líbit projev Strivu v DH módu ani na rovině. Tedy pokud si sklon sedla nastavíte pro XC mód, což bych vám radil spíš. I na rovině je celé kolo v DH stylu nějaké moc posazené na zadek, špička sedla trčí vzhůru, řízení je hodně pomalé, tlumič se dost houpe… Co s tím? Postavit se do pedálů, naklonit se nad přední kolo, stisknout páčku Shape Shifter a trochu se nadlehčit (jakoby v kole nadskočit). Udělá to „pšššt“ a je hotovo.

Čertík a andílek

Změna je to skutečně zásadní. Na rovině a v kopcích nemá nejmenší cenu vozit DH mód. Leda, že máte sedlo dole, flákáte se někde po městě nebo okolo pláže, tu a tam si skočíte obrubník nebo vyšvihnete jiný urban tríček. XC mód je pro běžnou jízdu o dost příjemnější. A všimněte si, že nemluvíme o „výjezdovém režimu“ nebo o „lockoutu“. V nastavení XC je kolo více vyrovnané, zadek stále funguje, ale není jako houba a vás by skoro nenapadlo, že máte pod rukama 160, případně 170 mm zdvihu (záleží dle modelu).

CANYON Strive CF - test
Tady se to vše odehrává!

Zavírání nepotřebuju

Při cestách nahoru mi přišlo, že Strive CF jede jako nic. Zadek nebyl ani moc měkký, ale ani moc tvrdý. Tlumič i celá zadní stavba (skutečně nezávislý čtyřčep) znatelně pomáhají s přítlakem stoupáte-li po kamenech či kořenech, přitom se to vzadu a vlastně ani vepředu nijak extra nehoupe. Miloš sice říkal, že si tlumič na pár místech – hlavně při výjezdech po asfaltu – zamykal, já ale na tyto směšné páčky takřka zapomněl. Vhod přišla jen možnost přiškrcení Pika v místech, kde jsem si kvůli bolavému pozadí chtěl trochu odpočinout jízdou ve stoje. Tuhle možnost ale modely s vidlicemi Fox 36 nemají. A ani rychloupínací osu jako RS Pike?!

XC z kopce dolů

Když ještě chvíli zůstanu v XC režimu, musím říct, že jsem jej zkoušel i na pár místech při cestě z kopce dolů. Ostatně i Fabien Barel říkal, že XC mód občas používá na erzety, které jsou hladké a šlapavé, jelikož je pak geometrie živější a poslušnější. A to je přesně i moje zkušenost. Ve verzi Race (stabilnější geometrie) je na běžných trailech i v XC módu Strive CF dostatečně jistý, přitom se velice snadno ovládá a překlápí ze strany na stranu. Jezdit s ním někde okolo Prahy, tak na DH mód možná ani nepřepnu. Přitom všem zadek i tak dostatečně slušně kopíruje terén, nepropadá se a celek je krásně čitelný.

CANYON Strive CF - test
Ovládání systému Shape Shifter má na starosti tato drobná, přesto šikovná páčka na řidítkách

Utáhněte si chrániče, teď to přijde!

Konečně máme za sebou cestu na kopec i první začátek hravých trailů cestou dolů. Nyní přichází čas otevřít stavidla zábavy naplno. Jak už bylo řečeno – stisknout páčku, přenést váhu na paty, zhoupnout se v kolenou a už se vezete. Nakolik může DH mód na rovině či ve výjezdu působit nepřirozeně, natolik jistý je všude tam, kde vás gravitace vší silou táhne k zemskému jádru. Celé kolo se přikrčí, vidlice se znatelně položí, nezapomeňte zatáhnout sedlovku a jede se. Je to vážně paráda a proměna je vskutku radikální. Jak geometrií, tak i aktivitou zadní stavby, která jakoby se zatím válela na pláži a teď se rozhodla pro zběsilou jízdu na vodním skútru po rozbouřené hladině moře.

Jak to víc popsat?

Chce to chvilku si zvykat – tedy ze začátku, když se seznamujete s kolem a zkoušíte obě jeho polohy. V DH módu je Strive CF skutečně hodně stabilní a možná se s ním v zatáčkách budete chvilku prát. Jakmile mu ale přijdete na chuť, začnete zjišťovat, co vše se s ním dá sjet.

CANYON Strive CF - test
Jedéém…

Schody natvrdo, schody naměkko

Slušný šok byl, když jsme na konci testovacího dne přejížděli malý brdek, bylo nám řečeno, že pojedeme ještě někam nahoru, pak ale přišel zlom a sjíždělo se dolů po schodech k hradu. Jelikož jsem to nevěděl a myslel si, že schodů bude pár, jel jsem to napoprvé v XC módu. Pak jsme se ale rozdělili, jedna skupina jela dolů do města, druhá se šplhala na kopec, aby se následně mohla vrhnout dolů a vše zakončit stejnou sekcí po schodech. Napoprvé to trochu drncalo, i když musím uznat, že se Strive CF ani tak nenechal vyvést z míry, napodruhé jsem to zfrčel jako by nic.

Závěrečná

Tento závěrečný sjezd byl ostatně tím nejdrsnějším, co jsme zde jeli. Něco podobného jako jsou kamenité radovánky okolo Gardy, místy trochu jako slavná „six-ou-one“ (601). Poměrně prudký svah, šutráky a butráky, zatáčky a jiné veselosti. Strive CF v DH režimu zde byl doslova ve svém živlu. Ani v těch nejprudších padácích jsem nepocítil náznak nervozity, odpružení makalo na 150%, prostě paráda. Skoro bych zapomněl, jak jsem byl odvařený z RockShoxu Pike. Už jsem ho v ruce neměl dobře rok a skoro se mi z hlavy vykouřilo, jak tahle vidle luxusně chodí!

CANYON Strive CF - test

Co vám mám povídat?

Myslím, že takovýto popis v kostce stačí, alespoň s ohledem na to, co jsem se Strivem CF stihl za jeden den absolvovat. Dodám snad jen to, že tohle kolo, vedle všeho jiného, i krásně jede. Na to, že disponuje zdvihy 160 mm, a že můj kousek byl obutý do drsných plášťů Maxxis Minion DHR II, pelášilo do kopců, seč mi nohy stačily. Při cestách dolů jsem za tyto pláště byl sakra rád, jelikož krásně držely na pevném podkladu i na kamenech a navíc byly dostatečně předvídatelné i v přeschlém a místy brutálně prašném prostředí. Smyky na blátě už celkem zvládám, ale musel jsem si trochu zvykat na smyky na prachu…

Shape Shifter – Je to vůbec třeba?

Na úplný závěr si neodpustím trochu polemiky, jelikož toto kolo může být revolucí, nebo spíše evolucí MTB, případně jen určitým milníkem, na němž se budou rozdělovat cesty vývoje enduro strojů. Na jedné straně jsme se s pár kolegy novináři shodli na tom, že moderní endura, která skutečně mohou sloužit jako „jedno kolo na vše“ (proč ne, když chodí 160-170 mm a váží i s teleskopem okolo 12,5 Kg!) jednoduše potřebují systémy jako je Shape Shifter, Cannondale (Fox) DYAD, jeho obdobu na kolech Scott apod. Pokud se toto řešení skutečně podaří, pak kolo jako takové nijak extra nezatíží (Shape Shifter = pouhých 200 g navíc), přitom mohou ale snadno udělat z jednoho neutrálního kompromisního kola dva skvělé speciály.

CANYON Strive CF - test
Drobný ukazatel zařazené polohy + plnicí ventilek. Nic není třeba nastavovat, jen kontrolovat provozní tlak.

Na druhou stranu…

to ale ne vždy musí být nutnost. Na Canyonu Strive CF mě bavilo jezdit a bavilo mě – k mému vlastnímu překvapení – hrát si s ovládací páčkou a měnit polohy (DH/XC). Bavilo by mě to ale i za měsíc či za rok? Nevím! A není další mechanizmus v rámu, i když chytře schovaný, utěsněný a v zásadě bezúdržbový, přeci jen zbytečnou přítěží navíc? Odpovědět si musí opět každý sám. Naštěstí nejsme všichni stejní a každý má proto na své kolo jiné nároky a požadavky. Shape Shifter rozhodně dává smysl, přitom jsou ale kola s podobným zdvihem, která se obejdou i bez podobné berličky.

Nemusím chodit nikam daleko

Naše redakční RB IQ 575 má sice vzadu o 10 mm méně zdvihu, ale se 160mm vidlicí se možnostem Strivu slušně blíží (standardní úhel hlavy 67°, se 160mm vidlicí se může blížit 66°). Přitom i při našem hodně aktivním nastavení tohle kolo krásně jede jak po rovině, tak i do kopců. Co vše v jeho sedle zvládne Zdenda vyjet, to prostě zírám s otevřenou klapačkou! Ano, dolů to není, ani se (S)Auronem (SR Suntour Auron) až takové DH monstrum jako Strive CF, ale i tak se s ním dá sjet hodně. Třeba Ještědské Enduro – to bylo maso místy hodné FR rakety!!!

Redakční RB IQ 575 - prvni postrehy z jizdy
Redakční RB IQ 575

Nebo jinak…

Aktuálně testovaný Lapierre Spicy 327, který si také s námi střihl Enduro Race Ještěd – vpředu Fox 34 se 160 mm, vzadu ověřený čtyřčep OST+ se 150 mm. Ano, do kopce se Lapík trochu houpe, hlavně při jízdě ze sedla, vsedě ale není žádný problém, navíc páčka pro přitvrzení tlumiče je krásně na dosah ruky. Dolů pak jede jako tank. I v tomto případě nemá až tak drsnou DH geometrii jako Strive CF ve sjezdovém módu, ale není od ní daleko – 66° úhel hlavy Strive CF v DH módu versus 66,5° Lapierre Spicy.

Lapierre-Spicy-327
Lapierre Spicy 327

A poslední příklad

AGang Patriot EVO na 160 mm, který se snad v modelovém roce 2015 dostane na pulty prodejen. Žádné přepínání, jen chytře postavená zadní stavba, která je při šlapání stabilní, z kopce pak kolo letí skoro stejně jako statnější sourozenci AGang Ninja FR. Alespoň tak o něm mluví Jára Spěšný a pár lidí, kteří si zkoušeli prototyp. Nemám přitom důvod jim nevěřit, už jen proto, že si EVO zkoušel i Kuba Douda, měl ho v ruce sice tak hodinu dvě, ale i tak z něj byl naprosto unešený!
AGang Patriot Evo 27,5 (koncept 2015)
AGang Patriot EVO – první prototyp

Takže to nejspíš jde!

Ano, jde to i bez extra hejblátek navíc. Proč se ale bránit vývoji, nebo si minimálně zavírat cestu k jedné velice zajímavé alternativě. Pravdou je, že po jediném dni v sedle Strivu CF jsem měl docela slušně zavařenou hlavu i prsty. Ono ovládat řazení (naštěstí jen 1×11), do toho teleskopickou sedlovku a navrch přemýšlet o tom, jaká se mi v následujících minutách hodí geometrie, není úplně easy. Už jen zkoordinovat všechny pohyby těla – odlehčit šlapání při řazení, zatížit sedlo nebo ho uvolnit pro úpravu výšky sedla, zhoupnout se na patách nebo se postavit na špičky, abych přepnul na ten či onen jízdní mód…

CANYON Strive CF - test
Ludo May – člen Canyon Factory Enduro teamu

Je toho hodně…

Horské kolo by mělo být jednoduché a ne přehnaně kombinované. Ale jak jsem už několikrát zmínil, Canyon Strive CF a Shape Shifter představují určitou cestu vpřed, možnost, jak horská kola posunout někam dál. Anebo také prubířský kámen toho, co „ještě vydržíme.“ Tuším, že u podobných řešení se bude lámat chleba, kdy jeden tábor bude zásadně pro a druhý zásadně proti. Tak tomu ale bylo vždy, když se na kole něco důležitého měnilo (brzdy, odpružení, sedlovky, bezduše…). Nechme tedy nestranného soudce, neúprosného pana ČAS, ať rozhodne za nás. Křišťálovou kouli nemáme, takže nám vlastně ani nic jiného nezbývá.

Foto: Štěpán Hájíček (detaily) | Canyon (jízdní)

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky
  • Míraa

    Ten závěr mě trochu (ne)překvapuje. Napřed obrovské nadšení z toho jak to všechno funguje a jak je to krásně jednoduchý a nakonec mám pocit, že bych si měl radši počkat na příští rok a koupit Patriota EVO a nebo nečekat a vzít IQ575 🙂

    Krom toho, kde vázne podrobná recenze Canyon Spectral AL 8.0? Ne že bych jí potřeboval, už mám Spectrala doma. Ale zajímalo by mě porovnání pocitů z téměř identického kola.

  • F12

    Mě zajímá jak Spectral, tak už i redakční IQ575. Tohle je už trochu mimo mojí cenovou hladinu. Ale Strive CF je super. nemam rád složitosti na kole. Nechci tam elektroniku dokud nebudu muset.
    Pořád mi ale srdce táhne k IQ a k tomu si ho postavit sám.

  • Ondra

    Děkuju – příjemný počtení. Jinak v jedné RZtě enduro série sem si měnil sedlo nahorů a dolů sám. Takže sem ten jiný, co se obejde bez daších drátů. Rozhoduje cena – i s kolem za půl udělám slušnej výsledek. Bikeing je jen jeden. Než číst, že už zítra uvidím dalších osum fotek stejnýho kola, čtu vás – Díky.

  • maximus

    Štěpáne a jaká je ta nová 36tka? Pike je naprosto skvělěj, i když jsem byl ze začátku trochu rozpačitej, že je jako houba. Než jsem to pořádně nastavil, ale jinak nejlepší vidle, i když jsem musel tokenovat. Jsem byl foxař a na doporučení jsem vzal Pike a absolutně nelituju. Jen mě zajímají tvoje dojmy z té nové zázračné 36tky. Podařilo se jim dotáhnout na chod Piku?

  • Tomáš Dudek

    nevíte kdy by měl vyjít patriot evo jestli na začátku nebo až ke konci roku 2015 děkuji.

    • Odborné kruhy ho již znají, oficiální premiéra bude za dva týdny na Eurobiku…

  • Lukáš Hemerka

    Štěpáne, díky za upřímný komentář. Čas se trochu posunul, a Strive je už dostupný i v AL verzi. Mě nový systém shape shifter nadchnul, a kolo si chci koupit (již dlouho uvažuji o FS kole a doslova jsem čekal na počin, který by mě takto zaujal). Jelikož jste v sedle tohoto biku strávil nějakou tu chvíli, chtěl bych se zeptat na pocit z velikosti kola – kterou velikost zvolit ? Dle „tabulek“ Canyonu bych měl mít velikost M, ale jsem zvyklý na HT 29″ ve velikosti rámu 19, a kolo mi vyhovuje (jezdím ho 5 let). Jelikož možnost někde si kola vyzkoušet, osahat a porovnat je dost omezená, prosím o váš názor. Ještě doplním ,že nejsem žádný dlouhán, mám 175 cm.

    Díky, Lukáš

    • Klasický dotaz! HT 29 velikost 19″ při výšce postavy 175 cm mi připadá dost extrémní, ale náhodou jsem letos něco podobného doporučil dvou kamarádům. Kupovali si pevné Ghosty, které jsou poměrně krátké.

      No ale zpět k tématu. Přechod na Strive bude velký skok – tohle je úplně jiný svět. Ale nechci ti to rozmlouvat, i když jako mezistupeň by byl možná rozumnější Spectral. Každopádně u kola tohoto ražení bych se vyvaroval zbytečně velkého rámu. Mko by mělo být dle mého soudu ideální. Já jezdil Mko, mám 180 cm, spíše kratší nohy a byl jsem na 100% spokojený.

      Pak ještě rozhodnout, zda stabilnější M-Race, nebo klasickou geometrii s kratší horní trubkou a delším představcem. Ale možná, že by pro tebe byla lepší ta závodní verze s delším rámem, jelikož je o něco stabilnější a dost toho odpustí.