Testování C/Duro Shremeeq a E/Epona při návštěvě CompoTech

Základní příběh exkluzivní značky C/Duro by pro pravidelné čtenáře bikeandride.cz nemusel být ničím extra novým. Před dvěma týdny jsem měl přitom možnost navštívit Sušickou základnu CompoTech, podívat se do výroby, poslechnout si nějaké novinky, a hlavně zkusit si stroje Shremeeq a E/Epona.

Pokud si máme lehce připomenout příběh značky C/Duro a jejích kol, tak je potřeba začít v roce 2017, kdy se začaly rodit první plány a prototypy kola, z něhož později vzniklo C/Duro Epona. Dosti neotřelý karbonový jednočep poskládaný z unikátních uhlíkových trubek vyráběných metodou strojového naplétání. Jeho základní části k sobě navíc nepojí běžná laminace, kovové spojky či jiné postupy, ale už od pohledu dost specifické a svérázné smyčky, rovněž z uhlíkového vlákna.

Každopádně nořit se hlouběji do historie a technologií C/Duro, případně mateřské společnosti CompoTech dnes snad ani nemusíme. Místo toho připomenu rozhovor s jednou z hlavních postav tohoto projektu, kterou je Ondra Uher, spolumajitel CompoTech a hlavní „hybatel“ celého projektu C/Duro. Zmíněný rozhovor (rok 2024), vám dá lépe nahlédnout do pozadí této společnosti i celého projektu, který osobně sleduju od jeho raných počátků.

Společně s tímto textem jsem v roce 2024 dělal i test první de facto produkční verze stroje C/Duro Epona. Tehdy jsem do ruky dostal sice pořádně rozměrný kousek, jízda na něm ale byla rozhodně zajímavá a zábavná. V roce 2024 jsme také informovali o stavbě gravel biku C/Duro, přičemž tento projekt aktuálně sice vysloveně nespí, zároveň mají prioritu MTB modely C/Duro.

Vojta, Milan a Shremeeq

Dalším podstatným bodem v historii C/Duro je příchod Vojty Bláhy, o čemž jsme poprvé psali v roce 2025. Vojta se do rodiny C/Duro připojil jako závodní a testovací jezdec a dnes je tak trochu i mediální tváří značky. Díky Vojtovi se do C/Duro rodiny zařadil také Milan Čižinský (Milan na BnR), který na kolech tohoto výrobce dnes nejen závodí, ale díky své letité designerské praxi pomáhá posunout vzhledově i konstrukčně celou aktuální kolekci o pár kroků, či spíše skoků kupředu.

Nejen, ale i díky němu dnes existuje vedle původní Epony také už pomalu ikonický high-pivot enduro speciál C/Duro Shremeeq (představení 2/2026), zároveň i nedávno dokončená elektrická E/Epona. Postupně se přitom, na rýsovacím prkně, rodí i elektrický Shremeeq… Ale to je zatím hudba budoucnosti, i kdy možná nepříliš vzdálené.

Nyní pojďme radši skočit na kola a trochu se projet.

C/Duro Shremeeq – Vojtův extrém

Ježdění a testování kol C/Duro v Sušici bylo rozděleno na několik částí. V té první se mi do ruky dostala jedna z hrubších testovacích verzí C/Duro Shremeeq, na které svého času jezdil a závodil Vojta Bláha a na níž testoval řadu specifických prvků. Kupříkladu využil angle-set v záměrně široké hlavě a položil vidlici až na 63°! Mazec. K tomu na kolo nahodil vidlici Fox Podium, pružinový tlumič Cane Creek s milionem koleček, obul spíše tvrdší pláště…

Jasně, bylo rozhodně zajímavé zkusit si osobně jednu z raných verzí stroje C/Duro Shremeeq, přiblížit se k tomu co asi zažívali „ochočení testovací jezdci“ v průběhu vývoje této platformy… Když ale nemáte širší kontext, tak vám to o kole samotném zase tak moc neřekne. Navíc mi přišlo, že byl celý bike hodně maličký a nízký, proto nebylo vůbec snadné se s ním skamarádit. Tím spíš, že jsem s ním v rychlosti projel tři traily a pak jej měnil za E/Eponu.

Každopádně první poznatek souvisí s přesunem po vlastní ose na vrchol Sedlo, kde začíná trail Epona. Závěrečné stoupání po štěrkovce si dobře pamatuju z dob Enduro X Race a bál jsem se, že to bude docela utrpení. Jenže když člověk nasadí rozumné a vyvážené tempo, brzy zjistí, že je celé kolo pod záběrem slušně tuhé, zvýšený čep s kladkou nijak nepřekáží, kinematika zadní stavby funguje ve prospěch efektivity. Prostě se na tom šlape a stoupá lépe, než bych si býval původně myslel.

*K focení jsem použil jednu novější Vojtovu verzi C/Duro Shremeeq, nikoliv popisovaný stroj

Otevřít stavidla a pustit to dolů!

Chvíli poté, co jsme se dostali na kopec, udělali pár fotek a začali se spouštět po Eponě dolů, tak mi došlo, že Vojtovo závodní nastavení vážně nebude nic pro mě. Hned při první zastávce jsem kompletně povolil kompresní útlum na vidlici a hledal to samé i na tlumiči. Já mám prostě radši, když kolo terénem pluje. I tak bych asi potřeboval více času a prostoru k osobnímu nastavení. Ale nevadí, tohle snad nebyla poslední příležitost na svezení se v sedle C/Duro Shremeeq.

Hodně zajímavá, radikální, byla také geometrie. S hlavou skloněnou pod úhlem 63° to byl fakt slušný chopper. Na víceméně Flow trailu žádná výhra, ale když se někde jelo víc z kopce… Také z odpružení jsem byl zprvu trochu rozpačitý, jelikož začínalo fungovat až ve chvílích, kdy se pod kola dostaly pořádné šutráky!

Spásou pro mě a C/Duro Shremeeq byl přesun na Svatobor, kde jsem si střihl jednou celý kopec po starší rozbité enduro a DH lajně. Tady to konečně začínalo dávat celé smysl. Položená geometrie (pokus, nikoliv standard), Fox Podium, závodně laděné odpružení. Zkrátka a dobře, až když člověk začal kolu více nakládat, tak začalo náležitě ožívat. Potenciál z něj cítím obrovský. Rám je až překvapivě lehký. Extrémně tuhá tato vývojová podoba nebyla, ale to je spíše otázkou použitých hliníkových dílů, které se později měnily.

Z mého pohledu byla zkušenost se Shremeeqem hodně výjimečná, snad až trochu extrémní. O to víc se těším až bude šance projet se více v klidu, na finální produkční verzi, s možností naladit si vše podle sebe, jak to mám rád a jak jsem zvyklý. Příležitost se snad najde.

*Jedna specifická DH varinta C/Duro Shremeeq

C/Duro E/Epona + Maxon Air S

Druhou část testovacího odpoledne jsem zasvětil další zajímavé novince, prvnímu elektrickému stroji C/Duro E/Epona, jenž navazuje na odkaz původní Epony. Doplňuje k němu lehký a nenápadný elektrický pohon Maxon Air S. Tento pohon nabídne 90 Nm, 620 W a až 400 % dopomoci. Samotný motor přitom váží jen 2 kg a lze jej poměrně snadno a nenásilně „vsunout“ do rámu, přičemž ven kouká jen nenápadná středová část.

Doručím podívat se na stránky www.maxonbikedrive.com, kde se o samotném pohonu dozvíte více.

Standardně se tento motor páruje s interní baterií o kapacitě 400 Wh (1,8 kg), na výběr je i větší kousek 600 Wh (2,8 kg). Případně lze na rám upevnit Range Extender (250 Wh, 1,6 kg), který je programován tak, aby co nejdříve přečerpal svou energii do hlavní materie. Může tak sloužit jako mobilní „power banka“, jejíž pomocí dobijete interní baterii a pak zase jezdíte s lehkým kolem. A že C/Duro E/Epona lehká být dokáže!

Jeden extrémní, zároveň s klidem použitelný kousek C/Duro E/Epona, který jsme měli na hraní, se dostal na úroveň 17 kg. Při použití běžných dílů pak není problém začínat někdo okolo 18 kg s 400 Wh baterií.

*Super lehká E/Epona

Jako bychom se už znali

Přechod na E/Eponu v půlce odpolední vyjížďky byl docela zajímavý. „Moje“ elektrická Epona byla spíše větší, ale s tím jsem se celkem rychle popral. Poměrně brzy mi došlo, nakolik je mi její projev povědomý, jelikož mi připomněla dva roky staré zkušenosti s původní „bio“ Eponou.

Už jen její posed, kokpit, či celkový dojem je takový více všestranný, přátelský. Svou zkušenost s E/Eponou jsem zahájil přesunem po vlastní ose nahoru na Svatobor a jen jsem zíral. Kolo působí v ruce dost lehkým a hbitým dojmem, motor Maxon není žádné „Hyper Turbo“, ale zabrat do kopce taky umí. Zkrátka 90 Nm je 90 Nm.

Zprvu se sice zdá, že je tento pohon fajn spíš pro snadné a rychlé transfery po nenáročných cestách nahoru na kopec. Když jsem si ale v závěru zkusil pár technických uphill sekcí, zjistil jsem, že mě dokáže podržet i ve slušné divočině. Ve výsledku je to asi hodně o přístupu a požadavcích na váš stroj. Zkoušení extrémních výjezdů s extra silnými motory mě sice baví, zároveň se mi líbí koncepty jako je E/Epona, které vás velice snadno dostanou na kopec a poté, díky lehkému a hravému základu, vám dají mnohem více prostoru pro hraní si a dovádění cestou dolů. Je to prostě víc „bike“ a méně „moto“.

Přirozeně zábavná E/Epona

C/Duro E/Epona nabízí v základu zdvihy 160/150 mm a 29“ kola. Vzhledem k tomu, že se výroba řeší převážně zakázkově, lze si řadu specifikací osobně navolit. Zmíněné hodnoty každopádně představují přirozený základ, který smysluplně doplňuje výrazně hrubší C/Duro Shremeeq (zadní zdvih v základu 170 mm, mullet či 29er).

Celkově tak E/Epona působí jako kolo, které je příjemně lehké, snadno reagující, na trailech hravé a obratné, zároveň mu nechybí dostatečná dávka stability a sebevědomí i pro těžší úseky, kterých na Svatoboru rozhodně pár najdete. Milým překvapením je také zjištění, že i vzhledově prostý jednočep s pečlivě odladěnou kinematikou a dobře nastaveným tlumičem dokáže být velice příjemným, aktivním a nápomocným parťákem nejen na flow trailech, ale i v solidním bordelu.

C/Duro – příběh pokračuje

Dnes už asi nemá smysl zabíhat do hlubších podrobností, stačit by mohlo toto základní nastínění obecné nálady a celkového dojmu ze sedla C/Duro Shremeeq a E/Epona. Jak už jsem zmínil, „produkční“ Shremeeq by se ke mně snad mohl dostat na trochu delší čas pro více detailnější jízdní rozbor. Co se týká E/Epony, tak ta se stále ještě částečně ladí. Už nyní si ji lze objednat a nechat postavit, klidně osobně na míru, časem ale přibude i vzhledově a materiálově upgradovaná verze.

Stejně tak se intenzivně pracuje na elektrické podobě endura C/Duro Shremeeq, který by měl dostat stejný pohon Maxon Air S (90 Nm, 620 W). Ale to je zatím určitá hudba budoucnosti… I když moje interní zdroje hovoří o tom, že se jeho vývoj posouvá slušně kupředu. V každém případě s lidmi z C/Duro zůstávám ve spojení, rád si kdykoliv zkusím něco čerstvého a napjatě budu očekávat co dalšího nám kluci, dnes už nejen ze Sušice, naservírují.

Text: Štěpán Hájíček / Foto: autor, C/Duro

Více informací: www.cdurobikes.com