KTM e-KSPEDYCJA Bosch e-Powered | Bosch CX vs SX ve skutečných horách!

Letos zkraje školního roku mám pocit, že neustále doháním nějaké resty! Report z „elektrické“ expedice do Polska, organizovaný za spolupráce společností Bosch eBike Systems (PL/CZ) a KTM bike Industries, patří mezi ně. Bude to už měsíc, kdy jsem si, společně s partou českých a polských novinářů, udělal výlet na 3 dny do polských Beskyd, abychom si zde prakticky ověřili, co vše v reálném nasazení zvládnou kola s motory Bosch a porovnali „face to face“ vlastnosti jednotek CX (Race) a nového SX!

Kde bychom tak mohli začít rozmotávat tento příběh? Možná by se dalo začít u samotného Bosche, který se do oboru eMTB (eKol obecně) poslední dobou setsakramentsky opřel!

A to vlastně hned na několika frontách. Jednak nás za poslední roky pravidelně zásobuje řadou technických zajímavostí, novinek a vylepšení – například závodní motor Bosch CX Race, neustále vylepšovaná a rozšiřovaná aplikace Bosch eBike Flow, nebo velký hit letošního Eurobiku, lehký, kompaktní a přesto úctyhodně výkonný motor Bosch Performance Line SX. Zde ještě jeden bonusový přehled zajímavých technologií Bosch aktuální a následující sezóny (2023/..24).

Toto vše je ale jen jedna, čistě technická rovina, tou druhou je přístup k zákazníkovi, ale také velký důraz na marketing. Přesněji snaha dostat se napřímo k odborným novinářům a tvůrcům obsahu, dodávat jim nejen informace, ale především zkušenosti a zážitky, na kterých lze výkony a schopnosti nejnovějších pohonů Bosch nejlépe demonstrovat. Odtud také vzešel nápad na „Polskou eMTB expedici“, která nebyla tradičně trochu nudnou prezentací, ale hlavně příjemným osobním setkáním s dostatkem prostoru pro řádění na kolech a hledání jejich limitů.

Trasa 500 km | Praha – Zawoja

Polsko obecně, co jsem tak slyšel z mnoha zdrojů, se stává stále oblíbenější destinací pro výlety a dovolené mnoha Čechů, Slováků a dalších sousedících národností. Řada lidí prý jen letos dala přednost chladnějšímu, zato cenově i lidsky přívětivějšímu polskému Baltu před rozpáleným, v osobní rovině ale dost chladným a cenově naopak těžce přepáleným Chorvatskem! Jenže my nejedeme k moři, ale do hor, samozřejmě!

Dle instrukcí od organizátorů a kontaktních osob z českého Bosche zadávám ráno v podělí 4. září do navigace cílový bod Zawoja, konkrétně hotel Jawor. Navigace hlásí, že mě čeká 500 km cesty, která by se mohla dát zvládnout za cca 6 hodin jízdy. Cestou přidávám zastávku v Humpolci, naložit kolegu Filipa z Zivě.cz, další Filip a Mára jedou nakonec samostatně z Olomouce. My přitom byli na místě dřív, heč! 🤣

Cesta to vlastně nebyla nijak dramatická. Třeba výjezd z Prahy, chvíli poté, co jsem doprovodil děti ke škole první den školního roku, byl až překvapivě čistý. Zásek nenastal ani okolo Brna a když jsme pak míjeli Frýdek-Místek, divil jsem se, že jedeme stále po dálnici a já vůbec neviděl město?! No jo, delší čas jsem v těchto končinách nebyl. Obvykle končím v Kopřivnici, v Novém Jičíně, nebo to stáčím na Opavu.

Polské pivo… Nechceš! Zato jejich nealko 🤩

V Českém Těšíně plynule překračujeme hranici, objíždíme překvapivě hustou aglomeraci (Bielsko-Biala – tady jsou v okolí také dost vyhlášené traily), načež nás dálnice definitivně vyplivne u sjezdu na Zywiec. Sakra, tohle jméno si nechci pamatovat, protože stejnojmenné polské pivo… Brrr! Nealko mají v Polsku výtečné, snad i lepší než náš Birell a hromada jiných, ale to normální. Ještě když ho dostanete v hotelovém baru absolutně bez pěny… To si pak jdete říct ještě o brčko!

Nechme ale tyto poznatky plynule odplout do ztracena. Od Zywiece (jak se to asi skloňuje?) se do cílového místa (Zawoja) vcelku nepříjemně kodrcáme po úzkých silničkách a kilometry zbývající do cíle na displeji navigace jako by se přestaly odečítat! Ještě přejet jedno horské sedlo (vyhnout se dělníkům pokládajícím nový povrch a chaoticky a bez vest pobíhajícím napříč silnicí), projet celou nekonečnou obec Zawoja a jsme na místě!

Dál už se toho první den odpoledne a druhý den ráno zase tak moc nedělo. Menší společenské seznamování, večere, sauna, druhý den prezentace místního regionu a představení tras, kde se bude jezdit. Případně menší prezentace technologií Bosch a kol KTM, polévka a… Venku už čekají kola!

Babia Góra a zdejší Trails

Polsko-beskydská obec Zawoja leží jen kousek od slovenských hranic a je krásně utopená v době naší návštěvy stále ještě letně přívětivém pohoří polských Beskyd. Na ty „za kopcem“ navazují slovenské, správně oravské Beskydy. Celé této oblasti dominuje jeden kopec, masiv Babia Góra, který na nás důstojně hledí shora, skoro kdykoliv zvedneme hlavu. Jen první večer se cudně ukrývá v mracích! Jasně, kousek za „čárou“ jsou Tatry nebo Malá Fatra, ale Babia Góra také není zrovna triviální krtinec. Ostatně s výškou 1725 m hravě strčí do kapsy naši Sněžku!

Babia Góra (Babí Hora) je přitom určitým cílem a spojujícím prvkem celé této expedice. První den nás totiž čeká veselé dovádění na lokálních trailech (www.babiagoratrails.com), což je komplex přibližně 20 km stezek, které vznikly v součinnosti obcí Zawoja na polské straně a Oravská Polhora na Slovensku. V Polsku je k dispozici 14,5 km poměrně dobře udržovaných trailů různé obtížnosti (některé jsou obousměrné, jiné nikoliv) na Slovensku je menší zbytek.

To podstatné se odehrává na úbočí vrcholu Mosorný Groň (1047 m – Mapy.cz), kde najdete vcelku zábavný a slušně MTB stezkami zahuštěný trail park. Lanovka zde sice existuje, ale takto mimo sezónu samozřejmě „nepremává“. Snad i díky tomu a díky rozumně trasovaným stoupacím trailům se jedná o ideální lokaci pro eBiky. Proto jsme zde také řádili první den.

Druhou alternativou je okruh a obousměrný Tabakowy Chodnik, který je na polské straně slušně udržovaný, na straně slovenské ale na mnoha místech doslova mizí před očima. Díky těžbě lesního dříví, která zde v době naší návštěvy probíhala, o to rychleji. „Špička“ tohoto okruhu je na vrcholu Mędralowa/Modralová (1168 m – Mapy.cz).

Jeden den v parku, druhý se jede expedice!

Jak už částečně vyplynulo z textu výše, první den našeho praktického dovádění jsme jezdili na trailech pod vrcholem Mosorný Groň (1047 m), díky čemuž jsme měli možnost různě střídat kola a zejména porovnat schopnosti a specifický projev motorů Bosch Performance Line CX a lehkého SX – o tom ještě bude řeč.

Druhý den byla v plánu „pořádná expedice“, kdy jsme, až na drobné výjimky, nafasovali velká kola s velkými motory a velkými baterkami (Bosch Performance Line CX i CX Race + PowerTube 650) a vyrazili na cestu s cílem obkroužit celý masiv Babí hory.

Výsledkem byla cesta, která dle mého měření dala dohromady cca 55 km, 1 837 m převýšení a necelé 3h30m čistého času v sedle. V itineráři byla i jedna zastávka na oběd a dobíjení baterií, což přišlo rozhodně vhod. Já sám bych to měl asi hodně těsně. I tak jsme ale celý den nervózně sledovali, jak jednotlivá procenta kapacity postupně ubývají a ubývají…

Celá parta ale nakonec zvládla obkroužit kompletní trasu. V jednom místě jsme si dokonce střihli soutěž v technickém stoupání (prudká lesní cesta s volnými a mokrými kameny) a v závěru také soutěž v jezdeckém stylu – naopak v jednom technickém kamenitém a hlavně kořenitém přírodním sjezdu. Na tomto místě zvítězil největší a jediný skutečný pád toho dne!

Bosch Performance Line CX (Race) vs Bosch Performance Line SX!

Zní to trochu jako souboj Davida s Goliášem, ale vlastně to není zase tak nevyrovnané. Alespoň pokud se začnou poměřovat sportovci s různým přístupem, fyzičkou a jezdeckými návyky. Ale k věci. První den dovádění v lokaci areálu Babia Góra Trails jsem, nejen já ale i další dva kluci z české party, pojal tak, že jsem si na první část dne rezervoval kolo s nový, lehčím, zároveň slabším motorem (SX) a na odpoledne si pak vybral jiný stroj s pohonem Bosch CX Race!

Ostatně jak lépe porovnat obě dvě produktové linie, než zkusit dvě kola (nikoliv identická) s rozdílnými motory (a baterkami) na tom samém kopci, na těch samých trailech jen chvíli po sobě? Zajímavý byl vlastně už první výjezd. Já, Keli a Mára jedeme na kolech s SX motorem a snažíme se držet za Miłoszem*, který celou partu vedl a snad i proto se vezl na stroji s motorem CX.

Pointa? Z počátku jsem vlastně nevěděl, že Miloš, a ještě pár kluků před námi, má „větší“ motor, nebo jsem o tom jenom nepřemýšlel. Prostě jsem se snažil držet tempo a nenechat si ujet skupinu. Pravda je, že se mi zprvu slušně vracela do krku polévka, kterou jsme měli k obědu z toho, jaké tempo se hned v úvodu rozjelo. Ale i tak to byla sranda a s rostoucími výškovými metry se i moje tělo začínalo smiřovat s tím, že se dnes bude „makat“.

Miłosz Kędracki

Bývalý polský novinář, dlouhá léta šéfredaktor tištěného magazínu www.bikeboard.pl, jeden čas i jeho majitel, kterého znám a potkávám na prezentacích různě po světě už dobrých 18 let! Dnes figuruje jako nezávislý konzultant, průvodce či organizátor akcí jako je KTM e-KSPEDYCJA Bosch ePowered.

Uvisíš, ale…

Zajímavé je, že se nám skutečně dařilo držet se za „velkými kluky“ a jejich „velkými koly“. Snad ne těsně za zadním kolem Milošova eBiku, ale minimálně jeho zádům nadohled. Je zároveň nepopiratelným faktem, že jsme si museli docela dávat a hlavně točit větší kadence, na které je motor SX naladěn a při kterých podává optimální výkony.

Ano, upřímně a na rovinu, snažit se stíhat borcům s velkým motorem na eBiku s lehkou jednotkou jako je Bosch SX možné je, chce to ale slušnou kondici. Oni se ani panáčci na „velkých eKolech“ nemusí rozhodně flákat, vám ale tepy vyskočí rozhodně o pár pater výš. Máte sice výhodu kola o nemálo kil lehčího, ale… Je to vlastně moc fajn symbióza stroje, motoru a jezdce, pokud se naladíte na akční, sportovní a místy až „švihařský“ styl jízdy.

K tomu ostatně svádí i vaše kolo, kdy se tyto lehčí jednotky (SX) obvykle osazují na stroje s odlehčeným karbonovým rámem, se zdvihy modelově kolem 140 mm a tomu odpovídajícím zaměřením.

Dobrým příkladem je jedno ze zastoupených kol – KTM Macina Scarp SX.

Poznámky nad i pod čarou

Znovu opakuju, s motorem Bosch SX lze stíhat jezdce na CX mašinách, jen to chce vyšší kadenci šlapání, vyšší fyzikou kondici, ale nemusíte zároveň být vyšvihaní jak Peter Sagan. Tohle vše je krásná teorie, sorry praxe, minimálně do chvíle, než si sednete na bike s motorem Bosch Performance CX!

Ještě jedna věc mě napadá, on se, při podobném srovnání, také docela slušně ukáže rozdíl v kapacitě baterie, kdy se jednotky SX párují s novou a krásně lehkou baterkou CompactTube 400 (2 kg), zato CX motory s výrazně těžšími kousky o kapacitě 625 Wh nebo klidně i 750 Wh (hmotnost 3,65 kg / 4,3 kg).

Ve zmíněném Babíhorském trailparku hodil jeden plný výjezd, od základy po nejvyšší bod, dobrých 400 výškových metrů. Mně na kole s SX pohonem zmizela dobře třetina kapacity, zatímco u kol s CX motory a většími akumulátory ubylo sotva 20 % (jedna čárka z pěti).

A teď tomu dáme pořádný kouř!

Fajn, první výjezd máme za sebou, cesta dolů po prvotně vybraném a Milošem doporučeném flow trailu nebyla špatná, dole je každopádně čas na výměnu strojů, ať se ukáže, jak velký je to skok. Pro druhý „loop“ prvního dne jsem si rezervoval neoznačený stroj (made in USA), kde byla použita baterie 625 Wh a motor CX Race. Samotný Race mód nemá v této souvislosti smysl řešit, připomenu snad jen lednový test, případně k němu doplněné video (YouTube). Podstatné bylo srovnání jednotek Bosch SX vs CX!

Takže sedám na druhý bike, ladím ovládací prvky a jede se. Rozdíl v projevu a výkonu, ale částečně i v hmotnosti kola, člověk pozná prakticky okamžitě! V sedle stroje s SX motorem si říkáte, že to nejede vůbec špatně, ale jak se posadíte na CX, stačí, když budete „šimrat“ nižší stupně dopomoci, dojde vám, že „tamto“ bylo kolo s dopomocí, „tohle“ je skutečná motorka! Vrrrrmmmm!

Každý výlet je hnedle veselejší, když s vámi jede „strejda Gaspi!“ (viz video od Máry)

Tady bych to mohl (klidně) utnout!

Jo, skoro vážně! Motor Bosch Performance Line SX je skvělý a ve své kategorii jistě ještě způsobí pořádný „vír v lavóru“. V jeho přítomnosti máte pocit, že do toho dáváte dost ze sebe, zároveň vás elektrický asistent nemalou měrou podporuje. Pověstný Ďábel se ale v tomto konkrétním případě neukrývá až tolik v detailech, jako spíše v porovnání! Dokud si člověk jezdící na SX nesedne na CX, nemusí mít vůbec pocit, že by mu snad někde chyběl výkon.

„Alespoň pokud nemá nadváhu, cholesterolem ucpané žíly, zkornatělé tepny atd.“

Když ale skočíte z SX na CX, pak teprve poznáte, že existuje i jiný, zcela odlišný vesmír. Ostatně, když se mě různí lidé ptají na můj názor na eBiky, tak jim říkám, že to rozhodně nemusí být kola pro „lenochy a tlusťochy“, že si na nich člověk často setsakramentsky zamaká – záleží na přístupu. Zároveň ale často upozorňuju, že je to zkrátka jiná disciplína. Že zde základní „cyklistický rozměr“ ustupuje lehce do pozadí a na jeho místo se dostává „rozměr“ motorkářský.

Ale proč ne, já sám třeba velké eBiky miluju a stejně tak jsem často šťastný, když testovací eKolo vrátím a sednu si zpět na lehký a obratný „bioBike“.

Zejtra dáme dokola tu Babí, ju?!

Myslím si, že vše podstatné už zaznělo a pokud bych psal něco dalšího o porovnání motorů Bosch SX a CX, tak bych se dost opakoval. Snad krom rozebírání různých režimů, detailního popisu jízdního stylu, přístupu ku šlapání apod. Pojďme toto dnešní povídání pomalu uzavírat povídáním o výletu okolo Babí hory, který jsme absolvovali druhý den.

To bylo také zajímavé, fajn a vlastně dost jedinečné. Minimálně pro ty, kteří se zatím nikdy nezkoušeli vydat na vlastní pěst s eBikem na delší trasu s tím, že do cíle dojet můžou (s rezervou v baterce), ale také nemusí!* Je pravda, že nás Miloš večer před tímto okruhem slušně strašil, ukazoval profil, popisoval zlomová místa… Výsledek mi nepřišel zase tak dramatický.

*Podobné situace jsem, díky své lehce dobrodružné povaze, už párkrát zažil. Třeba v dobách, kdy maximální kapacita baterie byla 400 Wh a odpor motoru, po odpojení baterie, působil jako brutální koule na noze. To pak byla slušně dobrodružná skoro každá druhá vyjížďka! Vlastně prakticky každá!!!

Celkově to ale byl rozhodně hezký výlet i s tím, že jsme se převážně, krom úseků na polské straně (jelo se i po slovenské straně Babí hory) pohybovali v terénu hodně lehkém, po cestách pevných a širokých. Ne že by zde nebyly zajímavé cesty a pěšiny, ale jelikož šlo o větší organizovanou skupinu, navíc pod záštitou velkých značek (Bosch a KTM), nemohli jsme prostě fungovat tak punkově, jak bychom si asi my i Miloš vnitřně přáli.

---

Také pár mých fotek, krajinek cvaknutých mobilem

Klíčové body zlomu!

Co bylo také podstatné, a co měl tento trip názorně ukázat a přenést na nás jezdce, bylo poučení, že i s eBikem se lze vydat na delší expedici. Jen člověk musí více plánovat, průběžně šetřit s kapacitou v baterii. Jet zkrátka na vytrvalost, nikoliv na okamžitý výkon. Prostě žádné machrování, ostré lokty, opičky apod.

Třeba v prvním sedle (Gajdošský chodníček, cca 1150 m) každému z nás Miloš kontroloval kapacitu baterie s tím, že kdo by měl méně jak 60 %, musí zvolit o něco kratší a méně zábavnou alternativu. Tedy, že se nemůže svést po slovensko-polské hranici. Zrovna já byl jen lehce nad limitem, už jen proto, že jsem měl dost těžký batoh! Když se řekne „vezměte si tolik vody, kolik jen můžete, možnosti doplnění po trase jsou značně omezené“, tak nejedu z bidonem 0,4 l, ale naplním Camel po okraj (3l).

Zároveň si myslím, že moje kolo mělo docela vylítanou baterii, jelikož než jsme vůbec vyrazili, tak mi kapacita ze stovky začala na místě pomalu padat – 99 %… 98 %… Ale co, trochu víc jsem šetřil Volty a objel to i tak celé!

Přínosná byla rozhodně zastávka na pozdější oběd, dobíjecí pauza, kde se moje kolo dostalo z nějakých 24 % na lehce přes 60 % a já se pak v závěrečné a konečně zase pořádně terénní fázi výletu nemusel ohlížet na spotřebu a mohl naplno závodit do kopce, blbnout a řádit!

Jak náš společný výlet viděl a co o kolech a motorech Bosch zjistil Mára z Bikestocku

Díky za super výlet – Bosch eBike systems & KTM Industries!

Ruku na srdce, být to na mně, tak bych volil asi maličko jiný koncept, více se zaměřil na skutečný terén a méně řešil věci jako výzvu v podobě okroužení v místě dominantního masivu. Ale rozhodně si nestěžuju, jelikož jsem byl na vzduchu, užil si kolo, společnost, poznal nová místa, nové lidi, konečně napřímo porovnal oba klíčové motory od Bosche, tři večery po sobě si užil hotelovou saunu. Ne, stěžovat si není na co!

Díky ještě jednou! Zkušenost, zážitky i poznatky se rozhodně neztratí, vezu si je domů. Ještě si užijeme závěrečnou večeři, koukneme na plátně na pořízené fotky (díky Bartek Pawlikowski / Pawlikowski Media), dáme si dobré jídlo v polské kolibě, zatleskáme vítězům obou přátelských klání, pošťouchneme Gaspiho ať vypráví zážitky z dřevních dob MTB, následně ulehneme do postelí a druhý den skočíme za koláč („Gaspi-term“) a klokotáme si to zase zpět solidních 500 km domů.

Jo a do českých Beskyd taky někdy musím! Za bratránkem do Kopřivnice, do Bike Fun fabriky (už jednou konečně), za klukama z Nového Jičína (Whyte), když už se jede okolo… Nebo do Aspire na prezentaci (o 14 dní později – report již brzy). To už budou ale jiné příběhy!

Text: Štěpán Hájíček / Foto: autor + Bartek Pawlikowski / Pawlikowski Media