GIANT Trance 29 1 | Vskutku dospělý trail-bike (test)

Klasickou trailovou řadu Giant Trance známe více než dobře. Stejně tak by nás nemělo překvapit, že je rodina Tranců poměrně pestrá, zahrnující jak kola na středním průměru, tak i devětadvacítky. Právě mezi nimi se přitom nachází nejnovější kousek z této rodiny, který si již nějaký čas říkal o praktickou prověrku!

Za jiných, globálních, logistických a pandemických okolností, bychom nový Giant testovali slabých pár měsíců po jeho představení, ale nestalo se! Na druhou stranu, aktuální čekání na poslední Trance 29 ale nebylo vysloveně nekonečné. K představení došlo na začátku prosince 2021, nyní po půl roce máme již konečně splněno, odježděno a můžeme si říct, jak se s novou generací Giantu Trance 29 jezdilo.

Pokud bych měl ve stručnosti připomenout, kde nastal mezigenerační posun: Maličko se navýšil zadní zdvih (120 mm z původních 115 mm) a novým prvkem je možnost měnit geometrii díky Flip-chipům na horním rameni. Změny se dotkly samozřejmě i samotného rámu, posun kupředu rovněž zaznamenala geometrie jako taková.

Dej tam Low, ať to má Flow!

Pojďme každopádně naskočit do tradičních kolejí a říct si, jak nový Giant Trance 29 jezdí? Krásně a moc příjemně, dalo by se hnedle shrnout! Je to opět jedno z těch kol, kdy si jen v rychlosti upravíte posed dle své postavy, nastavíte základní ovládací prvky a rázem jste jako doma. Snad je to i tím, že jsem Giantů (a také Tranců) jezdil celou řadu, nebo prostě tím, že to je skvělé, povedené a v mnoha směrech dobře vyvážené kolo.

Posed, když u něj opět začnu, je jedním z oněch krásně vybalancovaných aspektů. Alespoň podle toho, jak si své kolo nastavíte… Giant Trance jsem dostal na test ve velikosti M, můj ideál, nastavený v poloze LOW. Tedy s nižším středem a více položeným úhlem hlavy (65,4°). Než se ale dostaneme k ovládání a jeho proměnám (režimy LOW a HIGH), zůstaňme u posedu, který je v LOW vlastně dost příjemný, řekl bych slušně trailově vyklidněný.

Člověk se v tomto setupu cítí dost komfortně, uvolněně, v klidu si vyšlápne na kopec, ale nemá tendenci to hrotit. Spíš se těší na zvlněný trail vedoucí po hřebínku a následný pestrý sjezdík. Z faktického hlediska mi přišel posed, u zkoušené velikost M, maličko sportovně delší, ale stále hodně příjemný, stále dost pohodový.

Jak rychle nás dostaneš na kopec?!

Výrazně jiné to bylo po přechodu na režim HIGH, kdy se nejenže změnila geometrie a ovládání (za chvíli se k tomu ještě dostaneme), ale znatelně se proměnil i posed. Sedlo vystoupalo o kousek výš, posunulo se o něco dopředu a jezdec se naklonil více nad řídítka. Rozdíl vskutku nešel přehlédnout.

Z pohodového brouzdání po trailech se filosofie celého kola posunula více do sportu. Jako by mi Giant Trance 29 chtěl říct: „Dost flakání se a houpání se, teď se bude makat! Cestu dolů si musíš zasloužit, ukaž jak rychle nás dostaneš na kopec.“

Nebylo to vůbec nepříjemné, bylo to jiné, zvláštní, zajímavé! Najednou jsem měl pocit, že se mi chce výrazně víc a intenzivněji šlapat, že mě více lákají výjezdy, vše ostatní bude až za odměnu. Neříkám, že se pouhým prohozením Flip-chipu znění celkové vyznění tohoto kola o 180°, ale změní se dost. Říkám si ale, proč ne? Pozice LOW může být brána jako režim TRAIL, varianta HIGH pak jako XC.

Simultánní změna geometrie

Spolu s posedem, ale i s celkovým projevem, se mění samozřejmě také ovládání, ač možná ne tak skokově. V pozici LOW je vedení směru na danou třídu vlastně až dost cool! Tedy chladné, stabilní, hodně jisté. V pozici HIGH má člověk rovněž pocit, že mu Giant Trance 29 nabízí stále hromady jistoty a stability, už to ale není až tak vyhraněné.

V HIGH jsem vlastně strávil jen pár hodin – větší část jedné vyjížďky a pak se spokojeně a pokorně vrátil na LOW. Neříkám, že mi sportovní poloha vadila. Řízení bylo trochu živější, znát to bylo zejména ve vyšších rychlostech, stále ale bylo ovládání slušně jisté a neměl jsem proto problém ani s těžšími úseky. Spíš jsem nebyl úplně nastavený na onen sportovnější posed. Ani ten vlastně nebyl špatný, být to moje kolo, tak jej jistě občas využiju, nahodím nášlapy a celou jízdu pojmu trochu jinak.

V danou chvíli se mi ale více líbila volnější trailová sestava (LOW), čemuž odpovídalo i moje nasazení volných pedálů a lehkých trailových bot. Každopádně určitým šokem byl vlastně i návrat na LOW, kdy jsem zíral, natolik si kolo znovu dřeplo! Stačilo ale pár minut v sedle a už jsem to neřešil, už jsem si to jen užíval!

Geometrie a ovládání v LOW

Pro pořádek se ještě na skok vrátím ke geometrii a ovládání v nastavení LOW. Zejména při prvním svezení jsem si všiml, že je Trance 29 v této pozici skoro až dost položený?! To jsem již říkal, ne? Přišlo mi, že je, zejména ve více utažených zatáčkách, ovládání celkově pomalejší, proto potřebuje více místa, než vykrouží optimální oblouk, případně je potřeba začít zatáčet o chvíli dřív… Jako by si Trance 29 půjčil řízení od zdvihově vyššího bratříčka Trance 29 X.

Toto vše je pravda, ač ono řízení není zase tak vyhraněné, jak by se z popisu výše mohlo zdát. Má ale svůj jasný rukopis. Super na tom je, že si na daný styl člověk za chvíli zvykne, přijme jej a pak o něm již nemusí cíleně přemýšlet. Následně si jen může užívat terén, zatáčky, naklánění, rychlé sekce, rozbité sekce i strmé sekce co hrdlo ráčí.

Jen co pochopíte a přijmete pravidla hry, zjistíte, kolik toho lehčí trail-bike se zdvihy 130/120 mm zvládne! Vyslovené extrémy jsme společně nezkoušeli, obavy či záchvaty nejistoty jsem ale rozhodně neměl ani v rámci ostřejších a prudších sekcí jež se nám po různu připletly do cesty.

V takových místech jsem sice občas narážel na limity dané různými prvky výbavy (po pár týdnech zkušeností s vidlicemi Fox 38 a RockShox ZEB působí Fox 34 jako štíhlé a pružné párátko), ale i to se postupně poddalo. Nejednou jsem došel k poznání, že stačí určit směr, pevněji sevřít řídítka a kolo do dané sekce jednoduše pustit.

Mnoho věcí zvládl Trance 29 sám o sobě. Na místech, kde bylo znát, že nemusí postačovat jeho zdvihy, tam musela zaskočit snaha pilota, práce s tělem, s kolem, kopírování profilu, odlehčování. Prostě pilotní zábava!

Tolerantní cesty nastavení

Zmínkou o divočejším terénu se můžeme krásně přiblížit tématu odpružení, kde bych si možná mohl pomoci prostým zkopírováním a přenesením hodnocení některého ze starších a dříve testovaných kousků Giant se systémem Maestro. Stylem „Copy – Paste“ bych do tohoto testu přenesl zejména obecné kladné hodnocení jmenovaného nezávislého systému zadního odpružení, který si stále drží svůj vysoký standard.

Základem jeho fungování je příjemný vyrovnaný projev při šlapání, kdy se zadní stavba nikterak nekroutí a nehoupe, naopak bez zbytečných ztrát čistě a efektivně přenáší výkon jezdce na zadní kolo. Alespoň za situace, kdy se v sedle přehnaně nevrtíte. Já se i tentokrát, skoro jako vždy, obešel bez potřeby zamykat tlumič, zároveň jsem si mohl užívat velice dobrou odezvu doplněnou o příjemnou a více než dostatečnou oporu formou kopírování terénu v členitých výjezdech.

Další klasickou předností systému Maestro je jeho jistá „blbovzdornost“! Není totiž nutné úplně do puntíku trefit optimální sag, přesto vše funguje jistě a spolehlivě. Cestou k tomuto zjištění je za mě modelově situace, kdy si sag naladím zkraje testu, konkrétně ve chvíli, když mám jen lehký batůžek s vodou a základní výbavou. Pár dní na to si sednu na Trance 29 s větším batohem obtěžkaným fotovýbavou a kolo se přitom chová víceméně stejně, ač je tlumič trochu více „zasednutý“. To se rozhodně nestává vždy a u všech konkurentů.

Jemný jako dětský pudr

Toto je ale vlastně jen jedna ze základních vlastností Giantu Trance 29 1 a jeho odpružení Matestro. Mezi další, snad i podstatnější, patří zejména projev na rozbitých cestách, v terénu, v rámci sjezdů atd. Již řadu let u kol Giant figuruje víceméně podobné nastavení, kdy se opět budu muset rozplývat nad jeho luxusně jemným a akčním projevem.

Dle mých zkušeností je toto dáno odladěním tlumiče, optimalizací kinematiky, ale také třeba použitím kuličkových ložisek v místě spojení tlumiče a horního ramene. Vše dohromady funguje jednoduše krásně, zadní stavba luxusně žehlí a zobe již menší nerovnosti, zdatně kopíruje terén a aktivně se snaží i na místech, kde je trať výrazně rozbitá.

Ani zde Maestro svým krokem zbytečně neplýtvá, ač se jedná o systém obecně spíše aktivnější. Stále ale nabízí solidní oporu. Každopádně třeba o lehčím zdvihovém handicapu (120 mm oproti 130 mm vidlice) jezdec prakticky neví. Snad poslední z kritérií zadního odpružení, které bych rád zmínil, je tradičně slušná progresivita na konci kroku. Opět bez potřeby mít chirurgicky přesně nastavený sag!

Vidlice Fox 34 Performance

Když jsem si to cíleně kontroloval, zjistil jsem, že uplynul zhruba rok a pár měsíců od představení posledních výrazných změn v podobě a konstrukci vidlic Fox řady 34 (představení duben 2021). Od té doby mají i tyto kousky charakteristický oblý spojovací můstek podobně jak s tím dříve přišly řady Fox 36 a 38.

Podobné jsou vlastně i po funkční stránce, kdy mi jen chvíli trvalo, po delší zkušeností s Foxem 38 na Canyonu Strive CFR, zvyknout si na menší, živější a konstrukčně měkčí vidlici řady 34. Každopádně v dané třídě je toto velice dobrý kousek, který moc hezky chodí, a to i se základním tlumením GRIP.

Člověk se vlastně nemusí příliš trápit s jejím nastavením, naladí si tlak, nastaví odskok, kompresní tlumení pak může nechat otevřené, případně jej může přiškrtit nebo nechat v lehce zvýrazněné střední poloze. Já byl spokojen s plnou aktivitou, která si dobře rozuměla se snaživostí zadní stavby. Celkově jsem si proto mohl užívat snad až nadstandardního komfortu na obou frontách.

Po chvíli společného soužití jsem si zvykl i na její lehce akčnější projev, než co jsem poslední dobou jezdil, a dával proto vidlici záměrně více prostoru k její práci. Celkově za mě tedy velká spokojenost, jak s citlivostí, s výraznou aktivitou, tak i s rozumnou jistotou na konci kroku, kterou si lze případně individuálně doladit tokeny.

KOMPONENTY

GIANT Trance 29 1 – závěr

Giant Trance vnímám téměř jako svého dlouhodobého parťáka! Kolo, či řadu kol, kterou znám již mnoho let, zažil jsem s ní ledacos a byl jsem osobně svědkem jejího postupného vývoje. Zajímavé bylo třeba sledovat, jak se lehce rozdělily cesty klasického modelu na středních kolech a moderní devětadvacítky. Líbí se mi, že ani sedmadvacítky ještě neřekly poslední sbohem (představení Giant Trance X 27,5“ – 10/2021), ač velké obruče udávají tempo a směr celému oboru.

Líbí se mi rovněž, že se řada Giant Trance 29 dále rozdělila na stroje lehčí a sportovnější, vedle nichž existuje i hrubší a odolnější Giant Trance X 29 (náš test 10/2020). Zajímavé je rovněž sledovat, jak se vyvíjí samotný Trance 29, který jsem naposledy testoval v roce 2020. Dříve mě tato řada zaujala svou až nečekaně agresivní geometrií, zároveň však lehkým a sportovním rámem.

Kam se přitom posunul nejnovější Trance 29? Z mojí aktuální zkušenosti mám pocit, že je toto kolo snad i méně vyhraněné, než jak tomu bylo dříve. Jako by se obě dřívější pozice přiblížily optimálnímu průsečíku. Zejména v pozici LOW je nový Trance 29 hodně jistý, schopný a sebevědomý, zároveň ale poměrně klidný. Nepůsobí tolik buřičským dojmem, s klidem a jistou přitom zvládne i poměrně těžké sekce.

Vedle toho se nabízí poloha HIGH (starší generace neměla Flip-chipy), která umí „přepnout“ Trance 29 z pozice technického nadšence do polohy více sportovně střiženého biku. Jak se někdy dvě polohy měnitelné geometrie do značné míry překrývají, tak zde se krásně doplňují, rozšiřují potenciál tohoto stroje a nabízí jezdci dva poměrně odlišné charaktery.

Přehození kamenů na zadní stavbě je přitom otázka sotva pár minut, proto bych asi neváhal a obě polohy aktivně měnil a využíval je dle situace, podmínek či charakteru konkrétní vyjížďky. Jednou by se jistě hodilo dopřát si sportovnější posed a švihat to na delší trati, jindy člověk rád zvolní a vychutná si každou jednotlivou překážku a zábavnou sekci. Giant Trance 29 přitom hravě obslouží obě možnosti!

Text a foto: Štěpán Hájíček

GIANT Trance 29 1 – základní údaje

Cena: 87 999 Kč
Hmotnost: 14,68 kg (vel. M, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvihy: 130/120 mm
Kokpit (řídítka/představec): 780/40 mm
Sedlovka (zdvih): S – 125 mm / M – 150 mm / L a XL – 170 mm

Více informací: www.giant-bicycles.com

PRO

• Giant Trance 29 se mezigeneračně posunul do velice příjemné a značně všestranné roviny
• Velkým přínosem je možnost měnit geometrii (Flip-chip), díky čemuž si lze užít jak výrazně trailovou polohu (LOW), tak i znatelně sportovnější charakter posedu i ovládání (HIGH).
• Osobně jsem více využíval pozici LOW, být ale majitelem tohoto kola, tak jistě najdu řadu příležitostí, kdy budu rád za polohu HIGH – delší sportovnější vyjížďky.
• Po pár prvotních pokusech je přehození kamenů Flip-chip otázkou jednotek minut!
• Líbí se mi, jak je Trance 29 na jedné straně lehký, hravý a zábavný, zároveň je ale hodně klidný a jistý, snadno se tedy popere i s těžkým terénem.
• Systém zadního odpružení Maestro chválím stále dokola, ale zaslouženě! Toto řešení je značně efektivní, přitom krásně citlivé, akční, a navíc není přehnaně vnímavé na detailní nastavení sagu.
• Jednou z výhod nových kol Giant je skutečnost, že jsou již z výroby na bezduších!
• Komponentový mix mi přišel hezky vyvážený. Vše bylo funkční, nic nevyčnívalo, s ničím nebyly problémy.
• Vidlice Fox 34 je elegantní, nabízí krásně jemný krok a dostatek akce. Hezky si proto rozumí se zadní stavbou.

PROTI

• Usilovně přemýšlím, co tomuto kolu vytknout a nic zásadního mě nenapadá. V dané třídě a kategorii je to velice povedené kolo, které bez řečí plní své poslání.
• Časem bych si možná tu a tam něco vyměnil, ale spíš jen pro radost a osobitost, nic co by mě snad štvalo. Třeba bych sáhl po jiném teleskopu s lehce delším krokem, ale ono mi i použitých 150 mm (u vel. M) vlastně bohatě stačilo.
• Vidlice Fox 34 mi zprvu přišla skoro až moc akční a nepříliš tuhá, za to ale může přímé srovnání s Foxem 38!