CANYON Strive CFR | Nejen závodní radikál (test)

Zhruba před dvěma měsíci jsme si ukázali novou podobu vrcholné závodní řady strojů Canyon Strive CFR. Tedy stroje, které dostaly pozměněnou geometrii, přepracovaný rám, upravené křivky zadního odpružení a řadu dalších vylepšení. Již v době tohoto představení jsem žil s příslibem, že se na tomto kole také svezu, což se skutečně stalo. DÍKY!!!

Canyon Strive je od svého zrodu jednoznačně zajímavé kolo s dosti osobitým přístupem. Zejména díky řešení Shapeshifter, ale i díky související filosofii „dvou kol v jednom“, která lze měnit pouhým cvaknutím páčky! Canyon Strive je zároveň kolem, jehož životní dráhu mám možnost osobně sledovat od doby jeho prvotního představení (rok 2014) až do dnešních dní, kdy si mohu užívat společnost jeho nejnovějšího vyhotovení.

A vyhotovení to rozhodně není jen tak ledasjaké, nýbrž aktuálně nejvyšší dostupné s prostým a výmluvným označením CFR! Jeho cena proto není rozhodně nízká, zároveň ale není ani nedosažitelně vysoká. Aktuální prodejní hodnota činí 166 599 Kč (může se měnit dle kurzu koruny).

Co bych ještě doplnil, než se vrhneme na praktické postřehy, je skutečnost, že mezigenerační inovace se dočkaly aktuálně pouze závodní kousky CFR a CFR Underdog (identický rám, levnější osazení).

Ostatní modely (CF) potichu zmizely z nabídky, jelikož jejich místo lze pohodlně nahradit modely jako je Spectral (víc trailové kolo) nebo naopak Torque (ostřejší mašina nejen do bikeparku). I z tohoto hlediska lze proto dnešní test vnímat jako něco poněkud unikátního, prestižního, eliťáckého!

Více o obecných vlastnostech a novinkách u řady Canyon Strive CFR najdete v našem představení.

Takhle šlapat chceš, takhle rozhodně ne!

Než se začneme vrtat v dalších detailech, řekněme si, že Canyon Strive CFR dorazil na test v mnou preferované velikosti M, za což jsem byl rozhodně rád. Zajímavé je, nakolik se u této poslední generace jednotlivé velikosti překrývají. Třeba i díky tomu, že lze otáčet misky hlavového složení a tím měnit dosah (reach) a rozvor v rozsahu +/- 5 mm.

Pokud mě přitom zrak a rozum neklamou, výchozí nastavení, tak jak jsem dostal kolo k testu, využívá střední polohu, proto by se dal dosah či rozvor případně o pár milimetrů zkrátit, nebo naopak prodloužit. Já si každopádně nemám potřebu stěžovat, jelikož mi střední pozice seděla více než dobře.

Demonstrovat to lze již na posedu, který byl na mě tak akorát dlouhý, aby se mi s kolem dobře jezdilo do kopce i z kopce. I když zrovna toto zase tak jednoduché není. Když se totiž nechá Shapehifter v nižší akční poloze „Shred“, zůstanete dost výrazně „zabořeni v kole“ a brzy zjistíte, že takto byste na kopec šlapat rozhodně nechtěli.

Nějaký pohodový dojezd od lesa k parkovišti v této nižší pozici není vůbec problém, někdy jsem si takto „v kole“ hověl zcela záměrně. Alespoň pokud stačilo jen tak ležérně točit klikami a sunout se po rovině, nebo z lehkého kopce. Bylo-li naopak potřeba skutečně šlapat a stoupat, neváhal jsem zbytečně dlouho a přepínal na „Pedal“ mód!

Odpedáluju co mě jen napadne!

Jedno zajímavé zjištění na úvod. Možná byste si řekli, že bude sjezdový režim nepříjemný pro šlapání jak pozicí, tak i nastavením odpružení. Ne tak docela! Člověk se sice musí více krotit, nesmí se kroutit na sedle, přesto by kolo i v této poloze slušně jelo. Když si ale cvaknete páčkou na levé straně řídítek, poskočíte si v sedle, aby pomocný píst Shapeshifteru narovnal pozici tlumiče a tím i celou geometrii, zjistíte, že oním zásadním rozdílem je právě poloha za řídítky.

Každopádně v pozici „Pedal“ jsem se cítil na přejezdech a ve výjezdech vážně skvěle! Nebylo to nijak vyhraněné, zbytečně nakopnuté dopředu, nic takového! Bylo to krásně trailově neutrální, moc příjemné. Tak akorát dlouhý dosah, těžiště hezky uprostřed kola, pedály rozumně pod sebou a zadní odpružení umírněné, nikoliv však zavřené. Zavřít jej ani nelze, jelikož páčku „climb switch“ pro tlumiče Fox Float X2 Canyon záměrně neobjednal… On by na ni člověk stejně za jízdy sotva dosáhl.

K pozitivním dojmům ze šlapání bych doplnil třeba i zkušenosti z několika strmějších výjezdů, kde jsem sice neměl pocit, že musím vyjet vždy a všechno, když jsem se ale na něco zaměřil, tak to jednoduše šlo. Příjemným zjištěním byl zároveň i fakt, že lze díky přepínání poloh využít „šlapací set-up“ rovněž jako expediční!

Abychom si správně rozuměli. S Canyonem Strive CFR asi nepojedete na celodenní švih podél řeky, že?! Když si s ním ale naplánujete výlet do míst, kde jsou traily dále od sebe a přesuny mezi nimi připomínají více volné toulání se krajinou, než prostý „hup-cuk“ z údolí na kopec a pak X-krát znova, zjistíte, že mu to rozhodně nevadí. Canyon Strive CFR je zkrátka v této „nezávodní“ poloze věrným společníkem, uvolněným tulákem.

Pohodář vs. poblázněnec!

Tuším ale, že víc vás bude zajímat, jak se nový Strive CFR chová, když se spustí z kopce, a co se stane, když „zapomenete“ (třeba schválně) režim „Pedal“? Případně jaké to je po přepnutí na „Shred“! Začneme-li u „šlapavé“ polohy, pak musím říct, že se jeví jako příjemně vyvážená nejen na cestách, ve výjezdech a pří výletech, ale neztratí se ani cestou dolů z kopce.

Ovládání je v této poloze slušně vyvážené, není zbytečně toporné, krásně poslouchá a vy si tak můžete zvesela kličkovat mezi stromky na lehčích i na těžších trailech. Dovedu si představit, a sám jsem to i zkoušel, odjet určité traily, RZty, či jejich části právě v tomto režimu. Ovládání, jak jsem již říkal, je příjemně trailové, ale ani odpružení není zbytečně tupé, a i s kratším krokem zadní stavby toho dost zvládne. *Pro doplnění, úhel hlavy v režimu „Pedal“ je 64,5°.

Jenže ono vám to stejně brzo nedá, nebo přijde úsek padající ostřeji z kopce, cvaknete příslušnou páčku, zhoupnete se na pedálech, aby se pomocný píst posunul do pozice „Shred“ a… Možná se nestačíte divit! Z umírněného, ukázněného a vyváženého stroje je najdou naprostý šílenec, blázen a maniak! V angličtině bych použil výraz „lunetic“!

Dřepni si a začni makat!

Co vše se stane po přepnutí do sjezdového módu? Zadní část rámu si dřepne, vidlice se položí a zadní odpružení naplno otevře stavidla svého akčního potenciálu. Dost významně se změní i rozložení těžiště, kdy vás to šoupne více nad zadní kolo, nohy pochopitelně klesnou a řídítka budou pocitově výše. V tomto rozložení už o neutralitě a vyváženosti mluvit příliš nelze, v této konfiguraci se již nikdo flákat nemůže!

Už jen úhel hlavy (63°) a výše popisovaný posun těžiště soustředěný více nad zadním kolem dělají velké divy. Najednou jsem měl pocit, že se musím učit nové věci, že musím s kolem jednat výrazně jinak – ostřeji a rozhodněji. Člověk už se nemůže jen tak v klídku naklápět ze strany na stranu a čekat, že ho bude jeho kolo následovat, ne! V této poloze je nutné neúprosně diktovat směr, styl a rychlost.

Do zatáček musíte kolo dost radikálně pokládat a pak jej zase poctivě tahat zpět. Pracovat musíte s celým těžištěm, s celým tělem. Rukama poslat předek do oblouku, ve správnou chvíli kolo zlomit, nohama protlačit zatáčkou zadní kolo a pak se zase srovnat, nebo to samé opakovat třeba na druhou stranu. Tady se nelze flákat, tady se musí makat! Vadí to ale něčemu? Někomu? Mně ne…

Návykový most padací

Z počátku jsem byl sice trochu v šoku až maličko zaskočený z toho, jak výrazně se kolo proměnilo, nakolik jinak je potřeba s ním ve sjezdovém módu zacházet.  Nastolené pořádky jsem ale brzy přijal za své, zvedl ze stolu právě rozdané karty a začal si danou hru náramně užívat.

Člověk v tomto módu vlastně nemá šanci jet pomalu a přehnaně opatrně, jelikož pak začne být jeho kolo neposlušné až neohrabané. Při malých rychlostech nefunguje! Naopak při ostřejším tempu a jasných povelech seká obloučky jeden za druhým, s radostí si poskočí, prostě řádí jako chuligán!

Další z věcí, která se přepnutím do režimu „Shred“ mění, je projev odpružení, které rovněž slušně zdivočí. V poloze „Pedal“ je zadní partie zkraje kroku vcelku klidná a umírněná, když ale dojde na větší boule a jiné výraznější nerovnosti, také se ráda zhoupne. V poloze „Shred“ naopak hezky zobe již od začátku, až jsem si první dny říkal, jak luxusní je chod zadní stavby Canyon Strive CFR se vzduchovým tlumičem Fox Float X2. Nádhera!

Člověk si zároveň musí zvyknout na celkově akčnější projev a pocitově více linearity. Stejně jako na pocit, že máte nohy blízko u země. Kontrola kroužku na pístnici tlumiče sice ukázala, že se před dorazem skrývá ještě slušná progresivní rezerva, když se do toho ale více opřete, když přijde větší boule, zadek se pocitově slušně propadne, až si člověk říká, že za chvíli škrtne středem o zem?! Ale ne, neškrtne!

Požere možné i nemožné!

Tím ale zároveň nechci říct, že by byl jezdec připraven o stabilní střední rozsah. Nebo jak se to vezme? Určitá míra stability se zde rozhodně najde, zároveň mám ale pocit, že se počítá s tím, že to budete pálit z kopce dolů hlava nehlava, že se budete spoléhat na své odpružení a jeho schopnost požrat věci možné a často i nemožné!!!

Je to trochu zvláštní, je to jiné, ale není to rozhodně špatné, jen to chce zvyk. Zajímavé je, že si člověk zprvu s radostí vychutnává obě polohy, střídá méně agresivní režim pro méně náročné traily a „šílený DH mód“ pro větší výzvy. Brzy ale zjistí, že i v druhém režimu lze jezdit snazší věci!!!

Někdy je důvodem vyšší komfort, „Shred“ mód je prostě aktivnější, jindy touha vychutnat si tuto druhou polohu, nechat se od kola hecnout, pustit víc brzdy, rozjet ostřejší tempo i na více plochém profilu. Je to zvláštní, je to zajímavé a vlastně se to docela špatně popisuje. Doporučuji vyzkoušet, bude-li příležitost.

*Menší dovětek k režimu dvou jízdních poloh – páčky a přepínání. Ač jsou páčky Shapeshifteru slušně po ruce, nenabyl jsem vysloveně dojmu, že bych chtěl, či musel střídat jednotlivé režimy v průběhu jedné rychlostky (RZ). Člověk si to asi nacvičí, někdy se to určitě vyplatí, obecně bych si ale nechal přepínání na rovnější a klidnější úseky.

Shapeshifter – Přepínání

Ostatně ono nestačí jen cvaknout jednu, či druhou páčku a čekat co se stane… Přepnete-li z „Pedal“ do „Shred“, je ideální zhoupnout se na pedálech a zatlačit tímto pomocný píst do jeho zadní pozice. Ono se to stane víceméně samo na první větší překážce, i když nic cíleně neuděláte, ale stejně. Když už to přepínám, chci to tam mít hned. Alespoň já!

Opačný postup – z polohy „Shred“ na „Pedal“ by měl také fungovat do jisté míry automaticky, ale ne vždy je to realitou. Třeba když zastavíte na konci sjezdu, cvaknete příslušnou páčku, pak se pomocný tlumič, v 90 % případů, sám roztáhne a kolo se narovná. Jen občas se mu úplně nechce. Řešíte-li to za jízdy, je nejistější cvaknout, zvednout se a zlehka nadhodit zadek, aniž byste museli zadní kolo vysloveně dostat do vzduchu.

Z počátku to pro věci neznalého může být zvláštní a snad i zarážející, mně to ale přišlo poměrně automatické. Respektive, díky předchozím zkušenostem s Canyony Strive a se systémem Shapeshifter vícero generací, jsem ony pohyby po přepnutí páčky vykonával takřka bez přemýšlení.

Fox 38 Factory

Mnohé zaznělo na adresu zadního o odpružení, připomeňme proto také přední, které svými schopnostmi rozhodně nezaostává. Vidlice Fox 38 v nejvyšší tovární specifikaci Factory, s tlumením GRIP2 a s dalšími luxusními prvky, je rovněž mimořádný společník. Já sám využil možnosti jejího nastavení k tomu, abych ji co nejvíc otevřel a nechal ji, ať se projeví hezky naplno (jako obvykle).

Líbí se mi, že i takto „velká vidlice“ velice slušně bere menší nerovnosti, stejně tak je dost návyková její robustnost a mimořádná tuhost. Svalnatou stavbu přitom člověk nejvíce docení ve chvíli, kdy si sedne „na něco menšího“! Výtečný je, již tradičně, také celkový projev této vidlice. Tedy slušně stabilní střed, přitom velice akční a nápomocný projev. Z mého pohledu jsem nebyl ochuzen ani o dostatečně jistý závěr kroku – progresi.

KOMPONENTY

CANYON Strive CFR – závěr

Bude to již nějaký čas, kdy jsem měl naposledy v ruce Canyon Strive (CFR), přesně tři roky. Vzpomínám si, že i tehdy mě toto kolo bavilo, jen jsem si nebyl úplně jistý jeho tehdejší geometrií. Ostatně z toho, co jsem se dozvěděl v rámci prezentace aktuální generace Canyonu Strive CFR, byla právě geometrie jednou ze zcela zásadních oblastí, kterou chtěli vývojáři změnit, vylepšit. Vše ostatní se spíš jen ladilo a upravovalo, naopak geometrie zaznamenala více než solidní mezigenerační posun.

Posun je to přitom rozhodně pozitivní a zacílený správným směrem. Hodně se mi líbí již „cestovní“, případně „sportovní“ pozice „Pedal“, kdy je kolo krásně klidné, vyvážené, poslušné a zbytečně nevyhraněné. Přejezdy a výjezdy jsou v tomto režimu zcela bezproblémové, prosty mučení a odříkání.

Když se poté přepne na sjezdový režim „Shred“, máte pocit, že ono klidné a vyrovnané kolo snad posedl ďábel! Jenže propadnout peklu je často tak snadné! Já vlastně plně chápu tvůrce, že sjezdovou polohu udělali až takto radikální. Vzhledem k tomu, že je poměrně snadné obě pozice střídat, proč se zbytečně omezovat?

Ano, na sjezdový mód si musí člověk chvíli zvykat a přicházet mu na chuť! Pokud ale pojedete dostatečně rychle, budete mít před sebou dostatečně prudký sešup a pokud dokážete diktovat kolu svou vlastní cestu, pak se do této druhé polohy nejspíš snadno zamilujete a budete si ji užívat zas a znovu!

Poslední postřeh na úplný závěr. Ač je Canyon Strive CFR kolem závodně zaměřeným a ke svému účelu patřičně odladěným, není to žádný jednoúčelový suchar. Naopak se jedná o kolo rozverné, zábavné, někdy i dost ztřeštěné. Díky tomu si jeho společnost vychutnáte i při běžném enduro dovádění na vašich oblíbených trailech, aniž byste museli nutně hlídat a řešit dokonalou stopu a každou setinu a vteřinu na trati. A přesně to se mi líbí!

CANYON Strive CFR – základní údaje

Cena: 166 599 Kč (cena se může měnit dle kurzu CZK/EUR)
Hmotnost: 16,06 kg (vel. M, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvihy: 170/160 mm (zadní stavba přepínání 160/140 mm)
Kokpit (řídítka/představec): 780/40 mm
Sedlovka (zdvih): 170 mm (vel. M)

Více informací: www.canyon.com

PRO

• Jedná se o čistokrevný závodní speciál, který vybalíte z krabice, sestavíte, seřídíte a hned se můžete postavit na start!
• Líbí se mi přepínání poloh, jejich rozdíl a jejich nastavení.
• Pozice „Pedal“ je příjemně neutrální a vhodná nejen pro přesuny, ale i pro lehčí traily a delší nenáročné přejezdy
• Pozice „Shred“ je dost vyhraněná, dost šílená, člověk si na ni musí chvíli zvykat, pak si ji ale začne náramně užívat. Čím těžší přitom bude terén před vámi, tím více tuto polohu oceníte!
• Za mě velká pochvala na adresu odpružení – je hodně akční, hodně vnímavé, někdy trochu divočejší, ale nechybí mu dostatek progrese na konci kroku.
• Palec nahoru patří i vidlici Fox 38 Factory – lze ji snadno nastavit dle osobního vkusu, je hezky vnímavá, náležitě akční a hlavně mimořádně tuhá.
• Stěžovat si rozhodně nemůžu na obutí Maxxis, už jen hodit obě kola na bezduše (to by byl za mě jeden z mála servisních zákroků před ostrým provozem).
• Řada jezdců jistě ocení možnost „pohnout“ s délkou rámu (reach a rozvor), díky čemuž lze své kolo snadno přizpůsobit vlastním potřebám a zvykům (vyžaduje servisní zákrok).

PROTI

• Možnost / nutnost přepínání pozic je věcí názoru. Pro někoho je toto vítané vylepšení, pro jiného zbytečná komplikace. Navíc je na trhu řada kol, které žádné přepínání nemají a fungují skvěle do kopce i z kopce.
• Množství páček pro levý palec je větší než malé. Člověk si na tři páčky postupně zvykne, ale…
• Ergonomie páček není vůbec špatná, přesto jsem občas při změně režimů chvíli váhal. Ale to bude hlavně o zvyku!
• Postup při přechodu z jedné polohy do druhé také není úplně automatický – můžete počkat, až se píst sám přesune, jistější je ale kolo buď zatížit, nebo odlehčit. Opět hodně o zvyku a zvážení, zda má toto řešení pro vás více výhod či nevýhod.
• Někomu může, celkem logicky, vadit celková vyšší složitost a potenciální poruchovost či vyšší servisní nároky. Je to zkrátka něco za něco!