Giant Trance 29 3 | Vydařený základ s Marzoškou (TEST)

Není to vlastně poprvé, kdy zde píšu o Giantu Trance 29 poslední generace (počínaje ročníkem 2019), jelikož toto kolo jsem již jednou testoval – konkrétně na konci roku 2018. Nyní se k tomuto modelu vracím, jednak abych jej připomenul, jednak abych se podíval na to, jak funguje aktuálně nejdostupnější verze Trance 29 3. 

Nejdostupnější ale neznamená ošizená, nebo alespoň nemusí znamenat. Ostatně právě to, jak je na tom Trance 29 3 s výbavou a funkčností má být jedním z hlavních bodů dnešního testu. Giant Trance 29 3 (model 2020) je tedy nejlevnější ze tří nabízených hliníkových verzí modelu Trance 29, kde se cenová škála pohybuje od 53 999 Kč (Trance 29 3) po 76 999 Kč (Trance 29 1 GE). 

Nad nimi se pak nachází ještě řada Trance 29 Advanced Pro s uhlíkovými rámy, pokud byste naopak hledali fully s cenovkou ještě nižší, pak by vás mohl zlákat Giant Stance 29. Tedy kola v základu podobně koncipovaná jako Trance 29, s obdobnými zdvihy (130/120 mm), avšak s jednodušší konstrukcí rámu. Namísto legendárního „virtuálu“ Maestro je zde použit jednodušší systém Flex Point, tedy jednočep s přepákováním. Ale o tom dnes řeč nebude!

Není to trochu málo?

Dnes si máme povídat primárně o modelu Giant Trance 29 3, který, stejně jako všechny vyšší modely, nabízí v určitém ohledu netradiční porci zdvihových milimetrů. Vepředu se nachází vidlice s vcelku líbivým číslem 130 mm, vzadu pak úřaduje systém Maestro s hodnotou „jen“ 115 mm! Porovnáte-li to zejména s původní řadou Giant Trance na průměru 27,5”, tak zde najdete poměrně velký „schod“, jelikož stejná modelová řada na menších kolech nabízí 150/140 mm (P/Z)! 

Giant už ale takto prostě segreguje své jednotlivé řady, kdy se sedmadvacítky profilují jako ostřejší a více ostřílené stroje do náročnějšího terénu, adekvátně s vyššími zdvihy a často i s radikálnější geometrií, zatímco devětadvacítky jsou takové, jak to říct? Víc polidštěné, civilnější? Zkrátka zaměřené jakoby pro širší pole potenciálních uživatelů.

Proto i Giant Trance, který je na středním průměru ostřejším trailbikem až lehčím all-mountain strojem, je v kategorii 29“ trochu někde jinde. Je již od pohledu lehčí, rychlejší a snad i všestrannější!

Pár typických prvků strojů značky Giant. Kupříkladu výrazné provaření spodní a horní trubky.

Kompozitní horní rameno zadní stavby použité u všech modelů, vytvořené vysokotlakým lisováním karbonu – Advanced Forged Composite.

A samozřejmě systém Maestro pracující s pevným zadním trojúhelníkem a dvěma vahadly, která mu zajišťují nezávislost na odpružení a práci brzdy.

Zájem a dobrý dojem

Zaměříme-li se ještě před testem více na výbavu Giantu Trance 29 3, pak zjistíme, že na tom není ani tento základní model vůbec špatně. Už jen odpružení složené z vidlice Marzocchi Z2 (nedávný test) a tlumiče Fox Float DPS budí jednoznačně zájem a hodnotný dojem.

Řazení je zde svěřeno do rukou nejlevnější Eaglové sady SRAM SX Eagle (1×12), která se sice nemůže pyšnit špičkovými materiály (naopak je dost plastová), ale při své ceně a využití všech důležitých konstrukcí a zlepšováků rodiny Eagle, proč ne?! Potenciální slabinou by ale mohly být brzdy Shimano MT400, i když i s tím (s nimi) se dá žít, jak ukáže následující hodnocení.  

Relativně malý tlumič s relativně malým zdvihem předvádí větší divadlo, než byste nejspíš předem čekali.

Dnes již klasický koncentrický čep spodního ramene umístěný v ose dolního oka tlumiče a rameno opisující obloukem šlapací střed.

Jiný ročník, jiná výbava i jiná velikost…

V úvodu jsem zmínil, že jsem na Giantu Trance 29 poslední generace již dříve jezdil, respektive už jsem jej jednou testoval. Tehdy šlo o stupínek vyšší model (Giant Trance 29 2, model 2019, test 11/2018), tedy s trochu jinou výbavou ale také kupříkladu velikostí M, zatímco nyní jsem měl k dispozici o kousek větší eLko.

Již mnohokrát jsem na těchto stránkách zmiňoval, že mám radši menší rámy, ale vzhledem k tomu, že jsem zhruba na hraně velikostí M a L, tak mi ani větší kola vyloženě nevadí. Naopak jsem si říkal, že to bude v tomto případě zajímavé porovnání, jelikož mi Trance 29 při mém prvním setkání přišel nikoliv vysloveně malý, ale takový hodně kompaktní, poměrně divoký a hravý. Kolik se toho změní s jinou velikostí?

V podstatě stejné kolo, jen z jiného ročníku a s jiným osazením, avšak v o stupeň větší velikosti svou hravost rozhodně neztratilo, zároveň však, s ohledem k jiným rozměrům rámu, byla tato varianta celkově klidnější, možná i více vyvážená a snad i trochu více soustředěná. Ale to jsou spíš jen taková obecná srovnání jednoho modelu ve dvou různých velikostech pro případ, že byste třeba také balancovali na hraně dvou rozměrů.

Sada SRAM SX je sice jednou z těch lacinějších, ale třeba kliky nejsou vůbec ošklivé nebo snad měkké! 

Zajímavý detail – chytře protažené vedení přehazovačky, přičemž bovden je v tomto místě pro jistotu vsazen do ochranného návleku. 

Horní rameno je pro volnost pohybu zadní stavby v zadní části zcela otevřené, místo se každopádně našlo i pro štíhlý spojovací můstek mezi horními vzpěrami. 

Zbytečně se (tě) nevytahuje 

Posed je každopádně i na větším rámu velice příjemný. U menšího mi připadal hodně trailový, s větším rámem jsem v něm našel i více sportovního ducha, s kterým se to zde ale zbytečně nepřehání. Abychom si správně rozuměli, poměrně lehce, svižně až sportovně působí Trance 29 3 všude tam, kde je to žádoucí, tedy hlavně na přejezdech a ve výjezdech. Naopak co se ale týká posedu či pozice za řídítky, tak zde je Trance striktně univerzální, hravý a zábavný.

Nebude vám bránit ve větším nasazení v dlouhém, či naopak kratším strmém výjezdu, každopádně jakmile dosáhnete vrcholu, zasunete sedlo, zde o 150 mm, máte najednou k dispozici široké pole působnosti. V rukách totiž svíráte příjemně široká řídítka (780 mm), pod sebou máte tak akorát dlouhý rám, a hlavně velkou chuť užít si maximum jízdní zábavy cestou dolů. 

Ovládne tě? Ovládni ho! 

Na jízdní zábavu je přitom Giant Trance 29 3 velice dobře vybaven nebo snad uzpůsoben. Jeho geometrie možná na papíře nepůsobí nijak radikálně, vše ale hezky zapadá do trailové skládačky, jejíž celkové vyznění je vskutku parádní. 

Trance 29 je na jedné straně příjemně lehký, hravý a obratný, proto si s ním náramně užijte i lehčí všelijak zakroucené traily, kde je jednoduše jako doma. Zároveň jsou ale jeho základní úhly správně položené (např. hlava 66,5°), díky čemuž má dostatek sebevědomí i pro náročnější pasáže a poměrně strmé padáky.

Ano, narazil jsem na pár míst, kde mi kolo začalo dávat najevo, že už to trochu přeháním se sklonem a náročností, ale to se vždy odehrálo jen ve formě chvilkové nervozity. Ono by možná stačilo dopřát tomuto biku širší pláště na širších ráfcích a hned by si zas nechal líbit o trochu víc. Radši ale nebudeme zabíhat do úvah „co by kdyby…“, že?

„Dvouhlavňový“ vývod vnitřního vedení v blízkosti středu.

Vstupy do rámu jsou modulární, dle záslepky mohou vést jeden či dva kabely.

Když najdeš jeho revír 

Faktem je, že se mi s Giantem Trance 29 nejlépe jezdilo tam, kde nebyl sklon vysloveně extrémní a ani terén nad míru rozbitý, avšak i tak byly traily zábavné, hravé a plné překážek, s nimiž měl jezdec stále plné ruce práce. Líbilo se mi, jak je Trance na velkých kolech jistý, i když cestou narazíte na kratší prudší sešupy, či na hravé skalky, které je třeba sjet či seskočit.

Zprvu jsem si na takových místech dával dost pozor, při dalších jízdách jsem už ale s klidem pustil brzdy a terénní schody, které jsem kupříkladu na pevném Stevensu Monarch opatrněji přejížděl, jsem zde bral bez váhání hezky napřímo. 

Mnohdy stačilo jen pustit brzdy, držet řídítka a na hraně trochu „potáhnout předek“. Giant Trance 29 pak bez protestů vstřebal jak rozbitější nájezd, tak s železným klidem ustál i lehce tvrdší dopad. Neříkám, že jsem s ním létal nějak zásadně vysoko, od země jsem se ale na pár místech odlepil a vždy přistával s patřičnou jistotu a klidem. Na to, že konkrétně zadek chodí jen 115 mm, podobě jako u řady XC fullů, je i při tvrdších dopadech krásně jistý. 

Délka představce se mění s velikostí kola. U S a M je to 40 mm, u L 50 mm a u XL 60 mm.

Sedlo Giant Contact (neutral) není rozhodně špatné, jeho sportovnější tvar se ke kolu a jeho schopnostem vlastně docela hodí. 

Při hledání označení modelu najdete pouze tuto drobnou samolepku, která informuje o velikosti (L) a variantě – Trance 29 3.

Pokračující óda na pružení 

Tím jsem si krásně nahrál pro přechod k hodnocení odpružení, které se vlastně chová trochu jinak než byste možná, po rychlé obhlídce tabulek, čekali. 130 mm vepředu je vcelku slušný krok, který ledacos zvládne, 115 mm vzadu ale působí poněkud spartánsky… Naštěstí jen na papíře! Zadní stavba Maestro s tlumičem Fox Float DPS je totiž moc hezky odladěná, i když to není u Giantu vlastně žádné velké překvapení.

Podobně jako celá řada příbuzných modelů se i Giant Trance 29 3 může pochlubit příkladnou citlivostí, která se projevuje jak velice slušnou mírou komfortu, tak především parádní přilnavostí zadního kola v technicky náročnějších výjezdech. Stejně tak i zde platí, že je Maestro příkladně efektivní, proto, pokud dokážete šlapat stylově a v klidu, není vůbec nutné sahat po páčce na tlumiči a stačí prostě jen točit nohama. 

Velice příjemně, akčně a snaživě působí zadní stavba také v rychlosti a v terénu, kde snadno zapomenete na její „omezený zdvih“ (115 mm). Jasně, není to žádná bezedná jáma, která by sežrala čerstvý úlovek medvědovi, kterého potkáte uprostřed lesa, ale i tak umí hodně pomoct. Ostatně jak už jsem říkal – krásně citlivý začátek doplněný o dostatečně akční střed a vhodně progresivní konec, působí jako recept, kterak vyzrát na poměrně malé číslo v tabulce!

KOMPONENTY

Již v úvodu jsem zmínil, že je Giant Trance 29 3 docela zajímavý i svým osazením, které je sice na určitých místech ekonomicky zvolené, ale rozhodně nedělá ostudu. Začneme-li u vidlice, která je asi nejvíc na ráně, pak připomenu, že Marzocchi Bomber Z2 jsem před nedávnem testoval na jiném kole. Každopádně zde byl jiný kousek, primárně s maličko menším zdvihem (130 mm). 

Vzhledem k onomu článku již nebudu znovu rozebírat všechny vlastnosti této vidlice, ale vyzdvihl bych věci, které mě v tomto případně překvapily. Jednak jsem se zprvu držel svého dříve objeveného pravidla – použít tlak cca o 10 psi nižší, než co uvádí tabulka na levé noze – a opět se to vyplatilo. Dle tabulek bych měl foukat nějakých 80 psi, což jsem zkusil, s tím mi ale přišla vidlice na začátku trochu tvrdší, než by mi bylo po chuti.

Po lehčím odfouknutí, na řádově 70 psi, to bylo hnedle lepší. Začátek byl vnímavější, střední rozsah nebyl zbytečně houbovitý, dokázal podržet, ale také pobrat, co bylo potřeba, a na konec se také dalo (většinou) spolehnout.

Znovu ožívající legenda Marzocchi Z2 (zdvih 130 mm).

Originální tlumení RAIL (jen u Marzocchi) lze plynule přivírat, až téměř zavřít. Ovládací páčka na korunce přitom nemá žádné jasně definované polohy.

Oproti sesterským vidlicím Fox je zde velké a krásně dostupné kolečko odskoku, které není schované pod žádnou krytkou. 

Překvapivě až na dorazu?!

Co mě ale zarazilo – v plné míře se to stalo vlastně jen jednou – byl nečekaný výlet až na konec kroku. Jak jindy působí Marzocchi Z2 jistě a nebojácně, tak když jsem se dostal do ostré komprese, středně velký terénní schod na konci jednoho prudkého sešupu, proletěla vidlice zdvihem jako pověstný nůž máslem! Na konci si dokonce ťukla o doraz?! To se mi na vidlici už hodně dlouho nestalo!!! 

Pravda je, že to byl jen jeden specifický moment, ale překvapilo mě to a na chvíli trochu polekalo. Zároveň ale dodávám, že se jinak Marzoška zbytečně nenoří a nedělá jiné neočekávané věci, o to víc jsem byl z tohoto okamžiku překvapený.

Jak už jsem zmínil, stalo se to vlastně jen jednou, alespoň v takovéto rozsahu. Jindy jsem, spíše výjimečně, našel kontrolní kroužek na vnitřní noze až podezřele blízko korunky, vždy se to ale obešlo bez cinknutí dorazu. Holt asi při jednotlivé velké ráně Bomber trochu povolí, ale nezdá se, že by to bylo vyslovené pravidlo.

Ostře řezaný můstek je odkazem na „staré časy“ a nápad zakomponovat písmeno „M“ do tvaru vidlice samotné. 

Tabulka na levé noze tradičně informuje o doporučeném tlaku v závislosti na hmotnost jezdce. Mně se osvědčilo ubrat cca 10 psi.

Z originální výbavy Giant musím tentokrát pochválit sedlovku Contact Switch (zde zdvih 150 mm), která byla při přejímce kola příkladně namazaná a po celou dobu testu chodila sametově hladce.

Jedním ze slabších míst výbavy jsou, vcelku očekávatelně, brzdy Shimano řady MT400. Takové obyčejnější dvoupístky s obyčejnější pákou pro více prstů a obyčejnějšími disky. Zprvu mi přišlo, že jsou tyto brzdy dost slabé, pak jsem si na ně celkem zvykl, nebo je dostatečně rozbrzdil a nenechal se jimi zásadně omezovat. Ale… Buď bych je časem vyměnil jako celek, nebo bych jim co nejdřív pořídil alespoň jiné destičky a kotouče, které by mohly s výkonem částečně pomoct. 

U brzd Shimano MT400 možná trochu do očí praští tvar páky, ale nutno říct, že po stránce ergonomie a držení jsem s ní vlastně neměl problém. 

Není to tak dávno, kdy jsme u většiny kol byli zvyklí na dvoupístkové třmeny. Dnes se situace obrátila a dvouspístky tak bereme skoro jako raritu.

 

 

Poněkud rozpačitý jsem byl také z kombinace obutí a ráfků. Nebo takto, pláště Maxxis Minion DHF a DHR II jsou samy o sobě fajn a příjemné je i jejich tovární příprava na bezduše (u nového kola stačí dolít tmel a nafouknout). Vzhledem k suchu, za kterého jsem jezdil, mě nijak neomezovala ani jejich tvrdší směs (bez 3C), nad čím bych se ale zamyslel, je jejich šíře!

Rozměr 29×2,3“ byl sice ještě nedávno víc než dostatečný, dnes je to ale málo! Nyní nám nepřijde divné, když je vepředu 2,5“, a úplně zaskočený jsem nebyl ani poté, co jsem u Norca Fluid FS 1 našel gumy Maxxis v rozměru 29×2,6“! Trochu balóny, ale příjemné!

Maxxis DHF (29×2,3″) je dobrá guma. Za sucha přitom vlastně nevadilo, že nemá směs 3C.

Co na tom, stačí přezout? Nebo ne? Ne tak docela, je v tom totiž menší háček v podobě ráfků Giant XCT 29 s vnitřní šířkou pouhých 25 mm, což je na dnešní poměry dost málo! Jednak bych na ně víc jak 2,3“ široké pláště rozhodně nedával, jednak nejsou extra jistou oporou ani pro tento rozměr. Konkrétně, když jsem si nafoukal pláště na vyšší stupeň adheze, jak to mám rád, žvýkaly se gumy v zatáčkách, až to nebylo hezké! 

K výrazně jistějšímu projevu v zatáčkách jsem se dobral poté, co jsem trochu tlaku přidal, pak mi ale chyběla určitá míra komfortu a trakce, jakou před tím dokázaly zajistit právě měkčí pláště. Za mě by to zkrátka chtělo širší ráfky (29 mm vnitřní šíře, oblíbený rozměr u WTB, bych viděl jako minimum), širší gumy, ideálně s měkčí směsí a pak budu skutečně spokojený. 

Giant dodává nová kola kompletně vybavená na bezdušový provoz!

Maxxis Minion DHR II (29×2,3″)

 

Poslední zmínku věnujeme řazení SRAM SX Eagle 1×12. Ano, je hodně plastové, třeba přehazovačka je plastová víc než dost, ale funguje! Řazení chodí vlastně dost hezky, vše je dostatečně rychlé a přesné, všech 12 převodů tak máte k dispozici kdykoliv si o ně řeknete! Zprvu jsem se sice trochu cukal nad „plastovým královstvím“ sady SRAM SX Eagle, ale po více jak týdnu v sedle mu nakonec nemám co vytknout.

Jasně, kazeta je těžká jak ingot a kvalita materiálů může být místy trochu pochybná, ale funguje to! Navíc mít za tuto cenu Eagle a pak jej třeba postupně vylepšovat, proč ne? Už ten základ chodí hezky, takže snad chvíli vydrží, než se našetří na něco lepšího. Super na tom je, že „Eagle family“ je kompatibilní od SX po XX1! 

Sada SRAM SX Eagle je tak trochu přehlídka průmyslových plastů. 

Kovové jsou snad jen vnitřní mechanizmy. 

Užití plastu ale také umožnilo opatřit přehazovačku plastickým logem.

Radši se nesnažte pátrat po tom, kolik váží kazeta SRAM SX Eagle (11-50 z.).

Giant Trance 29 3 – Závěr

Při druhém testování Giantu Trance 29 jsem už vlastně dopředu věděl do čeho jdu, nebo jsem měl alespoň dost konkrétní představu, na kterou jsem se již před testem těšil. Líbí se mi, jak je tohle kolo pocitově lehké a svižné, jak hezky a ochotně stoupá a nakolik rychle v jeho společnosti mizí jinak nudné kilometry přejezdů.

Stejně tak mě baví, že když ve sportovním tempu dosáhnu vrcholu, stačí jen zasunout sedlo a roztáhnout lokty, abych si mohl naplno užít jak lehčí hravé, tak i techničtější a strmější traily. Giant Trance 29 není kolo určené do vyslovených extrémů, přesto toho, i při omezené kapacitě zadní stavby, zvládne až překvapivě hodně.

Pokud by mě někdo žádal o srovnání modelů Trance 29“ a Trance 27,5“, pak bych jej musel nejspíš zklamat tvrzením, že tato dvě kola srovnávat nelze, jelikož je každé z jiného těsta! Přestože se jmenují stejně a přestože mají tu správnou trailovou jiskru, tak srovnatelná jako kola rozhodně nejsou. Giant Trance na středním průměru je poměrně výkonný drtič kamení a kořenů, zatímco Trance 29 je spíše lehčí vážka, která po trailech poletuje a poskakuje, jak se jeho jezdci zrovna zamane.

Pravdou je, že Giant Trance 29 3 nepůsobí již při prvním dojmu vysloveně nerozbitně, člověk je intuitivně nabádán, aby si s ním hrál a ušetřil jej vysloveně tvrdých ran. Když na ně ale občas dojde, nejspíš vás překvapí, nakolik jistě a suverénně zvládne i takové věci, ač se na to třeba úplně netváří!

Text a foto: Štěpán Hájíček

Tady se nepokouším o žádný trialový kousek, já tenhle šutr prostě obvykle sjíždím…

Giant Trance 29 3 – základní údaje

Cena: 53 999 Kč
Hmotnost: 14 kg (vel. L, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvihy: 130/115 mm (P/Z)
Kokpit (řídítka/představec): 780/50 mm
Sedlovka (zdvih): 150 mm

Více o tomto kole najdete na webu: www.giant-bicycles.com

PLUS

  • Příjemný univerzální posed, který nebrání sportovnější jízdě a je dostatečně přehledný a jistý i v náročnějším terénu
  • Perfektně odladěné ovládání s přirozenou lehkostí na snazších trailech a zároveň i dostatečnou jistotou a stabilitou na technicky náročnějších a obecně strmějších sekcích
  • Vidlice Marzocchi Bomber Z2 budí zájem již jen svojí přítomností
  • „Marzoška“ je solidně citlivá, příjemně akční a za většiny situací i poměrně jistá
  • Zadní stavba je i při nízké hodnotě zdvihu krásně komfortní a výrazně pomáhá s přítlakem zadního kola všude, kde je to potřeba
  • Pouhých 115 mm zdvihu zadní stavby nepůsobí v terénu jako handicap, jelikož je s tímto krokem efektivně nakládáno
  • Zadní stavba umí být hezky efektivní a je také příjemně progresivní, proto zvládá i tvrdší nárazy
  • Řazení SRAM SX Eagle je sice dost plastové, po funkční stránce mu ale nemůžu vlastně nic zásadního vytknout
  • Za mě palec nahoru za nasazení převodníku velikosti 30 zubů, i díky němu jsem nemusel nikde slézat z kola

MÍNUS

  • Lehce slabším místem výbavy jsou brzdy Shimano řady MT400, kterým trochu chybí výkon a stabilita v delších sjezdech. Nakonec jsem si ale docela zvykl, časem bych je vyměnil, nebo vylepšil jinými deskami a kotouči
  • Na můj vkus a na dnešní dobu jsou ráfky Giant XCT (vnitřní šíře 25 mm) až moc úzké. Osobně bych volil rozměr okolo 29 mm a k tomu o něco širší pláště. Záleží ale na vkusu a stylu použití tohoto kola