Giant Trance 29 2 – Rebel v baletním kostýmu (TEST)

Giant Trance je oblíbenou stálicí mezi trailovými šviháky, který již dlouhé roky sbírá body v odborných hodnoceních, ale také přízeň mnoha uživatelů. Historicky se tato řada držela především středních kol, jen na čas se objevila odbočka do kategorie 29“. Dnes se ale pravidla hry poměrně rychle mění, proto i Giant přichází s novou generací modelu Trance 29, aby si nenechal ujet tento zprudka se rozjíždějící vlak!

Bikoví věrozvěstové, šiřitelé zaručených pravd a propagátoři nejnovějších trendů se poslední dobou až překvapivě shodují na tom, že největší zájem bude v nejbližší době zejména o schopné 29“ trailbiky! Něco na tom nejspíš bude, jelikož se poslední roky celosvětový zájmem pulzující kolem enduro strojů již zřejmě komerčně vyčerpal.

Jednak se trh již nasytil hromadou nových kol a nových enduro modelů, jednak enduro jako takové postupně zdrsnělo, vyspělo a posunulo se na dosah sjezdu a freeridu, což se příliš neslučuje s masovým zájmem či s masovým pojetím horské cyklistiky jako takové…

*Možná, že se nám mezi tyto kategorie časem opět vklíní kompromisní all-mountain stroje, které budou drsnější než aktuální trailbiky, ale nebude se jednat o zmenšené sjezdové bestie, jak je tomu aktuálně v případě mnoha enduro kol.

Trend je nicméně jasný, velká kola jsou poslední dobou obrovským a velice dobře obchodovatelným zaklínadlem, proto se nelze divit, že prudce roste právě i kategorie „trailbike 29“. Giant přitom tuto nově zpopularizovanou škatulku osadil strojem, který sice čerpá inspiraci a modelové označení od svého služebně staršího bratra na kolech standardu 27,5“, není ale jeho klonem na větších kolech, spíše si hledá svou vlastní cestu a své vlastní zařazení, či uplatnění!

reklama

Sršáň, nebo vážka?

Pokud mi odpustíte, když zase jednou lehce předběhnu své vlastní hodnocení, pak bych vám rád již dopředu nastínil, nakolik specifickým trailbikem je Giant Trance 29! Nakolik se liší od svého středostavovského bratra a na základě jakých vlastností vyčnívá z davu aktuálního devětadvacítkového trailového šílenství.

Ona specifika můžeme demonstrovat třeba jen na hodnotě zdvihu, kdy si 27,5“ Giant Trance libuje na hodnotách 150/140 mm (P/Z), zatímco Trance 29 si vystačí se 130 mm vepředu a ještě o řád skromnějšími 115 mm vzadu. Už to jej tedy pasuje do trochu jiné pozice vůči jeho sedmadvacítkovému bratru.

Zároveň, snad i díky tomuto faktu, působí Giant Trance 29 v ruce i pod záběrem do pedálů poměrně lehkým a živým dojmem, díky čemuž budí v mnoha směrech zdání sportovně laděného stroje. Ono to vlastně není jen zdání… Přitom mu ale jeho konstruktéři dali do vínku značně aktivní odpružení a dosti svéráznou geometrii, díky níž lze s Trancem 29 provádět až neskutečné kousky!

Vcelku tradičním prvkem rámů Giant je výrazné provaření horní a spodní trubky v oblasti hlavy.

Vzadu najdeme lety prověřený a rok za rokem vylepšovaný systém Maestro.

Přestože je celé kolo hliníkové, horní rameno bylo vymodelováno z karbonu metodou „Advanced Forged Composite“.

Za stolem se uskromním

Nyní se již konečně přenesme k praktickému hodnocení, které bych již tradičně začal u posedu. Zde, přestože tabulka geometrie hovoří spíše opačně (délka horní trubky 612 mm, reach 442 mm, rozvor 1176 mm – vel. M), je prostor za řídítky poměrně skromný, až krátký. Minimálně na první, druhý, ale vlastně i třetí dojem! Chvíli jsem se snažil na toto specifikum zvyknout, nakonec jsem ale sáhl k úpravě polohy sedla, které jsem posunul o kousek vzad a hnedle to bylo o dost lepší.

Možná to bylo ovlivněno koly, která jsem sedlal před tímto Giantem, možná za to může na pohled specifický tvar zámku sedlovky Giant Contact Switch, či snad tvar ližin sedla Giant Contact? Oboje jako by posouvalo sedací plochu opticky o kousek vpřed. Nebo jsem si měl rovnou říct o rám velikosti L a bylo by vyřešeno?! Jenže já mám obecně radši Mka, přičemž u Giantu jezdím takřka výlučně tuto velikost!

Ale třeba jsem jen narazil na hranu, kde se misky vah střídavě vychylují tu k jedné, tu k druhé velikosti podle toho, jak se konkrétní jezdec na dané kolo zrovna poskládá. Každopádně po oné menší úpravě polohy sedla jsem již přestal svou pozici řešit, dospěl jsem k požadovanému optimu a u něj nadále zůstal.

Vnitřní vedení kabeláže je klasika, způsob, jakým mizí bovden řazení v zadní stavbě, mi ale připadá poměrně originální. 

Kdo by toužil po vodítku řetězu či bashguardu, ten může využít úchyty ISCG05 schované za převodníkem.

Jistota ve stoupání? Přirozeně!

Výsledkem byla poloha těla situovaná o něco více nad zadní kolo, čehož jsem si ale všiml již před úpravou posunutím sedla, doplněná spíše střední výškou řídítek. Toto rozložení těžiště bylo jednoznačně přínosné v technických sekcích, v divočejších sjezdech a strmých padácích, překvapivě mě ale nijak zvlášť neomezovalo při podávání výkonů a koncentraci vlastních sil na pedálech.

Paradoxně i přes stále přítomný pocit těžiště těla soustředěného více nad zadním kolem jsem nezaznamenal, že by se Trance 29 nějak zásadně bránil strmým výjezdům. Bylo sice potřeba hlídat si pozorněji těžiště, cíleně se předklánět, či si tu a tam poposednout na špičku sedla, aby se přední kolo příliš nezvedalo a netančilo po povrchu, pak jsem ale vyjel prakticky vše, na co jsem jen pomyslel nebo ukázal.

Asi to bude dáno už jen přirozenými vlastnostmi devětadvacítek, které jsou obecně stabilnější v předozadním směru, mají větší styčnou plochu plášťů, jakož i kvalitami záběru použitého obutí (vzadu Maxxis Minion DHR II). Každopádně výsledná stoupavost byla, vzhledem k jinak značně divoké a rozverné povaze tohoto stroje, vlastně dosti překvapující!

Přehlídka dutých hlav os.

Nerad to přiznávám, ale párkrát mě napadlo, zda není převodník o velikosti 30 zubů příliš malý. Pro výjezdy super, na rovině ale může někdy chybět pár zubů…

SRAM s nástupem modelového roku 2019 sjednotil své osy na nový stanard DUB™ (průměr necelých 30 mm), který je přítomný na mnoha nových kolech.

Malý neposeda na velkém průměru

Určité rysy ovládání Giantu Trance 29 jsem již stihl naznačit výše, stejně tak jako specifickou pozici jezdce a rozložení celkového těžiště. Velkou roli v ovládání a celkovém projevu řízení hraje také výrazněji položená vidlice, kdy tabulka hovoří o údaji (66,5°). Pocitově bych jí ale tipnul klidně i o půl stupně menší sklon!

Ono to ale může být dáno také faktickou výškou vidlice Fox 34 Rhythm, či jejím upraveným odsazením, kdy má korunka oproti doposud nejčastěji používanému offsetu 51 mm u 29“ vidlic hodnotu jen 44 mm.

Zkrácení předsazení vidlice (offsetu) by přitom mělo prodloužit stopu kola a tímto zvýšit stabilitu ve vyšších rychlostech, která mi, pravda, v tomto případě rozhodně nechyběla. Zároveň mi ale u řady takto upravených vidlic připadá, že díky menšímu předsazení vidlice řízení při nižších rychlostech paradoxně ožívá.

Vysvětluju si to tím, že kratší offset znamená kratší páku (menší vzdálenost roviny sloupku řízení a osy předního kola), či menší setrvačné síly při otáčení předním kolem. Na toto téma mě již dříve přivedly určité materiály, které jsem si před určitým časem pročítal v souvislosti s moderními trendy v rozvržení geometrie horských kol, zejména pak v souvislosti s úpravou offsetu vidlice.

Přední kolo na dohled…

Posuňme se ale opět od teorií k praxi, kde do hry jistě vstupuje i fakt, že je u Giantu Trance 29 přední partie zatěžována o něco méně, než je obvyklé, a to na základě již několikrát rozebíraného rozložení těžiště, což jistě také přispívá k pocitu živého řízení. Ostatně za jízdy máte nejednou pocit, že přední kolo „trčí dopředu“, proto jej člověk musí občas „honit po stezce“, aby celý bike jel tam, kam jej chcete namířit.

Nejspíš to vyznívá poněkud divoce, a také že Trance 29 dokáže být slušně divoký, ale stále se jedná jen o jeden aspekt, jehož popis a charakter by se neměl vytrhávat z kontextu celkového projevu. Výrazně přikrčený a položený rám je totiž zároveň základem vysoké stability a jistoty vedení směru, stejně tak i značné jistoty ve strmých sekcích.

Z tohoto úhlu pohledu může být Giant Trance 29 v určitých zatáčkách pomalejší nebo delší, například pokud je potřeba rychle jej složit do utažené klopenky. Když se pak do oblouku zahryzne, často se jej nechce pustit, dokud k tomu nedostane náležitý pokyn. Stačí si jen na tento projev zvyknout a pokládat jej do oblouku o chvilku dříve, on se vám pak odmění jistotou a rychlostí, s jakou danou zatáčku vykrouží.

Přední oko spodního ramene leží již tradičně na jedné ose se spodním okem tlumiče.

V tomto místě vzniká malá vanička, kde se u starších modelů často držela voda.

Dnes jsou zde ale boční odtokové otvory, které tomuto nešvaru předchází. 

Když kopneš do vrtule!

Druhou stranou mince je příjemně pevný, tuhý a okamžitě reagující rámový základ, který v ruce působí (až na neustálý pocit dlouhého předku) poměrně krátkým a kompaktním dojmem. Díky tomu máte pocit, že si s kolem můžete dělat kdykoliv cokoliv. Respektive, že když správně nasměrujete přední kolo, můžete si pak se zbytek rámu pohrávat, zvedat jej, odhazovat do strany, smýkat v zatáčkách a jinak zvesela řádit.

Pokud všechny výše popisované vlastnosti smícháte dohromady, vznikne vám z toho značně charismatický koktejl výrazně agresivního trailového ovládání s jistotou a nadhledem neohroženého endura a hbitostí lehkého sportovního kola. Výsledkem je pocit neskutečného trailového rebelantství, či neustále chuti pohrávat si s každou překážkou, zatáčkou, s každým úsekem trati. 

Giant Trance 29 je prostě divoch a buřič, rozhodně umí jezdit rovně, když na to přijde a potřebujete sesvištět bez zbytečného kličkování náročnější sekcí, ale to jej vlastně moc nebaví. Chce zatáčet, skákat, ostře řezat zatáčky, vysedávat, kopírovat vlny pumptracku, zvedat předek do vzduchu, dopadat na přední kolo a zadní házet bokem a tisíc dalších „bláznivin“, co vás jen napadnou. Musím říct, že je to dost návykové!

Ještě před pár lety kopírovala vertikální vzpěra oblouk zadní pneumatiky, dnes je, z důvodu úspory místa a kvůli přítomnosti velkých kol, posazena na levý bok. 

Její napojení na zadní vidlici je přitom „trochu divoké“ jelikož se zde setkává s prvkem, který propojuje vidlici a čep za středem.

Pár věcí jsem dal poprvé!

Vlastně jen výjimečně jsem narazil na situace, kdy mi přišlo, že by byl terén až moc divoký a kolo až moc hravé a rozverné na to, abych měl pocit potřebné jistoty a vlády nad situací. V takových chvílích mi zkrátka chyběla určitá jistota strojů těžšího kalibru. Možná by ale stačila jen jiná kola s širšími ráfky, snad i širší gumy (rozměru 29×2,5“ bych se nebál). Zároveň ale věřím, že v ruce zkušeného jezdce, který je schopný své kolo ovládat do posledního detailu, by se dal živější a divočejší naturel naopak využít k prospěchu věci.

Otázka je, jestli by pak člověk své kolo nehnal zbytečně za hranu jeho potenciálních možností a nezadělával si tím na problémy s jeho možným poškozením. Přeci jen to není 29“ enduro, ani trailový tank. Stále je to spíše hbité a zábavné kolo, které umí vzadu nabídnout „jen“ 115 mm aktivního kroku!

Když se ale nad tím vším zamyslím, vybaví se mi hned dvě místa, kde jsem si střihl zajímavou premiéru. Jedním je technická skalka nedaleko mého bydliště, kterou jsem sjel vůbec poprvé s nášlapnými pedály! Doposud jsem nevěřil žádnému kolu tolik, abych se do této sekce pouštěl bez platforem…

Druhým příkladem je jiná skalka, strmý sešup, který řada otrlejších riderů obvykle skáče (dropuje).  Já jsem rád, že jsem si na této překážce našel svou stopu, kterou umím sjet a nemusím dané místo objíždět. Respektive zatím jsem to vždy zkoušel jen s koly se zdvihem 150 mm a výš a samozřejmě s volnými pedály.

S Giantem Trance 29 jsem přitom k tomuto místu přijel, přibrzdil si, mrknul rychle za hranu a… Už jsem byl dole! Pak mě jen napadlo: „Co tam máte dál?“

Předpokládám, že v horním ramenu bude nejspíš vlepený kovový inzert se závitem, nikoliv závit v karbonu!?

Nenápadná zadní patka je prosta jakýchkoliv výstředností. Zadní osa je zde v základu šroubovací, takže nářadí vždy s sebou!

Při hledání zajímavých detailů mě překvapilo, že není spodní rameno svařené v ose ze dvou symetrických kusů, ale jeho napojení je posunuto dále od převodníku. 

 

Plyšák lišák

Postoupíme-li k dalšímu bodu, k otázce odpružení, pak bych dnes netradičně začal u vidlice, kdy byl na Giantu Trance 29 2 použit kousek nesoucí označení Fox Float 34 Rhythm se zdvihem 130 mm. Kdo by o řadě Fox Rhythm slyšel poprvé, vězte, že se jedná o základní variantu řad 32 a 34, která se obvykle objevuje jen jako OEM produkt. Tedy díl, který se používá pouze na nově stavěná kola a nelze koupit samostatně*.

*Rychlá kontrola internetových srovnávačů cen přitom ukáže, že to s tou nedostupností vidlic Fox Rhythm není až tak žhavé…

Přesné rozdíly oproti klasickým řadám Performance a vyšším zde jmenovat nebudu, jde o úspory na postu materiálu apod. V čem se Fox Rhythm liší především je přítomnost tlumící patrony GRIP, narozdíl od jedné z verzí olejové sestavy FIT. Ono vlastně jedno řešení vychází z druhého a obráceně, přičemž novinka GRIP2 bude v roce 2019 přítomná na standardních „gravity“ modelech Fox 36* a 40?!

*Mrkněte třeba na Giant Trance 1.5 GE (2019)

Zajímavý je podle mého fakt, že zatím pokaždé, kdy jsem měl tu čest s vidlicí Fox vybavenou tlumením GRIP (modely Rhythm), jsem byl s jejich funkcí nadmíru spokojen. Mnohdy dokonce spokojenější než v případě řady vyšších kousků postavených na FIT patroně bůhvíjaké generace? Abych Foxu nekřivdil, musím uznat, že poslední generace s tlumením FIT4 (2018) mají po čase opět moje sympatie, ale to sem tak úplně nepatří.

Co sem naopak patří je poklona použité vidlici Fox 34 Rhythm, která byla prostě fajnová. Její funkce byla, i při nižších venkovních teplotách kolem 10°C, skoro vždy hezky hladká, jemná, krok patřičně citlivý a průběh více než dostatečně akční. Jako vždy bylo u Foxu znát, když se vidlice před jízdou trochu promazala (silikon, nebo lépe Fork Juice), načež chodila zase o chloupek lépe, právě i v chladu.

Problém jsem neměl ani s její progresivitou, která mi přišla tak akorát vyladěná, jelikož se Foxka Rhythm zbytečně nepropadala a nenořila, zároveň ale s chutí a aktivně využívala bezmála plný zdvihový potenciál. Samozřejmě, kdo by chtěl, ten může průběh kroku ladit pomocí tokenů, kterými lze snadno zmenšovat objem hlavní vzduchové komory a takto zvyšovat progresi.

Narazíte-li na vidlice FOX 34 Float Rhythm, rozhodně se nelekejte, já s nimi mám vlastně jen pozitivní zkušenosti. 

Kolečko odskoku je sice utopeno v pravé noze, otáčí se ale zlehka a proto přístup pouze ze zadní strany rozhodně stačí. 

Menší, ale nikoliv omezený!

Pokud jsem v případě vidlice chválil její jemný a citlivý krok, pak nevím, jak přesně popsat, co se děje vzadu? Giantovské odpružení Maestro již delší čas považuju za jedno z těch, které jsou ve velké míře laděny právě pro vysokou citlivost a příkladnou aktivitu. Poté, co se ve spojení horního oka tlumiče (dnes přímá montáž Trunnion) s vrchním vahadlem natrvalo usídlila kuličková ložiska, je citlivost ještě o stupeň lepší, než jak tomu bylo u starších ročníků.

První výraz, který mě tedy v souvislosti se zadní partií Giantu Trance 29 napadá, je komfort!

Pokud si naladíte poctivě trailový sag 30 %, pak budete jen žasnout nad tím, kolik vnímavosti a akce zadní partie nabídne. Díky tomu si snad ani jednou nevzpomenete, že je zadek oproti vidlici papírově v nevýhodě tím, že mu bylo dopřáno jen 115 mm kroku. Ostatně tomuto pocitu nahrává ještě jedna pro Maestro typická vlastnost, a to je více než solidní progresivita na samotném konci kroku.

Je-li začátek super citlivý, prostředek pak vysoce aktivní a pohotově pracující, je konec kroku příkladně jistý a spolehlivý. Určitou část testu jsem vzadu vozil o něco nižší tlak, tedy sag dosahující 30 % a místy možná i o něco víc (vlivem rozdílu teplot doma a venku, ale také třeba vlivem batohu naloženého foto výbavou). V tomto stavu jsem se přitom, shodou okolností, vydal na jednu svou oblíbenou terénní pumpu (G-out), kterou používám právě k prověření progresivity.

U Giantu Trance 29 se mi na tomto místě potvrdilo, že i v maximálním zatížení (v dolní úvrati onoho mega-houpáku) zůstává zadní stavba krásně jistá a stabilní. Člověk se tak nemusí bát, že by se mu šlapací střed propadl pod nohama, celý rám se zdrcnul a v kritickém okamžiku žvýknul!

Díky vysoké citlivosti, aktivitě a výrazné progresivitě člověk snadno nabude dojmu, že Giant Trance 29 operuje vzadu s vyšším zdvihem, než je tabulkových 115 mm!

 

Giant již před pár lety nasadil kuličková ložiska na post horního oka tlumiče, dnes v době Trunnion úchytu se toto řešení zdá být více než logické a přirozené. 

Tlumič FOX Float DPS je poměrně živý, proto se mi osvědčila střední poloha „Medium“, která zkrotí jeho projev, ubere přitom jen minimum z komfortu.

Páčkovat, nebo přidat psi?

Má-li vyšší míra aktivity zadní stavby u Giantu Trance 29 nějakou stinnou stránku, pak to je vyšší vnímavost tlumiče na pohyby jezdce při šlapání. Záměrně uvádím tlumiče, protože pokud jde čistě o kinematiku zadní stavby, pak na tu si nelze stěžovat. Při vyrovnaném tahu řetězu, čistém a stylovém šlapání, totiž na pedálech pocítíte jistou oporu a efektivní využití vaší síly.

Pokud se ale budete v sedle jen trochu vrtět, poznáte brzy, že tlumič aktivně reaguje nejen na nerovnosti přicházející k zadnímu kolu zespodu, ale také na pohyby a vlny vašeho těla přicházející seshora. Čím lehčí převod přitom zařadíte, tím výraznější může být pohupování zadní stavby korespondující s vaším „skákáním na sedle“ při šlapání.

Možností, jak se tohoto efektu zbavit je několik. Jednak se můžete začít soustředit na svůj jízdní styl a pokusit se eliminovat jakékoliv neefektivní pohyby těla. Zadruhé lze s klidem ponechat krapet nižší tlak (sag 30 % a klidně i o kousek víc) a aktivně využívat páčku na tlumiči, kterou jsem v tomto stavu nejčastěji vozil ve střední poloze. Třetí variantou je vyladit tlak na sportovnějších 25 % sagu a páčku kompresního okruhu nechat po většinu času otevřenou.

Nech tu páčku!

Ač jsem obecně spíše odpůrce aktivního využívání kompresních systémů (mám radši, když se nechává plná volnost zadnímu odpružení), v tomto případě se mi ze všeho nejvíc osvědčila střední z výše popisovaných metod. Tedy, že jsem nastavil nižší tlak a páčku na tlumiči nechal v podstatě trvale přepnutou do polohy Medium.

V tomto rozložení jsem si mohl užívat maximum komfortu a vnímavosti, patrné třeba již v členitých výjezdech, kde se zadní kolo krásně lepilo k povrchu. Zároveň však držel kompresní systém zadní stavbu v rozumně klidovém režimu a nedovolil tlumiči přehnaně reagovat na moje pohyby při šlapání. Navíc se zapojením komprese na tlumiči podařilo zklidnit a stabilizovat projev zadní partie při manévrování s kolem.

Ač je tedy projev zadní stavby Giantu Trance 29 2 poměrně svérázný, nemyslím si, že by zde bylo cokoliv špatně navrženo. Spíš bych řekl, že jen tvůrci tohoto kola dali prostor jezdci, aby si projev zadní partie snadno poupravil k obrazu svému. Zda mu bude vyhovovat super aktivní mód, zvolí-li stabilizaci zadní stavby použitím krapet vyššího tlaku (já sám se pohyboval v rozsahu cca 230-250 psi), či zda sáhne po možnosti využití kompresních systémů tlumiče, to je jen na něm!

*Použití vyššího tlaku a menšího sagu mělo podobný efekt jako využití páčky na tlumiči, přišlo mi ale, že se pak ztrácí část z výše vychvalované citlivosti!

Vichřici lámající stromy lze někdy využít k prospěchu věci, třeba jako inspiraci k vybudování nové překážky! *Normálně se to jezdí obráceně, ale to nevypadalo na fotce moc dobře…

KOMPONENTY

Odpružení máme probráno více než dostatečně, pojďme se tedy přesunout na další díly s podstatným vlivem na jízdní projev celku. Začít bych chtěl dnes neobvykle u zapletených kol, která již tradičně pochází z produkce značky Giant. Konkrétně zde se jedná o set Giant XCT 29 s vnitřní šířkou ráfku 25 mm.

Začnu-li u jejich předností, pak bych pochválil solidní tuhost výpletu, i když ten zadní dostal v rámci předcházejících testů asi dost zabrat a já jej tak musel lehce dotahovat. Kvalitám těchto kol také připisuju nemalé zásluhy na pocitu lehkosti, svižné akcelerace a pohotových reakcí celého biku. Vždyť asi víte, že zrovna kola jsou u stroje postaveného na průměru 29“ sakra důležitým komponentem!

Co mi naopak vadilo bylo jejich pocitově až příliš sportovní zaměření a „ochuzená“ šířka ráfku „jen“ 25 mm. V době, kdy se na podobné trailbiky obouvají i 2,5“ široké pláště a nejčastěji používaným ráfkem je WTB i29, není 25 mm vnitřní šíře zrovna velkorysý rozměr. Sice mě tento parametr v rámci testu ve většině případů zásadně neomezoval, když ale přišly na přetřes rychlejší zatáčky a ostře projížděné klopenky, bylo znát, že by plášťům neuškodila trochu širší základna. Fixlovat to vyšším tlakem v pláštích podle mého není nejlepší cesta…

Najít popisek s přesným rozměrem ráfku nebylo úplně snadné…

Označení XCT jasně odkazuje na sportovní původ těchto kol, která skutečně hezky jedou a dobře reagují. 

Giant již nějaký čas odmítá ve svých kolech klasické duše a nové biky vybavuje kompletní bezdušovou sadou včetně těsnícího tmelu, ventilků apod. 

Pláště Maxxis Minion DHF/DHR II

Navážu-li, vcelku logicky, obutím (Maxxis Minion DHF EXO TR/Maxxis DHR II EXO TR – 29×2,3“), pak se můžu směle vrátit opět k pozitivnímu popisu. Je mi jasné, že by si nejeden z vás posteskl: „Kéž by alespoň vepředu mohla být směs 3C Maxx Terra!“ Ale světe div se, ono to velice dobře drželo i v této základní podobě! Pláště Maxxis přitom patří mezi (nejen) moje oblíbené, vzorky Minion DHF a DHR II jsou navíc nehasnoucí stálicí trailového a enduro světa, která zřejmě jen tak nepohasne.

Maxxis Minion DHF tentokrát není ověnčen hromadou medailí (směs 3C apod.) I tak je to ale spolehlivý vzorek, který se ochotně a jistě zakusuje.

Z mojí dosavadní zkušenosti exceluje Minion DHF zejména na suchém a tvrdém podkladu, kterého jsme si v rámci letošního suchého léta užili až až.

Řazení SRAM NX Eagle

Pokud bych se měl vyjadřovat k řazení SRAM NX Eagle (1×12), pak mi asi poměrně brzy dojdou argumenty, jelikož tato sada prostě funguje! Řadí, cvaká a běhá jistě a s jasnou odezvou jako u mnoha vyšších sad od SRAMu. Skutečnost, že je hlavní řadící páčka plastová a má trochu jinou odezvu než GX Eagle a další páčky z tohoto rodu, jsem již také úspěšně potlačil a přestávám ji vnímat. Za ty peníze je to prostě parádní řazení!

Někdo by mohl ohrnout nos nad dvojicí samostatných objímek, díky nim si ale můžete řazení a brzdu napolohovat jak se vám zlíbí. 

Detailisté jistě najdou na řazení NX řadu míst, kde se šetřilo na materiálu apod. Po funkční stránce jim ale já osobně nemám co vytknout. 

Brzdy SRAM Guide T

Od SRAMu zde máme ještě brzdy Guide T, tedy základní montážní řadu těchto čtyřpístkových kotev. Osobně bych asi trochu poladil směs destiček, použil své oblíbené Galfery (možná i s disky Galfer), abych brzdám dopřál trochu ostřejší nástup a silnější stisk, jinak si nemám na co stěžovat. Guide T je, oproti vyšším modelům díky jednodušší konstrukci páky přímější a tužší, zároveň ale o kousek slabší.

U tohoto konkrétního stroje se projevily doposud nalítané kilometry, kdy kolo již prošlo několika testy, proto brzdy postupně měkly a mě nezbylo nic jiného, než vyšroubovat páky na maximum a pak se smířit s jejich vcelku dlouhým mrtvým krokem. Ale ono by stačilo připumpnout trochu brzdovky, možná i pomalu vyměnit destičky a pak by to bylo hnedle jiné. *Toto vše jsou ale vcelku běžné servisní zásahy.

Páka brzd SRAM Guide T je poměrně jednoduchá, jelikož neobsahuje žádný mechanizmus přenášející pohyb na řídící píst.

Hodně nešikovné je ale umístění nastavovacího šroubku, pro jehož použití je nejsnazší celou páku sundat. 

Čtyřpístkový třmen brzd Guide T již v sobě žádné záludnosti neukrývá. Snad jen zvolit jinou směs destiček, ale to lze snadno napravit. 

Sedlovka Giant Contact Switch

Poslední bod, na který by stálo za to poukázat, je sedlovka Giant Contact Switch. Je to sice základní model značky Giant, který mě ale, krom klasické z vrchu ovládané páčky, ničím jiným rozhodně neurážel. I na tu páčku jsem si zvykl, navíc vyměnit ji za víceméně kteroukoliv zespodu montovanou (systém 1x) by neměl být problém. Jinak mi vlastně nic nechybělo, nic mě netrápilo.

Sedlovka fungovala spolehlivě, jemně a jistě, byla i poměrně rychlá a nezdálo se, že by na ni negativně působilo venkovní střídání teplot. Její vůle je maličko větší, než je dnes běžně zvykem, krok 125 mm (odhaduji) zase spíš menší, ale to mi zde paradoxně vůbec nevadilo. Jak jindy „toužím“ vyměnit 125mm sedlovky za model s krokem alespoň 150 mm, tak zde mi kratší krok naprosto dostačoval a delší bych snad v tomto případě ani nepotřeboval.

Dlouho jsem nenarazil na kolo s ovládáním sedlovky páčkou montovanou seshora (vyjma eBiků), ale zásadní problém či omezení bych v tom neviděl.

Po funkční stránce přitom není co by člověk sedlovce Giant Contact Switch měl potřebu vytýkat. 

Giant Trance 29 2 – závěr

Jak jsem zmiňoval v úvodu, trailové devětadvacítky jsou dnes prostě v kurzu a je dobře, že Giant tuto kategorii nepřehlíží, přestože ji pojímá trochu po svém. Ale co má být? Vždyť přece nechceme, aby si byla všechna kola z jedné kategorie podobná jako vejce vejci, tedy snad ani ne tak vzhledem, jako svým projevem a chováním.

Svéráz Giantu Trance 29 spočívá v zajímavé kombinaci vysoce hravého, zároveň však jistého a stabilního ovládání, kterému stačí přijít na chuť a pak mu nejspíš brzy propadnete!

Tedy minimálně v případě, máte-li rádi kola s divokou povahou, s nimiž je radost poskočit si na každém kamínku, kořínku či obrubníku. Kola, která sebou nechají s maximální chutí cloumat a házet, přitom ale, pokud dojde na lámání chleba, dokáží přejít do stavu plné koncentrace a s až překvapivou jistotou a nadhledem zdolat až nečekaně drsné sekce!

Giant Trance 29 je zkrátka takový malý rebel na velkých kolech! Je to kolo, které bere jen málo věcí vážně, snad krom jízdní zábavy. Zároveň je to stroj, který vás zahrne vysokou dávkou komfortu a výkonu odpružení, ač to jeho tabulkové hodnoty dopředu zrovna neslibují. Samozřejmě je také potřeba poukázat na fakt, že tohle není žádný nezničitelný tank, vážný a soustředěný orel, jakož spíše rozverně poletující kolibřík, který svou hbitostí mnohdy dožene to, co jiní dosahují na základě dominance a síly.

Text a foto: Štěpán Hájíček

reklama

Giant Trance 29 2 (2019) – základní údaje

Cena: 67 999 Kč
Hmotnost: 13,98 kg (vel. M, bez pedálů)
Kokpit (řídítka/představce): 770/45 mm
Tlaky (vidlice/tlumič): 80/230-250 psi (jezdec cca 85 kg s výbavou)

Více o tomto kole najdete na webu: www.giant-bicycles.com

PLUS

  • Pocitově lehký a tuhý rám, díky němuž kolo dobře jede, snadno stoupá či zrychluje a ochotně se ovládá
  • Zajímavý mix geometrie zahrnující volnější úhel hlavy, kratší offset vidlice a delší přední část rámu – výsledkem je vysoká míra stability, zároveň však obrovský náboj, živost a chuť hrát si s každou překážkou na trati
  • Zadní stavba, i přes svůj menší zdvih, zásobuje jezdce vysokou mírou komfortu a akce, až je třeba ji trochu zkrotit kvůli výraznějším reakcím při šlapání
  • Vysoká aktivita a výrazná jistota na konci kroku dávají zapomenout, že je zadní stavba oproti vidlici zdvihově ochuzena
  • Vidlice Fox 34 Rhythm se opět předvedla v tom nejlepším světle – je citlivá, aktivní, ale zároveň i solidně jistá
  • Řazení SRAM NX Eagle 1×12 se dnes propracovalo i do vcelku dostupných vod, přitom si stále zachovává svou jednoduchost, přesnost, kvalitní odezvu a obrovský rozsah
  • Příjemně překvapený jsem byl z jistého záběru plášťů Maxxis Minion DHF/DHR II i v jejich základním provedení s jednoduchou směsí

MÍNUS

  • Pro řadu lidí může být vysoká aktivita zadní stavby až příliš, je zbytečné ale tlumič neustále zavírat, stačí buď přidat trochu tlaku, nebo jezdit primárně na střední kompresní mód na tlumiči
  • Originální kola Giant jsou sice příjemně pevná, lehká a dodávají celku svěží náboj, širší ráfky by ale v této kategorii rozhodně neškodily
  • Pokud by došlo na širší ráfky, nebál bych se ani širších plášťů (2,5“ ideál), ale to už záleží na vkusu každého soudruha jezdce
  • Použité brzdy SRAM Guide T by potřebovaly trochu péče, aby se srovnal jejich krok (běžný provozní servisní úkon), zároveň bych jim nejspíš pořídil nové destičky pro trochu agresivnější nástup a o trochu více síly

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky