Pivot Firebird (2022) – Speciál pro bojsu i nebojsu (TEST)

Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že budu mít na test nový Pivot Firebird, jsem byl jednoznačně nadšený, ale také trochu nervózní… Nadšený z toho, že budu mít tu čest provětrat takto krásné, navíc obecně vyzdvihované kolo! Nervózní proto, jelikož mi hlavou běžely myšlenky, zda jsem vůbec takového kola hodný? Nejsem-li pro tento „enduro speciál“ moc velké prkno!?

Znám se a vím, jak jezdím! V řadě věcí si věřím, ale zároveň znám a vnímám své vlastní limity. Jak psychické, tak i fyzické… Mám ověřeno, že toho na kole zvládnu docela dost, ale krotit vyhraněný speciál, na kterém jezdí nejlepší jezdci světa? Nebude to prostě moc? Dokážu mu najít už jen vhodný terén? Dokážu se, alespoň na vzdálenost jednoho světelného roku, přiblížit jeho hranicím a limitům? 

Chcete znát odpověď teď, nebo až na konci článku? On už vlastně něco prozradil titulek!  Pojďme si říct, že nový Pivot Firebird je kolo skutečně skvělé, navíc v tom světle, jak jsem jej prověřil a „navnímal“ já, kolo až nečekaně poslušné, hodné, zvládnutelné… Ač musím jedním dechem dodat, že to je i kolo pořádně divoké, nespoutané, milující akci a hlavně rychlost! Jak jsem se ho dopředu skoro až bál, tak jsem jej na konci jen nerad dával z ruky! Tak moc mi sedlo, tak moc mě oslovilo! 

*Za jiných okolností bych se v úvodu věnoval ještě technickému popisu, zdůraznění novinek a posunu u poslední generace… Jenže představení nového Firebirdu proběhlo poměrně nedávno, proto přidám jen odkaz na článek vydaný v době jeho premiéry a přejdu rovnou k praktickému popisu jízdních postřehů. 

Menší, než se zdá! 

Už ve chvíli, kdy se nový Pivot Firebird představil, a člověk se díval na jeho čísla a se zasvěcenými řešil jeho mezigenerační posun, snadno nabyl dojmu, že to bude až nesmyslně dlouhý parník! Ano, reach, oproti předchozí generaci, slušně narostl, rozvor se také rozhodně nezkrátil, ale… Ale na pocit v sedle to vlastně nemělo nijak zásadní vliv (např. strmější sedlový úhel).

Doplním, pro ujasnění, že jsem na starší generaci Firebirdu (bohužel) nikdy nejezdil, takže nemám přímé srovnání. Proto jsem na závěr poprosil Radka Kulhavého, abychom se společně projeli, a on mohl zkusit a porovnat obě generace. K tomu se ale dostaneme samostatně v jiném článku. 

Na test jsem měl primárně oranžový stroj velikosti M, s níž jsem si užil jeden luxusní a bikováním až po strop narvaný víkend v Krušných horách, včetně zastávky na Plešivci. Později v září jsem se dvakrát svezl na druhém testovacím kusu velikosti L, navíc s pružinou. Mko mělo vzduch, pro doplnění (Fox X2). Můžu tak částečně porovnat i tyto dvě velikosti a projev se vzduchem a s pružinou, k tomu se ale dostaneme (opět) samostatně někdy jindy (snad brzy).

Konečně zase M!

Dnešní hodnocení bude vycházet primárně ze zkušeností s menším Mkem na vzduchu, které mi vlastně perfektně sedlo. Přemýšlím, co bych vám tak měl říct o jeho posedu? Dlouhý u tohoto rozměru rozhodně nebyl, ale zbytečně krátký také ne. Osobně bych zvolil o něco širší řídítka, mám rád v ruce klacky široké klidně i 800 mm (zde 760 mm), ale to je značně individuální záležitost. 

Co se mi líbilo, byla značná neutralita a perfektní vyvážení posedu. Jen jsem si naladil pozici řídítek, upravil výšku sedla, porovnal ovládací prvky a pak už jen jezdil, jezdil a jezdil! Jasně, Firebird je poctivé enduro, není to kolo na cyklostezky, přitom mu ale občasné přesuny, nebo naopak pravidelné delší výjezdy na kopec nedělaly nejmenší problém. A že jsem s ním dal opakovaně třeba i 1000 výškových metrů za den! Plus ještě vývoz vlakem a dohromady tedy dolů více jak 1500 m! 

Chci to měnit? Nechci! 

Po sekci věnované posedu se rád posouvám k ovládání, což na sebe logicky navazuje. Zde si neodpustím jednu specifickou poznámku na úvod. Ač je Pivot Firebird vybaven Flip-chipy jako většina jeho stájových bratří, tak je to za poslední roky asi první kolo s touto „fíčurou“, u něhož jsem geometrii v rámci testu neměnil! Chtěl jsem, přemýšlel jsem o tom opakovaně… Ale nějak nebyl důvod, nebyl na to terén, čas, nebylo to nutné! 

Jak praví moje oblíbené heslo, které zaznělo před lety při diskuzi nad jedním kolem s hochy z Trail Guidu „Žádné low není dostatečně low!“. Nechal jsem tedy po celou dobu testu nižší ze dvou nabízených pozic a rozhodně nelitoval!

Pivot Firebird je sice ostrým závodním endurem, přesto ale dokáže působit poměrně civilně. Když se podíváte na čísla jeho geometrie, tak není rozhodně krátký, je hezky položený, neutíká ale zbytečně do žádného extrému. Realita je taková, že jen žasnete nad tím, jak krásně a pohodově se toto kolo ovládá, nakolik umí být poslušné. 

Zkusím to vzít ještě za jiný konec…

Projel jsem s ním a vyzkoušel řadu různých trailů, od rychlých otevřených po pomalejší zavřené či technicky extra náročné trialové. Nikde mě přitom nový Firebird nebrzdil, ani nezklamal. Zajímavé bylo vnímat, jak se tohle kolo pocitově „nudí“, když jedete lehčí trailovou spojovačku, nikam nespěcháte a jen se vezete.

Všechno dává s přehledem, jen skrz dlaně a nohy k vám do těla a následně do mozku putují vzkazy typu: „Hele, nechtěl bys trochu přidat? Trochu šlapat, třeba? Ať se konečně něco děje! Nebo to alespoň zlomit více z kopce!“ 

Jo, přesně takhle k vám Firebird promlouvá, když mu nedáváte to, co má rád! Sice vysloveně nepeskuje, neodmlouvá, jen se tak trochu připomíná s tím, že byl stvořen pro jiné věci než pro pouhopouhou turistiku! 

K nápravě přitom stačí tak málo! Prudší svah či vyšší tempo, ideálně oboje dohromady! Jakmile se cesta trochu zlomí, je zapotřebí zapomenout na strach a prostě „pustit brzdy“. V první chvíli to méně zkušené jezdce může i trochu šokovat, nakolik rychle a kam až vaše tempo vzroste, přitom stačí chvilička a snadno tomu podlehnete a přijmete právě nastolená pravidla hry! 

Srovnání s… Norco Sight! Aneb jezdí jako chuligán!

Rozhodně zajímavé bylo srovnání, kdy jsem ve stejných místech a na stejných trailech jezdil o dva týdny dřív na svém Norcu Sight a měl tento dojem a tyto zkušenosti stále v hlavě. Ano, moje Norco je výrazně levnější, hliníkové, dobře o dvě kila těžší… Také má o něco menší zdvihy, je to Lko… Ale stejně. Norco zde bylo krásně jisté, klidné a vyrovnané. Zato Pivot Firebird?! Stačily dvě zatáčky a já měl pocit, že jedu, spíš letím jako totální chuligán! 

Rychlost, dynamika a razance, s jakou jsem své oblíbené „pralesní“ traily drtil na Firebirdu 29, to jsem v této lokalitě snad ještě nezažil! On by to tento nový Pivot uměl i pomaleji, nebo? Spíš ne! Jeho ta rychlost zkrátka baví, on se v ní vyžívá a svého jezdce k vyššímu tempu neustále nutí či minimálně nabádá! Přitom je skvělé, že si s ním věříte jak na divokých klikatých motanicích, tak působí ohromně jistě i při bezmozkové palbě čistě rovně a kolmo dolů!

Ano, pro efektivní průjezd sérií utažených zatáček to chce razantní a jasné příkazy, žádné nesmělé šmrdlání se netoleruje, stejně tak i dynamiku a jistou rychlost. Tohle vše ale za řídítky Pivotu Firebird 29 přijde tak nějak samo. Člověk jen zírá, jak dobře, zlehka a pohotově nový Firebird reaguje a poslouchá! Přitom stačí pustit brzdy, zahodit letité obavy a pálit to třeba úplně jinou stopou, než máte standardně najetou.

Alespoň já to tak měl. Když zavřu oči, mám před sebou jeden svůj oblíbený hrabankový trail plný kořenů, postavený v místy slušně odkolněném svahu. Znám to tady, vím, kde je jaká záludnost atd. Ale tak rychle a divoce, zároveň i jistě a odhodlaně, jako s tímto Pivotem, jsem tady vážně ještě nejel! NIKDY!!!

A pak ty technické vraždy! 

Poslední kratší zmínka k ovládání. Výše jsem zmiňoval, že jsme se s Pivotem podívali i na Plešivec a také na jiná vyhlášená místa. Další moje „fasciace“ přitom stojí na faktu, jak snadno se s ním porážely lokální výzvy! Když jsem našel nějakou „pakárnu“ a vyhodnotil jsem, že by se to dalo přežít (na Plešivci jsem se na řadě míst bál hlavně o kolo v této ceně, nebo už jen o přehazovačku Shimano XTR), pak stačilo tak málo k jejímu pokoření.

Obvykle jsem jen vybral optimální stopu, posunul těžiště kousek vzad, pustil brzdy… „Sakra, to je nějak trapně jednoduché! Dejte mi jiné kolo, ať se můžu bát! Na větší kopce a prudší svahy už morálně asi nemám!“ 😁💪🏻

Ale ono to tak prostě chodí, zejména pokud sedláte Pivot Firebird… Je to trapné a ohrané heslo, ale Firebird vám skutečně může dát křídla! 

Další prémiová disciplína

A pak je tady odpružení, což je další prémiová disciplína Pivotu Firebird! Ono stačí vyslovit jméno Dave Weagle, nebo zkráceně DW-link a nemusíme to dále příliš rozebírat… I když to by bylo, nejen na můj vkus, až moc zjednodušující. Pravda je nicméně taková, že DW-link i na Pivotu Firebird funguje prostě skvěle. Primárně jsem ho jezdil se vzduchovým tlumičem Fox X2, později i s pružinou téže řady. O tom ale později, přesněji jinde a samostatně. 

Výběr pružina či vzduch je na každém z nás, já sám jsem více pro vzduch, jelikož je lehčí, snáze se s ním pracuje atd. Navrch tento tlumič dobře znám a vím kam sáhnout, když od něj chci něco specifického. Primární nastavení bylo tedy vcelku snadné, ač různých tlumících koleček je zde požehnaně. Každopádně moje osobní, více otevřené ladění, splnilo vše, co jsem od tohoto kola chtěl. Místy snad i víc! 

Konkrétní systémy spadající do rodiny DW-link jsou obecně značně efektivní, což platí i pro Firebird! Na pedálech to sice není až taková hyper střela jako jiné více sportovně orientované modely Pivot, ale stále jede moc krásně! Příliš nechápu, proč si někdo DW-link do výjezdu navrch zamyká? Vždyť už jen základ je boží! Člověk se nesmí příliš mrskat v sedle, pak to jede a stoupá jako Buddhova duše při meditaci ✌🏻

V prudších místech jsem sice poznal, že sedlám větší enduro, když jsem ale narazil na výjezdy středně strmé, měl jsem mnohdy pocit, že sedím na Pivotu 429 Trail a nikoliv na Firebirdu! Tak krásné, lehké a přirozené mohou být přesuny na kopec. 🤟🏻

Mluví s tebou, mluv s ním!

Teď konečně to skutečně zajímavé! Jak to běhá v terénu a cestou dolů? Opět skvěle! DW-link sice není z těch systémů, které by vás neustále zaplavovaly přílivem informací o aktuální činnosti tlumiče, je spíše nenápadný, ale nenápadně skvělý! Už jen tlumič Fox X2, který mě stále obrovsky baví i na mém Norcu Sight, stejně jako celkové naladění se podílí na výtečné počáteční citlivosti. 

Hned za ní následuje krásně aktivní střed, který je ale stále rozumně stabilní, aby se kolo pod vámi zbytečně nevlnilo, nehoupalo a nedělalo věci, co (snad) nikdo nechce. Právě zde přitom poznáte onu opěvovanou neutralitu a nenápadnost projevu tohoto systému. Snad jen ve chvílích, kdy vám „nejde o život“, si naplno uvědomíte, jak dobře to vzadu maká, přitom ale máte neustále pocit dokonalého propojení s kolem a jasnou odezvu kdykoliv je třeba.

Konec kroku je pak slušně progresivní, nebo alespoň já neměl problém s tím, že bych neplánovaně navštěvoval konec zdvihu. Ač je přitom tlumič Fox X2 ve své podstatě dost lineární, tak zde to rozhodně není na překážku, zde to ladí vše hezky dohromady, jako když světoznámý houslový virtuóz vezme do ruky legendární stradivárky!

Jediné místo, kde jsme Pivot Firebird dostali na doraz – ne já, ale Radek Kulhavý – bylo na jedné dost strmé skále, z níž následně Radek skákal, no spíš řízeně padal dolů! V tomto případě si, na pružinovém tlumiči, cvaknul Firebird o svůj spodní doraz, ale k tomu tam ten elastomer na pístnici přece je?! Navíc na takové překážce!!!

KOMPONENTY

Pivot Firebird – závěr

Zajímavé, s Pivotem Firebird jsem zažil něco trochu podobného jako s Whytem G-170 o rok dříve! Navíc částečně i ve stejné lokalitě. I tehdy jsem si říkal, kde najdu dostatečně ostrý terén pro takový ultimátní enduro speciál?! Až jsem skončil, loni s Whytem i letos s Pivotem, v Krušných horách. S Pivotem jsem si to ještě okořenil hledáním RZ z Hardcore Blinduro na Plešivci, což byl i nebyl dobrý nápad.

Na jedné straně luxusní a hodně, hodně náročné traily, jaké si takové kolo žádá a zaslouží, na straně druhé tam ale bylo tolik velkých a ostrých šutrů, jež by se z chutí zakously do mého (jen na chvíli) karbonového rámu či do jiných luxusních prvků výbavy, že jsem vícekrát radši zastavil a slezl jen z úcty k tomu oranžovému skvostu!

Když jsem se později vydal na místa, která znám, kde se tolik nebojím, kde to mám najeté a můžu bez větších obav pustit brzdy, tak jsem zažil něco… Povznášejícího, opojného, mimořádného!!! Jeden čas, letos na jaře, jsem si říkal, že už se asi nemám šanci vrátit do ostrého „race módu!“ Věk, děti, únava, soustředění… Jenže Pivot mi ukázal, že to jde, že stačí jen správná motivace, kterou může být i takto výjimečné kolo!

Ba co víc. Dokonalé mi přišlo, že byl Pivot Firebird nejen až nesmyslně rychlý a jistý, ale zároveň i dokonale čitelný a krásně ovladatelný. I pro takové „pako“ jako jsem já! Jezdím dlouho, sjedu ledacos, nějakou rychlost také dokážu vyvinout, za výjimečně talentovaného jezdce se ale rozhodně nepovažuju.

S Pivotem jsem měl ale pocit, že mám křídla (trochu se opakuju, sorry)! Dolů to jelo úplně samo, stačilo se nebát a pustit brzdy. A co bylo skvělé, tohle kolo na pohodu stoupalo i do kopců, proto s ním není nejmenší problém objet celodenní enduro trip, náročný závod apod.

 Fakt jsem se bál, že tento bike na mě bude moc, že ho nebudu hoden, ale on je tak dobře navržený a postavený, že váš aktuální „skill“ a odhodlání snadno posune o úroveň i dvě výš. Co vše s ním pak musí dokázat skuteční mistři řídítek?! O tom si nechám radši jen zdát!!!

Text a foto: Štěpán Hájíček

Pivot Firebird – základní údaje

Cena: od 169 900 Kč (kompletní kolo)
Hmotnost: 14,6 kg (suchá hmotnost) / 15,1 kg („Race Ready“ – tmel v kolech, bash guard, nářadí na rámu atd.)
Kola: 29“
Zdvihy: 170/165 mm
Kokpit (řídítka/představec): 760/45 mm
Sedlovka (zdvih): 170 mm

PLUS

• Už jen skutečnost, že má současný Pivot Firebird 29 nového pokračovatele v řadě lidí budí velký zájem
• Chcete-li být vždy a všude středem pozornosti, postavte si takovýto „oranžový zázrak“ a poté si vás všimnou nejen ti, kteří kolům rozumí, ale i všichni ostatní!
• Trochu jsem se bál, že bude Firebird na mě až moc „race specific“, ale není! Je rychlý, ostrý, neustále připravený a všehoschopný, zároveň umí být i klidný, jistý a překvapivě civilně působící – neskutečná a neskutečně návyková hračka!
• Výše vlastně již zmíněno – ovládání takřka dokonale kombinuje hravost, lehkost a čitelnost se stabilitou a jistotou. Bez problému jej zvládne méně zkušený jezdec, v rukou „mistra“ to musí být koncert!!!
• Odpružení za mě velký palec nahoru! Zkusil jsem pružinu i vzduch (Fox X2), za mě vzduch (je lehčí a snáze se sním pracuje), ale tady je to hodně o vkusu a preferencích, oboje funguje skvěle.
• Odpružení je i díky systému DW-link vysoce efektivní, v terénu zase vysoce aktivní a nápomocné. Přitom není nikterak rušivé, spíše naopak (nevíte o něm – v dobrém slova smyslu).
• Velká pochvala vidlici Fox 38. Jak mi na menších kolech (27,5“ – Pivot Mach 6) dvakrát „nevoněla“, tak s velkým průměrem to byl zcela jiný „orchestr“. Úžasná konstrukční tuhost a přesnost vedení, krásně jemný chod a skutečně široké možnosti nastavení (vyžaduje ale skoro až „vědecký“ přístup pro základní nastavení).

MÍNUS

• Blbý argument, ale CENA! Jasné, ti, co si toto kolo mohou dovolit, finální částku tolik neřeší! Mě ale třeba místy dost omezovalo vědomí, že se s tak drahým kolem proháním natolik divoce mezi tak ostrými šutry jako jsou třeba na Plešivci!!! Zahodit nového Firebirda někam do kamení… To fakt nechceš! 😱😭
• Tady není moc co vyčítat… Snad jen nastavení vidlice Fox 38 vyžaduje více času, více pokusů a více laborování. O to větší šanci máte nastavit si ji zcela dokonale pro svůj styl jízdy a své potřeby. Její spíše lineárnější chod bych si osobně upravil pro více progrese, ale to je značně individuální záležitost. Základ je skvělý a možnosti jsou nanejvýš otevřené!