Yeti SB150 (TURQ) – Už zase se hledám… (první dojmy)

S koly značky Yeti jsem se, za dosavadní průběh své novinářské kariéry, potkal vlastně párkrát. Na chvíli se u mě objeví, ohřejí se, ukáží, co vše jejich originální koncepce nabízí a pak zase „vyšumí“. Nyní by to mohlo být jiné, jelikož jen na tento rok mám v plánu minimálně dva testy strojů od sněžného muže, přičemž praktické představení Yeti SB100 jsme si odbyli minulý rok.

Dalším „pánem na holení“ v lazebnickém krámku Sweeney Todda je jedna z novinek představených na konci loňské sezóny, konkrétně 29“ enduro tanker Yeti SB150! Tento stroj navazuje, bok po boku s řadou SB130, na rodinou tradici modelů SB5 a SB6, přičemž nové verze, krom nových konstrukcí, geometrií atd., přinášejí především velká kola do světa Yetiho trailbiků (SB5/SB130), respektive enduro páčidel (SB6/SB150).

Jen pro drobné připomenutí, Yeti SB130 (svezení mám domluvené na konec léta), nabízí 130 mm zadního kroku a 150 mm vepředu, Yeti SB150 využívá podobné logiky, když vám je schopen naservírovat 150 mm vzadu (systém Switch Infinity) a 170 mm vepředu (primárně Fox 36).

Krom řady zajímavostí týkajících se těchto nových modelů a jejich rámů – dostatečně podrobně představené minulý rok (SB130 / SB150) – doplňme skutečnost, že se většina strojů Yeti, zmíněné modely nevyjímaje, dodává ve dvou úrovních „kvality“ rámu. Konkrétně „obyčejný karbon“ C/Series a prémiový uhlík – TORQ. Rozdíl mezi nimi je, krom ceny, především v kvalitě použitích vláken, jejich pevnostním modulu, ale částečně i v jejich skládání či vrstvení a tak podobně.

Hmatatelným rozdílem mezi Yeti C/Series a TORQ je rozdíl cca 250 g na rám s tím, že verze TORQ je o tuto hodnotu sice lehčí, stále však „Richie ‚F-ing‘ Rude durable“!

reklama

Jedna, dva, tři… A stále nad tím dumám!

Svůj sumář prvních dojmů obvykle píšu po jedné až dvou absolvovaných vyjížďkách, dnes to ale bude zase jednou výjimka potvrzující pravidlo, jelikož z důvodu různých svátků a potřeby dokončit řadu jiných témat jsem s Yeti SB150 stihl již tři jízdy! Zajímavé přitom je, že ač bych si měl být s každým dalším projetím tohoto stroje jistější a lépe orientovaný v tom, co vám o něm chci říct, zjišťuji, že je tomu spíše naopak.

První rychlá vyjížďka na tradičním okruhu v těsné blízkosti mojí domoviny byla velice příjemná a povzbuzující. Následně jsem, to bylo vlastně ten samý den odpoledne, vytáhl Yeti SB150 kousek za Prahu na kopce na levém břehu Berounky, abych tuto první fázi korunoval výletem do (tady snad nic neprokecnu) Všenor! Zde jsem přitom na vlastní oči viděl, jak to dopadlo s místní DH lajnou (najdete si panoramatické foto na našem FB profilu a komentáře pod ním).

Čím více kilometrů a čím drsnější terén tomuto sněžnému muži předkládám, tím více začínám být za jeho řídítky zmatený a popletený. Především z hlediska ovládání, které jsem se opět snažil hodnotit primárně podle praktických postřehů a vlastně až těsně před sepsáním tohoto prvotního pojednání jsem se podíval do tabulek a připomněl si hodnoty geometrie u Yeti SB150!

Zadní stavba Yeti Switch Infinity využívá ve své podstatě obdobného principu a logiky jako kinematika systémů DW-link – „pouze“ krátké spodní vahadlo zaměňuje za horizontální šoupátko. 

U nových modelů SB130 a SB150 je Switch Infinity vetknut do zajímavého „kopyta“ nad středem.

Výroba šoupátek značkou Fox by měla být zárukou jejich precizního zpracování a bezproblémové funkce.

Čumím, jak umím!

Přiznám se, co jsem našel, byl docela šok! I když poté, co jsem si všechny praktické zážitky a zároveň všechny doposud nabité teoretické poznatky znovu přehrál v hlavě, to vlastně do sebe dost zapadá. Zkráceno – Yeti vybavil model SB150 geometrií s výraznou tendencí „low, slack and long“ (nízké, položené a dlouhé), což na kole poznáte i nikoliv.

Jak to správně popsat? Nejdřív čísla! Úhel vidlice je dost nekompromisních 64,5°, offset korunky je ale zkrácený na 44 mm. Reach je u velikosti LG (takto velký rám mám na test) 480,2 mm a rozvor činí u stejné velikosti 1248 mm. Zadní stavba ale byla zkrácena na 433 mm a sedlová trubka radikálně napřímena 76.9° (efektivní úhel u vel. L, např. u M je to 77°). Výsledná délka horní trubky tak není nikterak dramatických 625,6 mm. Jako třešničku na dortu bych přihodil údaj o délce hlavy 107,7 mm (vel. L | 96,6 mm u M).

Nebojte, nechci psát recenzi podle tabulek, že Davide, jen se snažím předestřít dostupná fakta a sám pro sebe najít vysvětlení toho, co mě čekalo za řídítky!

Řídítka? Inu, původní 800 mm široké uhlíkové větvě Yeti (průměr 35 mm) jsou sice krásné a lehké, ale s 50mm představcem to na Lkovém rámu není nic pro mě! Proto jsem hned zkraje naladil kokpit v sestavě 800/30 mm, což je pro mě výrazně lepší. Také jsem pro prvním dni měnil sedlo (WTB/Yeti) za svůj osobní Fabric Scoop Shallow – i to byla velká úleva!

Jedním z dalších klíčových bodů je takřka legendární tlumič Fox Float X2!

Mě osobně fascinuje tato netradiční vidlička „wishbone“ certifikovaná Foxem i pro pružinové tlumiče.

Fox Float X2 nabízí skoro nekonečné možnosti nastavení útlumu (LSC, HSC, LSR, HSR, tlak, tokeny atd.) až se v tom jeden může snadno ztratit! 

Na kapitánském můstku!

Konečně už do sedla, že!!! Vše je připravené a já se chystám vyrazit, už při manipulaci s kolem je mi jasné, že jsou řídítka „proklatě vysoko“, podobně jako u Canyonu Strive CFR. Beru tedy štafle, škrábu se na kapitánský můstek a zprvu dost zírám! Hodně vzpřímený posed (to bych čekal), pocitově vlastně dost krátký? To mě zaskočilo! Ale nenechám se rozhodit a po týdnu řádění na svém „malém kole“ (Lapierre Zesty AM 4.0 FIT – M/27,5) si postupně zvykám, uvelebuji se a zjišťuji, že to není vůbec zlé.

Člověk má prostě slušný nadhled, přitom se dá docela slušně šlapat a z kopce dolů máte pocit, že se vás malichernosti jako jsou různé kamínky, kořínky či celé skalky snad ani netýkají! Při přesunech po asfaltu je to opět boj, 29“ enduro na hrubých pláštích, ať již je sebelehčí a má sebelepší kola, nikdy nepojede tak snadno jako sedmadvacítky klidně i o kilo a půl těžší! Ale v terénu se tento pocit tradičně vytrácí a konečně se naplno projevuje efekt „Switch Infinity“.

Ano, systém zadního zavěšení s vertikálním šoupátkem od Foxu, jaký vyvinulo Yeti, je dost raritní záležitostí, ale funkci a účel mu upřít nelze. Z mojí loňské zkušenosti v sedle SB100 „jde Yeti za pedálem“ skoro až tak ostře jako stroje s dw-linkem (např. Pivot Trail 429), díky čemuž je lze v tomto směru jednoznačně zařadit na špičku oboru. Také SB150 jede krásně! Je sice znát, že nemáte pod sebou XC chrta, ale enduro kladivo Mjöllni, které uzvedne pouze Thor, každopádně na poměry této třídy je schopnost stoupat a obecně uhánět po prašných cestách nanejvýš příkladná!

Nenápadný nápis TURQ na hlavové trubce (a pár dalších místech) poukazuje na použití „vyyší třídy“ karbonu! 

„Ručně vyráběný“ naštvaný sněžný chlapík na horní trubce prostě nemůže chybět u žádného z modelů Yeti.

Dolů se bojím, že se nebudu bát!!!

Když to konečně lámu dolů, nebo spíš ještě předtím směřuji na svoje oblíbené all-mountain traily, nestačím se divit, jak krásně zadní partie žehlí! Sice mě to stálo dobře půl hodiny hraní si s tlumičem Fox Float X2 a s jeho čtyřcestným „tlumení všeho“, většinu jsem ale otevřel a teď si chrochtám.

Zejména poměr toho, nakolik dobře kolo reaguje na šlapání a nakolik efektivně posílá sílu nohou na zadní kolo (o tuhosti zadní partie vám více povím v plnohodnotném testu), a jeho schopnosti žehlit, zobat a polykat je až těžko uvěřitelný! Navíc když to člověk více vyhrotí, zjistí, že mu dysbalance hodnoty zdvihu (170/150 mm – P/Z) vlastně v ničem nevadí, jelikož je zadek krásně citlivý, aktivní a v Yeti stylu příkladně progresivní!

„Velkou záhadou“ tak pro mě zůstává vlastně už jen řízení, u něhož sami tvůrci tvrdí, že bylo navrženo tím, aby jezdec „visel“ na řídítkách a své kolo „honil po kopcích“ primárně přes přední kolo. No jo, jenže právě to mi nikdy moc nešlo, proto s řízením trochu bojuju. Předek je krásně stabilní, což by také měl být při úhlu hlavy 64,5°, 170 mm a ta vůbec. Zároveň ale není rozhodně tupý, ale naopak krásně poslušný –v tomto směru, dle mého názoru a zkušenosti, svou práci odvádí zkrácený offest/ předsazení vidlice (44 mm, u 29“ se používá i 46, či 51 mm).

Když jedu rovně kolmo dolů, přejedu snad cokoliv, co mě napadne! Tedy pokud si při snaze o zasednutí neškrtnu zadkem o plášť zadního kola (ach ty devětadvacítky!). Nastane-li potřeba zatáčet, tak se Yeti SB150 rozhodně nechá smýkat ze strany na stranu, i když přesně zde narážím na limity toho, že nejsem schopen patřičně jej zalehnout a náležitě mu naložit!

Zajímavé je, že když jsem tu a tam vzal silněji za řídítka, stalo se třeba i to, že se najednou předek utrhl a začal se hrnout rovně! Tento efekt, dle mého mínění, rozhodně není chybou plášťů nebo geometrie, ale opět „chybou jezdce“ (hovořím o sobě). Tedy důkazem, že neležím dostatečně na řídítkách, netlačím přední kolo k zemi, ale naopak bázlivě ustupuju do pozadí.

Yeti SB150 jsem si musel troch přizpůsobit svým potřebám a zvyklostem. Rád jsem byl třeba za vlastní sedlo Fabric Scoop Shallow jímž jsem nahradil originální WTB v Yeti designu.

Snad to nebudete brát jako „svatokrádež“, ale nic jiného zrovna doma nebylo…

Proto jsem sáhl po kokpitu Lapierre v sestavě 800/30 mm.

reklama

Na to ještě přijdeme…

Nevadí, třeba na to ještě v průběhu dalších testovacích jízd přijdu, a pokud ne, už jsem domluvený s Davidem, který za mě před lety zaskočil, když jsem si podobným způsobem nevěděl rady s Yeti SB6, aby SB150 náležitě provětral a pak mi pověděl o tom, jak se takové kolo má správně řídit!!!

Text a foto: Štěpán Hájíček

Yeti SB150 – základní údaje

Ceny:
Yeti SB150C GX – 156 000 Kč
Yeti SB150C GX COMP – 173 000 Kč
Yeti SB150T X01 – 217 000 Kč
Yeti SB150T X01 Race – 237 000 Kč
Yeti SB150T XX1 – 263 000 Kč

Hmotnost: 14,2 Kg (vel. L, bez pedálů)
Kokpit: 800/50 mm, průměr 35 mm (vyměněno za 800/30 mm, průměr 31,8 mm)
Průměr kol: 29“
Zdvihy (P/Z): 170/150 mm

Mnoho zajímavého o tomto kole najdete na mezinárodním webu yeticycles.com, v našem jazyce si lze data nastudovat a lokální ceny ověřit na stránkách yetibikes.cz