Rock Machine Blizzard 70-29 – TEST

V posledních pár letech pozorujeme v nabídce domácí značky Rock Machine velký průvan. Ten v modelovém roce 2017 ztělesňovaly především plně odpružené stroje Blizzard nové generace (27 a 27+), přičemž s ročníkem 2018 zasáhly výrazné inovace skoro celou zbývající kolekci. Jedním ze zářících střípků právě startujícího modelového roku 2018 je kompletně přepracovaný Blizzard 29.

Po zdvihově více vyvinutých bratrech (Rock Machine Blizzard 27 – 160 mm / Blizzard 27+ – 140 mm) se tedy kolečko inovací konečně zastavilo i u devětadvacítky. Ta si při zdvihu 120 mm nad oběma koly nedělá ambice na extrémně těžký terén, o to více pokukuje po rychlostních, nebo spíše vytrvalostních závodech a svobodných výletech na dlouhé vzdálenosti. Právě 29“ Blizzard byl v katalogu ročníku 2017 posledním zástupcem „staré školy“, což příchod roku 2018 zásadně změnil a dnes již celá rodinka Blizzardů krásně lícuje díky zcela novým rámům a upravenému systému zavěšení FPS (Floating Pivot Suspension).

Dnes vám již mohu prozradit, že jsem se na novém Blizzardu 29 krátce svezl již před více jak jedním rokem, kdy jsme byli pozváni na novinářské testování na Ještědu. Tehdy se ale jednalo o čerstvě upečený prototyp, i když byl už tehdy „v laku“. Veřejně jsem pak mohl své prvotní dojmy s vámi sdílet až loni v létě, kdy jsme se účastnili představení kolekce Rock Machine 2018, k níž jsme přihodili i letmé dojmy z terénu. Když už jsme u těch odkazů a rekapitulace, tak první dojmy ze sedla konečné produkční verze stroje Rock Machine Blizzard 70-29 jsme vám naservírovali před koncem roku 2017.

„Víc hlav ví víc než jeden Batman tester!“

Přestože jsem za léta, co jezdím a testuji kola, zvyklý spíše na menší Mkové rámy (postavou jsem obvykle na hranici velikostí M a L), a přestože v případě Blizzardu 70-29 jsem si mohl vybrat mezi M a L, sáhnul jsem tentokrát netradičně po větším kole (L/19“). Důvodů to mělo hned několik. Jednak jsem měl pocit, že by u sportovněji laděného kola nemusel být větší rozměr rámu na škodu, už jen s ohledem na délku posedu, jednak jsem chtěl na toto kolo posadit i pár dalších lidí. Přesněji několik redakčních kamarádů a kolegů, což se nakonec povedlo.

*Mimo jiné musím přiznat, že se mi třeba na Blizzardu 90-27 (model 2017) ve velikosti L jezdilo velice dobře. 

Rock Machine Blizzard 70-29 proto tentokrát nesedlala pouze moje maličkost, ale i Honza, zkušený biker s vypilovanou jízdní technikou, který mi shodou okolností dělal společnost i při prezentaci novinek Rock Machine v létě na Seči. Druhým „pokusným králíkem“, kterého jsem usadil za řídítka Blizzardu 29, byl „Velký Kuba“ alias… (radši zde nebudu jmenovat všechny jeho redakční přezdívky!). Kuba je zkušený tester, milovník cyklistiky v mnoha jejích podobách a příznivce sportovního pojetí MTB, kterého občas zlomíme k enduro hrátkám.

Naše výchozí pozice a očekávání proto byly dosti odlišné, jelikož každý od kola tohoto ražení čekal trochu něco jiného. Dojmy a postřehy obou kluků jsem se přitom nesnažil cíleně vytěžit do maximální hloubky a vědecky je analyzovat, naopak jsem v obou případech vsadil spíše na povídání si o tomto kole v rámci společné vyjížďky. I tak jsem nastřádal dostatek postřehů a sám je pak v hlavě postupně zpracovával. Ve výsledku jsme se přitom všichni do značné míry shodli, což jen potvrdilo moje vlastní dojmy z tohoto stroje.

Úvod, stať a závěr

Jako má každý správný román, nebo alespoň slohová práce psaná ve škole, svou předem jasnou osnovu, tak se určitého scénáře snažím držet i já ve svých testech. Už jen proto, abych si utříbil vlastní myšlenky a neskákal nesmyslně od tématu k tématu. Jak tedy již dobře víte, nejraději začínám u posedu, který je ostatně často tím prvním, co vás na kole osloví. Kam přitom zařadit Rock Machine Blizzard 70-29?

Když si letmo vzpomenu, jak jsem na Seči jezdil na tomto kole ve velikosti M (17“), tak zde jsem měl z Blizzardu 29 dojem velice příjemného a posedem sportovně-trailového oře, který působí lehkým, dravým a hravým dojmem zároveň. U většího Lkového rámu (19“) se tento pocit nikam nevytratil, jen zde byl lehce umocněn efekt většího kola, delšího rozvoru, rámu i posedu.

Řídítka ale u Blizzardu 29 rozhodně nejsou proklatě nízko, podobně jako kolty ostříleného kovboje v románech Karla Máje (Karl Friedrich May), ale naopak lehounce výš. Nebo bych řekl v rozumně neutrální pozici. Délka posedu, ovlivněná větším rámem, pak také není nikterak přehnaná a hraje svým způsobem na obě strany. Snaží se nabídnout jak dostatečný sportovní naturel a oporu pro silové či rychlostní nasazení, tak ani jezdce příliš neomezuje a nesvazuje ve chvílích, kdy nechce makat na 120 % jak Babišova vláda, ale chce si spíše užívat a bavit se jízdou po sálech hradu na kancelářském křesle jako… (domyslete si sem koho chcete)!

Jsem si jistý, ale…

Přeskočíme-li z posedu na téma ovládání, budu asi chvíli bádat nad tím, kde začít? Rock Machine Blizzard 70-29 je totiž v určitých aspektech trochu ošemetný, trochu klame tělem, nebo jsem se já sám nechal oklamat tím, jak moc mi připomíná zdvihově statnější a celkově hrubší bratry. Blizzard 29 je totiž kolem, které se kloní o něco více ke sportovnímu stylu jízdy než k čistě trailovému volnomyšlenkářství, jak bych si jej nejspíš sám představoval. Tomu odpovídá i jeho ovládání!

První dojem ze sedla nechá vyniknout poměrně klidnému a vyváženému vedení stopy, stejně tak i klidu a jistotě ve vyšších rychlostech. Podmíněno je to ale odpovídajícím tlakem ve vidlici RockShox Reba, která je sama o sobě poměrně aktivní, až bych řekl že místy i dost lineární. Pointou mého popisu by měla být skutečnost a zároveň i moje zkušenost, že když necháte ve vidlici o trochu menší tlak, než odpovídá ideálnímu sagu 20 %, pak se začne častěji nořit a bude vás zaplavovat pocitem vratkosti a divokosti předku při brzdění a v prudších sjezdech.

Pozor, nehovořím o tabulkové hodnotě tlaku, která pro 80kg jezdce radí foukat nějakých 120 psi! Já totiž skončil zhruba na úrovni 90 psi. Stejně tak bych připomněl, že je vhodné zkontrolovat tlak ve vidlici, když vytáhnete kolo z tepla bytu, garáže, či sklepa do podzimního či zimního chladu. Ten totiž může ubrat podstatných pár „psíků“ ve vidlici a pak budete pouze žasnout, proč ten předek zase tančí?!

Zpět na válečnou stezku

Zde jsem poněkud odbočil a zasekl se u specifického stavu než u ideální výchozí polohy, kde se Rock Machine Blizzard 70-29, jak již bylo zmíněno, projevoval převážně neutrálně. Vzhledem k většímu rámu a delšímu rozvoru, než na co jsem běžně zvyklý, jsem výrazněji vnímal efekt znatelně rostoucí stability ve vyšších rychlostech, za což samozřejmě částečně mohou i velká kola jako taková. Každopádně s vyšším tempem Blizzard ve svých reakcích skoro až trochu zlenivěl, načež si při snaze ostřeji měnit směr začal klást podmínky!

Zkrátka velký Rock Machine byl v obloucích trochu pomalejší a někde i trochu delší, na což si člověk musel zvyknout a snažit se vyjít tomuto projevu vstříc tím, že začal kolo naklánět o trochu dřív. Tento efekt lze ale zahrnout do běžného procesu sžívání se se svým strojem, kdy je pocit pomalejšího řízení nejvíce patrný při prvních jízdách, postupem času ale jeho působení na mysl jezdce výrazně bledne až prakticky zaniká.

Čeho jsem se ale naopak nezbavil byl pocit lehké nervozity při potřebě zvládnout prudší manévry ve více skloněném svahu. Ve chvílích, kdy se hmotnost jezdce výrazně soustředí na přední kolo se vidlice o něco více zanoří, výchozí úhel hlavy 69°, který se nijak nevymyká standardům v této třídě, se ještě přiostří a přední kolo místy znervózní více, než byste si chtěli dopředu připustit.

Hlídej si flow!

Tento efekt je ale vlastní mnoha devětadvacítkám, které se již z principu snaží najít průsečík mezi dostatečně pohotovým řízením na straně jedné a stabilitou na straně druhé. Jinou obecnou pravdou, kterou bychom mohli vztáhnout i na řadu podobně zařazených fullů s velkými koly, je i to, že pokud jedete víceméně rovně, hlídáte si tempo a plynulost pohybu (prostě flow), pak vás něco podobného rozhodně nezaskočí.

Modelově třeba Honza byl příjemně překvapen, když na jednom našem notoricky známém trailu (Podél plotu) projel s Blizzardem přesně prostředkem větší terénní schod, kterému se jindy snažíme vyhnout nebo si jej trochu nadjet. Díky stabilitě Blizzardu a díky velkým kolům jako takovým to ale s klidem pustil čistým středem, kde je onen schod nejvyšší, a pomalu si ani nevšiml, že něco náročného sjel.

I já mám řadu zajímavých zážitků, kdy jsem s Blizzardem zkoušel projet různé nesmysly, kdy jsem hledal jeho hranice na všelijakých skalkách a trialových sekcích. Obecně ale vždy platilo to samé. Když jsem měl trochu rychlosti a potřebnou hybnou sílu, dalo se projet skoro vše, co mi jen přišlo na mysl. Jakmile jsem se ale přiblížil rychlosti chůze, dostavila se určitá nervozita, která zmizela až ve chvíli, kdy jsem pustil brzdy a kola se začala zase naplno točit.

reklama

Šlápni zostra do peřiny

Když si to celé shrneme, dojde nám, že Blizzard 70-29 je ve svém srdci trochu více sportovec než trailový požírač zábavných sekcí, přitom ale není až tak vyhraněný, jak by se od pohledu mohlo zdát. Zvládne od všeho něco, přitom ale jako by se nedokázal úplně rozhodnout, na kterou stranu se mám vlastně přiklonit. Podobný skoro až filozofický „rozkol osobnosti“ jsem odhalil i v projevu odpružení, kde figuruje již vícekrát zmíněná vidlice RockShox Reba RL a tlumič RockShox Deluxe RT Debon Air. Na obou frontách se 120 mm kroku.

Zaměříme-li se v první řadě na tlumič RockShox Deluxe, v nešizeném metrickém rozměru 210×50 mm, najdeme prvek, který při téměř každém usednutí do sedla jezdce mile překvapí svým mechově jemným krokem. Společně se značně aktivní kinematikou zadní stavby je výsledkem sametově jemný krok celého zavěšení od prvních milimetrů prakticky až po samotné dno.

Stačí sjet ze silnice a projet první lesní sekci s kořínky, klacíky nebo kamínky a budete jen zírat, jak jemně a aktivně zadní partie sezobne vše, co jí připluje pod kola. Podobně jemná, citlivá a aktivní je i vidlice Reba, díky čemuž je člověk doslova hýčkán královským komfortem. Už jen taková jízda v tempu po běžné rozbité lesní cestě či pěšině je parádním zážitkem, a nikoliv utrpením jako na mnoha sportovně orientovaných kolech. V sedle Blizzardu se proto člověk může v plné míře soustředit na šlapání a do toho jen příjemně plout na obláčku vzduchového odpružení.

Heslo zní: Vždy připraven!

Mechovost kroku zadní stavby ale není vykoupena nepříjemným žvýkáním či houpáním při šlapání. Naopak konstrukce zadní stavby, zejména pak klíčového spodního ramene kopírujícím linku řetězu, zajišťuje Blizzardu příjemně ostré a bezprostřední reakce na záběry do pedálů. Místy je člověk skoro až překvapen, s jakou razancí a intenzitou kolo vyráží vpřed, dáte-li mu k tomu byť jen jeden silnější impuls.

Pocit efektivity nepolevuje ani při další jízdě, jelikož vždy stačí roztočit nohy a užívat si pocit, jak moc chce Blizzard jet, jak moc má rád rychlost a jak svižně dokáže akcelerovat. Jediné omezení v tomto směru jsem zaznamenal ve specifických situacích, kdy jsem několikrát stoupal kolmo na hustě vyskládané vrstevnice po zpevněné cestě, až mi skoro docházely převody i přes přítomnost řazení SRAM GX Eagle 1×12!

Při pomalé silové jízdě bylo stále znát, že se rám snaží přenést maximum energie na zadní kolo. Extra jemný chod tlumiče ale místy způsobil, že se zadní partie při silových záběrech houpala synchronně s tělem jezdce víc, než by bylo plně žádoucí. Situace to byly spíše výjimečné, ale zase ne vysloveně ojedinělé.

Za tohle se nebudu mít rád!

V konečném důsledku jsem došel k přesvědčení, že by asi nebylo od věci nasadit o stupínek vyšší model tlumiče RockShox Deluxe RT3 s možností využít střední polohy s lehce přitaženým kompresním okruhem. Říkám to vlastně dost nerad, ale u kola, které má v sobě takový sportovní náboj jako tento Rock Machine Blizzard 70-29, mi přijde, že by mu slušel i o něco ostřejší projev odpružení, aby mohl každý, kdo chce, bušit do pedálů hlava nehlava.

Vyřešit tento „vnitřní rozkol“ pomocí třech režimů tlumiče by dávalo jezdci na výběr, zda se chce pohybovat v ostrém sportovním režimu, nebo zda se naopak chce nechat rozmazlovat skoro až bezbřehým komfortem. V konečném důsledku sice stačí jen v klidu šlapat a nemrskat se v sedle, což je základ pro rychlou efektivní jízdu bez ústupků na postu pohodlí, zároveň vím, že mnozí sportovci mají radši stabilnější začátek s jasně patrnou „odtrhovou“ hranou.

Pokud bych se měl ještě slůvkem zmínit o apetitu zadní stavby, tak lze říct, že Rock Machine Blizzard 70-29 polyká ochotně i větší překážky, nezdráhá se aktivně využívat většinu svého zdvihového potenciálu a ke dnu si sice občas sáhne, ale rozhodně to nepřehání. Z mého pohledu by se nejspíš nic nestalo, pokud by bylo vepředu 130 mm místo 120 mm, jelikož výkonná zadní stavba by byla rovnocenným partnerem jistě i o něco vyšší vidlici.

KOMPONENTY

Z hlediska použitých komponentů bychom mohli naše povídání začít u vidlice RockShox Reba RL, až na to, že jsme si o ní snad již vše podstatné řekli výše v textu. Krátce shrnuto: Za čest jí slouží vysoká citlivost a nemalá aktivita, méně jsem byl spokojený s jejím skoro až lineárním krokem. Proto bych se nezdráhal použít pár tokenů ve snaze podpořit její progresivitu a posílit tak jistotu řízení v těžším terénu.

Řazení SRAM GX Eagle 1×12

Rozhodně tleskám a palec vysoko zvedám řazení SRAM GX Eagle 1×12, které zahodilo prakticky všechna reálná omezení předchozích systémů 1×11 a nabízí snad jen samá pozitiva a sociální jistoty. Rozsah „dvanáctkového“ řazení je více než dostatečný, přestože já sám bych nejspíš přemýšlel o výměně převodníku velikosti 32 zubů za menší třicítku. Zejména ve spojení s velkými koly mi těžké převody rozhodně nechyběly, o něco lehčí možnost na druhém konci spektra by mi ale udělala radost.

Jinak bylo vše parádní, přesné, jisté a spolehlivé. Jen je třeba někdy řadit trochu s citem a nesnažit se přetáhnout řetěz o půl kazety najednou. To pak zadní soukolí dělá nepěkné zvuky a řetěz se může i na chvíli zasukovat. Neříkám, že byste měli řadit po jednom pastorku, to by se člověk umačkal k smrti, ale tak tři kolečka najednou je rozumný kompromis.

Sedlovka Race Face Aeffect

Vcelku příjemným překvapením pro mě byla sedlovka Race Face Aeffect se zdvihem 125 mm. Chvíli jsem se sice pral s vhodným nastavením polohy ovládací páčky, která místy kolidovala s objímkou brzd Shimano, zprvu jsem musel také páčku rozebrat a utáhnout čep na kterém se otáčí, jinak ale fungovala příjemně jistě a spolehlivě.

Dálkové ovládání má příjemný tvar a sedí na správním místě, fixace libovolné polohy je zcela bez připomínek, provozní vůle není nijak výrazná, chod byl lehký a plynulý a vše fungovalo na 100 % po celou dobu testu atd. První generace této sedlovky sice dělávaly problémy, nyní to ale vypadá, že se zadařilo vychytat většinu much a vytvořit velice slušný produkt.

Brzdy Shimano M6000

Poslední zmínka mezi komponenty patří brzdám Shimano z rodiny Deore, které nesou kódové označení BR-M6000. Jejich vzhled a tvar netřeba rozebírat, to ať posoudí každý sám. Problém mi nedělal ani systém nastavení délky kroku a vzdálenosti od řídítek, kdy stačí použít snadno přístupný šroubek na imbus. Bez připomínek byla i stabilita a jistá funkce. Co mi ale místy chybělo, byla větší síla samotných čelistí.

Ve většině případů jsem s tím neměl problém a brzdy s klidem krotily i slušně rozjetého Blizzarda 70-29. V prudších svazích, v delších sjezdech a v situacích vyžadujících ostrou stopku jsem ale nejen já místy narazil na jejich výkonnostní hranice. Kotouče na obou kolech jsou sice slušného průměru 180 mm, proto bych se možná poohlédl po alternativních destičkách s měkčí směsí.

Praktické postřehy

Praktické postřehy jsme již delší čas nezařadili do vlastní kategorie, dnes se mi ale sešlo více témat, na která bych rád upozornil. V první řadě bych doporučil z kol co nejdříve vyházet původní čínské duše, které jsou sice lehké, ale ze čtyř kol, v nichž se nacházely, jsem během pár dní píchnul nebo cvaknul hned tři! Ostatně za ideální variantu považuji rovnou přechod na bezduše!

Dvakrát za dobu testu jsem také narazil na lehčí vůli v zadní stavbě, poprvé jsem nějaký čas pátral po její příčině a odhalil zdroj v podobě šroubu, který drží pomocnou vidlici na spodním oku tlumiče. Tento šroub stačilo utáhnout a bylo vyřešeno. Pokud by se problém opakoval, pak bych doporučil použít lepidlo na závity. *Toto již může být u běžné produkční řady vyřešeno.

Poslední poznámka se týká jedné tradiční oblasti, na kterou si stěžuji poměrně často. RockShox v posledních sériích využívá u svých vidlic rozšířenou styčnou plochu vidlice a náboje (Torque Caps), což je prvek, který by měl posílit tento spoj.

Jenže řada výrobců nábojů na tuto inovaci zatím nezareagovala a své náboje mají osazené klasickými koncovkami. To sice v principu nevadí, jen se díky tomu hůře trefuje osa do předního kola, jelikož osazení je připraveno pro velké dosedací plochy a ne klasické úzké koncovky.

Rock Machine Blizzard 70-29 – závěr

Nejnovější přírůstek do rodiny Blizzardů je kolem, které mě i moje kolegy bavilo, všichni tři jsme se ale víceméně shodli, že by si tento model potřeboval trochu ujasnit priority. Jeho vybavení a jízdní projev totiž na jedné straně nahrává závodnímu maratonskému využití, přitom ale toto kolo není vysloveně ostré, vysloveně dlouhé a jednoznačně sportovně laděné. Na zvyklosti ve sportovní třídě je Rock Machine Blizzard 70-29 snad až příliš pohodlný, až příliš hravý a příliš uvolněný.

K dosažení ostřejšího projevu by mu nejspíš pomohlo tužší odpružení, které bych ale neřešil vyšším tlakem a menší sagem, ale spíše jinak laděným tlumičem, tedy s více znatelnou hranou na začátku kroku, případně s tlumičem vybaveným možností volby tří jízdních režimů.

Naopak pro více uvolněné využití by se dal ještě o něco zkrátit představec, nasadit o fous vyšší a o něco více svalnatou vidlici (ideální třeba 130mm RockShox Revelation), hrubší pláště a bylo by vymalováno. Nechci lidem z Rock Machine příliš kafrat do jejich práce, za sebe bych ale možná tuto řadu rozdělil na ostřejší sportovní kousky (např. Race) a drsnější trailové mutace (např. Evo, X, SE atd.). Ať si zákazník předem vybere, co mu sedí. Potenciál má toto kolo velký a myslím si, že zcela bez protestů zvládne obě polohy.

V konečném důsledku byl i takto osazený Rock Machine Blizzard 70-29 velice příjemným společníkem, s kterým jsme já i kamarádi najeli nemalou porci kilometrů a užívali si jeho všestranných schopností. Při troše snahy a s patřičným obutím zdolá Blizzard 29 většinu domácích i zahraničních maratonů, zároveň se nebude bránit ani prosté odpolední či celodenní zábavě na lokáních trailech nebo výpravám za poznáním.

Rock Machine Blizzard 70-29 – základní údaje

Cena: 66 990 Kč
Hmotnost: 14,0 kg (vel. L/19“, bez pedálů)
Kokpit (řídítka/představec): 760 mm/60 mm
Tlaky (vidlice/tlumič): 90/210 psi (jezdec s výbavou – 85 kg)
*Přední kolo: 2,09 kg (WTB Nine Line) / 2,26 kg (Kenda Nevegal)

Více informací o kole Rock Machine Blizzard najdete na webu: rockmachine.us

PLUS

• Příjemně neutrální posed vhodný pro sport i trailové radovánky
• Vysoká míra komfortu a značná aktivita odpružení, v čemž je naprostým premiantem tlumič, ale zahanbit se nenechá ani vidlice
• I při mimořádném komfortu je stále patrná vysoká efektivita zadní stavby a celková lehkost jízdy a chuť kola zrychlovat
• Ovládání si hodně zakládá na jistotě, vyžaduje trochu zvyku, pak ale zvládne těžší sekce, vysoké rychlosti i slalom mezi stromy
• Chválím, že i převážně sportovně zaměřené kolo je vybaveno teleskopickou sedlovkou
• Řazení SRAM GX Eagle 1×12 funguje přesně, čistě a spolehlivě, navíc nabízí zcela dostatečný rozsah, který lze doladit vhodnou volbou převodníku
• Palec nahoru i za široké ráfky WTB i29

MÍNUS

• Vidlice RockShox Reba je místy až dost lineární a občas se nepříjemně boří, nejspíš by jí pomohla instalace pár tokenů do vzduchové komory
• I díky vidlici je řízení v nižších rychlostech a prudších svazích o něco méně jisté, než bychom si přáli
• Brzdy Shimano fungují spolehlivě, místy bychom ale ocenili vyšší maximální výkon
• Nebylo by od věci nasadit tlumič RockShox Deluxe RT3 s možností volby středního režimu kompresního útlumu pro výrazné sportovní nasazení
• Obecně by Blizzardu 29 neuškodilo, kdyby se více zaměřil jedním směrem, případně kdyby nabídl jednu variantu orientovanou na rychlost či výkon a druhou na zábavu

Foto: Štěpán Hájíček