Turner RFX v4.0 – 9point8, SRAM Guide Ultimate, RockShox Lyrik

Nedávno testovaný stroj Turner RFX je natolik mimořádným kolem, že se jeho popis dost natáhl. Ze základního obsahu jsem tedy vyjmul stať věnující se komponentům, jelikož i u nich bylo rozhodně co popisovat. Proto se nyní můžeme blíže podívat na schopnosti vidlice RockShox Lyrik RCT3, sedlovky 9point8 Fall Line a brzd SRAM Guide Ultimate.

Rock Shox Lyrik RCT3

Jak jistě dobře víte, RockShox Lyrik prošel s modelovým rokem 2016 výraznou omlazovací kúrou a již se proto nejedná o sympaticky brutální kladivo včerejška (Lyrik 26“), ale o sofistikovaný sportovní nástroj dneška! Nebo snad zítřka? Není žádným tajemstvím, že se Lyrik v mnohém inspiroval svým úspěšným bratrem RockShox Pike – jak tvarem, tak i vnitřní architekturou, zejména tlumícím systémem Charger Damper s expanzním měchem.

RockShox Lyrik „nového věku“ využívá vnitřní nohy stejného průměru jako Pike (35 mm), je tedy již od pohledu hubenější než jeho hlavní konkurent Fox 36. I tak je ale dostatečně mohutný a pevný. Tu jsou o něco silnější nohy, támhle zase korunka nebo spojovací můstek. Ano, na Turner RFX by bylo možné nasadit i o něco lehčí RockShox Pike, jelikož zdvih 160 mm nabízí obě řady. Lyrik se na takové kolo ale hodí víc už jen proto, že zatímco Pike na 160 mm končí, Lyrik zde teprve začíná. A jde až na 180 mm, což dříve uměl snad jen RockShox Totem!

Výsledkem je vidlice, která je krásně pevná a stabilní, přitom to není neúnosné závaží. Tabulky hovoří o hodnotě 2005g ve variantě pro 27.5“. Navíc pokud by vám jeho 160 mm přišlo málo, můžete jej prohozením vnitřních vložek zvednout na 170 nebo 180 mm! To už byste ale z Turneru udělali těžko ovladatelný chopper!

RockShox Lyrik nové generace není až takový mastodont jako jeho 26″ předchůdce, řadit ho ale nelze ani mezi kousky trpící podvýživou! Je to spíše vyrýsovaný sekáč z fitka než oplácaný vzpěrač.

Není jako brácha!

Ohledně funkce jsem už něco málo naznačil v základní části testu Turneru RFX a nutno znovu říct, že mě RockShox Lyrik hodně překvapil. Mile! Na jedné straně dokáže být poměrně citlivý a vnímavý již na samém začátku svého kroku, aktivní je i ve středním rozsahu, přitom ale se svým krokem hospodaří o poznání lépe než mnohé Piky. Rock Shox Pike je skvělá vidlice, s ohledem na model, počet tokenů ve vzduchové komoře a další možnosti nastavení ale umí být někdy až příliš aktivní a „rozlítaný“. Tedy pokud jej nezkrotíte kompresním tlumením, což já moc často nedělám, jelikož mám obecně radši aktivnější „neškrcený“ projev.

K zásahu do kompresního tlumení tedy nedošlo ani v případě Lyriku, i zde jsem nechal jeho stavidla otevřená naplno, ať vidlice ukáže, co umí. A že toho umí vážně hodně! Skvělý byl Lyrik na běžných trailech i v těžkém terénu a v extra strmých sekcích, kde si dokázal zachovat patřičnou míru stability; přesto, když člověk pustil brzdy, sežral vše, co bylo potřeba. S jásáním jsem nemusel přestávat, i když došlo na progresivitu na konci zdvihu. Konec kroku byl totiž příjemně jistý, přitom při jemném doladění tlaku se dalo dosáhnout toho, aby Lyrik chodil skoro až k dorazu, ale skutečně jen když bylo třeba.

pouVzhled i řada detailů je sice hodně blízká vidlici RockShox Pike, vše je ale (ne)patrně silnější…

Jestli byl RockShox Pike považován za etalon pro trailbiky a lehčí enduro, pak je RockShox Lyrik mým osobním etalonem co se týká vidlic pro drsné enduro s potřebnou kapacitou 160 mm a více. A není to jen tím, že mám k RockShoxu tak nějak blíž. Foxky jsem měl hodně rád, tedy do doby, dokud měly otevřenou olejovou lázeň. Od časů FIT patron to nějak stále není ono. Stává se sice i dnes, že čas od času narazím na skvěle fungující kousek, ale bohužel to není obecným pravidlem.

Neříkám, že jsou Foxky špatné, spíš mi jen nevyhovuje jejich charakter s tvrdším začátkem, který vyžaduje vyšší míru zátěže, aby se vidlice náležitě rozpohybovala. Případně musíte vidlici neustále čistit a domazávat, aby nepřišla o citlivý začátek. Péče o vidlici by měla být sice samozřejmostí, s Foxem ale aby člověk vozil v batohu Fork Juice či jiný silikon… Ale to sem vlastně vůbec nepatří!

Sedlovka 9point8 Fall Line

Dalším zásadním kusem výbavy Turneru RFX je mnohými obdivovaná sedlovka 9point8 Fall Line, která dokonale kombinuje několik zdánlivě protichůdných vlastností. V jejím nitru pracuje poměrně jednoduchý mechanický systém, který by měl být maximálně spolehlivý a trvanlivý. Přitom je její projev i chod krásně plynulý, jak jsme tomu zvyklí u sedlovek s hydraulickým řešením interních systémů. V čem je kouzlo 9point8? Nevím přesně. Co vím jistě, že to funguje a že to funguje zatraceně dobře!

Sedlovlka 9point8 Fall Line se vlastně strašně těžko hodnotí, protože „funguje“. Možnost nastavení výšky sedla je zcela plynulá a ničím neomezená, provozní vůle je minimální, chod je čistý, rychlost návratu rozumná, ovládací páčka je tvarově jednoduchá a funkční a hlavně ji lze snadno přestavět pro celou řadu různých úchopů (nahoře/dole, podél řídítek/kolmo na řídítka, vpravo/vlevo).

Jedinou drobností, co bych mohl sedlovce 9point8 Fall Line vytknout, je trochu větší odpor ovládací páčky. Není to nic hrozného, na trhu jsou ale i o něco lehčeji chodící systémy. Za všechny bych jmenoval poslední generaci sedlovky Specialized CommandPost. Druhá připomínka je čistě kosmetická, totiž výraznější objímka a vystupující hlava šroubu vedle brzdové páky, pokud vozíte páčku pod řídítky na místě řazení přesmykače. Toto je ale vážně jen kosmetická prkotina.

Ovládací páčka je krásně decentní, přitom dokonale funkční… 

Opticky mi trochu vadí vystupující hlava šroubu na upevňující objímce, ale to je jen prkotina.

Hlava sedlovky zajímavým způsobem kombinuje dvě různé konstrukce – kolébku s „mikroregulací“ sklonu sedla jištěnou dvěma šrouby a upevnění ližin jedním centrálním šroubem z boku. 

Brzdy SRAM Guide Ultimate

Nové Guidy známe již poměrně dobře, také proto, že se verze SRAM Guide RSC hřeje na redakčním RB IQ 575 (praktické představení). Model SRAM Guide Ultimate jsem měl v ruce ale vůbec poprvé. Rozdíl proti základním řadám je především v odlišném třmeni (označení S4), který se shodou okolností dostane v roce 2017 i mezi ostatní modely SRAM Guide (novinky 2017).

SRAM Guide Ultimate se vůči základním modelům odlišuje také karbonem na postu brzdové páky samotné. V praxi byly tyto brzdy ve svém projevu hodně podobné klasickému Guidu, jen jsem měl pocit, jako by byly ještě o něco měkčí a rozvážnější při svém nástupu na scénu. Na strmých svazích Brdského hřebene jsem si ověřil, že síly mají víc než dost, přesto jsem z nich měl místy poněkud smíšené pocity. Někdy jakoby potřebovaly chvíli času, než se pořádně chytnou, než skutečně nastoupí jejich plný účinek.

Tělo páky SRAM Guide Ultimate je stejné jako u modelu RSC, pouze páka je karbonová.

Radši to hned uvedu na pravou míru, než se rozjede bezbřehá spekulace a hanobení jména SRAM Guide. Co jsem vám chtěl sdělit a zprostředkovat je můj pocit, jakoby Guidy Ultimate fungovaly tím lépe, čím více jsou zatížené. Jakoby jim běžný provoz úplně nevoněl a chtěly více rychlosti a více ostrých zakousnutí se do disku. Ostatně asi nejlepší pocit z Guidů obecně jsem zatím měl, když jsem je drtil na rozjeté elektromašině Specialized Turbo Levo FSR nebo na Yeti SB5c v pořádných kopcích Krušných hor. Guidy prostě vyžadují akci nejlépe na hraně vašich možností, aby ukázaly naplno své svaly!

Brzdy SRAM Guide RCS jsem ale jezdil i poslední dva dny na Santa Cruz Hightower CC (27,5+) a zjistil jsem, že je potřeba si s jejich nastavením někdy více pohrát, abyste dosáhli požadovaného projevu, což jsem vlastně u Turneru až tak cíleně nedělal. Proto bych nad nimi hůl zatím nelámal…

Podstatný rozdíl je v podobě třmene s označením S4, který je o něco robustnější než v případě základních řad SRAM Guide.

Při pohledu zblízka je vidět tzv. Heat Shield, tedy ocelový plech izolující destičky od třmene, aby se na kapalinu pokud možno nepřenášelo teplo způsobené brzděním. 

A to ostatní…

Prakticky vše ostatní na Turneru RFX fungovalo parádně. Řazení SRAM XX1 bylo tradičně nekompromisně jisté a přesné, příjemné byly kliky Praxisworks, které jsou mimořádné tuhé, a proto i ony dodávají kolu pár procent dynamiky navíc. O kolech Industry Nine již byla řeč vícekrát v hlavním textu. Tak snad jen pláště Schwalbe Hans Dampf… Ty mi opět potvrdily, proč je toto můj oblíbený dezén. Tedy pro jejich jistotu a dokonalou čitelnost. Schwalbe mi ale také ukázalo svou odvrácenou tvář, když jsem zadní plášť v ostrém kamení při focení říznul! Už zase…

Kluci z Protocycles mi později vysvětlili, že dozadu měl přijít jiný plášť, že tam v rychlosti hodili gumu co byla k dispozici a že to byl jeden kousek z „papírové edice Schwalbe“. Zajímavé, že ty řezné rány odnese v rámci našich testů skoro vždy jen Schwalbe. Abych byl spravedlivý, nejednou jsme řízli i gumy Specialized, a to variantu s „papírovým bokem“ z řady Control… U poctivého enduro stroje se zkrátka nevyplácí honit gramy na gumách, proto jsou dnes v módě „plnotučné pryže“ s hmotností přes 1 kg, jako třeba WTB Vigilante.

Kulatý profil a výrazný otevřený vzorek jsou tím, co mám na pláštích Schwalbe Hans Dampf rád, stejně jako jejich jistý grip a dokonalou čitelnost.

Dalším z exkluzivních a svými vlastnostmi důležitých komponentů jsou kliky Parxisworks s originálními převodníky Narrow-Wide. Již brzy budou v nabídce i kliky s Direct-Mount převodníky.

Karbonovému rámu sluší karbonová kola Industry Nine Enduro Carbon. Jsou krásně lehká a pevná, jen je lepší nemyslet na jejich pořizovací cenu, když si to zrovna šinete skrz kamennou řeku!