Devinci Troy – bez tokenů více zdvihu, více zábavy | TEST

Moje osobní zkušenosti s východokanadským strojem Devinci Troy jsou poněkud specifické, jelikož se jednalo o osobní kolo jednoho jezdce, nadšence a závodníka, který si jej v řadě aspektů poladil podle svých osobních představ a požadavků. Před pár týdny jsme si přitom popsali moje první dojmy ze sedla tohoto osobitého trailbiku, které dnes doplníme a rozšíříme o pár nových poznatků.

Předně bych se rád v dnešním „vydání“ testovacích postřehů, jež se váží k modelu Devinci Troy, věnoval geometrii a odpružení, respektive jejich spojitosti a provázanosti jednoho s druhým. Abych byl hned v úvodu konkrétní – již v prvních dojmech jsem zmiňoval, že Márty své kolo obdařil o 10 mm vyšší vidlicí než je tovární standard. Tedy 160 mm namísto 150 mm.

Do toho se přidává úprava odpružení v podobě dvou tokenů (kroužků) v tlumiči RockShox Monarch a celých čtyř tokenů ve vidlici RockShox Pike! Márty je tvrdý jezdec a má rád ostře naladěné odpružení, které jej podrží i v těžkém terénu a při dopadech řady skoků, dropů a jiných poletů. Mně osobně ale více vyhovuje vyšší aktivita odpružení a klidně její výraznější linearita umožňující využít naplno většinu zdvihu, než tendence zajistit si dostatek jistoty při tvrdých dardách!

Jak z toho ven? Čtyři jdou ven!

Zřejmě nikoho nepřekvapí, co jsem s kolem udělal. Před jednou z posledních jízd jsem do auta přibalil ráčnu s velkým ořechem a klíč na kazety, vypustil jsem vzduch z vidlice, povolil horní víčko vzduchové komory a vyndal… Ano, všechny čtyři tokeny! Na tlumič jsem stejným stylem nesahal, jeho projev se dvěma kroužky mi nikterak nevadil, zároveň by byl postup jeho úpravy o poznání složitější.

Naopak s vidlicí jsem byl hotový natotata! Tokeny šly ven, víčko zpět na své místo, nafoukat, odladit sag a odskok a jde se na věc! Co mě trochu překvapilo, ale vlastně by mě překvapit ani nemělo, byl rozdíl v tlaku „před a po“. Tedy ve stavu s tokeny a bez nich. Se čtyřmi kousky uvnitř vidlice stačil při mé hmotnosti (řádově 85 kg včetně výbavy) tlak cca 45 psi. Zcela bez tokenů jsem se víceméně řídil tabulkou na levé noze vidlice a nafoukal nějakých 60 psi.

Co se ale změnilo především byl projev vidlice, její chod, ale i její postavení. S nižším tlakem a s větším počtem tokenů totiž seděla, jak jsem si teprve po popisované úpravě naplno uvědomil, poměrně nízko. V konečném součtu možná i o centimetr níž v porovnání se stavem zcela bez tokenů. Výsledkem tedy byla postřehnutelná změna geometrie, zajímavý posun, který jako by do jisté míry zprostředkoval rozdíl v projevu tohoto biku s originálními 150 mm na vidlici a se zvýšenou hodnotou 160 mm.

Mártyho RockShox Pike RCT3

Už mě asi znáte a víte, že obvykle nechávám kompresní okruhy spíše povolené…

Vyšší a více uvolněný

V původním Mártyho setupu byla geometrie Devinci Troy posunutá blíže spektru strojů s moderním ovládáním, tedy s delším rámem (delší reach), který poznáte zejména dle potřeby trochu jinak řídit své kolo. Tedy více se naklánět, více kolo samotné naklápět do zatáček. Naopak o kousek výše posazená vidlice, výše ve zdvihu držící, mi zprostředkovala pocit trailbiku, který dostal větší než malou dávku steroidů, z čehož mu narostly ramena a bicepsy.

Abyste mě správně pochopili, najednou jsem skutečně cítil, že jedu na kole, jehož geometrie byla původně narýsována pro 150mm vidlici, přičemž na jejím místě nyní trůní „stošedesátka“. Už jen posed odcestoval lehounce vzad, poloha za řídítky se stala více uvolněnou a výrazně uvolněnější bylo zejména řízení. Tabulkových 67° hlavy tak mohlo klesnout na nějakých 66,5°, což papírově není nijak zásadní posun, z pohledu jezdce jsem ale onu proměnu vnímal docela výrazně.

Líbilo se mi, jak se kolo znatelně zklidnilo, jak vyšší předek stabilizoval řízení, i když přišly na řadu pomalé soukavé sjezdy, přitom se celek stále velice ochotně skládal i do značně utažených zatáček. Tak tomu bylo už jen díky pocitu poměrně krátkého a kompaktního rámu, který staví především na kratším posedu. Řeč je zde primárně o poloze LO (dvě možnosti pro úpravu geometrie – LO a HI), tedy nižší ze dvou možných. O té druhé (HI) si povíme o něco později.

reklama

Trail, AM, či enduro?

Když se zahledím do přehledu modelů značky Devinci, nacházím model Troy v kategorii all-mountain. Nad ním, ve škatulce Enduro, se vyjímají modely Spartan (který jsme již testovali), pod ním je zase skupina strojů označená Trail 27,5 a Trail 29, kde figurují stroje Django v jednom a druhém průměru (více viz naše kompletní představení kolekce Devinci pro rok 2018). Troy tedy není žádný troškař, který by byl úpravou zdvihu vidlice neprávem posouván do kategorie, která mu nebyla vysloveně určena.

Naopak, je to stroj, který se umí a chce se prát i s hodně náročným terénem, proto pokud vám stačí 140 mm vzadu, kupříkladu s tím, že si s výškou a délkou kroku vidlice budete hrát dle aktuální chuti, nikdo vám nebude házet klacky pod nohy. Devinci Troy se rád pasuje do role výrazného všeuměla, který nejen dobře jede a ochotně stoupá, ale rovněž se nebojí poctivé bikové divočiny.

Ano, v úplných extrémech byste nejspíš narazili na fakt, že menší hodnota zdvihu nad zadní osou představuje určitá omezení a není radno vrhat se s tímto kolem v totální palbě do brutálních „rock gardens“ nebo mezi divoce se vlnící pole nelítostných anakond odhalených kořenů. Zároveň ale z tohoto kola rozhodně nevyzařuje nedostatek sebevědomí, přílišná křehkost nebo omezená tuhost.

Troy má zajímavým způsobem vyřešeny vstupy kabeláže do rámu, u tohoto kola by ale bylo potřeba vnitřní vedení porovnat, jelikož to v rámu chrastilo. U Spartana ale bylo naprosto ticho, takže jde zřejmě o otázku vhodného usazení.

Horní rameno má zajímavý ostře řezaný tvar podrthující dynamiku celého kola.

Klasický RockShox Monarch je již pomalu dosluhujícím dílem, další generace jistě přinese metriku a RS Deluxe. 

Kam až tě pustí

Přiznám se, že za dobu dvou týdnů, kdy jsem měl Devinci Troy půjčené k praktické prověrce, jsem jej netrápil na nejtěžších enduro trailech ve svém okolí, ale věřím tomu, že by většinu z nich pokořil s prstem v nose. Na rozdíl od řady jiných trailbiků se 140 mm, které by od určité úrovně náročnosti trailu mohly svému jezdci jemně, či naopak dosti razantně dát najevo, kde jsou jejich hranice, vás Devinci Troy pustí hodně, hodně daleko.

Troyův rám je krásně pevný a jistý, díky čemu ani v těžších a více rozbitých sekcích nejeví známky slabosti, přehnaného odlehčení, či nedostatečné odolnosti. Hodně to zřejmě souvisí i s projevem zadního odpružení, které je na jedné straně vysoce efektivní, zároveň hodně aktivní a snaživé a do toho má ještě slušně progresivní „dojezd“.

Ano, progrese na konci kroku byla, oproti originálnímu stavu, podpořena dvěma kroužky v tlumiči, které způsobily, že pro mě bylo skoro nemožné dostat jej až k dorazu. Přesto byla znát solidní míra přirozeného tuhnutí zadního zavěšení na konci jeho kroku. *Ostatně více než solidní progresi použitého zavěšení Split Pivot si dokážu domyslet i díky předchozím zkušenostem s Devinci Spartan.

Člověk tak poměrně snadno podlehl iluzi, že jede na kole se zdvihem o půl až jeden řád vyšším, než o jakém hovoří tabulky. Ve spojení se 160mm vidlicí bych si, pokud bych měl hádat jen jako jezdec bez znalosti faktických údajů o tomto kole, tipoval nějakých 150 mm vzadu, nebo hodnotu hodně blízkou. Až tak hezky, jemně a aktivně chodí zadní partie. Přitom jsem ale, díky tokenům v tlumiči, ani plných 140 mm nevyužil!

Nevím jak moc to na vás křičí z fotek, ale masivnost středové partie je skutečně mimořádná.

Zadní vidlice jako jeden z mála prvků staví na hliníku, nikoliv na karbonu. Praktickým doplňkem je gumový návlek proti okopání patou. 

Při zběžné obhlídce si toho člověk pořádně ani nevšimne a i když ví, co má hledat není lehké najít správný úhel pohledu. O čem je řeč? O asymetrickém horním rameni a vyoseném uchycení tlumiče. 

Stačí pár cukříků a popíchnout ve slabinách…

Již v úvodním praktickém představení – první dojmy – jsem se zmiňoval o luxusně vyladěné zadní stavbě a o její výrazné efektivitě. U Devinci Spartan, který měl navrch proti Troyovi už jen přítomností karbonových kol Praxis C32, byl paradoxně ještě trochu svižnější, ale i z Troye byla cítit velká chuť po rychlosti a po vašem výkonu.

Z pohledu akcelerace možná nepůsobil až tak prvoplánově jako Spartan, na rovinkách či na přesunu po asfaltu jel Troy tak nějak normálně, vcelku svižně, ale ne tak, že by vás to mělo omráčit. V tomto místě je třeba si přiznat, jak velký posun může znamenat výměna určitých komponentů, zejména pak co se rotační hmoty týká.

Jakmile se ale odbočilo ze zpevněné cesty do terénu, jako by umírněný hřebec dostal pořádnou dávku povzbuzujících cukříků, zařehtal a najednou s novým elánem vyrazil vpřed. Za víceméně průměrný, nebo jen běžný dojem svižnosti jízdy na asfaltu mohou jistě i použité pláště Onza Ibex, zato projev v terénu se zdál být takřka nebrzděný. Člověk se vůbec nemusel obtěžovat se zamykáním tlumiče, stačilo jen točit klikami, rychleji frekvenčně, ale i pomaleji silově a okamžitě jste cítili, jak jde 99,99 % vámi vynaložené energie přímo na zadní kolo!

Zdolávat delší stoupání, vyletět v tempu kratší brdky, prát se na sílu s prudkými stojkami nebo jen v poklidu střádat výškové metry jeden za druhým při cestě k výchozímu bodu oblíbeného trailu, vše bylo překvapivě snadné, pohodlné a samozřejmé. V tomto směru bylo nakonec jedno, zda byla vidlice nastavená tak, nebo onak, zda se geometrie hnula jedním nebo druhým směrem. Základ vysoké efektivity a skvělého přenosu sil je totiž zakódován hluboko v DNA stroje Devinci Troy a jeho systému Split Pivot.

Tohle už asi znáte – základem systému Split Pivot je koncentrický čep na zadní ose.

Zajímavý je též pohled na pravou nohu zadní vidlice, která od čepu dolů padá výrazně dolů, aby se vybojoval dostatek místa pro řetěz.

Docela by mě zajímalo jak vypadá rozebraný čep usazený v patce, ale hádám, že pod maticí jsou klasicky ložiska a vše je staženo z boku.

Střídání poloh

Sice jsem si několikrát během naší poslední jízdy říkal, že na systém kamenů pro změnu geometrie sahat tentokrát nebudu, že je mi projev Devinci Troy maximálně příjemný v poloze LO, a že s přehazováním poloh bych jen zbytečně ztrácel čas. Nakonec vyhrála moje zvědavost a chuť si na chvilku vydechnout a schovat se v hustším lese před spalujícím žárem letního slunce na konci května, a tak jsem to zkusil!!!

Poučen z Devinci Spartan jsem již věděl, že imbus, který kouká z vnější strany prvku flip-chip je ve skutečnosti šroubem s maticí z druhé strany. Proto se při pohledu z venku musí povolovat v opačném směru (doleva), než jak by to člověk na první pokus zkoušel a přirozeně očekával. Ale to je jen takový drobný chytáček pro věci neznalé. Já, již jednou spálený a napálený na Spartanu, jsem nyní věděl přesně kam šroub povolit, díky čemuž byla změna geometrie otázkou pár minut, a to i přímo v terénu.

reklama

Zakleknutý, nebo na chůdách

Po kontrole sagu jsem zjistil, že ani tlak v tlumiči se nijak výrazně měnit nemusí, proto jsem s novou polohou geometrie (HI) vyrazil svižným tempem přes kopec k zaparkovanému autu, abych následně stíhal tradiční rodinné povinnosti. Když jsem tuto změnu prováděl, říkal jsem si, že se přechodem z pozice LO do HI nejspíš dostanu na podobný projev kola, jako když byla ve vidlici větší hromada tokenů a ona tak pracovala s nižším tlakem a byla více zalezlá.

Jenže to byl omyl, který jsem sám před sebou vyvrátil praktickými postřehy a pak si tento „paradox“ rozklíčoval i teoreticky. S nižší vidlicí logicky roste úhel hlavové trubky, ale zároveň klesá střed. Při úpravě geometrie kameny flip-chip sice také vzroste úhel hlavy, ale rovněž vzroste i výška středu. Proto jste vlastně na zcela jiné konfiguraci! Pokud k tomu připočítáme různé nastavení vidlice, bude jedna poloha připomínat stav jako by se kolo přikrčilo nebo zalehlo, druhá jako byste jej postavili na chůdy. I když to je trochu přehnané…

Co mě osobně z této hádanky vyšlo je zjištění, že i při poloze HI – hovoříme o stavu s nadstandardními 160 mm vidlice – byl Devinci Troy stále dost klidný a stabilní již při malé rychlosti a jeho řízení ožilo vlastně jen maličko. Pohotovější ovládání bylo v kladném slova smyslu znát na zakrouceném trailu nad Černošicemi, kde jedna zatáčka střídá druhou. Proto jsem tento režim pro dané místo také zvolil.

Základ byl ale stále dosti stabilní a jistý, díky čemuž bylo nutné kolo z jedné klopenky do druhé tahat trochu silou. Ale šlo to, Troy se nebránil jako beran zaseknutý svými rohy v úzké soutěsce a nechal se i v této konfiguraci krásně překlápět a manévrovat.

Jedemn netradiční průhled směrem k hlavnímu čepu zadní stavby.

Zdánlivě plné horní rameno odhalí, při správném úhlu pohledu, svou vnitřní tvarovou pestrost.

V místě pohyblivého spojení zadní vidlice a vzpěr tyto prvky ve výchozím stavu skoro splývají v jeden celek.

KOMPONENTY

Má vlastně smysl hovořit o jednotlivých prvcích výbavy, když se jedná o individuální a značně osobitou stavbu? Vlastně ani moc ne, proto to vezměme převážně telegraficky.

Opticky mě sice poslední dobou na lopatky nepokládají řídítka a představce od Chromagu, ale i tak musím uznat, že hezky padnou do ruky a záleží proto jen na osobním vkusu, zda této značce propadnete či nikoliv. 

Co se mi naopak hodně líbilo bylo sedlo Chromag Lynx DT, jehož povrch s výraznými logy sice působil poměrně plastově, po stránce komfortu jde ale o excelentní kousek, alespoň pro moje sedací kosti.

Otázku, zda má smysl chválit sedlovku 9point8 Fall Line považuji za zcela bezpředmětnou, jelikož se s každou další zkušeností utvrzuji v názoru, že…

přestože je poměrně drahá, tak svou cenu vyváží dokonale jistou, hladkou, precizní, a hlavně trvanlivou funkcí. Osobně vyzkoušeno na RB Bandit 675.

Své zkušenosti mám také s klikami Praxis, které jsou na mém Rock Machine Blizzard 90-27, kde mám ale jen „základní“ model Cadet s výrazným vybráním z vnitřní strany.

Zde byl naopak nasazen set Girder s osou M30.

Tedy kliky hliníkové, kované, s vnitřní dutou konstrukcí (Hollow Forged).

 

Již výše jsem náznakem zmiňoval kola postavená na ráfcích Praxis AL 32.

Levnější varianta modelu C32 využívající stejný asymetrický profil. 

Tato kola se přitom otáčejí na exkluzivních nábojích Acros (reportáž z výroby).

 

 

Okrajově zmíním brzdy Shimano Saint, které zřejmě po závodech v Koutech nebyly úplně ve formě… 

Protože byly dost náladové a místy slábly dříve, než bych u tohoto ultimátního modelu čekal.

Zastavit se naopak musím zejména u plášťů Onza Ibex 27,5×2,4“, z nichž jsem šťastný zrovna nebyl.

Nejsem odborník na obutí Onza, každopádně použitý set plášťů nebyl zrovna šťastnou konfigurací. Měl totiž až nepříjemně měkké boky, v zatáčkách a zejména v klopenkách se dost deformoval, a to i při vyšším tlaku, než normálně vozím. Zároveň mě tyto gumy rozčilovaly svou nevypočitatelností v náklonu, nebo na odkloněných svazích…

Nejednou se mi stalo, že klidně i obě gumy v ostřejším náklonu ucákly, a to poměrně výrazně, a hlavně bez zjevného varování. Jako by jejich boční špunty držely, držely a pak se prostě ohnuly a najednou přilnavost NULA!

Možná to byla jen nešťastná kombinace, jelikož v prostředí, kde se tento vzorek mohl v zakousnout, držel poměrně slušně. Na tvrdých, přeschlých, prašných nebo dokonce sypajících se cestách to ale byla vážně bída. Dojem z celého kola jsem si tím zkazit nenechal, ale přiznávám, že jsem si na pár místech docela zanadával. Zejména když jsem musel kolo lovit v rovině posunuté klidně i o půl metru mimo původně plánovanou trajektorii!

Na Devinci Troy byl i prototyp vodítka a bashguardu…

Který vyvíjí Ondra Kliment alias Los Banditos 675

Devinci Troy – závěr

Pakliže je Devinci Spartan drsný, neohrožený a hlavně mimořádně soustředěný enduro závodník, který vyžaduje zkušené vedení a klidnou ruku, takový manažer v obleku, pak je Troy jeho mladší brácha v rozvázaných Converskách, roztrhaných kraťasech a s kšiltovkou na hlavě. Nemůžu vám úplně dokonale popsat, jak se chová Devinci Troy v základní konfiguraci s vidlicí se 150 mm kroku bez tokenů omezujících objem jeho vzduchových komor a zvyšujících progresi, jelikož mně svěřený tesťák byl kolem dosti svérázně upraveným, ale i tak jsem o něm zjistil vlastně dost.

Také Troy dokáže být rychlý a rozhodně vás nebude brzdit, s tímto kolem v ruce ale nemusíte být až tak vážní a soustředění, sledovat tepy, řešit laktát a počítat každou vteřinu. Naopak Troy bude mnohem radši, když si občas dáte pauzu, porozhlédnete se kolem, projdete si třeba následující sekci a pak budete ze srandy a ze zvědavosti zkoušet několik různých stop, která bude zábavnější.

S Troyem se člověk snadno vyblbne na běžném trailu bez zásadního sklonu a technických nástrah. Stejně tak si ale může střihnout i náročnější skalku nebo se vrhnout do rychlejších rozbitých sekcí, aniž by měl pocit, že se na dalším šutru jeho kolo rozletí na kousíčky a zbydou z něj jen uhlíková trsátka. Troy toho zvládne skutečně dost, což je dílem zásluhou jeho pevného rámu, dílem dobře vyladěného odpružení a dílem příjemně střižené geometrie.

Rozhodně vám můžu doporučit vyzkoušet si Devinci Troy, okusit, jak moc efektivní dokáže být zadní stavba Split Pivot, nakolik je zároveň citlivá, akční a že se velice slušně umí poprat i s velkými nárazy a výrazným přetížením v přírodních pumpách. Devinci Troy je zkrátka taková hračka, kterou lze používat na tisíc způsobů a nikdy vás neomrzí. A kdyby se k tomu přeci jen schylovalo, změňte na chvíli jeho geometrii a hned si zas budete připadat jako na novém kole.

Devinci Troy – základní údaje

Cena: od 81 990 Kč / 101 990 Kč (kompletní kolo ALU / Carbon)
Cena rámu: 48 990 Kč / 68 990 Kč
Hmotnost: 13,54 kg (testované kolo vel. M, bez pedálů)
Kokpit (řídítka/představec): 780/35 mm
Zdvihy: 160(150)/140 mm (P/Z – v závorce doporučený zdvih vidlice)
Tlak (vidlice): 45/60 psi (4 x token / 0)
Tlak (tlumič): 220 psi (2 x token – jezdec cca 85 kg)

Více o tomto kola nejdete na mezinárodním webu devinci.com, české ceny celých kol i samostatných rámů a jejich dostupnost hledejte na protocycles.cz 

PLUS

  • Příjemně kompaktní posed, vysoký komfort v sedle a pocit dokonalého přehledu
  • Obrovská efektivita zadní stavby a chuť celého kola efektivně využít každý investovaný watt – svižnost jízdy a chuť stoupat
  • Příjemná lehkost, hravost, chuť blbnout a řádit, kdykoliv si jezdec vzpomene
  • Se 160mm vidlicí bez tokenů vyšší jistota řízení, která nahrává jízdě v náročnějším terénu – vyšší stabilita a vyšší sebevědomí
  • Vysoká aktivita zadní stavby, velice dobrá citlivost, výrazná akce
  • Nezanedbatelná progresivita konce kroku

MÍNUS

  • Po úpravě vidlice je pro mě dost těžké hledat nějaká obecná negativa, jelikož mě Devinci Troy vážně hodně bavil a hodně mi padl do ruky
  • Za sebe bych nemusel tolik posilovat progresi tlumiče, naopak bych se snažil o nastavení, kdy aktivně využiju maximum ze 140 mm kroku zadní stavby
  • Fakticky mě zlobilo jen pár prvků výbavy – dosti náladové byly brzdy Shimano Saint (možná by potřebovaly odvzdušnit)
  • Příliš do noty mi nepadly pláště Onza Ibex
  • Ale to jsou vše věci spíše individuálního rázu, obecně můžu říct, že by to „morálně“ chtělo již metrický tlumič, ideálně s Trunnion Mount jako na Spartanu a poté nemám dalších připomínek

Foto: Štěpán Hájíček

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky