Devinci Spartan – enduro raketa pro skutečné mistry!

Devinci je značka pocházející z Kanady, nikoliv však ze západního pobřeží z okolí Vancouveru a Whistleru, ale z východní části, kde je úředním jazykem kanadská francouzština. Ale to jistě víte! Stejně tak vám nejspíš neuniklo, že Devinci používá jeden z patentů, za nímž stojí Dave Weagle. Oním řešením je Split Pivot, který jsem si vůbec poprvé vyzkoušel na Devinci Spartan.

Po letech se mi tedy konečně podařilo složit celý trojlístek systémů, jejichž autorem je právě pan Weagle. Jmenovitě je to nejznámější DW-link (zkusil jsem na kolech Ibis, Turner, a Pivot), Delta System vyvinutý zatím čistě pro značku EVIL (naposled testován EVIL Wreckoning, dříve třeba Insurgent) a nyní konečně Split Pivot! Ten jsem si přitom vyzkoušel na nejdrsnějším kole značky Devinci s klasickou vidlicí (nepočítám sjezdový Wilson s dvoukorunkou), jaký východokanaďané aktuálně nabízí.

Nebudu dnes chodit příliš dlouho okolo horké kaše, jelikož Devinci Spartan, stejně jako další modely této značky náležící do kolekce 2018, jsme si představili alespoň teoreticky letos z kraje roku. Pojďme tedy zostra na jízdní dojmy, které byly rovněž pořádně ostré a místy až dost peprné!

eLko? Už zase?

Opakuju se, vím to dobře, a nebude to dnes ojedinělý případ, ale v poslední době se na mě hrne jeden Lkový rám za druhým! Já mám přitom tak rád Mkové!!! I když mě tabulky většiny výrobců pasují při výšce postavy 180 cm někam mezi M a L, výjimečně, nikoliv však ojediněle, dokonce na pomezí L a XL. Hrůůza! Ale to je vlastně docela jedno, protože větších rámů jsem jezdil poslední dobou víc a jsem na ně alespoň lépe zkalibrovaný.

Proto můžu hned v úvodu poměrně zodpovědně prohlásit, že mě v sedle Devinci Spartan překvapil spíše kratší posed, který nebyl vysloveně zdrclý, naopak byl pro mě jako stvořený. Což mě u eLka vlastně dost zarazilo! Nějaký čas jsem proto přemýšlel, jaké by to bylo, kdybych dostal na hraní rám velikosti M, zda by nebyl na můj vkus a moje zvyklosti až příliš krátký? Minimálně co se délky posedu týká?

O stupeň menší rám má totiž horní trubku a „reach“ kratší cca o 2 cm, což by nejspíš nebyla žádná tragédie. Moje Enduro 650b od Specialized, které jsem jezdil celý minulý rok, bylo až extrémně krátké a také jsem si zvykl, každopádně tato skutečnost mě u Spartana docela překvapila. Jediný limit, na který jsme v redakci v souvislosti s velikostí rámu narazili, bylo, když jsem Devinci půjčoval kolegovi („Zed is dead“). On se, při trochu menší výšce postavy než je ta moje, dostal na limit pro maximální zasunutí sedlovky (9point8 Fall Line, zdvih 150 mm). Jinak i jemu sedl Spartan L téměř dokonale!

*Oba přitom jezdíme nejčastěji Mkové rámy, střídáme si RB Bandit 675 apod.

Po chvilce soužití s Devinci Spartan mi to již nijak zvláštní nepřipadalo, ale vzpomínám, jak jsem při přípravě prezentace této značky obsáhle hovořil o této partii.

Horní rámová trubka se totiž na svém konci nečekaně láme dolů, kde se teprve později setkává s trubkou sedlovou.

Hlava se již drží více konvenční podoby, i když zde to zase vypadá, že nosný základ tvoří spodní trubka a ta horní k ní byla přilepená „náhodou“.

Vystřelí tě na Měsíc a pak zase do jádra planety!

Oproti běžným zvyklostem přeskočím oddíl věnovaný ovládání a nechám si jej až na závěr, protože dnes rozhodně bude o čem psát! Nyní bych ale radši pohovořil o tom, jak Devinci Spartan jede! Jede totiž neskutečně!!! „Cože? 13,65 kg na kole se zdvihy 170/165 mm? Pěkná váha, ale i tak to musí být omyl! Na poměry této hmotnosti a kategorie nejezdí Spartan rozhodně jako běžné enduro, ale spíše jako lehký a rychlý, přesněji sakra rychlý trailbike!!!“ Zhruba něco v tomto duchu mi běželo hlavou.

Je to vážně neskutečné, těžko uvěřitelné a těžko popsatelné. Své jistě dělá velice pěkná hmotnost, i když už jsem měl v ruce i endura s hmotností padající k 12 kg! Mnohé jistě udělají karbonová kola Praxis Works C32 a nemálo chvály zaslouží i samotný rám. Nejvíc je to ale nejspíš kombinace všech těchto faktorů dohromady, podpořených luxusně vyladěnou zadní stavbou s vysokou mírou efektivity.

Nemusíte totiž o ničem přemýšlet, posadíte se do sedla, roztočíte nohy a najednou zjišťujete, že letíte do kopce na sakra vysoké tepové hladině. Že vás stoupání neprudí, najednou jej neberete jako nutné zlo podobně jako u většiny endur, ale že vás to do kopce skutečně baví! Navíc se člověk dostane velice snadno do takové extáze, že si při tom všem spěchu směrem k vrcholu stačí vyřídit pár mailů, chatů a třeba i nějaký hovor, řídítka drží jednou rukou a přitom stále zrychluje!!!

reklama

Pohádka o jednočepu

Já vím, zní to jako pohádka z tisíce a jedné noci, ale zkuste si to sami a nebudete chápat! A to jsem do sedla neusedal vždy odpočatý a plný sil! Výjezdy si lze s tímto kolem skutečně užít, nebo jimi prostě jen nebudete trpět. Ač je zadní partie krásně aktivní a citlivá, tak se při vyrovnaném stylu šlapání prakticky nehne, přesněji reaguje jen na pohyby těla. Přenos síly je na 100 % efektivní! Jak je to vůbec možné, když je Split Pivot vlastně jen vylepšeným jednočepem?

Ano, je to jednočep podobně jako Delta System u kol EVIL, pouze je zde, díky umístění jednoho z čepů přímo na osu zadního kola, dosaženo téměř nulového ovlivnění chodu odpružení a funkce zadní brzdy. Třmen zadního brzdiče je totiž uchycen na vzpěrách, které se pohybují nezávisle na základní kyvné vidlici. Split Pivot proto v sobě kombinuje to nejlepší ze světa jednočepů i víceprvkových závěsů.

Na to, že sám Dave Weagle hovoří o Split Pivotu jako o svém „jednodušším systému“, je jeho funkce vážně oslňující. Tedy jak na poli efektivity, tak i aktivity, citlivosti a dobře zvládnuté progresivity. Do jisté míry podobné je to v případě EVILů a jejich Delta Systemu, kterým ale chybí zmiňovaná nezávislost odpružení a brzdy. Tu zase u EVILu „kompenzuje“ výrazná aktivita přepákovaného jednočepu.

Zadní zavěšení Split Pivot v plné kráse. Zde je dokonale vidět, že je vše postaveno na základu jednočepu s přísně přímou spojnicí hlavního bodu otáčení (nad středem) a zadní osy (alespoň v podobě levé nohy zadní vidlice).

Split Pivot dostal název podle koncetrického čepu na zadní ose, který rozděluje klíčovou zadní vidlici a nezávyslé vzpěry na nichž je třmen zadní brzdy.

Výkony odpružení ve velkém ovlivňuje tlumič RockShox Super Deluxe, který bylo možné díky úchytu Trunnion mount posadit vertikálně (starší Spartan jej měl horizontálně).

Kde jsem něco podobného zažil?

Předpokládám, že se zdaleka ne každý z vás dostane k příležitosti vyzkoušet si naživo jeden ze strojů Devinci se systémem Split Pivot! Naštěstí jsem objevil jednu paralelu s domácím RB Bandit 675. Možná větší než menší. Jen doufám, že to neurazí ani jednu stranu! Dovolte mi shrnout, v čem je projev obou značek, přesněji obou konkrétních rámů či modelů a jejich systémů zadního zavěšení podobný.

Obě kola (Devinci Spartan i RB Bandit 675) využívají tlumiče s maximální možnou délkou. Devinci si pomáhá, vedle jiného, metrickým tlumičem, navíc s přímým uchycení Trunnion (bez horního oka), zatímco RB vsází na klasiku. V tom jsou obě kola rozdílná. Dále ale začíná ona paralela. Sednete si na kolo se sagem vzorových 30 % a máte pocit, že zadní tlumič zahučel dobře o půlku zdvihu! Ale je to jen pocit, protože jste na svých 30 %. Počáteční citlivost – parádní. Aktivita v prvních dvou třetinách – luxusní, místy trochu až živelná. Progrese na konci – nekonečná (v dobrém slova smyslu).

Chcete-li zjistit, jak funguje odpružení na Devinci, půjčte si RB!

To je rada pro spotřebitele jako víno! Něco podobného by nedal dohromady ani Jeremy Clarkson. Podobná jsou si obě řešení i v efektivitě, kde má asi lehce navrch Devinci, ale rozhodně ne moc. Z hlediska nezávislosti zadní brzdy a odpružení zde také nevidím zásadní rozdíly, což je pro „jednočep“ Split Pivot versus „český virtuál“ (české Maestro) na RB vlastně dost velká pochvala.

Na co je třeba si zvyknout a nejspíš to jednoduše přijmout je skutečnost, že to v prvních dvou třetinách vzadu vážně dost lítá a že vás o tom kolo bude velice rádo informovat. Stačí jedna středně velká boule a zadek se krásně zhoupne. Stačí jedna ostřejší klopenka a zadek se skoro až propadne. Pak se ale chytí a podrží vás díky progresivnímu konci. Musíte si na to zvyknout, počítat s tím a pak už se budete jen bavit a žasnout, co vše ten zdánlivě „nekonečný zdvih“ požere.

Nevšiml jsem si, že by byl tlumič umístěn asymetricky, jeho úchyt v rámu ale není přesně souměrný – někde se muselo získat místo na převodník.

Moderní tažení kabeláže vnitřkem je standard, výstup ze spodní trubky také nepřekvapí, dost se mi líbily úchyty vedle tlumiče.

Pravá strana zadní vidlice je náležitě mohutná, ochranný návlek Connex pak na dálku hlásá jaký řetěz je zde použit.

„Žádné LOW není dostatečně LOW!“

S dovolením si vypůjčím hlášku z mého krátkého rozhovoru s pány stojícími za projektem Trail Guide, již budou v roce 2018 sedlat právě stroje Devinci Spartan, které jsem potkal v hale na veletrhu ForBikes 2018. Ptali se mě na moje dojmy ze Spartana a řešili jsme, jak se toto kolo chová v režimu HI a LO (možnost měnit geometrii, kdy se úhel hlavy mění o 0,4° a výška středu o 5,5 mm)? „My asi budeme jezdit jen HIGH, co říkáš? Ne! Žádné LOW není dost LOW“, dohadovali se Ondra a Tom!

Ač jsem je nechtěl o ničem zbytečně přesvědčovat, do ničeho tlačit, tak to Tom vystihl naprosto dokonale. Samozřejmě jsem neodolal a sám s geometrií párkrát zahýbal, prostě abych věděl! Jako technický šťoura jsem se povoláním rozhodně neminul! Výsledek?

Začínal jsem na LO (hlava 65°) a líbilo se mi to. Pak jsem přešel, pro jednu jízdu na lehčích domácích trailech, na HI (hlava 65,4°) a nebylo to zlé. Na rovinatějších trailech s mírnějším sklonem se kolo chovalo snad i lépe, bylo živější, poslušnější a svým způsobem i přirozenější a lépe předvídatelné. Jenže když se cesta někde trochu více zlomila, lámal jsem to dolů zcela záměrně, pak mi prostě chyběla ta ultimátní jistota režimu LO a 65° hlavy!

Odjel jsem tedy cca 10 km v režimu HI a pokorně se vrátil na LO. Dokonce jsem se záměrně vrátil na jeden technický a dosti strmý úsek, který mi místy připomněl drolivý trail DH Man z Finale Ligure, a dal si jej poprvé v HI a podruhé v LO. Bohužel jsem neodhadl dobře začátek Strava segmentu, abych mohl porovnat časy obou jízd. V druhém případě jsem se každopádně cítil o dost jistější a vsadím se, že jsem byl i rychlejší. Prostě jsem to víc pustil a nemusel se bát, že to někde nevyjde!

Devinci Spartan je vybaven otočným oválným uchycením v místě spoje vzpěr a horního vahadla. Tento prvek, obecně označovaný jako flip-chip, přitom umožňuje měnit geometrii ve dvou polohách – HI a LO.

Malý chyták! To co vidíte z venku je pouze matice, šroub je z vnitřní strany. Z venku má osazení pro imbus (tuším 6 mm), ale povolovat jej musíte doprava (pohled z venku)!

Oválné vybrání ve vzpěrách dává na výběr dvě možnosti natočení velkých kamenů.

Rozebráno! Pro změnu geometrie ale není třeba vše vyndavat, stačí povolit, vysunout, otočit a znovu utáhnout.

Geometrická tajenka

Ponoříme-li se do samostatné oblasti ovládání, asi jste pochopili, že se budeme zabývat primárně režimem LO, pak pro mě byla ultramoderní, extra dlouhá geometrie Devinci Spartan na mnoha místech tajenkou, k jejímuž konečnému vyluštění mi chybělo pár prázdných okének. Jednotlivá pole jsem v průběhu testu dokázal vyplnit těmi správnými písmeny či znaky, ale celkovou tajenku jsem vlastně za týden testování (více času na toto kolo bohužel nebylo) úplně nevyluštil.

O dlouhých geometriích a ovládání naklápěním kola, nikoliv otáčením řídítky (příměr jízda na lyžích ve stylu „šoupání patkami“ versus „skutečný carving“) jsem napovídal už víc než dost. Naposled v pondělním úvodníku s číslem #16_2018, kde jsem porovnával právě Devinci Spartan a Cannondale Jekyll. Přemýšlím proto, jak to celé uchopit. Devinci Spartan je totiž z hlediska příklonu k ultra-moderní ultra-geometrii asi nejdál, co jsem zatím zkusil a jezdil.

Asi nejvíce prozradí skutečnost, že toto kolo má rádo, ba dokonce vyžaduje rychlost a „flow“ (plynulost), pak funguje skvěle. Hodně se mi osvědčilo zatáčet spíše tak, že jsem nakláněl celé kolo a sám držel tělo víceméně kolmo k zemi, než že bych vysedával jako při Moto GP. S takovým přístupem se totiž člověk nevejde do utažených zatáček! Na druhé straně při klopení kola samotného musíte hodně věřit svým plášťům, které často drtíte čistě po hraně jejich bočních výstupků. V případě Maxxisů Minion DHF a DHR II jsem v tom ale neviděl problém.

reklama

Zpomalíš, zemřeš!

Devinci Spartan, krom otevřených a rychlých trailů, kde se cítí jako pověstná ryba ve vodě, miluje také strmé sekce. Opět platí, že se u nich člověk nesmí příliš rozmýšlet, váhat, soukat se dolů, ale musí dobře zacílit a pálit. Úhel hlavy 65° udělá své, stejně jako nízko položený střed.

Zároveň ale skutečnost, že je zadní stavba tak nějak normálně dlouhá (430 mm, versus extra krátkých 420 mm u Cannondale Jekyll) a sedlový úhel poměrně strmý (74,5°) je těžiště celé soustavy jezdec-kolo soustředěno na střed, či spíše kousek dopředu. To může mít za následek pocit vratkosti ve strmých svazích při šouravém způsobu jízdy.

Možná, že jsem si měl ještě o kousek přifouknout vidlici, ale i tak mi přišlo, že jsem ve strmých padácích, které rozhodně nejezdím ve vysokém tempu, zatěžoval přední část kola více než jindy, vidlice se proto více nořila a kolo více tančilo. Ale připomínám: Já se docela bojím výšek, ve strmých sekcích tedy bojuji s náběhy závratí, proto jedu opatrně, pomalu, což Spartanu vůbec nesvědčilo!

I tak se mi ale povedlo na pár místech sjet úseky, kterým jsem se dlouho vyhýbal! S Devinci Spartan jsem k nim přijel, zakázal si o tom přemýšlet, pouze vybral stopu a pustil brzdy! Dole jsem se pak divil, jak to bylo snadné. Jindy jsem se zase smýkal pomalu prudkým svahem, bojoval s utaženými vracečkami, až jsem se v jednu chvíli přistihl, že mám zadní kolo ve vzduchu (neplánovaně) a od přepadnutí přes řídítka mě zachránila skutečnost, že se zadní kolo zastavilo o moje pozadí! Také jsem povolil přední brzdu, aby se kolo srovnalo, ale měl jsem dost nahnáno!

Mám rád, když na kole nacházím chytré malé detaily. Třeba gumový kryt proti okopání zadní vidlice patou vaší boty.

Uchycení třmene zadní brzdy je více než klasické. Použití přímého spoje Post Mount je čisté, funkční a přímočaré.

Zbraň hromadného ničení – nesmí padnout do nepravých rukou!

Na základě toho, co jsem s Devinci Spartan za jeden týden zažil a zkusil, věřím tomu, že v rukou zkušeného a neohroženého letce, který miluje rychlost a který umí jezdit „přes přední kolo“ a nesmýká se ze svahu s „prd…“ na zadní gumě, bude Devinci Spartan a jeho neortodoxní geometrie jako požehnání z nebes. Rychlá, stabilní a jistá. Pro nás běžné smrtelníky to je ale v mnoha případech už docela extrém, s nímž bych se při delší příležitosti asi dokázal sžít ještě o něco lépe, celkově mi ale sedí kola trochu kratší, klasičtější, hravější.

Hodně ale záleží na tom kde, co a jak jezdíte. Dost by mě lákalo zkusit si Devinci Spartan třeba na Klínovci, dát si s ním horní část Barona a pak se vrhnout na spodní půlku DH, či si lupnout alternativní „Německou“ (ale tu jen za sucha). Tady jsem dost prozřel a pochopil, jak se ovládá Giant Reign poslední generace, zde bych také mohl pochopit a konečně naplno vstřebat styl ovládání Devinci Spartan.

Třeba bude příležitost, třeba ne. Už teď mám slíbený další tesťák z „východní Kanady“ –  Devinci Troy (27,5“ – 160/140 mm) – který by mému stylu jezdeckého vyžití měl celkově sednout lépe než Spartan. A to si představte, že se v Kanadě údajně pracuje na Spartanu 29, což se dnes jeví skoro jako povinnost pro EWS!!!

To pak bude raketa, která vás vezme až na Mars a zpět, ani nestačíte vydechnout! Tento stroj se jistě zařadí do projektu Space X, či jej Elon Musk posadí do další rakety Falcon Heavy místo Tesly Roadster. Snad víte, co se píše na přebalu příručky pro vesmírné dobrodruhy, kterou má s sebou Starman putující vesmírem na sedadle Tesly Roadster: „Nepropadejte panice!“

Horní vahadlo nepůsobí, alespoň při prvním letmém pohledu, nijak dramaticky. Při bližším prozkoumání ale…

Ještě jeden detail na Split Pivot a připomínka, jak mocnou zbraní jsou sady SRAM Eagel 1×12.

Rám Devinci Spartan počítá výlučně s řazením 1xCokoliv, proto je také jeho hlavní čep dotažen až k převodníku.

KOMPONNETY – praktické postřehy atd.

Komponentová výbava byla na Devinci Spartan hodně individuální, proto ji snad ani nemá smysl detailně popisovat. Doplním, že lze u Protocycles pořídit jak samotný rám Devinci Spartan (hliník i karbon), tak i celé kolo. Hliníkový Spartan lze pořídit od 93 990 Kč, karbonový od 129 990 Kč. Samotný rám je, pro kompletnost informace, nabízen od 55 990 Kč (Alu), respektive od 88 990 Kč (Carbon).

Nicméně pojďme si v rychlosti projít zajímavé komponenty. Vidlice RockShox Lyrik chodila opět pohádkově jemně, čistě a povětšinou i dosti předvídatelně. Mít na ní více času, tak si možná ještě pohraju s tlakem, možná zkusím jeden token nebo pomůcku MRP Ramp Control pro umocnění progrese na konci zdvihu pro opravdu tvrdé dopady a rány.

Parádní byly karbonové kliky Praxis Works Lyft Carbon v odolné verzi HD! Což se u kola tohoto kalibru rozhodně vyplatí. Problémy jsem rozhodně neměl s převodníkem Praxis s tzv. Wave technologií (zuby uhýbají střídavě doprava a doleva), jen mi moc neseděla jeho velikost 34 zubů.

Kolega Zed byl z kombinace převodníku 34z a kazety SRAM Eagle 10-50 nadšený, ale na mě to bylo zbytečně těžké. Vyjel jsem obvykle vše, co jsem chtěl, ale 32z by mi bylo milejší. Ostatně na svém kole mám Eagle a stejný převodník Praxis, avšak velikosti 30 zubů!

Převodníky Praxis Works mi jsou sympatické, líbí se mi jejich jejich přístup a nápad s Wave technologií . Jen těch 34 zubů! Uffff.“

Není to vlastně nutnost, ale taková příjemná pojistka – hovoříme o vodítku OneUp. Důležitější je kryt převodníku, tzv. Bash Guard.

Tlumič RockShox SuperDeluxe chodil libově, jak již asi vyznělo z kontextu výše. Postarší brzdy SRAM Guide Ultimate mě až tolik nepřesvědčily. Ale znám je, vím, že umí být náladové a že někdy stačí pouze vyměnit destičky a trochu si s nimi pohrát a budou zase krásně silné a jisté.

Co se vizuální stránky kokpitu od značky Chromag týká, tak zde je to hodně o vkusu. Po praktické stránce mi hezky do ruky padly gripy Chromag, řídítka bych si ale nechal v délce 800 mm. Šířka 770 mm v kombinaci s představcem délky 35 m (se spojem průměru 35 mm) nebyla marná, ale nechat o centimetr a půl víc na každém konci, budu spokojenější.

Co je třeba pochválit je sedlovka 9point8 Fall Line, i když asi víte, jak rád zrovna tento díl chválím. Ano, je drahá jako čert, ale prostě funguje, drží a vydrží. Naše redakční na RB Bandit 675 již kroutí druhý rok bez známky zaváhání, tato, nasazená na Devinci Spartan, má za sebou údajně již tři roky provozu a putování z kola na kolo! Že byste to na ní poznali? Ani náhodou! S vylepšenou ovládací páčkou od WolfTooth je to prostě pecka. Stačí se o ni trochu starat, čistit a tu a tam lehce podmáznout, jinak není co řešit.

Původní páčka 9point8 nebyla špatná, ale tato nová, původem od Wolf Tooth, je prostě skvělá!

Mám rád komfortní „lavičky“ mezi něž patří i řada modelů sedel Chromag. Trailmaster máme na RB, LYNX mi také parádně seděl.

Konečně se zmiňme slovem také o nářadí OneUp EDC integrovaném do sloupku řízení. Je to super věc, která mě po chvíli začala dost bavit. Ještě vám o něm napíšu něco v samostatném článku. Dnes zmíním jen tolik, že je toto řešení skutečně praktické, nářadí je vždy po ruce, práce s ním je velice snadná atd.

Co mě bavilo a co se mi párkrát hodilo byl integrovaný „tool“ pro utahování závěrné matice. Ta má osazení pro klíč na kazety a sama o sobě zde supluje klasický imbus šroubovaný do ježka zasazeného v krku.

Na první pohled byste si řekli, že bez velkého nářadí nemáte šanci změnit výšku představce, ale ono se stačí jen lépe podívat, vzít multiklíč OneUp EDC, povolit misku, upravit co je třeba a zase ji utáhnout. Jednoduché, chytré, funkční! Klobouk dolů!

V pohotovostním stavu si nářadí OneUp EDC Tool možná ani nevšimnete.

Stačí ale zatáhnout a hned máte vše důležité krásně po ruce.

Praktický, v tomto případě skoro nezbytný, je nástroj pro práci se závěrnou maticí na krku vidlice.

Po vyjmutí z vidlice stačí jeden pohyb a mutiklíč vám přistane v ruce. Skládání zpět chce ale trochu cviku.

Poslední zmínka, v sekci věnované komponentům, nechť patří kolům Praxis C32. Respektive setu postaveném na ráfcích Praxis Works C32 (karbon s vnitřní šířkou 32 mm) a nábojích Acros. Celý set byl krásně lehký, tuhý a zadní cvrček krásně vrčel, skoro jako u nábojů Industry Nine. Spolehlivost takovéhoto setu by měla být také dost unikátní, ale o tom opět bude řeč samostatně v článku představujícím značku Acros.

Po jízdní stránce kolu hodně pomohly karbonové ráfky Praxis Works C32 s vnitřní šířkou… Tipněte si?

Kola se točila na vysoce kvalitních nábojích Acros NINETEEN Boost! Brzy si o nich řekneme víc 😉

Devinci Spartan – závěr

Jsem přesvědčen o tom, že by se kola určená pro různé disciplíny měla od sebe lišit, že by měla být svébytnými stroji s vlastními výraznými specifiky, a ne jen postavena jako jedno univerzální kopyto, kde se podle potřeby přidává nebo ubírá zdvih a přitvrzují či odlehčují komponenty. Proto nemůžu kritizovat, jak je Devinci Spartan výrazně orientován, jak jeho geometrie akceptuje vlastně jen rychlost a tvrdý agresivní styl jízdy, přičemž nic ostatního není Spartanovi dost dobré.

Tento charakter mě na jedné straně limitoval v místech, kde často váhám, nevrhám se do akce střemhlav, kde prostě více brzdím a snažím se jemně vychytat ideální stopu, než že bych to tam poslal a „ať se kolo stará“. Když jsem se ale „odpoutal“ od svých vlastních limitů a vnitřních úzkostí, pak jsem nechápal, co vše lze s takovým kolem provádět. Jednoduše čím rychleji, tvrději a razantněji jedete, tím lépe to celé funguje!

Devinci Spartan tedy rozhodně není kolo pro víkendové enduro nadšence, kteří se hlavně chtějí v partě blýsknout něčím parádním, netradičním a pořádně blyštivým. Blyštivý a zářící byl Spartan se svým perleťovým lakem více než dost! Tady to chce skutečného chlapa, skutečného mistra řídítek, který dokáže využít potenciál tohoto stroje opravdu naplno, což já třeba nejsem.

Já sám jsem, při maximální snaze, tak nanejvýš poodhalil závěs vedoucí do zákulisí a prohlédl si přítmí běžnému divákovi skryté scény za asistence tenkého paprsku ručního světýlka. Roztáhnout oponu naplno, zapnout reflektory a užít si celý „teátr“ tak, jak byl před premiérou nazkoušen, to se poštěstí jen hrstce vybraných šťastlivců. Proto mě na závěr napadá snad ještě jedna konečná úvaha, či zamyšlení:

Osobně mám rád kola s vyšším zdvihem a ostrou geometrií, ale Spartan byl už na mě příliš velké sousto, které jsem se snažil alespoň „ožužlat“… Rozžvýkat jsem jej se svou natřikrát zlomenou čelistí nedokázal. Proto si říkám, že přístup, jaký razil (vlastně stále ještě razí?) Canyon u svého modelu Strive není vůbec špatný. Proč by také Devinci nemohlo mít Spartan Race, takový, jak jsem na něm jezdil a pak třeba Spartan Hobby, s kratším rámem a méně extrémní geometrií pro hobby enduristy jako jsem já! Podle mě by o zájem nouze nebyla ani v jednom případě. Nebo se mýlím?

Devinci Spartan – základní údaje

Cena – celé kolo: od 93 990 Kč / 129 990 Kč (Alu/Carbon)
Cena – rámový set: 55 990 Kč / 88 990 Kč (Alu/Carbon)
Hmotnost: 13,65 kg (vel. L, bez pedálů, Spartan Carbon, individuální stavba)
Kokpit (řídítka(představec): 770/35 mm
Tlaky (vidlice/tlumič): 60/180 psi

Více o tomto kole najdete na mezinárodním webu www.devinci.com, ceny a dostupnost jednotlivých modelů pak hledejte na e-shopu protocycles.cz

PRO

  • Lehký a tuhý rám, lehká a tuhá kola
  • Celek až neskutečně dobře jede, krásně stoupá a rychlost tak nějak samozřejmě nabírá cestou do kopce i z kopce!
  • Vysoká efektivita zadní stavby se zde paradoxně snoubí s vysokou citlivostí a aktivitou odpružení na obou frontách
  • Zadní stavba má pocitově neskutečně hluboký krok, fakticky ráda a často využívá první 2/3 zdvihu, poslední 1/3 je hodně progresivní – pro strýčka příhodu
  • Dlouhá a nízká geometrie s položenou hlavou (LO – 65°) zaručuje kolu nadstandardní stabilitu a jistotu, zejména ve vyšších rychlostech a ve strmých sekcích
  • Na rám velikosti L překvapivě neutrální posed (pro mě osobně velké PLUS)
  • Pochopíte-li jak zde funguje řízení, lze Spartana snadno házet z jedné zatáčky do druhé a užít si obrovskou jistotu a klid ve stopě i v rychlých obloucích
  • Spartan také krásně a s velkou jistotou stoupá – limit je jen ve vašich nohách a plicích!
  • Možnost snadno měnit geometrii (stačí otočit kameny a lehce doladit tlumič). Přechod na pozici HI udělá z tohoto kola, alespoň po stránce ovládání, více civilní stroj s projevem blízkým běžným trailbikům, stačí ale jeden prudší sjezd a už tam dáváte znovu LO!

PROTI

  • Extra dlouhá super-moderní MTB geometrie může být v tomto případě a v tomto pojetí pro někoho dosti tvrdý oříškem. Na pomalé technické traily a trialové skalky radši dopředu zapomeňte. Dají se zdolat, ale rychlost a brutalita jsou mnohem lepšími cestami k úspěchu než „smrt v očích“, zadek na zadním kole a zakousnuté brzdy (vím o čem mluvím).
  • Pokud skousnete cenu (nebo si vezmete hliník), pochopíte a využijete specifickou geometrii, pak mě nenapadá, co byste mohli na tomto kole kritizovat!

Foto: Štěpán Hájíček

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky