Rocky Mountain Altitude Carbon – Vydařená transformace | TEST
Enduro speciál značky Rocky Mountain, model Altitude, je jednou ze stálic tohoto „kultovního“ kanadského výrobce, který však letos doznal zásadních změn! Nejenže nová generace dostala třeba úložný box v rámu, ona také přinesla zcela novou siluetu, nově pojaté odpružení a… Dost mě proto zajímalo, jak se bude zásadně proměněný Rocky Mountain Altitude chovat v lese?!
Když jsem se zas jednou ohlédl přes rameno a nakoukl do archivu článků na www.bikeandride.cz, zjistil jsem, že jsem za posledních 10 let testoval celou řadu různých generací modelu Rocky Mountain Altitude, včetně jeho vůbec první elektrické varianty Altitude Powerplay. Ale to už je vcelku dávná historie (první Altitude Powerplay rok 2017), do které není nutné úplně zabředávat.
Co se mi naopak vcelku živě vybaví je poslední test starý necelé dva roky, kdy jsem dováděl v sedle Rocky Mountain Altitude Carbon (rok 2022) i v té době vcelku netypicky postaveném na kolech průměru 27,5“! Špatné to rozhodně nebylo, jen trochu jiné, vlastně v mnohem příjemné a zábavné, ale trendy jsou dnes zkrátka jinde!
reklama
Kola rostou, těžiště klesá!
Zpět ale k dnešnímu, ve skrze modernímu stroji, který si jeho majitel (Radim Paprstka z Bike Action CZ) tentokrát už postavil na „obě“ velká kola! Nový Altitude totiž nabízí ještě možnost „přepnout“ na MX, alias mullet. To platí pro velikosti MD, LG a XL, kde lze volit právě 29“, nebo MX konfiguraci. *Nejmenší rozměr (SM) je dodáván jako čistá sedmadvacítka.
Když se podíváte na kolo samotné, je třeba okamžitě zapomenout na oněch více jak 10 let používanou siluetu rámu s klasickým čtyřčepem a tlumičem pod horní trubkou. Nová generace Rocky Mountain Altitude přichází se (staro-) novým konceptem odpružení, kdy je tlumič naopak usazen kousíček nad šlapacím středem a okolo něj se různě pohybují ramena a vahadla.
Nový systém, odkazující na své historické předchůdce, nese označení LC2R™,tedy „Low Centre Counter Rotating“ a rovnou tím upozorňuje na snahu dostat těžiště kola co nejníž. Zároveň bylo cílem tvůrců tohoto stroje přiblížit se projevem odpružení nespoutanosti a otevřenosti, jaká bývala typická pro modely Rocky Mountain Slayer nebo Flatline a Flatline World Cup (počínaje rokem 2006). Na tyto konkrétní modely přitom nový Altitude navazuje jak právě základní myšlenkou nové zadní stavby, tak i povahou jejího projevu.
Nejen o nové zadní stavbě LC2R™ by se dalo povídat dlouho a dlouho, ale vlastně není nutné se opakovat, jelikož vše podstatné zaznělo v našem představení z dubna tohoto roku.
Když dva dělají totéž… Není to totéž!
Ještě možná zmíním jeden bod, na který tolik lidí tak rádo naráží. Tedy určitou podobnost koncepce zadní stavby LC2R™, či celého rámu, kolům Santa Cruz, konkrétně třeba modelu Megatower. Ano, zdánlivých podobností se zde najde celá řada, rozdílů ale také není zrovna málo!
Rocky Mountain má třeba výrazně níž posazené a celkově kratší horní vahadlo, naopak jeho spodní rameno se otáčí okolo středu, což u Santa Cruz nenajdete. Nejde tak rozhodně o kopii jiného a dříve používaného řešení, jen zkrátka o určitou shodu ve snaze dobrat se požadovaných jízdních vlastností. Ostatně mrkněte třeba na toto srovnání SC Megatower a RM Altitude na VitalMTB.
Co je malé, to je hezké
Nedá mi než začít praktickou část opět posedem, či spíše zmínkou o velikosti rámu. V tomto případě jsem měl nezvykle možnost vybrat si test bike velikosti MD, nebo LG, přičemž jsem, jednoduše ze zvyku, sáhl po menším Mku. Třeba jako v případě nedávno testovaného Instinctu C70. Proč o tom vůbec přemýšlet?
Možná jsem se měl podívat předem do tabulky doporučených velikostí, která by mě, prakticky bez váhání, nasměrovala k Lku. První „šok“ proto přišel třeba už jen při nastavování polohy sedla, kdy jsem musel Radimovu sedlovku (zdvih jen 150 mm s ohledem na výšku jeho postavy) poměrně dost vytáhnout! Naštěstí jsem byl stále v limitu.
Výrazně vytažená sedlovka „chybou“ býti nemusí, jelikož jsem se tímto nepřímo dozvěděl, že by Altitude vel. MD, v mém případě, pobral sedlovku s délkou kroku 200 mm a možná i víc!
Na druhou stranu, po vyladění polohy sedla a dalších periferií, jsem za řídítky nijak zaražený nebyl. Pozice těla byla sice o trochu kratší a vzpřímenější, ale stále odpovídající zvykům kategorie enduro. *Můj letošní osobní Giant Reign (vel. M) je sice, třeba jen posedem, lehce delší (rozdíl v hodnotě reach je 10 mm), ale ani tady jsem nijak netrpěl.
Šlapat se na tom dá, a stoupá to? Skoro samo!
Zajímavý paradox, spíš v tom lepším slova smyslu, se ukázal s prvními poctivými výjezdy. Ač nebyla pozice za řídítky na první dojem zrovna výkonnostně laděná, tak se na Altitudu šlapalo překvapivě dobře a celé kolo až nečekaně snadno a ochotně nabíralo výškové metry, či se na pohodu vezlo po rovnějších spojovačkách.
Asi jsem spíš čekal, vzhledem k posedu, celkové bytelnosti, použitému systému odpružení, přítomnosti pružinové vidlice a lepivým plášťům, že bude každý kopec trochu bojem o přežití, ale ne… Tento temný scénář se rozhodně nenaplnil!
Nebudu vám zároveň tvrdit, že Rocky Mountain Altitude do kopců vysloveně letí, v tom ho lehce brzdí třeba ony zmíněné pláště a pružinová vidlice. Když si ale najdete přiměřené tempo, tak se na kopec dostanete mnohem snáz a možná i rychleji, než byste si zprvu nejspíš mysleli.
Hodně příjemným překvapením byla také schopnost a ochota zvládat i prudší technické výjezdy, které jsem sice cíleně nevyhledával, když ale nešlo jinak, pak jsem často jen zíral, jak moc zde platí pravidlo „Zkus ještě dvě otáčky klik a budeš nahoře!“
RIDE-4 s dočasným omezením…
Posuňme se ale dál, nejlépe k tématu ovládání, které je u kol Rocky Mountain tradičně otázkou dosti variabilní. Také nový Altitude totiž nabízí osvědčený systém pro změnu geometrie a projevu zadní stavby RIDE-4, navíc i možnost měnit délku přední části rámu (dosah, alias reach) díky třem volitelným polohám usazení hlavového složení (+/- 5 mm).
Pokud jde o systém RIDE-4, ten se s novou generací přesunul z horního vahadla přímo na rám, což s sebou nese určité změny. Třeba už jen to, že zde nesedí jednotlivé prvky „kov-na-kov“, ale „kov-na-karbon“.
Navíc jsem v průběhu testu zjistil, že testovaný stroj patří k prvním prakticky použitelným kusům dodaným do EU, proto je osazen ještě původní sadou podložek (u předního oka tlumiče), které znemožňují využít všechny 4 polohy systému RIDE-4. S novými koly dnes už chodí nové podložky, u kterých je tento nedostatek vyřešen.
Spokojit jsem se tentokrát musel jen s dvěma možnostmi, se „zadními“ polohami 4 a 3, o nichž nejvíce prozradí úhel hlavy 63,8° a 63,5°. V polohách 2 a 1 se lze přitom dostat až na 63,3°, či dokonce na rovných 63°!!!
Dnes zůstanu věrňák, ať mě nesebere berňák!
Jak by mě limitované možnosti nastavení geometrie jindy docela mrzely, tak jsem v tomto konkrétním případě vlastně neměl proč brblat. Nejvíce strmou polohu (4 – steep / 63,8°) jsem vyzkoušel jen krátce na pár přejezdech, naopak neutrální pozici 3 (63,5°) jsem si nechal pro 99 % času a byl s ní maximálně spokojený!
Proč? Protože už v poloze 3 je geometrie sakra stabilní a řízení extra jisté, také střed je docela nízko, takže jsem ani neměl potřebu kolo ještě více pokládat a celkově ho víc „hrotit“. Navíc usazení otočných kamenů systému RIDE-4 v karbonu budí dojem, že bude lepší neměnit jeho pozici 3x denně, aby se ono karbonové sedlo náhodou brzy nevymačkalo.
U Instinctu to bylo jiné. Tam je systém RIDE-4 jednak pocitově maximálně odolný (kov-na-kov), navíc kolo samotné balancuje na pomezí minimálně dvou kategorií, proto přímo vybízí k opakovaným experimentům.
Ovládání, bez povzdechů a bez váhání
Jak už bylo zmíněno, poloha 3, definovaná úhlem hlavy 63,5°, je, na poměry českých kopců agresivní víc než dost. Už jen na rovině působila hlava slušně položeným dojmem, řízení proto bylo hodně klidné, jisté, až vlastně docela líné či vláčné.
Snažím se představit si projev Altitudu v pozici 1 (slack / hlava 63°) a říkám si, že to musí být fakt extrém vhodný jen pro dosti specifické podmínky, pro extra strmé sjezdy a extra vysoké hory. Pak to ale bude určitě velký masakr!!!
Každopádně už takto jsem měl pocit, že si cestou dolů můžu dovolit vážně hodně! Že se nemusím rozmýšlet před vyhlášenými strmými padáky, nemusím příliš brzdit před rozbitými sekcemi, že vlastně stačí jen vhodným způsobem zapasovat své vlastní těžiště mezi kola, držet řídítka a bavit se tím, s jakou jistotou mě Altitude protáhne i těmi nejdivočejšími úseky!
reklama
Není na mě… Krátký?
Jistota v přímém směru je určitě fajn, sama o sobě ale dobré kolo nedělá. Rocky Mountain Altitude má ale naštěstí ještě řadu dalších es v rukávu, než jen onen klid a stabilitu! Třeba překvapivé zjištění, jak je toto kolo pocitově krátké (vel MD) a díky tomu v náročné pomalé technice neskutečně obratné a schopné.
Jel jsem třeba opakovaně jeden trail plný hodně pomalých a utažených zatáček, kde to je často docela boj, a najednou se divil, nakolik ho s Altitudem zvládám levou zadní. Kompaktní stavba rámu, nízké těžiště, skvěle přilnavé pláště Vittoria Mazza… Vše se propojilo v jednu dokonalou symfonii, díky čemuž jsem si mohl s tímto trailem hrát jako snad nikdy dřív!
Na jeho konci mě přitom napadlo, nebo mi spíš došlo, že je Rocky Mountain Altitude v této velikosti asi vážně docela malý a krátký*, což byla zrovna zde obrovská výhoda, jindy by to ale mohlo snad i vadit. Naštěstí se ale najdou cesty, jak tuto otázku vyřešit.
*Rozvor 1244 mm u vel MD jako ošizený ale rozhodně nepůsobí.
Dvakrát měř a jednou plať
Při mém jízdním stylu a v terénech, kde jsem se pohyboval nejčastěji, byl popisovaný projev vlastně obvykle výhodou. Až bych skoro řekl, že v této konfiguraci se Rocky Mountain Altitude skvěle hodí na mnohé české pomalejší a značně klikaté či šoupavé traily.
Zároveň je mi jasné, že pro trochu jiný styl jízdy, zaměřený více na rychlost a pro jiné kopce a terény, by tato sestava nebyla tím pravým ořechovým. Naštěstí zde není nutné plakat nad rozlitým mlékem. V první řadě lze začít u výběru vhodné velikosti, kdy mých 180 cm bez vytáček sedí na rozměr LG (172,5 cm – 188 cm).
Osobně bych ale stejně koketoval s myšlenkou zůstat u MD, možná jen přemýšlel nad možností protáhnout o kousek dosah (reach) díky otočnému hlavovému složení, které nabízí 3 volitelné polohy (-5/0/+5 mm).
Když to totiž celé shrnu, tak mi kratší stavba rámu vlastně dost vyhovovala, navíc jsem se bavil právě tím, jak je Rocky Mountain Altitude krásně kompaktní, precizní a poslušný. Užíval jsem si i vyšší rychlosti, ale nejvíc jsem se vyžíval v pomalejší technice, kde bylo potřeba s kolem neustále pracovat, což bylo s takto skvěle reagujícím bikem neskutečné potěšení.
Když máš vepředu pružinu
Popisovanému pocitu výrazné jízdní zábavy a velkého terénního apetitu napomáhá i projev odpružení, kdy se, u tohoto konkrétního stroje, potkává jak třeba značně aktivní pružinová vidlice Marzocchi Z1 Coil, tak i skvěle pracující zadní odpružení LC2R™.
Už to bude asi hodně dávno, kdy jsem naposled jezdil s pružinovou vidlicí, proto jsem úplně nevěděl, co mám od nové Marzošky Z1 Coil očekávat. Ano, byla o něco živější a aktivnější, ale rozhodně nikterak přehnaně. Jestli mě někde rušila, tak to bylo snad jen při usilovném šlapání do náročnějších výjezdů, ale to se dalo snadno vyřešit páčkou na korunce (jen ji pak nezapomenout povolit na cestu dolů!)
Naopak ve „volném terénu“ jsem byl mile překvapen, nakolik vyrovnaný, čitelný a předvídatelný může být její krok. Je sice potřeba počítat s její vyšší aktivitou a sametovějším krokem, hlídat si trochu rychlost a nezasekávat se o jednotlivé překážky, ale s tím jsem problém vlastně nikde neměl. Naopak mi přišlo, že jí stačí maličko, aby se pohnula, vymazala nějaký kámen a kořen a usnadnila mi tak další pohyb vpřed.
Na skákání lépe přitvrdit
Je také pravdou, že můj jízdní styl jde vlastně specifickému projevu pružinové vidlice slušně naproti. Mám totiž rád, když je odpružení aktivní a citlivé, zároveň příliš neřeším, nakolik bude vidlice stabilní a jistá při dopadech, protože skoky vážně nejsou mojí doménou. Přesto všechno mi přišlo, že je i tato pružinová Marzoška dostatečně progresivní, že se zbytečně nenoří, že vás svou aktivitou nikde zbytečně nezaskočí.
Když jsem pak jeden den vyměnil toto kolo za jiné, vystřídal Marzocchi Z1 za Fox 38 se vzduchovou komorou, neměl jsem pocit, že bych na vzduchu zásadně trpěl. Projev Foxky byl trochu jiný, vhodné bylo třeba použít trochu nižší tlak v pláštích, pak to bylo fajn. Zkušenost s pružinou je tedy zajímavá, ale nebude pro mě asi úplně rozhodující, že bych už nechtěl jezdit na ničem jiném.
LC2R™ & Fox X2
Vidlice je tedy jasná, jak s ní ladil krok zadní stavby LC2R™ doplněné o tlumič Fox Float X2? Za mě vážně hezky. První, co mě zde překvapilo, byla vysoká míra efektivity, či snad až nečekaný klid při vyrovnaném šlapání. Je sice znát, že je zadní stavba vyladěná pro jemný a aktivní projev, zároveň ale dokáže poslušně předávat sílu jezdce na zadní kolo.
V terénu, v rámci rozbitých výjezdů, přidává i příjemný bonus v podobě dokonalé rovnováhy jistého záběru a precizního přítlaku zadního kola k povrchu.
Skutečná legrace a pořádně divoké eldorádo začíná ale až cestou dolů, kde se nová zadní stavba Altitudu dokáže náležitě rozparádit. Člověk má už na lehčích úsecích pocit, že se zadní partie skutečně snaží. Zobe a žehlí už drobné nerovnosti, přitom má ve svém repertoáru tolik možností, že má stále kde brát nové nápady a novou, zatím nevyužitou kapacitu.
Vždycky něco do rezervy
Člověk má zároveň pocit, že je krok zadní stavby příkladě vyšlechtěný a vyrovnaný, proto nejspíš nelze narazit na situace, kdy by zadní odpružení dělalo víc, než má. Naopak s vysokou mírou snahy a aktivity pracuje přesně tam a jen tehdy, kdy je jeho služeb skutečně zapotřebí. Drobné nerovnosti, střední překážky, ale i větší nárazy a výmoly. Vše bez váhání pohltí, ani nemá potřebu se tím zásadně chlubit.
Zajímavý je nicméně efekt, který mi potvrdil i Radim, majitel tohoto stroje. Tedy, že i přes pocit výrazně hlubokého kroku a místy snad až bezedné kapacity, se tlumič skoro nikdy nedostane do těsné blízkosti svého faktického dorazu.
Někdo by na tomto místě mohl namítnout, že se takto ochuzujete o část aktivního zdvihu, ale z pozice jezdce ten pocit rozhodně nemám. Navíc je vše nejspíš laděno i s ohledem na možnou preferenci pružinového tlumiče (v nabídce jsou i modely s Foxem DHX2), kterému by zvýšená úroveň progrese na konci kroku jistě nevadila.
KOMPONENTY
reklama
Rocky Mountain Altitude Carbon – závěr
Když jsem poprvé viděl novou podobu modelu Altitude, byl jsem vlastně dost překvapený tím, jakou konstrukční cestou se Rocky Mountain vydal. Jistě, v nové generaci Rocky Mountain Altitude lze najít určitou podobu s koly dvou věhlasných amerických značek (San…, Inte…), ale koho to trápí?! Navíc tato podobnost je v mnoha směrech jen optická, jelikož detaily zadního zavěšení se v mnoha směrech, třeba oproti Santa Cruzu dost liší.
*Koho by zajímalo bližší srovnání Rocky Mountain Altitude a Santa Cruz Megatower, necť zabrousí na stránky VitalMTB, kde jsou tato kola postavena proti sobě.
Mně se líbí už jen ta odvaha zahodit tolik let pečlivě budovanou tradici, kompletně překopat celý koncept, vytáhnout z šuplíku nákresy starých legend (např. původní Slayer) a posunout tento tradiční model do zcela nové éry.
Nikdy jsem vlastně moc nechápal, proč se Rocky Mountain tak pevně drží koncepce rámu s vysoko umístěným tlumičem? O to víc se mi líbí nový Altitude, jehož nový rám s radikálně nižším těžištěm má skutečně pozitivní vliv na jeho ovládání. Neřkuli, že je vzhledově mnohem zajímavější a svádí tak k opakované detailní obhlídce.
Přínos nejen na papíře
Radikálně snížené těžiště je v praxi rozhodně znát. Už jen ta přesnost, jistota a výrazné odhodlání přináší skutečně opojné jezdecké pocity. Stejně jako skvěle pracující odpružení, které je až nečekaně efektivní, zároveň dokáže být v terénu maximálně nápomocné, aktivní, až skoro bezedné.
Nad to vše nabízí nový Altitude poměrně nevšední, značně agresivní geometrii, kterou si navíc můžete různě ladit dle svého vkusu či dle prostředí, v němž se pohybujete. Určitě si ale důkladně nastudujte tabulku geometrie a vyberte odpovídající velikost. Mně sice obecně menší Mko nevadilo, ale to je jen můj, dosti svérázný, pohled na věc.
Když to celé shrnu a sečtu, tak musím zdůraznit, že moje vysoká očekávání, která tento test předcházela, byla do puntíku naplněna. Nový Rocky Mountain Altitude je hodně agresivně stavěné enduro, které bude vyžadovat pořádný terén, aby se nenudilo. Když se ale podaří tyto základní podmínky naplnit, můžu vám zaručit, že se budete těšit na každou další vyjížďku a každou novou výzvu!
Text a foto: Štěpán Hájíček
Rocky Mountain Altitude Carbon – základní údaje
Cena: kompletní kola od 127 000 Kč, rám od 112 000 Kč
Hmotnost: 16,18 kg (vel. MD, bez pedálů – osazení dle foto, *individuální stavba)
Kola: 29“ (volitelně MX, alias mullet)
Zdvihy: 170/160 mm
Kokpit (řídítka/představec): 800/40 mm
Sedlovka (zdvih): 150 mm
Více informací: bikes.com
České zastoupení: www.bikeaction.cz
PLUS
- Zajímavý a nevšední vzhled, který doslova na hlavu staví roky budované tradice a konstrukční zvyky Rocky Mountain
- Mnoho zajímavých řešení, mnoho zajímavých detailů, které můžete po večerech donekonečna zkoumat a obdivovat…
- Hodně agresivní základní nastavení s potenciálem postavit se čelem všem terénním výzvám
- Překvapivě vysoká efektivita a schopnost dopravit jezdce, bez výrazného utrpení, na každý vyhlédnutý kopec
- Snad až překvapivě krátká stavba rámu (vel. MD) s delším rozvorem a položenou vidlicí napomáhají obrovské jistotě na pomalejších, technicky extra náročných trailech
- Pro rychlé otevřené úseky bych možná zvolil větší velikost, takto jsem si ale na českých kopcích skutečně liboval
- Skvěle fungující odpružení, které je při šlapání dostatečně klidné, v terénu je ale krásně citlivé a aktivní, zároveň i vyrovnané a dobře čitelné
- Hodně mě bavila pružinová vidlice Marzocchi Z1 Coil. Zejména svým jemným a aktivním projevem, ale i snad až překvapivou kultivovaností svého chodu.
- Tradiční výhodou je možnost měnit geometrii (systém RIDE-4), případně i délku rámu, přesněji dosah (reach – 3 polohy)
- Praktický je velký a dobře přístupný úložný prostor v rámu (PenaltyBox™ 2.0) s originálními a šikovnými organizéry, či možnost usadit přímo do dvířek AirTag
MÍNUS
- Změna jednotlivých poloh systému RIDE-4 není až tak snadná a samozřejmá jako u jiných kol Rocky Mountain. Respektive, usazení otočných kamenů v karbonovém rámu budí dojem, že bude lepší vybrat si jednu polohu a u té zůstat než dostupné pozice opakovaně střídat. Tomuto přístupu ale nahrává i celkové ladění tohoto modelu.
- Vzhledem k poloze tlumiče se vám nebude chtít moc často sahat na páčku aktivující výjezdový mód, já sám ale neměl příliš potřebu tuto možnost využívat
- Rameno usazené okolo středu si prý občas řekne o kontrolu a dotažení, v nastavitelné hlavě zase může někdy lehce „lupat“. To jsou ale, řekl bych, jen drobné „ústupky“ za všestrannost a skvělou funkci.
