Cannondale Habit LT 2 – Rebelem (bez) příčiny? | TEST
Mám takový pocit, že o svém osobním vztahu, napojení a přístupu k moderní podobě strojů Cannondale Habit jsem toho napsal už víc než dost (viz První domy)! Proto by bylo nejspíš zcela zbytečné se zas a znovu opakovat, že?! Habit mám prostě rád a jsem také rád, že jsem se mohl vozit na jeho nejnovější variantě Habit LT 2. Pojďme si proto rovnou říct, jak tohle kolo jezdí!
Je to vlastně trochu zvláštní pocit… Normálně bych začínal servírováním tu méně, tu více zahuštěné omáčky, ale dnes jsem se rozhodl, že na to kašlu a půjdu rovnou na věc! Cannondale Habit, v jeho provedení s vyšším zdvihem „LT“, alias Long Travel (150/140 mm oproti hodnotám 140/130 mm u základní řady) jsem měl doma pár týdnů a užil si ho skutečně naplno!
Vytáhl jsem ho na celou řadu míst, za různých podmínek do různých terénů, prostě ať se naplno ukáže, co tohle kolo umí. Jednoduše poctivé a důsledné redakční testování, jaké je naším dobrým zvykem! Stihl jsem s ním proto jak vyjížďky krátké a jednoduché, obvykle kousek za barákem, tak jsme se párkrát podívali i trochu někam dál, ač to, takhle uprostřed zimy, žádné extra velké dálavy nebyly. Ale nevadí!
reklama
Začít se dá… Na začátku!
Slíbil jsem „přímý útok na věc“, proto pojďme na něj a zkusme se odpíchnout od mého oblíbeného a osvědčeného scénáře, tedy od posedu, respektive pozice za řídítky. Už jen v tomto bodě jsem byl a nebyl překvapený zároveň. Na jedné straně jsem vlastně našel posed, pocit i pozici, jakou jsem si de facto pamatoval, nebo alespoň představoval, zároveň už v tomto směru byly znát určité drobné změny, jistý mezigenerační posun. Logicky!
Jak na mě předchozí Cannondale Habit působil jako dokonalá „zmenšenina“ enduro korábu, pouze s kratším zdvihem (a nebyla to jen otázka posedu, jak se k tomu asi ještě párkrát dostaneme), tak u nové generace Cannondale Habit LT to vlastně zase tak jasné nebylo. Ano, byl zde znát hodně podobný styl, podobné zaměření jako u předchůdce, zároveň jsem ale neměl pocit, že by tohle kolo na mě křičelo: „Jsem malý enduro, kterému dali hubenější vidlici a sebrali mu pár centimetrů zdvihu!“
Ne, ne! Už v tomto bodě bylo patrné, že se Cannondale Habit LT o pár úhlových minut přiklonil ke spíše trailovému spektru, čímž se tedy zároveň, logicky o stejnou matematickou hodnotu, odklonil od enduro světa. Nebo ne?
Nekecej a pojď do toho šlápnout!
Jaký je výsledek? Z mého pohledu se podařilo „namíchat“ velice příjemný koktejl, kdy se s tímto kolem cítíte dostatečně dobře na běžných trailech i v těžším terénu, zároveň netrpíte jako psi ani při potřebě zvládnout delší výjezdy. Vše výše naznačené si ještě rozebereme o kousek dál, v sekci věnované ovládání a geometrii, teď si pojďme říct něco víc o výjezdech, o šlapání a reakcích na něj!
Jak se totiž lehce „narovnal a srovnal“ posed, tak se zjevně změnila i stavba rámu, odladění kinematiky zadní stavby, ale i onen výše popisovaný posed. Celé kolo je dnes o krůček příjemnější pro šlapání, je takové všestrannější. On ani předchozí Habit nebyl v tomto směru vysloveně špatný, nepovedený, jen více preferoval zábavu z kopce a přesuny na vrchol s ním byly… Docela v pohodě, jen holt nemělo smysl příliš spěchat.
Zato s novou generací Cannondale Habit LT se už do kopce „trochu spěchat“ může!
Šplhoun jeden!
Dokonce vám může začít připadat příjemný a smysluplný boj s technicky náročnějšími výjezdy, jelikož to prostě jede a funguje! Vážně, pár prudkých kopců jsem nakonec zkusil, přestože jsem si původně říkal, že to je asi zbytečné a nesmyslné… Nebylo!
Než skočím na další téma, rád bych doplnil, že i v této disciplíně pozitivním způsobem „úřaduje“ nově poladěný posed. Ten totiž drží masu jezdce více ve středu kola, Habit LT se proto v prudkých výjezdech nestaví na zadní, nekroutí se a nezmítá se v křečích, ale naopak poslušně drží přilepen k zemi a šplhá výš a výš… Minimálně tak daleko a tak vysoko, jak to jeho pilot zvládne silově, technicky či morálně! Palec nahoru!
Něco ztratil a teď to… Asi nemá smysl hledat!
Stoupání a výjezdy nechme chvíli stranou, alespoň do okamžiku, kdy bude řeč o projevu a efektivitě zadní stavby (není vůbec špatná) a pojďme se věnovat řízení, či celkovému ovládání. Zrovna tato oblast mě opravdu hodně zajímala, protože přesně v tomto směru předchozí Habit skutečně kouzlil a úřadoval! Jak je na tom ten nový?
Inu, řekl bych, že se zde maličko hrálo s vhodnými parametry a hledal se určitý kompromis, že zrovna v tomto bodě se konstruktéři z Cannondale snažili doslova a do písmene naplnit naše české rčení: „Aby se vlk nažral a koza zůstala celá!“ V praxi to znamená, že jistota a sebevědomí novému Habitu LT rozhodně nechybí, stejně jako schopnosti, možnosti a dovednosti v těžkém terénu a na technicky náročných a záludných sekcích! Jenže…
Jenže celkově jsem měl dojem, že u této nové generace je potřeba jít oné jistotě a suverenitě trochu jezdecky napřed, že je místy potřeba ji z Habitu LT 2 vydolovat, jelikož jistota za řídítky jednoduše neprší z nebe! Nebo jinak, když jsem se rozhodl pár technických a celkově ostrých sekcí zkusit, zjistil jsem, v drtivé většině případů, že to jednoduše lze! Cannondale Habit LT totiž zvládne cestou dolů fakt hodně!
Jen jsem se nejednou dostal do situace, kdy jsem nejdřív musel posbírat odvahu sám v sobě, dopředu začít věřit svému kolu a pak… Pak to šlo hladce!
V tomto bodě vidím právě onen rozdíl vůči předchozí generaci. Vybavuju si totiž pocit, že si můžu dovolit naprosto cokoliv, až bylo místy docela náročné, a taky trochu „vo hubu“, hledat skutečné hranice předchozího Habitu! Zatímco u toho nového… U něj jsem musel nejdřív předefinovat hranice svoje a limitům kola se blížit „odspodu“ s patřičnou pokorou. Nebo je to pouze tím, že stárnu?!
Extrémy a normály
Sám jsme už před jistým časem pochopil, že mnoho věcí, bloků nebo naopak odvahy máme především sami v hlavě. Že šlo často o to náležitě důvěřovat svému kolu a pak se dalo zvládnout skoro až nemožné! Jenže zas a znovu… Ze staršího Habitu ta důvěra vyzařovala tak nějak automaticky, ale… Předchůdce dnešní „hračky“ jednoduše nebyl natolik všestranný!
Co si zároveň vzpomínám, snad to není pokřiveností mojí paměti, tak se původní Habit na lehčích trailech místy skoro až nudil a dostatečně k životu se probíral, až když „začalo jít o kejhák“! Zato nová generace Cannondale Habit LT je mnohem méně vyhrocená, méně úzkoprofilová. S tímto novým kolem není vlastně žádný trail nudný!
Nový Habit LT zkrátka a dobře „jede“, snadno se nechá pobídnout k rychlosti, zlehka a ochotně se smýká, kroutí a překlápí ze zatáčky do zatáčky. Ano, ve videu i jinde jsem už párkrát zmínil, že tabulkový úhel hlavy (64,7°) působí, jako by byl záměrně přestřelený, protože pocitově bych tomuto kolu hádal klidně 64°, ale to snad ničemu (nikomu) nevadí?
Vadí, nevadí! Aneb hra na pravdu!
Věřím, že zákazníkům, kteří si pro toto kolo půjdou do obchodu, více položená vidlice jistě vadit nebude, snad i proto, že její úhel hravě kompenzuje zbytek kola a jeho geometrie. Trochu mě sice překvapil údaj na váze (15,75 kg, vel, L, bez pedálů), ale to dnes není žádný extrém. Podstatná je naopak skutečnost, že tohle kolo působí v ruce lehoučkým, příjemným, hravým a dovádivým dojmem.
Samozřejmě, výrazně položená hlava dělá své a rozhodně za ni budete rádi, když dojde na prudké a jinak technicky náročné srandičky, sjezdíčky, ale jinak není vůbec na překážku. Zadní stavba má (v Mku) fajnových 435 mm, celé kolo působí kompaktním, tuhým a soudržným dojmem, proto si nechá líbit opravdu mnohé, a proto je s ním tak velká legrace i v lehčím terénu.
Pravda, zmiňovaný úhel vidlice působí, při skoro každém nájezdu do více utažených zatáček, snad až přehnaně uvolněně, ale ono stačí jen vyslat skrze řídítka ku zbytku kola dostatečně důrazný povel, škubnout, cuknout, smýknout, nadhodit si kolo a… Je to zkrátka sranda a nešizená zábava!
Limity na limitu!
Na malou chvíli bych se rád ještě vrátil k určitým limitním situacím, které pro mě nebyly vždy tak jisté a pohodové, jak bych si přál a jak bych býval čekal. Nebo jak na mě (skrze moje vzpomínky) působil předchozí Habit. Postupem času jsem totiž přišel na to, že to není jen o kole jako takovém, ale i o jeho výbavě…
*O kus dál si krásně nahraju na další témata, sledujte!
Zcela konkrétně. Třeba brzdy Shimano SLX s velkými enduro disky (203/180 mm) byly až nečekaně ostré a agresivní. Je to asi hodně otázka daného kusu, vzorku, jelikož vepředu byly jiné destičky než vzadu (snad ani ne originál Shimano), proto byla, zejména přední brzda, hodně ostrá a místy až dost kousavá. Celkově by mi to nevadilo, ale s dalšími vlivy a efekty… Čtěte dál a pochopíte.
Svou roli v určité (ne)jistotě v hraničních situacích sehrály také pláště Maxxis Minion DHF (29×2,5“) a Maxxis Dissector 29×2,5“, obě v základní směsi (testovaný vzorek měl vzadu 3C Maxx Terra, ale jen vzadu). Gumy to jsou dobré a schopné, ale při určitých hraničních situacích, navíc když bylo mokro, slizko nebo naopak přimrzalo (zažil jsem i déšť mrznoucí na kamenech), nebyly až tak super jisté jako jejich sourozenci s lepivější 3C směsí! Ale to už si lze doladit individuálně, dle situace, osobních preferencí, nebo třeba jen dle roční doby.
V neposlední řadě na mě trochu „nejistě“ působilo odpružení. Proč? Vidlice RockShox Lyrik i tlumič RockShox Super Deluxe fungovaly krásně a v příkladné symbióze. Zároveň ale obě tyto jednotky byly nastavené dost aktivně a citlivě, což mám obecně rád… Když ale jedete hranu, zadkem drhnete o gumu svého zadního kola, se zemí vás pojí pláště se sice kvalitním vzorkem, ale s méně lepivou směsí… A když do toho připočtete přední brzdu, která se místy slušně kouše!!!
Přiznávám, zažil jsem i docela horké chvilky, ale nakonec jsme vše zvládli se ctí!
Na druhém konci oslího můstku…
…doufám, že stále visí „záchranné lano“, které jsem si zde dopředu nachystal (jak jsem upozornil výše), abych mohl ladně a plynule navázat tématem odpružení. Už dříve jsem zmínil, že tlumič i vidlice chodily svorně hezky a aktivně, což mi v 90 % případů vyhovovalo. Zrovna já to tak mám rád, tedy když se vzduchové odpružení chová tak trochu jako pružinové.
Vysoká citlivost na začátku, krásně aktivní projev ve středním rozsahu a… Sice se to celé trochu houpe, podobně jako loď (lodě) a podle někoho i celý scénář první (a bohužel asi i poslední) řady seriálu 1899 (Kinobox), ale takový projev mi osobně vůbec nevadil. Když si na tento styl člověk zvykne, počítá s ním, pak to může krásně pálit a užívat si, jak jeho podvozek aktivně pracuje, zobe, žehlí a tlačí kola neustále k zemi.
Skvělé je, že se není třeba přehnaně snažit a identického projevu dosáhnete jak u vidlice, tak i v případě zadní stavby, paráda! Konec kroku byl, možná, místy lehce měkčí, ale i s tím se dá žít, já s tím dokážu žít. Navíc nemůžu říct, že bych se kvůli tomu dostával do vyslovených „krajností“, že bych běhal až nesmyslně často po dorazech!
reklama
Tokeny? Jak pro koho…
Když to vezmu kolem a kolem, tak mi tento primárně aktivní a snaživý, místy i trochu divoký a houpavý styl Admirála Kolíbala dost vyhovoval. Alespoň za většiny situací. Jen někdy, v extrémech, jak jsem už zmiňoval, za asistence „jedovaté“ přední brzdy, to občas lehce drhlo. Ale to bych neviděl jako žádnou katastrofu, jelikož případná „léčba“ je snadná! Stačí použít tokeny! Nebo jiné sofistikovanější tuningové prostředky vzduchové komory.
Zas jednou vzpomenu citát pánů inženýrů značky Whyte: „Z lineárního systému je snadné udělat více progresivní – stačí upravit (zmenšit) objem vzduchové komory. Ale obráceně je to často nemožné!“
Takže ano, komu by přišel nový Cannondale Habit LT 2 až moc aktivní, ten má, prakticky doslova, na dosah ruky snadné a účinné řešení – tokeny!
Kinematika? Excelentní!
Ještě poslední bod věnovaný odpružení bych si dovolil – celkové chování a naladění zadní stavby! I když ono bylo řečeno snad již vše zásadní a důležité. Něco jen mezi řádky, tak to pojďme rozmáznout hezky po celé zdi! Hodnocení myslím! O vysoké vnímavosti a aktivitě už snad nemusím znovu mluvit, že? Kdo četl a vnímal dostatečně pozorně i úvodní části dnešního testu, ten asi pochopil, že se celé kolo, ale také jeho odpružení, dobře chová i pod šlapáním.
Přesně zde se dostáváme k otázce kinematiky, která už u předchozí generace byla hodně parádní, a teď je snad ještě parádnější! Dnešní moderní Habit LT totiž dokáže krásně skloubit onu stále dokola omílanou aktivitu a vnímavost s výraznou efektivitou při šlapání. A to jsem, jako obvykle, zcela ignoroval páčku blokace na tlumiči (i vidlici)!
Zkrátka a dobře, nový Habit LT a jeho zadní stavba jsou při šlapání ukázkově klidní, jistí a pokorní. Přenos síly na zadní kolo je efektivní a bez větších ztát, přitom zadek, zejména v členitých výjezdech, i při plném záběru krásně kopíruje podklad a podává tak pomocnou ruku jezdci snažícímu se pokořit další záludné stoupání!
Ale ono by to nemuselo být zase tak velké překvapení, ne? Už jen samotný nezávislý čtyřčep nabízí nemalý potenciál, když se navíc dobře odladí, je to pak prostě koncert!
KOMPONENTY
reklama
Cannondale Habit LT 2 – závěr
Jak to tedy vidím, když mám takhle na závěr shrnout, jak se mi žilo a jezdilo s novým Cannondalem Habit LT 2? Jaký je (nejen) ve srovnání se svým předchůdcem? Inu, nejsem rozhodně žádný bikový snob, ale dost by mě lákala vyšší verze tohoto modelu s parádním karbonovým rámem a barevně zajímavým lakem. Ale to už by byl spíš jen určitý bonus a třešnička na dortu, jelikož už takto jsem rád, že jsem měl konečně možnost posadit se za řídítka nového Habitu LT a udělat si o něm svůj vlastní obrázek. A ten je krásný jak Ladova zima!
Nebo jinak… Já vím, že to tak řada lidí chce, ale nabízet takhle zajímavé kolo čistě v černé, respektive černo-šedé? Nedala by se nabídnout ještě jedna alternativní barevná varianta? (Nejen) pro mě… V pohodě, dělám si srandu. Z mého pohledu je klíčová funkce a ta mě tady hodně oslovila! Dohromady mám ale pocit, že už to říkám si posté. Ano, nový Habit LT je maličko civilnější, méně divoký než jeho předchůdce, není to zas tak výrazný rebel a buřič, o to víc si s ním ale užijete zábavy při různých situacích.
Líbí se mi a tleskám tomu, že se podařilo zjemnit a zefektivnit posed, poladit zadní stavbu a celému kolu dopřát pocit lépe jedoucího a lépe stoupajícího stroje. Vyjede toho vážně hodně! Přitom se přesně tohoto dosáhlo za cenu jen droboučkých ústupků na straně praktických schopností a celkové kapacity Habitu LT ve skutečném terénu.
Je to až k nevíře, ale možná i já bych si lehce doladil odpružení pro trochu stabilnější začátek. Zejména pro případy, kdy bych tohle kolo bral do těžšího terénu, na větší kopce. Určitě bych nasadil více lepivé pláště, doladil pár osobních detailů a byl spokojený, že mám luxusní a zároveň všestranný univerzál, který se nenudí v lesoparku u mě za barákem, přitom mě nenechá na holičkách ani při výletech do skutečných hor.
Text a foto: Štěpán Hájíček
Cannondale Habit LT 2 – základní údaje
Cena: 115 999 Kč 89 999 Kč (aktuální akční cena)
Hmotnost: 15,75 kg (vel. M, bez pedálů)
Kola: 29“
Zdvihy: 140/150 mm
Kokpit (řídítka/představec): 780/40 mm
Sedlovka (zdvih): 150 mm
Více informací: www.cannondalebikes.cz
Mezinárodní web: www.cannondale.com
PRO
- Stále dostatečně agresivní, ale proti předchůdci o něco efektivnější a všestrannější posed
- Výraznější všestrannost se prolíná celým kolem, celou novou generací
- Nový Habit LT působí v ruce a pod nohama lehčím, efektivnějším a více jezdivým dojmem
- Nechtěl jsem tomu zprvu věřit, ale když jsem to opakovaně zkoušel, zjistil jsem, že lze s tímto bikem zdolat i dost náročná stoupání
- Líbí se mi celkový projev, ovládání a poslušnost nového Habitu LT
- Aktuální verze není zas takový hromotluk, proto se dokáže dobře bavit na běžných trailech, zároveň se nezalekne ani těžšího terénu
- Pro ještě prudší a celkově drsnější technické výzvy bych asi potřeboval pár věcí změnit a upravit (pláště, odpružení atd.), ale potenciál je zde velký a možnosti, kam až vás tohle kolo pustí, jsou doširoka otevřené
- Hodně se mi líbí projev odpružení, které je výrazně aktivní, citlivé, a proto i hodně nápomocné, zároveň dokáže pracovat i hodně efektivně
- Celkově je Habit LT moc příjemné, hravé kolo, se kterým se člověk jen tak nenudí!
PROTI
- Trochu mě překvapila někdy až nečekaně ostrá přední brzda (Shimano SLX), ale to bude primárně otázka konkrétního testovacího vzorku (kombinace destiček a kotouče)
- Uvítal bych, zejména v zimních měsících, měkčí směs přední pneumatiky, ale to už si může každý doladit podle sebe a podle míst, kde se pohybuje nejčastěji
- Bovdeny tažené vnitřkem kola v rámu občas trochu drnčely, ale nešlo o nic tragického, co by se nedalo řešit – ztišit
- Trochu mě mrzí až příliš usedlá černo-šedá barevná kombinace, ale to je čistě individuální pohled na věc
- V určitých krajních situacích, extra náročných sjezdech, jsem se necítil úplně „na koni“, ale to by se asi dalo překonat výměnou pár vhodně volených komponentů.
