GASPI & MRSN! Kdy naposledy je viděli spolu? (ROZHOVOR)

Svého času jsem se snažil založit a následně i udržet takovou zajímavou tradici. Tak nějak historicky, logicky i lidsky jsem si vybral Michala Marošiho a snažil se vytvořit určitý „časosběrný“ dokument. Sérii rozhovorů vždy zhruba po 5 letech! Až na to, že ten poslední proběhl na pomezí let 2016/2017! Proto, když jsem domlouval letošní setkání s Michalem, řekl jsem si: „Prdlajs, udělám to jinak, pozvu i Gaspiho!“

Vlastně to celé začalo tím, že jsem si právě Michala Marošiho vybral pro svůj velký rozhovor do prvního čísla tištěného časopisu Bike, který jsem jako šéfredaktor připravoval (a pak z tohoto projektu, z něhož se později stal Bike-Peloton, zase rychle vycouval). Díky celé této story jste si již v roce 2011 mohli přečíst první VELKÝ ROZHOVOR s Michalem Marošim.

Druhou podobnou „srandu“ se podařilo zorganizovat, tentokrát už čistě pod hlavičkou BikeAndRide.cz, na konci roku 2016: Michal Maroši – Velký rozhovor (po 5 letech!). K němu jsme následně přidali jako bonus článek Top lokality českých MTB hvězd | #1 Michal Maroši. Ten už ale nedoznal plánovaného pokračování, jelikož sponzor, který si toto téma objednal… No Comment!

Další díl měl „teoreticky“ navázat v roce 2021, jenže… Covid, nějaké moje osobní peripetie atd. Prostě na to nebyl čas, nálada, lidi, podmínky. Další dva roky jsem si na svůj „osobní příslib“ sice obvykle koncem sezóny vzpomněl, dokonce jsem snad i jednou řešil s Michalem kdy a jak se potkat, ale pak to „nějak“ (většinou z mojí strany) vyšumělo.

Lehký výběr fotek z rozhovoru z roku 2016

Vyndej hlavu z p… Písku a začni organizovat!

Až holt „loňský“ podzim jsem se dokopal k tomu celou tuhle záležitost „znovu postavit na nohy!“ Vytáhl jsem si hlavu z pr…., zvedl telefon, domluvil Michala, zkoušel Kubu (fotograf) a… Nějak mě napadlo, že by nebylo špatné zapojit i Gaspiho, udělat z toho určitou konfrontaci, dialog, něčím to osvěžit.

Chvíli jsme sice bojovali s termíny, ale nevzdávali jsme se, zabrali, zamakali a průsečík našich kalendářů skutečně našli. Kuba Douda, který toto dostaveníčko fotil se mnou dřív, tentokrát čas neměl, proto ho zaskočil Adam Maršál, což je kluk, který patří přesně do téhle party. S Michalem i Richardem (Gaspim) ho totiž pojí dost pestrá osobní „historie“, ale to dnes otevírat radši nebudeme!

Nechme už úvodních řečiček, rozhovor sám o sobě je dlouhý víc než dost, tak hurá na něj.

*V označení jednotlivých „postav“ jako MRSN (Michal Maroši) a GASPI (Richard Gasperotti) se jistě vyznáte, že?

Text: Štěpán Hájíček

Foto: Adam Maršál a různé archivní kousky z BikeAndRide.cz, od Michala i Gaspiho

Pár momentek z restaurace Ve Století (Loděnice u Prahy)

Začněme u prehistorie, jestli nevadí? Michale, někde jsem vyšťoural, že jsi poslední závod v profi teamu jel někdy v roce 2012, sedí to alespoň trochu?

MRSN: To myslíš asi fourcross v Mariboru, kde se jel světový pohár, který jsem čistou náhodou vyhrál. Stalo se totiž, že Datel (Tomáš Slavík) sundal dva další borce takovým stylem, že než si stihli posbírat svoje kola, tak já už byl v cíli. Sranda! S takovým výsledkem jsem tehdy fakt nepočítal. Jinak ale jezdím a závodím stále, teď ale víc sám pro sebe, víc pro zábavu, na pohodu, než že bych někde potřeboval honit výsledky. Každý rok se třeba těším na Chinese Downhill, který sám pořádám a kde i rád startuju.

A taky tam rád vyhráváš, že?

MRSN: No pravda, první čtyři ročníky jsem vyhrál, ale někteří to začali brát poslední dobou opravdu vážně a dupou do toho tak, už se na bednu příliš netlačím.

*Aktuální Chinese Downhill 2024, již 9. ročník, se jede 10. 2. 2024 tradičně ve Špindlerově Mlýně (Svatý Petr). Více informací v pozvánce nebo na FB profilu Michal Maroši.

Richarde (Gaspi), co u tebe nějaké poslední závodní vzpomínky, záchvěvy? Závodění s „velkým“ sponzorem v zádech?

GASPI: Poslední závodní vzpomínky? Hmm… Poslední, co ve mně zanechalo nějaký dojem, byl svěťák v Enduru, který se jel ve Whistleru. Tam jsem se po závodě slušně rozčílil a řekl si, že tudy pro mě cesta prostě nevede. Od té doby jsem si naordinoval svou vlastní cestu, najel na vlastní, lehce „old school“ freeridovou lajnu, které se de facto držím dodnes.

Teď akorát jezdím častěji s motorem (eMTB), ale základní myšlenka je stále tatáž jako kdysi. Kolo, příroda, cesty a pěšiny, lidi a místa, která mám rád, nebo která chci pro sebe objevit, ochutnat, pokořit. Prostě jsem hodil za hlavu celé moderní enduro a jedu si svou vlastní vlnu.

MRSN: Já jsem spíše pro enduro na motorce… Na kole mi to nějak nesedí. Mám pocit, že je to kombinace všeho a vlastně ničeho pořádně. Pár závodů jsem odjel, ale bylo to spíše přání pana Löffelmanna, když přišel do N1 distribution.

Jinak tedy ještě zpět k té „poslední profi sezóně“. Asi není důležité, co to bylo za rok, podstatné je, že moje poslední sezóna, kdy jsem vlastnil licenci a víc to celé prožíval, souvisí se závodem JBC 4X Revelations (rok 2013 pozn. red.). S nadsázkou říkám, že moje licence byla spíš „Licence to kill!“

Byl to ten rok, kdy jsem vystřihl onen legendární wallride v Jablonci, kde jsem „seknul“ dva borce, které jsem většinu trati, po mém pádu na jednom z prvních velkých skoků, postupně dojížděl. Ne že by to byl můj záměr, ale jeden z nich po tomhle závodě údajně skončil s cyklistikou, druhý zas prý jezdil s integrálkou a sjezďákem po městě a všichni se mu smáli… Byl to můj poslední rok pod hlavičkou UCI. Tímto „výstupem“ jsem z tohoto „profi“ sportu skromně vycouval.

MRSN: Každopádně jak si naťuknul závodění se sponzorem – paradoxně až teď mi ta komunikace s partnerem funguje skutečně správně.  Možná je to i tím, že jsem si aktuální brand sám vybral a nebyl k němu „přidělený“ jako dřív. Dělám teď test ridera pro TREK, jsem ambasadorem, podporují mi akce, film a mám ten nejlepší materiál co jsem kdy měl! Tedy v době, kdy už se profi závodění vůbec nevěnuju. Není to slušná ironie osudu?

Gaspi je na tom s podporou jak? Já už si tě vlastně ani nedokážu představit na jiném kole, než je Mondraker, a poslední roky k tomu ještě všude svítí logo Merdcedes!

GASPI: Já to mám teď vlastně taky asi nejvíc v pohodě. Obecně je to hodně v klidu od doby, co jsem opustil ten velký závodní kolotoč. Respektive, mít takovéto podmínky někdy před 20 lety, to by bylo něco. To bych býval mohl být i mistr světa, nebo jsem mohl vyhrát Red Bull Rampage, ale to vem čert.

Ony všechny dobré věci zrají jako víno, proto jsem dnes vážně spokojený a jsem hodně rád za to, že mám okolo sebe sponzory, kteří si váží nás starších zkušených riderů, jako jsem já nebo Michal. Že si skutečně cení jezdců, kteří s nimi můžou postupně budovat jejich značku a v podstatě jsou její integrální součástí. Už jen fakt, že jsem u Mondrakeru letos plných 10 let! To je vážně něco!

MRSN: Je taky pravda, že jsme jezdívali závody nejednou i na kolech, na kterých se jezdit pořádně ani nedalo! Jestli si Gaspi vzpomínáš? Takže jsme šťastný, že teď máme sponzory, s kterými je řeč a kola, která dělají to, co dělat mají. Co můžeš chtít víc?!

Mně se u této příležitosti vybaví takové špeky jako Gaspiho růžové závodní Banshee v době, kdy byl s tímto kolem na Red Bull Rampage. Kolik že to vážilo? To bylo hodně přes 20 kg, ne?

GASPI: Jo tohle? To kolo mělo 24 kg! Takže když to srovnám s dnešníma eBikama, kde máš kolo s motorem a baterkou co váží 24-26 kg, ale dneska klidně i kolem 20 kg, tak je to vlastně úplně v pohodě. Občas si děláme s Michalem srandu, že čekáme, až se to celé otočí a pozvou nás, staré pardály, na eRampage, kde se to bude celé jezdit odspoda nahoru!!!

Vidíš, zrovna Red Bull Rampage je tématem, kterým jsem chtěl navázat. Jak se na tenhle podnik díváte dnes očima někoho, kdo to před X lety sám absolvoval? A nejen jednou?

MRSN: Já bych řekl, že největší rozdíl je ten, že dneska se tam chce dostat každej jezdec, co trochu něco umí a trochu něco ve světě znamená. Dřív to bylo naopak, jelikož se tam mohli dostat i jezdci, kteří se do toho cirkusu připletli tak trochu náhodou, zhruba jako já a Gaspi.

Naše určitá výhoda byla v tom, že Gaspi tam byl už rok před tím, než jsme tam poprvé dorazili spolu. Já měl zas za jednoho z hlavních sponzorů už tehdy Red Bull, proto jsme měli trošku víc otevřený dveře. Ale i tak šéf celé téhle velké srandy – Todd Barber – volal šéfovi amerického Red Bullu, a nakonec přišel s tím, že fakt můžeme startovat. To bylo velký! My tam vlastně tehdy jeli hlavně proto, že jsme pro „Marosana Never Dies“ natáčeli nějaké freeridové spoty, díky čemuž nás vítr zavál právě i sem do Utahu, kde se zrovna konal Rampage.

To byl tak rok, tuším, 2008. Gaspi si tam tehdy urval koleno a já naopak nastoupil do hlavního závodu. Někdy potom nastala čtyřletá pauza. Ale ono už mi to taky všechno slušně splývá!

GASPI: Vždyť je to taky dobře 20 let!

MRSN: Jo, to je pravda! Dohromady jsme tam byli 4x, ale ten rok, kdy si Richard zničil to koleno, to mohl být rok 2008, že?

GASPI: Jasně, to jsme si šli ještě pro čísla, ale já pak zjistil, že s tím kolenem nedám ani trénink, jak to bolelo. Ale ono se vlastně ani ještě nevědělo, jestli nás do hlavního závodu vůbec pustí. Byl to prostě tehdy skutečný punk! Michal se tam ten rok taky slušně rozštípal. Si tam skákal tu věc, co měl připravenou Gee Atherton, ne? Ale dal si to nějak víc z boku a pak si se vypnul o nějakou hranu, jestli si dobře vzpomínám?

MRSN: Asi jo! Vymyslel jsem si lajnu, která nešla odjet a všichni na mě koukali jak na sebevraha. Tak jsem si na poslední chvíli vymyslel freeride někde vedle a jeden kaktus mi dal slušnou stopku!

Vzpomínám si, že z to byla odražená pata a slušný otřes mozku a určitě taky vyražený dech. Všichni mi říkali, ať jedu i druhé kolo, ale já nějakou chvíli nevěděl ani jak se jmenuju, viděl jsem třikrát, takže jsem fakt pokračovat nechtěl!!!

GASPI: Přesně tak, Michal nás nějakou chvíli ani nepoznával, než se zas trochu srovnal. Prostě jak jsme tam přijeli, tak jsme zase odjeli a nikdo to moc neřešil, ale přesně taková to byla doba!

MRSN: Ono by těch příhod s našimi pády a jinými záležitostmi bylo samozřejmě víc, to by vydalo pomalu na knihu! Tehdy byl už celkový přístup o hodně jiný než dnes. V té době jsme do toho šli s rizikem 50/50, ale to dnes už nejde. Stačí se podívat na aktuální závodníky, na jejich stopy a překážky, a jasně vidíš, že na to jsou ti borci dokonale nachystaní a dávají tomu skutečně 100 %.

Ale samozřejmě tam vždy hraje i vliv toho místa samotného. Třeba nárazový vítr, který prostě neovlivníš nebo někdy neodhadneš, což ani nejde. Jsou tam i jiné věci, co tě můžou přibrzdit nebo stopnout. Ale on se z toho vlastně stal trochu jiný sport. Dnes je to spíš freestyle motokros než MTB freeride jako v našich počátcích. Ale to je vlastně v pořádku, lidi to tak chtějí, doba se mění, není důvod lpět tvrdohlavě na starých způsobech.

GASPI: Taky je vidět, že dnes na Rampage jezdí kluci, kteří na to celý rok cíleně trénují. Borci, co v průběhu roku jedou jen pár akcí, ale skutečně se soustředí jen na tuhle jednu. Jedou na toto místo třeba i třikrát za rok, aby navnímali celé prostředí a energii tohoto specifického prostředí. Pro ně je to vlastně taková soukromá Olympiáda – hlavní cíl sezóny. Ale proč ne?

Stačí se podívat na staré pardály této soutěže, jako je Kyle Strait, Cam Zink a další. Tihle kluci to berou opravdu hodně poctivě. To jsou přesně ti, kteří to místo dokonale znají, jezdí tam pravidelně, rok dopředu vědí, co chtějí v dalším ročníku předvést a celou dobu na to trénují! Staví si na to překážky doma na dvorku a tak podobně. Dávají tomu skutečné maximum a za to jim patří naše uznání!

MRSN: Rozhodně klobouk dolů. Je to fakt obrovský, mnohem větší, než jak to vidíš v televizi, než jak to vypadá na dálku. Takže velký respekt všem, kteří do toho jdou. Mám z toho vlastně radost, jak to dnes funguje a že to lidi stále baví. Já už to stejně nikdy nepojedu, ani jeden z nás už to nikdy nepojede, i kdyby to zůstalo víc o freeridu jako dřív, ale to je prostě vývoj a logický běh světa. 

GASPI: Dneska už je to fakt velký a kdo to nikdy neviděl naživo, ten to jen těžko pochopí. I pro mě je to dnes daleko za hranou. Ono jedna věc je fyzická průprava, ale hodně je to taky o psychice, protože dnes takové obrovské věci jednoduše nedáš bez toho, aniž bys měl svého mentálního kouče. Když už se prostě jednou rozhodneš, že do toho jdeš, tak prostě nesmíš ani na vteřinu zaváhat, jinak je po tobě!

Pravda, už několikrát jsem si všiml, jak si tam třeba Cam Zink na startu vždy pouští nějakou muziku do uší.

GASPI: Ona to fakt není sranda! Stojíš tam skoro sám na té startovací plošině, nad tebou vrtulníky, dole hromada lidí a pak ti řeknou ať jedeš a ty už prostě nemůžeš couvnout, protože ti to odpočítají a hotovo. Pokud zrovna nezačne foukat nebo tak něco.

MRSN: Já, když jsem tam stál, tak jsem měl vždycky pocit, že jdu do posledního tažení! Že je tohle moje poslední show! Tehdy jsem věděl, že jsem třeba půlku z těch věcí ani nestihl natrénovat, ale bylo potřeba je dát „nějak“ při závodě.

GASPI: Už jen ten efekt, kdy seshora vidíš maličkatý stany a hromadu mravenců někde v dálce a víš, že tam dolů musíš nějak dojet. Musíš se tam probojovat!

MRSN: Navíc si musíš vzpomenout, jestli jedeš po té správné lajně, jestli ten odraz před tebou je ten, který sis vybral a připravil. Vzpomenout si, jestli tady je dopad víc vpravo, nebo naopak vlevo…

GASPI: Přesně! Za našich časů jsme si stavěli na odrazech kamínky, abys věděl, co za tímhle odrazem následuje. Když byly dva po obou stranách skoku, tak se skákalo rovně, když byly na sobě vpravo, tak se točilo doprava a tak podobně.

To jsou věci, jenom zírám, to si fakt člověk nedokáže ani představit!

GASPI: A pak si ve výsledku sbíráš zuby zlomenou rukou! 🤣

MRSN: Já jsem vlastně rád, že jsem to odjel 4x, i když jsem jen dvakrát dojel do cíle!

GASPI: A přitom si to mohl i vyhrát!

MRSN: To asi teoreticky i mohl, ale ten nahoře si to nejspíš nepřál, takže mě to rozhodně netrápí. Už jen se tam dostat, to byla výhra sama o sobě! I v té době. Stát na startu s lidma jako je Thomas Vanderham, Cam Zink, Steve Romaniuk, Josh Bender, Daren Berrecloth, Richie Schley nebo Wade Simmons! Už jen to byla slušná satisfakce!

Když odbočím úplně jinam. Kde vy dva jste se vůbec poprvé potkali, jelikož takhle občas působíte skoro jako bráchové!  

GASPI: Já si myslím, že jsme se potkali ještě v dobách komunismu, někde na bikrosu. Ale tehdy jsme jezdili každý v jiné kategorii, proto jsme se spíš míjeli. Nějaké první seriózní seznámení proběhlo zřejmě někdy při dual-slalomu, asi na Máchalce. Mně si tenkrát vybrali do teamu Česká Krev a někdy půl roku na to přišel Michal. Od roku 95/96 jsme tak jezdili za první profesionální český team – Česká Krev Cannondale. Manažera dělal Pavel Sedláček a mechanika Zdeněk Pól.

GASPI: A jezdili jsme Twingem na závody! To byly zážitky. 🤣

MRSN: Akorát to vydrželo sotva pár měsíců, než to celé zkrachovalo, jelikož manažer měl velké oči a jednoduše to celé neutáhl. Naše cesty s Gaspim se pak rozešly a my se znova potkali víc jak po 10 letech v R.S.P. v Rakousku, kde jsme spolu odkroutili jednu sezónu.

GASPI: Pak jsme se jednou krásně prohodili, když já odešel z R.S.P. a začal jsem jezdit za Specialized, a ty si to měl trochu obráceně, jelikož jsi šel ze Spešlu ke KTM, nebo tak něco? Michal mi pak furt bral moje kolo, jak na něj byl zvyklej. 😁

MRSN: Jo KTM! To nebyla moc dobrá zkušenost. Motorky dobrý, ale kola… Navíc v té době! Bohužel jsem na tom musel jet poslední Rampage v roce 2010 a to už jsem se tam tehdy opravdu málem zabil. Ale přežil jsem to, proto taky vznikl film „Marosana Never Dies“, protože hlavním hrdinou je ten, co přežije vše, stejně jako James Bond.

Tohle dílko se dočkalo dokonce třech dílů, než se tahle éra taky uzavřela. Pak už bylo jen volné pokračování „In Chlast We Trust!“

GASPI: Tohle všechno stejně bude ve velkém dokumentu o Michalovi: „Ten, co nepije…“ Ne, vlastně „Ten, co slaví každý den!“*

*Představení velkého dokumentu o Michalovi a trochu něco o pozadí jeho vzniku chystáme jako samostatný článek.

Taky něco z Michalova archivu

Teď to sice bude velký skok v čase, ale pojďme si říct, kam jste vlastně od těch dob, od těchto začátků, Rampage apod., doskákali do dnešních dní?

MRSN: Tak já doskákal do toho stádia, že je ze mě vlastně skoro strojník, stavař! S parťákem Filipem Majkusem jsme si vzali pod křídla franšízu, německou značku Schneestern, a představili ji českému trhu. Stavíme převážně asfaltové pumptracky a skillcentra (odkaz www.marosana.cz).

On mi vlastně už někdy před pěti nebo sedmi lety Gaspi radil, ať si založím stavební firmu na budování trailů. No a osud tomu asi chtěl a já teď dost často sedím ve stroji od Zeppelinu! 😁

Jo, takže Gaspi leze na sopky (Over the Edge), kde mu na hlavu létají šutry a Michal zas řádí s bagrem a hraje si s čerstvým asfaltem?!

GASPI: Jenže já nejezdím na sopky kvůli šutrům, ale taky kvůli tomu teplu.

MRSN: Hele, kdyby chtěl někdo vyasfaltovat zahradu, ať se na mě klidně obrátí, já s asfaltem dělám fakt rád. No a Gaspi, to je teď motorkář!

GASPI: Jasně, motorka! 🤣 Spíš jsem „zásuvkář“, jelikož všude hledám zásuvky, abych si mohl docucnout šťávu do kola!

Jak je to, Michale, vlastně se závody na pumptracku? Něco si chtěl pořádat, dopadlo to, nedopadlo?

MRSN: První závod proběhl před lety na Štvanici v rámci Red Bull Pump Riders (2012). Tehdy to byl vůbec premiérový závod u nás a druhý ve světě, myšleno jako oficiální závod na pumtracku se vším všudy. Přivezl jsem to tehdy z Brazílie, kam jsem byl za tímto účelem vyslán.

Od té doby se to slušně rozjelo. Dnes už se jezdí i Mistrovství světa pod hlavičkou UCI, takže vítěz bere oficiální duhový dres!  Navíc existují snahy protlačit pumptrack i na Olympiádu, protože je to prý divácky super vděčné a atraktivní. No nevím…

Já letos budu pořádat MČR u nás v Benátkách (12. 10. 2024), jelikož se mi podařilo dotáhnout tenhle projekt právě u nás doma, z čehož mám velkou radost. K tomu jsem si vzal na bedra finále Českého poháru v Kraslicích (17. 8. 2024).

Takže dráha v Benátkách splňuje potřebné mezinárodní parametry apod.?

MRSN: Přesně tak, má to všechny parametry a normy co vyžaduje ČSC. Ostatně na Mistrovství ČR se smí hlásit jezdci jen s licencí, takže je to fakt oficiální podnik se vším všudy. Pro zajímavost, pravidla najdete na webu: ceskysvazcyklistiky.cz

Jak to vlastně vypadá s klasickou disciplínou jako je BMX a s dráhou u tebe v Benátkách? Případně co tvoje další organizátorské počiny v podobném stylu?

MRSN: Jo v Benátkách je stále slušná BMX základna, aktuálně čítá bezmála 100 aktivních členů, takže tady to skutečně žije. Na téhle domácí dráze jsem pořádal hned několik ročníků Red Bull Feel the Wheel, což je teď ale „v režimu spánku“.

Vedle toho mě zaměstnává již zmiňovaný Chinese Downhill a Pumptrack. Chinese DH vychází ze starého konceptu, který jsme si vlastě už kdysi vymysleli spolu s Gaspim. První závod tohoto typu vedl po vodovodním svahu ve Špindlu, kde se ale půlka trati běžela, jak moc to tehdy rozměklo a nedalo se po tom jet. Říkali jsme tomu pak pracovně Běhománie místo Red Bull Snowmanie, jak se to jmenovalo originálně.

GASPI: Tehdy to jezdila úplně jiná sorta lidí. Na startu byla jména jako je Dlask, nebo třeba Peter Drábik, který byl hodně vyhrocený, jak moc to prožíval.

Máš vlastně, Michale, ještě nějaké spojení s Bike Parkem ve Špindu? Dřív si tam navrhoval tratě, staral se o to, dělal tomu promo…

MRSN: Na to narážím docela často, protože lidi, co tam pravidelně jezdili, těm je dost líto, že už tam nic podobného není. Tohle místo je krásné, navíc to mělo takovou rodinnou atmosféru. Jenže tam se bohužel narazilo „kosou na kámen“, jelikož si KRNAP postavil hlavu a de facto celou tuhle záležitost jednoho dne stopnul. Respektive, KRNAP využil situace, kdy končila původní smlouva, do toho přišel Covid a… Pak už se prostě nedalo pokračovat, další razítko od KRNAPu už prostě nepřišlo.

Navíc se tam neblaze projevil efekt, kdy to areál nechal běžet celý jeden rok zcela bez údržby, protože asi šetřili na nové sjezdovky a lanovky. Načež řada z původních trailů byla do značné míry zničená kvůli přívalovým dešťům a bez kompletní rekonstrukce, která by stála hromady peněz, to už nešlo nijak smysluplně opravit. Takže to poměrně rychle zmizelo ze světa. Ale kdo ví, třeba někdo přijde s novým konceptem a vybuduje se tam něco zcela nového. Doufám tedy, že pod křídly Schneestern.cz čili Marosana Worxxx!

To mi připomnělo velký Gaspiho projekt – Bike Resort Beroun?! To zatím nevzniklo, vznikne to někdy, nebo to zapadlo taky někam pod stůl?

GASPI: Tohle celý ve své podstatě před X lety taky slušně usnulo. Problém byl samozřejmě i Covid, ale zásadní zásek vycházel z toho, že se to celé plánovalo na soukromém pozemku, kdy soukromá je většina lesů tady kolem Berouna. Celé to patří korejskému majiteli. On má sice v Soulu asi největší síť sjezdovek a jiných podobných aktivit, takže by mu podobný koncept nevadil, jenže! U nás to znamená, že by de facto musel odevzdat část svého majetku ve prospěch veřejnosti, a to se logicky asi nikomu moc nechce.

Další zásek spočívá v tom, že tohle je vlastně původně vojenský prostor, kde se naráží na fakt, že spousta existujících cest je špatně vyznačená v katastru, proto, než by se tam mohlo řešit a stavět cokoliv nového, tak by se muselo udělat komplet nové zaměření celého lesa a do toho se taky nikomu dvakrát nechtělo. I já sám z toho začal být postupně dost unavený a už jsem neměl sílu to dál tlačit.

Můj koncept byl ale, myslím, dobrej. Chtěl jsem to udělat tak, aby tam mohli dojíždět děti z Berouna a okolí na nějaké sportovní kroužky a podobně. Ale hádat se a přetahovat se neustále s protistranou, to ti po chvíli sebere vítr z plachet. Taky jsem si říkal, že na tom nepotřebuju strávit 10 let svého života, tak jsme od toho dal radši ruce pryč a tím to celé zhaslo.

Pojďme zas zcela otočit list. Michale, když jsem nedávno viděl reklamu na Foodoru, kde ty jsi kuchař a Datel (Tomáš Slavík) je kurýr… To byla jen nějaká chvilková legrace, nebo část komplexnějšího projektu?

MRSN: Ani ne. To byla docela seriózní věc pod záštitou Red Bullu, kdy se Red Bull spojil s Foodorou a přišli s tímhle nápadem. Ona to byla taková reklama ne-reklama. Spíš takový zajímavý edit, který má pomoct budovat jméno společnosti, než že bys propagoval konkrétní produkty nebo konkrétní služby. Takže za mě určitě povedený nápad, který mě bavil a na kterém byla radost se podílet.

Další odbočka lehce spojená se značkou Red Bull, které jsme se už vlastně letmo taky dotkli. Longboardový závod Red Bull Feel the Wheel. Říkal jsi, že díky covidu usnul?

MRSN: Přesně! Pandemie jeden ročník zabrzdila v půlce příprav a pak už se to nepodařilo znovu obnovit, bohužel. Bylo totiž fakt těžký zkoušet to znovu nastartovat, jelikož po covidu bylo najednou milion akcí, všichni chtěli všechno, takže se prostředky od sponzorů dost rozptýlily a na určité akce se pak už jednoduše nedostalo. Red Bull Fell The Wheel byla jednou z těch, která potřebnou podporu už znovu nedostala. Aktuálně to celé tedy spí, ale to neznamená, že se to nemůže znovu probudit a opět nastartovat. Koncept to byl, z mého pohledu, rozhodně úspěšný, takže potenciál tam stále vidím.

GASPI: Když si to tak vezmeš, tak svého času Red Bull Rampage usnul také na 4 roky, ale pak si to lidi vyžádali a celá akce se zase znovu rozjela a dnes je tam kde je. Takže bych taky neházel flintu do žita.

Další odbočka a skok úplně někam jinam. Vlastně trošku k začátku našeho rozhovoru. Co vy dva a enduro? Moderní enduro?

GASPI: Enduro není špatný, ale přijde mi, že to vlastně není nic nového. Takhle jsme jezdili snad vždycky. Prostě si vyšlápneš nahoru a pak si dáš traily dolů. Přesně tak se žilo i kdysi v Kanadě, jen to byl tehdy asi víc freeride, šlo víc o překážky a dnes se to naopak jezdí víc na čas.

Jako proč ne, ale trochu mi tam chybí ta původní komunita, společný duch. Dřív to bylo hlavně o lidech a kamarádech, o dobře stráveném čase spolu v lese a dnes… Dnes mi enduro přijde víc jako přehlídka majetku, jak to někdo nedávno výstižně nazval. Každej druhej je tam zavřenej ve své kóji, soustředí se sám na sebe, nikdo moc neřeší vztahy, srandu, pohodu. Proto jsem z toho poměrně brzy vyskočil. Ale to si měl asi, Michale, dost podobný, ne?

MRSN: Jak už jsem říkal dřív, já enduro chvíli jezdil hlavně proto, že to po mě chtěl sponzor. Dopadlo to tak, že jsem jel pár závodů a několik z nich i vyhrál. Všichni potom na mě koukali jako na blázna, protože si mysleli, že to nemůžu v životě ušlapat, natož abych tam vyhrál. Hodně jezdců totiž chodilo spát už po deváté večer, když my zrovna vyráželi na pivo!

Navíc mi přijde, že to není zrovna korektní disciplína, jelikož si to každej druhej různě načítá, vymýšlí všelijaké zkratky, časomíra taky nebývala úplně vysloveně přesná… I když to už se dnes docela změnilo a posunulo. Spíš mi vadí, že tam často není jedna jasně daná trať, kde se ukáže, kdo co umí, ale je tam dost místa k různým „vochcávkám“. Neříkám, že to tak dělají všichni, ale…

GASPI: Naopak vedle toho koncept Blindura se mi hodně líbí. Skutečnost, že to jedeš na oči a je čistě na tobě, co tam se svým kolem dokážeš v ten daný okamžik vymyslet. To je super, protože to mi přijde fakt poctivé.

MRSN: Pravda, to jsem vlastně ještě nezkoušel, to je dobrý nápad! Díky Frky!

Když se posuneme ke sponzorům, ke kolům, které teď máte, jaká je vaše aktuální situace a nejbližší výhledy?

GASPI: Za mě je stále hlavním partnerem Mondraker, za což jsme rád. Na cestě je nové kolo, které se představí v roce 2024, jehož budu hlavní mediální tváří. Pro mě je to už po 10 letech taková srdcovka, znám tam všechny důležitý lidi a vážím si i toho, že to má stále stejného majitele a nepatří to žádné finanční skupině, což je fakt super. Už jen jak si tam lidi vzájemně věří, jak komunikují. To nevidíš rozhodně všude.

MRSN: Já jsem už pár let u TREKu a asi tam zůstanu!  Akorát jsem naladil nový TREK Slash Gen 6 s High-pivotem. Co se týká elektriky, tak jsem zatím zkoušel Trek Fuel EX s tím malým motorkem od TQ a bylo to moc příjemné. Ale myslím si, že čas na elektrickou motorku ještě nedozrál, ale možná jednou skutečně přijde.

Jinak odpružení mám od DVO, obléká mě 100%, záda mi kryjí v Bikestrike, natáčím na GoPro a v zimě jezdím na LTB Snowboards s batohem od Dakine a botama od Vansu. O mašinu (jakože fakt motorku, pozn. red.) se mi starají v KTM Flash-teamu a nově ladím spolupráci s Fordem!

Dobře, pokud jde o klasické motorky, když už si to Michale naťukl, tak stále jezdíš, alespoň pro zábavu?

MRSN: Motorku mám stále, podmínky by byly, místa, kde jezdit se za barákem taky najdou, ale není moc čas a taky nemám vlastně žádného parťáka, s kterým by se to dalo sdílet, takže reálně vyjedu tak 5x za rok, což fakt není moc.

Jak je na tom Gaspi a motorka?

GASPI: Já svého času taky jezdil, ale pak jsem si to sám zakázal, jelikož jsme měli v rodině hned dvě úmrtí na motorkách! Proto jsem si říkal, že tohle už sám vlastně hrotit nemusím. Už takhle jsem schopný se slušně rozštípat na kole, natož pak na motorce! Proto ne, tahle cesta se pro mě uzavřela už před řadou let.

A co nějaké projekty do budoucna?

MRSN: Já jsem teď hlavně asfaltér a do toho občas píšu básně. Zatím je to spíš vtip, ale říkal jsme si, že by byla sranda vydat vlastní sbírku básní. Adam Maršál by to nafotil, Vávra Hradilek mi už slíbil, že by v rámci představení knihy klidně zatančil! Ale říkám, je to víc sranda než cokoliv jiného. Jo a má žena Monika říkala, že by chtěla mít doma maséra, tak si budu dělat masérskou licenci. A zatřetí, taky bych se rád vrátil ke své původní profesi, což je kuchařina a ukázal svou pravou tvář! 😉

GASPI: Jasně, takže ty uvaříš jídlo, přineseš ho zákazníkovi na stůl, řekneš mu básničku, k tomu mu promasíruješ krk, a ještě mu vyasfaltuješ zahradu, to je dobrý, to se fakt musí chytit!!!

MRSN: Samozřejmě bych se mezi tím vším chtěl taky občas dostat na kolo.

Dobře a jak vlastně funguje, Michale, tvoje pumptrack company – Marosana Worxxx!? Posouvá se to celé někam?

MRSN: Jasný, tam je poslední roky patrný velký vývoj. Říká se tomu New wave, kdy se tratě staví o dost jinak než před pár lety. Už jen každá zatáčka má různý sklon a poloměr, do některých zatáček přidáváme dubly, aby sis v nich mohl i zaskákat. Je to celé hodně pestré a celé to směřuje k tomu, že každou trať můžeš projet na X způsobů, aby tě to bavilo i po půl roce pravidelného ježdění. Aby tam bylo víc možností než jen jedna jasně definovaná lajna. Hodně se tomu poslední dobou snažíme věnovat a nese to snad i své ovoce.

A Gaspi co tvoje plány, výhledy, projekty?

GASPI: Já, upřímně řečeno, radši moc neplánuju. Vždycky si vzpomenu na jednu operaci kolene před asi 5 lety, kdy za mnou přišla sestřička a říkala, že bych se při svém věku měl už pomalu zamyslet nad tím, co budu dělat i mimo kolo. Jenže kdybych měl dělat cokoliv jiného, tak to nejspíš nebudu dělat na 100 %, protože mě to nebude až tak bavit a naplňovat. Proto se snažím zůstat u kol, jak to jen jde a až to jednou nepůjde, tak budu řešit, co dál. Jestli se třeba vrátím k profesi mechanika měřících přístrojů a zařízení… Ono to vlastně není od eBiků zase až tak daleko, ale!

Já vlastně nikdy reálně nepřemýšlel, že bych měl jít mimo bikový průmysl a management. Už jen těch akcí, co se okolo mě v poslední době točí, od toho nechci ustoupit. Zatím ani nemám žádnou reakci od svých partnerů nebo sponzorů, že bych měl s něčím končit, takže prostě jedeme dál. Naopak mám spíš pozitivní feedback s tím, že mě neberou jen jako jezdce, ale že jsem taky často konzultant a řeším s nimi řadu různých věcí od vývoje přes marketing a podobně.

Ty jsi zas na jiný druh umění, než jsou Michalovy básničky, že? Už jen „otvírák“ dnešního rozhovoru je z „tvého pera!“

GASPI: Jasně, básničky sice nepíšu, ale zase dělám grafiku, i technický design, a to mě hodně baví. Beru to vlastně jako určitou kompenzaci těch akčních věcí. O to lepší je, když se pak tyhle věci dostanou až do podoby reálného produktu, když se to dostane třeba do sportu, do cyklistiky.

Celkově se přitom snažím o těchto věcech dost přemýšlet, hlavně aby to mělo svoji myšlenku a neslo to nějakou informaci. Nejen něco nakreslit, ať si to použije každý, jak chce. Třeba jsem dělal design pro český splitboard. Proto jsem se snažil použít české národní barvy a tak podobně. Dostat tam něco víc, právě ten příběh a myšlenku.

Pro mě je vlastně obecně důležité, aby fungovala především hlava, aby měl člověk tu správnou motivaci. Prostě pokud máš nějaký cíl a za něčím si jdeš, tak cestu k němu už obvykle najdeš. Ale když ztratíš cíl a směr, pak už jen přežíváš a netušíš co bude zítra, nebo tě to pak ani nezajímá.  

Závěrem otázka na mladou krev? Asi aktuálně spíš na Michala a jeho syna Adama? Ten byl dost nadějný jezdec, jak je to s ním dnes? Pokračuje, jezdí, nebo si našel jinou cestu?

MRSN: Všeobecně mladá krev, tam si myslím, že se do toho hodně šlape. Už jen z hlediska výkonů se mladá generace dost posunula, což je super. Zaprvé účastí na různých závodech, za druhý uměním, jak s kolem zachází a jak ho ovládají. Je to samozřejmě dané do jisté míry i moderní technikou, ale i tak mi přijde, že se mladí dost snaží a jsem za to rád.

Co se týká Adama, tak ten na kole víceméně přestal jezdit. Letos jsem ho vytáhl párkrát, kluk má vážně talent, ale vybral si jiný sport a hraje teď hlavně fotbal. Ale třeba se ke kolu ještě někdy dostane. Já ho do toho rozhodně netlačím. U nás je to vlastně dost rozdělené. Já jezdím na kole, dcera je koňařka, syn fotbalista a žena jogínka.

Adam jezdil skutečně dost intenzivně 6 let, byl i mistr republiky, čímž mi udělal obrovskou radost, ale na horských kolech vlastně nikdy pořádně nejezdil a nezávodil. Ale pokud by k tomu měl někdy chuť, tak mu vhodné podmínky kdykoliv zařídím, to je jasné.

Fotbal vede i u Gaspiho doma, že?

GASPI: Jo, u nás je to taky trochu podobný. Elča je sice ještě malá, ale už teď kolo prakticky nesnáší! Protože u nás jsou kola všude. Já furt na kole, děda stále opravuje nebo prodává kola, Terka, manželka, ta zas dělala/dělá fyzio pro nějaký cyklisty. Takže Elča hraje fotbal za holčičí team Čechoslovan Chuchle. To jsem musel chvíli překousávat, ale co už, hlavně, že ji to baví. Naštěstí si vybrala dres s číslem 10, tedy číslo našeho historicky nejlepšího fotbalisty, kterým je Julius Lavický, Lavi! Takže to máme vlastně docela podobné jako Michal, jen ty koně nám tam zatím chybí! 🤣

Poděkování na závěr

Kluci, to bylo výborný a sakra obsáhlý! Probrali jsme, co šlo, skákali přes různá témata, tak snad to poberou taky naši čtenáři. Jsem moc rád, že se mi podařilo vás dva dostat na jedno místo! Vytáhnout vás společně na kolo a pak ještě na oběd, aby mohl vzniknout tenhle rozhovor! A taky díky Adamovi (Adam Maršál), že nám k tomu udělal parádní fotky, přestože ho to stálo nemalé trable se zubama! Sorry kámo!

Takže super, teď už nechme spíš všechny ty informace a názory rezonovat lidem v jejich hlavách a zase časem něco spolu vymyslíme. Pokud bude naše generace bikerů ještě někoho zajímat? Každopádně ještě přihodíme slíbené bonusové info o Michalově „video-pomníku“, jak bylo slíbeno a Gaspi… Když jsme teď tak trochu „bratři v BOSCHi!“, o něm bude určitě řeč.

PS: Fotky a rozhovor vznikaly v průběhu listopadu 2023, původně jsme chtěli celé téma zpracovat a vydat už před Vánoci 2023, ale práce na testech a jiném obsahu bylo v závěru roku 2023 tolik, že jsem si nechal tuhle záležitost radši na období mezi svátky a celý rozhovor připravil až na začátek roku 2024!

Text: Štěpán Hájíček

Foto: Adam Maršál a různé archivní kousky z BikeAndRide.cz, od Michala i Gaspiho