Michal Maroši – Velký rozhovor (po 5 letech!)

To jako vážně pět let? Ano! Naposled jsem s Michalem dělal VELKÝ rozhovor před mnoha lety… (vyšlo 16. 6. 2011)! Již dřív jsem na něj chtěl navázat, ale nějak nebylo kdy! Nebo jak to říct, prostě nebyla ta správná konstelace… Pak ale přišel Kuba s nápadem na projekt mapující oblíbené lokality českých MTB stars a tak jsme zase tady!

Znovu jsme se sešli „na místě činu“. Znovu jsme byli na pumptracku pod mostem, na oběd skočili do rodinné Márošácké restaurace La Famiglieri v Benátkách – mimochodem mají tu skvělou pizzu a hromadu dalších dobrot – a znovu jsme byli třeba v bývalém vojenském prostoru Milovice. Nově jsme třeba navštívili BMX dráhu v Benátkách nad Jizerou atd. Vše o lokalitách okolo Benátek najdete v našem článku na webu RedBull.com

Psát něco víc o Michalově úspěších a jeho kariéře jako takové snad ani nemá smysl. Naše generace dobře ví, o kom je řeč, mladší ročníky ať koukají nastartovat své chytré krabičky a zadají do Googlu jméno Michal Maroši, či ať si rovnou otevřou jeho profilovou stránku na portálu www.redbull.com/…/michal-marosi. My ostatní se můžeme rovnou vrhnout na rozhovor, ať konečně zjistíme, co Michal dělá, když už nedělá! Jakože profesionálně nezávodí…

Když zapátrám v paměti, tak se mi ve spojení s tvým jménem vybaví jako poslední velký úspěch vítězství při blátivém závodě v rámci Světového poháru ve 4X, v dobách, kdy jsi jezdil a závodil za team R.S.P. Kdy a kde to bylo a co bylo dál? (výsledky/video)
Jo to byl Maribor, svěťák, který se mi podařilo vyhrát. Bylo to, tuším, v roce 2010. Po tomto úspěchu jsem se závodění na nejvyšší úrovni věnoval ještě dvě sezóny a v roce 2012 jsem oficiálně ukončil kariéru profesionálního jezdce fourcross. Jezdil jsem tehdy v teamu s Tomášem Slavíkem (R.S.P.), což mi připomíná ten kousek, co se mi podařil na jeho JBC 4X Revelation 2013. Tedy předjížděčka na wallridu (video).

Chvíli na to fourcross rozválcovala olympiáda! Přesněji zařazení BMX na olympijské hry a znovunastartování zájmu o malá kola. Jezdecká základna 4X se kvůli tomu dost rozmělnila a mnoho jezdců se začalo soustředit na jiné odvětví! Proto jsem se rozhodl, že sezóna 2012 bude moje poslední. A taky že opravdu byla!

Dneska jsem za to rozhodnutí hodně rád, protože se od té doby fourcross znovu hledá a nejsem si jistej, kam dál bude směrovat. Jsem šťastný, že se mi podařilo ukončit elitní jezdeckou kariéru v době největší slávy tohoto sportu. Zároveň jsem s tímto ukončil i kompletní profesionální kariéru MTB závodníka.

Výsledky: UCI MTB World Cup 4X 2 – Maribor 2010

1 – Michal Maroši (CZE / R.S.P.)
2 – Jared Graves (AUS / Yeti, Fox)
3 – Joost Wichman (NED / R.S.P.)
4 – Tomáš Slavík (CZE / R.S.P.)
5 – Kamil Tatarkovič (CZE / Scott FDF)

UCI MTB World Cup 4X 2: Maribor Finals

Report a fotky z Mariboru na Dolekop.com)

Tímto kouskem jsi jako profík skončil, ale kolo jsi na hřebík rozhodně nepoložil, že?
To ne, ukončení profi kariéry neznamenalo definitivní konec závodění! Závodím dál, ale rozdíl je v tom, že závody, kterých jsem se od té doby účastnil, jsem si vybíral sám podle chuti a nálady. Tedy ať již to byly akce jen pro pozvané ridery, nebo závody, které jsem sám organizoval, případně organizoval někdo blízký. Navíc jsem se začal věnovat jiným věcem, jako je natáčení, focení a propagace sportu obecně.

Tedy jak v podobě organizování různých akcí, závodů, či bikových kempů, tak třeba i ve formě podpory horský kol prostřednictvím různých médií. Dnes mě zaměstnává také výstavba a údržba parků a jiných projektů, třeba pumptracků. To jen tak ve zkratce, co se za těch pět let od našeho posledního rozhovoru událo.

Taky přišly děti a kluk začal jezdit bikros a vůbec se stalo hodně věcí, kvůli nimž jsem musel přehodnotit svoje priority a upravit pracovní život.

JBC 4X Revelation 2013 – MRSN a Wallride

Tím jsi mi trochu sebral vítr z plachet pro další otázky… Nevadí, pojďme to trochu rozvést. Jistě nejen mě zajímá, co tě teď vlastně živí a co vyplňuje tvůj čas?
Je pár věcí, o kterých moc veřejně nemluvím, což je podnikání a jiné investice, z nichž plynou pravidelné příjmy jako základ mojí obživy. Kromě toho mě dneska živí hlavně promotérská činnost. Tedy v první řadě zmíněné pořádání kempů, závodů nebo různých akcí. Jedním z hlavních pilířů mojí současné obživy je firma pro budování trailů, Marosana Co. Letos realizujeme již pátý velký projekt, kdy se soustředíme převážně na pumptracky, především hliněné, ale také na sjezdové tratě a podobné záležitosti.

Zároveň jsem ambasadorem Bikeparku Špindl, kde jsem zapojený do plánování trailů a péče o ně už mraky let. Letos je to ale poprvé plně oficiální. Tento rok jsem proto měl ve Špindlu svoje shapery (kopáče, údržbáře tratí, pozn. red.), kteří dohlíželi na podobu jednotlivých trailů, a to na dennodenní bázi. Zároveň se snažili vymýšlet nové věci, překážky a jiná vylepšení.

Slyšel jsem, že byl Špindl Bikepark letos dost vyvoněný! (reportáž Špindl Bikepark)
Ano, tento posun byl tuto sezónu ve Špindlu obrovsky znát, protože doposud zde na bikových tratích pracovali klasičtí zaměstnanci lyžařského střediska, takže spoustu věcí, které udělali, bylo hotových tak na půl. Nic ve zlém! Navíc do toho mnohdy zasáhla řada dalších aktivit a akcí, kdy se na sjezdovce jednou budovalo nové zasněžování, jindy probíhaly různé přesuny, rozšiřování sjezdovek apod.

Jo, loni se vlastně stavěla celá nová lanovka na Pláň, že? Byli jsme tam s rodinou tehdy v září a sledovali jsme, jak velký vrtulník, tuším že Mi-8, přenášel z parkoviště na kopec díly jednotlivých sloupů…

Jo, to bylo loni! Ono ale posledních pár let, sezónu, co sezónu, došlo k nějakému zásahu do podoby bikeparku, proto jsem vlastně až letos skutečně spokojený s výsledkem. Tedy s podobou, jakou měl Špindl Bikepark před oficiálním završením sezóny. Letos vše běželo, jak by mělo. Třeba u dolní stanice se v rámci příprav na akci Marosana End of the season vol. 18 vystavěl nový slopestyle park.

Udělala se ale i řada jiných věcí, vylepšily se stávající traily, stavěla se úplně nová sjezdová trať a tak podobně. Ve Špindlu jsem proto letos strávil opravdu hodně času. Krom tohoto se letos nakopává novej projekt, což je Kolovna.cz, jestli jsi o tom slyšel?

Ano. Jestli si dobře vzpomínám, jedná se o hotel nebo tak něco v Jeseníkách? Vybavuju si propagační video, které jste dělali s Petrem Slavíkem.
Přesně tak. Je to penzion, který má svoje sportcentrum a je hodně zaměřený na cyklisty a bikery. Konkrétně bys ho našel na pomezí Orlických hor a Jeseníků. Tam jsem letos také stavěl nějaké věci. Nádherné to místo.

A jak to tam vypadá s traily? Něco se tam rodí, je něco vyznačené, nebo jen dostaneš na recepci mapu a „snaž se…“
Traily jsou v tomhle místě dost divoký. Najezdit se tam toho dá mraky, ale je to všechno hlavně čistě přírodní, což má své nesmazatelné kouzlo. Něco je dnes značené, cesty, kam můžeš oficiálně na kole, jiné věci jsou zakázané, jako třeba Kralický Sněžník. Nebudu nikoho navádět, určitě bych na taková místa nejezdil v sezóně, ale vždy záleží na přístupu.

Nejlepší dárek from Kolovna on Vimeo.

Špindl, Kolovna, co tam máš dál?
Naposled jsem stavěl pumptrack v Mladých Bukách (Krkonoše, pozn. red.), což se mi hodně líbilo, protože se to postavilo jako projekt na podporu mládeže. Zastřešila to obec, ale i zdejší základní škola. Proto se postavily dva okruhy, jeden náročnější a jeden lehčí pro děti. Žáci zdejší školy teď mají jízdu na pumptracku v rámci výuky, tedy jako součást tělesné výchovy.

Ostatně tady se děti věnují více sportům. Lezení na stěně, v zimě lyžování a v létě nově cyklistika v podobě pumptracku. Ředitel je do toho hodně zapálený, chce dokonce koupit pár kol pro děti, aby bylo vždy na čem jezdit. Takový přístup se mi hodně líbí. Navíc se děti budou o svůj pumptrack samy starat, opět v rámci výuky, zřejmě dílny. Je super, že si tak k němu vytvoří vztah, pochopí, kolik je za tím práce a budou si svého pumptracku vážit.

Hliněný pumptrack asi nebude zrovna bezúdržbový?
To vážně není! Řada lidí si myslí, že se jednou postaví sportoviště a je hotovo. I tak to jde, ale to by se ty boule musely vylít asfaltem nebo je rovnou udělat betonový! Někde to dává smysl, už jen pro minimální nároky na údržbu, ale zase to pak stojí dvojnásobek. Takhle je prostě dané, že se o to v Mladých Bukách bude někdo starat. Myslím děti v rámci dílen. Zároveň je to pro mě určitá garance, že se tento pumptrack hned tak nerozpadne a nezaroste, ale bude se skutečně pravidelně používat a udržovat. Což stavitele vždy potěší.

Mám takové tušení, že tvůj výčet projektů ještě nekončí?
Poslední projekt je v Brně-Lesná, opět pumptrack. Nádherné místo a s přihlédnutím ke zdejší BMX komunitě to má velký potenciál. Příští rok by to mělo jít na asfalt, a to je jistota celoročního využití s minimální údržbou.

Tohle je tedy moje základní a hlavní současná obživa. Jinak jsem stále veden jako „legendary rider“ na soupisce Red Bullu, který mě stále podporuje a věří mi v tom, co dělám… To je také důvod, proč s touto značkou pracuju ze všeho nejvíc. Pro Red Bull dělám různě akce, organizuju je a tak podobně. Navíc příští rok budeme slavit jubileum 20 let vzájemné spolupráce, což je slušný mandát! Ostatně třeba dneska večer* slavíme s LTB Snowboards 30 let! Prostě to letí!
*Náš rozhovor se uskutečnil 3. 11. 2016

Pod značkou Red Bull jsi vlastně organizoval, vedle řady dalších akcí, i závody na longboardu na BMX dráze?
Přesně, Red Bull Feel the Wheel! Světová premiéra! To byl jeden z velkých Red Bull eventů, s kterým jsem měl co dočinění stejně jako Pumpriders. Jeden ze závodů v tzv. longboardcrossu se jel v Praze na BMX trati v Řepích, druhý ročník pak na bikrosce u nás v Benátkách nad Jizerou. Tady je více místa okolo, proto se dá přímo u trati vystavět zázemí a hned po závodě odpálit párty!

Ještě jednou v rychlosti, jaké akce máš letos za sebou jakožto pořadatel?
Je to hlavně několik tradičních záležitostí jako Open Season pod mostem, Špindl opening, což je sjezdový závod, potom tam byl 4down, kemp 4 Kids, Japan downhill (videa)… Ještě jsem nezmínil úplně první akci roku 2016 což byl Chinese downhill (fotogalerie), který se jel někdy v únoru.

To byla docela legrace, jelikož se zúčastnilo kolem dvou set lidí. Jelo se ve Špindlu po červené sjezdovce s hromadným startem! Japan downhill je de facto obdoba, jen se odehrává v létě. Vše vyvrcholilo akcí pořádanou 1. – 2. října Marosana end of the season. vol. 18, kterou jsem také přesunul do Špindlu do zdejšího bike parku.

Ještě by mě zajímalo jedno velké aktuální téma – ty a enduro? Jak to vidíš, co si o této disciplíně myslíš, co jsi jel za závody a jak se ti to líbilo?
Upřímně od svého sponzora, kterým je Fox, jsem měl (v uvozovkách) „nařízeno“ objet nějaké ty závody Enduroserie… Zprvu jsem byl z téhle informace jako vopařenej, ale nakonec jsem to vzal jako osobní výzvu, jelikož je to sport, o kterém jsem do té doby věděl hodně málo. Delší čas jsem se tvářil, že enduro není zrovna moje disciplína, načež se naskytla tahle příležitost, vyzkoušet si to na vlastní kožich. Jel jsem dohromady tři závody a vlastně mě to dost bavilo.

Líbilo se mi, že se tam potká spousta kámošů, kteří třeba dříve jezdili sjezd a já je poslední roky prakticky neviděl. Zaujalo mě, že bylo vždy dost lidí na startu, běžně kolem dvou set, což je taky fajn, protože už to rozhodně není sport hrstky individualistů. Bylo vidět, že se tomu lidi dost věnujou a jdou do toho naplno. Nakonec mně i samotný závod přišel jako smysluplný, profesionální a navíc i zábavný. Pokaždé jsem si dosyta zabikoval a myslím, že v tom budu pokračovat i příští rok.

Máš po této zkušenosti nějaké ambice, když se ti dokonce povedlo dostat se na bednu a zabodoval jsi ve své věkové kategorii i v celkovém pořadí? (vyhlášení Enduroserie 2016)

To zase ne… Není to tak, že bych chtěl objet mezinárodní soutěže, že bych to hltal a chtěl znovu naplno závodit. To určitě ne! Je to spíš příjemný doplněk k tomu, co dělám. Ale i tak s kámošema, s kterýma to jezdím, máme mezi sebou slušný dril, dokážeme se vzájemně hecnout a nakonec i to umístění nebylo špatný. Teda hlavně v porovnání s tím, že jsem ze začátku nevěděl, co enduro vůbec obnáší. Řada lidí mi dokonce říkala, že to nemůžu celé ušlapat a tak podobně. Nakonec to bylo docela v klidu.

Příští rok tedy v podobném gardu?
Určitě. Pohoda, zábava, kamarádi. Když se dostaví nějaký výsledek, tak to bude jen příjemný bonus!

Dobře, bereš to jako zábavu, tomu rozumím. Ale jak moc vážně/nevážně se věnuješ přípravě? Najíždíš si tratě den dopředu, nebo to jedeš spíš „na oči?“
Den před závodem jsem byl vždy na místě, protože se mi to nechtělo jet vyloženě na oči. Přeci jen nejlepší jezdci jedou hodně rychle a stát se může cokoliv. Když to máš alespoň jednou projeté, pak tušíš, co tě kde čeká a jestli někde za zatáčkou nečíhá nějaká zrada, co by člověka zbytečně rozhodila. Stačí malé zaváhání a úraz je tady. A v těchhle letech už padat moc nechceš. Zkrátka, jsem přesvědčený, že je důležité vědět, co tě čeká za stromem, případně že na dopadu nějakého skoku není skála nebo jiné překvápko.

Ještě poslední obecná otázka. Ze všech disciplín, co jsi prošel za svoji kariéru, co tě bavilo nejvíc? Nebo se to měnilo s časem?
Každá z disciplín má svoje. Downhill je bez diskuzí královská třída, na kterou musel člověk opravdu tvrdě dřít, jelikož ti to neodpustilo žádnou chybu nebo zaváhání. Když se člověk skutečně snažil, byl výsledek fantastický! Fourcross byl víc společenský, kamarádi, párty, dobrý závody, jezdci se mezi sebou hecovali. Závody byly i dost krátký, takže to nebylo až tak náročné na přípravu, ale drsný to umělo být taky!

Nejvíc mě asi oslovil freestyle, hlavně komunita okolo, když jsem s tím koketoval v začátcích tohoto sportu. Tehdy to bylo víc na pohodu a triky se daly skákat celkem normálně. Vytvořilo se skvělé jádro nějakých 15 lidí z celého světa, objížděli jsme nádherné závody, navštívili úžasná místa, ať to byl Whistler-Crankworks, Norimberk s překážkami vedoucími z hradeb nebo Saalbach a tak podobně.

Všechny tyhle závody měly super atmosféru, všude byla spousta diváků a triky ještě nebyly až tak náročný. Byla to hlavně zábava a show. Nebyla v tom až tak atletika nebo skoro gymnastika, jako je tomu dneska. Byl to spíš těžký punk, a to se mi na tom líbilo nejvíc. Jinak o dualu a podobných sportech asi nemá cenu mluvit, to už bylo tisíckrát opraný. Každopádně tohle byly hlavní disciplíny, kterým jsem se věnoval.

A co tě nejvíc bere dnes?
Jednoznačně back-country. Prostě volný pohyb v přírodě na vlastní pěst. Zabalit věci, vypadnout někam pryč, vzít kolo s plnou polní, dát si steak pod skálou a kouknout do ohně…

Krásný závěr a slušné motto! Díky za tvůj čas, třeba se sejdeme u vás v restauraci, snad dřív než za dalších pět let, a můžeme znovu navázat!

Backstage video z našeho setkání a focení…

MRSN & BikeAndRide.cz foto sesion 2016 from BikeAndRide.cz on Vimeo.