WHYTE T-160 RS | Netřeba nic měnit, stačí doladit! (TEST)

Britský Whyte má svůj vlastní, v lecčem specifický, zároveň však po prvním seznámení logický způsob označování a členění svých modelů. Zejména u plně odpružených strojů lze z daného kódu vyčíst vše podstatné. Kupříkladu dnes testovaný Whyte T-160 odkazuje zcela zřejmě na Trailové zaměření doplněné zdvihem 160 mm.

Ano, tato logika platí plně a bez výjimek, avšak zrovna ono číselné označení u fullů nemusí být až tak striktně přesné, jak byste si možná mysleli. Nebo je to jen maličko jinak, než jste si možná mysleli. Ono je to vlastně trochu podobné jako u označení některých aut.

Napadá mě kupříkladu přirovnání s vozy BMW, u nichž roky platilo, že třeba model 320i měl benzínový motor o objemu 2,0 L, ale dnes? Nebo spíš „včera“, v době bez hybridů, mohl mít model 320i objem 1,8 L, nebo také 2,2 L! Ale ať se v tom zbytečně neztratíme…

Pravda je taková, že Whyte svým číselným označením poslední roky naznačuje hlavně zdvih vidlice a s tím související zařazení v jeho hierarchii. Pro lepší pochopení, VELKÉ enduro Whyte G-180 má vidlici se zdvihem 180 mm, jeho rám přitom disponuje krokem někde na úrovni 160-170 mm. Podobně Whyte T-140 chodí vzadu okolo 130 mm a oněch 140 mm najdete na vidlici. Konečně „náš model“ Whyte T-160 nabízí „plných“ 160 mm jen vepředu, vzadu operuje rozumných 150 mm!

Kde se vzal, tu se vzal Whyte T-160

Jelikož je zrovna Whyte T-160 „absolutní novinkou“ současné kolekce, bude jistě na místě připomenout jeho původ, či jeho kořeny. Na rámu či v katalogu najdete označení T-160 v1, což nám připomíná, že Whyte již dříve „odepsal“ členění na jednotlivé ročníky. Naopak svá kola rozlišuje podle evolučního stupně, podle jednotlivých generací, respektive verzí (v1, v2 atd.).

Whyte T-160 je tedy prvním exemplářem svého druhu, není to ale žádné neopeřené holátko, nýbrž pokračovatel dostatečně prověřeného rodu.

Předchůdcem řady T-160 byl „měňavec“, model S-150. Tento bike byl navržen s podobným zaměřením, pouze „podlehl módě“ střídání různých rozměrů kol, proto byl navržen a postaven tak, aby mohl využívat jak velká 29“ kola, tak i menší a širší balóny 275PLUS. Případně se s ním dalo pracovat jako s mulletem, což jsem i sám zkoušel a dost mě to bavilo!

Zpět ale k našemu příběhu. Proč měla starší generace na začátku písmeno „S“? Jelikož to vyjadřovalo onu „měňavost“, tedy „SwitchAble“. Naopak aktuální kousek – Whyte T-160 – se na tento druh průměrových kolaborací vykašlal a oddal se čistě a pouze svodům velkých obručí (29“).

Ladím až jej vyladím!

Nejnovější kousek Whyte T-160 tak má rozhodně na co navazovat, zároveň si ale chce vyšlapat svou vlastní specifickou cestičku. K tomu by mu měla sloužit už jen prioritně zvolená kola průměru 29“ (že to stále připomínám…), bez potřeby dalších spekulací a kompromisů, pro jejichž přítomnost je dokonale odladěná geometrie i kinematika zadní stavby!

Z číselného označení lze rovněž odvodit, že se maličko přidávalo na zdvihu, když se z původních 150 mm na obou frontách poskočilo na kombinaci 160/150 mm (P/Z). Dalším bodem, již částečně zmíněným, je úprava kinematiky zadní stavby, patrná zejména na posunu čepu poblíž patek (tzv. Horst Link). Tento bod je nyní déle a níže, vztaženo k ose zadního kola. Cílem by měla být jednak vnímavost, nezávislost pohonu a práce brzdy, ale také větší stabilita při šlapání = efektivita.

Jistých úprav se dočkal i samotný hliníkový rám (karbon se výhledově nechystá), který má částečně jinak tvarovanou oblast hlavy (vyšší tuhost), ale také třeba viditelně mohutnější horní zakončení vzpěr zadní stavby, tedy znatelně zesílené spojení s horním vahadlem. Že je i v tomto případě cílem vyšší tuhost snad nemusím opakovaně zdůrazňovat, že?

Znám tě, ale stejně tě chci poznat!

Dost už bylo obecných řečiček okolo, pojďme konečně jezdit! Nový Whyte T-160 jsem poprvé naživo viděl pár týdnů před tím, než mi dorazil domů, v rámci návštěvy základy Whyte v Novém Jičíně a hned mi na něm utkvěl zrak. Už jen ta oranžová, ale i výbava a celkový šmrnc… Navíc vzpomínky na jeho bratry G-170, S-150, ale třeba i na elektrické sourozence (naposled E-160)! Whyte mě prostě baví, tečka!

Když jsem pak po kratším čase vybaloval doma T-160 RS, byl jsem celý nedočkavý, až s ním vyrazím na první vyjížďku! Hodně zajímavé přitom bylo již první praktické seznámení, kdy jsem si, zhruba po deseti vteřinách, připadal jako doma! Ano, jak zmiňuji o odstavec výše, kola Whyte znám dobře a vyzkoušel jsem řadu z jejich modelů… Proto posed, ale třeba i firemní řídítka, gripy a další detaily – prostě takový „návrat ztraceného syna“.

Člověk si tedy odladí posed, úchop a hned se baví, hned je spokojený. Na velikost M není T-160 žádný scvrklý drobeček, ale poctivý kus stroje. Moje Norco Sight 29 velikosti L bude asi celkově větší, ale vlastně jen o trošku. Alespoň s ohledem na vyznění posedu, který se zdá být hodně všestranný. Tedy nakloněný jak efektivnímu šlapání, tak i hravému dovádění v lese a jistému „balancování nad propastí!“

Nejezdi přes Neklid!

Když, dle svých zažitých tradicí, skočím hnedle k ovládání, pak musím začít jednou nečekanou zvláštností. Za poslední roky jsem si zvykl, že bylo ovládání 29“ strojů Whyte poněkud specifické. Dlouhý rám a stabilita delšího rozvoru s více položenou hlavou kombinovaný s extra krátkým odsazením korunky vidlice (OTO, zde offset 42 mm) měly skoro vždy za efekt nezvykle živější točení předního kola v nižších rychlostech.

Zejména při prvním usednutí byl tento efekt vždy výrazně patrný, nepřehlédnutelný. Obvykle jsem to ale brzy vstřebal, zabudoval do svých „znalostí kola“ a využíval k jemným korekcím při pomalém balancování. Jenže T-160 tento efekt jaksi vynechává a servíruje místo něj obrovský klid ve stopě a mimořádnou stabilitu, z níž jsem byl, zejména na určitých sekcích, neskutečně unešený!!!

Čím to tak může být? Vyšším zdvihem vidlice? Více položenou hlavou, mohutným předním pláštěm (Maxxis Assegai 29×2,5“), dalšími úpravami, nebo vším dohromady? Možná, že „D“ je správně!!! Znamená to přitom ztrátu hravosti, schopnosti porvat se s lehčími a více točivými traily? Ano, ale spíš ne!

Rozumím ti, rozumíš mi?

Jak je to tedy s tím ovládáním? Jak to říct? Dřív jsem si musel na každý Whyte na velkých kolech chvíli zvykat, ale pak jsem jej o to víc ocenil. Když jsem se ale začal přátelit s Whytem T-160, začalo to mezi námi jiskřit od prvních metrů. Onen klid ve stopě i v nižších rychlostech se mi rozhodně líbil. Není to samozřejmě recept na vše, ale když jsem postupně zjistil, co vše T-160 zvládne a s jakým nadhledem… PECKA!!!

Ale zpět k oné jemné manipulaci. Ano, řízení je nyní trochu pomalejší a rozvážnější, proto se na lehčích trailech musí jezdec více snažit, myslet trochu více dopředu. Osobně mi ale takovýto styl sedí a nevidím v něm žádnou překážku. S tímto kolem jsem přitom začal hezky a dle svého zvyku na domácích trailech, kde se to, již jen na přejezdech, hemží hromadou méně i více utažených zatáček.

Člověk zde jen musí znát své kolo, sladit se s ním a přirozeně jej navádět do oblouků o trochu dřív, to je celé! Odměnou vám bude až neskutečná stabilita a jistota jak v přímém směru, tak i v náklonu. Co bych k tomuto tématu mohl ještě dodat je potřeba „moderního carvingového“ stylu řízení, kdy vám kroucení řídítky často mnoho nepomůže, naopak musíte své kolo řídit hlavně náklonem, což se ale velice brzy stává zcela přirozené, ne-li prudce návykové!

Obavy? Ty jsem někde zapomněl!

Ještě jednu zajímavou rovinu přináší krásně, skoro až dokonale odladěné řízení Whytu T-160. Od klasických domácích „rozřazováků“ (dnes již střední náročnosti) až po vyhlášené lokální výzvy, prakticky nic mi za řídítky T-160 nenahnalo strach!

Hodně zajímavý efekt: Člověk přijede k notoricky obávanému strmému či technickému místu, z respektu přibrzdí a mrkne za hranu, zda tam není nějaké překvápko (klacky, šutry, padlý strom apod.). A pak… Pak to tam vyšle a dole si říká:

„Hele, to bylo nějak moc snadné, ne? Nemělo to v nějaké fázi klouzat? Neměl jsem se v tom a v tom bodě bát?“ Odpověď: „Proč by ses bál, Whyte T-160 má takovéto výzvy rád, sakra rád!“

Vážně, když jsem pokoušel řadu svých oblíbených a zároveň obávaných míst, alespoň co povětrnostní podmínky dovolily, pak jsem se nestačil divit! Modelově se mi vybaví jeden sakra strmý sjezd nad Berounkou, který na podobných kolech jezdím poměrně běžně, obvykle čistě, ale je zde pár míst, před nimiž cítím slušný respekt. Pár sekcí, které nejedu vždy, kde občas volím „chicken line!“ Třeba když to víc klouže, nebo když se na daném kole necítím úplně jistý.

Jenže s Whytem T-160? Jeden prudký šoupavý padák s ostrou zaříznutou zatáčkou na konci! Tady vždy přemýšlím, jak dobře mi ten den sedí pláště a… „Prd, jedu!“ A šlo to jako po medu! O kousek níž je několik dřevěných lávek, horní sekci jsem vynechal, tam to klouzalo fakt nechutně, ale co spodní dřevěný odjezd? „Sakra, tohle jsem sjel vlastně vůbec poprvé? Vždyť je to tak snadné?!“

Hledej v bahně efektivitu!

Pojďme pomalu otočit list, ač o jistotě řízení, suverenitě a celkově perfektním ovládání Whytu T-160 bych mohl mluvit hodiny a hodiny! Neméně parádní disciplínou je odpružení, kdy i v tomto bodě je znát, jak Whyte, krůček po krůčku, ladí svůj již tak skvělý systém až téměř k dokonalosti.

Pro někoho je to možná „tuctový čtyřčep“, ale ono principiálně mnoho lepších systémů na trhu není! Klíčové je zejména jemné konstrukční „naprogramování“ kinematiky a dokonalé sladění s tlumičem.

V obou těchto disciplínách Whyte dlouhodobě exceluje. Už jen updatovaná kinematika nezávislého čtyřčepu je důkazem poctivého vývoje. Třeba jen krásně jistý projev při šlapání – osobně bych klidně mohl utrhnout páčku lockoutu na tlumiči, je zde prakticky zbytečná!

Další parádní disciplínou je vnímavost na drobné nerovnosti, která se s výše řečeným, u zavěšení typu FRS, nemusí rozhodně vylučovat. Pokračovat můžeme vnímavostí na pohyby jezdce při šlapání a reakcemi na impulzy terénu. V prvním případě si skoro nevšimnete, že se pod vámi něco děje, v dobrém slova smyslu! Prostě jen jezdíte, drtíte kořeny a kameny, užíváte si terénní boule a… Bavíte se! Kolo se zbytečně nevlní, nepropadá, nekroutí!

Whyte je stále dost lineární…

V případě druhém si rozhodně také nelze na nic stěžovat. Systém Quad-Link 4 zobe a žehlí skutečně krásně! Přijde-li větší vlna, nebo dolík, tak se zadek více zhoupne, ale není to otravné, není to ke škodě věci. Je to podobné jako hezky jistý, až mechově jemný dopad skoku.

Zajímavé přitom je, že Whyte, i s úpravou polohy čepů a zmiňovanou lehce posílenou progresí zadní stavby, je stále Whytem. Jednoznačně se mi líbí heslo, že udělat z lineárního systému progresivní, už jen úpravou tlumiče, není problém, ale opačně? Už jste to někdy zkoušeli?! Uznávám, překvapilo mě, že po dojezdu určitých sekcí se sadou slušných terénních vln či pump byl kroužek na tlumiči jen kousíček od risky dorazu, ale… Není to náhodou to, co mnoho lidí chce?

Tedy projev, kdy zadní stavba plně a efektivně využívá celý svůj zdvihový potenciál, aniž by ale tvrdě mlátila o doraz?! Jak obecně nemám problém s tím, když si tlumič nechává v rezervě nějaký centimetr na konci pístnice, tak zde mi zároveň nevadí, že tato rezerva chybí. Kdo by chtěl a potřeboval, ten si snadno pomůže tokeny, my ostatní si můžeme užívat skutečně plných 150 mm kroku s tím, že absolutní konec je i tak solidně utlumený a doraz by vás „přes prsty“ mlátit rozhodně neměl!

Básník, Lyrik, Polemic

V případě zadního odpružení patří zásluhy, krom samotné zadní stavby, také hezky naladěnému tlumiči RockShox Super Deluxe Select + RT (DebonAir). Jeho předním parťákem byla vidlice RockShox Lyrik Select + RC (160 mm, 42 mm Offset, DebonAir, Charger 2.1 RC Damper), která překvapivě neměla žádnou páčku pro uzavření, ale pouze jedno kompresní kolečko. Mně to ale stačilo!

Kompresi jsem otevřel naplno, už jen s ohledem na počasí – jezdil jsem často při teplotách okolo nuly i pod. Ostatně já mám stejně radši, když má odpružení dostatečně volné ruce a není příliš škrceno tlumením. Při tomto přístupu pak musím rozhodně ocenit použitý kousek RockShox Lyrik, s nímž jsem již delší čas neměl tu čest. Sice jsem poslední roky uvykl vysoko nasazené laťce, jakou stanovily mnohé vidlice Fox, každopádně aktuální RockShox nebyl žádným zklamáním.

Vzhledem k počasí a teplotám okolo nuly jej, ze slušnosti, nebudu detailně rozebírat, ani není vlastně proč. Mně se líbilo, že měl Lyrik solidně jemný začátek a byl tedy dostatečně vnímavý, stejně tak se hezky snažil v místech s většími nerovnostmi a nedostatkem progresivity také úplně netrpěl.

Zajímavé, jak jsem se zmiňoval o více lineárním průběhu zadní stavby, trochu podobné to bylo i s vidlicí. Přesněji ve chvílích, kdy jsem posouval kontrolní kroužek „sražený“ až na dno pístnice tlumiče, musel jsem mnohdy rovněž rovnat o-kroužek na vidlici, zde naopak „vykopnutý“ vysoko ke korunce.

KOMPONENTY

Whyte T-160 RS – závěr

Ač je Whyte T-160 RS v1 zbrusu novým modelem této značky (alespoň dle označení), tak to není žádný greenhorn či neplavec! Má totiž na co navazovat, jelikož evolučně vychází z řady Whyte S-150, která byla hodně povedená a krásně všestranná. Řada T-160 přitom jako by převzala a dále pilovala vše dobré z předchůdce S-150, dále tyto schopnosti rozvíjela a brousila je jako vzácný diamant.

Je to vlastně dost zajímavé. Při prvním usednutí nemáte pocit, že sedíte na novém kole, alespoň pokud jste měli tu čest s řadou S-150. Vše je takové dobře známé a povědomé. Pak se ale člověk více rozjede a více se do ježdění položí a začne zjišťovat, že mnoho aspektů, které bývaly dobré, jsou dnes výborné!

Mně se třeba nebude příliš stýskat po typicky živějším projevu předku, ač to mělo svůj důvod a opodstatnění. Už jen proto, co vše T-160 zvládne a dokáže, si může dovolit více klidu i v nižších rychlostech s tím, že zde se musí více snažit samotný jezdec. Kde se naopak snažit příliš nemusí jsou těžké, technické a strmé sekce. Tady to chce jen vybrat rozumnou stopu, nezavírat oči a nepouštět řídítka! Pak dáte věci, na které jste si možná doposud netroufli!

A teď jedna otázka… Nemáte, z výše řečeného pocit, že se bavíme více o enduru a méně o trailbiku? Může to tak vyznívat, přitom je ale potřeba dodat, že Whyte T-160 vás nebude otravovat či nudit ani na lehčích trailech, na přejezdech či ve výjezdech. Pravda, v období testu bylo často dost mokro a jeho hrubé a široké pláště s měkčí směsí se příliš zvesela točit nechtěly, ale to bylo dáno více podmínkami než kolem.

Samotný Whyte T-160 je slušně „jezdivý“. Asi bych jej nenazval zrovna švihákem či spurterem, k tomuto označení by to chtělo nejspíš vyměnit kola či obutí (nebo oboje). Jezdit na něm delší štreky není problém, jen je lepší najít si své tempo a nechrtit zbytečně do každého kopce. Pak se nebudete trápit, zbytečně ždímat a nahoře vám zůstane více sil pro cestu dolů.

Text, foto, video: Štěpán Hájíček

Whyte T-160 RS – základní údaje

Cena: 106 990 Kč
Hmotnost: 15,2 kg (vel. M, bez pedálů, *vložka Panzer EVO v zadním kole)
Kola: 29“
Zdvihy: 160/150 mm Kokpit (řídítka/představec): 780/35 mm
Sedlovka: 160 mm

Více informací: whyte.bike
České zastoupení a e-shop: madefortrails.cz

PLUS

• Příjemně všestranný posed! Dobře se na něm sedí, bez problému se šlape, a přitom máte kolo hezky v ruce a můžete si jej vodit, jak zrovna potřebujete!
• Mně se rozhodně líbil výraznější klid ve stopě, zejména v menších rychlostech (ve srovnání se staršími Whyty na 29“)
• Stabilita, stabilita, stabilita! Stabilní v rovině, stabilní v rychlosti, stabilní v zatáčce, stabilní ve strmém svahu! NÁDHERA!!!
• Ovládáte „MTB carving“ (zatáčení naklápěním kola), pak budete v sedmém nebi!
• Jak je vše hezky sladěné a dotažené – ovládání, odpružení, posed…
• Výtečné je také odpružení! Zadní stavba je příkladně klidná při šlapání, přitom jemně reaguje na nerovnosti a s chutí „baští“ velké nárazy.
• Obecně lineárnější průběh zadního odpružení lze snadno „zkrotit“ přidáním tokenů do tlumiče.
• Čistá sada RockShox a SRAM! Já vím, zrovna na brzdy SRAM řada lidí neustále nadává, ale tady to fungovalo krásně a SRAM GX Eagle 1×12 (520 %), na to si také nelze stěžovat!!!

MÍNUS

• Na velikost M je Whyte T-160 možná trochu větší, ale to je jen otázka volby správné velikosti!
• Vyšší zdvih vidlice, klidnější řízení a celkově vyšší apetit posouvají tento model blíže k enduru, ale stále s ním lze praktikovat i náročnější trail-biking.
• Za daných podmínek (mokro a vlhko) a s použitými plášti (široké a agresivní) to nebyla na přejezdech zrovna raketa, ale tady hodně záleží, jak si své kolo chcete odladit. Takto zvládne skoro vše, hravě jak české enduro závody, tak i víkendové jízdy s partou „okolo komínu“. S lehčími koly a plášti by se daly jistě absolvovat i delší cesty!